Skip to main content

Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats


HARVARD UNIVERSITY. 


LIBRARY 


OF THE 


MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY. 


Jilí 


c 
Jhuany S, 1990. 


A 
Jel Ú Jo. 
Sitzungsberichte 


der kónigl. bohmischen 


un VINOU 


MATABMA TICA - NATUR W ENOOHAFTLICHÉ CLANNE, 


| 1880. 

| i. 
ZBSTNÍK 

| královské 


ČESKÝ SPOLEČNOSTI NÁUK. : 


TŘÍDA. MATRBMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 


„VĚSTNÍK 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. 


TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 


ROČNÍK 1889 


I. SVAZEK. 


S 9 tabulkami a 7 dřevoryty. 


T RAZE. 


NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK, 
1880. : 


SITŽUNGODKALULTE 


DER KONIGL. BOHMISCHEN 


MŘOBLLOURÁK L UB MLOABNOUTAP LEN, 


MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE, 


JATIIRG.ANG 1889 
I. BAND. 


Mit“9 Tafeln und 7 Holzschnitten. 


1S89. 


seznam přednášek 


konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 


roku 1889. 


I. půlletí. 


— 0 br 


Dne 11. ledna. 
Čelakovský, prof. dr. L.: O brasilském rodu trav Streptochaeta. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O ložiskách mineralů a užitečných 

hornin ve Východní Indii Britské. 
Preis, prof. K.: Zprávy z analytické laboratoře c. k. č. vys. školy 
technické. 
Vrba, prof. dr. K.: O kalomelu ze Srbska a realgaru z Bosny. 
Zahálka, prof. Č.: © Camerospongia Monostoma Rom. sp. 


Dne 25. ledna. 


Čelakovský, prof. dr. L.: O květenstvích ostřicovitých rostlin. 

Raýman dr. B. « Chodounský, dr. K.: O nových dusíkatých 
sloučeninách z uhlohydratů. 

Palacký dr. J.: O floře jižního Marokka na základě nevydané Mar- 
duchaeovy a Ibrahimovy sbírky rostlin. 

Kůpper, prof. K.: O křivkách C. 


oo 


Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale Jde. 
Dne 8. února. 
Hansgirg, prof. dr. A.: O výzkumu řas sladkovodních a saprofy- 
tických bakterií v Čechách rozšířených během r. 1888. 


Verzeichniss der Vortráge, 
melehe In den ollzungen der maliemausoh-naČurSoensoaiGhen (Lasse 


im Jahre 1889 abgehalten wurden. 


LE EbalPejeL r. 


— 0 6 


Den 11. Januar. 

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die brasilianische Graseattung 
Streptochaeta. 

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber die Fundorte der Mineralien und 
nutzbaren Gesteine in Britisch Ostindien. 

Preis, Prof. K.: Berichte aus dem analyt. Laboratorium der k. k. 
bohm. techn. Hochschule. 

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Calomel aus Serbien und Realgar aus 
Bosnien. 

Zahálka, Prof. V.: Úber Camerospongia Monostoma. Rom. sp. 


Den 25. Januar. 
Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die Blůthenstinde der Cariceen. 
Raýman, Dr. B. « Chodounský, Dr. K.: Úber neue stickstoff- 
haltige Kohlenhydratabkommlinge. 
Palacký, Dr. J.: Úber die sidmarokkanische Flora auf Grund der 
inedirten Pflanzensammlung von Marduchaeus und Ibrahim. 
Kůpper, Prof. K.: Úber Curven Cf. 


oD 


Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale f: ode. 
0 
Den 8. Februar. 


Hansgirg, Prof. Dr. A.: Úber die Durchforschung der Sisswasser- 
algen und der saprophytischen Bakterien in Bóhmen im Jahre 
1888. 


VI Seznam přednášek. 


Vejdovský, prof. dr. Fr.: Poznámky vývojepisné. 
Lerch M.: O rovnicích differencialních. 


Palacký, prof. dr. J.: O floře Sokotorské p. Balfoura s ohledem 
na otázku o Lemurii. 


Dne 22. února. 
Štole A.: O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 


Dne 8. března. 
Palacký, prof. dr. J.: O polyfyletických názorech prof. Drude. 
Kafka J.: O diluvialních svištích v Čechách. 
Vyrazil, prof. J.: O minetě a rule Kutnohorské. 


Dne 22. března. 
Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o rovnicích pře- 
vratných. 
Stecker K.: Krit. příspěvky k některým sporným otázkám vědy 
hudební. 


Dne 12. dubna. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O dvouděložných rostlinách útvaru Po- 
tomac v Severní Americe. 
Wald F.: Příspěvky ku theorii krystalisace. 
Stoklasa J.: O monokalciumfosfatu. 
Šulc O.: Molekularní váha některých látek dle methody Raoultovy. 
Vrba, prof. dr. K.: O srostlicích bertranditu. 
Zahálka, prof. Č.: O nálezu hranatých valounů v Čechách. 


Dne 10. května. 
Čelakovský, proť. dr. L.: O fylogenetickém vývoji Amentacei. 
Stolba, proť. F.: Nové práce z laboratoře c. k. č. vys. Školy technické. 


Faktor F.: Bakteriologické zkoumání sněhu Pražského, ledu Vltav- 
ského a vzduchu města Prahy ze dvora české techniky. 


Verzeichniss der Vortráge. VII 


Vejdovský, Prof. Dr. F.: Entwickelunesgeschichtliche Bemer- 
kungen. 

Lerch M.: Úber Differentialgleichungen. 

Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Flora von Sokotora von Herrn 
Balfour mit Růcksicht auf die Lemurienfrage. 


Den 22. Februar. 
Štole A.: Úber die Geschlechtsorgane von Aeolosoma. 


Den 8. Márz. ) 
Balacký, Prof. Dr. J.: Úber die polyphyletischen Ansichten des 
Prof. Drude. 
Kafka J.: Úber diluviale Murmelthiere in Bohmen. 
Vyrazil, Prof. J.: Úber die Minette und den Gneis von Kutten- 


berg. 
Den 22. Márz. 
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag der Theorie der reciproken 
Gleichuncen. 
Stecker K.: Krit. Beitráge zu einigen Streitfragen in der Musik- 
wissenschaft. 


Den 12. April. 

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber dikotyledone Pflanzen aus der 
Potomao-Formation in Nordamerika. 

Wald F.: Beitráce zur Krystallisationstheorie. 

Stoklasa J.: Úber Monocalciumphosphat. 

Šulc 0.: Molekulargewichte einiger Substanzen ermittelt nach der 
Methode von Raoult. 

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Bertrandit-Zwillinge. 

Zahálka, Prof. V.: Úber einen Fund von Kantengeróllen in Bóhmen. 


Den 10. Mai. 

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die phylogenetische Entwickelung 
der Amentaceen. 

Štolb a, Prof. F.: Neue Arbeiten aus dem Laboratorium der k. k. 
bohm. technischen Hochschule. 

Faktor F.: Bakteriologische Untersuchung des Prager Schnees, des 
Moldaueises und der Luft der Stadt Prag auf dem Hofe der 
bóhm. Technik. 


VIII Seznam přednášek. 


Kovář F.: O diadochitu a delvauxitu z Vysočan, Vinoře a Ouval. 
Palacký, dr. J.: O rybách na ostrovech Azorských. 
Matzka, prof. dr. V.: Příspěvek ku sferické trigonometrii. 


Dne 24. května. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O fossilních rostlinách z vrstev Storm- 
bergských v Jižní Africe. 
Klapálek F.: Revise druhů obsažených v Kolenatého sbírce Tri- 
chopter. 


Verzeichniss der Vortráge. IX 


Kovář F.: Úber den Diadochit und Delvauxit von Wysočan, Winoř 
und Auwal. 

Palacký, Dr. J.: Úber die Fische der Azoren. 

Matzka, Prof. Dr. W.: Beitrag zur sphárischen Trigonometrie. 


Den 24. Mai. 
Feistmantel, Prof. Dr. O0.: Úber Pflanzenpetrefakte aus den Storm- 
bereschichten Sůdafrikas. 
Klapálek F.: Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung 
enthaltenen Arten. 


PŘEDNÁŠKY 
= E Z EIÍC=E TŘÍD T 


MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ, 


VORTRAGE 
BI DEI SITZUIMNGHN 


DER 


MATREMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHÉN CLASSÉ, 


Nákladem král. české spol. nauk, — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1889. 


1. 


Kalomel ze Srbska. 


Sděluje proť. K. Vrba, dne ii. ledna 1889. 
(S tab. I, obr, 1—3.) 


Během posledních roků získal jsem bohatou suitu pěkných rud 
rtuťnatých, zvláště pak výborné, mnohoploché krystaly kalomelu ze 
„Suplja sztena“ v pohoří Avalském poblíž Bělehradu v Srbsku. Hor- 
nina, na níž se rudy zmíněné naskytují, jest, jak již Groddeck, *) 
kterýž ložisko Avalské důkladně byl popsal, vytknul, modravě a čer- 
venavě šedý, popukaný křemen, rohovci podobný, místem porosní, 
buňkovitý neb sekaný, dutiny pak v rohovci obsažené jsou buď úplně, 
buď z části naplněné zemitým, okrovitým hnědelem. Hmota tato jest 
slabšími neb i tlustšími žílami bílého, krystalinického křemene pro- 
rostlá, kterýž v dutinách drůzy těsně srostlých krystalů tvoří, V pevné, 
skoro celistvé, rohovcovité hmotě jsou místem hojně dosti veliké, 
tabulkovité krystaly barytu zarostlé, v porosním křemenu jsou tyto 
drůzovitým křemenem okorané a jen zřídka volně vyvinuté, jeví spojku : 
b (010) © F%; m (101) Po; d(021)2Pč; 1n(011) P. Dosti hojně 
jest též kusovitý, zrnitě tabulkovitý baryt v křemenné hmotě ve větších 
kusech zarostlý. 

Porosní povahu křemene vysvětluje Groddek vyloužením bohatého 
dolomitu na železo, jehož zbytky s křemenem v směs zrnitou srostlé, 
pozoroval. Proměnou zmíněného uhličitanu přirozeně by se vysvětlo- 
valo dosti velké již zmíněné množství 'hnědele. Traube,*) kterýž lo- 
žisko Avalské též ohledal, nepostihl žádných neporušených uhličitanů 
více, i má za to, že velká čásť dutin v rohovci se naskytujících, 
vznikla zrušením krystalů barytu, kterýž. původně byl mnohem hoj- 
něji zastoupen a jehož tabulkový tvar z části zachovaly. Toliko jen 
šesterečně omezené dutiny připisuje vápenci. Na četných kusech, 


1) Zeitschr. f. Berg-, Hůtten- und Salinenwesen 1885. 33. 112. 
2) Zeitschr. f. Krystallog. u. Mineralos. 14. 564. 
1* 


4 K. Vrba 


které po ruce mám, jsou dutiny v křemenu tvaru dosti neurčitého, 
tak že nelze na původně obsažený mineral s jakousi pravděpodob- 
ností souditi. Že však skutečně nevznikly veškeré dutiny toliko vy- 
loužením dolomitu neb jiného karbonátu, nýbrž že též zrušením ta- 
bulek barytu povstaly, tomu nasvědčují dosti četné, z části zrušené a 
mnohdy až na malý zbytek corrodované baryty, připomínající na tak 
zvané starší baryty Příbramské, z nichž často jen malé zbytky v dolo- 
mitovém obalu pozorujeme. 

Záhadným ovšem je, že se Často vedle dutin, které vyloužením 
barytu by asi byly vznikly, menší i větší baryty neporušené na- 
skytují. 

Celistvý, porosní i krystalinický křemen jakož i baryt jsou na 
puklinách pokryté nádechem rumělky jakož i zhusta menší mezery 
mezi krystally a zrny i křemene i barytu vyplněné bývají jemně 
zrnitým cinnabaritem. Křemen i baryt jsou někdy úplně tenkou 
blankou rumělky pokryté a tím červené zbarvené. S rumělkou bývá 


zhusta v různém množství jemně zrnitý neb celistvý pyrit vtroušen. 


v hmotu základní, kteráž též, zvláště podél puklin, štěrbin a trhlin 
prorostlá jest zeleným, Šupinatým mineralem, avalit zvaným. 

Dutiny tvořené buď krystaly křemene neb i barytu jsou buď 
pokryté jemnou blankou hydroxydu železitého, na němž pak, zřídka 
bezprostředně na křemenu a barytu narostlé jsou překrásné krystaly 
rumělky, které zhusta opět tenká vrstva práškovitého hnědele po- 
krývá. Drobné krystaly cinnabaritu bývají též zhusta spojené v drů- 
zovité kůry, dutinu potahující. 

Jakožto nejmladší usazenina v dutinách rohovce vyloučena ve 
větším množství rtuť ryzí a kalomel, kterýž v podobě tenkých po- 
vlaků krystaly rumělky, křemene a barytu pokrývá. Obyčejně jsou 
drobné krystalky kalomelu těsně srostlé a toliko nepatrné části jich 
volně jsou vytvořené, jen zřídka pozoruje se též větší krystalek vý- 
voje volnějšího. Kalomelem porostlé krystaly rumělky náleží k typu 
druhému, jejž Traube byl pozoroval; jsou to krátké sloupce na obou 
polech zakončené plochou basickou a negativní rhomboedry toliko 
jakožto úzké facety jsou vytvořené; mnohdy tyto krystaly jeví roz- 
měry na rumělce neobvyklé. *) 


!) Největší z krystalů vypraeparovaných jest 12 mm široký a 8 mm vysoký, 
druhý 5 mm široký, 3 mm vysoký. Na jednom menším krystalku rumělky 
jsem zjistil goniometricky následovní tvary: c (0001) oR; M (1010) © R; 
h' (0223) — */,R; a' (0111) — R;w (0221) — 2R; w' (0772) — 7/,R. Sklon theo- 
retický a úhly měřením obdržené, jsou následující: 


Kalomel ze Srbska. 5 


Na jednom kusu pozoroval jsem vedle kalomelu na rumělce 
malou drůzu drobných, bezbarvých tabulek, kteréž jsou barytem 
patrně generace druhé "). 

Dle uvedeného lze postup tvoření se jednotlivých mineralů na 
ložisku Avalském takto sestaviti: 


1. Baryt (I); hmota rohovcová; zemitý hnědel; 

2. bílý, krystalinický křemen; hnědel; 

9. rumělka; pyrit; avalit; hnědel; 

4. kalomel; rtuť; baryt (II). 

Krystalky kalomelu jsou vždy jen drobné a jak již podotknuto, 
těsně srostlé, jen výjimkou dosahují velkosti až 3 mm; volně vyvinuté 
krystalky jsou vzácností. 

Traube *) uvádí toliko dle c (001) oP jedince tabulkovitě vytvo- 
řené; já jsem pozoroval podle plochy spodové tabulky tenké i tlusté 
jakož i krystaly sloupkovité, na nichž hranol řady druhé převládá a 
basis vyvinuta není. Z jedenácti, Traubem pozorovaných ploch, zjistil 
jsem na svých krystalech toliko 6, mimo tyto ale pozoroval jsem ještě 
deset tvarů, kterých Traube neuvádí a z nichž 3 na kalomelu dosud 
nebyly zjištěny. Celkem tudíž poznáno na kalomelu Avalském 21 


; počtem měřením 
Č= — —=mu EU SS 
e(0001): h' (0223) 419 24 419 17 
h' (0223): a' (0111) 11 30 133 
a'(0111): »' (0221) 16 28 16 25 
n' (0221): m' (0772) 8.31 8 28 
u (0772) : M' (0010) 19117), 12 17 
M (1010) : M' (0110) 60 0 60.0% 


1) Na malém, sotva 1 mm širokém a '/„ mm tlustém krystalku, jehož plochy 
velmi dobře reflektovaly, poznal jsem měřením tvary tyto: b (010) oo P%; 
m (101) Ps; 4 (102) /„P5; a (100) © P5; 4(801) 3Pe; 2 (111) P; f(181) 3Pš; 
0 (110) © P; c(001)oP. Úhly vypočítané a měřené jsou tuto sestavené: 


počtem : měřením: 
th — T 
m (101) : 4 (102) 179 0' 179 0! 
: x(801) 28 35 28 39 
: a (100) 50 50 50 51 
5(010): f(131) 84 43 834 54 opp. 
: 2(111) 64 18 BAT 
:m (101) 90 0 89 57 
: o (110) 52 42 52 55 app. 
: a (100) 90.0 89 54 „ 
a (100): e(001) 90.0 89 56 , 


M C DVL, 


6 K. Vrba 


různých tvarů a řada krystalová tohoto mineralu zaujímá dosud 
38 ploch. 

Tvary, které jsem měřením konstatoval, jsou tyto: c (001) oP; 
A (114) P: 'o(113) "P 7012) 15B3 r (UE 2/5s 
p (831)3 P; m (110) 0 P; *g (105) /;Poo; 1(104) „Po ;2(103)"/;Poo; 
*e.(102) "Po .s(201) 2Poa(100)1'00,500791 7.6010) cE5 
v (513) *,P5. 

Plocha spodová (c) a hranol druhořadý (a) bývají rozsahu nej- 
většího; prvá plocha je buď úplně hladká neb jeví rýhování dle 
středních hran i jehlanů fady prvé i řady mezní, rýhování toto bývá 
někdy tak hrubé, že se více podobá stupínkovitým odstavcům, tvo- 
řeným plochou spodovou a jehlany tupými. Plochy tvaru a (100) o Po 
jsou vždy více neb méně convexní a nerovné. Jehlany řady prvé a 
druhé jakož i hranol prvořadý jsou vždy dosti rovné a hladké, re- 
flexy na plochách těchto vznikající, dosti dobré, jen, jsou-li plochy 
příliš úzké, bývají též reflexy mdlé neb značně protáhlé a neostré. 
Na jednom krystalku postihl jsem v pásmech [ea] a [rs] oblou 
plochu, kteráž reflexů neposkytla, z pásem uvedených lze ji ale 
identifikovati s v (513) */,„F5. 

Na 11 krystalcích a úlomcích krystalů stanovil jsem měřením 
následovní úhly, k nimž připojuji sklon, ze Schraufovy hodnoty 
e — 1.0229 vypočítaný. 


počtem: měřením: 


—== = L 
e(001):4 (114) LD 29958... app- 
Mb) 2 ab 
sa(V2) 5043% 5) BO 34 
sr) 67 41" 67 51 
- orM(22) 18 24 18 003 
m(110):p (331) TA T 26; app. 
2022) jb S1O 11/10 app. 
c(001) 2. (105) Ol O 
27. (104) 23.18 20 alk 
203) 29. 52 0) 

:a (100) 90.0 90. 01, 
a(100): s (201) 6M 16:92 1 app. 
:č (102) 49 15", 49 18 

:9. (610) 2 o 940. app. 


1) Traube uvádí 1. c. 571 a 572 theoretický úhel A:%—19%5'4" a 1:r— 
= 16925'14"', kdežto skutečně obnáší A:%— 199161;' 1: r— 174. 


Kalomel ze Srbska. 7 


počtem : měřením: 

y (104) : '" (014) 32 291, 82 41 
ta (118) 41 39 41 56 | app. 

«(118):«' (113) 52 57 52 48!/, 

:2 (108) 26 284, 26 31 

a(100:« (115) 63 31" 63 33 

27 (111) 49 8%, 49 10 

to (221) 46.9, 46 4 

: a" (010) 90.0 90 1, 


Spojky na kalomelu Avalském pozorované, jsou na tab. I. obr. 
1—5 znázorněny. Připojuji tuto k dotčeným obrazecům krátký popis 
krystalku měřeného a uvádím úhly měřené i vypočítané. 

Tab. I. obr. 1. Skoro úplně bezbarvá 1; mm široká a, mm 
tlustá tabulka: c (001) oP; a(100) o Pm; h(114)'/,P; g(105)'/;Po; 


VM 


z (103) '/„Poo. Plocha spodová jest rovnoběžně ku hraně A:c rýhovaná. 


počtem: měřením: * 


Ť = m 
c(001):4A (114) Zl 2 309 58 app. 
:g (105) E 19-2011 
a.(105): 2 (103) jd BI BY 
2(103):a (100) 60 8 605732 
- a(100): a" (010) JOO OJ 28k 


Tab. I. obr. 2. Tabulkovitý, 2 mm široký, */; mm vysoký 
krystal. Na ploše spodové jeví se hrubé rýhování rovnoběžně ku hraně 
střední jehlanu základního. Dle přiblížného určení sklonu ploch, rýhy 
tvořících, podmíněno jest rýhování oscillační kombinací (001) oP a 
(115) "/; P; počtem totiž pro úklon těchto tvarů plyne úhel (001) : (115) = 
= 259 29', pozorován pak jest — 25" 20'. 


BAOOMAE (100) we B0o7 V(112) 12 P; (221) 2P:* 'g(105) P; 
: z (103) "/;Po. 


počtem: měřením : 
c(001):% (112) 509 18%, 509 20 
V(112):0 (221) 2 52. 27 8 
0(221):o0 (22T) 231 119, 22 521, app: 
e (001):g (105) j9t. 184812, 
g (105):z (103) 10 51, ú)9100, 
a (100):z (108) 60. 8 58 49., 


: a" (010) 90.0 901m5. 


K. Vrba 


Tab. I. obr. 3. Přední polovina 1%, mm širokého a 1 mm vy- 
sokého krystalu jest vyvinuta; plochy reflektují uspokojivě. 


c(001) oP; 3(104)'/,P co; 2(108) 1. Po; t(102) !/,Poo; d (100) 0Poo 


c (001): 
« (113): 
ZU 
c (001): 


1 (104): 


z (103): 


t (102): 


a (100): 
« (113): 


a (113) 
(111) 
(111) 
(104) 
(103) 
(102) 
(100) 
a'" (010) 
ZM) 


S aw js S 


Bolen) 


Tab. I. obr. 4. Skoro 3 mm vysoký a toliktéž široký sloupcovitý 


a (118) "/,P; r (111) P. 


měřením : 


990 


28 
45 
23 

6 
10 
49 
90 
26 
52 


B 
387, 
6 | app. 
13 
291, 
56 
16; 
1; 
31 
49'|, app. 


krystal bez plochy spodové, v zadu nepravidelně srostlý s jedincem 
druhým. Barvy jest špinavě zeleně šedé a toliko málo průsvitný. 


7 (104) "/,Poo; 


2105) 5|2E0o"; 


t (102) '/„Poo; 


s(201)2Pm; 


a (100)oPw; a(113) '/„P; (112) P; r(111) P; p(831)3P; 


m (110) © P; 9 (610) oP6. 


«(118): 7 (112) 


i(119): 


r (111) 
p (931) 
m (110) 


p (881): 
r(1): 
7 (104): 


a (103) 


t (102): 
s (201): 


7 (104) 
a (100) 
m (110) 


r (111) 
: p (331) 
:m (110) 
: p (831) 
zm 
« (115) 
2 (103) 
216(102) 
s (201) 
a (100) 
:9""(014) 
: g (610) 
: g (610) 
: a (100) 


počtem: 
=== 
11952" 
W A 
14 811, 
TŘ 
T 47 
14 81, 
28 306 
6 34 
10 521, 
S53.. 1. 
16111 
32 291, 
9 27, 
85 321, 
45 0 


měřením: 


119 47 


2" 
36'/, 
33 


Kalomel ze Srbska. 9 


počtem : měřením: 
a (118): «' (113) 52 5 52 89 
: a (100) 68 31), 63 35), 

: 9 (104) 41 59 41.56 app. 


Tab. I. obr. 5. Úlomek 2 mm vysokého krystalu s dosti dobře 
reflektujícími plochami v oktantech pravých předních. 


ob l) B1022 )I2Bm (M00 a(100) oP m. 


počtem: měřením: 

a) P) 289:36' 28" 40 
r(111): 0 (221) 10 43 10 42 
0 (221): m (110) 110036 LO app 
0(221): 0 (221) ZA 22 42 č) 
« (113): a'(115) 02 "DJ D2 58 

: a (100) 63 31, 65 30 
0(221): a (100) LOD 46 4 
r (111): a (100) 49 7872 49 10 
a (100) :a'"'(010) 200 ODD 


: m (110) 45. © 465 1 


2. 
Realgar z Bosny. 
Sděluje K. Vrba, dne 11. ledna 1889. 
(S tab. I. obr. 6—8.) 


Již před delší dobou dostal jsem několik mineralů a hornin ku 
prozkoumání, mezi nimiž též dva malé kusy šedě zelenavého, slídna- 
tého, poněkud zrušeného phyllitu, prostoupeného žilkami a peckami 
světle šedého, krystalinického křemene z okolí Křeševa v Bosně. Na 
phyllitu nacházejí se dílem dosti silné kůry lupenatého auripigmentu, 
jenž na povrchu svém tvoří drůzy nedokonalých, těsně srostlých a 
dosti velkých krystalů, podobajících se oněm z Tajovy v Uhrách. 

Auripigment jest prostoupen realgarem, který současně s ním 
byv utvořen, též vedle něho se naskytuje co tenký povlak na phyllitu 
a křemeni, neb tvoří též drůzy malých 1—4 mm vysokých, velmi 
dobře vyvinutých krystalů barvy hrásně červené a lesku intensivního. 

Dutiny ve phyllitu bývají drobně krystalovaným křemenem po- 
kryté, na kterém pak zhusta malé, pěkné krystalky realgaru sedí. 
Na jednom větším realgaru pozoroval jsem též malý krystalek kře- 
mene, asi do poloviny v realgar zarostlý, což svědčí k tomu, že 
je křemen jednak starší, jinak stáří s realgarem stejného. 

V době poslední opětně obdržel jsem velmi pěkné krystalky 
realgaru, jichžto naleziště Hrůza udána byla; jelikož se ale úplně 
shodují s krystalky již dříve měřenými, není pochyby, že obě udání 
jsou identická. 

Typus krystalků realgaru Bosenského jest vždy sloupkovitý ; 
jsouť více neb méně protáhlé dle vertikalního hranolu, jehož pásmo © 
následkem četných ploch se vyskytujících, bývá rýhováno. Plochy 
sloupce ukončující jsou úplně hladké a intensivně lesklé, tak že i při 
velice skrovném rozsahu svém vždy ještě zřejmé, často velmi dobré 
reflexy poskytují. 

Měření moje na krystalech Bosenských již před delší dobou 
ukončená, shodují se s úhly Millerem, Hessenbergem, Seacchim, Grothem, 


Realgar z Bosny. Ji 


Krennerem a j. udanými i bylo by snad zbytečno, o nich zde šířiti 
slov, pováží-li se, že již prof. J, Krenner © realgaru z Bosny ze- 
vrubnou zprávu podal i důkladná svá pozorování uveřejnil *), kdyby 
pozorování má udání Krennerova nedoplňovala a z části neopravovala. 

Na několika krystalech, které jsem goniometricky zkoumal, 
nalezl jsem celkem 17 různých tvarů jednoduchých, z nichž 12 sho- 
duje se s tvary Krennerem pozorovanými; dále zjistil jsem 5 tvarů, 
mezi nimiž dva jsou nové, kterých Krenner neuvádí, ale sám jsem 
8 tvarů Krennerových nepostihl. 

Mezi posledními sluší vytknouti hranol w (430) o P4;, jehož 
sklon ku a (100) o Po Krenner pozoroval — 40942", 

Z elementů Millerových plyne pro sklon w (430) : a (100) úhel — 
44938" (Krenner uvádí omylem úhek tento — 40920"), jeví se tudíž mezi 
úhlem pozorovaným a vypočteným difference 3958', pročež hranol 
uvedený, na realgaru nalezišť jiných se vyskytující, jest na realgaru 
Bosenském velmi pochybným. Z úhlu, Krennerem měřeného, odvésti 
se dá počtem hranol vicinální — (49-320) oo P*,,, kterýž vyžaduje 
(49320) : (100) = 40941'25". Tvar tento velmi se blíží hranolu f (320) 
o P*/,, který jsem na dvou krystalech pozoroval a který vyžaduje 
B (320): a (100) — 41917. Shodek mezi úhlem tímto a od Krennera 
uvedeným úhlem pozorovaným obnáší sice 35', ale uváží-li se, že 
pásmo hranolové hrubě bývá rýhováno, plochy pak že bývají úzké 
a reflexy nejasné, jest velmi pravděpodobno, že Krennerem pozoro- 
vaný hranol jest $ (320) o P*/,. 

Bečteme-li veškeré, Krennerem i mnou pozorované tvary na re- 
algaru Bosenském, činí součet ten 24, nečítajíc v to problematický 
B (320) eo P3/,, zajisté značné číslo, uváží-li se, že na realgaru vůbec 
42 tvary jednoduché byly zjištěny. 

Co do rozvoje ploch bez odporu vyniká realgar z Bosny nad 
. realgary nalezišť jiných, co do zajímavosti svých kombinac podlehá 
 krystalům z údolí Binnského ve Švýcarsku a ze Solfatary u Neapole, 

co do velikosti krystalům lokalit sedmihradských a uherských. 

Za tvar základní přijal jsem jako Fletcher, Krenner a j. základní 
tvar Millerův. Tvary) pozorované (nové vyznačeny jsou *, jen Kren- 
nerem pozorované písmenem (K), jen ode mne zjištěné (V)), jsou ná- 
sledující: : 

a (100) o Pw; Ah (610) o F6 (K); I (210) o P2; $ (320) 
© Pš|, (V); [o (430) o P*/, (K)?]; m (110) © P; p (120) ©R2; 


*) Wóldtani Kózlóny 1883 18. 381 a 1884 14. 107. 


12 K. Vrba 


„0 (250) 00 P3/, (K); db (010) o0Pm; c (001) oP; r (012) "Po (K); 
g (011) Po (K); y (082) "Po (K); $ (052) „Po (V); « (201) 
Pow; z (201) 2Pm; G (214) —",P2 (V); f (212) —P2 (K); n (212) 
P2; H (811) 2P2 (V); E 434) P%;; k (232) *,PY;; F (121) 222; 
v (141)) 4P4 (V); e (111) P (K). 

V následujícím popíšu některé spojky, které buď tvary novými 
neb vzácnými vynikají. 

Tab. I. obr. 6%). Sloupcovitý krystal, 1"/, mm vysoký, 1 mm 
široký, v pravo v zadu repeticí ploch 7"(210) a m'"(110) hrubě rý- 
hovaný; po straně levé jsou plochy četněji vyvinuté. 

7 (210) o P2; m (110) o P; u (120) 00 X2; b (010) o Pow; 
e (001) oP; 8 (052) Bo; n (212) P2; k232) 3;8|;, F (21282. 


počtem měřením 
m (110): Z (210) 199 25 199 34 
: (120) 16 2% 16 12 
: 5 (010) 87 18 8722 
b (010): w (120) 20 48 20 37 
: F (21) 281 28 10 
:k (232) 85 | 38 35 | 38 
: n (212) 64 59 66. 34 
c (001): » (212) 46 20 46 17 
: 5 (052) 65 | 47 65 41 
£ (052): n (212) 47 56 47 59 


Tab. I. obr. 7. Malý, 1 mm. tlustý sloupeček s výbornými 
plochami: 

č (210) 0 P2; m (110) o P; db (010) o Po; 8.(520) o B,; 
e (001) oP; G (214) — */,„P2; n (212) P2; H (211) 2P2; F (121) 
282; k (232) */„P3,; E (434) P+,; z (201) 2P o. 


počtem měřením 
b (010) : m (110) 879 18 870 8 
: 6 (820) 48. 43 AB 30 
: 2.(210) 56 38 56 34 
22) 28, tl DOLLS 
: k (282) 35 88 35 35 
: E (434) bb. 2 55. 10 
: n (812) 64 59 bBo Ai 


+) Obrazce jsou kreslené v postavě o 180% kolem vertikalní osy otočené, úhel 
B je tedy v předu nahoře, 


K. VRBA, KALOMEL A REALGAR. : Tabí 


Fotolith. Farský v Praze 


Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1889 


Realgar z Bosny. 15 


počtem měřením 
— ————— p——==X 

c (001): G (214) 18 30 18 32 
"m (212) 46 20 ATOS Ví 
SPEC) (O 2 13 32 

: z (201) 69. 53 69 49 


Tab. I. obr. 8.. Jeden a půl mm. dlouhý, tři čtvrtě mm. široký 
sloupeček dobře reflektující; klinopinakoid je po straně pravé značně 
rozsáhlý. 


b (010) o Po; m (110) o P; I (210) o P2; £ (320) o P",; 
o (001) oP; g (141) 4P4; F (121) 2P2; k (232) */,P*/,; n (212) 
P2; H (li) 2P2; « (101) P; z (201) 2Po. 


i počtem měřením 


= = u- 
b (010) : m (110) B BY nL, 
: 8 (820) 48 43 48 34 
: 7 (210) DOM S 56 | 46 
: a (100) 20000 AD 
: o (141) TORO 14.56 
Ab) Za l! 28 46 
: k (232) AB) S51 38 
"n(22) 64 59 65 1 
(10) OD PAROTO 890659 
e (001): Z (210) 70 12 710599 
: n (212) 46.20 46. 24 
E (2) OV. JA 12. 32 app. 
st(101) 40 22 40 31 , 


: z (201) 69 53 69:39, 


3. 
Úber den Ahrchenbau der brasilianischen Grasgattung 
Streptochaeta Schrader. 


Von Dr. Lad. Čelakovský. 
Vorgelest den 11. Januar 1889. 
(Mit Taf. II) 


Eines der interessantesten Gráser ist die brasilianische Strep- © 


tochaeta spicata Schrad. Bau und Zusammensetzung der Ahrchen 


dieser Gattung weichen so sehr von dem normalen Schema der Gráser * 


ab, dass man berechtigt und genothigt ist, sich die Frage vorzulegen, 
ob sich in diesem Bau eine spátere Abweichung vom normalen Bau 
der Gramineen ausspricht, oder ob nicht vielmehr die monotypische 
Gattung Streptochaeta eine sehr alte, dem ursprůnglichen Typus noch 
nahe stehende und darum so isolirte Sippe darstellt. Ich gedenke 
den Nachweis zu fihren, dass das Letztere der Fall ist und dass 
die genannte Gattung darum auch im Stande ist, manche zweifel- 
hafte und strittige Punkte des normalen Baues der Grasblithe in 
ein helleres und besseres Licht zu setzen. Dazu ist freilich eine ge- 
naue Kenntniss des Baues der Ahrchen von Streptochaeta nothwendie. 

Diese Kenntniss lásst jedoch noch manches zu wůnschen ůbrig, 
um so mehr, da die Darstellungen der botanischen Schriftsteller und 
ihre Diagramme der, Streptochaeta- Ahrchen noch wesentlich von 


einander abweichen. Durch die liebenswůrdige Freundlichkeit Herrn 


Prof. Hackel's, der mir ein Exemplar dieses seltenen Grases zum“ 
Geschenke gemacht hat, wurde mir die Untersuchung der Ahrchen 
ermoglicht und ich glaube, angesichts des eben erwáhnten Umstandes 
das Ergebniss meiner Untersuchung mittheilen zu sollen, wiewohl 
ich mir dessen sehr wohl bewusst bin, dass ein Abschluss unserer 
Kenntniss dieses Grases nur von einer entwickelungsgeschichtlichen 
Untersuchung der lebenden Pflanze erwartet werden kann. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 15 


Der Blůthenstand von Streptochaeta ist eine Traube aus ziem- 
lich kurz gestielten Ahrchen: diese sind einblůthig, mit anschei- 
nend terminaler Blůthe, und bestehen aus 5 kleinen áusseren Hůll- 
spelzen, aus einer etwa zolllangen begrannten Blůthenspelze (die 
ich, was noch spáter begrůndet werden soll, die Deckspelze nennen 
will), nachfolgend aus 2 kleineren, etwas ungleichen, mit ihren starren 
Spitzen etwas nach aussen gebogenen Spelzen (Vorspelzen) und aus 
3 innersten, innerhalb der letzgenannten 3 Spelzen eingeschlossenen 
Blůthenspelzen. Taf. II. Fig. 7 stellt das ©anze Ahrchen mit nach 
hinten gelegener Deckspelze, deren Granne rankenartig gewunden 
ist, dar. : 

Die Anordnung dieser 11 Spelzen wird aus dem Diagramm Taf. II. 
Fig. 1. ersichtlich. Des Veroleiches wegen habe ich die Diagramme von 
Doll und von Hackel Taf. II. Fig. 2 und Fig. 3 daneben gesetzt. 
Im Dóllschen Diagramm habe ich jedoch die Richtung der gene- 
tisehen Reihenfolge umgekehrt (rechts gewunden) gezeichnet, um den 
. Vergleich mit den beiden anderen Diagrammen, in welchen die Spi- 
ralrichtung nach meiner Auffassung ebenfalls rechts gedreht ist, zu 
erleichtern. Die Richtung ist námlich variabel, die Spirale in den 
Ahrchen bald rechts, bald links gewunden. 

Dass aber die Anordnung der Spelzen, wenigstens bis zu den 
9 innersten Blůthenspelzen eine spiralige ist, zeigt ihre gegenseitige 
Deckunesweise. Úbereinstimmend saet Hackel (in Engler's Natůrl. 
Pílanzenfamilien II. 2. S. 42): Streptochaeta sei von allen Grásern un- 
terschieden durch spiralige Richtung seiner zahlreichen Spelzen. 
Damit scheint es aber nicht recht zu stimmen, wenn Eichler sagt 
(Blůthendiasramme I. pag. 123): „Das Ahrchen oder richtiger der 
Blůthenspross setzt mit 2 seitlichen Vorbláttern ein und trásgt darauťf 
9 alternirende dreizáhlice Spelzenguirle, an welche die Staubge- 
fásse mit ungestorter Alternation anschliessen.“ 

Beide Angaben sind aber, wenn man statt Spelzenguirlen rich- 
tiger Spelzencyklen setzt, mit einander vertráglich; denn die Spelzen 
haben allerdings bis zu den 3 innersten Blůthenspelzen spiralige Stellung, 
aber die Száhligen Cyklen dieser Spirale sind einander nicht super- 
ponirt, sondern alterniren gleichwie vollkommene Auirle unter ein- 
ander. Dies ist nicht beispiellos, denn es sind namentlich in der 
- Entwickelungsgeschichte der Blůthe ihnliche Fille bekannt, z. B. 
die beiden Száhligen Perigoncyklen (nicht Auirle) mancher Lolřaceem, 
die beiden 5záhligen Perigoncyklen (Kelch und Krone) bei manchen 
Ternstroemiaceen (Payer's Orgenogénie de la fleur tab. 135 u. 154). 


16 Lad. Čelakovský 


Die kleinbláttrige Hůlle, welche die grosse Deckspelze und die, 
von ihr eingeschlossene Blůthe am Grunde u mgiebt (Taf. II. Fig. 1) 
besteht nun, so wie ich es an meinem Exemplar stets gefunden habe, 
aus 5 kleinen, breiten, am oberen Rande zackig-gezáhnten und oft 
auch 2lappigen, parallelnervigen Hůllspelzen. Was deren Anordnung 
betrifft, so beginnt der Ahrchenspross mit 2 lateral und etwas nach 
růckwárts stehenden Vorbláttern, die sich vor den nachfolgenden 
3 Hůllspelzen durch ihre geringere Grósse (insbesondere Breite) und 
besonders durch einen stark vorspringenden und sich vom Schuppen- 
theil der Spelze mehr oder weniger hoch als kurze rauhe Grannen- 
spreite abtrennenden Mittelnerv oder Kiel auszeichnen (Taf. II. Fig. 4). 
So vollkommen lateral, wie sie Dó11 zeichnet, sind sie nicht, dagegen 
giebt Hackels Diagramm ihre Lage in A C entsprechend wieder. 
Auf diese Vorblátter (1, 2) folgt ein 3záhliger Cyklus (3, 4, 5), 
von welchem Blatt 3 seitlich nach vorn gegen 1, Blatt 4 genau 
nach hinten und Blatt 5 rechts nach vorn, gegen Vorblatt 2 hin fállt. 


Die Gesammtstellung der 5 Hůllspelzen von Streptochaeta  stimmt © 


also, um auf etwas Bekanntes hinzuweisen (abgesehen vom Ver- 
háltniss zum Tragblatt), mit dem Stellungsverháltniss des Kelches von 
Helianthemum ůúberein, der ebenfalls mit 2 kleineren Bláttern beginnt 
und dann einen Cyklus nach '/„ von drei grósseren Kelchbláttern 
in relativ gleicher Lage bildet. 

Dass in meinem Diagramm Taf. II. Fig. 1 die Reihenfolge der 
Hůllspelzen richtig wiedergeceben ist, bezeugt ausser den Divergenzen 
und Deckungsverháltnissen auch noch der Gang der Phyllomorphose 
dieser Bláttchen, der aus Taf. II. Fig. 4, in welcher die Hůllspelzen 
in eine Ebene ausgebreitet gezeichnet und nach der Reihenfolge be- 
ziffert sind, ersichtlich wird. Die Spelzen 1 und 2 sind, wie schon 
bemerkt, nicht nur die kleinsten, sondern auch die mit dem stárksten 
und in eine freie dorsale Grannenspitze ausgehenden Mittelnerven 
versehenen Blátter. Spelze 3 ist bereits viel breiter, und ihr Mittel- 
nerv, obzwar noch deutlich gebildet, ist doch schon schwácher und 
lauít in einen Endzahn der Spelze aus, nicht aber in eine dorsale 


Grannenspitze mehr; endlich die Hůllspelzen 4 und 5, die breitesten 
und máchtigsten von allen, haben úberhaupt keinen besonderen, ir- 


gendwie ausgezeichneten Mittelnerv mehr. Der Phyllomorphose nach 
erkennt man also bereits die Spelze 3 als die dritte, námlich als jene, 
welche ihrer Bildung nach zwischen den beiden Vorbláttern und den 
zwei innersten Hůllspelzen steht. Auch lásst sich aus der Phyllomor- 
pbose allein schon erkennen, welches der beiden Vorblátter, die ein- 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 17 


ander allerdings nicht decken, das erste und welches das zweite sei. 
Die Granne der ersten Spelze ist námlich am meisten individualisirt, 
sie trennt sich schon etwa in halber Hóhe der Spelze, wohingegen 
bei der zweiten Spelze die nur kurze Grannenspitze nahe am oberen 
Rande des Schuppentheils sich absondert. 

Da nun schon durch die Phyllomorphose die Reihenfolge der 
drei ersten Blátter unzweifelhaft gegeben ist, so ereiebt sich dann 
schon von selbst, dass das hintere Blatt das vierte und das im Dia- 
gramm Taf. II. Fig. 1 nach rechts vorn fallende Blatt das finfte sein 
můsse. Dies wird denn noch dadurch bestátict, dass in der That das 
Blatt 5 manchmal vom blatte 4 am Grunde etwas gedeckt wird, wie 
Fig. 6 es zeigt, wobei der deckende Theil dem gedeckten zugleich 
anwáchst. Allerdings ist diese Deckung nicht immer deutlich, weil 
manchmal beide Blátter am Grunde nur einfach zusammenstossen, 
ohne zu decken, immerhin ist aber jener erstere Fall neben der Phyl- 
lomorphose fůr die Štelle, die den Bláttern 4 und 5 in der gene- 
tischen Reihenfolge gebůhrt, vollig beweisend. 

Unter der vorláufig noch gemachten Voraussetzung, dass die 
Blůthe zur Ahrchenaxe echt terminal ist (wonach freilich das Ahrchen 
vielmehr nur ein Scheináhrchen wáre), folot auf das Blatt 5 der alter- 


-nirende Sgliedrige Cyklus dvv, bestehend aus dem in die ranken- 


artig gewundene Spitze ausgehenden Deckblatt d und den zwei klei- 
neren unbegrannten Vorspelzen vv, deren steife, stechende, etwas 
abstehende Spitzen zur Einbohrung des Ahrchens in die Wolle oder 
Haare vorůberstreifender Thiere dienen. Das Deckblatt d fállt der 
letzten Hůllspelze 5 diametral gegenůber, ungefáhr úber Špelze 1, mit 
Bezug auf die Mediane des ganzen Ahrchens also seitlich nach růck- 
wárts; es umhůllt mit seinen Flanken theilweise die beiden als 
Vorspelzen bezeichneten Spelzen. 

Das Deckblatt ď ist in jedem Falle das erste Blatt eines zweiten 
3eliedrigen Cyklus, zu dem auch die Blátter vv' zu gehoren scheinen, 
und dass dieses Blatt dem letzten Blatte des mit ihm alternirenden 
vorausgehenden Cyklus, 5, gegeniiber fállt, entspricht ganz wohl der 
phyllotaktischen Regel. So ist auch im Perigon der Lilaceen (Aloč, 
ILilum nach Payer) das zuerst auftretende Glied des inneren 
Cyklus dem dritten Gliede des áusseren Cyklus opponirt.“) 


*) Wenn zwei 2/, Cyklen mit einander alterniren, so folgt, wie bekannt, das 
erste Blatt des zweiten Cyklus auf das fůnfte des ersten mit einer Diver- 
genz, die um "p kleiner ist als ?/,, also mit der Divergenz */; — "107 "0 
wobei die sogen. Prosenthese '/, negativ ist. Schimper und A. Braun 

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 2 


18 | Lad. Čelakovský 


Aufallender Weise ist aber die Richtung, in welcher die Spelzen 
dvv'. aufeinander folgen, wie Taf. II. Fig. 1 zeiot, enteegengcesetzt der 
Richtung jenes Theils der genetisehen Spirale, welche durch die 
Blátter 1 bis ď geht, erstere ist im obigen Diagramm links, lstztere 
rechts verlaufend. 


nahmen fůr zwei alternirende "/,„ Cyklen die Prosenthese '/£; ebenfalls nega- 
tiv (oder was dasselbe ist, in beiden Fállen auf dem langen Wege der 
Spirale positiv), also die Úberganos-Divergenz 4; — 4; = 4x, so dass Blatt 
4 zwischen Blatt 1 und 3 fállt. Dies ist aber irrig, denn in diesem Falle 
fállt Blatt 4 thatsáchlich zwischen 1 und 2, dem Blatte 3 gerade gegenůber, 
folst also mit positiver Prosenthese, mit Diversenz 4+ "/;— /, Man 
vergleiche z. B. in Payer's Organogenie fůr 3záhlige Cyklen die Lólia- 
ceen, fůr 5záhlige die Ternstroemiaceen. 

Der Grund, wesshalb in dem einen Falle (*/;) die Prosenthese negativ, 
im anderen (';) aber positiv sein muss, liegt in Folgendem. Die zwei alter- 
nirenden Cyklen bilden zusammen (weil erst der dritte dem ersten super- 
ponirt auftritt) einen complexen Cyklus, welcher sich sowohl in der Zahl 


der Glieder und Umláufe, als auch im Divergenzwinkel dem Cyklus, der , 


durch die náchst folgenden hóheren Náherunesbrůche ausgedrůckt wird, 
am meisten náhert. Diese náchst hoheren Náherunesbrůche der bekannten 
arithmetischen Reihe sind aber bald grósser, bald kleiner als der Divergenz- 
bruch der Glieder jedes Theilcyclus im dem complexen Cyklus; dieser 
Unterschied muss daher, um eine annáhernd gleiche Lage aller Glieder im. 
complexen Cyklus wie in dem verglichenen Cyklus mit náchst hoherem Di- 
vergenzwinkel zu erhalten, dadurch ausgeglichen werden, dass im ersteren 
Falle (wo námlich dieser Divergenzwinkel grósser ist, als der Divergenz- 
winkel in dem complexen Cyklus) der Úbergangsschritt grósser, also die 
Prosenthese positiv wird, im letzteren Falle der Úberganeswinkel kleiner, 
d. h. die Prosenthese negativ werden muss. 

Z. B. der aus 2 alternirenden ", Cyklen sgebildete complexe Cyklus ist 
2/; (6 Blátter in 2 Umgángen, Divergenz der Blátter, mit Ausnahme des 
Úbersangswinkels 2%, —= /;). Diesem Bruche zunáchst steht der hóhere 
Náherungsbruch */;, welcher um ",; grósser ist als 2%; folelich muss der 
Úbergangswinkel zwischen Blatt 3 und 4 in dem complexen Cyklus eine 


positive Prosenthese erhalten, wird also = /;+ 6 42, so dass Blatt 4- 


des complexen Cyklus zwischen 1 und 2, Blatt 5 zwischen 2 und 3 fállt, 
welche Lage auch die gleichziffrigen Gliéder im */; Cyklus haben. Noch 
besser eignet sich zum Veroleiche der folgende Náherunesbruch %/,, auch 
dieser ist grósser als 2/; und alle 6 Blátter des complexen Cyklus haben 
bei positiver Prosenthese dieselbe Lage, wie die 6 ersten Blátter des */, 
Cyklus. 

Der complexe Cyklus aus 2 alternirenden ?/; Cyklen ist auszudrůcken 
mit */,+, diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch %, 
welcher um "/;, kleiner ist als jener. Um die Differenz im 4, Cyklus auszu- 
gleichen, muss der Úbergangswinkel = /; — "p = + werden. Dann fallen 
die Glieder 6, 7, 8 des complexen Cyklus zwischen dieselben friheren 


Úber den' Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21 


Diese Thatsache ist den Forschern, welche sich bisher mit 
den Ahrchen von Streptochaeta bescháftist haben, entgangen. Die 
beiden Diagramme von Doll und Hackel stimmen bei mehreren 
sonstigen Verschiedenheiten doch darin úberein, dass in beiden sámmt- 
liche Spelzen durch eine im selben Šinne fortlaufende Spirale ver- 
bunden werden, so dass also in beiden die durch die Hůllspelzen 
verlaufende Spiralrichtung, bei wesentlich gleicher Lage der Blátter, 
umgekehrt ist als wie in meinem Diagramme. 


D 011 lásst die Spelzen 3, 4, 5 meines Diagramms in der Rei- 
henfolge 3, 5, 4 (als ABC bezeichnet) folgen und zeichnet sie so, 
dass bei ihm Blatt 4 (== C) nicht nur von 3 (= A), sondern auch 
von 5 (= B) gedeckt wird. Letzteres ist aber nach dem, was ich 
oben mitgetheilt, nicht richtie, da, wenn úberhaupt eine Deckung 
stattiindet, Blatt 5 von 4 gedeckt wird. 


Die Spirale oder genetische Reihenfolge ABC konnte D 011 auch 
nur dann erhalten, nachdem er den Anschluss von A an die beiden 
Vorblátter vernachlássict hat. Welches der beiden Vorblátter das 
erste, welches das zweite ist, giebt Dolls Diagramm (wenigstens 
-nach der Copie bei Eichler) nicht an. Da wir nun aber wissen, dass 
das links stehende, schon der Phyllomorphose nach, das erste ist. 
und da die beiden Vorspelzen nach hinten convereiren (was freilich 
Dolls Diagramm nicht zeigt), so kann auf A unměglich B, sondern 
muss C folgen ; aber auch wenn wir die Vorblátter vollkommen seit- 
lich setzen und den Spross vornumláufie beginnen wollten, so wůrde 
die Divergenz zwischen 2 und 3 hinten herum mehr als '/, betragen, 
wás gegen die Stellunegsregeln wáre. Schliesslich beachte man noch 


Glieder wie im Cyklus %,; und alle seine Glieder fallen ebenso wie die 
zehn ersten Glieder im */,, Cyklus. 

Weil ferner der Náherungsbruch */,; wiederum grósser ist (um "1,) als 
5/.,- so muss, wenn zwei %/, Cyklen alterniren sollen, die Prosenthese ';; 
der Auseleichung wegen wiederum positiv werden, also der Úbergangs- 
mamkel— |- 16 j16: 

Allgemein můssen also folgen: zwei '/, Cyklen mit +- Prosenthese 


» 2 5 » MA 5 » 
» s 8 » » =F » 
i 13 » kom) usw. 


» » 

Wovon also der Grund im Allgemeinen der ist, dass die Glieder des 
complexen Cyklus relativ gleiche Lagen zu erhalten streben wie im einfa- 
chen Cyklus von nahezu gleich vielen Gliedern, was dadurch erreicht wird, 
wenn die Prosenthese + oder — wird, je nachdem die Divergenzen im zu- 
náchst stehenden einfachen Cyklus grósser oder kleiner sind als im complexen. 

a* 


20 Lad. Čelakovský 


die Divergenz zwischen C und dem Deckblatt d, als dem ersten Blatt 
des zweiten dreizáhligen Cyklus, welche im Sinne der irrigen Schim- 
per-Braun'schen Annahme nur '; betragen wůrde, was ebenfalls, 
wie oben gezeigt worden, gegen die Phyllotaxie verstosst. Aus diesem 
Allen ergiebt sich zur Genůge, dass die Reihenfolge und Bezeichnung 
der Spelzen ABC nicht richtig sein kann. 

In anderer Weise erhielt Hackel in seinem Diagramm die 
námliche Reihenfolge der Spelzen ABC Do011's wie dieser. Er schaltete 
námlich in seinem Diagramm Taf. II. Fig. 3 zwischen die beiden 
Vorspelzen meines Diagramms noch eine dritte nach vorn gegen das 
(unterdrůckte) Deckblatt des Ahrchens fallende Spelze ein, die er als 
die zweite Spelze B betrachtet, so dass meine zweite Spelze in Ha- 
ckel's Diagramm zur dritten Spelze C geworden ist, wodurch die 
Richtung der Spirale gegen jene in meinem Diagramm ebenfalls um- 
gekehrt wurde. Statt mit 2 lateral-hinteren Vorbláttern beginnt also 
der Ahrchenspross im Hackel'schen Diagramm sleich mit einem 


Cyklus, dessen zweites Blatt nach vorn fállt. Nach Hackel L c. - 


S. 42 besteht also das Ahrchen von Streptochaeta aus 12 Spelzen, 


von denen 6 die kleinbláttrige basale Hůlle bilden, wáhrend ich nur 


5 solcher Hůllspelzen gefunden habe und auch Dóll's Diasgramm 
ihrer nur 5 besitzt. 

Nachdem ich von dieser Differenz meinem verehrten Freunde 
Hackel Mittheiluneg gemacht hatte, schrieb mir derselbe zurůck: 
„Die Anzahl der kleinen Glumae ist variabel, ich fand in einem 
Falle 4, in 3 Fallen 5, in 4 Fállen 6 derselben.“ In einem spáteren 
Briefe aber bemerkte er nach wiederholter Untersuchune seines Ma- 
terials: „Die Száhligen Glumae sind, wie ich auch heute fand, ent- 
schieden in der Majoritát.“ Dann machte er mich noch darauť 
aufmerksam, dass die Unbestándigkeit der Zahl der Glumae schon 
von Trinius beobachtet wurde, in dessen Spec. Gramin. Strepto- 
chaeta tab. 290 und 297 mit 6 Glumae abgebildet ist; in seiner 
ausfihrlichen Beschreibung heisst es: involucri sguamae 4—6 subim- 
bricatae. Da ferner D 011 in Flor. Brasil. sagt: glumae plerumgueb, 
so scheine auch er Abweichungen von der Fiůnfzahl beobachtet zu 
haben. An anderer Štelle seines Briefes áusserte sich Hackel in 


P VS 


folgenden Worten: „Es ist móglich, dass Ihre Darstellung die nor- © 


male Štellung wiedergiebt und dass gelegentlich Verwachsungen oder 
Spaltungen einzelner Spelzen vorkommen und die Beobachtune trůben.“ 

Es wáre nun allerdines móglich, dass die Anzahl der Hůllspelzen 
variabel wáre und dass das Ahrchen statt mit 2 Vorbláttern, gleich 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21 


mit einem dreizáhlicgen Cyklus beginnen wůrde; allein dann miůsste 
doch aller Wahrscheinlichkeit nach erwartet werden, dass der hint- 
umláufige Anfang der Spirale, der fůr 5 Hůllblátter constatirt ist, 
also die Blattstellung des Zweiganfanes sich gleich bleibe; wenn A 
in Fig. 3 das erste Blatt ist, so můsste C als zweites und B als 
drittes folgeu, allein dann wáre die Spiralrichtune doch umgekehrt 
und ebenso wie in meinem Diagramme. Ferner ist gegen das Dia- 
gramm Fig. 3 einzuwenden, dass in demselben D als erstes Glied 
des zweiten Cyklus ganz richtig dem letzten Blatt C des ersten Cyklus 
gegenůber fállt, aber ď als erstes Glied des dritten Cyklus der so 
eben vom Ahrchen befoloten Stellungsregel entgegen in die Lůcke 
zwischen D und F fállt, also mit derselben kleinen Divergenz, die ich 
schon an dem Dóll'schen Diagramm auscesetzt habe. Ein weiterer 
Einwand ist, dass B in Taf. II. Fig. 35 offenbar grósser war als C, 
was dem bereits besprochenen Gang der Phyllomorphose nicht ent- 
spricht, so dass auch hiernach die Reihenfolge der drei ersten Spelzen 
ACB sein sollte, worauf aber dann D wieder mit einer viel zu kleinen 
Divergenz folgen wůrde und ůúberdiess die Spiralrichtung, die das 
Diagramm einhalten soll, umgekehrt wůrde. 

Dies Alles erwogen, zweifle ich an der Existenz von B als eines 
selbstándigen Blattes und glaube nicht zu irren, wenn ich im Sinne 
der oben mitgetheilten Ausserung Hackel's annehme, dass die 
Spelzen B und D, die sich nicht decken und der Darstellung nach 
augenscheinlich auf demselben Kreisbogen neben einander liegen, nur 
getrennte Theile eines einzigen Blattes sind, námlich der Špelze 3 
meines Diagramms, welche ihrer Lage und Breite nach in der That 
ungefáhr den Spelzen B und D zusammengenommen entspricht. Unter 
dieser Voraussetzung besteht dann wesentliche Úbereinstimmung zwi- 
schen den Diagrammen Taf. II. Fig. 1 und Fic. 3, und gerade diese 
Úbereinstimmung macht mir meine Annahme so sehr wahrscheinlich, 
Ob aber die Spaltung der dritten Hůllspelze in zwei scheinbare 
Spelzen schon frůhzeitig entwickelungsceschichtlich oder erst spáter 
durch mechanische Zerreissune stattfindet, getraue ich mir allerdings 
nicht fůr alle Fálle zu entscheiden; doch habe ich wenigstens an einem 
mir von H. Hackel besonders mitgetheilten Ahrchen eine mecha- 
nische Spaltung der dritten Spelze gesehen, welche in der důnn- 
háutigeren Bucht zwischen den beiden grósseren Lappen, an der 
Stelle des geringsten Widerstandes erfolgt war (wie Taf. II. Fig. 5 
es zeict), offenbar in Folge der Spannung, welche die gerade dort 
zur Zeit des Reifens stark wulstig anschwellende Basis der Deck- 
spelze auf die Hůllspelze 3 ausgeůbt hatte. 


29,29, Lad. Čelakovský 


Die Thatsache, dass die zwischen den Hiillspelzen aufsteigende 
Spirale ihrer Richtung nach jener durch Deckspelze und Vorspelzen ge- 
henden Spirale entgegengesetzt ist, steht also fest und frást es sich 
nur, wie sie zu erkláren sei. Meiner Ansicht nach růhrt dieselbe daher, 
dass die Blithe zu der begrannten grossen Spelze ursprůnglich axillár 
ist und nur zufolge des Abortus der Axenspitze der Ahrchenaxe zu die- 
ser terminale Stellung erhalten hat, wie diess ja bei so vielen Grásern 
mit 1blůthigen Ahrchen der Fall ist. Ob ursprůnelich neben der 
Blůthenaxe noch ein Rest der Ahrchenaxe existirt, der dann von 
ersterer zur Seite gedrůckt und zuletzt unkenntlich wird (wie z. B. 
Goebel fůr Setaria in Pringsh. Jahrb. XIV. 1884 nachgewiesen), 
oder ob die Blůthe schon im ersten Anfang terminal erscheint, kónnte 
natůrlich nur durch die Entwickelungsgeschichte entschieden werden. 
Aber selbst wenn das Letztere der Fall sein sollte, so steht doch 
nichts entgegen, die Blůthe im phylogenetischen Šinne als axillár und 
erst nachtráslich durch vělligen Abort der Ahrchenaxe als terminal 
geworden, d. h. als einen aus dem ganzen Reste der Ahrchenaxe 
oberhalb der Deckspelze gebildeten Axillárspross zu betrachten. D 011 
und Eichler fůhren allerdines Streptochaeta neben Anthozanthum 
als Beispiel von Grásern mit echten Terminalblůthen an; allein, ob- 
gleich auch bei Anthoxanthum die Deck- und Vorspelze an derselben 
Axe zu stehen scheinen, welche auch die Hůllspelzen des Ahrchens 
und die beiden leeren beorannten Deckspelzen zweier vollig geschwun- 
dener Šeitenblůthen*) trást: so muss doch auch diese Terminalblůthe 
trotz der Entwickelungsgeschichte fůr wesentlich axillár gelten, námlich 
axillár zur fůnften Spelze des Ahrchens, ihrer Deckspelze. Diess er- 
giebt sich aus dem Vergleiche mit der náchst verwandten Gattung 
Hčerochloa, bei welcher nicht nur die 3. und 4. Spelze Bliůthen in 
ihren Achseln tragen, sondern auch die scheinbare Endblůthe, die 
der einzigen Blůthe von Anthoxanthum homolog ist, nach D 011 und 
Eichler, welche neben ihr noch ein Axenrudiment gefunden haben, 
ebenfalls zu ihrer Deckspelze axillár ist. 

Es finden sich eben bei den Grásern, wie auch Gó bel 1. c. p. 13 
bemerkt, „alle Úbereánge von seitlicher bis zu terminaler Bliůthenan-. 
lage und zwar in Fállen, wo Niemand an der morphologischen Bedeutung 
der Spelzen zweifelt, damit fállt fůr mich (Góbel) der Grund weg, © 
bei Anthoxanthum die beiden obersten Schuppen nicht als Deck- und 


*) Nach Góbel 1. c. findet man in den Achseln dieser Spelzen in frůhester 
Jugend „nicht selten einen Hócker, der als Rudiment einer verkůmmerten 
Blůthenanlage aufgefasst werden kann.“ 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 23 


Vorspelze gelten zu lassen. Im phylogenetischen Šinne sind sie diess 
jedenfalls.“ 

Dasselbe eilt nun auch fůr Streptochaeta, wesshalb ich trotz 
der Terminalstellung ihrer Blůthe die erosse begrannte Spelze als 
Deckspelze und die auf sie folgenden kleineren Spelzen als Vorspelzen 
der Bliůthe bezeichnet habe. Dass dann der axilláre Blůthenspross 
dem Ahrchensprosse antidrom ist, begreift sich ohne Weiters, wáhrend 
ein Wechsel der Spiralrichtung auf derselben Axe paradox blei- 
ben wůrde. 

Der Unterschied in der Grósse und Ausbildung der Deckspelze 
und der beiden Vorspelzen erklárt sich so auch viel besser, als wenn alle 
drei als in einem Cyklus stehende Hůllspelzen der Blůthe betrachtet 
werden, wie Eichler und auch Hackel es thun. Streptochaeta 
weicht hiernach, was die Spelzen betrifft, von anderen Grásern nur 
dadurch ab, dass die Zahl der sterilen Hůllspelzen orósser ist als 2, 
und dass statt einer hinteren Vorspelze zwei seitlich-hintere Vor- 
spelzen existiren. Vermehrung der Hůllspelzen kommt, abgesehen 
von Anthoxanthum, auch sonst noch vor, z. B. bei Oryza, welche 
4 Hůlispelzen besitzt, von denen die 2 untersten auch die kleinsten 
sind, allerdings in zweizeiliger Anordnune. Der Vereleich mit Oryza 
lieet um so náher, als Hackel Streptochaeta der Frucht nach 
zu den Oryzeem rechnet, was mir auch sonst gerechtfertigt erscheint. 
Auch die 2 Vorspelzen der Streptochaeta sind nicht beispiellos. 
So ist bei Diachyrum Hochst. und Trtachyrčum Gris. (zu Sporobolus 
R. Br. gehórig) nach Eichler's „Bliůthendiagrammen“ die Vor- 
Vorspelze durch 2 einkielige Spelzenbláttchen vertreten, welche auch 
„unzweifelhaft in Form getrennter Primordien entstehen.“*) Eichler, 
an der Simplicitát der Vorspelze festhaltend, meint freilich, dass wir 
hier ein vollstándiges und congenitales Dedoublement vor uns haben. 
Allein die einzige Vorspelze verdankt doch keinem unverbrůchlichen 
Gesetze ihr Dasein; bei Streptochaeta sind gewiss 2 Vorblátter vor- 
handen, warum wáren sie nicht auch bei den anderen genannten 
Gattungen měglich? Úbrigens kehre ich zu dieser Frage noch einmal 
zurůck. 

Es sei noch darauf aufmerksam gemacht, dass nach meiner 
Auffassung bei Sřreptochaeta die axilláre aber terminal gewordene 
Blůthenaxe ebenso mit 2 seitlich nach hinten fallenden Vorbláttern 


*) Dem steht freilich Hackel's Angabe entgegen, nach welcher die Trennung 
der 2 Hůllspelzen mechanisch wáhrend der Fruchtreife entstehen soll. 


24 Lad. Čelakovský 


beginnt, wie die Ahrchenaxe, und dass auch die folgenden dréi 
Bliůthenspelzen zu den Vorspelzen die gleiche Stellung haben, wie 
der dreigliedrige Hůllspelzencyklus zu den zwei ussersten Hůll- 
spelzen. Von den erwáhnten drei Bliůthenspelzen liegt eine der 
Deckspelze gegeniber, die beiden anderen seitlich nach vorn ge- 
gen die Deckspelze zu, sie alterniren in Folge dessen mit den Vor- 
spelzen und der Deckspelze, ebenso wie die 5 inneren Hůllspelzen 
mit den 2 usseren und dem (unterdrůckten) Ahrchendeckblatt alter- 
niren. Sie sind schmal lanzettlich, decken sich wechselseitig, aber 
nicht nach der Recel einer fortlaufenden Spirale, so dass eines, das 
Ausserste, beiderseits decken wůrde, wáhrend das dritte, innerste, 
beiderseits gedeckt wůrde (wie es allerdines Hackels Diagramm 
Taf. II. Fig. 3 darstellt), sondern convolutiv: alle drei decken sich 
mit einer Seite und werden auf der anderen vom benachbarten Blatt- 
chen gedeckt, und zwar ist die Deckungsrichtung entgegencesetzt jener 
der beiden Vorblátter, wie dies alles auch in Do11's Diagramm ganz 
richtig dargestellt ist. In meinem Diagramm ist es ebenso, nur fand 
ich die 3 Bláttchen viel mehr in einander gedreht, also viel breiter © 
deckend, was wohl, z. Th. wenigstens, dem zuzuschreiben sein důrfte, 
dass die Ahrchen meines Exemplars bereits lánest abceblůht und dem 
Fruchtstadium náher waren. Die 3 Spelzen bilden durch diese Zu- 
sammenrollung eine schmal kegelfórmige Hůlle úber der reifenden 
Frucht, 

Wofůr soll man nun die 3 innersten Spelzen erkláren? Eichler 
betrachtet sie als Perigon, Hackel, der den Grásern ein Perigon 
úberhaupt aberkennt, hált sie fůr weitere Vorblátter (und da er die 
Blůthe als echt terminal nimmt, also zugleich Hůllblátter). 

Um diese Frage stricte zu lósen, muss man sich zunáchst ver- 
gecenwártigen, worin der Unterschied zwischen Perigon und Vor- 
bláttern oder Hochbláttern besteht? Nicht immer weicht das Perigon 
von den Hochbláttern durch Gestalt oder Consistenz ab (Spelzenpe- 
rigon der Jumcaceemn); es kommt im extremen Falle, wo Perigon- 
und Hochblátter stofflich nicht oder kaum differiren, nur darauf an, 
ob die Blátter zerstreut (spiralig) und von den eigentlichen Blůthen- 
theilen mehr getrennt stehen, oder ob sie den geschlechtlichen Blůthen- 
bláttern dicht anliegend und in Kreise oder gedrungene Cyklen zu- 
sammengefasst als ein zur Blůthe gehůriges Ganzes sich darstellen. © 
Im letzteren Falle ist eben ein Perigon, im ersteren eine Anzahl von 
Hochbláttern (Vorbláttern) vorhanden. Doch hat die Frage noch eine 
comparativ-phylogenetische Šeite, da wir fragen můssen, ob ein frag- 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 2 


licher Bláttercomplex einem anerkannten Perigone verwandter Pflan- 
zengruppen homolog ist oder nicht. 

Was die formell logische Šeite dieser Frage betrifft, so ist nicht 
einzusehen, wesshalb man den 3 Bláttchen, welche auf die 2 Vor- 
blátter folgend, die Blůthentheile direkt einhůllen, ihnen dicht an- 
liegen, in einem Száhligen Auirl oder weniestens guirlartigen Cyklus 
gestellt sind, die Bezeichnung „Perigon“ versagen sollte. Auch die 
convolutive Deckung spricht zu Gunsten des Perigons, denn eine solche 
finden wir auch sonst wohl bei Kelchen, Corollen oder Perigonkreisen 
úberhaupt, nicht aber bei den zerstreuteren Hochbláttern. Und auch 
die der Deckungsrichtung der Vorblátter enteegencesetzte Deckungs- 
richtung der 3 innersten Blůthenspelzen findet bei den WMonocotylen 
ihre Vorbilder. So decken sich bei Galanthus nach Eichler (Blů- 
thendiagr. I. pag. 157) die áusseren Perigonbláttchen nach der ge- 
netischen Reihenfolce, die drei inneren aber convolutiv und zugleich 
in entgegengesetzter Richtune. © Bei den Bromeliaceen sind beide 
Perigonkreise gewóhnlich convolutiv (Bilbergia in Eichler's Diagr. 
pg. 166) und zwar beide Kreise wiederum in entgegengesetzter Rich- 
tung gewickelt. 

Fragen wir weiter nach der phylogenetischen Homologie, so 
finden wir sie bei dem aus spelzenartigen, nach '/; gestellten Blátt- 
chen gebildeten Perigon einiger Cyperaceen (Oreobolus) und der 
Juncaceen. © Allerdings ist das Perigon von Streptochaeta im Ver- 
eleiche mit den Juncaceen, Oreobolus etc. auf einen einzigen Kreis 
reducirt. Die Reduction ist aber nicht durch Abortus eines 
Kreises verursacht, denn fůr einen solchen ist hier kein Platz, son- 
dern es ist eine phyllotaktische Reduction. Der Grund dieser Re- 
duction ist wohl der, dass die Deckspelze und die Vorspelzen die 
Stelle von Hůllorsanen úbernommen haben und so gleichsam den 
usseren Perigonkreis ersetzen, und ferner der, dass die 3 Perigon- 
spelzen, in der besprochenen Weise an die 2 Vorspelzen anschlies- 
send, zur Deckspelze dieselbe Orientirung besitzen, wie sonst bei den 
Monocotylen (auch bei Cyperaceen) der zweite Perigonkreis, indem 
das unpaare Blatt nach hinten fállt, wáhrend sonst das unpaare 
Blatt des ersten Perigonkreises nach vorn gegen das Deckblatt zu 
fallen pfleet. Es wird somit der zweite Bliůthenkreis von Strepto- 
chaeta nicht wiederum als Perigonkreis, sondern. gleich als erster 
Staminalkreis ausgebildet. Streptochaeta beweist, dass Eichler im 
Rechte ist, wenn er das Perigon der Gráser als typisch Száhlig 
auffasst und einen áusseren Schwindekreis zurůckweist. 


26 Lad. Čelakovský 


Hier sind wir nun bei einem morphologisch wichtigen Punkte 
angelanet, námlich bei der Frage nach dem Homologon des Száhligen 
Perigons von Streptochaeta bei den ůbrigen Grásern. Diesen fehlt 
bekanntlich ein Spelzenperigon, dafůr aber finden sich an dessen 
Stelle zwei oder selten auch 3 kleine Schůppchen, die Lodiculae. 
Wenn drei Lodicular-Schůppchen entwickelt sind, wie bei Střpa und 
Lasiagrostis, so haben sie dieselbe Stellung, wie die 3 Perigon- 
spelzen von Streptochaeta, zwei nach vorn gegen das Deckblatt, 
eines nach hinten, und es lásst sich vom comparativ-phylogenetischen 
Standpunkte aus gar nicht bezweifeln, dass die drei Lodiculae den 
3 Perigonspelzen von Streptochaeta homolog sind. Ebenso gewiss 
ist es, dass das Perigon von Streptochaeta, mit welcher Gattung 
die Gráser in diesem Punkte an die Juncaceen sich anschliessen, 
der ursprůnelichere áltere Typus ist, aus welchem sich die Lodiculae 
ebenso umgebildet haben, wie die Periconborsten der Cyperaceen 
aus einem Spelzenperigon, wie es noch heute Oreobolus besitzt. 
Nachdem bei den Glumaceen in Folge der Adaptation der Deck- 
und Vorspelzen zu Surrogaten der Blithenhůlle das ursprůneliche 
Spelzenperigon úberflůssig wurde, hat letzteres eine rudimentáre Ge- 
stalt angenommen, in welcher es anderen Lebenszwecken dienstbar 
wurde. Bei den Cyperaceem sind aus dem GÓzáhlie gebliebenen Pe- 
rigon (a la Oreobolus) zunáchst 6 Borsten geworden, die z. Th. als 
Flug- und Verbreitunesapparat bei der Aussaat der Achenen dienen, 
oder es sind auch diese z. Th. oder alle cánzlich verschwunden. Bei 
den Gramineen wird das Perigon, welches schon bei Streptochaeta 
9záhlig geworden, ebenfalls rudimentár, aber in anderer Form, als 
Lodiculae, in welcher es (nach Hackel) als Hilfsapparat beim Óffnen 
der Spelzen fungirt; durch weitere Reduction schwindet meist auch 
die hintere, bisweilen alle Lodiculae, und die Bliůthe wird dann, wie 
bei manchen Cyperaceen, vóllieg perigonlos. Diese Auffassung ist nicht 
neu, im Gegentheil ist es die álteste morphologische Deutung, die 
auch von Eichler und Nágeli*) acceptirt worden; nur glaube ich 
sie durch die Feststellung der 3 innersten Spelzen von Strepto- 
chaeta als Perigon besser becrůndet zu haben. Ihr entgegen steht 
aber eine neuere, namentlich von Hackel in Engler's Jahrbůchern 
Jahrg. I. (Untersuchungen ber die Lodiculae der Gráser) mit der 
Entwickelungsgeschichte gestůtzte Auffassung der Lodiculae als wei- 


*) Nágeli spricht in Mech. phys. Theorie d. Abstammgsl. von dem auís 
áusserste reducirten Perigon, von der rudimentáren Begchaffenheit des Pe- 
rigons bei den Grásern, womit offenbar die Lodiculae gemeint sind. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 27 


tere Vorspelzen, welche die Distichie der Spelzen fortsetzen. Die 
2 vorderen Lodiculae betrachtet Hackel als Seitenhálften eines der 
Vorspelze opponirten Blattes. Hackel ciebt indessen zu, dass sich 
darůber in Ermangelung sicherer Kriterien noch discutiren lasse, ob 
man sie bereits als Perigonblátter betrachten oder noch der Hoch- 
blattregion zuweisen will; er ziehe jedoch das letztere vor.  Auch 
Pax hált die Gráser fůr Panzen, „die es noch nicht bis zur Bildung 
eines Perigons gebracht haben“. 

Hackel hat sich in seiner Arbeit das grosse Verdienst er- 
worben, die fatalen sogen. Stipular-Lodiculae, mit welchen durch 
Schenck und Dóll das Gráserdiagramm in einer sehr unklaren und 
fraglichen Weise complicirt worden war, und die auch Eichler 
offenbar viel Verdruss bereitet haben, durch seine grůndlichen Unter- 
suchungen total beseitict zu haben. Was aber seine eigene Auffas- 
sung betrifít, so wáre gegen sie nichts einzuwenden, wenn die Ent- 
wickelungsgeschichte allein entscheidend wáre. Allein wir haben es 
hier mit rudimentár gewordenen metamorphen Gebilden zu thun, 
deren Entwickelung gewóhnlich von der normalen Entwickeluneg der- 
selben Theile in ihrer vollkommenen Ausbildung mehr oder weniger 
abzuweichen pflegt, ohne dass aus einer solchen Abweichung sichere 
Schlůsse fúr die morphologische Deutung gezogen werden důríten. 
Wir bemerken schon darin eine abnorme Abweichung, dass die Lodi- 
culae erst spáter als die Staubblátter angelegt werden, woraus frůher 
(Payer ete.) geschlossen wurde, dass sie úberhaupt keine selbstán- 
digen Blátter seien, sondern Discusgebilde (Payer) oder Štipulae 
(Wigand). 

-Die Ansicht, dass die beiden vorderen Lodiculae keine ganzen 
Blátter, sondern nur Theilstůcke eines Blattes seien, beweist Hackel 
damit, dass sie aus einer einheitlichen Anlage in Form eines schwa- 
chen, an den Rándern verdickten Wulstes hervorgehen, ferner damit, 
dass bei Melica und Glyceria der ursprůngliche Wulst auch weiterhin 
einheitlich emporwáchst und so eine einzige ungetheilte vordere 
Lodicula darstellt. 

Gegen diesen Beweis lásst sich wie gegen alle derartige Beweise 
einwenden, dass es keineswegs nothwendig ist, die (ohnehin seltene) 
ungetheilte vordere Lodicula fůr die ursprůnglichere Bildung anzu- 
sehen, aus welcher durch Theilung die gewóhnlichen 2 vorderen Lo- 
diculae hervorgesangen sein můssten, sondern dass ebenso gut das 
Umgekehrte měglich ist. Die 2 vorderen Lodiculae kónnen ursprůng- 
lich selbstándice Blattanlagen sein, die jedoch, weil sie sich von allem 


28 Lad. Čelakovský 


Anfang an liůckenlos berůhren, zu einem schwachen Primordium ver- 
schmolzen auftreten, um sich im weiteren Verlauf der Entwickelung, 
gewohnlich sehr frůhzeitig, wiederum frei zu entwickeln. Wenn aber nur 
eine vordere Lodicula sich bildet, so kann diese ganz wohl als aus 
den 2 ursprůnglichen total verschmolzen gedeutet werden. Wenn 
Hackel L c. po. 347 sagt: „soviel ist aber klar, dass man bei die- 
ser Gattung (Melica) nicht von 2 verwachsenen Lodiculis sprechen 
kann“, so úberschátzt er die einzelne Ontogenie zum Nachtheile der 
comparativen und phylogenetischen Methode. Fálle von totaler oder 
von ursprůnelicher, weiterhin aber wáhrend der Entwicklung aufhó- 
render Verschmelzung sind ja in der Morphologie, zumal in der 
Blůthenmorphologie constatirt. Ich will nur ein einziges, gerade 
hieher sehr passendes Beispiel anfihren, námlich die Blůthe von 
Veronica. Diese ist ursprůnelich durch Kelch und Corolle 5záhlig, 
allein im Kelche bildet sich das hintere Glied entweder viel kleiner 
aus oder es schwindet vollie, wodurch der Kelch 4záhlig wird. Die 
Corolle wird aber dadurch vierzáhlig, dass die beiden oberen (hinte- . 
ren) Blumenblátter total zu einem einzigen, manchmal noch deutlich 
breiteren und auch ausgerandeten oder 2spaltigen, bisweilen aber 
schon ganz einfachen und von den úbrigen Kronlappen kaum mehr 
verschiedenen Blatte verschmolzen auftreten. (Man sehe darůber auch 
Eichler's Diagr. I. pg. 210.) Man kann allerdings mit Recht sagen, 
die Corolle der Veronica sei vierzáhlig, aber man wird nicht leug- 
nen kónnen, dass sie aus einer ursprůnelich fůnfzáhligen Corolle 
durch Verschmelzune zweier oberen Blumenblátter, freilich nicht ent- 
wicklungsgeschichtlich, aber doch phylogenetisch entstanden sei. 

Wenn aber der obere Kronzipfel der Veronica fůr ein Agui- 
valent zweier verschmolzener Blumenblátter gilt, warum kónnte nicht 
ebenso auch die ungetheilte vordere Lodicula von Melica zwei in 
Eines verschmolzene Lodiculae reprásentiren, wenn wir sonst Grůnde. 
dafůr haben? Dass wir aber Grund zur Annahme solcher Verschmel- 
zung haben, důrfte aus dem Vorausgeschickten klar geworden sein. 
Den phylogenetisch ursprůnelichsten Ausgangspunkt liefert Strepto- 
chaeta mit seinen 3 unzweifelhaft selbstándigen spelzenartigen Pe-. 
rigonbláttern, sodann folet als am náchsten stehend Stípa und áhn- 
liche mit 3 getrennten Schuppenbláttchen, dann die grosse Mehrzahl 
der Gráser mit nur 2 vorderen Lodiculae, die zunáchst mit Ausnahme 
des ersten Primordialstadiums noch ganz frei sind, dann mehr oder 
weniger am Grunde verwachsen, zuletzt wie bei Melica in Eins 
věllig verschmolzen erscheinen. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 29 


Was verursacht aber die Verschmelzung der zwei vorderen 
Bláttchen wenigstens in der ersten Anlage? 

„Der Umstand, dass bei Stípa oder Lastagrostis die hintere 
Lodicula etwas spáter auftritt als die beiden vorderen, widerlegt 
noch nicht die Auffassung, dass alle 3 Bláttchen einem Kreise oder 
Cyklus angehóren, denn die Vorderseite der Blůthenaxe ist offenbar 
die gefórderte, die Hinterseite die gehemmte, daher die hintere Lo- 
dicula ein im Schwinden begriffenes Glied, welches sich als solches 
zunáchst (bei Stipa) verspátet, dann aber, bei den meisten Grásern, 
gar nicht mehr gebildet wird. In Folge dieses Vorwiegens der Vor- 
derseite erscheinen auch die 3 Staubblátter mehr nach vorn zusam- 
mengeschoben, so dass sie anfangs nach hinten eine gróssere Lůcke 
zwischen sich lassen, wie jedes entwickelungsceschichtliche Bild es 
zeist. Auch die vordern Lodiculae sind mehr nach vorn bis zur in- 
niesten Berůhrung zusammengeschoben und dies kann zunáchst als 
Grund fůr ihre wenigstens anfángliche Verschmelzung gelten. 

Ich kann aber, unbeschadet meiner hier begrůndeten Ansicht, 
dass die Lodiculae ein Rudiment oder Relict (wenn man diesen Aus- 
druck vorzieht) eines 3záhligen Perigons sind, der Hackelschen 
Auffassung der Lodiculae eine gewisse Concession machen. Ich bin 
námlich in letzter Zeit zur Erkenntniss gelangt, dass Spaltung und 
Verschmelzung zwei reciproke Vorgánge sind, die zur Vermehrung 
oder Verminderung selbstándiger Glieder (Phyllome) eines Wirtels 
oder Cyklus hinfihren. Nach allgemeinem Begriffe scheint ein unver- 
einbarer Gegensatz darin zu bestehen, wenn wir die 3 Lodiculae 
(von Stipa, Bambusa) fůr einen 3gliedrigen Cyklus oder wenn wir 
sie fůr 2 alternirende Blátter ansehen, deren vorderes in 2 Hálften 
gespalten ist, und ich wůrde bis vor Kurzem diesen Gegensatz auch 
fůr unvereinbar gehalten haben. Ich habe aber gefunden, dass beide 
Auffassungen sich in gewissem Šinne nicht nur vertragen, sondern 
sogar in befriedigender Weise ergánzen. 

Ich habe námlich in den letzten Jahren wiederholt an Jahres- 
trieben von Lonicera periclymenum sehr interessante Úbergánge von 
der opponirten Blattstellung in Auirlstellung aus drei- und 4záhligen 
Wirteln beobachtet. Man sollte erwarten, dass der Ubergang aus 
opponirter Blattstellung zu Viererguirlen z. B. darin bestehen wird, 
dass zwei 2záhlige Guirle durch geringere Entwickelung des sie 
trennenden Stengeltheils sich einander náhern und schliesslich in 
einen Auirl zusammenfallen werden; der Úbergang zu Dreierguirlen 
aber darin, dass ein Blatt eines hóheren Zweierguirls zurůckbleiben 


50 Lad. Čelakovský 


und dem unteren Zweierguirl sich einordnen wird. Dies findet aber 
nicht statt, sondern der Úbergang geschieht in der Weise, dass zu- 
náchst die ursprůnelich einfachen opponirten Blátter, entweder beide 
oder eines derselben, in verschiedenem Grade gleichmássie getheilt 
oder gespalten erscheinen, zuerst im gerinesten Grade nur an der 
Spitze, dann bis zur halben Hóhe, endlich bis zum Grunde; im letz- 
teren Falle hángen die beiden Theilblátter, die bereits gánzlich ihrer 
Form nach zwei selbstándigen Bláttern gleichen, an der Basis noch 
durch eine Zwischenmembran zusammen, erscheinen weiterhin ganz 
frei und růcken in einem folgenden GAuirle so auseinander, dass sie 
mit dem ungetheilt gebliebenen Blatte einen normalen dreizáhligen 
Auirl bilden. Wenn beide Blátter in dieser Weise gradweise mehr 
und mehr in 2 Theile getheilt werden, so endiet die Reihe der Uber- 
gánge mit einem normalen vierzáhligen Auirle. Was die Achselknos- 
pen betrifft, so besassen die zweitheiligen Blátter zunáchst nur eine 
Achselknospe, andere hatten bereits unter jedem Theilblatt eine Ach- 


selknospe gebildet, so dass diese Theilblátter obzwar am Grunde noch © 


zusammenhángend schon wie selbstándige Blátter sich verhielten. 
Auch zwischen einer und zwei Achselknospen des getheilten Blattes 
gab es Úberganesformen ganz merkwůrdiger Art, bestehend in einer 
áusserlich noch einfachen, innerlich aber mehr oder weniger frůh 
(analog dem Tragblatt) gabelig getheilten Achselknospe. Ich werde 
die betreffenden Beobachtungen nebst zugehorigen Abbildungen ander- 
wárts mittheilen, muss mich aber hier auf das zum Zwecke gegen- 
wártiger Arbeit Vorgebrachte beschránken. 

Úbergangsformen aus einem minderzáhligen in einen mehrzáh- 
ligen Guirl oder Cyklus (die Glieder desselben waren ófter spiralig 
auseinander gezogen) entstehen also durch Theilung der Blátter eines 
minderzáhligen, und umgekehrt aus dem mehrzáhligen in den min- 


derzáhligen durch erst am Grunde beginnende, dann immer weiter © 
hinauf reichende, endlich vollstándige Verschmelzung zweier ursprůne- © 


lichen Glieder in ein einfaches Ganze. Denn zwischen einem getheil- 
ten oder gespaltenen Blatt und zwischen zwei mehr oder minder in 


eins verschmolzenen Bláttern besteht nicht der geringste objektive © 


Unterschied. Ob wir von Theilung oder Verschmelzung zu sprechen 


haben, hángt einzig und alleir davon ab, ob der minderzáhlige oder 


der mehrzáhlige Auirl der ursprůnglichere ist. Weil bei Lomicera 


die opponirten Blattpaare ursprůnelicher sind, die Dreier- oder Vie- © 
rerguirle aber neue, abnormale, hie und da vereinzelt auftretende © 


Variationen bedeuten, so sagen wir: die Ubergánge von Zweier- zu 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 31 


den abgeleiteten Dreier- und Viererguirlen geschehen durch Spaltung 
der ursprůnelichen 2 Blátter der Auirle.. Wůrde aber umgekehrt 
eine Pflanze mit normal 3- oder vierzáhligen Bláttern hie und da in 
eine jingere Variation mit decussirten Bláttern úbergehen, so wůrden 
wir von Verschmelzung der Blátter des ursprůnglicheren mehrzáhligen 
Wirtels reden. 

Ich will damit nicht etwa behaupten, dass úberhaupt der mehr- 
záhlige Auirl als durch Spaltung des minderzáhligen und der min- 
derzáhlige durch Verwachsungen innerhalb des mehrzáhligen entste- 
hend anzusehen wáre. Vielmehr fasse ich die Úberganesformen so 
auf, dass ich sage, es streiten bei der Bildung derselben zwei ungleich 
alte Strebungen oder Bildungskráfte, námlich das Streben zwei Blátter 
und das Streben drei Blátter an eleicher Stelle in demselben GAuirl 
oder Cyklus zu bilden. Die Durchdringung und theilweise Einschránkung 
beider verschiedenen Strebungen giebt die intermediáre Form. 

Wáhrend der Bildung der Grasblůthe befinden sich auch zu- 
meist zwei solche Strebungen oder Kráfte im Kampfe mit einander, 
námlich das atavistische Bestreben, Száhlige GAuirle, auch einen 
3záhligen Perigonguirl (wie noch bei Streptochaeta) zu tbilden, und 
eine neuere, den Grásern im Gegensatze zu den Úyperaceem eigen- 
thůmliche Strebung, die in den Laub- und Hochbláttern herrschende 
Distichie auch in die Blůthe hinein noch fortzusetzen. Es besteht 
also das neuere Bestreben, den alten 3záhligen Perigonguirl auf einen 
2záhligen oder sogar auf 2 alternirende Blátter zu reduciren. Das 
kann nun nicht durch Unterdrůckune eines Gliedes geschehen, sondern, 
da an Stelle zweier Glieder, dem Vorblatt gegenůber, ein Blatt treten 
soll, durch mehr oder minder weit gehende Verschmelzung jener zwei 
Glieder (so wie in der Corolle von Veronica). Die jingere Štrebung 
behauptet zunáchst den Vorrang, es entsteht ein einziger primordialer 
Wall, aber gewóhnlich erhált die áltere atavistische Bildungsrichtune 
im Verlaufe der Entwickelung den Šieg; die im Primordium ver- 
schmolzenen zwei Blátter trennen sich wieder als zwei Lodiculae. Bei 
Melica und dergl. behauptet die neuere Bildungskraft dauernd ihr 
Úbergewicht, das Primordium theilt sich nicht mehr, sondern wáchst 
in ein einfaches Blatt aus, die Distichie ist vollstándig durchgefůhrt. 

Wenn also Hackel sast, dass die Lodiculae die Distichie der 
Spelzen íortsetzen, so ist dies richtig, insofern es sich um das jůngere, 
die Entwickelunesceschichte beeinflussende Bildunesstreben handelt; 
aber auch die álteren comparativen Morphologen, welche die 3 Lodi- 
culae als einen dreizáhligen Auirl oder Cyklus ansehen, sind im Rechte, 


39 Lad. Čelakovský 


insofern sie, mehr oder weniger sich dessen bewusst, die atavistische 
Bilduneskraft, den Ursprung, die Phylogenie der Lodiculae im Auge 
haben. 


Nachdem aber der 3záhlige Auirl die ursprůnelichere, die mit- 
angestrebte Distichie aber die jůngere Bildung ist, so werden wir 
allerdings im phylogenetischen Sinne nicht von einer Spaltung einer 
vorderen Lodicula sprechen, trotzdem die von der neueren Richtung 
beherrschte Entwickelungsgeschichte eine solche sehen lásst, sondern 
richtiger von einer geringen anfánelichen Verschmelzung der beiden 
vorderen Lodiculae. Fůr Melica allerdings ist zuzugeben, dass die 
Lodiculae durch ein einziges Blatt ersetzt sind, ebenso wie bei Ve- 
ronica die beiden hinteren Blumenblátter durch ein einziges Blumen- 
blatt, und da auch die hintere Lodicula wie gewóhnlich unterdrůckt 
ist, dass wir ein auf ein einziges Blatt reducirtes und rudimentáres 
Perigon vor uns haben. Ein Perigon aber ist es seiner Herkunít © 
nach trotz des spáter eingetretenen Strebens nach Distichie und © 
gleichzeitiger Reduction. 


Das Pistill der Gramineen ist nach dem hier eróffneten Ge- 
sichtspunkte analog zu erkláren. Bekanntlich existiren auch ber 
das Pistill zwei Ansichten, eine áltere, nach welcher das Pistill aus 
ebensoviel Carpellen besteht, als es Narben besitzt (also 2, selten 3 
oder 1), und die Zusamensetzung aus 3 Carpellen die ursprůngliche 
ist, aus welcher durch Reduction (resp. Abort) jene aus 2 oder einem 
Carpell abgeleitet ist*); dann eine neuere, auf die Entwickelungsge- 
schichte basirte und zur Zeit fast allgemein angenommene Ansicht, wo- 
nach das Pistill úberhaupt nur aus einem Carpell besteht, welches jedoch, 
um 2 oder 3 Narben zu bilden, in 2 bis 3 Spitzen zertheilt wird. Es 
liegt nun aber entschieden etwas Unbefriedigendes darin, dass die 
2—3 Narben der Gráser zufolge der entwickelungsgeschichtlichen 
Auffassung s0 ganz verschieden von den 2—3 Narben der Cyperaceen 
sein sollen, obwohl sie genau dieselbe Stellung im Blůthendiagramm 
wie die letzteren einnehmen, dass mithin diese gleiche Stellung nur 
zufállig gleich und in so ganz verschiedener Weise hervorgebracht 
sein soll. Anderseits aber kostet es einigen Zwang, das einfache ein- 
seitige Primordium, mit dem das Pistill in die Erscheinung tritt, als 


*) Nágeli L c. sagt, das Gynaeceum sei auf 1, vielleicht auf 2 Carpelle reducirt. 
„Jedenfalls aber ist das Ovarium, auch wenn es ikarpellig ist, phylogentiseh 
aus mehreren klappig verwachsenen Carpellen enstanden, wie aus den ver- 
wandten Cyperaceen zu ersehen ist.“ 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 33 
aus 2 oder 3 Bláttern congenital verschmolzen sich vorzustellen, und 
darum haben, abgesehen von den einseitigen Genetikern, selbst mehr 
oder weniger conseguent comparative Botaniker, wie Eichler, lieber 
die entwickelunesgeschichtliche Deutung acceptirt. 

Die Sache verhált sich indess áhnlich wie mit den Lodiculis. 
Die áltere vereleichende Morphologie hat Recht, indem sie als ur- 
sprůnglich und typisch, wie bei den Cyperaceen und Juncaceen, 
ein 3záhliges Pistill statuirt; allein es ist in der Grasblůthe, das 
Pistill betreffend, das Streben nach Reduction auf 1 Carpid einge- 
treten, ohne jedoch in den meisten Fállen vollstándigen Erfole zu 
erreichen, indem die atavistische Kraft enteegenwirkt. Wenn, wie so 
selten (bei Nardus), wirklich nur ein Griffel oder Narbe gebildet 
wird, so ist die Reduction auf 1 Carpid vollstándig geworden, wenn 
aber wie gewóhnlich 2 seitliche Narben gebildet werden, so gelangt 
im spáteren Verlauf der Entwickelung die atavistische Kraft wieder 
zur Geltung, sie fiůhrt zur Spaltune des Carpids d. h. zur nachtrá- 
glichen Sonderung zweier Carpiden wenigstens an den Griffeltheilen ; 
das dritte vordere Carpid ist zwischen den beiden seitlichen unter- 
drůckt; kommt aber auch dieses zur Geltung, so wird wieder der 
ozáhlige, im unteren Theile verschmolzene Carpidenkreis hergestellt 
Die Spaltung des ursprůnglichen Primordiums in 2 oder 3 Theile 
bedeutet eine Růckkehr zur Šetzung zweier oder dreier Carpiden an 
Stelle eines einzigen, was an sich paradox klingt, aber verstándlich 
wird, wenn man bedenkt, dass im Organischen jene merkwůrdige 
Homologie vorkommt, wornach die Theile eines Ganzen diesem 
Ganzen wieder homolog sind, und wenn man sich wieder an jene 
Úberganesformen zwischen mehr- und minderzáhligen Cyklen oder 
Auirlen erinnert, welche wie ein gespaltenes Blatt aussehen und auch 
ein solches sind, anderseits aber mit ihren 2 Theilen zwei ganzen 
Bláttern homolog sind. 

Die Reduction des Pistills von 3 auf 1 Carpell geschieht also 
nicht so, dass die zwei hinteren Carpelle vóllig unterdrůckt werden, 
sondern so, dass sie mit dem vorderen mehr oder minder vollstándig 
und mehr oder minder andauerně in Eins zusammenschmelzen. Wenn 
sich dann entwickelunesgeschichtlich das Carpell wieder theilt, um 
2, wohl auch 3 Narbentheile zu bilden, so sind diese Theile phylo- 
genetisch ganz identisch mit den ursprůnglich freien 2—3 Carpellen 
der Vorfahren, also auch mit den 2 bis 3 Narben der Cyperaceen, 
die mit ihnen von gleichen Vorfahren abstammen, und das trotz der 
abweichenden Entwickelungsgeschichte des Gramineenpistills. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 3 


34 Lad. Čelakovský 


Die gewóhnliche entwickelungsgeschichtliche Auffassung des 
Graspistills laborirt dagegen an einem Widersinn. Man muss denn 
doch auch nothgedrungen annehmen, dass das einzige Carpell, welches 
die Entwickelungsgeschichte sehen lásst, durch Entfall zweier Glieder 
aus einem 3záhligen Fruchtknoten entstanden ist. Das setzt doch 
voraus, dass fůr die Oeconomie der Pflanze 2 Carpelle und insbe- 
sondere die Narben derselben úberffůssig geworden sind; nun aber 
wird durch Theilung des einen Carpells sogleich wieder ein Ersatz 
fůr das Verlorene geschaffen. Warum wáre dann úberhaupt die Redu- 
ction eingetreten? © Wohl aber wird der entwickelungsgeschichtliche 
Vorgang verstándlich, wenn die Reduction nur durch Verschmelzung 
der 3 alten Carpelle in Folge des Strebens nach Distichie eingetreten 
ist, welche Reduction jedoch in Folge der atavistischen Kraft, die 
zuletzt den Ausschlag ciebt, wieder reparirt wird. 

Zur weiteren Bekráftigung dieser Darstellung mag noch Folgen- 
des dienen. Nicht immer entsteht das Pistill der Gráser mit einem 
nach vorn stehenden, auf dieser Seite hoheren, also dort die Mediane be- 
sitzenden Primordium ; bei Panicum aďuncum (?) beginnt es nach Payer 
mit einem eleich hohen Kreiswall, auf welchem dann rechts und links 
die beiden Griffel und Narben hervorwachsen. Hier halten sich also 
die beiden den Rinewall constituirenden Carpiden das Gleichgewicht; 
hier haben wir gar keinen Grund, diesen Ringwall fůr ein Blatt an- 
zusehen; auch bei Eriophorum entsteht nach demselben Forscher 
das Pistill als Ringwall und wáchst dann in 3 Ecken in die Narben- 
theile aus. Wenn hier das Pistill fůr 3záhlig gilt, so ist kein Grund 
beim Panicum aduncum nicht ein 2záhlices Pistill anzuerkennen. Es 
ist eben hier die Reduction auf ein, die 2 oder 3 Carpelle ersetzen- 
des Carpid noch nicht deutlich eingetreten. 

Ferner erscheint es nicht ohne Bedeutung, dass bei Strepto- 
chaeta, bei der wir die vollstándieste, am typischesten entwickelte 
Blůthe kennen gelernt haben, mit entwickeltem 3záhligem Perigon, 
mit zwei 3záhligen Staminalkreisen, auch 3 den usseren Štaubge- 
fássen superponirte Narben ausgebildet sind, und dass auch die 
Bambuseen, die ein Perigon aus 3 Lodiculen besitzen, 3 Narben 
aufweisen. Gewiss ist auch das Pistill von Streptochaeta noch am 
meisten typisch, daher Sgliedrig. '*Šehr interessant wáre es, die Ent- 
wickelungsgeschichte dieser Blůthe zu kennen, vielleicht wird hier 
das Pistill noch mit 3 Primordien oder wenigstens mit einem Kreis- 
wall angeleot; wenn es aber wie bei anderen Grásern mit einem 
erst spáter 3theilig werdenden Primordium beginnen sollte, so wůrde 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 35 


das nur beweisen, dass die entwickelungsgeschichtliche Reduction des 
Pistills sehr frůhzeitig, schon bei den áltesten Typen und noch frůher 
als die Reduction des Perigons begonnen hat. 

Sodann kann noch darauf hingewiesen werden, dass normal 
2narbige Gráser ausnahmsweise auch 3narbige Fruchtknoten bilden 
kónnen. © Als solche werden genannt Phleum Měchelůů All. (Ph. 
trigynum Host), Briza media , Festuca elatior ; ich selbst fand 
vor Jahren einmal bei Hierochloa australis mehrfach 3narbige Zwit- 
terblůthen. © Nun ist dieser Umstand zwar kein strikter Beweis, 
doch aber ist es nichts Ungewohnliches, dáss die Zahl der Carpelle 
variirt; und da wir die dritte Narbe ohnehin fůr normal unterdrůckt 
ansehen, so ist es um so weniger auffállig, dass sie dann und wann 
doch als drittes Carpell zur Entwickelune kommt; dies ist gewiss 
wahrscheinlicher, als dass ein normal 2theiliges Carpell auf einmal 
otheilig werden sollte. 

Freilich -gibt es auch seltene Fálle, in welchen die 3 Narben 
mit den (áusseren oder einzigen) Staubbláttern alterniren, so dass 
also 2 Narben nach vorn, eine median nach hinten fallen. Dies 
kommt nach Schenck bei Brizopyrum steulum vor, und nach 
Eichler findet sich bei Phragmites, Lamarckia, nach Hackel bei 
Briza an Stelle der Narbe ein Spitzchenrudiment. Eichler und 
Hackel erkláren die hintere Narbe oder ihr Rudiment fůr eine Com- 
missuralnarbe, eine Verlángerung der Naht des einzigen Carpells. Nach 
meiner hier dargelesgten und begrůndeten Auffassung můissten hier 
entweder die 3 Carpelle eine mit der normalen alternirende Stellung 
angenommen haben (sowie bei Dicotylen episepale und epipetale Car- 
pelle in einer Familie abzuwechseln pflegen), oder es můissten die 
normal gestellten Narbentheile eine nachtrágliche Drehung erfahren 
haben. Gegen die erstere Annahme spricht einiges, namentlich wenn 
auch dann das Eichen auf der Růckseite unter der hinteren Narbe 
emporrůckt. Nach Pax kommt aber eine entwickelungsgeschichtliche 
Drehung oder Verschiebung der Narben, wie sie hier postulirt ist, 
thatsáchlich bei manchen Irideen vor; sie wáre also auch bei man- 
chen Gramineen wohl móglich. 

Vom gleichen Gesichtspunkte wie die Lodiculae und das Pi- 
still der Gráser fasse ich schliesslich auch die 2kielige Vorspelze 
derselben auf. Bei Streptochaeta haben wir noch 2 unzweifelhaft selb- 
stándige, einander deckende, nach hinten convergirende Vorspelzen; 
auch bei Triachyrtum und Dčachyrum sind vielleicht 2 einkielige 


Vorspelzen vorhanden, welche jedoch, wohl ohne sich zu decken, 
8* 


36 Lad. Celakovský 


neben einander stehen, da sie Eichler durch Dedoublement einer 
Vorspelze entstanden denkt, sonst aber werden sie durch eine 2kie- 
lige, oft auch 2spaltige Vorspelze ersetzt; zuletzt tritt letztere auch 
noch als einfach 1kieliges Blatt auf. Zwischen dieser und den zwei 
freien Vorspelzen ist die 2kielige Vorspelze wiederum die interme- 
diáre Bildung. 

Dieselbe Reihe der Erscheinungen wie an den Vorspelzen der 
Grasblůthe beobachtet man auch, betreffend die Vorspelzen des gan- 
zen Ahrchens. Lolium besitzt éine adossirte Vorspelze. Dieselbe ist 
ebenfalls 2kielig, erscheint aber bisweilen in 2 neben einander ste- 
hende Vorspelzen zertheilt, also in eleicher Weise wie die Bliůthen- 
vorspelze von Diachyrtum und Triachyrum. Es ist das wieder eine 
Mittelbildung zwischen einer adossirten und 2 lateralen Vorspelzen des 
Ahrchens, wie sie sonst bei den Gramineen gewóhnlich gebildet wer- 
den. Auch unsere Streptochaeta bildet noch 2 nach hinten genáherte 
Ahrchenvorspelzen (Hůllspelzen), was ganz natůrlich mit ihrer nicht 
distichen, sondern spiralig mehrzeiligen Spelzenstellung zusammenhánst. 

Die eben besprochene Auffassung des 2kieligen Vorblattes (und 
úberhaupt des 2kieligen Hochblattes) kann sich aber nicht auf die 
Gráser allein beschránken, sondern sie gilt von den 2kieligen Hoch- 
bláttern der Momocotylen úberhaupt. Das 2kielige Hochblatt fin- 
det sich auch bei den, Cyperaceem und anderen monocotylen Fa- 
milien. Auch bei den Cyperaceen kommen dann und wann statt 
eines zweikieligen hinteren Vorblattes 2 laterale Vorblátter vor, so 
bei Hypolytrum, wo sie nach Pax bald unter sich frei, bald hin- 
ten mehr oder weniger verwachsen auftreten. Bei Ascolepis findet 
sich sonderbarer Weise ein medianes vorderes Vorblatt, wel- 
ches Pax als aus 2 nach vorn zusammengeschobenen und verschmol- 
zenen Vorbláttern entstanden zu betrachten sich genothist sah, 
obwohl es ganz einfach erscheint und zweifelsohne auch aus einem 
Primordium entstanden sein wird. Wenn aber hier eine Verschmel- 
zung, d.h. ein phylogenetischer Ursprung des einen Blattes aus zwei 
ursprůnelicheren Bláttern angenommen werden muss, warum sollte 
ein ebensolcher Ursprung nicht noch weit eher fůr das 2kielige hintere 
Vorblatt der Cyperaceen, wie auch der Gramineen měglich und wahr- 
scheinlich sein? 

Von solchen 2kieligen Hochbláttern will Eichler die 2kie- 
ligen Hochblátter der Amaryllideen (und von Alísma) streng unter- 
schieden wissen. Bei den Amaryllideen ist námlich das 2kielige 
Hochblatt (Spatha) schon deutlicher aus 2 hinten verschmolzenen 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 97 


lateralen Vorbláttern zusammengesetzt, denn es kann, wie bei Leu- 
cojum aestivum, in der Achsel jeder seiner Hálften einen Seiten- 
spross erzeugen, und in der Gattung Haemanthus sind bereits die 
beiden Spathablátter vollig getrennt. Bei den Amaryllideen, sagt 
Eichler, ist also das 2kielige, 2spaltige Hochblatt aus 2 Bláttern 
verschmolzen, bei anderen Monocotylen, wie bei den Grásern, ist es 
wirklich ein einzelnes Blatt. 

Dieser Unterschied ist aber nach dem, was bereits úber die 
Gramineen und Cyperaceen vorgebracht worden, und nach den an 
Lontcera periclymenum gemachten Beobachtungen dennoch nur ein 
gradweiser. Wie das 2kielige Hochblatt erscheint auch das sich 
zu theilen beginnende also ausgerandete oder kurz zweispaltige 
Laubblatt der Lonicera oft schon von der Basis an von zwei eleich 
starken Nerven durchzogen und bildet zunáchst ebenfalls nur eine 
Achselknospe; dann aber erscheinen die beiden Theile des Blattes, 
obwohl noch wenigstens am Grunde oder auch hóher hinauf vereinigt, 
doch schon so selbstándig, dass ein jeder eine eigene Achselknospe 
erzeugt (wie bei Leucojum die 2 Vorblátter); zuletzt sind die selb- 
stándigen Theile vollig getrennt (analog Haemanthus).' 

Man hat die Entstehung des 2kieligen Vorblattes und die Spal- 
tung in 2 Vorblátter mit Vorliebe mittelst der Annahme eines von 
der Axe des Muttersprosses ausgehenden mechanischen Druckes er- 
kláren wollen, wáhrend jene Erscheinungen nach der hier gegebenen 
Darlegung einen phylogenetischen resp. atavistichen, also der Pflanze 
innewohnenden (inneren) Grund haben. Namentlich war die Druck- 
hypothese ein Lieblinesgedanke Eichler's, womit er nicht nur die 
2kieligen und 2spaltigen Vorblátter der Monocotylemn, sondern spá- 
ter auch die an den abnormen Fruchtschuppen der Abčeříneen auf- 
-tretenden Spaltungen und Kielbildungen erkláren zu Kónnen ver- 
meinte. Beziclich der letzteren verweise ich einfach auf meine hier- 
úber handelnde Schrift in den Abhandlungen der k. bohm. Gesellsch. 
d. Wissensch. (Zur Kritik der Ansichten von der Fruchtschuppe der 
Abtetineen) und bemerke nur kurz, dass sich die gánzliche Un- 
zulánelichkeit und Verfehltheit dieses Erklárungsgrundes nirgends so 
deutlich bewáhrt hat, wie auf diesem Gebiete. Aber auch die Erklá- 
rung der 2kieligsen oder auch zertheilten Vorblátter ist nicht viel 
glůcklicher. Nach Hackel ist die Vorspelze 2kielig, so lange noch 
eine Axe oder auch nur ein Rudiment derselben, wenigstens in der 
Anlage, úber der Vorspelze sichtbar ist; nur wo jede Spur einer Axe 
fehlt, wird die Vorspelze Inervig bis vielnervig (mit Mittelnerv) oder 


98 Lad. Čelakovský 


nervenlos. Es wáre doch lácherlich, dem Axenrudiment in der ersten 
Anlage die Kraft beizumessen, mit seinem imagináren Drucke die 
zweikielige Bildune zu verursachen. Die Sache erklárt sich einfach 
so, dass so lange die Blůthe noch lateral angelegt wird, die zweikielige 
Úbergangosform zu 2 Vorbláttern auftritt, sobald sie aber vollkommen 
terminal wird, die Vorspelze den Deck- und Hůllspelzen gleich situirt 
auftritt, und deren Distichie vollkommener fortsetzend, ihnen áhnlich 
und so auch einfach 1nervie wird. 

Ich bin von meinem eigentlichen Thema, dem Baue des Ahr- 
chens der Streptochaeta spicata ziemlich weit abgekommen, zu Erór- 
terungen, zu welchen jedoch der Vergleich der jedenfalls sehr alten 
und ursprůnelichen Gattung mit den úbrigen Grásern und das Be- 
streben, den Blůthenbau der letzteren in manchen zweifelhaften Punk- 
ten aufzukláren, dringend aufforderte. 

Zum Schlusse měgen noch die Resultate, zu denen die Unter- 
suchung und Vergleichung von Streptochaeta gefihrt hat, in folgender 
allgemeinen Schilderung der Gráser zusammengefasst werden. : 

Die Ahrchen der Gráser sind wohl ursprůnglich mehrzeilie 
spiralig gewesen (Streptochaeta), wie die Ahren und Kópfchen der 
Juncaceen und die Ahrchen der meisten Cyperaceen. Wáhrend aber 
bei den letzteren die Distichie nur in einem geringeren Theil der 
Gattungen  (Cypereem) eintrat, ist dieselbe bei den Gramineen 
allgemein herrschend geworden*). Die 1bliůthigen Ahrchen mit mehr 
oder weniger vollkommen terminaler Blůthe sind zum grossen Theile 
gewiss, und móglicher Weise úberhaupt**) aus mehrblůthigen durch 
Reduction und Terminalstellung der einzigen úbriggebliebenen Blů- 
the hervorgecangen. Der Blůthenspross beginnt selten: mit 2 mehr 
nach růckwárts stehenden Vorspelzen, gewóhnlich mit einer hinteren 
Vorspelze, die noch durch ihre Zweikieligkeit und Zweispaltigkeit auf. 
ihren Ursprung aus 2 Vorbláttern hindeutet, seltener (in 1blůthigen 
Ahrchen) einfach 1kielig erscheint. Das Perigon, bei den Juncaceen 
und einigen Čyperaceen noch doppelt Száhlig, ist bei den Grásern 
zunáchst (nicht durch Abortus, sondern durch phyllotaktische Varia- 
tion) einfach Száhlig geworden, blieb aber nicht lange spelzenartig. 


*) Die Verháltnisse in der Section Spirachne Hackel von Vulpia sind aber jeden- 
falls eine neuere Umwandlung der distichen Anordnuns. (S. Hackel Spi- 
rachne, ein neues Subgenus der Gattung Vulpia. Flora 1880 N. 30.) 

**) Ich móchte aus gewissen Wahrscheinlichkeitsgrůnden das Letztere glauben, 
ohne es jedoch bestimmt beweisen oder das Gegentheil widerlegen zu 
kónnen. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 20 


(Streptochaeta), sondern wurde rudimentár, zu Schůppchen (Lodi- 
culae) reducirt, deren hinteres meist noch schwand, wáhrend die 2 
vorderen entweder nur im Anfanc ihrer Entwicklung oder ferner auch 
spáterhin mehr oder weniger vollstándig, zuletzt in ein Blatt ver- 
schmelzen, wodurch die Distichie des Ahrchens bis ins Blůthenperi- 
gon durchgefůhrt wird. Staubgefásse ursprůnglich in zwei Száhligen 
Kreisen, doch schwindet meist der innere Kreis, der áussere ist im 
Jugendstadium mehr nach aussen zusammengerůckt, manchmal auf 
2 oder 1 Staubgefáss reducirt. Das Pistill besteht ursprůnelich aus 
drei verwachsenen Carpellen, welche die drei Narben bilden, jedoch 
verschmolzen phylogenetisch diese 3 Carpelle meist zu einem einzigen 
ungetheilten nach voru stehenden Blatt, wie es zumeist entwickelungs- 
geschichtlich anfanes auftritt; jedoch wird dasselbe bald 2spaltig und 
kehrt so zum bicarpelláren Zustand zurůck, wáhrend das dritte vor- 
dere Carpell in dem Ganzen unterdrůckt bleibt; selten kommt auch 
dieses zur Geltung und bildet dann die dritte Narbe; nur selten 
bleibt die Reduction auf 1 durch Verschmelzung der ursprůnglichen 
3 Carpelle entstandenes Blatt im Laufe der Entwickelung dauernd, 
und wird dann nur einé Narbe gebildet. 

Sei es mir noch erlaubt, in Kůrze die phylogenetische Stel- 
lung der Gramineen zu den Cyperaceen zu berůhren, ein Thema, 
welches auch Pax in Engler's Jahrbůchern VII. 1868 in seinen 
Beitrágen zur Morphol. u. Syst. d. Cyperac. in Erwágung gezocen, 
aber mit einem Resultate, dem ich nach allem hier vorgebrachten 
nicht beipflichten kann, dass námlich die Cyperaceen phylogene- 
tisch hoher stehen oder mehr vorgeschritten seien, als die Gramt- 
neen. Er saet, dieses Ergebniss wurde zwar erschlossen mit gánz- 
licher Ausserachtlassung der Hackel'schen Ansicht von der Gras- 
blůthe, allein letztere befinde sich in befriedigender Úbereinstimmung 
mit jenem Resultat, da sie voraussetzt, dass die Gramineen noch 
nicht zur Bildung eines Perigons vorgeschritten sind, wáhrend die 
Cyperaceen, welchen das Perigon fehlt, dasselbe erst im Laufe der 
phylogenetischen Entwickelung verloren haben. Diese Voraussetzung ist 
aber unhaltbar, wie ich im Frůheren einleuchtend genug nachgewie- 
sen zu haben glaubte. UÚbrigens spricht gegen sie auch noch das 
verwandtschaftliche Verháltniss der Gramineen zu den Cyperaceen 
selber, in Folge dessen sie ja auch gegenwártig ohne Widerspruch 
in einer hóheren Gruppe, den Glumaceen oder Glumiflorem, einander 
beigesellt vereinigt werden. Wáre es bei den Graměneen noch nicht 
zur Bildung eines Perigons gekommen, so wůrden sie vom den 


40 Lad. Čelakovský 


Cyperaceen sehr weit, námlich durch die Lolřloren, speciell die 
Juncaceem, getrennt abstehen; denn die natůrliche phylogenetische 
Reihenfolge wáre diese: 1. Hochblátter noch nicht zum Perigon ver- 
einigt, resp. auch nicht metamorphosirt (Gramineen). 2. Perigon 
durch Zusammentreten und Metamorphose der Hochblátter entstanden 
(Juncaceen). 3. Perigon rudimentár geworden oder geschwunden 
(Cyperacčen).  Dann aber wáren die Glumifloren keine natiůrliche 
Gruppe, was wohl niemand behaupten wird. 

Nachdem also dieser Punkt, in welchem die Gramineen so 
viel tiefer stehen wůrden als die Cyperaceen, hinfállig geworden, 
sehé ich mich vergeblich nach den Eigenschaften um, durch welche 
die Cyperaceen phylogenetisch vorgeschrittener wáren. Zwar ist es 
unbedingt zugeceben, dass die Verwandtschaft nicht derartig ist, dass 
die eine Familie von der anderen direkt abgeleitet werden kónnte; es 


sind das zwei Parallelreihen, die sich erst im Gebiete der Juncaceen + 


nach růckwárts vereinigen, von diesen aus aber neben einander fort- 


geschritten sind. Hiebei haben sich allerdines bemerkenswerthe Unter- - 


schiede. herausgebildet, doch haben sich gerade in diesen die Gra- 
mineen von dem gewóhnlichen monocotylen Typus und von ihren 
den Juncaceen náher stehenden Stammformen weiter entfernt, als die 
Cyperaceen, sind mithin weiter als diese vorgeschritten. 

Die Reduction der Ovula auf ein einziges und die Entstehung 
desselben aus dem Grunde des Fruchtknotens, aus dem bisherigen 
Axenscheitel, statt aus der Wand des Fruchtknotens ist ein phylo- 
genetischer Fortschritt, der beiden Familien gemeinsam ist; das spá- 
tere entwickelunesceschichtliche Hinaufrůcken desselben auf die Sutur 
bei den Gramineen ist allerdings eine Růckkehr zu dem phylogene- 
tisch frůheren Zustand, aber die gewóhnlich stattindende Verwach- 
sung des Eichens mit der Fruchtknotenwand ist ein Fortschritt, der 
bei den Úyperaceen nicht stattfindet, ebenso die Bildung des den 
Grásern eigenthiůimlichen Scutellum am Cotyledon. Die vom Endo- 
sperm umgebene Lage des Embryo der Cyperaceen ist ebenfalls 
ursprůnelicher als die zum Endosperm laterale Lage bei den Grá- 
sern. Sodann ist die Entwickelung des Pistills aus 2—3 gleichen 
Carpellen bei den Cyperaceem typischer, ursprůnelicher, álter als 
wie die Art, wie der Fruchtknoten der Gráser sich entwickelt, gleich 
viel, ob man letzteren dabei fůr 1karpellie oder fůr 2karpellig an- 
steht. Nicht minder weicht auch das Perigon der Gráser durch seine 
ursprůngliche Dreizáhligkeit vom typischen Gzáhligen Perigon der 
Cyperaceen, besonders auch durch den in der Verschmelzune der 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. A1 


vorderen Perigonschůppchen ausgesprochenen Úbergang zur Distichie 
ab, und zwar im Šinne eines weiteren Fortschritts. 

Was die Inflorescenzen anbelangt, so finden sich bei einem Theil 
der Cyperaceen noch terminale Einzelbliithen und cyměóse Partial- 
blůthenstánde (Scheináhrchen), ste sind also z. Th. noch haplokaulisch 
(1axie), wáahrend die Gráser zumeist diplokaulisch (2axig ") sind, weil 
sie unbegránzte Ahrchen besitzen und die 1blůthigen Ahrchen mei- 
stens (vielleicht úberall) durch Reduction aus mehrblůthigen entstan- 
den sind. Die zweizeilige Anordnung der Ahrchen scheint mir auch 
jůngeren Datums zu sein als die mehrzeilig spiralige; erstere ist 
nun bei den Úyperaceen seltener (nur bei den Cypereen), wáhrend 
ste bei den Grásern (mit Ausnahme der alten Gattung Streptochaeta) 
durchwegs herrschend geworden ist. Im vegetativen Bereich bedeutet 
die schárfere Gliederung des Štengels eine schárfere Differenzirung, 
also ebenfalls einen Fortschritt gegenůber den Čyperaceen und Jun- 
caceen. Auch durch den Besitz der Ligula (die den Cyperaceen mit 
Ausnahme von Carex fehlt), erscheinen die Gráser weiter vorce- 
schritten. 

Kurz fast in allen Punkten, in denen die Gráser von den Cy- 
peraccemn abweichen, haben sie sich von den lteren Typen — so 
den Juncaceen — mehr als die Cyperaceen entfernt. Desshalb rech- 
net auch Nágeli in seiner „Abstammunegslehre“ die Gráser zu 
den in ihrer Richtung am weitesten fortgeschrittenen © Monocotylen 
und zieht sie sogar in Betracht, wo es sich ihm um die Eruirung 
des phylogenetisch am hóchsten stehenden Pílanzentypus handelt. 


Erklarune der a 


Fig. 1. Diagramm des Ahrchens von Streptochaeta, nach dem Verfas- 
ser. 1, 2 die beiden Ahrchen-Vorblátter, 3, 4, 5 die drei 
een Hůllblátter; d Deckspelze, vv“ Blůthen-Vorblátter. 

„ 2. Diagramm desselben Ahrchens nach Děll. 1—5, d, vv wie 
in Fig. 1. ABC, I, II, III Aufeinanderfolge derselben Spelzen 
nach Dól1. 

„ 3. Diagramm desselben Ahrchens nach Hackel. 1—5, d, v“ 
wie in Fig. 1. ABCDEF, abc Aufeinanderfolge der Spelzen 
nach Hackel. B und D zusammen der Hůllspelze 3 in 
Fig. 1 gleichwerthig. 


42 
Fig. 4. 
„ Š 
» 6 
„a 


Lad. Čelakovský Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta. 


Hůllspelzen 1—5 in eine Fláche ausgebreitet, hinter 5 die © 


Basis der Deck- und Vorspelzen, vergróssert. 


. Hůllspelze 3 in der Bucht bis gegen die Basis hinab zer- 


sprengt. 


. Hůllspelzen 4 und 5, nach Entfernung der sie deckenden 


Hůllspelze 2 (in Fig. 4). Man sieht die Spelze 5 von Spelze 
4 etwas gedeckt. 


. Ahrchen der Streptochaeta im Ganzen, wenig vergróssert. 


o oo ká 7- om — "esk Sh 


ř) 
n k o P E B nb 


L. CELAKOVSKÝ. STREPTOCHARTA SPIGATA. RA 


Autor del. Lith Farský Prag. 


S1tzver. d. komgl dom. eselisch d Wissenschaít. Mathemat naturwiss. lasce 109% 


Nerosty 


4. 
a užitečné horniny Východní Indie Britské. 


Podává Prof. Dr. Otakar Feistmantel, dne 11, ledna 1889. 


X. Nerosty. 


Východní Indie jest všeobecně známa jakožto země velice bo- 
hatá na drahokamy a jiné cenné nerosty. Avšak ta pověst pochází 
dle všeho z dob minulých, neboť dnešního dne jest výtěžek skutečných 


drahokamů 
množství už 


dosti skrovný. Nicméně ale poskytuje Indie dosti značné 
itečných a jinak zajímavých nerostů a hornin, které však 


hlavně u nás posud všeobecné známosti nedošly, takže nebude zajisté 
bezúčelné, když tuto podám co možná úplný soustavný jich přehled. 


Co se 


literatury týče, tu poukazuji jen k takové, jež v Indii 


vyšla a sice: 


1859—1887 


1868—1888 


185% 


1879. 


1880. 


1883. 


„ Memoirs of the Geological Survey of India. Vols. I—XXIV. 
— Tyto obsahují geologické monografie, ve kterých oby- 
čejně také nerosty a užitečné horniny v té neb oné 
krajině se vyskytující, uvedeny jsou. 

. Records of the Geological Survey of India. Vols. 
I—XXI. Menší seologická pojednání a pak na mnoze 
také taková, jež o nerostech jednají. 

„ — Gatalogue of the Geological Museum in connexion 

with the Geological Survey of India, Calcutta. Part. [: 

Minerals. — 

Popular Guide to the Geological Collections in the 

Indian Museum Calcutta. — No. 2. Minerals, by F. R. 

Mallet F. G. S. — Geological Survey of India. 

Dto. — No. 3. Meteorites, by F. Fedden A. R. S. M. 

F. G. S. — Geological Survey of India. 

— Dto. — No. 5. Economic Mineral Products by F. R. 

Mallet, F. G. S., Deputy Superintendent, Geological 

Survey of India. l 


44 Otokar Feistmantel 


1883. — A Descriptive Catalogue of the Collection of Minerals © 
in the Geological Museum, Calcutta, by F. R. Mallet, 


F. G. 8. ete. — 

1879—1887. — A Manual of the Geology of India. — 
Vol. I. and I. Geology. — (H. B. Medlicott und W. T. 
Blanford). 
Vol. III. Economic Geology. — (V. Ball). 
Vol. IV. Mineralogy (mainly non-economic). — (F. R. 
Mallet). 

1839-1884. Journal of the Asiatic Society of Bengal. Vol. 1—LVI. 
Obsahuje též různé články mineralogického obsahu. Po- 
dobně v Proceedings As. Soc. Bengal 18605—1888. 

Z těchto děl jsou ony nerosty a horniny, jež z Indie pocházejí, 
vyňaty a sestaveny; v pořádku sestavení držel jsem se mineralogie 
Naumannovy, vydané Zirklem (12. vydání r. 1885). — Jmeno Indie 
zahrnuje vedle Východní Indie vlastní také Cejlon, Barmu a ostatní 
nejbližší pohraniční krajiny. 


Prvky 
1. Démant. 


Z Indie byly démanty nejprvé známy, také největší známé dé- © 


manty tam odtud pocházejí a tak se stalo, že Indie posud se pova- 
žuje za zemi, v které démanty v hojnosti se vyskytují. 
Nejspolehlivější ze starších zpráv jsou ony cestovatele Tavernvera, 


jenž cestoval v Indii v 17. století a některé doly na démanty na- © 
vštívil. Tenkráte, jak se zdá, se dosti čile na démanty dolovalo — © 
ale dnešního dne dolování značně ochablo, a výroba démantů jest jen © 


nepatrná. 


kovém nánosu; ale zdá se, že pocházejí z pískovců starého útvaru 
(palaeozoického) zvaného Vindhija, jenž na archaických horninách 
(rule a svoru) uložen jest. 


Jediné v provincii Bandelkandě, v státě Panna se dnešního dne © 


děje dolování na démanty v pravidelném způsobu. 


Panna leží asi 110 angl. mil (176:99 kilom.) na jihozápad od 
AlNahábádu, avšak jednotlivé doly aneb místa, kde se démanty nale- © 
zají, leží částečně západně a severně, hlavně ale východně a severo- , 


východně, a to i do větší vzdálenosti od místa Panna. 
Vrstvy, v nichž démanty v této části se nalezají, pozůstávají Klavně 
ze slepence, jenž náleží k svrchnímu oddělení útvaru Vindhija. K účelu 


Co se uložení démantů týče, tu nalezají se z větší části v štěr- 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 45 


dolování vyhloubí šachty asi 25 stop (7:6 m.) široké a 30 stop (9:1 m.) 
hlnboké — do nichž ale dělníci sestupují jinou postranní chodbou. 
Pracují tam skoro zcela nazí — a štěrk vyvážejí pomocí rumpálů 
v koších na povrch a tam se pak přebírá. Doly patří domorodým 
knížatům, avšak výroba není nyní příliš značná ; udává se v posledním 
desítiletí na 100.000 až 120.000 zl. ročně. Velké démanty nebyly na- 
lezeny nikdy — ale jakost jich jest výtečná. Roztřiďují je na čtyři 
odrůdy: Motičal čiré, mamik zelenavé, panna začervenalé, banspat 
tmavé. Jsou ale také v náplavu. 


Jiná místa, kde se též démanty vyskytovaly, jsou v Centrálních 
Provinečéch, hlavně v okresu Sambálpuru (21930' s. š. a 849 v. d.) 
a sice nejčastěji v řece Mahánadi. Avšak dnešního dne se tam pra- 
videlně více nehledá. Poslední značnější démant odtamtud uvádí se 
z roku 1818, který prý vážil 84 granů (asi 26:3 kar.) — a měl cenu 
5000 zl. 

Podobně jest místo Vajragarh, asi 80 angl. mil (12872 kilom.) 
jihovýchodně od Nágpuru. 

Nejrozsáhlejší krajina, kde se dříve démanty nalezaly, jest v Jižní 
Indii v Madrassku, a sice to byly hlavně následující okresy: Kadapah 
kde se dříve vyskytovaly pěkné démanty — ale dnešního dne skoro nic se 
nevyrábí; dále Karnuú!, na řece Tungabádře; tam stávalo v celém okolí 
mnoho dolů, z nichž se dnešního dne ještě na dvou místech ( Banagan- 
pilly: 15918'55 — 78916 v. d., a Ramulkota 15934 s. š. a 7893' v. d.) 


| pracuje, — ale kameny jsou jen nepatrné; pak okres Bellary, kde 


ale doly co takové jsou opuštěné, ač jednotlivé kusy se ještě vysky- 


- tuji; tak nalezen r. 1881 u Wadžra Karur démant vážící 67*/, karátů 


nebroušený, po broušení na pěkný brilliant vážil 24*/, karátů. 


Velmi důležité byly doly v okresech v poříčí řek Ktstny a Go- 


. dávarie, odkud jsou především známé doly u místa Partial, na levém 
| břehu Kistny (u 80930" v. d. a 16940" s. š.) a u Kollur, na pravém 
| břehu Kistny (u 805 v. d. a 1694230" s. š.), neb z těchto míst 
| pocházejí největší známé démanty Velký Mogul, Koh-i-nur a Pitt 
| nebo Regent. 


Krajina, v které tato naleziště se nacházejí, známa jest též pod 


| jmenem krajiny Golkondské, podle místa Golkondy, asi 110 angl. mil 
| (17699 kilom.) na severozápad položeného. Avšak mésto Golkonda 
| samo není nalezištěm démamtů; neb tam jen se řezaly a leštily — 


a tam se také prodávaly, tak že během času Golkonda byla vše- 


| obecně známé místo, odkud démanty přicházejí. — 


46 Otokar Feistmantel 


Domorodci indičtí rozdělují démanty vůbec na čtyry třídy, dle 
svých kast, na základě barev — neb dobře vědí, že démanty mohou 
býti různě zbarvené. 

Co se krystallisace týče, tu jsou na kusech v mineralogickém 
Museu v Kalkuttě chovaných známy následující tvary: 


(201) 02; s oblými plochami, od Panny v Bandelkandě 
(Geology of India, III. p. 39): A 
(201) 02. (111) O; od Sambálpuru v C. Provinciích (Tbid. 
III. p. 30). 
z horského potoka u Simly v Pandžábu. 
(201) 002; (Proc. As. Soc. Bengal 1872 p. 193; 
(201) 02. (111) 0; ( Wallet Deser. Cat. p. 27; Geology of 
(111) O. (110) o 0; z okresu Karnúlského, v Madrassku. (Mal- 
(201) 002. let Descr. Cat. p. 27; Geol. of India IVp. 8). 


2. Tuha. 

V polouostrově vyskytuje se nezřídka co příměsek ve svorech 
ale obyčejně v nepatrném množství a v nečistém stavu, takže se 
málo kdy může s prospěchem používati. 

Nejvíce se jí objevuje v státě Travankorském, a byla přirovnávána 
grafitu cejlonskému, avšak jest jakosti Ššpatnější než tento. 

Taktéž u větší míře objevuje se v státě Vizagapatamu, kde se 
ji užívá k natírání hrnčířských výrobků. (Cent jí tam stojí asi 4 zl. 
Mimo to vyskytuje se v severozáp. Provinciích a v Himálaji. 


Největší množství tuhy ale vyskytuje se na Cejloně, odkud nej- 
větší množství do obchodu, hlavně anglického přichází. Objevuje se 
v krystallinických horninách v jižním pohoří, v okolí Nambepant, 
v Morva-Korle. Dolování jest v rukou Singhalanů (Singhalů); doly 
(šachty) jsou 100—300 stop (30:5—915 m.) hluboké; způsob dolo- 
vání jest jen primitivní. Jest to nejlepší tuha na kelímky. Výroba 
vzrostla v posledních letech ve značné míře, dováží se hlavně do 
Anglie ale jest i na kontinentu všeobecně k dostání. 


3. Síra, 


Vyskytuje se v několika místech, ale nemá posud velké důle- © 


žitosti, jelikož nejvydatnější místa nalezají se v odlehlých krajích, 
takže skoro všecka potřebná síra se dováží. 

Dovoz obnášel v poslední době asi 13319 ctů v ceně 81290 Rup. 
(asi tolik zlatých). 

Místa kde v Indii neb poblíže síra známa jest, jsou: 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 47 


V Madďrassku blíže ústí řeky Godávarie; v S"adhu blíže Karáčie ; 


v Balučistáně. 


V Afghánistáně, a sice v pohoří v Sulajmáně vyrábí se síra po- 
blíže horkého pramene (Pir Zinda v průsmyku Šorí). Surovina jest 
beztvarný sádrovec protkaný žilkami síry, jež se pak pálením dobývá. 

V Fandžábu, v okolí Kohátském vyrábí se z jistých lupků, bo- 
hatých na pyrity (nejspíše eocenní). 

V Kašmáéru, v údolí Puga v Ladáku jsou doly na síru obsaženou 
ve vrstvách křemenné břidlice; patří Mahárádžovi, a vyrábějí z nich 
500—600 maundů (= 480 ctů.). Síra přichází v hornině na puklinách 
v stavu celistvém neb co krystallinický povlak, částečně vyskytuje se 
pospolně se sádrovcem. 


Dále vyrábí se síra hojně v neodvislé Barmě; z jistého druhu 
pyritů. Také na ostrově Barren (v zálivu Bengálském), který jest 
sopkou činnou, nalezají se lože síry na puklinách, avšak zásoba není 
| značná. 
Analysa, kterou pan Mallet uvádí (Geol. of India Vol. IV. p. 7), 
| vztahuje se ke kusu z ostrova Barren a poskytla následující: 
| gy MEA GE MAS 88-92 

OMV on pe ke 244 

zbytek (Ca SO,, popel atd.) 8:64 

100:00 
Tam nalezeny také krystally, jednoduché pyramidy: 
(Lb) E 

4. Měd. 

Ryzí měď vyskytuje se v Indii samé dosti zřídka; tak ku př. 
| na jednom místě v Rádžputáně (v dole na měděné rudy u Singhány), 
| dále v Singhbhůmu (také v dolech měděných), pak v provincii Kulu 
v Himálaji. 

Ve velkých kusech uvádí se z Kašmíru a sice z řečiště ř. Záns- 
| karu. (Rec. Geol. S. of India XIII. p. 40., Men. Geol. S. of India 
| XXII p. 334). 
| 5. Olovo. 
| Vyskytlo se v ryzím stavu v malých dutinkách v galenitu blíže 
| Maulmainu v Barmě. 

6. Stříbro. 

Vyskytuje se jen porůznu, co ryzí kov, pospolně se zlatem 
-v Madrassku, ale jen v nepatrném množství. Mimo to se uvádí dobý- 
vání stříbra z olověných rud v státech Šanských, v Barmě. 


48 Otokar Feistmantel 


7. Zlato. 


Nalezá se na mnohých místech po celé Indii, taktéž v různých 
horninách a to na křemenných žilách v metamorfických a submeta- 


morfických horninách, na starých břidlích a také v některých pís- 
kovcích mladšího stáří. 


Mimo to ale také v náplavech, z kterých se vypírá. 
Výroba ale okamžitě není ještě velmi značná. 


Zlato jest známo z rýží u Švegajengu v Tenasserimu v Zadní 
Indii; a z jiných míst odtamtud; v Assamu se zlato posud vypírá 
v řečíštích řek; také v jednotlivých částech provincie Cutia-Nágpur 
(Mánbhúm, Singhbúm, Gangpur, Džašpur a Udaipur). Také mnohé 
řeky v Pandžábu obsahují zlatonosný písek a zlato se na mnohých 
místech vypírá, avšak dobývá se částečně i pomocí rtuti. V Bom- 


bajsku vyskytuje se zlato na žílách křemenných v okresu Dhdrvár, 
ale též v náplavu. 


k o adí U „0 


V novější době nabyla v tom ohledu značnější důležitosti © 


Jižní Indie, kde, jak se má za to, iv dávných dobách zlato ve 
velkém množství se vyskytovalo. Na mnohých místech se podnes 
rýžuje. 

Před několika lety ale (1879) vstoupily mimo to zlatonosné 
žíly Jižní Indie do popředí. — Utvořily se společnosti k výrobě zlata 
Z nich; první vznikla r. 1879, a koncem 1881 jich bylo 41, s kapi- 
tálem 44,000.000 zl. (ve zl.) Avšak mnohé brzo opět zanikly a nebo 
pracují jen bez užitku. Hlavní tyto zlatonosné žíly jsou v okresech 
Vajnádu (v Madrassku) a Koláru (v Majsúru). 

Nejvýnosnější jest tak zvaná „Majsur gold-mining Company“ 


v Koláru, která pracuje s úspěchem dobrým; tam obnášela výroba : 


3 až 4 unce zlata z tůny materiálu. Za rok 18806—87 udává se 
výroba na 2000 uncí měsíčně. 


Nedavno nalezeno zlato také v měděných dolech u Khetri © 
v Rádžputáně, a sice na kalcitu pospolně s malachitem. (Mallet 1. c. © 


1887 p. 2). 
8. Platina. 


Vyskytuje se v malém množství sem tam pospolně se zlatem © 


v náplavech a sice v Majsúru v okresu Koláru; v Pandžábu v údolí 


y 


řeky Indu, v Assamu v ř. Noa-Dihing a nejčastěji v Barmě. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 49 


Sirníky. 


9. Pyrit nebo kyz železný. 

Nalezá se na mnohých místech vtroušen v horninách krystal- 
linických, metamorfických a jiných; avšak neposkytuje žádné zvláštní 
upotřebení a také nevyznačuje se žádnými mineralogickými zvláštnostmi. 

Co krystally uvádějí se jen z Horní Barmy severovýchodně od 


' údolí Hothy a ze Sindu, poblíže Karáčie, a sice z obou míst: 


(100) o 0. 


10. Arsenopyrit. 


V okresu Dárdžílingu, na západním svahu hory Samptharu vy- 


| skytuje se arsenopyrit ve zvláštní vrstvě v křemenité břidlici. 


Také Danait se uvádí z tmavošedé břidlice poblíže Khétri 


-v Rádžputáně, v malých krystallcích. Ree. Geol. Survey of India 
| XIV p. 195; Geol. of India IV p. 28. 


(110) o P (011) Po (012) 42Po a někdy ještě k tomu 


11. Kobaltin. 


(101) Po 


Malé krystallky vyskytují se v tmavošedé břidlici u Babai a Ba- 


| goru, blíže Khetri v Rádžputáně, jsou skoro vesměs: 


(100) © 0m 2(201) o 02 (111) O. 
2 


Analysa poskytla (Rec. Geólog. Survey Vol. XIV. p. 190 (F. R. 


SEDVO. 6. 


antimonu 
kobaltu 


niklu .. 


12. Pyrrhotin. 


| Mallet). Geology of India IV p. 27 (F. R. Mallet): 


spy nd 9416 


Byl nalezen, pospolně s Chalkopyritem v talkové břidlici u Pokri 


| v Prov. Garhválu, v šedé břidlici u Daribo v Alvaru (2799'30" s. š. 


a 7692620" v. d.); v chloritické břidlici asi 60 km. jihovýchodně od 


| Udaipuru v Rádžputáně. Také v dolech na měděné rudy u Khetri 


v Rádžputáně v státě Džájpuru (u 289 s. š. 75950" v. d.). 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 


4 


50 Otakar Feistmantel 


13. Galenit. 
Nalezá se v Indii v horninách metamorfických (ve svoru a rule), 


v břidlicích krystallinických a v některých jiných břidlicích, které 


jsou stáří palaeozického. 
Mimo Indii ale, blíže hranicím jejím, známo naleziště, kde vy- 
skytuje se v hornině mladší, totiž v útvaru křídovém v Balučistáně. 
Není možno a také ne nutno, abych vypočítal všecka AD 
zmíním se jen o některých. 
V Madrassku vyskytuje se galenit hlavně v okresech Kadapah 
a Karnúlu na několika místech a vykazuje onen od Kadapah násle- 
dující poměry stříbra a olova: 
a) 66: 69% olova — 10 uncí stříbra na tůnu rudy. 
b) 70129; olova — 9 uncí stříbra na tůnu rudy. 
Roku 1879 byly kusy rudy z okolí Kadapah analysovány na 
geologickém ústavě v Kalkuttě a vykázaly následující poměry: 
189, olova — a 22 uncí 7 skruplí stříbra na tůnu olova. 


Z míst v okolí Karnúlu (severně od Kadapah) vykázaly rudy — 


asi 709 olova 12—14 uncí stříbra na tůnu olova. 

V Bengálu vyskytuje se Galenit na několika místech, a sice 
nejprvé v okresech Bhágalpur a Hazáribágh, kde obsahuje 60—809 
olova a velmi mnoho stříbra — ale posud nebyly učiněny žádné 
opravdové pokusy dolování. © 

Dále vyskytuje se provinciích Čutia Nágpur, Lohárdagga; pak 
v střednéch Provineiích, v Revě (Revah), v Bandelkandě, v Rádžputáně, 
v Bombajsku (v ov Guzerátu), pak v Pandžábu a sice v okresech 
pohoří Himálajského a na ještě jiných místech. 

Novější doby byly zkoumány vzorky z okolí Abbotábádu v se- 
verní Indii (pohoří Thandiani) a z Káfiristánu, a prvé vykázaly 15 
uncí a druhé 28 uncí; stříbra, na túnu rudy. Také jest v Šanských 
státech, v Horní Barmě, kde se z něho dost rozsáhle stříbro vyrábí. 

14. Chalkosin neb Chalkocit. 

Blíže Garimanipenta v okresu Nelloru v Jižní Indii, pospolně 

s malachitem; dále u Birmanghátu, v okresu Narsinghpuru v Cen- 


trálních Provinciích; v Sinehbhumu v dolech na měděné rudy velmi. 


obyčejný; dále znám od Soraie v okresu Lalitpuru v severozáp. 
Provinciích; od Bairuki blíže Deogharu v Santálistánu; od Baxy 
v Bhutánských Duarech ve Vých. Himálaji; ze Solného Pohoří 
a z jiných míst. (Mallet, Geology of India IV str. 19—20. 
15. Sfalerit. 
Znám jest jen z několika míst a jen v malém množství, a sice 


Nerosty a užitné horniny Východní Indie Britské. 51 


od Bairuki v Santálistáně (v Bengálu); z měděného dolu Belaru 
v Garhválu (v Himálaji) z galenitového dolu u Sabáthu blíže Simly 
(v Himálaji), u Šigri, v Lahúlu (v Pandžábu v Himálaji) a v státě 
Sirmuru, také v Himálaji, kde se vyskytuje pospolu s galenitem, py- 
ritem a křemenem. 


16. Cinnabarit. 

V Indii nepřichází. Uvádí se ale Tibetu, kde prý obsahuje dosti 
značné množství rtuti. (Dr. R. Saunders v Cpt. S. Turner's Embassy 
to Tibet, 1800 p. 405). Má se za to, že jest z krajiny mezi vých- 
Bhutánem a řekou Sanpu (Bráhmputra). 

17. Molybdenit. 

Na několika místech v záp. Bengálu, v okresu Hazáribághu 
a sice: u Mahábághu pospolně s galenitem, chalkopyritem a bornitem 
v matiční hornině z kokkolitu a granátu; v měděných dolech u Bá- 
ragandy v chloritické a slidnaté břidlici; také v metamorfických hor- 


| ninách v Mánbhumu (v Bengálu). 


18. Realgar a auripigment. 

Vyskytují se pospolu, blíže Munsiari v Kumáunu, v Himálaji, 
také v Čitrálu, severozápadně od Kašmíru, kde auripigment převládá, 
tak že se odtamtud do prodeje přináší. Obou používá se v mediciné 
k připravování barev; k otravování papíru na důležité listiny. Mimo 
to ale k připravování směsi ku holení a sice: 

a) Vápno z pálených skořápek lasturových, smočené šťávou 


| stromu bananového (Musa paradisiaca) a auripigment v stejných 
| dílech — přiloži se na části, které se mají holiti. 


b) Vápna, jako svrchu, 2 díly, auripigmentu 1 díl, realgáru 
"/, dílu, uhličitanu sodnatého 1 díl — smíchá se s vodou a jest 
k potřebě hotovo. 
19. Antimonit. 
Vyskytuje se dosti hojně, a sice v okolí ledovce Šigri, v La- 
húlu (v severozáp. Himálaji); dále v okresech Bellari, Majsúru a Hai- 
darábádu v Provincii Madrasské; v okresu Hazáribághu v a 


| v okresu Amherstu v provincii Tenasserimu. 


Domorodci nazývají prášek z tohoto a antimonu surmá a uží- 
vají ho k natírání okrajů víček očí (avšak surmou nazývají též prášek 
z galenitu). 

20 Chalkopyrit (kyz měděný). 

Jest dosti rozšířený v Indii. Uvedu jen taková místa, kde ve 
větší hojnosti se vyskytuje, 

a* 


52 Otakar Feistmantel 


Nejhojněji vyskytuje se v předhořích Himálaje, ze Sikkimu až 
do Kumáunu, kde se na mnohých místech měď z něho vyrábí. Vyra- 
bitelé jsou z většího dílu Nepálané. Průměrný obsah mědi jest 49. 
Dolování jest dosti primitivní a doly podobají se králičím doupatům. 
Ruda, jak se dobude, se hned na místě roztluče, vypere a taví. 
K tlučení rudy používají kamenná kladiva (z křemene) upevněná v roz- 
štěpenou. násadu. Tavení děje se v malých pecích hliněných, asi 8 lb. 
mědi vytaví se v době asi 9 hodin, a měď ta prodává se libra asi 
za 50 kr. 

Rozsáhlé doly na měděnou rudu byly dříve v Radžputáně u míst 
Singhána a Khetri v státě Džájpurském; ruda byla též chalkopyrit, 
a měď se vyráběla v dosti značném množství. Dnešního dne pracuje 
se jen v několika málo dolech — a vyrábí se na těch místech modrá 
skalice (chalkanthit), kamenec a jiné z odpadků dřívějších závodů. 

Podobně vyskytuje se chalkopyrít u Daribo, v státě Alváru, 
v Rádžputáně a také se měď vyrábí. 

V centrálních Provinciích znám jest chalkopyrit, v údolí řeky © 
Narbady na malém ostrůvku v okresu Narsingpuru. 

V západním Bengálu jsou známá naleziště v Singhbhúmu, kde 
r. 1857 a r. 1802 se utvořily společnosti k vyrábění mědi z chalko- 
pyritu a jiných rud; avšak neprospívaly. 

Podobně nalezají se staré doly u Báragandy, v okresu Hazári- 
baghu; tam vyskytuje se chalkopyrit v čočkovitých peckách v chlori- 
tické a slidnaté břidlici. Doly ty, po dlouhou dobu opuštěné, byly 
před krátkou dobou opět znova otevřeny; také v okresu Deogharu, 
v Bengálu; pak Pandžábu v himálajských provinciích Sirmuru a Kulu 
vyskytuje se jen chalkopyrit v značnějším množství. — 

21. Bornit. 

Nalezen byl na několika místech, a to v Bairuki, 144 km. se- 
verozápadně od Deogharu, v Santálistáně v Bengálu; vyskytuje se 
v rule, pospolně s jinými rudami. Také v Kumáunu a Garhválu, pak 
v severním Afchánistáně na několika místech. 

22. Vetraedrit. 

Uvádí se z následujících míst: na křemenných žilách v severní. 
části okresu Tričinopolie v Jižní Indii; dále blíže Slímanábádu 
v okresu Džabálpurském v matičné hornině barytové; v značném 
množství vyskytuje se, dle udání, v Nepálu poblíže Khatmandu v me- 
tamorfickém křemenci. Analysa tohoto, kterou provedl r. 1885 pan 
F. R. Mallet v Kalkuttě (Rec (Geol. Survey of India XVIII. pt. 4. 
1885, p. 235—237) měla následující výsledek : 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 53 


PERO: ee 4bali.e 2 2 eZeleza KAR a obi: D39 
PRO L 2D OZdnků. < 0D 
Arsen ode eb W2ZUNCIL VADU E, 8 1:07 
Mědi s 3)raniuc E869 SPV RNOLCCNÁKO) 00) 0-13 
SErÍbra svou 44. sledy  Nerozpustné. ..... . 0:68 
Olovarkodbi je -4.030 Kyslíky, kys. uhlič., voda oo 3:15 

10000 

Kysličníky. 
23. Cuprit. 


S jinými rudami měděnými v Singehbhůmu (v křemité hornině 
matičné); u Deogharu v Santálistáně v Bengálu; v okresu Narsingh- 
puru v C. Provinciích; v řečišti řeky Zanskaru v Kašmíru pospolně 
s ryzí mědí a na některých jiných místech. 

24. Korund (různé odrůdy). 

Vyskytuje se v Indii ve všech známých odrůdách : 

a) Smirek nalezá se v značném uložení v jižní Revě mezi ve- 
snicemi Pipra a Kadopáni, poblíže řeky Réru a také v okresu Mir- 
zápurském, asi 22 km. jihozáp. od města Singrauli. Lože to jest 
známo v rozsáhlosti 0:8 km., lavice jeho příkře zapadají a dosahuje 
mocnosti až 27 m., leží v rule, amfibolové hornině a křemenné břidlici. 

b) Obecný korund vyskytuje se na některých místech v Jižní 
Indii a sice v okresu Salemu v rule, kde pozorovány byly krystally : 


(1120) o P2 (0001) o R, 


mimo to v Majsúru, v talkové břidlici a v rule, také u Koimbaturu 


| nalezeny byly krystally: (hh Zh t) mP2. 


c) Rubín (červený korund). V Indii samé jest rubém dosti 


| vzácný a sice udává se z několik míst v okresu Salemském, v Pro- 
vincii Madrasské, kde také obecný korund, v rule, nalezen byl. 


V Afghánistáně nacházejí se u Džagdaláku, 51 km. vých. od 


| Kábulu; tam byly pozorovány krystally a to: 


(1120) o P2 (0001) oR (1011) R; 
(1120) wo P2 (0001) oR (1011) R = (1011) — R. 


V Kašmíru, v pohoří Zánskaru, kde safíry se vyskytují, také 


| pozorovány byly rubíny, a sice popisují se kusy, kde se nalezal safír 
| na jedné, a rubín na druhé straně. 


Hojněji vyskytují se na Cejloně a sice v těchže místech, kde také 


| safíry se vyskytují, totiž hlavně v okresu Saffragam (jižně od Ada- 
mova Píku); jsou prý poněkud světlejší nežli Barmsské; ale tvrdí se, 


54 Otakar Feistmantel 


že obchodníci (múři) znají způsob, jak pálením dodati jim temnější 
barvy. 

V Barmě vyskytují se rubíny nejhojněji; středisko dolování 
jest Mogok (Mogont) u 22055" s. š. a 96930" v. d. a nalezají se mimo 
to u Kapjunu (Kjat-pjenu) a Kathe, asi 110 km. severovýchodně od 
Mandalaje, jakož i u Sagjinu, asi 25:6 km. severně od téhož města. 
Některé krystally měly následující tvary: ; 


(1120) o P2 (0001) oR 1(1011) K; 
m(1011) R (0001) oR (1120) m F2; 
(1120) oo P2 x (1011) R (0001) oR (2243) */,P2. 


Roku 1888 byly doly v Barmě ohledány znalcem, jejž vyslal 
státní sekretář (Secretary of State) a zpráva o nich zněla velmi pří- 
znivě. Dobývají se ze štěrku a zemi pod povrchem a také z trhlin 
v dolomitickém vápenci, jenž jest matiční horninou rubínů. Doly pa- 
tří nyni vládě anglické. Poslední král barmský míval až 150.000 zl. 


důchodů z těch dolů: nynější důchod není ještě značný ale doufá se, » 


že se značně zlepší. Udává se, že za 12 měsíců (1887—88) bylo ode- 
sláno z Mandalaje do Kalkutty rubínů v ceně 1,100.000 zl. — 

Rubíny ale, jak se praví, nedosahují značné velikosti; největší 
zaručená váha jednoho udává se na 47 kar. 

d) Safír (modrý korund). Hlavním nalezištěm jest Cejlon, kde 
se vyskytuje pospolně s rubínem v náplavu na úpatí středních hor, 
hlavně v okolí města Ratnápury, severně od Pt. de Gallu. Safíry jsou 
tam poněkud větší než rubíny, a také hojnější. 

Také v okresu Sálemském v Jižní Indii vyskytují se safíry po- 
spolně s rubíny a korundem obecným, podobně jest to v Barmě. 

Roku 1882 objevily se pojednou v pohoří Zanskaru, v Kašmíru 
jisté modré kameny, jež z prvu co modrý křemen považovány byly 
a jen za laciný peníz se prodávaly. Později ale se ukázalo, že jsou 
to pravé safíry; pak arci stoupaly v ceně; o pravém nalezíšti se 
nikdo nedozvěděl. Pan Mallet mineralog při geolog. ústavu v Kal- 
kuttě zkoumal četné kusy ; bylo mnoho krystallů mezi ními, a to hlavně : 


(2211) 4P2 (0001) oP; 
(1121) 2P2 (0001) oP; 
(4488) */,P2 (0001) oP. 


Některé z nich byly značné velikosti; tak byl ku př. jeden 3" 


vysoký a 1%/,"“ a 1'," široký; nebyl ale v celé délce stejně modrý 
nýbrž částečně též mléčný. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 55 


Také z provincie Kulu, v severozáp. Himálaji udávají se safíry, 
a sice z ruly a ze svoru. 

Mimo tyto modré a červené odrůdy korundu, vyskytují se ještě 
jiné a sice: 

Žlutý safir nebo orientálský topas uvádí se z dolů na rubíny 
v Barmě — také z výše uvedeného naleziště v pohoří Zanskaru, kde 
na mnoze na témže kusu jest část modrá, a druhá žlutá jako víno; 

zelené a fialové (orientálský smaragd a orient. amethyst) také 
byly pozorovány v dolech na rubíny v Barmě. 

20. Haematit (krevel) nalezá se na mnohých místech v hor- 
ninách různého stáří a to v celých ložích a shlucích, ku př. v okresech 
Čánda a Džabálpur v centr. Provinciích, v okresech Nimáru, Bidžá- 
varu a Gvalioru v Centrální Indii; tato uložení jsou velmi bohatá; 
podobně u Rádžgarhu v státě Alváru, v Rádžputáně. Také v Jižní 
Indii, v okresu Ballary, v pohoří Sandur, bylo nedávno zjištěno bo- 
haté lože haematitu. (Rec. Geol. S. India XIX). 

Martit, t. j. pseudomorfosy hematitu po macnetitu byly nalezeny 
v eocenních vrstvách severozáp. od Kotri v Sindu a v pohoří Lai- 
nijan (v Sindu); krystally byly: (111) O a (111) O (100) o 0. 

26. Ilmenit — nalezá se v podobě písku v jednotlivých řekách 
a sice v Haidarábádě, v okresu Belgaumu, v Jižní Indii, jakož 
i v okresu Horního Godávarie. V Mánbhúmu (v Bengálu) nalezá se 
v horninách metamorfických. 

27. Braunit. 

Vyskytuje se v značném množství u Vizianagramu a Bimlipa- 
tamu na vých. pobřeží Indie (severně od Vizagapatamu); dále v hoře 
Munsuru, asi 32 km. severových. od Nágpuru v C. Provinciích — 
a na jiných místech v metamorfických horninách. 

28. Křemen. 

Jest po Indii v různých horninách značně rozšířen, a vyskytuje 
se ve velkém množství odrůd. 

a) Křišťál (křemen průhledný a krystallovaný), v sádře v Solném 

pohoří v Mári, na ř. Indu, vyskytují se pěkné krystally křemenné, 
úplně vyvinuté; podobně i na jiných místech v témže pohoří; jsou 
různě zbarvené, bílé, růžové, červené, šedé atd.; poloprůhledné a prů- 
svitné, tvary krystallografické jsou jen jednoduché: 
(1010) oo P (1011) P (= (1010) o R 1(1010) R =(1011) —R); nebo 
(1011) P (1010) oP (==1(1011) R =(1011) —R) (1010) m R); také 
mnohdy pouhé: (1011) P. (= 1(1011) R 1(1011) —R) s plochami 
stejnoměrně vyvinutými; jindy zase: 


56 Otakar Feistmantel 


(1011) P (= 1(1011) R 1(1011) —A) 
při čemž jedny plochy rhomboedrové nad druhé značněji vyvinuty 
jsou, k čemu ještě přistupuje: (1010) co F co tvar pobočné hrany 
otupující. 

V Pandžábu vyskytují se krystally u vesnice Aurangpuru, 15 mil 
jižně od Delhie; v Rádžputáně jest křšitál v pohoří západně od 
Udaipuru velmi hojný a slouží k výrobě ozdobných předmětů. © 

V Centrálních Provinciích u Bidžkomáru, jižně od Bolangiru 
v okresu Sambálpuru, nalezá se krystall. křemen dosti hojně: 


(1010) oR z(1011) R 1(1011) —R. 


krystally 8" až 9" délky a 2" až 3" v průměrn, 

Větší krystally jsou známy z Jižní Indie, z okresu Koimbáturu, 
kde nalezeny kusy 2"3'/," délky a 1'3" průměru. 

V okresu Tandžoru (blíže Vellum) vyskytují se valouny průhle- 
dného křemene, jichž se používá k broušení skel do brejlí. 

Také v dutinách čedičové horniny v Dekkanu a Rádžmahálském 
pohoří vyskytují se krystally křemenné. 

b) Citrin, žlutý křemen, nalezen u Vellam v okresu Tandžoru, 
jakož i v okresu Nellorském. 

c) Amethyst na několika místech: jako u Kangiamu v okresu 
Koimbáturu v Jižní Indii; na různých místech v čediči Dekkanu 
a Rádžmahálských horj (obyčejně (1010) we R. =(1011) R. z(0111) 
— R) zpodní čásť obyčejně mléčná, a teprve svršek jest amethyst. 
V Provincii Hajdarábádu vyskytuje se amethyst v křemenných žilách 
žuly a používá se ho různým ozdobným předmětům. Též na Cejloně 
se vyskytuje. 

ď) Záhněda, vyskytuje se v Jižní Indii u Vellum v okresu Tand- 
žoru a používá se jí k výrobě ozdobných předmětů; také u Bolan- 
giru, v okresu Šambálpuru, v C. Provinciích se vyskytuje; jsou 
z části krystallované: (1010) o R z(1011) R 1(0111) —A. 

e) Mléčný křemen jest velmi obyčejný v žilách. 

f) Růženín — křemen růžový, vyskytuje se v horninách kry- 
stallinických v okresu Bankurském (jižně od Ránigandže) a Hazári- 
bághském v Bengálu ; v posledním vyskytuje se v průvodu Lepidolithu. 

g) Kočičí oko, známo z Jižní Indie z několik míst, ale nemá 
žádné důležitosti; nejlepší kameny toho druhu přicházejí z Cejlonu, 
kde nalezají se v náplavu okolí Ratnápury. 

h) Prasem — pohoří Nílgiri; poblíže Hajdarábádu; v Tenas- 
šerimu; také v démantových dolech u Panny v Bandelkandě. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 57 


%) Zelený avanturin — velmi pěkný kámen; pochází z okresu 
Bellary, v Jižní Indii, ale pravé naleziště není známo. 


k) Chalcedon a achát nalezá se v Indii ve velkém množství, 
a sice hlavně v podobě pecek, shluků, mandlí atd. v čedičové hornině 
v celém Dekkanu a v Rádžmahálských horách; podobně vyskytují se 
karneoly, onyxy, mechové acháty, jaspisy, heliotropy, sardonyx a jiné 
odrůdy, hlavně v zmíněné čedičové hornině (trappu) v Dekkanu 
a Rádžmahálských horách. Tato hornina lehce zvětrává, a vody zmí- 
něné pecky vymílají, a tu je nacházíme velmi hojně na povrchu oněch 
krajin, jakož i v řečištích řek jimi protékajících. Jsou na některých 
místech, kde se hojněji a v pěkných odrůdách vyskytují, předmětem 
průmyslu. Hlavní místa jsou Radžpipla u Ratánpury v Reva-Kantě 
v Bombajsku a Rádžkot v Káthiáváru; tam odtud se svážejí hlavně 
do Kambaje (severně od Bombaje), když ale byly na místech uve- 
dených napřed páleny, čímž se původní jich barvy stávají ve všech 
stínech temnější. — V Kambaji pak z nich vyrábějí různý šperk 
a ozdobné předměty, jež pak Bombajští obchodníci (Borové-muham- 
medání) skupují a dále rozvážejí. V Kambaji živí se touto prací asi 
600 rodin a mimo to 500—600 dělníků — výroba obnášela asi 


80.000 zl. 


V menším rozměru S zabájí se podobné předměty v okolí Dža- 
bálpuru. Předměty jsou různé a ceny také; vyrábějí ku př. kameny 
do prstenů, prsteny samy, knoflíky ke košilím, misky, šachové figurky, 
držátka k nožům, nože na papír (až 34 cm. dlouhé), držátka na 
péra, náramky, nákrčníky a jiné. 

Achátů a jaspisů používali také prabydlitelé indičtí k výrobě 
kamených zbraní a nástrojů — jak je z okolí Bandy (v Bandelkandě 
záp. od Allahábádu) a na dekkanské vysočině vůbec hojně nalezáme. 

l) Pazourek, nalezá se ve svrchní části útvaru křídového v se- 
verovýchodní části okresu Tričinopolie. —- Dále v třetihorních vrstvách 
v Šindu, a sice v pohoří poblíže Sukkuru a Rohri, na ř. Indu; po- 
dobá se pazourku z evropské křídy; používalo se ho dříve co křesa- 
cího kamene k puškám a také k výrobě pze nástrojů, jež 
se v Sindu posud na různých místech nalezají. 

m) Rohovec se nalezá v metamorfických horninách v Indii 
v Bandelkandě, podél Narbady, v Rádžputáně a v Bombajsku. 

n) Zkřemenělé dřevo vyskytá se na mnohých místech v Indii, 
tak ve svrchním tertiéru v Kačáru; ve vrstvách U v trapp 
v Rádžmahálských horách a v Laon. 


58 Otakar Feistmantel 


29. Zirkon. 
Nalezen byl v Orisse blíže Rasulu, asi 57 km. na západosevero- 
západ. od Katáku v žíle žuly; podobně u Hindolu, 12:8 km. západně 
od Rasulu; tyto byly krystallovány : 


(100) oo Poo (110) oo P (111) P Aki (mPn) snad (311) 3P3. 


Vyskytuje se také v dolech rubínových v Barmě a na Cejloně, 
odkud také známy jsou krystally : 


(110) oP (111) P (881) 3P (811) 3P3. 


30. Kassiterit (ruda cínová). 

V Indii samé vyskytuje se jen zřídka: ku př. jest vtroušen 
v malém množství v Lepidolitu, jenž vyskytuje se v okresu Hazári- 
báchu, v Bengálu. 

Za to ale jest velmi hojný v Zadní Indii, a sice hlavně v pro- 
vincii Tenasserim a na ostrovech Mergui, a sice v žule; a pokračuje 
odsud do poloostrova malajského a dále na ostrovy Banku a Billiton. 
Tam z něho vyrábějí cín. Ze zvětralé horniny vyplachují vody cí- 
novec, a utvořily se takto bohaté a rozsáhlé lože naplaveného cínovce 
v údolích řek a potoků jmenovaných krajin. 

31. Rutil. 

V malých krystallcích na křemenné žile ve svoru v Kulu (Hi- 
málaji), pak jižně od Alváru v Rádžputáně, též na žilách křemenných 
v křemenci. 

32. Pyrolusit. 

Nalezá se, dle udání, v značném množství v provincii Bom- 
bajské, mezi Bágalkotem a Kaládgim; u Gosalpuru v okresu Džabál- 
purském tvoří lože v tak zvaném lateritu, zvláštní to odrůdě li- 
monitu. 

39. Limonit. 

Jest v Indii velmi hojný; a sice velmi často povstal přeměnou 
hamatitu na neb blíže povrchu, a tvoří pak celé lože; náleží sem také 
zvláštní vrstva v soustavě Gondvánské, kde limonit povstal přeměnou 
hlinitého ocelku. ; 

Hlavní uložení ale jest v podobě tak zvaného lateritu, který 
stojí s čedičovou horninou (trappem) v Dekkanu v úzkém spojení 
a takto značné rozšíření má; jest to jakýsi druh bahenní rudy, po- 
vstalé vyluhováním železa z železitých hornin, jako právě trapp 
(čedič) dekkanský jest, a opětným usazením v hlinité a písčité hor- 
nině matičné. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 59 


34. Opal. 


Vyskytuje se jen na několika místech jako opal obecný, a sice 
na dekkanské vysočině, v čedičové hornině (v trappu), jest barvy mo- 
dravě bílé, jindy začervenalé. Podobně vyskytuje se v Rádžmahálském 
pohoří. 

30. Psilomelan. 


Obyčejně pospolu s pyrolusitem; tak asi 9 km. severně od Vi- 
zianagramu (na vých. pobřeží Indie); mezi Bágalkotem a Kaládgim 
v Bombajsku; u Gosálpuru v okresu Džájpurském; také na ostrovech 
Mergui a na jiných místech. 

36. Wád. 


U Vizianagramu, pospolně s psilomelanem. 


Soli hálové. 


37. Sůl kamenná. 


Zásoba soli jest v Indii velmi značná. Vyskytuje se v různých 
způsobech. 


Nejprvé co sůl kamenná; tvoří mocné uložení v tak zvaném 
„Solném Pohoří“ (Salt Range) v severním Pandžábu, po obou stra- 
nách ř. Indu, kde jest pět velkých loží, celkové mocnosti 275 stop 
(83:8 m.), jednotlivá lože dosahují až 100 stop (30:5 m.). Solná lože 
nalezají se ve zvláštních vrstvách, v tak zvaném „Červeném slínu 
a pískovci solnonosném“, stáří stlurského; střídají se s loži nečisté 
soli a nad tím pak jest červený slín a sádrovec. 

Na mnoze vyskytují se pěkné bezbarvé a průhledné krystallky 
buď jednoduché (100) co O, anebo (100) 00 0 0, (201) o 02, Jinak 
jest to hmota krystallinicko-zrnitá. Dobývá se částečně pomocí lomů 
(povrchových), mimo to se ale na ni pravidelně doluje. 

Pan F. K. Mallet ve svém díle z r. 1883: „Economic mineral 
Products“ str. 46 uvádí analysy soli ze Solného pohoří: 


Ghloridesodnatý - < « + - « 94:60 93:00 
s Motečnatý 47. s 0:71 125 
ssbovápenatý ©1.044 1 — 0:50 

Siran vápenatý . . . « +.. 0-77 O5 

ZEMMSPIALO 0 6 sledy sledy 

Modalakzbvátar: 1 K0 vo 3-92 450 


10000. 10000 


60 Otakar Feistmantel 


Podobné mocné uložení nalezá se dále na sever v okresu Ko- 
hátském; tam ale jest sůl ve vrstvách třetihorních (jak se zdá eo- 
cenních), tam dosahuje uložení až 1000 stop (3048 m.). Také v do- 
mácím státě Mándi, v severozáp. Himálaji (severně od Šimly), jest 
uložení kamenné soli. 

Dále dobývá se sůl odpařováním vody v jezerech a sice nejprve 
v jezeře Sámbharu, na západ od Džájpuru; jest to jezero s největší 
délkou 32:18 km. a průměrnou šířkou 8 km., voda nepřesahuje 5“ 
(0:91 m.) hloubky. Obvodí obnáší 2200 čtv. angl. mil (5695:8 km.*); 
sůl, odpařováním vody na pokrajích vykrystalluje; mimo to ale se 
umělým způsobem odpařování napomáhá; v květnu a červnu jest 
skoro celé jezero vyschlé a jest pak kůrou solnou celé pokryté. 

Jiné jezero jest Didvána, západně od Sámbharu, asi 6:45 km. 
dlouhé a 2:41 km. široké; jest velmi ploché, v horkém čase úplně 
suché; pak hloubí studně ve dně jezera, vyvážejí slanou vodu do 
plochých pánví, 18 m. širokých a dlouhých, kde se odpařuje. 

Konečně dobývá se sůl odpařováním mořské vody, a to podél 
pobřeží od Bombaje až k Orisse, hlavně ale v Guzerátě a na pobřeží — 
Koromandel. Výroba z tohoto pramene jest dosti značná, páčí se na 
10,000.000 ctů a užívají jí hlavně v Bombajsku a v jižní Indii. 

38. Sylvin. 

Vyskytl se jen jednou, ve vrstvě nečisté soli, na hlavním dole 
v Solném Pohoří — ale nebyl to sylvin úplně čistý, neb měl vedle 
chloridu draselnatého (61:43), také chlorid sodnatý (29:32), séram ho- 
řečnatý (T118) a pak voďu (2:10.) — (F. R. Mallet: Geology of India 
BD 35)35) 

39. Fluorit. 

V Indii vzácný; vyskytuje se jen na několika místech; tak 
v okresu Ráipuru v ČC. Provinciích na žile galenitové, barvy zelené 
a fialové; také ve vápenci u Revy; dále v severozápadní Himálaji 
(v žule) a ve vápenci v okresu Amherstu. 


Soli kyslíkaté. 


40. Chrysoberyl. 
Uvádí se jen z několika málo míst; a sice od vesnice Rámidi 
v okresu Katáku v Orisse, kde nalezen byl v žile žulové; dále od 


*) Mineralogische Mittheilungen Wien 1873 p. 135; V. Ball: Geology of India 
II, p. 437. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 61 


Rádžmahálu (v Džájpursku) v Rádžputáně, což však jest poněkud 
pochybno. 

Na Cejloně také přichází pospolně s kočičím okem atd. 

41. Spinell. 

Dosti hojně v dolech na rubíny v Barmě; jsou barvy velmi 
různé a zdá se, že pocházejí z krystallinického vápence; jsou na 
mnoze krystallovány, a sice: (111) O, pak (111) O, (110) © 0; také 
srostlice dotyčné dvou O dosti hojné, ba i trojčata. Dále byly na- 
lezeny v krystall. vápenci u Ambasamúdramu v okresu Tinnevelli 
(a 8940" s. š. a 77930" v. d.). Také pospolu s korundem v okresu 
Salemu, v údolí ř. Káverie. 

42. Chromit. 

Nalezá se v dosti značném množství v údolí Hánle, okresu 
Rupšu, v Kašmíru; dále v okresu Salem, v Madrassku; pak poblíže 
Port Blairu na Andamanech; a na ostrově Rutlandě (jižně od Port 
Blairu), kde pochází, jak se zdá, ze serpentinu. 

43. Magnetit. 

Vyskytuje se na mnohých místech a tvoří mocná lože; tak 
v okolí Salemu (na úpatí hor Ševaroy) v J. Indii jest mocné lože 
v krystallinických horninách; nacházejí se také krystallky: (111) O; 
dále v provincii Haidarábádu (Nizama) poblíže uhelného lože Sin- 
gareni; také tvoří hojnou součást vyvřelých hornin (trappu) v Dek- 
kanu, z kterých jej vody vymílají a v podobě magnetitového písku 
nahromadďují. 

44. Borax. 

V Indii samé nepřichází, ačkoliv Indům dávno znám byl a ač 
se z Indie, hlavně z Bombaje, vyváží. Přichází z provincie Hundesu, 
v záp. Tibetě a ze zahimálajských krajin Kašmíru, jakož i z některých 
jiných jezer v Tibetu, kde vyskytuje se co škraloup na pobřeží neb 
co usazenina na dně solných jezer; jinde jako v Ladáku, stojí ve 
spojení s horkými prameny, jež mají 1359 až 178“ F. (= 5729 až 
81:19 C.), ku př. v údolí Puga, kde se nalezají uprostřed krajiny, 
obsahující dotyčnou vrstvu boraxovou; vrstva ta pozůstává ale ze 
směsi boraxu, síranu a uhličitanu sodnatého, obyčejné soli a jiných 
látek, Po dešti a pak po nastalém odpaření objeví se na povrchu 


- výkvět, pozůstávající ze solí neborových — pod tímto výkvětem ale 
| nalezá se vrstvička 27—3" (5—8 em.) mocná sestávající hlavně z bo- 
| raxu, který obchodníci sesbírají a to se po každém dešti opakuje. 
| Surový tento borax přenášejí pak v pytlech na ovcích neb kozách 
| přes Himálaj do Indie, kde jej v jednotlivých místech dále čistí, 


62 Otakar Feistmantel 


Namnoze nalezají se u jezer tibetských krystally, následujících 
tvarů: 


(110) 00 P(100) o Poo (001) OP; 
(110) oo P(100) 00 Poo (010) oo P (001) OP; 
(110) oo P(001) 0P (041) 4Poo (010) oo Poo (100) o Po (221) 2P(111) P. 


Vývoz z Indie za rok 1886—87 obnášel: 15.395 ctů. v ceně 
226.969 rup. (= stejně zlatých). 

45. Salnytr obecný (draselnatý). 

Vyskytuje se jako přirozený výtvor v mnohých částech Bengálu, 
severozáp. Provincií, v Madrassku, Pandžábu atd.; objevuje se, po- 
míchán jinými solnými látkami co výkvět na povrchu a v nejsvrch- 
nější vrstvě půdy, hlavně v okolí vesnic, kde zvířecí výkaly a odpadky 
v rozkladu se nalezají. Jistí lidé (šoravala) se výhradně s výrobou 
jeho zabývají — seškrabou výkvět a nejhořejší vrstvičku — vyluhují 
z toho soli a nechají pak roztok v plochých pánvích odpařovati, ná- 
sledkem čehož salnytr vykrystalluje a pak se opětným překrystallo- 
váním čistí. 

Největší část vyveženého salnytru přichází z Beháru, pak ze 
severozáp. Provincií — z ostatních méně. Roku 1886—87 vyvezlo se 
z Indie salnytru 386.396 ctů. v ceně 3,640.161 rup. (tolik zlatých). 

46. Salnytr sodnatý a nitrocalcit, 
také vyskytuje se na několika místech ve výše uvedených krajinách, 
kde salnytr obecný jest hojný. 

47. Kalcit (vápenec). 

Jest v Indii velmi hojný; ale krystallovaný vyskytuje se dosti 
zřídka — hlavně jen v čedičové hornině (v trappu) v Dekkanu; vy- 
skytují se jen rhomboedry: x (1011) R; x (1012) Rx (0112) —",R; 
a skalenoedry; a sice vyplňuje namnoze křemenné geody, anebo na- 
chází se pospolně s zeolity. 

Jinak vyskytuje se co vláknitý kaleit v sedimentárních vrstvách 
vložených v dekkanském trappu: Vápenný tuf nalezá se na mnohých 
místech, hlavně při vodopádech horských potoků v severozáp. Himá- 
laji a v tak zvaných Záp. Duárech; také v pohoří Kajmúru. — Stala- 
ktity a stalagmity nalezají se v jeskyních v Karnůlu (u Billa Surgamu) 
a v Tenasserimu; žrachovec znám z Tibetu; křída z Afghán-Turki- 
stánu, ve svrchní části křídového útvaru; zvláštní vápenné konkrece 
(Kankar) vyskytují se zhusta v náplavech, hlavně starších. Mimo to 
vyskytuje se hojně vápenec obecný, co hornina, o čemž pojednám ještě 
dále (mezi horninami). 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 63 


48. Dolomit. 

Pseudomorfní krystally dolomitu po soli nalezají se v Solném 
Pohoří v dolomitských vrstvách v sádrovém loži. 

Co hornina vyskytuje se na mnohých místech v metamorfických 
horninách; ku př. blíže Goy (56:4 uhl. váp. 348 uhl. hoř.); u Nág- 
puru v centr. Prov. (61:80 uhl. váp., 38.20 uhl. hoř.); u Dhelvy 
severně od Gávanu v okresu Hazáribáchu (53:85 uhl. váp., 45:18 uh. 
hoř.), a v jižní části okresu Mirzápuru (6468 uhl. váp., 3414 uhl. 
hoř.), velmi hojný jest též v mramorových skalách u Džabálpuru 
(55.48 uhl. váp., 43'55 uhl. hoř.): také v severozáp. Himálaji, v okolí 
Náini Tálu a Masúrie atd. 

49. Magnesit. 

V žilkách, v talkové chloritické a amfibolové hornině v okresu 
Salem, v Madrassku; v serpentinu v Arakanském pohoří v Barmě; 
a v dolomitickém vápenci u Masúrie v s. z. Himálaji (691 uhl. hoř., 
135 uhl. váp.). 

90. Siderit. 

Co hlinitý ocelek tvoří celé vrstvy v uhelných ložiskách sou- 
stavy Gondvánské, hlavně v uhelné pánvi Ránigandžské (v Bengálu), 
a v některých jiných na západ odtud, ač ne v také mocnosti; vy- 
skytuje se v těchto pánvích v stupni nejzpodnějším, zvaném Tálčirský, 
a pak výše tvoří zvláštní vrstvu, zvanou „vrstva železných lupků.“ — 
Slouží k těžení železa. Také v třetihorních vrstvách v Assamu se 
vyskytuje. 

1. Aragonit. 

Vyskytuje se v trappu dekkanském, jakož i v podobné hornině 
v Káthiaváru. 

92. Cerussit. 

Pospolně s galenitem na několika místech; ve větším množství 

ku př. v Adžmíru. 
53. Soda (natron). 

Vyskytuje se co součást zvláštního solného výkvětu, zvaného 

reh, jenž v severní Indii a v Bengálsku na povrchu se tvoří a ještě 
jiné soli obsahuje a sice také částečně tronu. 

| Uhličitan sodnatý obsažen jest také ve vodě jistých jezer, a sice 

v okresu Bikaníru (v Rádžputáně) a v jezeře Lonáru v Beráru, jenž 

- chová sodu a tronu. 

94. Malachit. 

Jest velmi hojný, tam kde jiné rudy měděné se nalezají; pak 
| obyčejně poblíže povrchu. Hojně vyskytá se v okresu Nelloru, Bellary 


604 Otakar Feistmantel 


v Jižní Indii, a v údolí Narbady v okresu Nársinepuru; také v mědě- 
ných dolech v Singhbhúmu, a u Báragandy, v okresu Hazáribághu. 
55. Azurit. 
Méně hojný, na některých výše uvedených místech. 
56. Thenardit. 

Tvoří se z vod jezera Sámbharu, při dobývání soli, vedle vod- 
natého siranu sodnatého (mirabilitu), jak se zdá při větší temperatuře 
roztoku. m 

97. Glauberit. 

Nalezá se v puklinách kamenné soli, v Solném Pohoří (na důlu 

Mayova). Vyskytuje se v krystallech i uvádějí se tyto tvary: 


(001) 0P (111) —P (110) o P(100) o Po; 
(001) 0P (112) —'/,P(111) —P (110) © P(100) © Po (021)2P (012) 
AD le 


98. Anhydrit. 
Celistvý, pospolně se sádrovcem v údolí Spiti, v Himaláji; také . 
v sádrovci v Solném Pohoří. 
59. Baryt. 
Vyskytuje se v okresech Karnúlu, Džabálpuru, Adžmíru a Simle, 
a v provincii Revě, na žilách rudních — krystally nebyly posud udány. 
60. Coelestin. 
Krystallovaný nalezen v ŠSindu na povrchu vápenců tertiérních 
a to: (011)Po, (110) o P, (001)0P; dále v červených jílech třeti- 
horních, v Solném Pohoří. 
61. Anglesit. 
V malém množství, pospolně s galenitem, v dole na hoře Tárag- 
haru, u Adžmíru. 


62. Mirabilit (sůl Glauberova). 

V jistých krajích Indo-ganžské pláně v severozáp. Provinciích, 
v Pandžábu a v Rádžputaně, vykvetá na povrchu uvedená již zvláštní 
solná látka, známa jménem reh, jež hlavně pozůstává z vodnatého 
siranu sodnatého, vedle chloridu sodnatého; v těch krajinách pak © 
vyrábí se sůl Glauberova a také soda. : 

Také ve vodách jezera Sámbharu (záp. od Džájpuru) jest obsažen 
mírabilit (vedle dříve již uvedeného thenarditu). 

Zajímavo jest, že na výchozí jistých vrstev uhlonosné soustavy 
(Gondvána), totiž na výchozí stupně Tálčiru a Damuda, vykvetá tato 
sůl, a na takových místech pak různá zvířata tu horninu olizují. Také 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 65 


na úpatí hor Himálajských v Sikkimu nalezá se takové výchozí a při- 
cházejí tam sloni, nosorožci, jeleni a jiná zvířata, k lízání. 
63. Sádrovec. 

Nejhojněji vyskytuje se v Solném Pohoří v průvodu loží solných, 
ve vrstvách, jež nejsou mladší než silur; poskytuje dobrou sádru. 

V Sindu, v Kači a Kathiaváru vyskytuje se v útvarech třeti- 
horních. V jižní Indii objevuje se v útvaru křídovém v okresu Triči- 
nopoli v Madrasské Provincii. 

64. Epsomit. 

Na několika místech, a sice nejprvé v zmíněném již výkvětu 
solném, známém co rek; pak v Solném Pohoří, v jistém slínu, asi 
7 stop mocném, z něhož vykvetá; dále v dolní části údolí Špitie 
v Himálaji co výkvět na pyritonosné břidlici; za podobných okolností 
také na Nikobarech. 

65. Melanterit. 

Tvoří se dosti často rozkladem pyritů — jako blíže Khetri 
v Rádžputáně; v Afchánistáně (v okresu Kakur); v Kumáunu; a na 
vysočině Kajmúrské, jakož i na některých jiných místech. Na některých 
se sbírá, čistí a do prodeje se přináší. 

66. Chalkanthit. 

Vyskytuje se také v dosti značném množství v měděných dolech 

u Khetri v Rádžputáně, kde se tvoří z kyzů měděných. 
67. Bloedit. 

V Solném Pohoří (v dole Varča) na puklinách v kamenné soli, 
a sice v krystallech, z nichž některé mají dosti hojné plochy; tak 
jeden následovně : *) 


(110) oP. (210) oP2. (310) ooP3. (100) oo o. (120) oP2. (010) oP. 
(I11—P. (001)0P. (011) Po. (111) P. (811)2 P2. (201)2 Po. 
(121)— 2 P2. 


68. Vivianit. 
V modrošedém jílu v Nepálu dosti hojný; také v Assamu. 
69. Libethenit. 
Na starých haldách u měděných dolů v Šinghbhúmu, a Sice 
v krystalech: (110) © P. (011) Po; (110) o P. (011) EE 
70. Lazulith. 
Nalezen byl v Kašmíru, v okresu Pádar, na křemenu. 


*) F, R. Mallet: Geology of India IV. p. 144 fig. 39; Schimper: Zeitschr. £. 
Mineral. u. Krystallogr. I. p. 70. 
Tř, mathematicko-přírodovědecká, 5 


66 Otakar Feistmantel 


71. Chalkophyllit. 

Byl, jak se udává, pozorován na starých haldách u měděných 

dolů v Sinnehbhúmu. 
72. Apatit. 

Vyskytuje se jen zřídka krystallovaný v žule u Ramidi blíže 
Katáku (provincie Orissa, v Bengálu), a v severním Hazáribághu 
(v Bengálu), také v dolech na slídu v Beháru. 

Zemitý apatit (fosforit) nalezen byl v podobě vrstvy, dosti značné 
rozsáhlosti, u Masúrie, v severozáp. Himálaji (v útvaru vápenců, jichž 
stáří není docela zjištěno). 

Fosforitové konkrece vyskytují se mimo to v třetihorních (eocen- 
ních) vrstvách v Solném Pohoří. Koprolity, pospolně s kostmi, na- 
cházejí se dosti hojně v křídových vrstvách ve vých. Beráru. 

73. Mimetesit. 

Ve vápenci, v pohoří asi 144 km. s. vých. od Maulmainu, 
v Barmě. 

Křemičitany. 
74. Andalusit. 

V metamorfických horninách v Mánbhúmu a v jižním Mirzápuru ; 
také v pohoří Arávallii (v břidlicích) v Rádžputáně. Chiastolitová břid- 
lice nachází se v Pohoří Tušám, asi 128 km. záp. záp. sev. od města 
Delhie. 

75. Kyanit. 

Dosti hojný v krystallinických horninách v Indii; a sice v severo- 
záp. Himálaji (modrý a po straně zelenavý) v rule a ve svoru; v Sik- 
kimu v rule, a v Čutia Nágpuru (v záp. Bengálu) v krystall. hornině. 
V jižní Indii v okresu Nelloru ve svoru, pospolně se staurolitem ; 
podobně v rule v okresu Majsúru. Odrůda rhátčcít známa z břidlic 
v Singhbhúmu, a z ruly na Satledži, v s. záp. Himálaji. 

76. Staurolit. 

Velmi hojný ve svoru v pohoří Čundi (nebo Sundi), v okresu 
Nelloru v jižní Indii. Krystally jsou jednoduché, ale tvoří také pro- 
stupné srostlice v podobě kříže. Byly pozorovány :*) 


(110) co P(010) © Po (001) oP 
(110) co P(010) o Pos (001) oP (101) Poo 
(110) oo P (010) o Pos (001) oP 1032) (3/, P oo) 


*) F. R. Mallet: Deseriptive Catalogue of the collect. of Minerals ete. 1883, 
str. 238—239. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 67 


(110) o P(010) o Po (001) oP (101) Po 1032) (Po) 
(110) oo P (010) o Řos (001) oP (232) 1, P*,) 


Vyskytuje se také v břidlicích v pohoří Arávallii v Rádžputáně 
ve svoru v okresu Hazáribáchu ; také znám jest od Gandamaku v po- 
hoří Safedkoh, v Afghánistáně, v krystallech : 


(110) c P(010) 0 P. 


77. Turmalin. 

Vyskytuje se v různých odrůdách v Indii. Černá odrůda (šorl) 
nalezá se hojně v žulách a jiných krystallinických horninách; tak 
ku př. v dolech na slídu v okresu Hazáribághu, kde se nalezají kry- 
stally, dosahují až 16 cm. v průměru. Nejobyčejnější tvary jsou hemi- 
morfní*): 

(1120) oo P2 (1010) oo R, mající z (1011) R na jednom a =(1011) R 
m (0221) 2R na sn ih Mimo to vyskytuje se: 


(1120) o P2 (1010) — = mající x (1011) R na jednom a = (0221) —2R 


z (1011) R na druhém polu; dále krystall jako předešlý z dolů na 
slídu u Gumdži v 8. Hazáribágchu: 

(1120) o P2 (1010) © R(klh o) o Pn, mající x (1011) R na jednom a 
x (0221) —2R x(1011) R x (kl hi) mRn na druhém pólu. 

Podobně jsou známy krystally z Beháru: 

(1120) oo P2 (1010) ooR z (1011)R x (0221) —2 R, se slídou a apatitem 
v křemenné žíle. Také u Rámidi blíže Katáku v okrese Tálčiru (Orissa) : 
(1120) o P2 (1010) R 1(1010) R 1(0221) —2 R. 

Mimo to nalezá se v žule v pohoří Arávallii; v Pandžábu ; v Sik- 
kimu; v okresu Nelloru; v jižní Revě, pospolně s korundem ; v Maj- 
súru a na jiných místech. 

Červený turmalín (rubellit), nalezen byl v Horní Barmě, v okolí 
Avy (1120) o P2. x (1011) A. 

Modrý (indigolith) a zelený turmalín vyskytuje se v žule v okr esu 
Hazáribághu (v Bengálu); některé kusy jsou modré uvnitř, a zelené 
zevně. Zelený nalezá se také v jižní Indii v žulové žile v rule, u Serin- 
gapatamu. Modrý nalezen byl také v Zánskaru, pospolně se zmíně- 
nými již safíry. 

Tamtéž vyskytly se také hnědé turmaliny, a sice uvádí se jeden 
z dutiny v krystallu safíru; byl: (1120) © P2. (1010) o R. x (1011) R 


*) F. R. Mallet: ibid. str. 227, 
5* 


68 Otakar Feistmantel 


78. Epidot. 

Jest v Indii velmi hojný, a sice co půstazit, v krystallinických 
horninách (v rule, žule, v amfibolitických horninách atd.), tak ku př. 
v jižní Indii, v okresu Bellary (v rule), v okresu Salemu (v rule) 
v okresu Mirzápuru (Bengálu, v rule); a v okolí Tonku v Radžputáně, 
jižně od Džájpuru) v horninách metamorfických. 

79. Vesuvian (Idokras). 

V syenitu v pohoří Nílgirí, a v metamorfických horninách v Mán- 
bhúmu ; podobně v Rádžputáně, asi 13 km. severových. od Tonku, 
v podobě egeránu. 

80. Olivin (Chrysolith). 

Objevuje se hlavně co součást vyvřelých hornin v Dekkanu, 

v Rádžmahálských horách, v lavách ostrova Barren a v Ladákhu. 
81. Chrisokoll. 

Vyskytl se několikráte, pospolně s měděnými rudami, v okresu 

Nelloru v jižní Indii. 
82. Granát. 

Jest v Indii velmi hojný, a sice hlavně v horninách metamor- 
fických; objevuje se v různých odrůdách. 

Cenný granát (almandin), vyskytuje se hojně v Rádžputáně, hlavně 
v státě v Džájpurském, kde se v rozsáhlé míře dobývá; nalezá se 
v hornině, více méně zrušené, ale není pochybnosti, že pochází 
původně ze svorů a břidlic pohoří Arávallie. Vyskytuje se v zrnech 
oválených, ale také v krystallech různé velikosti; nejhojněji: (521) 
30*/,; (321) 30*/, (110)oo 0. Používá se těchto granátů velmi hojně 
k broušení již v Indii, a také se v značné míře do Evropy vyvážejí. 
Také na jiných místech se objevují. 

Obecný granát. — Velmi hojný ve svoru a rule. V okresu Hazári- 
bághu: (110) o O. (321) 30*/,. (211) 202; v okresu Nelloru : (110) o0: 

Hessomitu podobný granát znám jest z pohoří Nílgirí a z okresu 
Nelloru (v rule). Také na Ceyloně se objevují. — Také pyropu podobný 
granát se uvádí z jižní Indie a z Barmy. Uvarovitu podobný zelený 
granát nalezen byl v provincii Rupšu, v Kašmíru; tvar byl: (110) co % 

83. Axinit. 

V žilách v hippuritovém vápenci (poblíže žil čedičových a syeni- 
tických) v Afghánistáně, asi 11 km. záp. od Kandaháru. 
84. Lapis Lazuli. 

Byl nalezen v Badakšánu, a udává se též z Afghánistánu a 
Balučistánu. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 69 


85. Lepidolith (slída lithionová). 
Nachází se v žilách žuly v okresu Hazáribách (v Bengálu), 
v okolí Pihiry (24" 38' s. š. 859 51" v. d.), v dosti značném množství 
co hornina; někdy obsahuje zrna cínovce. Barvy jest fialově červené 
až šedo-fialové. Obě odrůdy byly analysovány; a sice fialově červená 
p. Tweenem, a ta poskytla: 


Byslbekiemiče 60 ©, by 50:39 
Boys Robin CS40 M S20 00 DL B 21603 
M MOLeCn 44 HLA 1 ledy: 
REGENTA do APA, DAVY 465 3) OM DSTT 
ARA Slo asstea dna, VPA OJ Lid A8 140) 
ARE SOdné 4 AA MET 45 AA 0. o 
RUMOKU M o alde o) ei 617 oě PSE DAVO 
DA Vo ddd obkocy ar nh ka slad vy YP ŘS te ABD 
TO2HGNM 


Šedofialová odrůda byla analysována v laboratoři university ve 
Virginii panem M. Page-em, který ustanovil ve 102 gramech: 


BASTARD A005 
Ubirah. 0., sad doodké id kk 6? Rzaděscě ddd a RE 
ME SOA- s (609 
kysherubidiat 16290, "070070 


86. Flogopit. 
V dolomitu se serpentinem, blíže Singraulie v jižním Mirzápuru. 
87. Muskovit (slída draselnatá). 

Jest v Indii velmi značně rozšířena, nejprve co součást krystalli- 
nických hornin, žuly, ruly, svoru a pod.; mimo to ale vyskytuje se 
na mnohých místech ve velkých kusech a deskách. 

Tak se nachází v okresu Hazáribáchu (v Bengálu) na žilách 
hrubozrné žuly (pegmatitu); tam vyskytují se kusy, z nichž dají se 
řezati desky 53 cm. dl. a 45 cm. šir., také 58 cm. dl. a 40 cm. šir., 
dobývá se šachtami, jež se hloubí ve směru zmíněných žil; používá 
se jí k různým ozdobným předmětům v Indii, ale také se značně vy- 
váží. Podobně vyskytuje se slída v deskách v okresu Majsúru, též 
v žulových žilách ; dále v záp. Ghátech, ve Vainádu (v j. Indii) a v Rádž- 
putáně (Tonk, n všude jest v dostatečné velikosti, že mohou 
se desky z ní řezati. — V r. 1886— 87 bylo slídy vyveženo z Indie 
113 ctů. v ceně 154566 rup. (tolik zlatých). 

88. Chlorit. 
Dosti hojný, co součást chloritických břidlic a někdy- také v rule. 


70 Otakar Feistmantel 


89. Steatit a talek. 

Talek vyskytuje se co hornina v podobě mastkové břidlice na 
několika místech v Indii a sice v okresu Salemu, Majsúru a Hajdar- 
ábádu (v Madrassku); v Orise, v okresu Midnápuru a v okolí Gájy 
(v Bengálu); také v Čutia Nágpuru, v Mánbhúmu, v Singhbhúmu; této 
horniny používá se k výrobě různých nádob (talířů, misek, koflíků atd.); 
a jest barvy šedé, červenošedé a pod. 

Steatit vyskytuje se v Rádžputáně v státě Džájpurském (u místa 
Mora), kde uložen jest v prahorních břidlicích a tvoří vrstvu asi 
2 st. (63 cm.) mocnou (v tak zvané Arávalli series). Dováží se do 
Agry, kde se z ní vyřezávají různé ozdobné předměty. Steatit vysky- 
tuje se také v Afchánistáně a v Barmě, kde se ho používá jako tužek 
k psaní na břidlici. 

90. Serpentin. 

Vyskytuje se místy dosti hojně v metamorfických horninách 
v Mánbhúůmu, v jižním Mirzápuru, jakož i v podobě žil v mladších 
horninách v Arakan-Jomě (v triasu) a na ostrovech Andamanských 
a Nikobarských (v eocénu). 

Pěkný, cenný serpentin, světle žlutozelený a průsvitný nachází 
se v Kašmíru u místa Iskardo (v Baltistáně), kde z něho vyrábějí 
ozdobné předměty, mezi jinými misky a koflíky, zvané zahr-muhra, 
jimž se připisuje ta vlastnost, že prasknou, jakmile se do nich nápoj, 
který by byl otrávený, naleje. 

Chrysotil vyskytuje se v serpentině v Arakan-Jomě, v Barmě 
a v jižním Mirzápuru, v Bengálu. 

91. Seladonit. 

V amygdaloidickém čediči (trappu) v Dekkanu, kde tvoří po- 

vlak dutin, anebo menší dutinky zcela vyplňuje. 


92. Bronzit. 
V gabbru v Arakan-Jomě a na Nikobarských ostrovech. 
93. Wollastonit. 
Vyskytuje se v jižní Revě, v centrální Indii, u vesnice Raondi 
(239 56' s. š. a 829 32" v. d.), kde se objevuje ve vápenci, vloženém 


v rule. Také v jižní Indii, v okresu Tinevelly, objevuje se v krystalli- 
nickém vápenci. 


94. Pyroxen (Augit). 
Objevuje se jen co součást čedičů, ale nebyl ve větších kry- 
stallech pozorován. Některé odrůdy jsou známy: salit v pohoří Nílgirí, 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 71 


kokkolith pospolně s granátem v Čutia Náepuru v j. Indii, v meta- 
morfických horninách; také ve vápencích, ku př. s výše uvedeným 
wollastonitem. 


95. Rhodonit. 

Nalezen byl v jižním Mirzápuru, jakož i poblíže Nágpuru v cen- 
trálních Provinciích. 

96. Amfibol. 

Obecný amfiboč vyskytuje se hojně co součást metamorfických 
hornin, ku př. syenitických žul, syenitických rul atd. Také co hlavní 
součást amfibolových hornin. 

Tremolit velmi obyčejný v dolomitech metamorfických hornin 
na mnohých místech, jež není zapotřebí zde zvláště uváděti; podobně 
se to má s akčřnolitem, který dosti hojně v metamorfických horninách 
se objevuje, buď co břidlice aktinolitová, neb v jednotlivých krystallech 
v talkové břidlici, ve vápenci atd. 

Asbest nalezen byl v jižní Indii (v Madrasské Provincii), v Čutia 
Nágpuru, v Afchánistáně, v Pandžábu a v Garhválu. 

Jade (džéd) neboli nefrit klade se k amfibolu; v Indii vlastní se 
nenachází, ale vyskytuje se dosti často v Turkistáně, v údolí Kara- 
kášu; jest barvy světle modravě zelené, průsvitný. Džéd (z Karakášu) 
byl v novější době zkoumán a analysován v laboratoři university ve 
Virginii panem C. L. Allenem*) jenž ustanovil tvrdost: 6:5; speci- 
fickou váhu 2:98 — dále: 


IKystkřemič 51:35 
AO HORE 1:03 
A SZOlOZIL čs od dh4s E22 
„hořečnatý ..- -4+ 22.19 

HhITC VÁDENE 546 s scart 13:40 
A SOdNALKA 5 Jas ča 0:25 

rasa se 20 

VOGVŘVSBA NU SO 269 

98:90 


Od jadu (džédu) rozlišuje se jadeit (džadeit), který jest ona 
část nefritů, jež obsahují více kysl. hlinit. a sodnat., a spíše spodumenu 
se přidružují. Tento jadeit (džadeit) vyskytuje se dosti hojně v okresu 
Mogungu, v Horní Barmě, kde se na něj doluje; vyskytuje se v po- 
době valounů. Jadeit je poněkud tvrdší než Jade, má 6:9—T a vyka- 


*) F. R. Mallet: Geology of India IV. p. 85. 


72 Otakar Feistmantel 


zuje 3:24—334 specif. váhy. Větší kusy mají dosti značnou cenu, neb 
se jich v Barmě a hlavně Číně používá k výrobě ozdobných předmětů. 
97. Beryll a aguamarin. 

Beryll vyskytuje se dosti často v Rádžputáně, a sice v žulových 
žilách, jež prostupují tamnější metamorfické horniny. Podobně nalezen 
byl beryll v žulové žile v Orisse, v okresu Tálčiru (v Bengálu); tam se 
vyskytly krystally: (1010) « F. (0001) oP; (1010) o P. (1120) o P2. 


(0001) oP; (1010) o P. (1120) e P2. (1121) 2P2. (1011) P. Jsou 


barvy zažloutlé a neprůhledné; také v okresu Hazáribáchu vyskytuje 
se beryll. Z jižní Indie, v okresu Koimbáturu znám jest aguamartn. 
98. Orthoklas. 

Hojný co součást hornin, hlavně žuly a ruly; velké kusy or- 
thoklasu jsou především hojné v žilách hrubozrné, pegmatitické žuly, 
jako v Bengálu, C. Indii, J. Indii a p. Dosti často vyskytují se žíly 
písmenkové žuly, která pozůstává z čistého živce, prostoupeného po- 
délnými jedinci křemene ku př. na mnohých místech v Bengálu. Kry- 
stallovaný živec uveden byl z hornin metamorf. u Čamatu v Čutia 
Nágpuru, byl: (110) o P. (130) o $3. (010) o Pw. (001) oP. (101) 
Po. (111) P. Praví se o něm, že to byla srostlice, ale není udáno 
dle kterého zákona: Z odrůd jsou známy: Adďular v žilách ve svoru 
neb rule v okresu Nelloru, také v okr. Bangalúru; z žule v okresu 
Katáku a na jiných místech. Na Cejloně okazuje odrůda aduláru hru 
barev, a poskytuje šperkovní kámen (měsíček). 

99. Mikroklin. 

Mikroklin pozorován byl co drobnohledná součást různých gra- 
nitických hornin v s. z. Himálaji; také v čedičové hornině tamtéž. 
Co kámen amazonský nachází se v Bengálu, v okresu Tričinopolii 
a pohoří Nílgirí v j. Indii (v žule a rule). 

100. Albit.-— 

Uvádí se z porfyrové horniny v Kašmíru. Také z jižní Indie, 

ale to není zaručené. 


- 101. Anorthit. 


Byl popsán pod jménem čnďčamit z jižní Indie, z okresu Sa- 
lemu (Karnatik). 


102. Oligoklas. 


Tvoří součást žul himálajských, jež tvoří střední osu tohoto po- 
hoří hlavně v jednotlivých vysokých vrcholech. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 73 


103. Apophyllit. 

Jest velmi hojný nerost v trrappu dekkanském; hlavně v záp. 
Ghátech, kde při stavbě železnic v Bhor-*) a Thulghátu byly nale- 
zeny znamenité kusy, s překrásnými krystally. (Bhorghát jest jiho- 
vých. od Bombaje, na dráze do Púny a Madrasu ; Thulghát jest sev.-vých. 
od Bombaje, na dráze do Džabálpuru a do Kalkutty); také u Púny 
objevily se pěkné kusy při zakládání studnic. Barvy jsou obyčejně 
bílé, někdy červenavé a zelené ; často jsou úplně čiré. Prismatická po- 
doba převládá; tvary pozorované na kusech ve sbírkách v Kalkuttě 
jsou: 

(100) o Pw (111) P (001) oP; (často jako krychle (© 0m), s 0,) 
(100) o Po (111) P (001) oP (110) o P; 
(100) o Po (001) oP (111) P (210) m P2; 
6800) 'c5'565:(001) oP (111), P-(113) ";P. 
Jindy zase převládají tvary jehlancové, jako: 
(111) P (100) o Pw; 
(111) P (100) o Pw (001) oP. 
Opět jindy jsou oba druhy tvarů stejnoměrně vyvinuty: 
(100) o Pow (111) P (210) o P2 (001) oP. 
104. Analcim. 

Uvádí se z trappů dekkanských v záp. Ghátech, u Púny a v po- 
hoří Gavilgarhském v C. Provinciích; také v Rádžmahálských horách 
se uvádí, jest nerost vzácný. 

105. Chabasit. 

Nerost dosti vzácný v dekkanském trappu v okresu Púně a Ma- 
zagonu v Bombajsku. 

106. Laumontit. 

Jeden z hojnějších puchavců v trappu dekkanském u Púny, 
A záp. Ghátech (Bhor- a Thulghát); také v okresu Mazagonu v Bom- 
bajsku, pak také v Kathiaváru, 

107. Epistilbit. 
Uvádí se z trappu dekkanského u Púny. 
108. Stilbit (heulandit). 

Jest velmi hojný v dekkanském trappu, a sice na Bhor a Thul- 
ghátu, na ostrově Elefantě, v údolí Narbady a na jiných místech, 
krystally jsou hojné; hlavní tvary :**) 


*) Toto jest v Evropě všeobecně známé naleziště; tam odtud pocházejí pěkné 
kusy v dvorním Museu ve Vídni. 
**) F, R. Mallet v: Geology of India IV p. 127. 


74 Otakar Feistmantel 


(010) o Po (201) 2Po (201) — 2Po (001) oP; 
(010) oPw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) m P; 
(010) oPo (201) 2Pmo (201) — 2Pm (001) oP (110) o P 
(111) —P; 

(010) ooPmw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) o P 
(111) —P (011) Pw; 


(010) oP (201) 2Pw (201) — 2Pm (110) o P (001) oP 


(111) —P (101) Po. 


U všech těchto tvarů převládá (010) ooPw, (201) — 2Po , 


a (201) 2P o. 
109. Desmin (Stilbit). 
Nejhojnější z zeolitů v trappech indických, hlavně na Bhor 
a  Thulghátu, dále u Půúny, na ostr. Elefantě, v pohoří Ga- 
vilgarh, v údolí Narbady, v okresu Džabálpuru atd. Velmi často na- 
cházejí se pěkné krystally a jsou různé barvy; krystally jsou jed- 
notlivé, sloupovité neb deskovité, anebo jsou snopkovitě a vějíťovitě 


urovnány. V indických publikacích jsou krystally uvedeny, jakoby: 


náležely k soustavě rhombické; avšak všeobecně považuje se desmín 


za nerost jednoklonný, a zdánlivě jednoduché rhombické krystally jsou - 


srostlice (prorostlice) a musejí se tedy značky rhombické, pod nimiž 
tento nerost uveden jest, převésti na odpovídající v jednoklonné sou- 
stavě. Pozorované krystally uvádí pan Mallet v díle citovaném podle 
rhombických známek a znějí takto: 


(100) o Po (010) o Po (111) P; 

(100) oo Po (010) o Po (110) oP (111) P; 

(100) o Po (110) © P (010) o Po (111) P (252) 3/,P5/,. 
(100) co Pow (110) o P (010) o Pe (111) P (252) *,P5/, 
(001) oP. 


Postavíme ale ty krystally do takové polohy, aby vyhovovaly 
soustavě jednoklonné, shledáme, že se maji plochy následovně: 


De cu oP; (111) P=(110) o P; (010) o Po 
(110) o P= (011) Pw; (252) 3, P*/, = (250) ao P*/,, a (001) 


oP— (101) P; dosazením těchto symbolů obdržíme pak for- 


mule pro dotyčné jednoklonné tvary. 
110. Natrolit. 
Uvádí se z trappu dekkanského, z několika míst (Gavilgarh, 
Ahmadnagar), a také z trappu v Rádžmahálském pohoří. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 75 


111. Skolecit. 

Vyskytuje se v trappu dekkanském dosti hojně, a sice by tyto 
-indické skolecity (dle Luedecke v Naumann: Elem. d. Mineral. 12. 
vyd. str. 723, naleziště v Khandalla) z Bhorchátu náležely do jed- 
noklonné soustavy; mimo to nalezá se na jiných místech v záp- 
Ghátech a také na severním svahu dekkanské vysočiny, poblíže 
jeskyň Ellúrských. 

Od skolecitu odděluje se tak zv. Foonahlith (Púnalit), který jak 
se zdá od skolecitu se liší hlavně lučebním sloučením, má totiž méně 
kysl. vápenatého (skolecit průměrně 1595, a půnalit jen 10-318 ve 
sto dílech látky). 

112. Mesolit. 
V trappu na Bhorghátu v záp. Ghátech. 
113. Thomsonit. 

Poněkud vzácnější puchavec v dekkanském trappu; a Sice uvádí 
se z okolí Bidžápuru, Šolápuru (jihových. od Bombaje) a z údolí 
Narbady; a také z okresu Ahmednagaru (vých. od Bombaje) byly 
kusy nalezeny. 

114. Prehnit. 

Velmi vzácný nerost v dekkanském trappu; nalezen u Mazagonu 
v Bombajsku. Jinak se vyskytuje prehnit také v Rádžputáně, poblíže 
Adžmíru, a sice v hornině amfibolové. 

115. Kaolin. 

Na několika místech co výtvor větrání krystallinických živ- 

cových hornin. ; 
116. Titanit (Sfen). 

Co mikroskopická součást v trappech, dioritech a amfibolových 
horninách v údolí Satledže, v dioritu v Hundesu (v Tibetě); ve fel- 
situ v Rádžputáně atd. 

Nerosty organogenní. 
117. Uhlí. 

Jest ve vých. Indii dosti značně rozšířené a tvoří dosti mocná 
uložení. Přichází co uhlí různého stáří, a Sice třetihorní, křídové, 
jurské a triaso-permské. 
skytuje se v rozsáhlé soustavě vrstev sladkovodních, v „soustavě gond- 
vánské (Gondwána-System), jež se dělí na oddíl zpodní, střední 
a svrchná. 

Oddělení zpodní a středné obsahuje nejvýnosnější flece uhelné, jež 
uloženy jsou v jednotlivých, menších neb větších pánvích; rozprostírají 


16 Otakar Feistmantel 


se mezi Kalkuttou a Bombají, a nalézají se v údolí řeky Damudy, 
pak v záp. Bengálu, v provincii Révě a v pohoří Satpáře: pak táhne 
jeden pruh do Orissy, a druhý podél ř. Godávarie. Vyskytuje se 
v těch vrstvách také značné množství otisků, ale jiných než v ev- 
ropském uhelném útvaru; jsou takové, jaké tu nalezáme v j. Africe 
a ve vých. Austrálii; tyto jakož i ostatní poměry poukazují k tomu 
že uhlí jest mladší a nejlépe budiž považováno za permo-triasové. 


Velká část těchto uhelných pánví není posud všeobecnému ob- 
chodu přístupna a to pro nepříznivou polohu svou; také nedošlo uhlí 
"ještě všeobecného upotřebení. — | 

Uhlí dobývá se posud hlavně v pěti pánvích a Sice v pánví 
Ránígandž-Bardvanské a u Giridi-Karharbári v Bengálu, u Mohpáni 
(jihoz. od Džabálpuru), u Varúry (jižně od Nágpuru) v stř. Pro- 
vinciích a u Umerie v j. Révě (východně od Džabálpuru). Uhlí do- 
bývá se pomocí šachet, chodeb, a při výchozích pomocí lomů. Hor- 
níci tamnější jsou domorodci, správu vedou Evropané. — 


Severně od tohoto všeobecného uložení zmíněných vrstev na- 
lezá se v Sikkimu, na úpatí hor himálajských, pruh vrstev uhlonosných 
téhož stáří, jako výše uvedené — ale nemají posud žádné důležitosti 
uhlí jest značně pomačkáno a rozdrceno. 


Uhlí toto z některých pánví, jako v Karharbári (Giridi) a v Rá- 
nígandži poskytuje dobrý koks. 

Ve vrstvách svrchného oddělení (jurského) gondvánské soustavy 
vyskytuje se uhlí jen v údolí řek Sonu a Narbady — ale v množství 
nepatrném. 

V útvaru křídovém nalezá se uhlí v pohořích Gáro, Khási a Džaintia 
(v Assamu). Užívá se ho jen lokálně k zásobování sanitária Šillongu 
v pohoří Khásii. Také v Barmě jest uhlí křídové. 

Třetihorní uhlí jest dosti značně rozšířené a dosti důležité; pře- 
devším je nalezáme v Assamu, východně a jižně od Dibrugarhu; 
některé flece tam jsou 20, 40 až 70 stop (6 až 21 m.) mocné. Te- 
prve v poslední době výroba poněkud stoupla. Třetihorní uhlí jest 
také v Arakanu, Pegu, v Himálaji, v Solném Pohoří a v Pohoří Su- 
lajmánském. — i 

Výroba všeho uhlí obnášela v r. 1886/7: 1,388487 tun 
(27,109740 ctů.), z čehož největší část na Bengál připadá; Střední 
Provincie vykazuje 119.116 tun (2,582.320 ctů.); Umeria 7698 tun 
(153.960 ctů) a Assam 43707 tun (874.140 ctů.). Mimo to dovezlo se 
uhlí z Australie a z Evropy 765668 tun (15,313,360 ctů.). 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 7 


118. Jantar. 
Vyskytuje se jedině v Horní Barmě, v údolí Hukungu, pospolně 
-s lignitem. 
119. Petrolej. 


Vyskytuje se na různých místech, a sice v Pandžábu, v Assamu 
a v Barmě. V prvních dvou provinciích, kde se vyskytuje ve vrstvách 
třetihorních, nedosáhla výroba posud žádné zvláštní důležitosti. Hlavní 
výroba posud děje se na pobřeží Arakanu, na ostrovech Čedúba 
a Borongo (jižně Akjábu) a pak v Horní Barmě, na vých. pobřeží Ť. 
Iravadie u Jenang-gajungu (Je-nan-čaune), asi 96 km. nad Thajet- 
majem; v první krajině udává se výroba (1885) na: 1,450.423 callon 
(5,801.692 litrů), v druhé na 1,000.000 gallon (4,000.000 litrů). Pe- 
trolej tento vyváží se do Indie pod jménem „Rangúnského oleje“ — 
avšak daleko nestačí posud k zásobě celé Indie, tak, že se ještě do- 
váží značné množství amerického petroleje. *) V poslední době zmáhá 
se dovoz z Ruska. 

Mimo to uvedeny jsou jednotlivé fossilní smoly, které ale nejsou 
ve všech případech úplně zjištěny, takže je zde neuvádím. 

Podobně neuvedl jsem jisté nerosty, které buď dle svého slo- 
žení aneb dle naleziště nebyly zcela zjištěny. 


KX. Horniny. 


Hornin vyskytují se v Indii mnohé druhy. Především poskytují 
archmcké vrstvy pěkné odrudy. 

1. Zuly a ruly vyskytují se na četných místech v Bengálu, v C. 
Provinciích, v jižní Indii, v pohoří Aravallii a v Himálaji. 

Z větší části jsou to žuly obyčejné; v Himálaji obsahují oli- 
goklas. Všude kde se dobré odrůdy objevují upotřebuje se jich 
k stavbám různého druhu, jako mostů, tunelů, vodovodů, velkých 
budov atd. 

Také mnohé staré stavby, jako chrámy atd. jsou z nich vysta- 
věny; velmi zajímavé jsou v tom ohledu chrámky u Mahávellipuru 
v jižní Indii, v okresu Činglepatu, jež jsou z velkých balvanů žuly 
in situ vytesány (tedy stavby monolithické) a překrásnými ozdobami 
opatřené. 


*) Přehled petrolejových krajin podal nedávno: H. B. Medlicott: Note on the 
occurence ot petroleum in India — Rec. of the Geologl. Survey of India 
1886. Vol. XIX pt. 4. 


18 Otakar Feistmantel 


V okresu Nellore-Kistna, v jihovýchodní Indii, vyrábějí z gra- 
nitické ruly kola k polním kárám. 

Na mnohých místech v Himálaji jest rula tence zvrstvena, ob- 
sahuje mnoho malých granátků, a používá se jí k stavbě domů, a také 
ku krytí střech. 

Odrůdy žuly se vyskytují tyto: písmenková žula — živec barvy 
růžové, žluté neb šedobílé; nalezá se Bengálu, v C. Provinciích a na 
jiných místech. - 

Také pegmatit (hrubá směs křemene, živce a slídy) se vysky- 
tujn a jest ku př. matiční horninou slídy v Bengálu. 

Zajímavý jest akolumit neboli elastický pískovec, který nalezá 
se 96 km. záp. od Delhi u místa Kaliány. Náleží do oboru hornin 
metamorfických a jest vložen do vrstvy prahorního křemene. Není 
v Indii znám co matiční hornina démantů *). 

2. Krystallinická břidlice, jež se také k různým účelům používá, 
vyskytuje se v j. Indii v okresech Majsúru, Karnúlu a Kadapáh; 


dále v Bengálu v okresu Monchyrském; v Rádžputáně v státě Alváru, - 


v Pandžábu a v s. záp. Provinciích. 


3. Velmi rozsáhle vyskytuje se čedič, nebo, jak v indické geo- 
logii se nazývá trapp; jest to hornina vyvřelá, která z větší části po- 
krývá tak zv. dekkanskou vysočinu, pročež hlavně pod jmenem dek- 
kanského trappu známa jest; pokrývá plochu 12.500 mil geogr. 
(688.286-25 km"); doba vyvření spadá mezi dobu křídovou a třeti- 
horní. V dosti značném množství vystupuje čedič také v pohoří Rádž- 
mahálském, kde jest stáří jurského; mimo to nalezá se v podobě žil 
ještě v jiných útvarech. 

Vyskytuje se v odrůdách různých, co pevný čedič, barvy tma- 
vošedé, černé, zelenavé atd., jemnozrný až skoro hustý; vedle toho 
ale jako hornina mandlovcovitá dutinovitá, obsahující různé minerály, 
jako různé odrůdy křemene (achaty, jaspisy, chalcedony atd., ame- 
thyst, křemen atd.) pak hojné puchavce (apophyllit, desmín, stil- 
bit a p.). 


Čediče používá se na místech, kde se v dobré jakosti objevuje, © 


jakožto dobrého stavebního kamene, ku př. v okolí Bombaje, a na 
jiných místech; slouží k stavbám mostů, používá se ho při stavbách 
železničních, silnic atd. V Kalkuttě používá se Rádžmahálského če- 


*) Nedávno uveřejnil R. D. Oldham článek o této hornině v Rec. Geolog. 
Surv. of India, XXII. 1. 1889. str. 51 a násl., kde se téz zmiňuje o jiném 
elastickém pískovci (mladšího uložení) v Beráru, blíže Cárli. 


S A o o (9 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 79 


- diče do základů a co štěrkovního kamene při stavbě ulic. Již v dobách 


dávných užívalo se ho k různým účelům; nalezají se z něho mlaty 


| zhotoveně, obyčejně hlazené. Světoznámé jeskyňové chrámy u Ellúry, 
- Adžanty, u Karli a na ostrově Elefantě, z nichž některé pocházejí 


z 200—150 r. př. Kr. jsou též v tomto dekkanském čediči vytesány. 
4. Do té skupiny náležejí také ještě staré pískovce, jež skládají 


-velkou část pohoří Vindhije a Kajmůúru, jsou známy pod jmenem 


| vindhijského pískovce (Vindhyan sandstone). Vyskytují se pískovce 
-v oddělení zpodním tohoto útvaru, v tak zvaných vrstvách kajmůrských 
-a v oddělení svrchním, v tak zvaných vrstvách bhanrérských. V prvém 
| oddělení nalezají se rozsáhlé lomy u Čunáru, na řece Ganze, blíže 
- Benaresu, a kámen odtud také znám co „čunárský kámen“ ; v druhém 
-oddělení nalezají se důležité lomy v hřbetech jižně od Agry, u Fa- 


téhpur Sikri a u Gvalioru. 
Hornina jest pískovec jemnozrný, zrna velmi stejného, tuhý a dá 
se dobře spracovati. Pískovec čunárský jest obyčejně barvy červenavě- 


-žluté nebo zašedlé; onen z vyšších pásem jest obyčejně masově čer- 
o vený, a pak žlutě skvrnitý neb tak pruhovaný, aneb jest někdy 
-v celku tak světle zbarvený. 


Tvoří velmi užitečný a důležitý stavební kámen; čunárského po- 
užívá se v okolí Benaresu, a dováží se až do Kalkutty; velké stavby 


-v Allahábádě, v Agře, Fatéhpur Sikri, v Delhi atd. pozůstávají z čer- 
„ vených pískovců vrstev bhanrérských; pískovce obou oddělení po- 


"skytují sloupy až 5 m. vysoké, jichž se s dobrým prospěchem po- 
-užívá co sloupů telegrafních (na místě dřevěných tyčí), jež velmi dobře 
vzdorují klimatu a řádění termitů. V střední Indii, hlavně v okolí 
„Sácaru, nalezají se také mlaty rázu palaeolitického, hotovené z těchto 
- pískovců. 


5. Mimo tyto staré pískovce stávají ještě jiné pískovce mladší, 


| které také dosti často dobrý stavební kámen poskytují; jsou to pí- 


skovce soustavy gondvánské, hlavně v Bengálu a Středních Provin- 


ciích (stáří od permu až do Jury); pak jurské pískovce v Kači 


(v Bombajsku) a třetihorní pískovce v předhořích himálajských. Na 


| některých místech tvoří pískovce soustavy gondvánské, hlavně svrch- 
ního oddělení celé pohoří, jako jsou ku př. pohoří Mahádeo a vysočina 
- Pačmarhi v C. Provinciích. 


6. Dále vyskytují se na mnohých místech ku př. v střední 


a jižní Indii křemence metamorfické a submetamorfické, jichž také 
© k hrubé stavbě se používá. V jižní Indii, záp. od Madrasu, nalezá se. 
| množství mlatů polaeolitického vázu, jež jsou z křemence. 


80 Otakar Feistmantel 


7. Vápenec co nerost byl již uveden; ale velmi hojně objevuje 
se co hornina, především v podobě mramorů, jichž se různě používá. 
Velmi rozsáhle jest mramor, částečně dolomitisovaný, vyvinut 
v údolí řeky Narbady, jihozápadně od Džabálpuru, kde řeka protéká 
v délce asi 3:2 km. úzkým průsmykem ve skalách vápenných nad 
míru malebně rozložených; strmé břehy tam mají 24—30 m. výšky. 

Místo to jest známo pod jmenem „mramorových skal“ (marble 
rocks); mramor jest uložen v metamorfických horninách souvrství zva- 
ného Vindhija; bylo ho použito v okolí k různým stavbám; vadí mu 
však ta okolnost, že jest hlavně následkem vyvření čedičů, jež jej na 
několika místech prorážejí, velmi značně popraskán. 

Nejpěknější mramor, jehož se hojně co ozdobného stavebního 
kamene používalo a ještě používá, nachází se v Rádžputáně a sice 
hlavně v státech Alváru, Džájpuru a Džhódpuru. 

V státě Alváru dobývá se hlavně u místa Džhirri, a pocházejí 
tam odtud veškeré monolithické sloupy v paláci alvárském — Fis 
ale jest výroba nyní dosti nepatrná. | 

V státě Džájpuru jsou doly hlavně u místa Rajalo; hlavně jest 
to mramor bílý, jehož se používá k stavbám a k výrobě sošek a jiných 
ozdobných předmětů; také vyskytuje se mramor růžový, jehož se upo- 
třebuje k pracím řezbářským a ozdobným. 

Nejrozsáhlejší zdají se býti lomy na mramor u Makrány v státě 
Džhódpurském, odkudž pochází nejlepší bílý mramor; lomy jsou dosti 
staré a poskytovaly mramor k velké části věhlasných, po Sev. Indii 
roztroušených staveb, jako v Agře (Tádž-Mahál a jiné) ve Fatéhpur 
Sikri, v Delhi, Lahoru, v Džájpuru, v Dzhódpuru a j.; dá se výtečně 
leštit, vyrábějí se nyní z něho mříže k oknům (zvané džalí), sošky 
zvířat, bohů a j., vykládají se mosaikou z polodrahokamů, po způ- 
sobu, jakým byla mosaika v mausoleu, Tádž-Mahálu (v Agře) pro- 
vedena. Vzhledem k mramorovým mřížím uvésti dlužno mausoleum 
světce Salima Čišti ve Fatéhpuru Sikri. 

Uvedené vápence uloženy jsou v metamorfických vrstvách sou- 
stavy pohoří -Arávallie. 

Také v jižní Indii, v Madrassku vyskytují se vápence, a sicé 
částečně v horninách krystallinických, částečně ve vrstvách křídových. 

Zvláštní mramory lasturnaté a korallové, jichž se také co ozdob- 
ných kamenů používá, vyskytují se v jurských vrstvách v Kači © 
a u Džesalmiru v Rádžputáně, a v křídových vrstvách u Bághu 
v centrální Indii. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 81 


Lokálně arci používá se jednotlivých uvedených vápenců také 
k pálení vápna; z velké části slouží k tomu účelu tak zvaný kankar 
ít. j. vápenné konkrece v náplavních vrstvách), o němž jsem se již 
-při kalcitu zmínil. 
| Mimo to ale připravuje se jemný druh vápna, pálením škořápek 
měkkýšů, jež na některých místech velmi hojně nahromaděny se na- 
lezají; toho vápna používá se hlavně v přípravě smíšeniny k žvýkání 
 (Pan-supárí). 
| ©. Zde také uvésti dlužno různé hlíny, jichž se k různým účelům, 
-jako v hrnčířství, k výrobě ohněvzdorných a obyčejných cihel užívá. 
| Hrnčířský průmysl jest velmi rozšířený, a vyrábějí se nejprvé 
obyčejné druhy nádob ve velkém množství. Na některých místech 
„vyrábějí se druhy lepší, ba i velmi pěkné a umělecké, tak ku př. 
„v Travankoru a Hajdarábádě, v Dinápuru (v Bengálu), v Azimgarhu 
((v s. záp. Provinciích), v Surádžcarhu v Bengálu, v Patně (v Bengálu), 
v Šuratu, v Guzeratu, v Kotě v Rádžputáně, pak v Sindhu, v Pand- 
žábu atd. 

Jisté druhy hlíny (měkké a mastné — valchovka) slouží též 
„k jídlu, říká se, že hlavně těhotné ženy ji požívají, ale není pochyby, 
(že zvyk ten jest všeobecnější, než se obyčejně za to má. V bazarech 
Ů Kalkuttě) prodávají se jisté tenké, miskovité koláčky, asi 5 cm. 
(v průměru, z polopálené hlíny, jichž se k tomu účelu užívá. 

Výroba cihel (z cihlářské hlíny — náplavové) jest také dosti 
značně rozsáhlá, 

Hlíny ohněvzdorné nacházejí se u Ránígandže a Karharbári, kde 
přicházejí v oboru vrstev uhelných. 

9. Konečně můžeme zde také uvésti rašelinu, která se v Indii 
na příhodných místech také tvoří; objevuje se v pohoří Nílgirí v jižní 
Indii, avšak nikde níže než 6000 st. (18293 m.). 

Dále nalezají se v okolí Kalkutty jisté vrstvy vegetabilních látek, 
které se musejí co obdoba rašeliny považovati, a Sice nalezá se vrstva 
taková v alluviu delty řek Gangy-i Brahmputru, a pak tvoří se po- 
dobná usazenina, nyní na dně rozsáhlých mělkých močálů zvaných 
džhál, z rozličných rostlinných odpadků. 
| Na pohoří Nílgirí tvoří se rašeliny většího dílu z těchže rostlin 
jako v Evropě, totiž z rodů: Seirpus, Carex, Parnassta, Utricularia 
a hlavně Sphagnum; k pálení používá se jen lokálně, a sice v městě 
Utakamandě v Nílgirí. 
| Dále přichází pravá rašelina v Kašmíru a v jiných částech Himá- 
laje; ale není tak pěkná jako v Nílgirí. 


| Tř. mathematicko-přírodovědecká. 6 


Otakar Feistmantel 


Analysa kašmírské rašeliny poskytla následující výsledek :*) 


uhlíku „31605 
vodíku . 408 
kyslíku . . 23:48 
dusíku 2-02 
popele . 3321 
100— 
Podávám soustavný přehled nerostů a hornin. 
Přehled nerostů (ID). 
(Str. 43—77.) 
Prvky. (Str. 44—149.) 
Demant. Olovo. 
Tuha. Stříbro. 
Síra. Zlato. 
Měď. Platina. 
Birniky. (Str. 49—53.) 
Pyrit. Cinnabarit. 
Arsenopyrit. Molybdenit. 
Kobaltin. Realgar a auripigment. 
Pyrrhotin. Antimonit. 
Galenit. Chalkopyrit. 
Chalkosin. Bornit. 
Sfalerit. Tetraedrit. 
Kysličníky. (Str. 53—59.) 
Kuprit. Kassiterit. 
Korund (a odrůdy). Rutil. 
Haematit. Pyrolusit. 
Ilmenit. Limonit. 
Braunit. Opal. 
Křemen (a odrůdy). Psilomelan. 
Zirkon. Vad. 


*) Srovnej: V. Ball, I. c. p. 123. Podobně i ohledně ostatních hornin k to- 


muto dílu budiž poukázáno. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 


Soli hálové. (Str. 59—60.) 


Sůl kamenná. Sylvin. 
Fluorit. 


Soli kyslikaté. (Str. 60—66.) 


Chrysoberyl. Glauberit. 
Spinell. Anhydrit. 
Chromit. Baryt. 
Magnetit. Coelestin. 
Borax. Anglesit. 
Salnytr obecný. Sádrovec. 
Salnytr sodnatý. Mirabilit. 
Kalcit. Epsomit. 
Dolomit. Melanterit. 
Magnesit. Chalkanthit. 
Siderit. Bloedit. 
Aragonit. Vivianit. 
Cerussit. Libethenit. 
Soda (a Trona) Lazulith. 
Malachit. Chalkophyllit. 
Azurit. Apatit. 
Thenardit. Mimetesit. 


Křemičitany. (Str. 66—75.) 


Andalusit. Serpentin (Chrysotil). 
Kyanit. Seladonit. 
Staurolit. Bronzit. 

Turmalin. Wollastonit. 
Epidot. Pyroxen. 

Vesuvian (Idokras). Rhodonit. 

Olivin (Chrysolith). Amfibol. 
Chrysokoll. Beryll (aguamarin). 
Granát. Orthoklas. 

Axinit. Mikroklin. 

Lapis Lazuli. Albit. 

Lepidolith. Anorthit. 

Flogopit. Oligoklas. 
Muskovit. Apophyllit. 

Chlorit. Analcim. 

Steatit (a talek). Chabasit. 


6* 


83 


84. Otakar Feistmantel Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 


Laumontit. Mesolit. 
Epistilbit. Thomsonit. 
Stilbit. Prehnit. 
Desmin. Kaolin. 
Natrolit. Titanit. 
Skolecit. 


Nerosty organogennií. (Str. 75—77.) 


Uhlí. Jantar. 
Petrolej. 


Přehled hornin (IT). 


(Str. 77—82.) 

1. Žuly a ruly. 4. Pískovce metamorfické. 
Granitická rula. 5. Pískovce sedimentární. 
Písmenková žula. G. Křemenec. 

Pegmatit. 7. Vápenec (mramor). 
Itakolumit. 8. Hlíny. 
2. Krystalinické břidlice. 9. Rašelina. 


3. Čedič (čili trapp). 


Poznámka. Statiské udeje jsou dle posledních mi přistupných offii- 
cielních výkazů. 


5: 


Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké 
školy technické. 


Předložil prof. K. Preis dne 11. ledna 1889. 


(S 2 dřevorytinam.) 


Hexagonalný fiuorokřeman draselnatý. 


Z jedné kyseliny fosforečné, z Lahnských fosforitů v chemické 
továrně v Pečkách připravené a ve 209 B zahustěné, usadila se v ná- 
drži u dna předem vrstva sádry a na té shluky zvláštních krystalků, 
které mi inspektor jmenovaného závodu, p. Stoklasa laskavě k pro- 
zkoumání daroval. 


. Krystalky ty, ve studené vodě nerozpustné, rozpouštěly se, ač 
zvolna, ve vodě horké. Plamen Bunsenova kahanu barvily fialově 
a při vyšetřování spektroskopem shledáno karakteristické vidmo dra- 
slíka, vedle něho však také čáry vápníka. Konc. kyselina sírová 
způsobila prudké šumění; unikající plyn vodou se rozkládal a vylu- 
čovaly se klčky kyseliny křemičité. Nechá-li se kapka za horka při- 
praveného roztoku na sklíčku odpařiti, lze mikroskopem pozorovati 
karakteristické pro fiuorokřeman draselnatý teseralné krystalky. Na 
základě těchto kvalitativných reakcí nebylo lze pochybovati, že po- 
znamenané krystalky jsou fluorokřemanem draselnatým, arci ne úplně 
čistým, nýbrž prostoupeným a srostlým s drobounkými hlatěmi sou- 
časně vyloučené sádry. 

Již způsob tvoření se a neobyčejné rozměry krystalů tohoto 
finorokřemanu jsou zajímavy, ještě zajímavějším se stává však nález 
ten, jelikož jím jest dokázán dimorfismus fiuorokřemanu draselna- 
tého, známý již dříve při obdobném fiuorokřemanu amonatém, o němž 
se ví, že krystaluje buď v krychlové, buď v hexagonalné soustavě. 
Krystaly Úuorokřemanu draselnatého, připravené dosud pouze v roz- 
měrech takřka mikroskopických, byly výhradně tesseralné. Krystalo- 


86 K. Preis 


orafickým vyšetřováním krystalů výše poznamenaných, shledáno, že 
K;„SiF, může krystalovati též v soustavě šesterečné. 

Kousky darovaného mi, bledě růžového nebo nažloutlého prepa- 
ratu (zbarvení způsobeno jest malým množstvím sloučenin železitých) 
pokryty jsou průsvitným povlakem, tvořeným z těsně srostlých, drob- 
ných krychlí K;SiF;. Na vrstvě této drůzovitě sedí jednak jednotlivé 
krychlové krystalky téže sloučeniny v množství sporém, jinak pokryta 
jest drůzami šestibokých až 5 mm vysokých jehlanců vývoje hemi- 
morfního, ježto toliko spodní polovice jest vyvinuta; na hoření straně 


Obr. 1. 


krystaly rozsáhlou plochou spodovou jsou ukončeny, kdežto na straně 
dolení jest tato plocha jen nepatrně vyvinuta (obr. 1). Vzácné jsou 
krystalky tabulkovité, na okrajích plochami jehlanu ohraničené (obr. 2). 
Obyčejně jsou krystalky tohoto šesterečného fluorokřemanu draselna- 
tého kostrovitě vyvinuty a dle střední hrany jehlanu hrubě rýhovány, 
následkem čehož sklon ploch jen přiblížně mohl býti stanoven. Ze 
sklonu c(0001)oP : p(2021)2P — 115957 plyne poměr a:c—= 1:08898, 
i jest tedy hexagonalná modifikace uorokřemanu draselnatého sou- 
tvarná se šesterečným fIluorokřemanem amonatým. 

Úhly, p. prof. Vrbou laskavě vyšetřené, a theoretické úklony, 
vypočtené z výše uvedené hodnoty osy hlavní, jsou sestaveny v ná- 
sledujícím přehledu: 


Pozorováno Vypočteno 


p(202T):c(0001). . . . 115057 dis 


JC(0VO) 4 06590 6403' 
2P1(0221)0 5301 5326. 
Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola. : 


V loni mi odevzdal Dr. Nevole nerost, který nalezl u Nových © 
Mlýnů poblíž Vápenného Podola u Chrudimi. Již při kvalitativném 
vyšetření bylo nápadné poměrně značné množství lithia; dalším pak. 
výzkumem shledáno, že dotyčný nerost jest spodďumen, nový to pro 
Čechy mineral. | 


ZM 


Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vys. školy techn. 87 


Novomlýnský spodumen tvoří lupenatě stébelnaté aggregaty, barvy 
světle zelenavě šedé a jen v tenčích deskách průsvitné, na plochách 
štěpných nedokonale perleťově až skorem mastně lesklé. Často v sobě 
tají zrna skoro úplně bezbarvého vápence *“). 

Kvantitativný rozbor provedl stipendista p. Kubricht: 


OU DO) NA 
AO(BE O3). 30,107 
C202 O2 
MO 448 zdis sledyi 
NaO RTECH 202 
TE O OPEL 
BROS 0 

98-589, 


Dle habitusu i dle chemického složení nelze o tom pochybo- 
vati, že dotyčný mineral jest spodumen; odchylky od složení analy- 
sovaných spodumenů jiných nalezišť se vysvětlují tím, že analysovaný 
Novomlýnský nerost jest již silně porušen, zvětrán. 


*) Spodumen nalezen v jednom výmolu vedle kusů čistého vápence a byl pa- 
trně splaven z nedalekého, poněkud výše uloženého, nyní ne více odkry- 
tého lomu vápenného. 


6. 


Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru. 
křidového. 


Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil dne 11. ledna 1889 K. Vrba. 
(S tab. III). 


1841. Manon monostoma, F. A. Rómer. Die Versteinerungen des 
norddeutschen Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8. 

1864. Camerospongia fungiformis, F. A. Romer. Die Spongitarien 
des norddeutschen Kreidegebirges. S. 5. Non Seyphia (CČa- 
merospongia) fungiformis, Goldf. Petrefacta Germaniae. 1826. 
1833: IP. 21871 655 E4 


1878. Cephalites monostoma, Au enstedt. Petrefaktenkunde Deutsch- 
lands. Bd. 5. T. 139. F, 2. — 7. 8. 497.—503. 


1883. Camerospongia monostoma, Hinde. (Catalogue of the fossil 
sponges. P. 141. 


V českém útvaru křidovém nebyla posud nalezena mořská houba 
Camerospongia monostoma, Róm. sp. Podařilo se mi nalézti ji na 
dvou místech v okolí roudnickém, a sice na výšině rohatecké u Ži- 
dovic, ve stráni, jež slove „Na vinici“ a pak na výšině brozanské, 
v lomu u Čížkovic. Na obou místech vyskytla se v modravém měkkém 
slínu, jenž náleží podle stáří do oboru vyššího pásma turonského — 
pásmo teplické —- v českém útvaru křidovém. Obě tato naleziště 
podrobně jsem již popsal na jiném místě *) a sluší jen připojiti, že 
obzor slínu, v němž mořská houba tato nalezena, jest v lomu Čížko- 
vickém modravá drobivá opuka 2 m mocná, kdežto „Na vinici“ u 
Židovic jest to vrstva 9. '). 


!) První zpráva o geologických poměrech výš. Brozanské. © Zprávy král. čes. 
spol. nauk. 1884. 


Geologie výš. Rohatecké. Tamtéž. 1885. 


Camerospongia monostoma, Róm. sp. 89 


F. A. Romer píše "), že se vyskytuje tento druh často v pásmu 
Ouadraten-Kreide u Ilsenburku, Eikhorstu, Vordorfu, Peine a Oppeln. 
Ouenstedt*) pak uvádí totéž naleziště Oppeln a kromě toho 
Ouedlinburg a Salzgitter. 

Úhledný hruškovitý tvar naší české Camerospongie momostomy 
(Tab. III., obr. 1.) má zvláště význačné zvláštnosti. Spodní část jest 
obráceně kuželovitá, vrchní polokulovitá. Spodní část opatřena je 
oblými vypuklinami i jamkami, které bývají často klikatě zprohýbané. 
Vrchní polokulovitá čásť je pokryta tenkou blanou hladkou, mírně 
zprohýbanou. Na vrcholu je kruhové ústí hlavní chodby s vysedlým 
okrajem. Tato hlavní chodba procházejíc prostředkem celé houby, 
zúžuje se od vrcholu nálevkovitě s hora dolů a končí malým otvorem 
v nejhlubší a nejužší části houby. Tělo houby skládá se z tenko- 
stěnných klikatě zkroucených chodeb, jichž tvar dodává spodní části 
houby onen zvraštělý povrch. Spodní okraj polokulovité části houby 
jest vlnitě vykrojen, přesahuje nad kuželovitou spodní čásť, a pod 
vysedlou hranou touto nalézají se hlubší, obyčejně polokulovité jamky. 
Camerospongia monostoma ve slínech okolí roudnického se vyskytující, 
bývá obyčejně stlačená se strany neb s hora dolů. Se strany smáčklé 
exempláry (takovým jest i kus na obr. 1. znázorněný) mají pak ovšem 
ústí hlavní chodby ovální. 

Ze čtyř kusů u Židovic nalezených je nejpěknější ten, jejž jsem 
na Tab. III. obr. 1. vyobrazil; má výšku 6 cm, délku 6:5 cm, šířku 
3 cm. Druhý podobně stlačený má výšku 4 cm, délku 6 cm. Třetí, 
též se strany stlačený má výšku 95 cm, délku 45 cm a šířku 3 cm. 
Čtvrtý kus, zlomek s hora dolů smáčklý má délku 6:5 cm. Jediný 
exemplar od Čížkovic, shora dolů smáčklý, je 25 cm vysoký, 4 cm 
dlouhý a široký. 

Stěny chodeb a povrch dolní části houby sestává z šestibokkých 
jehlic, které mají uzly opatřené otvory v osmistěnné poloze (Tab. III. 
obr. 4.). Tenká blána hořejší části houby poseta je velmi malými 
otvory kruhovými neb podlouhlými (Tab. III. obr. 3.). Vysedlý okraj 
při ústí hlavní chodby má otvory protaženější (Tab. III. obr. 2.). 
Veškerá kostra pozbyla původní křemičitou hmotu svou, zaměnivši ji 
buď ve vápenec neb ve hnědel Místy je kostra v hnědel proměněná 
dosti pěkně zachována a lze dle ní o stavbě celé kostry správný po- 
jem si učiniti. Zřídka nalezneme na povrchu houby pěkně zacho- 
vanou vápenitou kostru. 


2) Die Spongitarien d. nordd. Kreidegeb. 1864. Bd. 13. S. 5. 
2) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. S. 497.—508. 


90 Čeněk Zahálka Camerospongia monostoma, Róm. sp. 


Naše Camerospongia monostoma srovnává se úplně s rodovými 
znaky Camerospongií, jak je udává d'Orbigny') i Zittel*), a co 
se týče druhových znaků souhlasí tyto s druhem Manon monostoma 
u F. A. Rómera?) a s Camerospongié fungiformís u téhož *), nikoliv 
se Scyphří (Camerospongit) fungiformis u Goldfussa *). Rovněž 
souhlasí náš druh s Auenstedtovým ") Cephalites monostoma, jehož 
kusy Fig. 9. a 4. na Tab. 139. upomínají na náš exemplar na Tab. 
III. obr. 1. 


Vysvětlení obrazců na tab. Ill. | 


Obr. 1. Camerospongia monostoma, Róm. sp. ze slínu Turonského u 

Židovic na výšině rohatecké. Přirozená velikost. 

Obr. 2. Povrch vysedlého okraje Camerospongie monostomy při ústí 
hlavní chodby, kreslený dle 6Onásobného zvětšení. 

Obr. 3. Povrch horní tenké blány při 6Onásobném zvětšení Camero- 
spongie monostomy. 

Obr. 4. Kostra Camerospongie monostomy z dolní části při 6Onásobném 


zvětšení. 


1) Traité élém. de Paléont. II. S. 212. 1847. 

2) Studien úber fossile Spongien, I. Abh. d. M.-Ph. C1. d. k. bayer. Ak. d. W. 
Bd. 13. S. 56. 

5) Die Versteinerungen des nordd. Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8. 

+) Die Spongitarien des nordd. Kreidegebirges. 8. 5. 

5) Petrefacta Germaniae. 1826.— 1833. 1. P. 218. T. 65. F. 4. 

S) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. T. 139. F. 2.—7. S. 497.—508. 


| 
| 
| 


ZAHÁLKA: ČAMEROSPONGIA MONOSTOMA Tab. III. 


Krestil Č Zahálka. Lith Farský vIraze, 


Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1089. 


r 
( 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 


Vorgelest von Dr. Lad. Čelakovský den 25. Jánner 1889. 
Mit Tafel IV. 


In Engler und Prantl Natůrl. Pílanzenfamilien (II. 2. Abth.) 
und frůher schon in Engler's Jahrbůchern Bd. VII. theilt Pax die 
Cyperaceen in zwei grosse Hauptgruppen, námlich 1. Se?rpotdeen mit 
echten oder „raceměsen“ Ahrchen, und 2. Caricoideen mit „cymůs 
verzweigten“ Ahrchen oder Scheináhrchen. Unter ersteren sind Ahrchen 
ohne Endblithe (unbegránzte Ahrchen) gemeint, unter letzteren aber 
verschiedenartige Partialinflorescenzen (Ahrchen und Cymen), die das 
- eine mit einander gemeinsam haben, dass ihre erste Axe mit einer 
Blůthe abschliesst. Zu den CČaricoideen gehóren natůrlich vor Allem 
auch die Cariceen selbst. 


Wenn man die Cariceemn, z. B. Carex, ganz objektiv betrachtet, 
so findet man allerdines keine Partialinflorescenzen mit Terminalblů- 
then, denn die mánnlichen Ahrchen sind ja unbegránzt, und auch die 
weiblichen Blůthenstánde einfachster Art sind 1blůthige Ahrchen mit 
unbegránzter, meist abortirender Axe und in ebenfalls unbegránzte 
zusammengesetzte Ahrchen geordnet. Die Blůthenstánde von Carex, 
auch von Hemicarex, Uncinia, Kobresia, Schoenoxyphtum wůrden also 
niemals auf den Gedanken gebracht haben, dass in ihren Blůthen- 
stánden einfachste Partialinflorescenzen mit Endblůthe enthalten sein 
- kónnten. Dieser Gedanke wurde aber bei Pax dadurch veranlasst, 
dass bei den meisten Cariceen die weiblichen Blůthen auf einer um 
eine Sprossgeneration hoheren Verzweigungsstufe erscheinen als die 
mánnlichen, was allerdings eine phylogenetische Erklárung verlangt. 
Diese glaubt nun Pax in der Gattung Elyna gefunden zu haben. 
Deren Ahrchen sind 2spelzie und 2blůthig, die untere Blůthe weib- 
lich, die obere mánnlich. Dass die untere Blůthe lateral und zur 
unteren Spelze axillár ist, wird allsemein anerkannt, aber zweifelhaft 


92 Lad. Čelakovský 


kónnte ihrer Stellung nach die obere mánnliche Blůthe sein, ob sie 
námlich ebenfalls und zwar zur oberen Spelze axillár ist, oder ob sie 
terminal und die obere Spelze dann leer ist; denn die Entwickelungs- 
geschichte des Ahrchens ist bisher unbekannt. Pax nimmt nun an, 
die mánnliche Blithe sei terminal und findet dann bei Blyna den 
Schlůssel zur Erklárung dessen, warum die weibliche Blůthe von Carex 
usw. einem hoheren Verzweigunesgrad angehort, als die mánnliche. 
Indem námlich die terminale mánnliche Blůthe ablastirt, so entsteht 
nach Pax das lblůthige weibliche Cariceenáhrchen, wenn aber die 
seitliche weibliche Blůthe sammt den Spelzen reducirt wird, so bleibt 
die nackte mánnliche Blůthe ůbrig, und daraus folet ganz einfach, 
dass die weibliche Blůthe in hóherem Verzweigungsgrade sich befinden 
muss. Pax findet also die Annahme, dass die mánnliche Blůthe 
von Blyna terminal sein můsse, nothwendig, um die auffallende That- 
sache, dass mánnliche und weibliche Blůthen in den Blůthenstánden 
der Gattung Carex und der meisten Cariceen úberhaupt nicht coordi- 
nirt sind, aufzukláren. So sagt er (Engler's Jahrb. l.c. S.6): „Die 
oben vertretene Ansicht úber die Stellung der beiden Blůthen in dem © 
Partialáhrchen von Elyna ist bisher noch nicht geáussert worden; es 
ist dies um so aufallender, als sie doch bloss als eine nothwen- 
dige Conseguenz der allgemein angenommenen Theorie Kunth's 
von dem Carex-Schlauch erscheint.“ (Die Theorie Kunth's besteht 
eben darin, dass die weibliche Blůthe nicht zu der den Schlauch 
bildenden Axe terminal, sondern zum Utriculus als ihrem Deckblatt 


axillár ist.)*) 


*) Nebenbei beruft sich Pax (1.c. pas. 8.) auch auf eine von Urban beobachtete 
Abnormitát von Carex acuta (C. gracilis Curt.), welche darin bestand, dass 
im Utriculus statt eines Fruchtknotens eine mánnliche Blůthe aus 3 Staub- 
bláttern gebildet worden war. Pax fasst diese Abnormitát so auf, dass 
sich in diesem Falle die im weiblichen Ahrchen sonst seiner Theorie nach 
abortirte mánnliche Terminalblůthe atavistisch entwickelt habe, die weib- 
liche zum Utriculus axilláre Blůthe aber ablastirt war, betrachtet also den 
Utriculus nicht als Deckblatt, sondern als leeres Vorblatt der mánnlichen 
Blůthe. Dieser Auffassung kann ich aus Grůnden, die im Verlaufe dieser 
Mittheilung entwickelt werden, nicht beistimmen; die 3 Staubblátter haben. 
sich dort aller Wahrscheinlichkeit nach einfach an Stelle des Fruchtknotens 
selber gebildet, die mánnliche Blůthe muss also zum Utriculus axillár ge- 
wesen sein. So hat es auch Urban selbst aufgefasst, denn er sagt (Abhandl. 
d. bot. Ver. d. Prov. Brandenburg. 1880. Flora von Lichterfelde pag. 52.), 
dass die Abnormitát fůr die verschiedene Metamorphose der námlichen 
(homologen) Glieder in den diklinen Carex-Blůthen spricht, indem das un- 
paare Štaubblatt in dem Schlauche dieselbe Orientirung hat, wie die unpaare 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 93 


Gegen diese allerdings von Scharfsinn zeugende Auffassung der 
Cariceenáhrchen hat sich schon A. Schultz in Ber. d. deutsch. bot. 
Gesellsch. 1887 vernehmen lassen, und ich muss gestehen, dass ich 
in diesem Punkte der gleichen Meinung bin, wie Schultz, und es 
gleich nach Erscheinen der ersten Abhandlung von Pax in Engler's 
Jahrbůchern war, was ich bereits in den Berichten d. deutsch. Ge- 
sellsch. 1887 S. 149 angedeutet habe. Da jedoch Pax auch spáter 
in den „Pflanzenfamilien“ seine Auffassung aufrecht hált, so scheint 
es mir nicht úberflůssie zu sein, noch einmal auf dieses Thema zu- 
růckzukommen. 

Zunáchst muss es schon etwas fremdartig berůhren, dass auf 
die gesammten Car'ceen eine Deutung úbertragen wird, die der ein- 
zigen Gattung Blyna nur unter der Voraussetzung, dass deren mánn- 
liche Bliůthe terminal ist, entlehnt wurde, und die den anderen Gat- 
tungen in so fern fremd gegenibersteht, als bei diesen die Axe der 
mánnlichen Blithe niemals (etwa in einem atavistischen Riůckschlag) 
eine Vorspelze und eine weibliche Seitenblůthe entwickelt. Úberhaupt 
widerstrebt es der natůrlichen Auffassung, die so einfache mánnliche 
Blůthe fůr ein durch Abort der Spelzen und einer weiblichen Seiten- 
blůthe reducirtes 2blůthiges Ahrchen anzusehen. 

Dennoch misste man sich diesen Zwang schliesslich gefallen 
lassen, wenn wirklich kein anderer Ausweg bliebe, um die Verlegung 
der weiblichen Blůthen in eine hóhere Sprossgeneration zu erkláren, 
und wenn die zur Erklárung dienende Pax 'sche Auffassung nur sonst 
vorwurfsfrei wáre. Allein schon die letztere Bedingung trifft nicht 
zu. Wáre námlich die Ursache des mehrmals erwáhnten Verháltnisses 
der mánnlichen zu den weiblichen Blůthen der Cariceen die, dass bei 
der Stammform, wie angeblich auch bei Hlyna, eine terminale mánn- 
liche Blůthe mit einer lateralen weiblichen in demselben zweiblůthigen 
Ahrchen vereinigt gewesen sind, und wáre der gegenwártige Zustand 
durch Ablast theils der terminalen mánnlichen, theils der axilláren 
weiblichen Blůthe herbeigefiůhrt, so můssten die weiblichen Blůthen 
úberall einen hóheren Verzweiguneserad einnehmen, als die mánn- 
lichen, so důrften beiderlei Blůthen bei den Cariceen niemals im 
gleichen Verzweigungserade coordinirt gefunden werden. Solche Fille, 
in welchen mánnliche und weibliche Bliůthen der Cariceen coordinirt 


Narbe des Fruchtknotens bei den meisten 3narbigen Carex-Arten. Die direkte 
Metamorphose der weiblichen Blůthe in eine mánnliche Blůthe findet, wie 
wir weiter sehen werden, auch sonst háufig statt (vergl. z. B. das mánnliche 
Terminaláhrchen in Fig. 5 mit dem androgynen in Fig. 1), 


94 Lad. Čelakovský 


vorkommen, giebt es aber mehrere und sie sind natůrlich auch Pax 
nicht unbekannt geblieben, aber von ihm nicht als triftiges Gegen- 
argument seiner Auffassung erkannt worden. 

Solche Fálle sind: 1. Im oberen Theile der Gesammtinflorescenz 
von Schoenozyphťum tragen die Seitenáhrchen zunáchst eine zum Deck- 
blatt axilláre weibliche Blůthe (ohne Vorblatt und Axenrudiment) 
und darůber mehrere zu nachfolgenden Deckbláttern axilláre mánnliche 
Blůthen; so dass hier mánnliche und weibliche Bliithen Axen sleich 
hoher Ordnung abschliessen. 2. Bei manchen Arten von Carex findet 
dann und wann der Fall statt, dass am Grunde des mánnlichen Ahrchens 
eine einzelne direkt axilláre, also wiederum den mánnlichen Blůthen 
coordinirte weibliche Blůthe sich bildet. 3. Auch am Grunde der 
(zusammengesetzten) weiblichen Ahrchen entsteht čfter in der Achsel 
des allerersten Schuppenblattes (Vorblattes) eines solchen Ahrchens 
direkt eine weibliche Blůthe, welche mithin den úbrigen weiblichen 
Blůthen nicht, wohl aber etwaigen, am Ende des weiblichen Ahr- 
chens befindlichen mánnlichen Blůthen (Homostachyae acrarrhenae) 


wieder coordinirt ist, welche Erscheinung A. Schultz ausfůhrlich . 


bei einer langen Reihe von Arten verfolet hat. 

Pax bemerkte zu den beiden ersten Fállen: Es erkláren sich 
eben solche Beispiele dadurch, dass die Hauptaxe, nach An- 
lage der lateralen weiblichen Blůthe, nicht abortirt oder als seta- 
fórmiges Gebilde in die Erscheinune tritt, sondern noch zur Pro- 


duktion eines terminalen můánnlichen Archens schreitet: sie 


stellen im Vereleich zu dem normalen Verhalten der Cariceen einen 
weniger reducirten Typus dar.“ 

Das ist vollkommen richtig, aber die Conseguenz davon wider- 
spricht durchaus der Annahme einer Terminalblůthe im Ahrchen der 
Stammform und der Gattung Blyna. Ein terminales mánnliches 
Ahrchen und nicht eine terminale mánnliche Blůthe muss dann 
bei dem weniger reducirten, also ursprůnelichen Typus vor- 
ausgesetzt werden. Die Pax'sche Hypothese enthált etwas voll- 
kommen Wahres, námlich den ganz richtigen Gedanken, dass úber 
der weiblichen Blůthe ein mánnlicher Theil des Ahr- 


chens ablastirt sein muss; sie irrt aber darin, dass sie diesen' 


Theil fůr eine Terminalblithe nimmt anstatt fůr einen unbegránzten 
Theil der Ahrchenaxe mit mánnlichen Seitenblůthen, worauf Sehoe- 
noxtphťtum und die zwei anderen Fálle so deutlich hinweisen. Von 
Reduktionen vielblůthiger unbegránzter Trauben und Ahren zu ein- 
blůthigen giebt es ja viele Beispiele, z. B. unter den Leguminosen 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 95 


und Gramineen. Die Berůcksichtigung der minder reducirten, also 
álteren, ursprůnglicheren Typen der Cariceen verlangt also keineswegs 
die Annahme, dass bei Elyna die mánnliche Blůthe terminal sein 
můsse, sondern im Gegentheil erheischt sie die Lateralitát dieser 
Blůthe. Schoenoxyphtum, Blyna, Carex (Hemicarex ete.) bilden die 
drei noch deutlichen Štadien des Reduktionsvorgangs, durch den 
ein Theil der Ahrchen zuletzt 1blithig und rein weiblich geworden 
und zugleich, wie ich zeigen werde, die Erhebune der weiblichen 
Blůthe in einen hóheren Sprossrane bewirkt worden ist. Bei Schoe- 
nozyphtum besteht úber der weiblichen Blůthe (im oberen Theil der 
"Inflorescenz) noch ein Ahrchentheil aus mehreren mánnlichen Seiten- 
blůthen, bei Elyna nur mehr eine einzige mánnliche Seitenblithe ; 
bei Carex ist auch diese reducirt und so das einblůthige rein wei- 
bliche Ahrchen hercestellt. Es versteht sich, dass die letzte totale Re- 
duktion des mánnlichen Ahrchentheils nicht an allen Ahrchen statt- 
finden durfte, weil sonst lauter weibliche Ahrchen ůbrig blieben, 
sondern dass ein Theil der ursprůnelich doppelgeschlech- 
tigen Ahrchen, natůrlich nach einer bestimmten Regel, wiederum 
die einzelne grundstándige weibliche Bliůthe reducirt hat und so 
vollkommen mánnlich wurde. Auch bei Schoenozvyphium ist 
nur an einem Theil der androgynen Ahrchen der obere mánnliche 
Bestandtheil vóllig reducirt (námlich nur an den Ahrchen im un- 
teren Theile der Gesammtinflorescenz). 

Im Nachstehenden soll nun noch des Náheren gezeigt werden, 
dass die Erklárung der Sprossverháltnisse im Blůthenbereich der 
Cariceen, insbesondere der so háufigen hoheren Sprossordnung der 
weiblichen Blůthen keineswegs eine zu reducirende Terminalblithe im 
2blůthigen Ahrchen von Elyna verlangt, sondern dass die Annahme 
der Reduktion eines mánnlichen Ahrchentheils ber der weiblichen 
Blůthe, welche also ursprůnglich den mánnlichen Blůthen des Ahrchens 
coordinirt ist, alle Verháltnisse bei den Cariceen in allen Punkten 
befriedigend erklárt; so dass schliesslich kein Zweifel sein kann, 
welche von beiden Erklárungsarten nicht etwa bloss relativ den Vor- 
zug verdient, sondern úberhaupt allein auf Wahrheit Anspruch 
machen kann. 

Dass die Stammformen der Čariceen wie der Cyperaceen ůúber- 
haupt Zwitterblůthen besassen, aus denen erst durch Reduktion die 
eingeschlechtigen Blůthen der Čariceen entstanden sind, ist unbe- 
streitbar. Nach dem phylogenetischen Gesetz der allmáhlichen Dife- 
renzirung sind úberhaupt alle eingeschlechtigen Blůthen (wenigstens 


96 Lad. Čelakovský 


bei den heutigen Angiospermen) fůr reducirte, aus Zwitterblůthen her- 
vorgegangenen Formen zu betrachten. Ich komme darauf noch einmal 
zum Schlusse zurůck; fůr jetzt nur einiges wenige, was die Carices 
betrifft. Wenn A. Schultz fůr die Cariceen eine Stammform mit 
ursprůnglich eingeschlechtigen, ja sogar ursprůnelich zweiháusigen 
Blithen aufstellt, so ist das nach klaren phylogenetischen Principien 
durchaus unstatthaft; dies wird Jeder zugeben, der z. B. Nágeli's 
besonders in der Formulirung und Anwendung der phylogenetischen 
Gesetze (Cap. VII. u. IX.) hóchst geistreiche und áusserst beherzi- 
genswerthe „Abstammungslehre“ gelesen und wohl erwogen hat. 

Es giebt nur diese Alternative: Die Bliůthen der Stammformen 
der Cyperaceen waren entweder zwitterie und mit Perigon versehen, 
und aus ihnen sind durch Reduktion und Differenzirung die perigon- 
losen und eingeschlechtigen Blůthen z. B. der Car'ceen hervorgegangen, - 
oder die Blůthen waren ursprůnelich eingeschlechtig und perigonlos 
und sind dann z. Th. zwitterig und perigonbegabt geworden. Das 
letztere ist aber phylogenetisch undenkbar. (Ganz richtig sagt daher 
Pax: Wir haben die Erscheinungen der Reduktion schrittweise ver- 
folgen kónnen; ein blosser Úberblick úber dieselben zeigt, dass diese 
Entwickelungsreihen nicht růckwárts durchlaufen sein kónnen. Es 
widerstrebt vollig unseren Anschauungen, aus den nackten, eingeschlech- 
tigen Blůthen der Cariceen z. B. die hermaphroditen, mit 6 Perigon- 
bláttern begabten Blůthen von Oreobolus hervorgehen zu lassen; es 
wůrde auch fir diese Ansicht keinerlei Stůtze beigebracht werden 
kónnen; zudem spricht auch das Vorkommen von gleichartigen Re- 
duktionserscheinungen bei mehreren Tribus fůr eine Reduktion und 
nicht fir eine allmáhliche Entwickelung.“ Namentlich gilt von den 
Perigonborsten mancher Cyperaceen, dass sie wohl als Umbildungen 
wirklicher Perigonblátter begreiflich sind, nicht aber als erster Ansatz 
zu solchen gelten kónnen. 

Die Zwitterblůthen sind nun bei den Cariceen durch Differen- 
zirung und Reduktion eingeschlechtie geworden, und zwar blieben 
zunáchst in jedem Ahrchen beiderlei Blůthen als coordinirte Sprosse 
vereinigt; die Ahrchen waren noch doppelgeschlechtig, oberwárts © 
mánnlich, unterwárts weiblich (mit nur einer weiblichen Blůthe). 
In diesem phylogenetischen Stadium befindet sich z. Th. noch Schoeno- 
xzyphium (was die oberen Ahrchen der Inflorescenz betrifft) und Elyna. 
Bei den ůúbrigen Cariceen ist die Differenzirung noch weiter vorge- 
schritten, auch die Ahrchen sind eingeschlechtig geworden, indem bei 
einem Theil derselben die unterste weibliche Blůthe schwand (resp. 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 97 


"durch eine mánnliche ersetzt wurde), so dass diese Ahrchen rein 
„mánnlich wurden, bei einem anderen Theile aber der schon bei Elyna 
„auf eine einzige Staubblůthe reducirte obere mánnliche Theil des 
Ahrchens gánzlich abortirte, womit die fůr die meisten Cariceen cha- 
"rakteristischen 1blůthigen weiblichen Ahrchen geschaffen wurden. 


| Dass dabei die weiblichen Blůthen immer in einer hoheren Spross- 
| generation bestehen blieben, als die mánnlichen, kam aber dadurch zu 
"Stande, dass in den Ahrchen der niederen Sprossgenera- 
„tion die weibliche Blithe, in denen der folgenden 
náchsthoheren Sprossgeneration der můnnliche Ahr- 
ochentheil in Wegfall kam. 


| Die Art und Weise, wie die Blůthenstánde der Cariceen aus einem 
"ziemlich einfachen origináren Blůthenstande hervorgegangen sind, 
„werden die auf Taf. IV. beigegebenen T schematischen Figuren ver- 
- anschaulichen. 

| Taf. IV. Fig. 1. stellt eine sehr regelmássige einfache Rispe dar, 
eine aus Ahrchen und zwar aus einem endstándicen und mehreren 
"seitlichen zusammengesetzte Ahre oder Traube. Jedes Ahrchen be- 
"steht aus mehreren mánnlichen und einer basalen weiblichen Blůthe. 
"Dies ist der Urtypus, der gegenwártig nirgends mehr unter den Cariceen 
"existirt, aus dem aber alle existirenden Blůthenstánde derselben ab- 
(zuleiten sind. 

| Wenn die Ahrchen alle auf die weibliche Blůthe und eine mánn- 
"liche Blůthe reducirt werden, so erhalten wir den Blithenstand von 
"Blyna.*) Fig. 2. 

| Wenn aber an den Šeitenáhrchen der ganze mánnliche Gipfeltheil 
"reducirt wird, das endstándige Ahrchen dagegen rein mánnlich wird, 
80 entsteht der Blůthenstand der einháusigen Arten der Section Psyl- 
"lophora von Carex mit oben mánnlichen, unten weiblichen endstándigen 
"„Ahrchen“ und der Gattung Uncinia. Fig. 3. 


Es ist nicht zu bezweifeln, dass die zweiháusigen Psyllophorem 
"durch weitere Differenzirung, d. i. durch Vertheilung des mánnlichen 
"und des weiblichen Theils der Inflorescenz der monócischen Pflanze 
bauf zwei Individuen zu Stande gekommen sind. Die mánnlichen Indi- 
viduen bilden námlich nur den oberen Theil, das Verminaláhrchen der 


Ů 


*) Ich habe mich úberzeust, dass der Blůthenstand von žlyna auch ein andro- 
gynes Terminaláhrchen besitzt, was ebenfalls fůr die Richtigkeit meiner 
Auffassung und, wie leicht zu begreifen (da die mánnlichen Ahrchen der 
Cariceen ohne Terminalblůthe sind), gegen die Pax'sche Hypothese spricht. 


rs. mathematicko-přírodovědecká. 7 


„ “ “ 


98 Lad. Čelakovský 


Inflorescenz, die weiblichen nur den unteren aus den reducirten Seiten- 
áhrchen bestehenden Theil, unter Ablast des Terminaláhrchens. 

Nun kann aber die Inflorescenz Fig. 1. durch reichlichere Ver- 
zweigung nach demselben Typus zu einer zusammengesetzten Rispe 
werden, welche Fig. 4. darstellt. Aus einer solchen Rispe sind die 
zusammengesetzteren Blůthenstánde von Schoenoxyphium, Kobresia, 
Carex Sect. Vignea und Eucarex usw. leicht und naturgemáss zufolge 
des námlichen Reductionsprinzips abzuleiten. Die unteren Seiten- 
áhrchen sind in Fig. 4. zusammengesetzt geworden, indem auf die. 
unterste weibliche Blůthe nicht gleich die mánnlichen Blithen, son- 
dern zuvor noch mannweibige Ahrchen eines hóheren Grades gebildet 
wurden. Die erwáhnte unterste weibliche Blůthe braucht sich zwar 
nicht nothwendig zu bilden, ich habe sie jedoch in das Schema auf- 
genommen mit Růcksicht auf jene, nach A. Schultz ziemlich háufigen © 
Fálle, in denen unterhalb der weiblichen „Seitenáhrchen“ vieler Carex- 
Arten das erste Hochblatt dieser zusammengesetzten Ahrchen direkt 
eine einzelne weibliche Blůthe bildet. 

Aus der zusammengesetzteren Rispe Fig. 4. entsteht mit der ge- 
ringsten Reduktion die Inflorescenz vou Schoenoryphium, wenn an den 
Ahrchen des dritten Grades a; der obere mánnliche Theil ablastirt. Der 
mánnliche Gipfeltheil a, úber den 1—3 nunmehr einblůthig und rein. 
weiblich gewordenen Ahrchen (Scheinblůthen) a; bleibt erhalten und 
bildet mit ihnen zusammen ein zusamméngesetztes Ahrchen b; auch 
die oberen einfachen Ahrchen a, a, behalten ihren mánnlichen Gi- 
pfeltheil. 

Etwas weiter geht die Reduktion in der Rispe Fig. 4. bei den 
Carices der Section Vignea (== Homostachyae); indem auch die 
androgynen Ahrchen zweiten Grades a, ihren mánnlichen Gipfeltheil 
einbůssen, so dass sie mit dem rein mánnlich werdenden endstándigen 
Ahrchen zusammen ein endstándiges zusammengesetztes Ahrchen von 
der Art wie die seitlichen zusammengesetzten Ahrchen b darstellen. 
Diese zusammengesetzten Ahrchen (Ahrchen der beschreibenden Bo- 
tanik schlechthin) sind mithin sámmtlich am Grunde weiblich, am. 
Gipfel mánnlich (Aocrarrhenae). (Fig. 5.) | 

Ahnlich wie diese Carices homostachyae acrarrhenae verhált sind 
auch die Gattung Kobdresia (speziell K. caricina Willd.), doch mit. 
dem Unterschiede, dass an den untersten zusammengesetzten Ahrchen b. 
die Ahrchen dritter Ordnung a; nicht durchweg so vollstándig auf. 
die eine weibliche Blůthe reducirt erscheinen, wie bei den genannten 
Carices, indem an der Ahrchenaxe bisweilen noch eine mánnliche 


Ee 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 99 


Seitenblůthe in der Achsel einer Spelze (also wie bei Hlyna) und úber 
ihr sogar noch eine leere Spelze entwickelt wird, oder weniestens an 
dem Axenrudiment neben der weiblichen Blůthe noch ein paar Spel- 
zenrudimente sich finden, wie dies Fig. 5. b veranschaulicht. Kobresia 
ist also ein álterer Typus als Carex, indem bei ihr der mánnliche 
Theil der Ahrchen a; (Fig. 4.) theilweise noch nicht so vollstándie 
reducirt ist, wie bei Carex und selbst bei Sehoenozxyphtum. Durch 
diese 2blůthigen androgynen Ahrchen (von welchen Pax nichts er- 
wáhnt, obwohl schon Koch's Synopsis, auch Eichler sie kennt) 
náhert sich Kobresta der Elyna, bei welcher allerdinegs alle Ahrchen, 
auch das endstándige, 2blůthig und androgyn sind. 

Nun sind aber bei einer grossen Anzahl von Arten der Sektion 
Vignea die zusammengesetzten androgynen Ahrchen in ihrem unteren 
Theile mánnlich, im oberen Theile weiblich (Hyparrhenae). Es ist 
klar, dass diese Inflorescenzen aus der Rispe Fig. 4. nicht ohne weiters 
abgeleitet werden kónnen, leichter aber aus der einfachen Rispe Fig. 1. 
durch eine eigenthůmliche Weiterverzweigung der einfachen andro- 
gynen Ahrchen. Wáhrend die Rispe Fig 4. aus Fig 1. dadurch ent- 
stand, dass androgyne Ahrchen dritten Grades a; am Grunde des 
mánnlichen Ahrchens der unteren Rispenzweige neu gebildet wurden, 
erhált man die Rispe der Hyparrhenae aus der Rispe Fig. 1. dadurch, 
dass die Ahrchen dritten Grades úber jedem mánnlichen Ahrchen in 
Mehrzahl hervorsprossten. Die grundstándige weibliche Blůthe (in 
Fig. 1.) entfiel dafůr nicht nur im endstándigen, sondern auch in allen 
seitlichen Ahrchen. 

Es ist keine Frage, dass diese Art der Verzweigung eine ab- 
normale ist und dass nur die Acrarrhenae einém normalen Rispenbau 
(in Fig. 4.) entsprechen. Als ausgesprochene Abnormitát finden wir 
denn auch die Verzweigung der Hyparrhenae in den Gruppen der 
Psyllophorae (Monostachyae) und der Eucarices oder Heterostachyae, 
indem dort das normál mánnliche Ahrchen abnorm im oberen Theile 
oder auch in der Mitte sich verzweigend weibliche einblůthige Ahrchen 
(Scheinblůthen) erzeugt. So bei Carex acuta, ampullacea u. a. unter 
den Heterostachyae, bei C. Davalltana unter den Monostachyae. Die 
Abnormitát, welche sich bildet, wenn das Ahrchen der mánnlichen 
Pflanze von C. Davalliana an der Spitze oder in der Mitte weibliche 
Scheinblůthen erzeugt, hielt Opiz fůr eine eigene Art und nannte 
sie C. Steberiana. Bei mehreren Aiten der Heterostachyae, wie C. 
Buxbaumii, C. atrata, C. nigra, ist die Bildung weiblicher Scheinblůthen 
am Gipfel der mánnlichen Ahre, die ursprůnglich wohl auch nur als 

Vb 


100 Lad. Čelakovský 


Abnormitát auftrat, sogar normal geworden. In gleicher Weise ist 
auch bei den Homostachyae Hyparrhenae die oleiche abnormale Er- 
scheinung normal geworden; und zwar ist diese abnormale Verzwei- 
gung gewiss erst dann eingetreten, nachdem sich schon die einblů- 
thigen weiblichen Ahrchen bei den Stammformen von Carex durch 
Ablast aus den ursprůnelichen androgynen herausgebildet hatten, 
nachdem also die Ahrchen physiologisch und fast auch morphologisch 
(durch zeitlichen Abort der Ahrchenaxe und Terminalstellung der 
weiblichen Blůthe) Einzelblithen gleichwerthie geworden waren. 

Fiůr die theoretische Ableitung der Hyparrhenae genůgt es zwar, 
das Schema Taf. IV. Fig. 1. zu Grunde zu legen und die mánnlichen 
Ahrchen desselben in eine zusammengesetzte weibliche Ahre zu ver- 
lángern ; indessen lásst sich leicht ermessen, dass der phylogenetische 
Vorgang de facto nicht so einfach war. Denn es mussten ja bereits 
die einblůthigen weiblichen Ahrchen durch Reduktion erworben worden 
sein und diese konnten den mánnlichen Ahrchen nicht coordinirt sein. 
Der áltere Typus, aus welchem die Hyparrhenae hervorgehen konnten, - 
musste also doch eine zusammengesetztere Inflorescenz sein. Nach- 
dem jedoch, wie die frůher erwáhnten Beispiele unter den Mono- und 
Heterostachyae zeigten, die hyparrhenen Ahrchen nur aus ursprůnelich 
mánnlichen Ahrchen entstanden sein kónnen, so musste der Stamm- 
typus der Homostachyae hyparrhenae zahlreichere mánnliche Ahrchen 
im oberen Inflorescenztheile besitzen, unterhalb deren noch normale 
acrarrhene, oder durch Reduktion des mánnlichen Gipfeláhrchens ganz 
weibliche zusammengesetzte Ahrchen sich befanden. Ein solcher In- 
florescenztypus, wie ihn Fig. 6, in einfachster Form zeigt, findet sich 
noch jetzt bei Carex arenaria; denn diese Art hat im oberen Theile 
des Blůthenstandes lauter mánnliche, in der Mitte oben mánnliche 
unten weibliche, am Grunde ganz weibliche „Ahrchen“. Mit C. are- 
naria náchst verwandt, trotz der abweichenden Blůthenordnung, sind 
mehrere hyparrhene Arten mit der gleichen Rhizombildung, wie Carex 
brizovdes und Sehreberi, Aus der normalen Inflorescenz der C. are- 
naria Taf. IV. Fig. 6. konnte nun die Inflorescenz- mit hyparrhenen 
Ahrchen in der Weise hervorgehen, dass die mánnlichen Ahrchen, 
zunáchst wohl auch nur als Abnormitát, am Gipfel wie bei C. Bux- 
baumi ete. weiblich wurden, worauf dann, als sich diese Bildung be- 
festigt hatte, die unteren zur Gánze oder im unteren Theile weib- 
lichen Seitenáste (b) der Rispe als úberfůssig total reducirt, d. h. 
nicht mehr gebildet wurden, ebenso wie der untere weibliche Theil 
der einfacheren Inflorescenz einer monostachischen einháusigcen Carex- 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 101 


Form reducirt wurde oder entfiel, wenn daraus die mánnliche Ahre 
einer zweiháusie werdenden Form hervorgehen sollte. Wir bemerken 
úberdies beim Verwandtschaftskreise der C. arenaria, zu dem auch 
die C. ligerica und C. děsticha gehort, dass dort die normale Anord- 
nung der Blůthenrispe úberhaupt sehr ins Schwanken gerathen ist 
und noch gegenwártig schwankt. Besonders Carex distícha ist in 
dieser Hinsicht variabel; ihre unteren „Ahrchen“ sind meist weiblich, 
die obersten, die ursprůnelich gewiss mánnlich waren, sind aber auch 
weiblich geworden, nur die mittleren sind mánnlich geblieben; jedoch 
kommen Varianten vor, in denen die obersten am Gipfel wieder 
mánnlich werden oder die mittleren am Grunde ebenfalls weiblich 
auftreten. 

Hier ist nun auch der Ort, der Frage náher zu treten, ob in 
der Gattung Carex die einfachere Rispe Taf. IV. Fig. 1. oder die 
zusammengesetztere Fig. 4. ursprůnelicher ist, ob also die Monasta- 
chyae aus gewissen Polystachyen durch Reduktion hervorgegangen sein 
mógen oder ob die Monostachyae alter sind und aus ihnen erst die 
Homostachyae und Heterostachyae durch reichlichere Verzweigung der 
Rispe sich gebildet haben. Es wáre aber auch noch eine dritte Móg- 
lichkeit, dass beide Reihen einen getrennten Ursprune gehabt hátten, 
wenn námlich die Gattung Carex vielleicht polyphyletisch wáre. Die 
Frage ist nicht ganz leicht zu entscheiden, nicht nur in der Gattung 
Carex, sondern auch anderwárts, z. B. in der weiteren Gattung Seěrpus 
(die neuerdines von E. Palla in Engler's Jahrb. X. 1888, und 
zwar nach anatomischen Merkmalen, wiederum in eine Anzahl klei- 
nerer, auch habituell natůrlicher Gattungen aufcgelóst worden ist). 
Doch spricht bei den Carices ein Umstand dafiůr, dass die einfachere 
Infiorescenz, also auch die Gruppe der Monostachyae die urspriůng- 
lichere ist. Es deutet námlich das nicht seltene Vorkommen der 
weiblichen Blůthe aus dem Vorblatt der zusammengesetzten Ahrchen b 
(in Fig. 4.), welche wohl ebenso wie die weibliche Blůthe am Grunde 
des endstándigen mánnlichen Ahrchens atavistische Bedeutung hat, 
darauf hin, dass die weiblichen Ahrchen dritter Ordnung a, erst spáter 
zwischen jene weibliche Basalblůthe und das endstán- 
dige mánnlicheAhrchen eingeschoben worden sind, denn 
wáre die zusammengesetzte Rispe Fig. 4. ursprůnglicher, so wáre die 
weibliche Blithe, ebenso wie sonst an allen Rispensprossen, am 
Grunde des mánnlichen Ahrchens G, zu erwarten. Dass die Berei- 
cherung und Weiterverzweigung der Rispe in hóhere Grade that- 
sáchlich in der angegebenen Weise stattinden kann, das zeigen uns 


102 Lad. Čelakovský 


ganz evident noch gegenwártig die nicht seltenen abnormen Durch- 
wachsungen der fůr gewóhnlich abortirenden Ahrchenaxe aus dem 
Fruchtschlauche verschiedener Čarex-Arten. Pax erwáhnt (Engler's 
Jahrb. 1. c. pag. 7.) solche teratologische Vorkommnisse, in denen 
jene abortirende Axe in verschiedener Weise „verlaubte oder aber 
eine mánnliche Blůthe trug“. Viel háufiger sind aber solche abnorme 
sehr bekannte Prolifikationen, in denen die sonst abortirende Axe in 
ein zusammengesetztes weibliches Ahrchen auswáchst, was ich selbst 
auch wiederholt bei Arten der Heřerostachyae angetroffen habe, wáh- 
rend mir die von Pax erwáhnten Fálle noch nicht vorgekommen sind. 
Der Fall, wo die sonst abortirende Axe ůber der weiblichen Blůthe 
noch eine mánnliche Blůthe trug, hat offenbar atavistischen Charakter 
und erinnert an Hlyna und Kobresta mit ihren androgynen 2blůthigen 
Ahrchen.  Wenn aber die Ahrchenaxe auswachsend lauter seitliche 
weibliche Ahrchen oder Scheinblůthen erzeugt, so ist das etwas Neues, 
eine Bereicherung der Inflorescenz und Bildung von einblithigen 
weiblichen Ahrchen 4ten Grades a,. (Fig. 7. b) Das auf diese Weise, 
neu gebildete zusamengesetzte Ahrchen ist ein Wiederholungszweig c 
des Zweiges b; an seinem Gipfel ist das natůrlich wegen der bei den 
Heterostachyae bereits erreichten ussersten Geschlechtsdifferenzirung 
(worůber das Nachfolgende noch zu vergleichen ist) nicht entwickelte 
mánnliche Terminaláhrchen theoretisch zu ergánzen, wie an dem 
Zweige b zuvor. Ferner sehen wir, wie bei dieser Bereicherung am 
Grunde des zusammengesetzten Ahrchens c die Basilarblůthe direkt 
in der Achsel des Deckblatts (hier Utriculus) stehen bleibt, ebenso 
wie auf der vorhergehenden normalen Axe b háufie eine solche weib- 
liche Blůthe sich befindet (Fig. 7. b), und man ist berechtigt zu sagen, 
dass bei der abnormalen Zweigbildung wirklich die neuen 1blůthigen 
weiblichen Ahrchen a, zwischen die Grundblůthe und den theoretisch 
zu ergánzenden terminalen mánnlichen Ahrchentheil (des Ahrchens a;) 
eingeschoben worden sind. Daraus ist es dann auch erlaubt zu 
schliessen, dass auch die zusammengesetzten Ahrchen b in Fig. 4. in 
gleicher Weise aus den einfachen Ahrchen a, der Fig. 1. hervorge- 
gangen selen; wie ich das soeben als nothwendige Conseguenz der 
Basilarblůthe am Zweige b bezeichnet hatte. 

Wenn also auch im Grossen und Ganzen die polystachischen 
Carex-Arten als aus den monostachischen durch Bereicherung der 
Rispe entstanden zu denken sind, so ist es doch anderseits auch 
moglich, dass daneben auch manchmal eine polystachische Form wieder 
zur frůheren einfacheren Inflorescenz zurůckeekehrt ist. Ich habe 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 103 


dabei speciell die Carex obtusata Liljebl. im Auge, die friiher unter 
den Monostachyae ihre Stelle hatte, bis man erkannte, dass sie nur 
eine monostachische Form der heterostachischen Carex supina Wahl. 
ist. Es důrfte nun sehr schwer zu entscheiden sein, ob die viel 
seltenere monostachische Form die im Aussterben begriffene Urform 
darstellt, oder ob sie aus der verbreiteteren C. supína nur hie und da 
selten als neuere reducirte Variation entstanden ist. 

Natůrlich gilt das so eben Gesagte nur fůr Carex, nicht fůr alle 
Cariceen, denn Schoenoxyphtum, welches álter ist als Carex, verlangt 
zu seiner Ableitung eine zusammengesetzte Rispe, wie in Fig. 4., es 
muss also diese letztere mehr als einmal aus der einfacheren Rispe 
durch weitere Verzweigung sich gebildet haben. 

Entschieden vorgeschrittener als die Homostachyae sind die 
Heterostachyae. Dies beweist die vollkommene geschlechtliche Diffe- 
renzirung der Partialinfiorescenzen (Ahrchen), welche wieder das Re- 
sultat einer weiter vorgeschrittenen Reduktion ist. Die Inflorescenz 
der Heterostachyae (Taf. IV. Fig. T.) entstand námlich aus der Rispe 
Fig. 4. durch weitere Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils der 
Zweige b und durch totale Reduktion, gleichsam Úberspringung der 
oberen, in der normalen Rispe das Endáhrchen wiederholender Ahr- 
chen a,. Nur in jenen Fállen, wo mehrere mánnliche Ahrchen auf- 
treten (C. acuta, paludosa, vesicaria usw.) sind die oberen Ahrchen a, 
nicht geschwunden, sondern nur durch Entfall (resp. mánnliche Meta- 
morphose) der weiblichen Grundblůthe gleich dem endstándigen Ahrchen 
rein mánnlich geworden, so wie in Fig. 6., wenn wir an den mánn- 
lichen Ahrchen a, a, die nur fůr die Hyparrhenae und fůr gelegent- 
liche Abnormitáten giltigen weiblichen Gipfeltheile F uns weg denken. 

Hiermit habe ich nachgewiessen, dass sich alle Variationen der 
Blůthenstánde der Cariceen bis in die einzelnen Details aus einem 
gemeinsamen Schema (Fig. 1.), in welchem unbegránzte androgyne, 
im oberen Theile mánnliche, an der Basis, in einer einzigen Blůthe, 
weibliche Ahrchen vorkommen, ganz einfach durch Reduktionen ver- 
schiedenen Grades ableiten lassen, und dass dieses Schema alle auf 
Geschlechtervertheilung sich beziehenden Thatsachen vollkommen und 
ungezwungen erklárt“). Darin liegt auch die Gewáhr der phylogene- 


*) Die Erklárung, welche hier fůr die Vertheilung der beiden Geschlechter 
auf verschiedene Sprossrangstufen bei den Cariceen gegeben wurde, hat auch 
noch den Vorzug, dass sie auf analoge Verháltnisse bei anderen Planzenfa- 
milien gleich anwendbar ist. Auch bei den Amentaceen sind zumeist entweder 
die mánnlichen oder die weiblichen Blůthen von Sprossen eines hóheren 


104 Lad. Čelakovský 


tischen Wahrheit des zu Grunde gelesten Gedankens. Dessen Durch- 
fůhrung leitet nothwendig zu der Annahme, dass die mánnliche Blůthe 
von Blyna zu der darunter befindlichen Spelze lateral und nicht 
wirklich terminal ist. Mit grosser Wahrscheinlichkeit lásst sich er- 
warten, dass dies auch entwickelunesceschichlich noch nachgewiesen 
werden wird. Gewiss vorhersagen kann man es freilich nicht, weil 
es immerhin měslich ist, dass die Ahrchenaxe mit der Anlage der 
einzigen axilláren mánnlichen Blůthe total ablastirt, in Folge dessen 


die letztere entwickelungsgeschichlich terminal, mit Růcksicht auf ihre 


phylogenetisch frůhere laterale Stellune aber pseudoterminal werden 
miisste. Viele Gráser mit einblůthigen Ahrchen (z. B. Anthoxanthum, 
Agrostis etc.) bieten ja dieselbe Erscheinung dar. 

Die Ahrchen der Cariceem sind also, und waren schon bei den 
Stammformen unbegránzt, und darum kónnen die Riedgráser nicht 
mit den Rhynchosporeen und Gahnieen zusammen in einer Gruppe 
stehen, welche nach ihnen den Namen Caricoideae fiůhren kónnte, 


sondern sie gehoren den unbegránzten Ahrchen nach zu den Seir- 


potdeen, wenn man sie nicht lieber als besondere Gruppe neben den 
Scirpoideen getrennt halten will. Dass úbrigens das System der Cype- 
raceen noch nicht endoůltie festgestellt ist, und die genaue und sichere 
Kenntniss der Anordnung der Ahrchen in verschiedenen Gattungen 
noch manches zu wůnschen lásst, geht auch daraus hervor, dass z. B. 
Pax die Selerieen, die den Cariceen nahe zu stehen scheinen, in seiner 
ersten Abhandlung zu den Scirpoideen stellte, wáhrend er sie in den 
„Pflanzenfamilien“ wieder bei seinen Caricotdeen einreihte, ohne dass 
der Grund dieser so ganz veránderten Beurtheilung klar ersichtlich 
wůrde. 


Ich habe an einer Stelle dieser Abhandlung den Satz, dass die 
Zwitterblůthen álter selen als eingeschlechtige Blůthen, indem die 
letzteren úberall durch Differenzirung aus jenen entstanden sein můssen, 
nur oberfláchlich berůhrt, um die Darstellung der Inflorescenzver- 
háltnisse bei den Cariceen nicht allzu sehr zu unterbrechen; zum 
Schlusse aber nehme ich dieses Thema wieder auf, weil in Betreff 


Ranges gebildet, und der phylogenetische Hersang, durch welchen dieser 
Zustand aus ursprůnglicher Coordination der Blůthen verschiedenen Ge- 
schlechtes bewirkt wurde, war derselbe wie bei den Cařiceen, worůber in 
einer kůnftisen Sitzung ber kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften 
das Náhere mitgetheilt werden wird. 


, 
: 
i 


3 750 


Úber die Blůthenstůnde der Cariceen. 105 


desselben die richtige Erkenntniss noch durch manche entgegenste- 
hende Ansichten getrůbt, ja bisweilen total verkehrt wird. 

Es lásst sich im Hinblick auf die Kryptogamen und den schon 
auf dieser Stufe klar zu erkennenden Prozess der phylogenetischen 


"Differenzirung unschwer der Nachweis fůhren, dass der ursrprůne- 


lichste Typus einer phanerogamen Blůthe reichblátterig und doppel- 


geschlechtig, aus vielblátterisem Androeceum und Gynaeceum, sowie 


dessgleichen áusseren Hůllbláttern (resp. Perigon) in spiraliger Blatt- 
stellung bestehend, gewesen sein muss, und dass aus diesem zunáchst 
durch theilweise oder durchsángice Auirlbildung, bestimmte Normi- 
rung der Zahl der Auirle und Auirlelieder der monocotyle (und in 
gleicher Weise auch der dicotyle) Normaltypus entstanden ist, dass 
ferner aus der hermaphroditen Blůthe durch Reduktion und geschlecht- 
liche Differenzirung die eingeschlechtigen, erst einháusigen, dann aus 
diesen die zweiháusigen Blůthen, endlich durch verschieden weit- 


"gehende Reduktion in der Zahl der Auirle und Auirlglieder die ver- 


armten, dem Normaltypus mehr und mehr entfremdeten Blůthenformen 
hervorgegangen sind. 

Die ersten Blůthenbildungen finden wir schon unter den Gefáss- 
kryptogamen (Egutseten, Lycopodien, Selaginellen), und deren Betrach- 
tung lehrt, dass die ersten Blithen reichblátterig, von unbestimmter 
Blattzahl sein mussten. Was die geschlechtliche Differenzirung betrifft, 
so begegnen wir zunáchst ungeschlechtlichen, d. h. geschlechtlich noch 
undifferenzierten Blůthen und Fruchtbláttern úberhaupt (Bguiseten, 
Lycopodiem), anderseits vollzog sich die Differenzirung noch vor der 
Blůthenbildung (námlich vor Begrenzune der Sprossaxe und Metamor- 
phose der Fruchtblátter), und wir sehen nach vollzogener geschlechtlicher 
Difierenzirung der Sporenfrůchte zuerst die Blátter alle gleichmássig 
doppelgeschlechtig (Rhizocarpeen) und zwar zuerst selbst die ganzen 
fruchtbildenden Abschnitte (Marsiliaceen) doppelgeschlechtig, dann 
schon die einzelnen Blattabschnitte geschlechtlich differenziert, rein 
mánnlich und rein weiblich (Salvřniaceen). Sodann sind bei den Lyco- 
podinen (Dichotomen) stets schon die ganzen Fruchtblátter geschlecht- 


-lich differenziert, aber noch beisammen auf derselben Axe (Bedingung 
„der Zwitterblůthe), und zwar stehen die weiblichen Blátter unten, 


die mánnlichen oben (Selaginella), oder umgekehrt die mánnlichen 
unten, die weiblichen oben (bei Isočťes in demselben Jahrestriebe). 


| Letzteres ist schon die Anordnung, wie sie in der hermaphroditen 


phanerogamen Blithe sich forteeerbt hat. Eingeschlechtige Blůthen 


- (oder der Blůthenbildung vorhersehende Triebe) finden wir bei den 


>> jé 


106 Lad. Čelakovský 


gegenwártigen Gefásskryptogamen noch gar nicht;*) nur hin und! 
wieder werden bei einzelnen Arten der $Selaginellen in manchen, 
Blůthen (sog. Ahren) keine Macrosporaneien entwickelt, so dass hier: 
also mehr abnormal oder zufállig mánnliche Blůthen gebildet werden,, 
ohne dass es je zu einer ordentlichen Scheidung in mánnliche und 
weibliche Blithen kommen wůrde. 

Gegen den phylogenetischen Satz, dass Zwitterblůthen ursprůng- 
licher sind als getrenntgeschlechtige, kónnte aber eingewendet werden,, 
dass doch die heutigen Gymnospermen durchgehends dicline Blůthen 
besitzen und dass sie trotzdem tiefer stehen als die Angtospermen., 
Allerdings, wáren die heutigen Angiospermen Nachkommen der heutigen 
Gymnospermenfamilien, so wáren wir mit unserem obigen Satze ge- 
schlagen, allein es darf behauptet werden, dass dies gar nicht der: 
Fall ist, und dass niedrigere Gruppen sehr háufig in irgend einer 
Beziehung fortgeschrittener zu sein pflegen als hoher stehende aber 
nicht direkt von jenen ableitbare Typen. So sind also auch die 
heutigen Gymnospermen in der Trennung der Geschlechter mehr vor- 
geschritten als die Hauptmasse der Angčospermen. Die recenten 
Gymnospermen stammen gewiss von Urformen ab, die, sei es noch 
auf der Gymnospermenstufe, oder sei es wenigstens auf der krypto- 
gomen Stufe, Zwitterblůthen besassen, denn dass die heutigcen Gymno- 
spermen  verháltnissmássig hochstehende Gipfelpunkte der gymno-. 
spermen Entwickelung reprásentiren, geht schon daraus hervor, dass; 
ihre mánnlichen und weiblichen Blůthen und Blůthenblátter sehr: 
abweichend gebaut, also aus mehr gleichartigen Blůthen und Sporen-- 
bláttern, wie wir solche bei den Gefásskryptogamen sehen, durch. 
einen, zumal bei den Coniferen, gewiss ziemlich langwierigen Pro-. 
cess differenzirt sind. Auch ist es von Bedeutung, dass gerade die, 
alterthůmlichste Gymnosperme, die Genetacee Welwitschta, statt rein| 
mánnlicher Blůthen weiblich funktionslose (also reducirte) Zwitter-- 
blůthen besitzt. Eine solche Blůthe lásst sich phylogenetisch nur aus, 
einer ehemals fungirenden Zwitterblůthe entstanden denken, nicht, 
aber als aus einer rein mánnlichen weitergebildet, wie ich vor nun, 
15 Jahren irrthůmlich geglaubt habe. 

Von den Angčospermen, deren Hauptmasse noch immer Zwitter- 
blůthen besitzt, gilt der Satz, dass dikline Blůthen (mógen sie nun. 
Spuren des anderen Geschlechts besitzen oder nicht) von Zwitter-. 


*) Wohl nur durch ein Versehen nennt Nágeli l. c. p. 498 die Gefásskrypto- : 
gamen unter jenen niederen Gefásspflanzen, die. bloss eingeschlechtige | 
Blůthen besitzen. 


j 
l 
I 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen 107 


"blůthen abstammen, mit um so grósserer Evidenz. Freilich becegnet 
man aúch auf diesem Gebiete entgegengesetzten Meinungen. S80 sagt 
iz. B. A. Schultz, wie bereits frůher angedeutet worden, von den 
„Cariceen, es sei offenbar, dass sich dieselben „gar nicht aus einem 
"hermaphroditen Grundplan entwickelt haben, wie dies nach Analogien 
mit anderen niedrig stehenden Familien leicht verstándlich ist.“ 


Bleiben wir bei den WMonocotylen, so kónnen mit solchen ver- 
meintlich niedrigstehenden Familien etwa die Najadeen, Aroiďeen, 
Lemnaceen, Centrolopideen und áhnliche gemeint sein. Fůr die gewóhn- 
liche, phylogenetisch nicht orientirte Anschauung haben diese und 
áhnliche Familien allerdings eine niedrige Stellung; anders aber ver- 
Čhált sich die Šache, wenn wir uns zur phylogenetischen Anschauungs- 
weise erheben. Fiir diese sind solche anscheinend niedrig stehende, 
ármlicher ausgestattete Familien gerade die phylogenetisch fortge- 
schritteneren, welche, wenn sie auch eine geringere Zahl von Organen 
und eine in mancher Hinsicht einfachere Organisation zeigen, dennoch 
auf einer hoheren Entwickelungsstufe stehen, weil auch Reduktion, 
die fůr scharfe Differenzirung unentbehrlich ist, einen Fortschritt 
bedeutet. 

Gewóhnlich finden sich in solchen Gruppen, die man im Allge- 
"meinen fůr die niedriger stehenden betrachtet, Gattungen, welche dem 
completen normalen Blůthentypus noch nahe stehen oder ganz mit 
ihm úbereinkommen, und dann in fortschreitender Reihe solche Formen, 
„die immer weiter vom Typus, z. B. im gegebenen Falle vom mono- 
"cotylen Normaltypus, abweichen, und mehr und mehr reducirt, immer 
einfachere Verháltnisse zeigen. Man findet dann, dass sich, wie bei 
den Cyperaceen, der Normaltypus nicht růckwárts von den verarmten 
Formen aus construiren lásst, wohl aber umgekehrt diese aus dem 
Normaltypus abgeleitet sein miissen. So z. B. finden wir in der 
Aroideengruppe den Normaltypus bei den Orontieen, dann stufenweise 
allmáhliche Reduktion, die in der zur Gruppe gehorenden Familie der 
Lemnaceen den ussersten Grad erreicht, und zwar nicht nur im re- 
produktiven, sondern auch im vegetativen Bereiche.*) In der Gruppe 
"der Najadeen náhert sich nur noch Potamogeton (etwas weniger auch 
" Ruppia) dem Normaltypus (die sogenannten Connectivschuppen muss 
ich abweichend von Eichler und in Úbereinstimmung mit Hegel- 
| maier trotz der Argumentation Eichlers fir ein Perigon halten), 


*) Die Ableitung der Lemnaceen von den Pistiaceen, so wie sie Engler in 
scharfsinniger und treffender Weise geceben, hat meinen vollen Beifall. 


108 Lad. Čelakovský 


wáhrend die úbrigen Gattungen mit diclinen Blůthen reducirte Formen 
darstellen. Die Centrolepideen scheinen sich zwar, besonders nach! 
Eichler's Deutung, dem monocotylen Normaltypus gánzlich zu ent- 
ziehen, doch ist Eichler's Auffassung der Verháltnisse nicht zwei- 
fellos und měchte ich mich in mehreren Punkten eher der vom 
Hieronymus vertretenen Ansicht anschliessen. Úberdies sind die, 
Centrolepideen mit den Restiaceen und Eriocauloneemn náher verwandt 
(Enantioblastae )), welche dem Normaltypus folgen oder doch nahe: 
stehen, so dass auch die Blůthen der Centrolepideen ganz zweifellos; 
aus dem Normaldiagramm im Wege der Reduktion hervorgegan- 
gen sind. 

Allerdings hat eine so hervorragende Autoritát in der Blůthen- 
morphologie wie Eichler die Zurůckfůhrune solcher reducirten 
Formen auf den Normaltypus fůr undurchfůhrbar erklárt, weil „deri 
ganze Bauplan ihrer Blůthe ein anderer ist, und weil bei ihnen eine 
von Grund aus verschiedene Bildungsweise Platz greift“. Allein solche“ 
Baupláne, die einer jetzt antiguirten idealistischen Anschauungsweise 
entstammen, existiren als phylogenetisch gesonderte Typen gar nicht,, 
sondern sind nur Variationen, zumeist Reduktionsvariationen eines; 
allgemeineren vollstándigeren Typus, und diese Variationen, diese' 
Reduktionen haben sich in verschiedenen Verwandtschaftsgruppen un-> 
abhángie, zwar nicht in oleicher, aber in áhnlicher Weise ófter wie-- 
derholt. 

Dem phylogenetischen Satze, dass alle diclinen Blůthen in írů-. 
herer oder spáterer Vorzeit aus Zwitterblůthen differenzirt sind, steht. 
besonders noch eine herrschende Ansicht der Morphologie entgegen,, 
nach welcher nur ein Theil der eingeschlechtigen Blůthen aus Zwitter-. 
blůthen sich hervorgebildet hátte, wáhrend ein anderer Theil die Ein- 
geschlechtigkeit schon ursprůnglich besessen haben soll. Der erstere. 
Fall finde dort statt, wo noch Spuren des anderen Geschlechts zu- 
růckgeblieben sind oder wenigstens die diclinen Blůthen sonst gleichen. 
Bau haben, der zweite Fall soll dort anzunehmen sein, wo mánnliche © 
und weibliche Blůthen weiter differiren oder einem verschiedenen. 
„Pauplane“ folgen. Der erstere Fall lásst sich manchmal auch daran 
erkennen, dass in einzelnen Blůthen das andere Geschlecht wiedér- 
erscheint; es war also abortirt oder ablastirt. Diese Diclinie ist durch. 
Ablast des anderen Geschlechtes entstanden, und danach richten sich. 
dann auch die Diagramme. Im Falle der als ursprůnelich angenom-. 
menen Diclinie sind aber mánnliche und weibliche Geschlechtsblátter © 
einander taxonomisch homolog und diese Homologie áussert sich ab- | 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 109 


"normer Weise durch das Erscheinen des anderen Geschlechts an den- 
fselben Sexualbláttern ; solche dicline Blůthen sollen durch „um- 
gleiche sexuale Metamorphose homologer Glieder“ zu Stande ge- 
'kommen sein. 


Da nun die geforderten Kennzeichen nicht immer gefunden 
Pwerden, so ist man natůrlich bezůglich gewisser Familien und Tribus 
lim Unklaren oder streitet darůber, ob dieser oder jener Fall vor- 
liege. Dies gilt z. B. gleich von den Cariceen. Eichler sagt von 
'ihren Blůthen, sie seien diclin nicht in Folge von Abort, sondern 
(durch verschiedene Metamorphose homologer Glieder, weil die Stel- 
Ilungsverháltnisse zur Annahme von Unterdrůckung irgend welcher 
/Theile keinen Grund abgeben. Pax hingegen, der von der wohl er- 
(kannten Nothwendigkeit, die diclinen Carew-Blůthen aus hermaphro- 
ditem Urtypus abzuleiten, auseeht, nimmt deshalb Abort an und er- 
'klárt die gleiche Orientirung der mánnlichen und weiblichen Ge- 
(schlechtsblátter damit, dass ja die 3 Staubblátter von Carex den 3 
(áusseren Staubbláttern der ursprůnglichen Zwitterblůthe entsprechen, 
Idenen die Carpelle, wenn in der Dreizahl, superponirt sind. 


Dieser ganze Widerstreit der Auffassungen ist aber scheinbar und 
Iunwesentlich, weil die Annahme einer verschiedenen Herkunft der 
(diclinen Blůthen nach der oben auseinandergesetzten Unterscheidung 
(zwischen ihnen iberhaupt unbegrůndet ist. Davon ůberzeugt man 
Isich am besten durch die beiden Gattungen der Salicineen, Salix und 
Populus. Bei den Weiden kónnen sich die Carpelle in allen Zwi- 
schenstufen allmáhlich in Staubgefásse umwandeln, und umgekehrt, 
|woraus man schloss, dass Carpelle und Staubgefásse taxologisch iden- 
tische Blátter sein, und hieraus wieder, dass sie nicht aus einer 
(hermaphroditen Grundform hervorgegangen sein kónnen. Ganz anders 
verhált sich Populus: die Umwandlung der verschiedenen Geschlechts- 
blátter in einander kommt hier nicht vor, wohl aber sind hier Zwitter- 
blůthen beobachtet, bestehend aus Staubgefássen und einem Pistill 
(im Centrum der Blithe; somit wáren die diclinen Blůthen der Pappeln 
(durch Abort aus Zwitterblithen entstanden. Nun ist es aber offenbar 
widersinnig, fůr Populus die Abstammung von einem: hermaphroditen 
(Grundtypus zu proklamiren, fůr die so nahe verwandte Gattung Salix 
'aber nicht. Darum meint denn auch Eichler, jene abnorme Meta- 
'morphose bei den Weiden sei fůr ursprůnglich getrenntes Geschlecht 
nicht schlechthin beweisend, weil sich Staubblátter in Carpelle um- 
'wandeln kónnen, auch ohne taxologisch gleichwerthig zu sein, daher 


7 Bd k 


110 Lad. Čelakovský 


scheine ihm die Frage noch offen und wůrde er selbst lieber an einen | 
hermaphroditen Grundplan glauben. 

Warum aber nur hier, bei den Salicineen, warum nicht auch. 
z. B. bei den Cartceen, da doch auch bei Salix im Diagramm kein. 
Grund zur Annahme von Abortus vorliegt, indem bei Saliz wie bei. 
Carex die Carpelle in der weiblichen Bliůthe dieselbe Stellung haben | 
wie die Staubblátter in der mánnlichen? Offenbar war fůr die ver-. 
schiedene Beurtheilung von Salix und von Carex nicht das diagra-- 
matische Verhalten Ausschlag gebend, sondern nur das zufállige Auf- 
treten von Zwitterblůthen bei Populus. Bei alledem bleibt es zu 
erkláren, wesshalb sich Salix, Carex und Populus in Bezug auf den 
Úbergang in die zweigeschlechtige Form so verschieden verhalten.. 
Ganz richtig bemerkt diesfalls Pax, der Einwand gegen die Ablei-. 
tung der Carex-Blůthen aus hermaphroditem Typus, dass námlich 
selbst in Vergrůnungen oder sonst abnormal niemals eine Andeutung ' 
des hermaphroditen Blůthenbaues sich auffinden lásst, entkráfte sich © 
damit, dass sich „Růckschláge nur auf Stadien erstrecken, welche in. 
der phylogenetischen Entwickelung nicht allzuweit zurůckliecen.“ 


So ist denn in der Gattung Populus, welche durch die Mehrzahl © 
der Staubgefásse und das besser entwickelte Perigon*) der herma-. 
phroditen Grundform noch náher steht, ein atavistischer Růckfall in, 
normale Zwitterblůthen noch móglich; bei Salix, deren Staubblátter 
meist auf die Zweizahl und deren Perigon auf 1—2 Drůsen reducirt 
worden, deren Blůthen sich also bedeutend weiter vom normalen 
hermaphroditen Urtypus entfernt haben, ist dies nicht mehr měglich;. 
der Úbergang in's andere Geschlecht kann sich nur so áussern, dass. 
dieselben Blátter, die z. B. weiblich sein sollten, mánnlich werden. 
Ebenso bei Carex, wenn z. B. im Utriculus statt dem Fruchtknoten. 
Staubblátter gefunden werden, welchen Fall Urban und frůher nach 
Masters auch Andere beobachtet haben. Die Staubblátter und Car- 
pelle sind hier wirklich taxologisch homolog geworden, aber diese 
Homologie ist kein Beweis ursprůnelicher Diclinie, sondern lediglich. 
einer schárferen und ganz befestigten geschlechtlichen Differenzirung. 


Es giebt eben verschiedene Stufen der geschlechtlichen Tren- 
nung der Blůthen; die geringeren Stufen beruhen ohne Zweifel auf 
Abort, die volikonimensté Stufe geschlechtlicher Differenzirung wird. 
aber erreicht durch ungleiche sexuelle Ausbildung taxologisch-homo- 


*) Ich habe gute Grůnde, den Blůthenbecher der Pappeln und die Drůsen von 
Salix fůr Metamorphosen und Reste eines Perigons zu halten. 3 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 111 
| 

| loger Geschlechtsblátter, auf welcher Stufe ein Abort nicht mehr nach- 
(weisbar ist. Dass der Grundtypus, aus dem die Cariceen wie die 
' Cyperaceen úberhaupt abgeleitet sind, nicht nur zwitterig war, zwei 
Staminalkreise und einen Carpellkreis besass, sondern auch zwei drei- 
| záhlige Perigonkreise, unterliegt keinem Zweifel, aber daraus folst 
| nicht, dass wir im Diagramm der Cariceenblůthen alle diese Forma- 
| tionen, alle diese 5 Kreise gewissermassen mitschleppen můssten, ob- 
„zwar faktisch nur ein Kreis vorhanden ist. 

Die Annahme des Ablastes hat nur dort Sinn und Berechtigung, 
-wo die Taxonomie der Blůthe sie fordert, um theoretisch die Lůcken 
| auszufůllen, in welchen auch čfter gelegentlich die supponirten Glieder 
| wieder zum Vorschein kommen. 

Úberhaupt ist es ein Irrthum zu glauben, dass phylogenetische 
 Reduktion und Ablast eleichbedeutend seien, oder dass Reduktionen 
„nur im Ablast bestehen důrften. Im Gegentheil finden die Reduk- 
| tionen viel háufiger ohne Ablast (d. h. Unterdrůckune bestimmter 
| Glieder an bestimmter Stelle), sondern durch Úberspringen, absolutes 
| Nichtweiterbilden gewisser Glieder, gewisser Formationen statt. Wenn 
| z. B. zwischen Laubbláttern und Hochbláttern oder sonst zwischen 
| zwei Blattformationen frůher Úbercangformationen bestanden haben, 
| dann aber bei schárferer Differenzirung die Hochblátter im unver- 
- mittelten Sprunge auf die Laubblátter folgen, so wird doch Niemand 
annehmen, dass die Zwischenblátter abortirt oder ablastirt seien. Oder, 
- da die scharfdifferenzirten Sprossgenerationen, welche die mehraxigen 
| Pflanzen aufweisen, ohne Zweifel aus ursprůnglich gleichartigen, alle 
moglichen Blattformationen tragenden Sprossgenerationen durch Re- 
duktion (bestimmter Formationen auf bestimmten Axen) entstanden 
sind, so kann man sich doch diese Reduktion nicht so vorstellen, 
dass die auf dieser oder jener Axe nicht entwickelten Formationen, 
z. B. Laubblátter auf reinen Blůthensprossen, dort abortirt (resp.; 
was wesentlich dasselbe ist, ablastirt) seien. Wenn wir ferner in dem 
endstándigen mánnlichen Ahrchen der Carices die basale weibliche 
Blůthe als reducirt betrachten, so meinen wir auch nicht, dass selbe 
- dort abortirt sei, sondern dass sich die unterste Blůthe statt weib- 
- lich gleich den folgenden alsbald mánnlich gebildet hat. Wenn in 
unserer Taf. IV. Fig. 7., bei den heterostachischen Cartces, die Ahr- 
chen a, des ursprůnglichen Rispentypus fehlen, so sind sie auch nicht 
abortirt, sondern nur ausgefallen oder úbersprungen worden, indem 
auf den obersten Zweig d sofort das mánnliche Terminaláhrchen ge- 
bildet wurde. 


= 


MZ V 2 xe Lad. Čelakovský 


Bei verschiedenen Cyperaceen, z. B. Hoppia, Beguerela, Mapania, 
finden sich axilláre perigonlose einmánnige Blůthen. Kein Zweifel, 
dass dieselben aus Gmánnigen Zwitterblůthen reducirt sind, aber doch. 
nicht so, dass wir Abort aller Glieder bis auf ein Staubblatt an- 
nehmen sollten. Wahrscheinlich wáchst hier wie in áhnlichen Fállen 
(Centrolepideen, Najas ete.) der axilláre Blůthenhócker unmittelbar 
in das einzige Staubblatt aus. Die ganze Blůthe ist hier eben auf © 
ein einziges ŠSprossglied verarmt; eine eigentliche (mehrgliedrige) 4 


Blůthenaxe existirt hier gar nicht mehr, daher kann auch vom Abort | 


oder Ablast von Bláttern auf einer solchen Axe keine Rede sein. 


Ebensowenig wie der Umstand, ob die Eingeschlechtigkeit auf | 
Abort beruht oder nicht, steht der Herkunft dikliner Blůthen aus 
zweigeschlechtigen die gróssere morphologische Differenz dieser Blůthen © 
und ihrer Blůthenstánde entgegen. Bei den Cupuliferen z. B. ist diese | 


Differenz gewiss sehr bedeutend und doch finden sich bei Castanea | 


nicht nur Zwitterblůthen, sondern auch, wie Eichler gezeigt hat, (| 
alle Úbergánge aus weiblichen in Zwitterblůthen, aus den weiblichen | 
cupulabegabten Partialinflorescenzen in die mánnlichen der Cupula 
entbehrenden Blůthenknáuel. 


Erklárung der Tafel IV. 


Fig. 1. Typus der einfachen Rispe oder des zusammengesetzten Ahr- 
chens: giltig z. B. fůr Elyna, Carices monostachyae. a, a; | 
androgyne Ahrchen erster und zweiter Ordnung. 


Fig. 2. Aus Fig. 1. abgěleiteter Blůthenstand von Elyna: androgyne 
Ahrchen sámmtlich 2blůthig, die reducirten Axentheile hier 
und in den folgenden Figuren auspunktirt. 


Fig. 3. Aus Fig. 1. abgeleiteter Blůthenstand der Carices monosta- © 
chyae und der Gattung Uncinia: Terminaláhrchen a; vrein : 
mánnlich, Seitenáhrchen a, rein weiblich und 1blůthig ge- © 
worden, alle zusammen eine zusammengesetzte Ahre bildend. © 


Fig. 4. Typus der zusammengesetzten Rispe: oben androgyne einfache i 
Ahrchen a, a, unten zusammengesetzte b, bestehend aus © 
Basalblůthe, androgynen Ahrchen dritten Grades a; und mánn- © 
lichem Terminaláhrchen 4. Giltig fůr Schoenoxyphium, Ko- 
bresia, Carices homostachyae und heterostachyae. | 


HH 
M 
l: 
-M 
M f 
 Ž 
k: 
i: 
V 
4 
l 
V 
o 


Jith Farský Frag. 


Site A korgl ohm. Gesellsch d Wissenschaft. Mathemat. naturmss. Glasse 1889. 


St isss 


PRESERETEKE KE 


i 


| Fig. 5. 


| Fig. 5. 


Fig. 6. 


Fig. 7. 


1 Fig. 4. 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 13 


Aus Fig. 4. abgeleiteter Blithenstand der Carices homosta- 
chyae acrarrhenae. 

b. Unterster Seitenzweig b aus der Rispe von Kobresia cari- 
cina: dessen Seitenáhrchen a; z. Th. 2blůthig androgyn, z. Th. 
1blůthie weiblich. 

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blůthenstand der Carex arenaria, ver- 
einfacht: die zwei obersten Seitenáhrchen (de facto aber 
mehrere) gleich dem Endáhrchen rein mánnlich geworden 
(ohne die Endtheile F gedacht); mittleres (zusammengesetztes) 
Ahrchen b wie in Fig. 5. noch oben mánnlich; unteres „Ahr- 
chen“ b durch Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils bereits 


( rein weiblich. 


Wenn die mánnlichen Ahrchen in die weiblichen Gipfel- 
theile F auswachsen und sich verzweigen, dabei die unteren 
Áste b reducirt werden, so geht der Blůthenstand der Homo- 
stachyae hyparrhenae daraus hervor. 

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blůthenstand der Carices heterosta- 
chyae, mit dem mánnlichen Ahrchen a,, mit den zusammen- 
gesetzten weiblichen Ahrchen b, deren Axen die mánnlichen 
Gipfeltheile vollig reducirt haben. 

b. Weiblicher Seitenzweig einer abnormen Carex heterostachya 
mit proliferirenden, neue Seitenáhrchen 4ter Ordnung bildenden 
Axen der Ahrchen 3ter Ordnung. 


| Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 8 


8. 
Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 


Předběžné sdělení. 
Předložili dr. B. Raýman a dr. K. Chodounský, dne 25. ledna 1889. 


Dusíkaté sloučeniny cukrů, uhlohydratů vůbec, jsou látky z mnoha 
ohledů interes vzbuzující, především jest to syntheticky získaný ma-. 
terial, jenž na cestách chemikům obvyklých, jest nejvhodnějším ku 
studiu a ku cviku směrem k bílkovitým rozštěpeninám, ba snad k bíl- 
kovinám samým. Tím více nabývá směr ten interesu, co vidíme, že. 
nejbystřejší experimentatoři nepřivodili z bílkovin na cestě analytické 
výsledků, které by ve příznivém poměru stály ku práci hmotné, již 
naložili. — 

My známe několik dusíkatých sloučenin uhlohydratových, však. 
látky ty jsou připraveny za hlavní spolučinnosti látek, přirozených. 
pochodů dalekých (aromatických aminů a hydrazinů); látky s amonia-. 
kem a cukry vznikající posud studovány jsou jen podřízeně a ne. 
právě příliš šťastně. i 

V laboratoři naší studujeme již po dlouhou dobu cukr rhamnosu, 
jenž v přírodě jeví nemalé funkce, ba staví se po bok glykose, i má. 
pěkně vyvinutou funkci aldehydickou, a má tu znamenitou přednost. 
před cukry jinými, že rozpouští se měrou v té řadě neobvyklou v alko- © 
holech absolutných (ethylnatém i methylnatém), ve prostředích to, Ž 
které jsou ku synthesám tak vhodny. Ba právě v těch prostředích © 
jeví cukr ten nejvyslovenější funkci aldehydickou, neboť má — prostě © 
chemicky — daleko menší příbuznost ku alkoholům než ku vodě, 
s níž tvoří hydrat neobyčejně stálý. E- 

Jeli proti ostatním cukrům s glykosou spřízněným námitek ve pří- 
čině jich povahy aldehydické “), není jich u cukru našeho — rhamnosy.- 


*) Ve zprávách berlínské společnosti chemické ročník XXI. str. 2842 přivedl. 
jeden z nás doklady, že námitky proti aldehydové povaze glykos (ku kte-. 
rým samozřejmě počítá rhamnosu) nejsou zcela námitek prosty. I poukázal“ 


Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 115 


I z rhamnosy vznikají působením aminů aromatických látky dusíkaté 
přechodem ovšem beztvaré, a my je později popíšeme, však jedna 


„ reakce obecná, jak se zdá, uhlohydratům glykosovým, zasluhuje dnes 
| předběžné zmínky. 


Nasytíme-li nejlépe methylalkoholický roztok rhamnosy suchým 
amoniakem, a přidáme-li na jednu molekulu cukru dvě molekuly 
acetoctanu ethylnatého, tu za vhodné koncentrace počnou po několika 
dnech růsti dlouhé, ohebné, jemné jehly v chumáčcích, porostlé kry- 
stalky nezměněného cukru. Odsajeme-li tekutinu pomocí pumpy vodné, 
překrystalujeme z alkoholu ethylnatého, v němž jsou méně rozpustny, 
nyní pak vylisujeme důkladně i zbavíme louhu matečného, a pak kry- 
stalisací z horké (vřelé) vody zbavíme snadněji rozpustného cukru, 
vypadnou při schladnutí vody krásné, jemné, dlouhé jehly nové látky. 
V louhu vodném není ničeho, co by stálo za zkoušení, louh ten hnědne 
odpařováním — prostředků k odpařování ve vakuu se nám nedo- 
stává. Látka ta se musí dříve překrystalisovati z alkoholu jinak, pakli 
hned surový produkt z vřelé vody bychom chtěli krystalovati, nabu- 
deme pouze neutěšitelných mazů. Neníť patrně látka posud dodělána. 
Aniž podařilo se za tepla vystihnouti poměrů vhodnějších posud, ani 
za práce v prostředí ethylalkoholickém, v němž látka sama hotova 
jest přece méně rozpustnou. 


zejména proti panu Sorokinovi, že nelze bráti některé odchylky reakční 
ihned jakožto důvod oproti oprávněnosti panujících formul strukturných. 
K tomu může dnes dalších přiložiti důvodů: 

J : , v iaatad E Á I Ď LA 

est sice známo, že terciarný halogen RX „ R' (X = halogen) 
vyniká zvláštní reaktivností, i podmiňuje výměny, jinde neobvyklé (s vodou 
za temperatury obyčejné, s alkoholy při teplotě málo zvýšené), avšak při 
ostatních polohách jodu na př. v řadě steatické není zvláštních posud pra- 
videl. A přece víme, že atomy jodu v normalném řetězi na druhém uhlíku 
od kraje drží pevněji než jinde, že z glycerinu vzniká isopropyljodid půso- 
bením jodovodíka, z erythritu sekundarný jodid butylnatý, z manitu sek. 
hexyljodid. Na tom místě jediné, ač ku př. v manitu místa ta jsou dvě 
i více snad. Reakce ta jest při kyselinách taktéž, avšak zde není to chrá- 
něné místo (protegeované) vedie CO,H skupiny, nýbrž dále. Z kyseliny 
jodooctové vzniká působením jodovodíku za obyčejne teploty kyselina octová, 
z kyseliny A-jodopropionové teprvé při 180%. A zde jest příčina proč kyse- 

CH,.CH.C0,H 
lina glycerová | | poskytuje působením jodovodíku kyselinu 
OH OH 
B-jodopropionovou, kdežto kyselina mléčná při téže reakci vytvořuje kyse- 
linu propionovou. A se vším tím souvisí ona snaha, vytvořiti addici halo- 
vých kyselin ku dvakráte (vázaným alkylenkarboxylům předem $-slouče- 
niny. Pravidlo známé. Raýman. 
8* 


116 B. Raýman a K. Chodounský 


Látka opět překrystalovaná z alkoholu jest podrobena analysi © 
elementárné: ,: 
1. 02187 gr látky poskytlo 0'1607 gr H,O = 001785 gr H,, 
a 04328 gr CO, — 01180 gr uhlíka; 3 
2. 02246 gr látky poskytlo 01025 er H,O — 0018083 or vodíka, © 
a 04402 gr CO; — 01204 or uhlíka; | + 
3. [02329 gr látky poskytlo 0:1713 gr H,O — 00192 gr vodíka © 
a 04454 gr CO, — 01215 or uhlíka;] á 
4. 02613 gr látky poskytlo 0'1940 gr vody = 002155 gr vodíka © 
a 0:5003 gr CO, — 01365 or uhlíka; ,. 
5. 01560 gr látky poskytlo 95 em“ dusíka při 760'5 mm tlaku © 
a 24005 : 
6. 01638 gr látky spáleno ve 10'2 em* dusíka při 7375 mm.. 
tlaku a 229 C teploty: i 


py ieděkn III. IV. V. VL | m HON 


uhlíka .539. 536.. [5217] [5224] — —— | 53469, 
vodka 81.802. 81 S OA yn 792, 
his OM o s PO, 0:81 6:93, 
polka 2 KSK rar B o 05 


Není třeba příliš kombinovati a přiložíme (nepřihlížejíc ku uhlí- i 
ku analys III. a IVté) látce formulu zdvojenou, majíce v mysli bohat- © 
ství všech v reakci činných látek kyslíkem. k: 

Látka C,;H,,O;N, vznikla podle rovnice: 


C,H20; + 2G;H,0; + 2NH; — 3H,O = C,,H;,0,N; 


rhamnosa © acetoctan ethyln. 

Jsou to jehly velmi jemné, ohebné, které za sucha v chumáčky © 
hedbávového vidu zrůstají; v rozpustidle krystalujíce, jeví se jako © 
hmota polopevná, ač patrně pěkně krystalická. Bod tání jest 1869; © 
látka roztavuje se v tekutinu červenou, která počíná se záhy rozklá- © 
dati vypouštějíc páru vodní a zápach karamelový. Zahřívána jsouc © 
s vápnem natronovým vypouští dýmy, které mimo karamelem páchnou © 
z dálky jakoby zásadami pyridinovými. 4 
Nejlépe se rozpouští v alkoholu methylovém, méně v ethylovém ; 

z obou krystaluje v srostlých chumáčcích jehel přejemných. V acetonu © 
taktéž rozpouští se hojně. Voda rozpouští je za varu, při chladnutí © 
vypadne veškerá látka jakožto hustá kaše krystalická, která velmi 
těžko se zbavuje vody, jíž jest prosáklá. (Chloroform ji též přijímá © 
za tepla, ač jen v množství malém, v etheru, ligroinu a sírouhlíku 


Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 117 


jest nerozpustná. Nápadně se rozpouští v kyselině ledové octové, 
z roztoku vznikají tvrdé krystalky velmi pěkně vyvinuté, které nebylo 


-lze posud vyčistiti ku analyse. Jest to patrně sloučenina slabé zásady 


s kyselinou, aneb snad nějaký produkt rozkladu ? 

Vodný roztok té látky redukuje hojně zkoumadlo Fehlingovo; 
roztok dusičnanu stříbrnatého jest po delším varu za přítomnosti 
amoniaku jím redukován v málo práškovitého stříbra, v roztoku ne- 
utralném utvoří se zrcadlo kovové. 

Působením chloridu železitého barví se vodný roztok na červeno, 


„však mnohem slaběji než roztok antipyrinový. Pomocí dusanu sodna- 


-tého v prostředí ledové kyseliny octové získána látka hnědočerveně 


barvící. Jodmethylem získány látky temné amorfné posud, jakož vůbec 


-jest značná tendence látky naší vytvořiti produkty beztvaré. 


Co vše posud jsme zkoušeli, zdá se nám, to budiž ovšem s nej- 
větší reservou řečeno, že máme před sebou novou řadu látek, které 


„vznikají z cukru vůbec v prostředích více méně alkoholických za 
| spolupůsobení amoniaku (ne však aminů ani primarných) i acetoctanu 
- ethylnatého za studena. Avšak nejen z acetoctanu nýbrž i z acetonu 


-samého vznikají látky podobné a bezpochyby i z látek podobně slo- 


žených jiných. 
O konstituci látky své nechceme dnes rozhodovati. Rovnice, 


| která vyjádřuje její vznik, vedla by nás bezpochyby ku látkám, které 


nedávno nomenklaturou opatřil pan O. Widman (Journal fůr prakt. 


| Chemie 368. 185—251) i podle všeho bychom je počítali mezi piaziny, 
| anať jinak uložení dvou dusíků z amoniaku pochodících a tři látky 
| karbonylem opatřené spojujících se snad ani mysliti nedá. Přímý 


řetěz nezdá se nám při látce naší pravdě podobným, vždyť by byl 


| musil jednou amoniak zasáhnouti o hydroxyl rhamnosy, jelikož o za- 


brání skupiny OC,H; z karboxylu řeči býti nemůže. 
Z laboratoře organické chemie c. k. vys. školy technické. 


9 


Sur Vintégrale vd e "dx. 


o 
Par 


M. F. Gomes Teixeira. 


(Extrait d'une lettre adressée 4 M. Ed. Weyr. Lu dans la séance 
du 25 janvier 1889.) 


Vous connaissez bien la démonstration classigue de la formule 


j dn = Vr, 


o 


gui est basée sur Végalité 


00 00 00 00 
n dx P ba a O 9A dy nk OA 
o 0) 0 U 


On ne trouve pas dans les Ouvrages, gue je connais, la dé- 
monstration de cette égalité, et je me propose done de considérer. 
ici cette guestion. 3 

Comme la fonction xe—*"C14» est continue dans les M 
(0. a)et (00..95b)iWonkla 


a 2 b a 
(W) Jde foody = | dy | —70+eda. 


Considérons d'abord le second membre de cette égalité. Nous. 


5 a db 
1 dy 
Hyda — — — pav | Z 
Ja fe Veda — JÁL e v I 


b 
l lh dy 
=> R on 

9 arcigb že e Má E 


avons 


00 
Sur Vintégrale f'e“"dx. 119 
0 
ou, en vertu du premier théorěme de la moyenne, 
a 


) 
(2) ja dy JE 619% ode — = arc tg b— = e—(Ern“) are tg b, 


0ů 3, représente une guantité comprise entre zéro et b. 


Donc 


b a 
Už 
; Hg — I 
(3) lim Ju fe xdx = zn 


a, bmw 
o 


Considérons maintenant le premier membre de Végalité (1). 
Nous avons 


5 o b a 4) 


Jde J o2aredy = J de f o6tedy +- (de J 261 zdy, 
0 U o o o 


0 


0ů « représente une guantité comprise entre zéro et a; et par Con- 
séguent, en vertu du premier théoréme de la moyenne, 


a b b « 
J de | řatmedy = feřmdyx Jede + 
b a 
v -27 n,dy X iR od) 
4 


o 


oů X, représente une guantité comprise entre zéro et a, et «, une 
guantité comprise entre © et a. En posant, dans cette formule, 24 = 2 
et 7, —2,, 0n trouve 


a b 1, o 
4 fd jh 20ady = (edn X Jede 


12b 


j! en" dz, X sf e-"da, 
o 


0) 


ďoů Von tire 


120 zb PROMO Poa 
M. F. Gomes Teixeira: Sur Vintégrale fe “ dx. 
0 


“ *,b 


b u 
lim dx jl po ol 6 da a e-"da + 
a bmw ě 


o 


(e9) 99) 
9 e-"de X "6 e—" dx. 
z | 


0 


o 


Si maintenant on fait tendre « vers zéro et si on remargue gue 


« M 
Vintégrale JP e<“dx tend vers zéro et gue lintégrale o e—" da est. 


finie, on trouve 


a b 00 


2 
(5) lim Jde J o"Gtxdy = | (e"de]. 


a, bromo 
o 


La formule (4). montre gue le premier membre de (1) ap- 
proche de la měme limite guelle gue soit la facon dont on fasse 
croitre a et b A Vinfini, et la formule (2) montre la méme chose 
par le second membre de Végalité (1); de-lá on conclut, en vue 
de (3) et (5), 


[raz : 


o 


ce gu'il s'agissait de prouver. 


10. 


| Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefůhrten 
"Durchforschung der Siůsswasseralgen und der sapro- 
phytischen Bacterien Bóhmens. 


Vorgelegt von Prof. Dr. Anton Hansgirg, den 8. Feber 1889. 


Durch die vom Verf. im J. 1888 systematisch forteesetzte 
Durchforschung der Algen und der saprophytischen Bacterien Bohmens 
| Sind, wie aus dem nachfolgenden Verzeichniss ersichtlich wird, neben 
"éiner grósseren Anzahl neuer Arten und Varietáten auch viele sel- 
tene Species von Sůsswasseralgen und saprophytischen Bacterien von 
| den im Nachstehenden angefůhrten, bisher gar nicht oder nur un- 
| vollstándig algologisch erforschten Localitáten bekannt geworden. Von 
| den vom Verf. in Bóhmen bisher gesammelten sapropbytischen Bac- 
| terien sind folgende Formen neu: 1. Cladothrix dichotoma var. lepto- 
| chaeteformus, 2. Leptothrix cellaris, 3. Bacillus subtilis var. cellarvis, 
14. B. vialis, 5. Beggiatoa alba var. spiralis, 6. B. arachnoidea var. 
| umeinata, T. Leuconostoe Lagerheimi var. subterraneum, 8. Ascococcus 
| Billrothii var. thermophilus, 9. Mycothece cellavis, 10. Hyalococeus 
| cellavis, 11. Bactertum termo var. subterraneum, 12. Leucocystis cellaris 
| war. cavernarum, 13. Mierococeus thermophilus, 14. M. subterraneus, 
| 15. M. ochraceus. *) 


| Zu den vom Verf. im Schlussworte zum ersten Theile seines 
| $Prodromus der Algenflora Běóhmens“ *) angefůhrten, von ihm im 
| Bóhmen entdeckten und in dem soeben erwáhnten Prodromus beschrie- 
| benen 138 neuen Gattungen, Arten und Varietáten der Sůsswasser- 
(algen sind noch folgende vom Verf. im J. 1888 in Bóhmen gesammelte 
|meue Algen in Anrechnung zu bringen: von braunen Algen 1. Phaeo- 


7) Mehr ber diese neue Bacterien ist in des Verf's in der Oesterr. botan. 
Zeitschrift in Wien, 1888, No. 7 und 8 publicirten Abhandlung nachzulesen. 

2) Archiv der re ho eno tel p noo donehforsohine von Bohmen, V Band 
No. 6. und VI Band, No. 6. 


122 Anton Hansgirg 


dermatium vivulare nov. gen et sp.; von chlorophyllerůnen Algen:- 
2. Coleochaete soluta var. minor, 3. Chaetopeltis orbicularis var. granc23 
4. Periplegmatium nano le (Entocladia gracilis), 5. Hoorosno0 
amoena var. tenuior und 6. var. crassior, T. Stichococeus bacillaris vat. 
duplex, 8. Pleurococeus mintatus var. vůridis, 9. Trochiseia halopřla 
10. Spirogyra insigmis var. fallax, 11. Zygnema chalybeospermum, 122 
Mesotaentum měierocoecum var. minus, 13. Cosmartum trilobulatum var“ 
minus, 14. C. aphamichondrum var. pustllum, 15. Staurastrum úndri 
catum var. mínus; von blaugrůnen Algen 16. Scytonema obscurum var., 
terrestre, 17. Nostoc cuticulare var. mirabile, 18. Lyngbya (Oscillaria)) 
gr ena var. phormidioides, 19. L. temuis Var. phormidiovdes und | 
20. var. symplociformis, 21. L. rupicola, 22. L. Okemi var. fallax und 
var. 23. phormidioides, 24. L. nigra v. phormidioides, 25. Cyanoderma“ 
(Myxoderma)"rivulare, 26. Gloeothece rupestvis var. cavernarum, 27. 
Aphanothece caldariorum var. cavernarum, 28. A. midulans var. ther=. 
malis, 29. Coelosphaertum anomalum var. minus, 30. Dactylocoecopsts | 
rupestris, 31. D. vhaphidioides, 32. Aphamocapsa fonticola, 33. A. 
thermalis var. minor, 34. Chrococcus vartus var. luteolus, 35. Ch. fs | 
covtolaceus var. cupreofuscus. | 

Zur Vervollstándigung des im ersten Theile des oberwáhnten | 
„Prodromus der Algenflora von Bóhmen“ publicirten Verzeichnisses | 
derjenigen Localitáten Bóhmens, deren Algenflora vom Verf. im Laufé. 
der letzten 8 Jahre mehr oder weniger eingehend durchgeforscht 
wurde, seien hier noch folgende Oertlichkeiten verzeichnet, an welchen 
der Verf. im J. 1888 Algen und Schizomyceten gesammelt hat. Es 
sind diess in der weiteren Prager Umgebung Tachlovic, Dušnik, dann | 
im Moldauthale die Umgegend von Modřan, Můhlhausen uud Wele 
trus; im Beraunthale feuchte Felsen, Báche, Auellen, Felsenhóhlen) 
etc. bei Solopisky, Roblin, Karlik náchst Dobřichovic, Tetin, Hostín, 
Alt- und Neuhiitten, Zdic und Popovic náchst Beraun; im Elbthale? 
Lissa, Unter-Beřkovic, Liboch, dann die Gegenden von Aussig, Schón- 
Priesen, Půmerle, Wesseln, Nestersitz und Maischlowitz, Kostial, Ops 
polau und Schelchowitz náchst Čížkowitz; Libochowitz an der Been, 
Liptiz náchst Dux; am Fusse des p oPBeDirecs die Umgebungen vo n 


Sůmpfe ete. bei Kopidlno, Rožďalovic, Prachower-Felsen, dann Bachčl| 
Ouellen ete. in der Umsegend von Jičin; in Sůdbohmen die Gegend! 
von Senohrab náchst Mnichovic, Oholovn und Náchod náchst Tabor, 
Ceraz náchst Sobieslau, dann die Umgebung von Počatek und Stein= 


kirchen náchst Budweis. 


ň 


Resultate der Durchforschune der Sůsswasseralgen. 123 


f 
nl 
n 
“ 
| 


Durch die in der folgenden Aufzáhlung mit fetteren Lettern 
gedruckten, bisher aus Bohmen nicht bekannten Algenarten hat sich 
"die Anzahl der vom Verf. im ersten Theiles seines „Prodromus“ in der 
| vergleichenden Tabelle aufgezáhlten Algenarten Bóhmens, wie aus 
der nachstehenden der besseren Úbersicht wegen beigeschlossenen 
| Tabelle zu ersehen ist, nicht unbedeutend vermehrt. 


Vergleichende Tabelle der aus Bóhmen bekannten Algenarten. 


Rhodo- | Ph orozos sen i sl 
E odo- ae0- Oro- ceen 
Alsenarten Bóhmens phyceen | phyceen | phyceen | (Cyano- p 
phyceen) 
Tana l | 
nach des Verf/s | 5 5 04 
| IProdromus, I. Theil = sE A na = v jn pe 
Abies S MAE) OOo ORSŘ KRNOV jn oh do VES a 
S 
. =< m © 
im Jahre 1889 = 95 12 6 647 491 1156 
ASB 
| de | 
| i S ap, 
| Prodromus, I. Theil | « 8 53 u 5 507 290 | 813 
S4s85 
k SAS 
im Jahre 1889 |áta2="| 1 7 548 296 862 
ES l | 


| Was die Zahl der bisher aus Bóhmen bekannten Arten der 
"saprophytischen Bacterien betrifft, so ist diese, wie aus der folgenden 
(Tabelle ersichtlich, zwar geringer als diejenige der zur Zeit aus 
"Schlesien bekannten Species der indifferenten Bacterien, aber doch 
schon als ziemlich gross anzusehen. Es sind námlich vom Verf. 
"bisher bloss die in der freien Natur, in Felsenhohlen, unterirdischen 
Kellern ete. verbreiteten, saprophytischen Bacterien mit Anschluss 
der in Krankenháusern, Laboratorien u. a. auf feucht gehaltenen 
Náhrsubstanzen, Excrementen u. a. vorkommenden Formen untersucht 
worden, von welchen letzteren Schróter unter den aus Schlesien 
durch mehrjáhrige Untersuchungen der schlesischen Bacteriologen be- 
kannt gewordenen 62 Bacterien-Arten nicht weniger als 16 Species 
anfůhrt. 


1) Im „Prodromus der Algenflora von Bóhmen“, I. Theil ist in dieser Rubrik 
irrthůmlich 0 statt 4 gesetzt worden. 


124 Anton Hansgire 


Vergleichende Tabelle der saprophytischen Bacterienarten Bóhmens 
und Schlesiens. 


Bacterien | Gattungen | Arten ") | Váh 
Bóhmens..... 18 42 49 | 


Schlesiens?) . 20 62 | 634, | 


In Betreff der systematischen Anordnung ist hier zu erwáhneny, 
dass sie mit der vom Verf. in seinem „Prodromus der Algenflora: 
von Bóhmen“ náher begrůndeten úbereinstimmt. 


I. Klasse. Rhodophyceae. 


Lemanea jfluviatilis (L.) Ag. Im Erzgebirge in Báchen oberhalb) 
Tellnitz am Wege nach Schónwald mehrfach ! 

Batrachospermum © montliforme (IL.) Roth. Im Karliker-Thale» 
náchst Dobřichowic, bei Kopidlno und bei Bůnaubure náchst Tetschen !! 

Chantransta chalybea Fr. In Báchen bei Modřan, Solopisk náchst. 
Černošic, im Karliker-Thale náchst Dobřichowic, bei Tetin, Zdic, Po-- 
powic, Neuhitten, Hostin, unterhalb Korno náchst Beraun; Senohrab 
náchst Mnichowic, Můhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowitz, Libochowitz,“ 
Kostial náchst Čížkowic, am Wasserfall in der Leym'schen Hóhle bei. 
Schon-Priesen, in Báchen bei Aussie, Pómerle, Bůnaubure, Tellnitz, 
in Tillisch in einem offenen Brunnen, bei Mariaschein mehrfach; 
bei Počatek, Steinkirchen náchst Budweis, Chotowin náchst Tabor, 
Stupšic; bei Jičin, Rozďalowic ! 

Ch. vtolacea Ktz. In Báehen oberhbalb Tellnitz am Wege nach 
Schónwald mit Lemanea! 


II. Klasse. Phaeophyceae. — i 

Synerypta volvoz Ehrb. In Sůmpfen bei Wotic! | 

Chrysomonas flavicans Stein. Im sog. Libuša-Bade be i 

Pankrac náchst Prag, im Radotiner- und Karliker-Thale náchst Do- 
břichowic und bei Můhlhausen! 


j 
> 4 Nach des Verf."'s Classification. | 
2) Nach Schróter, Pilze, in Cohn's Kryptogamen-Flora von Schlesien, 1886. © 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 125 


Phaeothamnion confervicola Lagrh. In Sůmpfen an der Bahn bei 
|Ouřinowes an Cladophora fracta ! 

Phaeodermatium vivulare Hanse.“) In einem Dáchlein 
"im oberen Theile des Solopisker Thales náchst Černošic, unterhalb 
| Korno náchst Beraun an Kalksteinen; in einem Bache bei Wesseln 
(máchst Pomerle auf Basalt! 

| Lithoderma. fluviatile Aresch. 6) fontanum (Flah.) Hansg. Im 


|Kačakbache unweit von dessen Můndung in die Beraun! 


II. Klasse. Chlorophyceae. 


i Coleochaeta pulvinata A. Br. In Siůmpfen bei Steinkirchen náchst 
| Budweis! 
| C. divergens Prinesh. var. P) minor Hansg. In Siimpfen bei 


| | Ohotovin náchst Tabor, Ceraz bei Sobieslau, Boce! Stomisneh o 


| C. soluta Pringsh. var. 8) minor nob. In Sůmpfen an der Bahn 

Pbei Ouřinowes! 

-C dregularis Prinesh. Bei Počatek und Steinkirchen! 

Aphamochaete repens Berth. non A. Br. In Tůmpeln an der Eger 

(bei Libochowic; bei Kopidlno! 

V A. globosa Nordst. In Siůimpfen an der Bahn zwischen Tell- 

mitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen! 

| Oedogontum erispum (Hass.) Wittr. var. rostellatum (Pringsh.) 

Wolle. Zwischen Pankrac und Krč náchst Prag, bei Rožďalowic! 

Oe. Vaucherii (Le C1.) A. Br.  Bei Zdic náchst Beraun, Unter- 
Beřkowic, Liboch, Aussie; Libochowic, Klappay, Liptitz náchst Dux, 

(Tellnitz; Rožďalowic, Kopidlno; Počatek! 

Oe. undulatum (Bréb.) A. Br. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und 

(Kleinkahn; in Tůmpeln an der Lužnic bei Sobieslau, Počatek. 

i Oe. Boristanum (Le Cl.) Wittr. Bei Liptitz náchst Dux, Tell- 

(nitz, Libochowitz, Liboch a. E., Lissa a. E., Kopidlno, Chotowin náchst 

| | Tabor, Sobieslau ! 

| (o sexangulare Člev. Bei Libochowitz! 

| Oe. flavescens (Hass.) Wittr. In Siimpfen bei Počatek! 


2) Siehe, Notarisia, 1889, Nro 1. 


126 Anton Hansgirg 


Oe. eryptoporum Wittr.  Bei Můhlhausen und Libochowitz! 


Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Michle und bei Modřan náchst Prag;, 
Popowic náchst Beraun, Liboch, Klappay, Libochowitz, Liptitz náchst. 
Dux, Bimnauburg, Rozdalose, Kopidlno ! 

Oe. Landsboroughi (Hass.) Wittr. In Siimpfen bei Liptitz nách, 
Dux, Počatek ! 

Oe. vufescens Wittr. B) saxatile Hanse. In einer feuchten Fel-* 
senschlucht bei Sele náchst Roztok, unterhalb Korno und bei Tetin. 
náchst Beraun, bei Můhlhausen! 

Oe. Pringshečmi Cram. Bei Michle und Modřan náchst Pradll 
Zdic náchst Beraun; in Elbetimpeln bei Liboch, Aussig, gegenůber: 
Unter-Beřkowic; bal Čížkowic und Schelchowitz náchst Lobositz, Klap- 
pay, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tabor, bei! 
Sobieslau mehrfach, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis; Kopidlno,, 
Rožďalowic! 

Oe. fonticola A. Br. Bei Michle und Wršowic náchst Prag; Mo-. 
dřan, Solopisk, Karlik, Tachlowic, Hostin, Srbsko, Tetin, Popowic;, 
Zdic náchst Beraun; Senohrab náchst Mnichowic; Můhlhausen, Wel-. 
trus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig,, 
Schon-Priesen, Pomerle, Wesseln, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnau-. 
burg, Telinitz, Mariaschein; Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalowic, Jičin 
mehrfach; Stupšic, ati und Náchod náchst Tabor, Ceraz náchst, 
ak Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! j 

Oe. giganteum Ktz. In Elbetůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic ; : 
bei Libochowitz; Klappay, Liptitz náchst Dux, Sobieslau, Počatek! j 

Oe. sterile Hanse. Bei Steinkirchen náchst Budweis! / 

Oe, Rothi (Le Cl.) Pringsh. In Siůimpfen an der Bahn zvon 
Tellnitz und Kleinkahn! j 

Oe. tenuissímum Hanse. In Sůmpfen bei Liptitz náchst Dux, 
Tellnitz; Chotowin, Ceraz, Počatek, Steinkirchen! Ř 

Bulbochaete setigera (Roth.) Ag. Zwischen Tellnitz und Klein=* 
kahn, bei Chotowin, Ceraz, Steinkirchen, Počatek! 

B. intermedia De By. In Siůmpfen bei Steinkirchen náchst 
Budweis! í 

B. pygmaea Pringsh. Bei Rožďalowic, Počatek, Šteinkirchen 
náchst Budweis! 

B. elatior Prinesh. In Siimpfen an der Bahn zwischen Tellnitz 
und Kleinkahn! | 

B. crassa Pringsh. Bei Počatek und Steinkirchen! 


né 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 127 


B. vectangulavis Wittr. Bei Chotowin náchst Tabor, in Tům- 
jpeln an der Lužnic náchst Sobieslau, bei Počatek! 

Cylindrocapsa geminella Wolle. In Elbetůmpeln bei Sadska! 
i Protoderma víride Ktz. Bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, 
Srbsko, Popowic, Alt- und Neuhitten náchst Beraun, Šenohrab náchst 
| Mnichowic, Můhlhausen mehrfach, Oužic náchst Kralup, Lissa a. E., 
| Kopidlno, Rožďalowic, Jičin, Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Přnode 
| Wesseln, Bůnauburg, Tillisch náchst Tellnitz, Počatek, Steinkirchen 


Prasiola erispa (Lightf.) Menegh. Bei Bůnauburg mehrfach ! 

| Hormiscia zonata (Web. et Mohr) Aresch. Bei Modřan, Solopisk, 
| Karlik, unterhalb Korno und Tetin náchst Beraun, in einem Brunnen 
| oberhalb Krč náchst Prag, bei Senohrab náchst Mnichowie, Libocho- 
| witz, PASE6, Schón-Priesen ! 

JH. subtilis (Ktz.) Hanse. (Ulothrix subtilis Ktz.) Zwischen Pan- 
| krac und Krč, bei Hostiwar, Ouřinowes, Gross-Chuchel, Modřan, Solo- 
| pisk, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, bei Popowic, Zdic náchst 
! Beraun; bei Unter-Beřkowitz, Liboch, Schelchowitz, Oppolau und 
| Kostial náchst Čížkowitz , see Nese Bůnauburg, Tellnitz 
| mehrfach, Mariaschein, Geiersbure, Liptitz náchst Dux, Libochowitz, 
| Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Stupšic, Chotowin náchst Tabor, Ceraz 
| náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek ! 

| H. flaccida (Ktz.) Lagrh. (Ulothrix flaccida Ktz.) An allen Stand- 
Lorten wie H. subtilis ausserdem noch bei Wršowic, Ober-Měcholup 
"und Michle náchst Prag; Alt- und Neuhůtten náchst Beraun; Tachlo- 
-wic, Dušnik; Chwatěrub gegeniber Kralup, Můhlhausen, Hledseb, 
« Miřowic, Weltrus, Lissa a. E., Budyň, Klappay, Libochowitz, Tilliseh 
| und Kammitz náchst Tellnitz, Prachow náchst Jičin! 

| Var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) An Phonolith- 
| Felsen gegeniůber Aussig und am Ziegenbere bei Pomerle, bei Hlu- 
bočep náchst Prag! 

H. varia (Ktz.) Hansg. (Ulothrix varia. Ktz.) Fast an allen bei 
| H. daccida angefihrten Localitáten, ausserdem noch bei Ebersdorf 
| máchst Tellnitz und bei Wolfsschling gegenůber Aussie! 

| Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. [Ulothrix parietina (Vauch.) 
| Ktz.| Bei Michle náchst Prag, Dušnik, Tachlowic, Tetin, Alt- und 
Neuhůtten, Popowic und Zdic náchst Beraun; Modřan, Senohrab, 
| Můhlhausen, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Libochovwitz, 
I Klappay, Oppolau und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Bůnau- 
| burg auch var. erassa (Kůtz.) Hansg. [Ulothrix crassa Ktz.]), Tellnitz, 


128 Anton Hansgirg 


Tillisch, Kammitz, Ebersdorf auch var. orassa, Mariaschein, Liptitz: 
náchst Dux, Počatek, Šteinkirchen náchst Budweis! 

Schizogontum murale Ktz. Bei Biůnauburg mehrfach, Ebersdorf| 
náchst Tellnitz! 

Stigeoclontum tenue Ktz. Bei Pankrac, oberhalb Krč, Wolšan| 
und Modřan náchst Prag, Solopisk, Tetin, Hostin, Popowic, Zdic,, 
Alt- und Neuhitten náchst Beraun, Hostiwař, Senohrab, Můhlhausen,, 
Hledseb, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolan, Libochowitz,, 
Klappay, Aussie, Schón-Priesen, Pómerle, Nestersitz, Biůnauburg, 
Mariaschein, Tellnitz, Liptitz náchst Dux, Ceraz náchst Sobieslau, 
Počatek, Steinkirchen, Stupšic, Chotowin, Kopidlno, Rozďalowic, Jičin 
mehrfach, Lissa a E.! 

S. longipilus Ktz. Bei Rožďalowic und Chotowin náchst Tabor! 

S. falklandicum Ktz. b) longearticulatum Hanse. Bei Chotowin. 
náchst Tabor, Šteinkirchen náchst Budweis! 

9. subspinosum Ktz. Bei Chotowin náchst Tabor! 

S. farctum Berth. Bei Počatek ! 

S. flagelliferum Ktz. In Tůmpeln an der Lužnic náchst Sobieslau, 
bei Počatek und Steinkirchen! 

Chaetophora pisiformís (Roth) Ag. Bei Ounětic náchst Roztok, 
Solopisk, Karlik, Neuhůtten náchst Beraun; Libochowitz, Rožďalowic, 
Chotowin, Steinkirchen náchst Budweis ! 

Ch. elegans (Roth) Ag. Bei Wršowic náchst Prag, in Elbetůmpeln 
bei Lissa a. E., gegeniber Unter-Beřkowic, Aussie; bei Oppolau, 
Liptitz, Nachod uáchst Tabor, in Tiimpeln an der Lužnic und bei 
Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen ! 

Herposteiron confervicola Nág. | Aphanochaete confervicola 
(Nás.) Rbh.]“) In Tiimpeln an der Eger bei Libochowitz, in Elbe- 
tůmpeln bei Aussig, in Tůmpeln an der Lužnic náchst Sobieslau; bei 
Počatek, Steinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic ! 

H. polychaete Hansg.*) In den Prager Sihňzeínléní ober- © 
halb Krč, bei Solopisk, Rožďalowie, Liboóchowitz, Steinkirchen náchst © 
Bndweis! | 

Chaetopeltis orbicularis Berth. In einem Moldautimpel bei 
Hlubočep náchst Prag! ' 

Entocladia gracilis Hanse.*) i einem Teiche bei Wršowic © 
náchst Prag an Cladophora fracta! 3 


1) Vergl. des Verf"s Abhandlung in der Flora, 1888, Nr. 33. 
2) Giehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888. Nr. 14. 
3) Siehe des Verťf.'s Abhandlune in der Flora, 1888 Nr. 33. 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 129 


Draparnaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Můhlhausen! 


D. plumosa (Vauch.) Ag. Bei Hostiwař náchst Prag, Chotowin 
náchst Tabor, Počatek! 
Conferva tenerrtma -Ktz. Bei Gross-Chuchel, Modřan, Solopisk, 
bsko, Hostin, Závodí, Alt- und Neuhůtten, Zdic und Popowic náchst 
raun, Hostivař, Ouřinowes, Senohrab, Můhlhausen, Weltrus, Unter- 
| v Liboch, Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalovic, Budyň, Libo- 
"chowitz, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig,-Tellnitz, Mariaschein, 
Vachod und Chotowin náchst Tabor, Stnpšic, Ceraz náchst Sobieslau, 
„Počatek, Steinkirchen! 
k C. bombycina (Ag.) Wille. In Auellen oberhalb Krč, bei Hosti- 
P Ouřinowes, Senohrab, Gross-Chuchel, im Radotiner Thale, bei 
odřan, Solopisk, Zdic, Unter-Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Rožďa- 
owic, Kopidlno, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussie, 
řellnitz mehrfach, Mariaschein, Liptitz náchst Dux, Chotowin, Ceraz 
jichst Sobieslau, Počatek, Steinkirchen ! 
C. globulifera Ktz. Bei Můhlhausen! 


i Mierospora floceosa (Vauch.) Thr. [ Conferva fioccosa (Vauch.) Ag.] 
Bei Solopisk, Modřan, Popowic náchst Beraun, Můhlhausen, Maria- 
|schein, Tellnitz, Bůnaubure, Bóhm. Brod, Pořičan, Rožďalowic, Ko- 
| pidlno, Chotowin, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! 


= M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. (Conferva stagnorum Ktz.) In Šiimpfen 
ei Tellnitz! 

= M. pachydérma (Wille) Lagrh (Conferva pachyderma Wille.) 
n Sůmpien zwischen Tellnitz und Kleinkahn ! 

ý M. amoena (Ktz.) Rbh. (Conferva amoena Ktz.) In Bergbáchen 
unterhalb Korno und vor Hostin náchst Beraun, bei Senohrab, Liboch, 
a Tellnitz! 

M Va. B) tenuior nob. Fáden hellgrůne fluthende Haarbůschel 
der Ráschen bildend. Veget. Zellen blos 14 bis 15 m dick, 2 bis 3 nach 
Theiluns blos 1"/„mal so lang wie breit, mit ziemlich (bis 25 u) 
ker Membran, an den Scheidewánden čfters leicht eingeschnůrt ; 
„ v) crassior nob. Zellen 25 bis 30 u breit, '/„ bis Imal so lang 
sonst wie die typische Form. — Var. 6) in einem schnell fliessenden 
Báchlein im oberen Theile des Solopisker Thales und unterhalb Korno 


| Př. mathematicko-přírodovědecká. 9 


130 Anton Hansgirg 


PoP a c z ká 


Rhizoclontum Ieroglyphicum (Ag.) Ktz. Bei Tetin náchst Beraun,. 
Liboch, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussig, in Elbe- 
tůmpeln gegeniber Unter-Beřkowic, bei Rožďalowic ! y 
R, fiwitans Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik und unter“ 
halb Korno náchst Beraun! 
Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karliky 
Zdic und Popowic náchst Beraun, Můhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowic, 
Lissa a. E., Aussig, Schelchowitz und Oppolau náchst Čížkowitz, Lis 
bochowitz, Ab. Mariaschein, Liptitz, Ceraz náchst o 
Rožďalowic, Kopidlno! 
C. insignis (Ag.) Ktz. Bei Tetin, Popowic und Zdic náchst Ber nuny 
Liboch, Schelchowitz, Klappay náchst Libochovwitz! 
C. glomerata (L.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlik, unterhalb | 
Korno und Tetin, vor Koněprus, bei Alt- und Neuhůtten, Zdic und | 
Popowic náchst Beraun, Senohrab, Liboch, Aussie, Wolfsschling, Schůn= | 
Priesen, Libochowitz, Bůnauburg, Liptitz náchst Dux, Bilin, Rožďa- | 
lowic, Jičin! JM 
C. canalicularis (Roth.) Ktz. Bei Pankrac náchst Prag, Roddis | 
lowic, Aussig, Tillisch náchst Tellnitz! 
C. declinata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik unterhalll | 
Korno und bei Hostin náchst Beraun, bei Aussig, Schon-Priesen, LS 
bochowitz, Pomerle, Nestersitz, Bůnaubure, Jičin ! JJ 
Trentepohlia aurea (L.) Mart. An Kalksteinfelsen bei Solopisk k, 
unterhalb Korno, Tetin, Hostin náchst Beraun, an Sandsteinen béji 
Liboch! i | 
T. umečnata (Gobi.) Hamse. In Wěldern oberhalb Tellnitžií 
spárlich ! | 
T. abietina (Flot.) Wille. In den Prachower-Felsen bei Jičiný 
Počatek! , 
T. odorata (Lyngb.) Wittr. Bei Solopisk náchst Černošic! © 
T. umbrina (Ktz.) Bor. Bei Solopisk, Roblin, Karlik, Hostimy 


Alt- und Pek ya ún Zdie náchst Beraun, Senohraby 


bochowitz, SeHěleho vt náchst Čížkowitz, 6 oWTatšsetitiátě, Sehóne | 
Priesen, Pómerle, Maischlowitz, Nestersitz, Binh Tellnitz, Maia- | 
schein, Geiersbure, Liptitz, Šteinkirchen náchst Budweis, Počátá j 
Ceraz náchst Sobieslau, Náchod und Chotowin náchst Tabor, 
Hasin náchst Rožďalowic, Kopidlno ! 3 | 

T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Ounětic náchst Roztok, Lissa 


a. K., Rožďalowic, Kopidlno, Počatek, Steinkirchen ! 


i 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralcen. 131 


Chlorotylium cataractarum Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, 


| Karlik, Modřan, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, vor Koněprus, 
„ Zdic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Aussig, Wolfsschline, Schón- 
' Priesen, Wesseln und Nestersitz náchst Pomerle, Libochowitz! 


Mierothammon Kiitzingianum Nág. In einem Brunnen in der 


| Prager Neustadt, bei Stupšic und Rožďalowic! 


Vaucheria sesstlis (Vauch.) D. U. In Sůmpfen am Wolšaner- 


! Teiche schon im April fructificirend, bei Michle, Modřan, Dušnik, 
i Tachlowic, Solopisk, Roblin, Karlik, Senohrab, Gross-Chuchel, Srbsko, 
|"Tetin, Hostin, Alt- und Neuhitten, Popowic und Zdic, Můhlhausen, 
| Weltrus, Liboch, Unter-Befřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Kostial 
| und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Schón-Priesen, Půmerle, 
| Nestersitz, Bůnaubure, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz 
| náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, Kopidlno, Prachow 


náchst Jičin! 
V. de Baryana Wor. In einem Bergbáchlein bei Solopisk náchst 


í w 


! Cernošic! 


V. geminata (Vauch.) D. C. In Wiesengráben bei Schelchowitz 


| náchst Čížkowitz; var. r/vulavis Hanse. bei Karlik! 


Botrydum granulatum (L.) Rostaf. et Wor. Bei Weltrus, Aussig, 


| Unter-Beřkowie ! 


Pandorina morum Bory. Bei Lissa a. E., Aussig, gegenůber 


"Unter-Beřkowic, bei Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Maria- 
kschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotwin, in Tůmpeln au der 
„Lužnic bei Sobieslau, Počatek! 


Chlamydomonas pulviseulůs (Můll.) Ehrb. Bei Pankrac, Michle, 
|Solopisk, Karlik, Beraun, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Tellnitz, 
Liptitz, Rožďalowic, Počatek ! 

Ch. tingens A. Br. In einem Wiesentůmpel in Nuslethal 
náchst Prag! 

: Hydrodictyon veticulatum (L.) Lagrh. Bei Modřan náchst Prag, 
bei Unter-Beřkowic! 

Pediastrum Boryanum (Turp.) Menech. In Elbetiimpeln gegen- 
hůber Unter-Beřkowic, bei Chotowin, Ceraz, Počatek, Steinkirchen, 
Kopidlno, Rožďalowic, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz náchst Dux; 
war. granulatum (Ktz.) A. Br. im sog. Libušabade náchst Pankrac; 
war. subuliferum Ktz. bei Modřan ! 

i Var. serratum (Reinsch) Asken. (Pediastrum serratum Reinsch). 


Bei Počatek und Steinkirchen náchst Budweis! 
9* 


132 Anton Hansgirg 


P. duplex Meyen. Bei Solopisk, in Elbetimpeln gegenůber Unter=. 
Beřkowic und bei Aussig; bei Liptitz, Chotowin, in Tůmpeln an der: 
Lužnic und in Teichen bei Čeraz náchst Sobieslau, Počatek, Stein-- 
kirchen ! 

P. tetras (Ehrb.) Ralfs. In Simpfen bei Počatek ! | 

Coelastrum microporum Nás. In Elbetiimpeln gegenůber Unter- 
Beřkowic und bei AusSig, bei Liptitz, Sobieslau mehrfach, Šteinkirchen | 
náchst Budweis! 

Scenedesmus  bijugatus (Turp.) Ktz: „Bei Gross Ghuhol Můhl-. 
hausen, Unter-Beřkowic, Aussie, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, im 
Tiůimpeln an der Lužnic und in Teichen bei CČeraz nach Soblesl 
Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic ! 

S. denticulatus Lagrh. Bei Ceraz, Počatek! 

S. guadricauda (Turp.) Bréb. Bei Michle náchst Prag, Unter- 
Beřkowic, Aussig, Liptitz, Steinkirchen, Počatek, Sobieslau mehrfach, 
Rožďalowic ! 

S. obliguus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel náchst Prag, Můhl= 
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Tellnitz, Liptitz, Cho- 
towin, Sobieslau, Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno! 


Ophiocytium parvulum (Perty) A. Br. In Elbetůmpeln gegen- | 
úber Unter-Beřkowic und bei Aussig; Libochowitz, Tellnitz, Liptitz, 
Můhlhausen, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Sobieslau U 
Počatek, Steinkirchen ! 

O. maius Nág. Bei Ouřinowes náchst Prag, Šteinkirchen! 

Rhaphidium polymorphum Fres.  Bei Můhlhausen, Lissa a. E 
Unter-Beřkowic, Aussig, Oppolau, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz, 
Tellnitz, Sobieslau, Počatek, Šteinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic; var. 
faleatum (Corda) Rbh. in Sůmpfen bei Liptitz náchst Dux! 

Selenastrum Bibraianum Reinsch, Bei Steinkirchen náchst Bud=. 
weis! : 

Tetraedron trigonum (Nág.) Hanse. (Polyedrium trigonum Nás.) 
In Elbetůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic, bei Steinkirchen ! k 

T. caudatum (Corda) Hanse. (Polyedrium caudatum. Corda.) Lagrh. 
In Siůimpfen bei Počatek ! i 

T. lobulatum (Nás.) Hanse. In torfigen Sůmpfen bei Počatekl 


Asken.) In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag, in Elbetiimpeln gegen- 
ber Unter-Beřkowic, bei Liptitz náchst Dux, Lomnitz náchst Wit- 
tingau! Ň 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 133 


T. minimum (A. Br.) Hanse. (Polyedrium minimum A. Br.) In 
| Sůmpfen bei Počatek, in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau ! 
| Charactum subulatum A. Br. Bei Aussie, Liptitz náchst Dux, 
| " Kopidlno! 
Kentrosphaera Faceiolae Bzi. var. Vrregularis Hanse. Bei Stein- 
| kirchen náchst Budweis! 

i Endosphaera bienmis Klebs. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst 
| Prag! 
Schizochlamys gelatinosa A. Br. In Sůmpfen bei Steinkirchen 
« náchst Budweis! 

| Palmodactylon vartum Nás. Bei Můhlhausen, Liptitz, Steinkir- 
' chen, Počatek ! 

| Aptocystis Brauniana Nág. An Cladophora und Oedogonien im 
| sog. Libuša-Bade náchst Pankrac! 

Geminella interrupta (Turp.) Lagrh. Bei Pankrac náchst Prag, in 
| Sůmpfen bei Tellnitz! 

| Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Sůmpfen bei Stein- 
(kirchen náchst Budweis! 

Dictyosphaerium reniforme Bulnh. In Sinapfen bei Počatek! 

D. pulchellum Wood. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 
| Nephrocytium Agardhianum Nág. In Siůmpfen bei Počatek und 
| Steinkirchen! 
| N. Nágélii Grun. Bei Zdic náchst Beraun, Steinkirchen ! 

Oocystis Nágelii A. Br. In Siimpfen bei Počatek! 

; O. solitavia Wittr. In Sůmpfen bei Tellnitz, Liptitz, Lissa a. E. 
| Rožďalowic, Počatek; var. rupestris (Krch.) Hansé. [Oocystis rupestris 
| Krch.| an feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, unterhalb Korno 
und bei Hostin náchst Beraun; am Warkotscher Wasserfall náchst 
(Aussig! 

i Pleurococcus mintatus (Ktz.) Nág. In einer Felsenhohle unter- 
halb Korno náchst Beraun! 

| P. angulosus (Corda) Menegh. In Siimpfen bei Počatek und 
Tellnitz! 

Gloeocystis rupestrís (Lyngb.) Rh. Bei Karlik, Hostin, an Pho- 
| nolith- Felsen am Ufer der Elbe gegenůber Aussie, bei Tellnitz, Bů- 
l maubure, Geiersburg náchst Mariaschein, Počatek, in den Prachower 
| Felsen náchst Jičin ! 
| Palmella mucosa Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk und Karlik, 
i bei Schón-Priesen, Oppolau, Libochowitz, Steinkirchen, Počatek! 

P. stigeoclonit Ktz. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 


154 Anton Hansgirg 


P. botryoides Ktz. Bei Karlik, Srbsko, Alt- und Neuhůtten náchst. 
Beraun, Senohrab, Geiersbure, Mariaschein, Tellnitz, Bůnauburg, in' 
den Prachower-Felsen náchst Jičin ! 

P. mintata Leibl. Bei Pankrac und Modřan náchst Prag; Srbsko;, 
Záwodí, Popowic, Zdic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Můhl-. 
hausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Bů-- 
naubure, Mariaschein, Liptitz, Otebomne Ceraz náchst Sobieslau, Po-- 
čatek, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin! 

Stichococeus bacillaris Nácg. Bei Gross-Chuchel, Solopisk, Karlik, 
Hostin, Srbsko, Tetin, Althůtten, Zdic und Popowic náchst Beraun, 
Senohrab, Chwatěrub, Můhlhausen, Weltrus, Liboch, Křiwenic, Unter-- 
Beřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Aussie, Schon-Priesen, Pó-. 
merle, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnaubure, Tellnitz, Geiersbure, Maria- 
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Chotowin, Ceraz und! 
Drachow náchst Sobieslau, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! 

Protococeus viridis Ag. var. pulcher (Krch.) Hanse. An feuchteni 
Felsen bei Solopisk! 

P. grumosus Rich. In einer feuchten Felsenhóhle unterhalb Kórnl 
náchst Beraun im Gallertlager einiger Schizophyten! 

P. infustonum (Schrank.) Krch. Bei Modřan, Karlik, Lissa a. E.,, 
Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Sobieslau,, 
Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno ! 

P., botryoides (Ktz.) Krch. var. nidulans Hanse. In Siimpfen beji 
Tellnitz und Šteinkirchen! 

Urococeus insignis (Hass.) Ktz. Bei Tellnitz, Geiersbere náchst. 
Mariaschein, Steinkirchen, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Steinkirchen 
náchst Budweis! 

Trochiscia hatophila Hanse.) In Salzwassersůmpfen bei 
Oužic náchst Kralup! 

T. granulata (Reinsch.) Hanse. (Acanthococcus granulatus. 
Reinsch.) In einem Warmhause des Heine'schen Gartens bei Prag 

T. minor Hanse. (Acanthococcus minor Hanse.) In Sůmpfen bei 
Počatek ! : 

T. hirta (Reinsch.) Hanse. (Acanthococeus hirtus [Reinsch.] Lagrh. JM 
Bei Poéatek ! 

T. acteulifera (Lagrh.) Ha (Acanthococcus aciculiferus Laerh) 
var. pulehra Hanse. In den Prachower Felsen náchst Jičin! 


v) Mehr úber diese Alge ist in des Verf's Abhandlung in der Hedwigia, 1888,- 
Heft 5 u. 6 nachzulesen. 


j 
| 
| 
| 
| 
| 
| 


Resultate der Durchforschung der Sisswasseralgen. 135 


T. reticularis (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus reticularis 
Reinsch.) In Simpfen bei Oužic náchst Kralup! 

T. stagnalis Hanse. (Acanthococcus palustris Hansg.) In Sůúmplen 
am der Bahn zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst 
Budweis! 

Dactylococcus caudatus (Reinsch.) Hansg. Bei Můnchengrátz und 
Steinkirchen ! 

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Karlik, Lissa a. E., Kopidlno, 
Roždďalowic, Liptitz, Tellnitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po- 
čatek, Steinkirchen náchst Budweis! 

-© Mougestia sealaris Hass. In Šůmpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn ! É 

M. numulovdes Hass. Bei Rožďalowic, Sobieslau, Počatek, Stein- 
kirchen ! 

M. parvula Hass. Bei Selc náchst Roztok, Lissa a. E., Bůnau- 
burg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Ceraz, Steinkirchen, 
Počatek ! 

M. genujlexa (Dillw.) Ag. In Sůmpfen am Wolšaner Teiche náchst 
Prag, bei Modřan, Solopisk, Karlik, Popowic, Zdic, Můhlhausen, Liboch, 
iu Elbetimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig, in Súmpfen zwischen 
Lissa und Alt-Lissa, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Bůnaubure, Tell- 
nitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin und Nachod náchst Tabor, Ceraz 
náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, Kopidlno! 

M. viridis (Ktz.) Witt. Bei Tellnitz mehrfach, Rožďalowic, Cho- 
towin, Počatek, Steinkirchen! 

Zygnema chalybeospermum Hanse.*) In einem Bergbáchlein 
im Engpasse unterhalb Korno náchst Beraun! 

Z. vrlvynchonema Hanse. In Salzwassersůmpfen an der Staats- 
bahn zwischen Slatinan und Chotzen! 

Z. stellinum (Vauch.) Ag. In Elbetůmpeln und Siimpfen bei Lissa, 
gegeniber Unter-Beřkowic, bei Aussie, Oppolau, Libochowitz, Tell- 
niíz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin und Náchod 

| Máchst Tabor, Stupšic, Ceraz náchst Sobieslau, Počatek, Hostiwař, 
Bolopisk und Modřan náchst Prag, Zdic und Popowic náchst Beraun! 

Zygogontum ericetovrum Ktz. Bei Hostin und Neuhůtten náchst 
| Beraun, Senohrab náchst Mnichowic, Libochowitz, Maischlowitz náchst 
| Půmerle, Tellnitz, Geiersbure náchst Mariaschein, Počatek, Stein- 


9 Mehr úber diese und die nachfolcende neue Z.-Art siehe in der diesbezůc- 
lichen Abhandlung des Verf's in der Hedwigia, 1888, Heft 9 u. 10. 


136 Anton Hansgirg 


kirchen, Chotowin, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower-Felseni 
bei Jičin! 

Spirogyra gracilis (Hass.) Ktz. In Elbetiimpeln bei Lissa, gegen- 
úber Unter-Beřkowitz und bei Aussig, Oppolau und Schelchowitz/f 
náchst Čížkowitz, Libochowitz, Bůnaubure, Liptitz, Nachod und Cho- 
towin náchst Tabor, Stupšic, Počatek ! | 

S. communis (Hass.) Ktz. Bei Zdic náchst Beraun, in Elbe“ 
tůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussie, Můhlhausen, Libochowitz, 
Liptitz, Počatek, Ceraz náchst Sobieslau, Nachod náchst Tabor, Ro- 
žďalowic, Kopidlno! | 

S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Sele náchst Roztok, Solopiskyfl 
Karlik, in Sůmpfen am Wolšaner Teiche náchst Prag, Modřan, Ouně“ | 
tic náchst Roztok, Můhlhausen, Weltrus, in Elbetůmpeln gegeniůber(i 
Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, Po- 
merle, Wesseln, Nestersitz, Liptitz; bei Hostin, Srbsko, Zdic, Alt=M 
und Neuhůtten und in Záwodí náchst Beraun; Chotowin, Štupšic, in 
, Tůmpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Ro- 
žďalowic, Kopidlno ! 

S. vartans (Hass.) Ktz. In den Prager Schanzgráben im Junmi 
1888 fructificirend! 

S. rivularis Rbh. var. minor Hanse. Bei Dobřichowic, Karlik, 
orbsko an der Beraun, Liboch und Aussig an der Elbe, Libochovitz, 
Oppolau, Liptitz, Sobieslau! 
S. ffuviatilis Hilse. Bei Libochowitz, Steinkirchen náchst Budvallj 
S. neglecta (Hass.) Kůtz. Im sog. Libuša-Bade bei Pankrac náchst 


Prag! . 
S. dubia Ktz. Bei Kopidlno, Rožďalowic, Ceraz náchst Sobieslau, 
Steinkirchen, Počatek! 
S. majuscula Ktz. „Bei Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchs 
Budweis! ji 
S. nětida (Dillw.) Link. Bei Modřan, Zdic náchst Beraun, We 1 
trus, Aussig, Libochowitz, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno! 
S. crassa Kt. Bei Zp a P 


elabalkců nt B. webén K“ bei Solopisk, Zdic náchst Bera] 
Lissa a. E., in Elbetůmpeln cegeniber Unter-Beřkowic; bei Liboch 
Aussig, Oppolau, Libochowitz, Rožďalowic ! 
S. inflata (Vauch.) Rbh. Bei Oppolau, Tellnitz mehrfach! 
S. Weberi Ktz. In den Prager Schanzeráben im Juni 1888 fructi- 
úcirend, in Ouellen zwischen Pankrac und Ober-Krč, bei Modřan, in 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 137 


Elbetůmpeln gegeniber Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Libochowitz, 
Oppolau, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tabor, 
Kopidlno! 

S. insignis (Hass.) Ktz. var. falla Hanse.*) In einem Prager 
Schanzeraben hinter dem gew. Kornthor! 

Svrogonium sticticum (HM. B.) Ktz. In Elbetimpeln gegenůber 
Unter-Beřkowic, bei Kopidlno und Rožďalowic! 

Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. Bei Počatek! 

Hyalotheca dissiliens (Smith) Breb. In Sůmpfen bei Stupšic, 
Chotowin, Počatek, Steinkirchen! 

H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Chotowin náchst Tabor, Stupšic, 
Sobieslau, Počatek, Steinkirchen! 

H. dubia Ktz. In Simpfen bei Počatek und Šteinkirchen náchst 
- Budweis! 
Gymnozyga bambustna (Bréb.) Jacobs. Bei Počatek, Steinkirchen! 
Sphaerozosma filiforme (Ehrb.) Rbh. Bei Počatek! 
S. secedens De By. In Siůmpfen bei Počatek, Tellnitz! 
Desmidium Swartz'i Ag. Bei Tellnitz, Steinkirchen und Počatek! 
D. Baylei (Ralfs.) De By. In Sůmpfen bei Počatek unter 
© anderen Desmidiaceen | | 
D. cylindricum Grev. In torfigen Siůimpfen bei Počatek! 
Mesotaentum micrococcum (Ktz.) Krch. Bei Modřan, Můhlhausen, 
© Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Pomerle, Maischlowitz, 
- Nestersitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Libochowitz, Hostin, 
- Tetin, Neuhůtten und Zdic náchst Beraun, Chwatěrub, Steinkirchen, 
- Počatek, Chotowin, Stupšic, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower 
|, Felsen bei Jičin! 

M. Braunii De By. Bei Bůnaubure und in den Prachower Felsen 
náchst Jičin! 

M. Endlichertanum Nág.. Bei Geiersbure náchst Mariaschein, 
: Tellnitz! 

Cylindrocystis Brebissonii Menegh. In Sůmpíen zwischen Tellnitz 
und Kleinkahn, bei Počatek! 

C. orassa De By. Bei Solopisk, Tetin, Hostin und unterhalb 
- Korno náchst Beraun! 
Penium libellula (Focke) Nordst. (P. closteroides Ralís.) In Sům- 
| píen bei Počatek, Steinkirchen ! 


1) Mehr úber diese neue S.-Form siehe in des Verf“s Abhandluns in der 
Hedwigia, 1888, Heft 9. und 10. 


138 Anton Hansgirg 


P. navicula Bréb. Bei Počatek! 

Clostertum gracile Bréb. In Simpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn, bei Počatek mehrfach, Šteinkirchen náchst Budweis! 

C. lunula (Můll.) Nitzsch. Bei Počatek! 

C. acerosum (Schrank) Ehrb. Bei Tellnitz, Počatek, Steinkirchen ! 

C. striolatum Ehrb. Bei Stupšic, Počatek, Steinkirchen! 

C. Dianae Ehrb. Bei Steinkirchen, Počatek! 

C. parvulum Nás. Bei Hostiwař náchst Prace, in Elbetůmpeln 
gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig; Liptitz náchst Dux, Tellnitz mehr- 


fach, in Tiůimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst © 


Sobieslau, bei Počatek, Steinkirchen! 

C. momliferum (Bory) Ehrb. Unterhalb Korno und bei Neu- 
hůtten náchst Beraun, bei Aussig, Počatek! 

Dysphinctium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exiguum. Hansg. An 


feuchten Kalksteinfelsen an der Westbahn bei dem Wáchterhaus Nr. 27,. 


unterhalb Tetin, vor Hostin náchst Beraun; auf feuchter Erde an den 


Prager Schanzen, im Nuslethal, bei Hostiwař náchst Prag; an Felsen 


im Bahneinschnitte vor der Station Stupšic! 
D. eruciferum (D. By.) Hanse. Bei Steinkirchen! 
D. connatum (Bréb.) D. By. var. B) minus Nordst. Bei Počatek! 
D. annulatum Nág. In Sůmpfen bei Počatek! 
D. palangula (Bréb.) Hanse. var. de Baryi Rbh. Bei Počatek und 
Rožďalowic ! 
D. cylindrus Nág. Bei Chotowin náchst Tabor! 


Docidium baculum Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis, | 


Tellnitz! 

Tetmemorus laevis (Ktz.) Ralís. Bei Biinaubure, Počatek! 

T. granulatus (Bréb.) Ralfs. Bei Počatek! 

T. Brébissonii (Menegh). Ralfs. In Siimpfen bei Počatek! 

T. minutus D. By. Bei Počatek und Tellnitz! 

PFleurotaentum nodulosum (Bréb.) D. By. Bei Steinkirchen, Po- 
čatek! 

P. truncatum (Bréb.) Nág. Bei Počatek, Sobieslau ! 

P. coronatum (Bréb.) Rbh Bei Počatek! 


Cosmaridium cucumis (Corda) Gay. In Sůmpfen bei Modřan © 


náchst Prag! 
C. de Baryi (Arch.) Hansg. var. 8) minus Hanse. Bei Počatek; 
var. y) spetsbergense Nordst. Bei Steinkirchen! 


Xanthidium antilopaeum (Bréb.) Ktz. In Tůmpeln an bí Lužnic © 


náchst Sobieslau, bei Počatek ! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 139 


Cosmartum granatum Bréb. Bei Tellnitz, Steinkirchen, Ceraz 
/náchst Sobieslau ! 

C. moniliforme (Turp.) Ralfs. In Siimpfen bei Počatek! 

C. bioculatum Bréb. Bei Rožďalowic, Tellnitz, Štupšic, Ceraz 
máchst Sobieslau; bei Steinkirchen auch var. B) parcum Wille! 

' C. Hammeri Reinsch. Bei Karlik náchst Dobřichowic, Aussig, 
(Tellnitz, Liptitz náchst Dux! 

1 C. Memeghinii Bréb. Bei Michle und Modřan náchst Prag; 
IKarlik; unterhalb Korno náchst Beraun; in Elbetimpeln bei Aussie, 
'gegenůber Unter-Beřkowic; bei Libochowitz, Oppolau, Tellnitz, Liptitz, 
ILissa a. E., Chotowin, Stupšic, in Tůmpeln an der Lužnic und in 
ITeichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, 
(Kopidlno! — Var. Braun? Reinsch. Bei Pankrac náchst Prag, Po- 
'čatek! 

C. erenatum Ralfs. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Wršowic 
(náchst Prag! 

C. subtumidum Nordst. In Siůmpfen bei Počatek, Ceraz náchst 
|Sobieslau ! 

| C. pseudobotrytis Gay. Unterhalb Korno und Tetin náchst Be- 
/raun, bei Stupšic! 

j C. orbiculatum Ralfs. Bei Počatek! 

C. nitidulum De Not. In Siimpfen bei Tellnitz! 

C. laeve Rbh. In feuchten Moldaufelsen bei Chwatěrub gegen- 
ber Kralup! 

C. irilobulatum Reinsch. Bei Počatek! — Var. B) minus 
Hanse. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Ceraz náchst Sobieslau, 
Rožďalowic! 

C. pyramidatum Bréb. Bei Počatek, Steinkirchen ! 

C. etrculare Reinsch. Bei Ceraz, Počatek! 

C. obsoletum (Hantzsch) Reinsch. Bei Ceraz náchst Sobieslau ! 

C. holmtense Lund. An feuchten Felsen unterhalb Korno, Tetin 
und vor Hostin an der Beraun, bei Chwatěrub an der Moldau, im 
Bahneinschnitte vor der Station Stupšic, bei Tellnitz! 

C. margaritiferum Turp. In Elbetiimpeln gegeniber Unter-Beř- 
Ikowic, bei Aussig, Lissa; Rožďalovic, Kopidlno; Ceraz, Steinkirchen, 
Počatek ! 
| C. aphanichondrum Nordst. var. pusillum Hanse. An 
"feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun! 

C. Brébissonii Menegh. In Sůmpfen bei Počatek! 


p 


140 Anton Hansgire 


C. botrytis (Bory) Menegh. Bei Sele náchst Roztok, Solopisk,, 
Karlik, unterhalb Korno náchst Beraun; bei Unter-Beřkowic, Libochy, 
Oppolau, Schelchowitz, Aussig, Libochowitz, Tellnitz, Mariaschein,, 
Liptitz náchst Dux, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin, in. 
Tůmpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Počatek mehrfach, Stein- 
kirchen ! 

C. eruciatum Bréb. An feuchten Felsen vor der Bahnstation| 
Stupšic! 

C. subcrenatum Hantzsch. Bei Pankrac náchst Prag, Tellnitz,, 
Geiersburg náchst Mariaschein, Ceraz, Počatek! 

C. ornatum Ralfs. In Elbetimpeln bei Aussig, Počatek! 

C. biretum Bréb. var. B) minus Hanse. In Auellen zwischen Pan- 
krac und Ober-Krč náchst Prag! 

C. speciosum Lund. Zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 

C. pseudogranatum Nordst. An feuchten Felsen bei Chwa- 
těrub gegenůber Kralup! | 

C. ceaelatum Ralfs. An feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun'' 

Arthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. In Tůmpeln an der Lužnič 
náchst Sobieslau, bei Počatek! 

A. octocornis Ehrb. Bei Steinkirchen náchst Bino lí 

Euastrum pectinatum Bréb. Bei Tellnitz! 

E. verrucosum (Ehrb.) Ralfs. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Po- 
čatek mehrfach! ) 

E. oblongum (Grev.) Ralís. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und. 
Kleinkahn, Počatek ! 

E. ansatum Focke. Bei Počatek, Steinkirchen, in Sůmpfen zwieo 
schen Po und Kleinkahn! 

K. elegans (Bréb.) Ktz. In Siimpfen bei Kammitz und zwischen 
Tellnitz und Kleinkahn, bei Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! 

E. Pokornyanum Grun. In Sůmpfen bei Steinkirchen! © 

E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkir- 
chen, Počatek, in Siimpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn! j 

Mierasterias crux melitensis (Ehrb.) Ralís. Bei Počatek! 

M. truncata (Corda) Bréb. In Sůmpfen bei Počatek! 

M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Chotowin náchst Tabor, Ceraz náchst | 
Sobieslau, Počatek ! k: 

Staurastrum muticum Bréb. Bei Modřan náchst Prag, Lissa a. E., 6 
Schelchowitz, Aussie, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Po- 
čatek, Ss chen! 

S. alternans Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 141 


S. brevispěna Bréb. In Sůmpfen bei Počatek! 

S. dejectum Préb. Bei Počatek, Tellnitz! 

| S. cuspidatum Bréb. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Počatek! 

| S. dilatatum Ehrb. In Siimpfen bei Počatek, Steinkirchen, So- 
'bieslau mehrfach, Tellnitz ! 


S. polymorphum Bréb. Bei Sobieslau, Steinkirchen, Počatek! 
S. avicula Bréb. In Simpfen bei Steinkirchen náchst Budvweis! 
9. echinatum Bréb. Bei Počatek! 

S. gracile Ralfs. In Sůmpfen bei Steinkirchen, Počatek! 

S. vesťitum Ralfs. In Simpfen bei Počatek! 

S. furcigerum Bréb. Bei Tellnitz, Počatek! 

S. Pseudosebaldi Wille. Bei Počatek! 

S. dněricatum Delp. In Simpfen bei Počatek! 

| S. pusilťum Wolle. In Sůmpfen bei Počatek unter anderen 
| Desmidiaceen ! 


IV. Klasse. Myxophyceae (Cyanophyceae).") 


| Stigonema informe Ktz. (incl. Širosiphon coralloides Ktz.) Am 
| Aupafall, Mummelfall, am Sůdabhange der Schneekoppe, an steinigen 
| Wasserfállen bei Harrachsdorf! 

' S. torfaceum (Engl. Bot.) Cooke (inel. Širosiphon pulvinatus 
"Bréb. et S. secundatus Ktz.). Im Riesengebirge am Aupafall! 

| S. minutum (Ag.) Hass. (incl. S. crustaceum Bzi.). An Felsab- 
"hángen im Záhorunde, am Siůdabhange der Schneekoppe, bei Har- 
(rachsdorf im Riesengebirge; bei Karlik náchst Dobřichowic spárlich ! 
| S. panniforme (Ag.) Bzi. (incl. Širosiphon alpinus Ktz. et S. 
| eompactus Ktz.). An der Beroschmiede und im unteren Theile des 
Aupafalles und unterhalb der Schneekoppe im Riesengebirge! 

S. ocellatum (Dillw.) Thr. In torfigen Sůmpfen bei Magdalena 
"und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen náchst Budweis, Tellnitz, 
an der Bereschmiede, am Sůdabhange der Schneekoppe, im Záhgrunde, 
"in Sůmpfen bei der Wiesenbaude, bei Wurzelsdorť, Neuwelt, Harrachs- 
| dort, am Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfálleu im Riesen- 
 gebirge! 
P S. hormoides (Ktz.) Hanse. (Sirosiphon hormoides Ktz.). Am 
(Mumnelfall und bei den Steinigen Wasserfállen! 


» 
l 


1) Im Nachfolgenden hat der Verfasser auch die selteneren von ihm J. 1887 
in Bohmen gesammelten Arten der blaugrůnen Algen angefůhrt. 


142 Anton Hansgirg 


Hapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. In Sůmpfen bei Rožďalowie, 
Kopidlno, im Riesengebirge am Záhgrundwasser, bei der Wiesenbaude; 
bei Ceraz náchst Sobieslau, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Neu-Bistritz, Grambach, Počatek, Kardaš-Řečic mehrfach, Steinkircheni 
náchst Budweis, in Sůmpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahnl| 

Capsosira Brébissondi Ktz. Im Riesengebirge am Aupafalll 
und am Sůdabhange der Schneekoppe; im Bohmerwalde im B 
náchst Eisenstein! | 

Nostochopsis lobatus Wood. var. stagnalis Hanse. Lagerf 
compact, rundlich oder von unregelmássiger Form, meist 2 bis 5 mm 
breit. Hauptfáden reichlich verzweigt, oft radiár verlaufend. Ástchen' 
einzeln oder zu 2 bis 3 neben einander. Veget. Zellen der Hauptfáden 
niedergedrůckt kugelig oder tonnenfórmig, seltener lánelich-elliptischy 
meist 4 bis 6 w dick, 1 bis 2mal so lang, oft fast rosenkranzfórmig 
angeordnet, die der stehen meist 2-5 bis 4 u dick, 2mal so lang. | 
Grenzzellen elliptisch oder lánelich cylindrisch an den Ástchen meist 
15 bis 18 u lang; sonst wie die typische Form. Bisher (var. stag- 
nalis) blos in einem Tůmpel auf der orossen Insel bei Čelakowič 
a. E. mit Cylindrocapsa geminella Wolle! 


Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. An Kalksteinfelsen unterhalb 
Korno und Tetin náchst Beraun! i 
S. figuratum Ag. (S. thermale Ktz.) Bei Chwatěrub gegenůber 
Kralup, Chlumec náchst Wittingau, im Riesengebirge am Aupafall, 
im Aupagrund, Záhorund, am Sůdabhange der Koppe, bei Wurzels 
dorf, Neuwelt, Harrachsdorf, insb. am Mummelfall und bei den Štei- 
nigen Wasserfállen, bei Siehdichfůr! 3 
S. tolypothrichoides Ktz. In Simpfen an der Staatsbahn. 
bei Ouwal spárlich! | 
S. involvens (A. Br.) Rbh. Am Spitzberg im Bohmerwalde! 
S. Hofmannť (Ag.) Thr. Bei Roblin, Solopisk, Karlik, Srbukdll 
Tetin, Dušnik, Tachlowic, Alt- und Neuhiůtten, Zdic, Můhlhausenil 
Weltrus, Aussie, Pomerle, Bůnauburg, Tellnitz, Bilin, Dux; im Riesen- 
gebirge noch bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachsdorf, Marschendorf i 
Dunkelthal, Petzer; bei Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen und | 
Forbes náchst Bah 
S. ambiguum Ktz. An feuchten Sandsteinen bei Liboch. a. B 
bei Žíč náchst Chlumec bei Wittingau, am Wege von Roztok nach © 
Ounětic! 
S, ocellatum Lyngb. Bei Solopisk náchst Černošic, Bůnaubure! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 143 


S. cincinnatum (Ktz.) Thr. Bei Čelakowic a. E., Biůnauburg unter 
dem Erzgebirge, Strakonic! 
Tolypothrix tenws Ktz. Im Lackasee bei Eisenstein, bei Stein- 


 kirchen, Lissa a. E., Chotzen ! 


| 
| 


| 


| 


T. War ohlahnděna Rbh. In einem Waldbrunnen bei Plass náchst 
Pilsen! 
T. lanata (Desv.) Wartm. (incl. T. aegagropila. Ktz.) Bei Čela- 


- kowic a. E., Lissa, Kowanic náchst Nimbure, Poděbrad, Gross- Wossek, 
© Chotzen, přesné in Simpfen bei Bišic, Wšetat und Kojowic, Dachow 


náchst Hořic; bei Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic, 
Chlumec náchst Wittingau, Schewetin, Počatek, Neu-Bistritz, Liptitz 
náchst Dux, Třtic náchst Neu-Strašic, Cimelic, Putim, Blowic náchst 


| Pilsen! 


T. distorta (Můll.) Ktz. Bei Čelakowic a. E., Chotowin náchst 


| Tabor, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Schewetin náchst 


l 


Weselí a. L., Šteinkirchen, Geiersburg náchst Mariaschein, Kammitz 
náchst Tellnitz! 
Plectonema můirabile (Dilw.) Thr. Bei Eisenbrod u. Kaplitz! 
P. phormiďdioides Hanse. Bei Siehdichfůr náchst Neuwelt 


mit Hydrocoleum Brébissonii Ktz. var. aerugineum! 


P. puteale (Krch.) Hanse. (Glaucothrix putealis Krch.) Bei 


| Modřan náchst Prag, Stupšic, Počatek, Chrabřic náchst Laun! 


P. gracillimum (Zopť) Hanse. (Glaucothrix gracillima Zopť). In 


-der freien Natur bei Schewetin náchst Veselí a. L. spárlich; in 
| Warmháusern in Šichrov náchst Turnau und in Opočno! 


P. nostochorum Bor. et Th. Im schleimigen Lager einicer 


-Nostoc-Arten und verschiedener Chroococcaceen von den Felsen bei 
"Belc, gegeniiber Libšic náchst Prag, bei Lomnic náchst Wittingau, 
Kuschwarda ! 


Desmonema Wrangelii (Ag.) Bor. et Flah. Im Riesen- 


- gebirge am Mummelfall náchst Harrrachsdorf; bei Eisenbrod, Ham- 
„mern náchst Neuern, Kaplitz! 


Hydrocoryne spongiosa Schwabe (Hilsea tenuissima (A. 


- Br.) Krch.) Bei Stupšic, Nepomuk, Mažic náchst Veselí a. L., Dachow 
| náchst Hořic, Chlumec a. C., Kammitz náchst Tellnitz ! 


Gloeothrichia pisum (Ag.) Thr. In Elbetůmpeln bei Lissa, Čela- 


| kovic, Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross- Wossek, 
- Kopidlno, Rožďalowic, Cerhenic náchst Kolin, Přelouč, Dachow náchst 
| Hořic; Jechnitz, Libochowitz, Tític náchst Neu-Strašic, Plana und 
 Chotowin náchst Tabor, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und 


144 Anton Hansgirg 


Chlumec náchst Wittingau, Nepomuk, Wolšan, Blowic náchst Pilsen; 
Wodnian, Strakonic, Putim, Čimelic, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Neull 
Bistritz! 

G. natans (Hedw.) Rbh. Bei Kowanic nácht Nimbure, Polabec 
náchst Podiebrad, Rožďalowic, in Tůmpeln an der Uslawa bei Blowic 

Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. (R. radians Thr.) Bei 
Kostomlat, Kowanic náchst Nimbure, Přelouč, Poděbrad, Rožďalowic, 
Kopidlno, Slatinan náchst Chotzen, Bóhm. Brod, Hostiwic, Chotowin. 
náchst Tabor, Kamenic náchst Eule, Ceraz náchst Sobieslau, Magda- 
lena und Chlumec náchst Wittingau, Šewetin náchst Weselí a. L., 
Putim, Čimelic, Strakonic, Wolšan, Nepomuk, Křimic náchst Pilsen, 
Plan, Jechnitz, Třtic náchst Neu-Strašic ! | 

R. dura Roth. In Elbetůmpeln bei Neratowic und Čelakowic! 

Isactis fluviatilis (Rth.) Krch. An einem vom Wasser be- 
rieselten Felsen bei Sele náchst Roztok, bei Dolanky, gegenůber. 
Libšic, bei Solopisk náchst Černošic spárlich. 

Calothrix parietina (Nág.) Thr. An feuchten Felsen bei Kosoř, 
Lochkow, Karlik, Solopisk, unterhalb Korno, Tetin, bei Hostin náchst 
Beraun; bei Modřan am Ufer der Moldau an der Můndung des 
warmes Wasser aus der Zuckerraffinerie ableitenden Kanals in einer 
thermophilen Form *), bei Měchenic, Dawle, Brunšow gegeniiber Ště- 
chowic, Sazawa-Felsen unterhalb '[řepsin, zwischen Žampach und 
Kamenný Příwoz náchst Eule, im Bahneinschnitte vor der Station. 
Stupšic ! | i 
C. decolorata (Nág.) Hansg. (Schizosiphon decoloratus Nág.) 
Bei Liblic náchst Bišic ! i 

C. salina (Ktz.) Hansg. (Schizosiphon salinus Ktz.) Am Rande 
der Salzwassersůmpfe zwischen Slatinan und Chotzen! . 

C. sabulicola (A. Br.) Krch. An Sandsteinfelsen bei Prachow © 
náchst Jičin spárlich, bei Liboch, Kopidlno, Podersam, Osseg, Chlum- © 
čan náchst Laun! j 

C. stellaris Bor. et Flah. In einem Teiche bei Wotic in Sůd-- 
bohmen! | 

C. gypsophila (Ktz.) Thr. (Dichothrix gypsophila Bor. et. 
Flah.) Bei Stěchowic an der Moldau! 

C. Orsiniana (Ktz.) Thr. (Mastichonema Orsinianum Ktz.) Im. 
Riesengebirge am Aupafall, Mummelfall! 

I) Mehr úber diese und einige andere neue thermophile Algen und saprophy- 


tische Bacterien ist in des Verf's in der Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No.. 
8 publicirten Abhandlung nachzulesen. 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 145 


| Mastigonema pluviale A. Br. Im Riesengebirge in den Sieben- 
| grůnden, am Aupafall, Mummelfall, im Riesengrunde, Olafserunde, 
jim unteren Dunkelthal, bei Harrachsdorí, Wurzelsdorf; bei Opočno, 
| Chotowin und Nachod náchst Tabor, Sudoměřice, Ceraz náchst Sobieslau, 
I Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Březnic náchst Přibram, Holoubkau, 
| Bistritz náchst Neuern, Deffernik náchst Eisenstein ! 
HH. M. caespitosum Ktz. Bei Hostiwař, Ouřinowes, Senohrab, Kame- 
(mic, Eule, Menšic náchst Stránčic, Můhlhausen, Podersam, Jechnitz, 
Tellnitz, Poděbrad, Rožďalowic, Kopidlno, Konopišt náchst Beneschau, 
(Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Neu- 
Bistritz, Strakonic, Putim bei Pisek, Čimelic, Wolšan, Nepomuk, 
|Křimic náchst Pilsen, Steinkirchen! 
' M. aerugineum (Ktz.) Krch. (Galothrix solitaria Krch.) In Sům- 
/pfen am Dablicer Berge náchst Prag, bei Sele, Libšic, Ouřinowes, 
| Bišic, Kojowic, Kamenic náchst Eule, Cerhenic náchst Kolin, Čela- 
(kowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Rožďa- 
'lowic, Kopidlno, Chotzen; |Třtic náchst Neu-Strašic, Plass, Blowic, 
"Nepomuk, Wolšan, Strakonic, Wodnian, Putim, Schewetin, Chlumec 
jund Magdalena náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, 
/Neu-Bistritz, Ceraz náchst Sobieslau, Sudoměřic, Chotowin, Konopišt 
Ináchst Beneschau, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čimelic, Pra- 
|chatitz, Kuschwarda! 
| Leptochaete stagnalis Hanse.) In einem Wiesentimpel bei 
Čimelic! 
| L. midulans Hansg.*) In einem Teiche bei Bistřic náchst 
Beneschau ! 
L. rivularis Hanse.*) Im Bóohmerwalde am Wege von Deffer- 
nik zum Fallbaum und bei der Pampferhůtte ! 
Mierochaete tenera Thr. Im einem Elbetůmpel bei Čelakowic, 
bei Počatek! 

Nostoc hederulae Menegh. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

N. cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. var. měrabiře Hanse. 
In Elbetůmpeln bei Gross-Wossek reichlich, in Simpfen und Teichen 
bei Ceraz náchst Sobieslau, Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst 
(Budweis ! 
| N. entoplvytum Bor. et. Flah. In Sůmpfen bei Oužic náchst 
Kralup, zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 


jj 


(-*) Siehe „Notarisia“, 1888, No. 9, p. 399. 
L 2) Siehe Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 4. 
>) Vergl. Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 5. 


: (Tř. mathematicko-přírodovědecká, 10 


146 Anton Hansgirg 


N. paludosum Ktz. Bei Kostomlat, Kuschwarda! 

N. Linckia (Roth) Bor. Bei Bóhm. Brod., Třtic náchst Neu- 
Strašic ! 

N. piseinale Ktz. Bel Gross-Wossek, Chlumec náchst Wittingau, 
Putim, Mažic náchst Weselí a. L.! 

N. carneum Ag. Bei Poděbrad, Gross-Wossek, Nepomuk, Wolšan 
náchst Horažďowic! 

N. spongiaeforme Ag. Bei Kostomlat, in Sůmpfen zwischen | 
Tellnitz und Kleinkahn! 

N. muscorum Ag. An feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, 
Hostin náchst Beraun, Libšic, gegeniber Lettek, bei Chwatěrub, 
Bůnauburg, am Ziegenberg náchst Pómerle, Chotzen, Můnchengrátz, 
Liboch! 

N. humifusum Carm. Bei Rožďalowic! 

N. foliaceum Mong. Im Riesengebirge bei Gross-Aupa, im Petzer, 
und im Riesengrunde! | 

N. commune Vauch. Bei Sliwenec, Hodkowička, Modřan, Dušnik, 
Tachlowic, Karlik, Hostin, Tetin, Neuhůtten náchst Beraun; Můhl- 
hausen, Kostomlat, Nimburg, Vlkawa, Gross- Wossek, Poděbrad, Kopi- 
dlno, Rožďalowic, Vrutic, Šichrow, Můnchengrátz, Chotzen, Opočno, 
NO-Byděb v, Tetschen, Bůnauburg, Tellnitz, Ossee, Moldau, Kloster- | 
grab, Niclasberg, Schelchowic náchst Čížkowic, Libochowic, Unter- | 
Beřkowic, Aussig, Schon-Priesen, Pómerle, Třtic náchst Neu-Strašic, | 
Zdic, Popowic, Čimelic, Holoubkau, Vlarno, Nepomuk, Wolšan, | 
Wodnian, Steinkirchen und Forbes náchst Budweis, Neu-Bistritz, 
Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Počatek, Ceraz náchst So- 
bieslau, Měšic und Chotowin náchst Tabor, Konopišt náchst Beneschau, 
Strakonic, Winterberg, Kuschwarda, Plass náchst Pilsen! 


N. sphaericum Vauch. Bei Ouřinowes náchst Prag, Kopidlno, 
Rožďalowic, Všetat und Bišic, Opočno, Neu-Bydžow, Tellnitz, Neu- 
Strašic, Žampach und Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic, 
Neu-Bistritz, Počatek, Šteinkirchen náchst Budweis, Winterberg, 
Putim, Bradkowic náchst Přibram, Nepomuk, Wolšan, Blowic! 

2 N. minutum Desmaz. Bei Tellnitz unter dem Erzgebirge! | 


N. microscopicum Carm. (N. rupestre Ktz.) Auf feuchten Felsen | 
unterhalb Korno, Tetin bei Hostin náchst Beraun, bei Kosoř, Lochkow, | 
Solopisk, Měchenice, Wran, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Wurzels- | 
dorf, Nieder-Rochlitz, Harrachsdorf, Siehdichfůr, im Riesengrunde | 
mehrfach ! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen, 147 


Ň. sphaeroides Ktz. Bei Solopisk, Zdic, Popowic, Můhlhausen, 
Weltrus, Unter- Beřkowic, Liboch, Kostomlat, Nimbure, Poděbrad, 
- Gross- Wossek, Neu-Strašic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Břez- 
nic náchst Přibram, Ohrailo Putim, Steinkirchen und Forbes náchst 
© Budweis, Liptitz náchst Dux, Osseg, Mariaschein, Niclasberg, Tellnitz, 
Bůnauburg, Maischlowitz, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussie, Kopidlno, 
- Rožďalowic, Wlkawa, Liblic, Miinchengrátz, Opočno, Neu-Bydžow, 
Chotzen, Přelouč, Marschendorf und Petzer im Riesengebirge, Plass, 
Holoubkau und Blowic náchst Pilsen, Jechnitz, Nepomuk, Wolšan, 
Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Počatek, Kardaš-Řečic, Neuhaus, 
Ceraz náchst Sobieslau, Martinic, Chotowin, Konopišt náchst Bene- 
schau, Senohrab! 
N. coeruleum Lyngb. Bei Ouřinowes, Všetat, Bišic, Kojowic, in 
- Sůmpfen am Dablicer Berge náchst Prag, im Teiche Markwart náchst 
© Eule, bei Lissa a. E., Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Po- 
děbrad, Gross-Wossek, Aussie, Unter-Beřkowic, Libochowitz, Liptitz 
- náchst Dux, Kammitz und bei Tellnitz mehrfach; Kopidlno, Rožďa- 
© lowic, Chotzen, Opočno, Chotowin, Martinic, Kardaš-Řečic, Neuhaus, 
Počatek, Neu-Bistritz, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Steinkirchen, Putim, Čimelic, Nepomuk, Blowic, Křimic náchst Pilsen, 
Neuern! 

N. verrucosum Vauch. Im Riesengebirge bei Grůnbach und 
Petzer spárlich, im Bohmerwalde bei Neu-Hurkenthal náchst Eisen- 
stein, in einem torfigen Wassergraben bei Liblic! 
| Anabaena flos aguae (Lyngb.) Bréb. Bei Konopišt náchst Bene- 

schau, Martinic und Beztahow náchst Wotic, Magdalena und Chlumec 
p Wiitingau, Neu-Bistritz, Neuhaus, Strakonic, Březnic náchst 
Přibram, Kamenic náchst Eule, Dobřiš, Jechnitz! 
ň A. circinalis (Ktz.) Hanse. (Cylindrospermum circinale Ktz.) In 
Teichen zwischen Jechnitz und Woratschen, bei Laun! 
j A. catenula (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Solopisk náchst Čer- 
nošic, Aussig ! 
Ě A. oscillarioides Bory. Bei Hodkowička, Solopisk náchst Prag, 
- Rožďalowic, Kopidlno, Unter-Beřkowic, Aussig, Libochowitz, Kosto- 
mlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen, 
- Neu-Bydžow, zwischen Bišic und Kojowic, bei Eule, Konopišt náchst 
- Beneschau, Beztahow und Janowic náchst Wotic, Chotowin, Heřma- 
" ničky, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und Chlumec 
„máchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, 
: " Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Prachatitz, oa Winter- 
10* 


E SP 400 S 


148 Anton Hansgirg 


berg, Nepomuk, Wolšan, Blowic, Plass náchst Pilsen, Neuern, Pam- 
pferhiůtte, Neuhurkenthal náchst Eisenstein, Putim, Březnic und Brad- 
kowic nácht Přibram, Čimelic, Zdic, Třtic náchst Neu-Strašic, Maria- 
schein, Osseg, Moldau, Tellnitz! 

A. Ralfsii (Thwait.) Hansg. (Cylindrospermum Ralísii Ktz.) Bei 
Jesenic náchst Prag, Cerhenic náchst Kolin, Gross-Wossek, Poděbrad, 
Chotzen, bei den Keilbauden im Riesengebirge, Chotowin, Plana 
náchst Tabor, Pampferhůtte náchst Eisenstein | 

A. stagnalis Ktz. (Cylindrospermum stagnale et C. leptocepha- 
lum A. Br.) Bei Teptin náchst Eule, Janowic náchst Wotic, Wolšan 
náchst Nepomuk, Putim, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Neu-Bistritz ! 

A, licheniformis Bory. (Cylindrospermum licheniforme Ktz.) Bei 
Kostomlat, Nimburg, Gross- Wossek, Poděbrad, Chotowin und Náchod 
náchst Tabor, Chlumec náchst Wittingau ! 

A. macrosperma (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum macrospermum 
Ktz.) Bei Modřan, Roblin, Kosoř, Tachlowic, Hostin, Neuhůtten, 
Zdic, Popowic, Lettek, Můhlhausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Weltrus, 
Budyň, Schelchowitz, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Neu-Strašic, 
Paseka, Čenkau, Bradkowic, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čime- 
lice, Putim, Holoubkau, Plass, Jechnitz, Neuern, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Strakonic, Bukowsko, Schewetin, Magdalena und Chlumec 
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počatek, 
Ceraz, Beztahow, Martinic, Janowic náchst Wotic, Chotowin, Konopišt, 
Stránčic, Božkow, Senohrab, Eule, Stěchowic, Wolešek, Měchenic, 
Ouřinowes, Pořičan, Poděbrad, Gross-Wossek, Nimburg, Kowanic, 
Kostomlat, Čelakowic, Wlkawa, Wšetat, Liblic, Bišic, Můnchenorátz, 
Opočno, Chotzen, Neu-Bydžow, Rožďalowic, Kopidlno, Aussig, Schón- 
Priesen, Bůnaubure, Liptitz, Mariaschein, Telinitz, Osseg, Klostergrab, 
Niclasbere, Moldau, Podersam ! 

Spermostra turicensis Úram. An Báppeliáunica bei Libochowitz 
und bei Březnic náchst Přibram! 

Aulosira laxa Krch. In Elbetůmpeln bei Přelouč, Čelakowic, 
bei Pičin und Březnic náchst Přibram, Schewetin náchst Budweis, 
Neu-Bistritz, Bohm. Brod! 

Microcoleus lyngbyaceus (Ktz.) Crn. Am Rande der 2 | 
wassersiůmpfe bei Oužic náchst Kralup spárlich ! 

M. terrestris (Desm.) Thr. Bei Můhlhausen, Weltrus, Unter- 
Beřkowic, Oppolau, Libochowitz, Budyň, Aussie, Schon-Priesen, Mai- 
schlowitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Niclasberg,. Osseg, Lip- 


! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 149 


titz; Dušnik, Tachlowic, Lochkow, Roblin, Solopisk, Černošic, Tetín, 
Neuhůtten, Popowic, Zdic, Bradkowic und Breznic náchst Přibram, 
Čimelic, Putim, Nepomuk, Blowic, Plass, Holoubkau, Neuern, Wod- 
nian, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Neu- iz: Počatskí Neu- 
haus, Kardaš-Řečic, Magdalena und Ghlimec náchst Wittingau, Ceraz 
et Sobieslau, Bukowsko, Schewetin, Forbes, Steinkirchen, Bezta- 
how, Martinic, Plana, Chotowin, Senohrab, Ouřinowes; Cerhenic, Pře- 
louč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrntic, Miůnchengrátz, Sichrow, 
Chotzen, Opočno, Neu-Bydžow; im Riesengebirge an einer kleinen 
Baude am Pantschefall; bei Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Ko- 
stomlat, Čelakowic, Liblic! 

M. monticola (Ktz.) Hansg. (Chthonoblastus monticola Ktz.) An 
silurischen Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, bei Chwatě- 


- rub; bei Žampach an der Sazawa, am Aupefall im Riesengebirge! 


M. aurantiacus (Ktz.) Hansg. (Schizothrix aurantiaca Ktz.) Bei 


| Wurzelsdorf im Riesengebirce ! 


M. chtonoplastes (F1. dan.) Thr. (M. salinus (Ktz.) Crn.) Am 


- Rande der Salzwassersůmpfe bei Slatinan náchst Chotzen ! 


Hydrocoleum calcilegum A. Br. An vom Wasser berie- 
selten silurischen Kalksteinfelsen gegenůber Srbsko und vor Hostin 
náchst Beraun, an Moldaufelsen bei SŠele, gegeniůber Lettek und bei 
Chwatěrub ! 

H. heterotrichum Ktz. Im Bache vor Tuchoraz náchst Bóhm. 


- Brod, bei Harrachsdorf im Riesengebirge ! 


H. lacustre A. Br. Bei Pičin náchst Přibram! 
H. Brebissonii Ktz. var. aerugineum Rbh. Bei Siehdichfůr im 


- Riesengebirse und bei Geiersbureo náchst Mariaschein! 


Inactis tornata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik, Tetin, 
Hostin, Hostiwař, gegenůber Podmoraň, bei Roztok, vor Tuchoraz 
náchst Bóhm.-Brod; am Warkotscher-Wasserfall bei Aussig, am Was- 
serfall in der Leym'schen Hóhle náchst Schon-Priesen, bei Wesseln 
náchst Pomerle, bei Podersam, Eisenbrod, Bakow, Prachatitz ! 

1. fasciculata (Nág.) Grun. Bei Kosoř, Tetín, Podmoraň, Kosto- 
mlat, Opočno, im Dunkelthal im Riesengebirge! 

Symploca minuta (Ag.) Rbh. Bei Osseg und Moldau im Erzge- 
birge, am Mummelfall und bei Siehdichfůr im Riesengebirge, bei 
Sudoměřic! 

S. Flotowiana Ktz. Bei Grůnbach im Riesengebirge! 

Lyngbya Martensiana Menegh. (Leibleinia Martensiana 


. Ktz.) In den Prager Schanzgráben, bei Pankrac, Hlubočep, Wolšan, 


150 Anton Hansgirg 


Ouřinowes, Hodow náchst Ouwal, Wršowic, Žampach náchst Eule, 
Liblic, Kostomlat, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotzen! 

L. pusilla (Rbh.) Hansg. (Leptothrix pusilla Rbh.) Im sog. 
Libuša-Bade bei Pankrac náchst Prag! 

L. caespitosa (Ktz.) Hanse. (Leptothrix caespitosa Ktz.) Auf 
der Innenwand eines Bassins im k. k. botanischen Garten am Smichow! 

L. rigidula (Ktz.) Hansg. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Hrdlo- 
řez, Wršowic, am Dablicer-Berge, Jesenic, Modřan, Ouřinowes, Žam- 
pach náchst Eule, Čelakowic, Nimburg, Kostomlat, Poděbrad, Gross- 
Wossek, Přelouč, Aussig, Budyň, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, 
Tellnitz, Wšetat, Bišic, Liblic, Můnchengrátz, Opočno, Chotzen, Neu- 
Bydžow, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Neu-Strašic, Senohrab, Kono- 
pišt, Chotowin, Janowic und Nezdic náchst Wotic, Sudoměřic, Heř- 
maničky, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Forbes, Neuern, 
Deffernik, Křimic und Bolewec náchst Pilsen, Holoubkau, Plass, Ne- 
pomuk, Wolšan, Putim, Čimelic, Březnic náchst Příbram, Popowic 
náchst Zdic! 

L. fontana (Ktz.) Hansg. (Leptothrix fontana Ktz.) Bei Můhl- 
hausen und Hledseb, Paseka náchst Čenkau, Geiersburg náchst Maria- 
schein, Tellnitz! | 

L. lutescens (Menegh.) Hanse. (Leptothrix lutescens Ktz.) Im 
Riesengebirge bei Harrachsdorf, am Wege zu den Steinigen Wasser- 
fállen, bei Seifenbach! 

L. purpurascens (Ktz.?) Hanse. Bei Jinec und Čenkau; im Riesen- 
gebirge bei Neuwelt, Seifenbach, Harrachsdorf, Kaltenberg, an den 
Steinigen Wasserfállen, bei Grůnbach, im Záherund, Olafserund, 
Petzer, Riesengrund; im Regenbach bei der Pampferhůtte, bei Eisen- 
stein, in Báchen am Wege von Deffernik zum Lackasee, im Lacka- 
seebach, noch bei Hammern, Neuern und Bistritz | 

L. tenuisstma (Nág.) Hansg. (Leptothrix tenuissima Nás.) Bei 
Libochowitz, Aussig, Petersburg náchst Jechnitz, Jičin, Sichrow, 
Wurzelsdorf, Neuhaus! 

L. foveolarum (Mont.) Hanse. (Leptothrix foveolarum Mont.) 
Bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, Libochowitz, Harrachsdorťf! 

L, obi fios0d (Ktz.) Hanse. (Leptothrix au Ktz.) Bei 
Wolšan, Liboc, Neu-Bydžow, Můnchengrátz, Osseg, Aussig, Bouerí 
Plana náchst Tabor! 

L. gloeophila (Ktz.) Hansg. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Bei 
Podhoř, gegenůber Lettek, Chwatěrub, Sliwenec, Lochkow, Solopisk, 
Hostin, Tetin, Karlik, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, in den Pra- 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 151 


chower Felsen bei Jičin, im Riesengebirge bei Petzer, im Riesen- 
grunde, Olafsgrunde bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf! 

L. subcyanea Hansa. An Felsen bei Selc náchst Prag! 

L. aeruginea (Ktz.) Hanse. (Leptothrix aeruginea Ktz.) Bei 
Cerhenic náchst Kolin, Wolšan náchst Nepomuk. 

L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Michle, Krč, Solopisk, Černošic, 
Karlik, Hostin, Alt- und Neuhitten, Zdic, Miihlhausen, Weltrus, 
Unter-Beřkowiec, Liboch, Aussig, Pómerle, Wesseln, Schelchowitz, 
Oppolau, Kostial, Libochowitz, Bůnauburg, Niclasbere, Klostergrab, 
Osseg, Tellnitz, Liptitz, Podersam, Holleschowitz, Jechnitz, Petersburg, 
Plass, Tachlowic, Přelouč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic, 
Liblic, Bišic, Můnchengrátz, Šichrow, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, 
Gross-Wossek, Poděbrad, Nimbure, Kostomlat, Lissa a. E., Čelako- 
wic, Dobřiš, Mnišek, Senohrab, Mnichowic, Eule, Kamenic, Konopišt, 
Chotowin und Nachod náchst Tabor, Sudoměřic, Ceraz, Kardaš-Řečic, 
Lžín, Neuhaus, Počatek, Neu-bistritz, Chlumec und Magdalena náchst 
Wittingau, Bukowsko, Schewetin, Steinkirchen, Forbes, Bistritz, 
Neuern, Hammern, Neu-Hurkenthal, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Strakonic, Putim, Čimelic, Březnic, Čenkau, Jinec; im Riesen- 


gebirge noch im Olafserunde und bei der Wiesenbaude! 


| 


Var. fuviačtilis Hanse. In der Moldau an inundirten Holz- 
balken auch in einer neuen Form symplocoides nob.! 

L. confervae (Ktz.) Hanse. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei 
Wršowic, Satalka náchst Prag, Čelakowic und Přelouč! 

L. amoena (Ktz.) Hansg. (Phormidium amoenum Ktz.) Bei Sudo- 
měřic, Březnic náchst Přibram, Neu-Bistritz! — var. chlorina (Ktz.) 


© Hanse. (Oscillaria chlorina Ktz.) bei Jechnitz und Chotzen! 


. Korno, Tetin, bei Hostin náchst Beraun, Aussig, Přelouč, Chotzen, 


© Opočno, Můnchengrátz, Sichrow, Petzer im Riesengebirge! 


L. halophila Hansg. Am Raude der Salzwassesůmpfe bei Slati- 
nan náchst Chotzen in einer neuen Form fuscolutea Hansg! 

L. nigrovaginata Hansg. An Felsen unterhalb Tetin und bei 
Hostin náchst Beraun, bei Solopisk, gegeniůber Lettek und bei 
Chwatěrub! 

L. calcicola (Ktz.) Hanse. (Leptothrix calcicola Ktz.) Bei Solo- 
pisk, Karlik, Eule, Neuhaus, Kardaš-Řečic, Schewetin, Bistřic náchst 
Neuern, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Wodnian, Březnic, unterhalb 


Var. vdolacea Hanse. Auf feuchten bemoosten Mauern bei 


© Heřmaničky, Stupšic und Strakonic! 


152 Anton Hansgirg 


L. lateritia (Ktz.) Krch. (incl. Hypheothrix calcarea Nág.) Auf 
feuchten Felsen bei Chwatěrub, Solopisk, unterhalb Tetin, bei Hostin, 
Lochkov, Kosoř, unterhalb Třepsin an der Šazawa, zwischen Žampach 
und Kamenný Příwoz, bei Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk! 

Var. variegata (Náe.) Krch. (Hypheothrix variegata Nág.) Im 
Riesengebirge bei Dunkelthal, Petzer, Gross-Aupa, Riesengrund, Grůn- 
bach, Řiesenbaude, Wiesenbaude, Olafsgrund, Newelt, Harrachsdorf, 
Seifenbach, Wurzelsdorf, Siehdichfůr: im Bóohmerwalde bei der Pam- 
pferhůtte, Deffernik auch in einer neuen Form symplocoides Hansg., 
Neuern, Hammern, Kuschwarda, Winterberg, Prachatitz ! 

L. dubia (Nág.) Hanse. (Hypheotrix dubia Nág.) An silurischen 
Felsen bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, bei Žalow, Pod- 
moráň, Dolan, Dolanky, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Nieder- 
Rochlitz und Wurzelsdorf! 

L. sudetica (Nave) Krch. (Hypheothrix sudetica Nave.) Im Rie- 
sengebirge am Aupefall und am Sůdabhange der Koppe; in einem 
Felsenthale gegenůber Měchenic náchst Dawle an der Moldau! 

L. Regel'iana (Násg.) Hansg. (Hypheothrix Regeliana Nás.) An 
silurischen Felsen bei Šele, Dolan und HRUPPNY auch in einer neuen 
Form calothrichoidea Hanse.! 

L. coriacea (Ktz.) Krch. (Leptothrix coriacea Ktz.) Bei Můhl- 
hausen, Podersam, Osseg, Niclasbere, Slatinan náchst Chotzen! 

L. rufescens (Ktz.) Krch. (Leptothrix rufescens Ktz.) Bei Hostin, 
Alt- und Neuhůtten, Hostiwic, Šenohrab, Konopišť, Chotowin und 
Nachod náchst Tabor, Heřmanic, Ceraz, SŠteinkirchen, Schewetin, 
Kardaš-Řečic, Lžín, ledlrous Počatek, NedčBídhocě, Chlumec und Žíč 
náchst Wittingau, Čimelic, JB zmlě náchst Přibram, Wodnian, Pra- 
chatitz, Strakonitz, Winterberg, Bistritz náchst Neuern, Blowic, Ne- 
pomuk, Podersam, Jechnitz, Osseg, Niclasbere, Tellnitz, Tillisch, Klo- 
stergrab, Bůnauburg, Aussig, Schón- Priesen, Pómerle, Nestersitz, 
Můhlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Libochowitz, Přelouč, 
Kostomlat, Loučín, Můnchengrátz, Sichrow, Opočno, Chotzen, Kopi- 
dlno, Wrutic! 

L. vulpina (Ktz.) Krch. Bei Solopisk náchst Černošic! 

L. Boryamu (Ktz.) Krch. Im Riesengebirge bei Harrachsdorf 
am Mummelfall, bei Seifenbach, Dunkelthal! 

L. fonticola (Ktz.) Krch. Bei Podersam! 

L. membranacea (Ktz.) Thr. a) genučna (Ktz.) Krch. Im ganzen 
Lande insbesondere in der Ebene und im Hůgellande verbreitet; b) 
rivularioides Grun. In Báchen des silurischen Hůgelterrains, so bei 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 153 


Slivenec, Lochkow, Kosoř, Karlik, Solopisk, Modřan, unterhalb Třepsin, 
bei Dolan, Dolanky; c) Biasolettiana (Ktz.) Rbh. (Phormidium 
Biasolettianum Ktz.) Bei Solopisk náchst Černošic! 

L. lyngbyacea (Ktz.) Hanse. (Phormidium lynebyaceum Ktz.) In 
Sůmpfen bei Čelakowic, Poděbrad, Plana náchst Tabor, Mažic, Neu- 
Bistritz, Plass náchst Pilsen! 

L. patudinae (Wittr.) Hanse. (Lyngbya Juliana Menegh. 6) 
Paludinae Wittr.) In Elbetůmpeln bei Kostomlat, Poděbrad, Gross- 
Wossek, Rožďalowic, Holoubkau náchst Pilsen! 

L. phormidium Ktz. Bei Sele náchst Roztok, Štěchowic, Liboch, 
Mažic náchst Weselí, Počatek, Kammitz náchst Tellnitz! 

L. subtorulosa (Bréb.) Krch. Bei Modřan náchst Prag! 

L. arenaria (Ag.) Hanse. (Phormidium arenarium (Ag.) Rbh.) 


- Am Rande von Salzwassersůmpien bei Slatinan náchst Chotzen| 


L. Meneghintana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Menechinianum 


- Ktz.) Im Riesengebirge bei Petzer, im Olafsgrund, bei Kaltenbere 


L. curvata (Ktz.) Rbh. Am Rande von Salzwassersůmpfen 


- bei Schelchowitz náchst Čížkowitz ! 


L. Kiitzingiana Krch. In der Ebene und noch im Hochgebirge 


| bei den Bauden durch ganz Bóhmen verbreitet; var. symploci- 
- formis Hanse. bei Plass náchst Pilsen! 


| 


L. vulgaris (Ktz.) Krch. In der Ebene und stellenweise noch 
im Gebirge im ganzen vom Verf. algolocisch durchforschten Lande 
verbreitet; im Riesengebirge noch bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf! 
L. livida (Nás.) Hanse. (Phormidium lividum Nág.) An Kalk- 


- steinfelsen bei St. Prokop und cgegenůber Srbsko náchst Beraunl 


L. vupestris (Ag.) Hanse [Phormidium rupestre (Ag.) Ktz.] An 


- Felsen bei Chwatěrub, gegenůber Lettek, bei Sliwenec; im Riesenge- 
> birge bei Wurzelsdorf, Seifenbach, am Mummelfall! 


L. Joanniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Joannianum Ktz.) Bei 


| Solopisk, Tetin, Hostin náchst Beraun, Chwatěrub, Dolan, Dolanky, 
. Přelouč, am Ziegenbere náchst Pómerle! 


L. tenerrima (Ktz.) Hanse. (Oscillaria tenerrima Ktz.) Fast im 
ganzen vom Verf. algologisch durchforschten Lande gleich verbreitet; 
var. Kůtzingiana (Nág.) Hansg. (Oscillaria Kůtzingiana Nás.) bei 
Stupšic ! 

L. leptothricha (Ktz.) Hanse. (Oscillaria leptothricha Ktz.) Bei 
Modřan, Jesenic, Ouřinowes, Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, 


© Gross-Wossek, Poděbrad, Weltrus, Liboch, Aussig, Libochowitz, Pe- 
© tersburg, Jechnitz, Tellnitz, Můnchenerátz, Neu-Bydžow, Kopidlno, 


154 Anton Hanseirg 


Rožďalowic, Zdic, Čenkau, Dobříš, Březnic und Pičín náchst Přibram, 
Putim, Čimelic, Wodnian, Prachatitz, Nepomuk, Wolšan, Blowic, 
Křimic, Plass, Holoubkau, Konopišť, Martinic, Beztahow, Plana, Cho- 
towin und Nachod náchst Tábor, Ceraz, Kardaš-Řečic, Magdalena und 
Chlumec náchst Wittingau, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, Schewetin, 
Steinkirchen ! 

L. leptothrichotdes Hanse. (Oscillaria leptothrichoides Hanse.) 
An feuchten Felsen bei Stěchowic an Moldau! 

L. gracillima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria gracillima Ktz.) Bei Če- 
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Liboch, Unter-Beřkowic, Libochowitz, 
Aussig, Počatek, Sobieslau, Steinkirchen ! 

L. spissa (Bory) Hanse. (Oscillaria spissa Bory.) Bei Hrdlořez, 
Wysočan, Čelakowic, Přelouč, Aussie, Chotzen, Liboch, Rynholec 
náchst Neu-Strašic, Chotouň náchst Eule, Plana náchst Tabor, Březnic, 
Beztahow, Mažic, Strakonic, Schewetin, Počatek, Plas náchst Pilsen! 

L. rupicola Hanse. An feuchten Felsen bei Hlubočep, Št. 
Prokop, Hostin, gegenůber Srbsko náchst Beraun vor Štupšic! 

L. Okeni' (Ag.) Hansg. (Oscillaria Okeni Ag.) var. fallax 
Hanse.") Im warmen Wasser bei der Zuckerraffinerie bei Modřan 
náchst Prag! 

L. brevis (Ktz.) Hanse. (Oscillaria brevis Ktz.) Bei Oppolau, 
Libochowitz, Jechnitz, Aussig, Tellnitz, Ossee, Mariaschein, Rožďa- 
lowic, Kopidlno, Nimburk, Gross-Wossek, Poděbrad, Neu-Bydžow, 
Přelouč, Senohrab, Mnichowic, Štránčic, Beztahow, Sudoměřic, Cho- 
towin, Stupšic, Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, 
Počatek, Neu-Bistritz, Schewetin, Putim, Dobřiš, Březnic, Strakonic, 
Wolšan, Nepomuk, Prachatitz, Můhlhausen | 

L. tenuis (Ag.) Hanse. (Oscillaria tenuis Ac. incl. O. aerugineo- 
coerulea Ktz. et O. limosa (Roth. Ac.) Im ganzen vom Verf. algolo- 
gisch durchforschten Niederlande Bohmens gleich verbreitet; var. sym- 
plociformíis Hansa. bei Jungbunzlau! var. rivularis Hansg.*) im 
Riesengebirge am Wege von Petzer zum Riesengrunde, im Petzer, 
Záhgrunde, Olafsgrunde, Grůnbach; im Bóohmerwalde bei Neu-Hur- 
kenthal, am Wege von Deffernik zum Lackasee, vom Fallbaum nach 
Eisenstein, im Lackaseebach, bei der Pampferhůtte; im Erzgebirge 
bei Geiersburg náchst Mariaschein, Tellnitz, Schonwald ! 

L. subfusca (Ag.) Hansg. (Oscillaria subfusca Ag.) Im Riesen- 
gebirge bei Harrachsdorf, am Mummelfall, im Olafsgrund ; im Bóh- 


1) Mehr úber diese und die nachfolgenden zwei neue Lyngbya-Formen siehe in 
des Verf"s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 2 und folg. 


T V O VN 0. 


Resultate der Durchforschune der Sůsswasseralgen. 155 


merwalde bei der Pampferhůtte náchst Eisenstein; bei Čenkau und 
Paseka! 

L. antltaria (Jůre.) Hansg. (Oscillaria antliaria Jůrg.) Im ganzen 
vom Verf. algologisch durchforschten Flachlande Bohmens; var. phor- 
midioides Ktz. auch im Riesengebirge bei den Bauden sehr verbreitet, 
im Bóhmerwalde bei Eisenstein! 

L. Cortiana (Ktz.) Hansg. [Oscillaria Cortiana (Poll.) Ktz.] Bei 
Modřan náchst Prag! 

L. natans (Ltz.) Hanse. (Oscillaria natans Ktz.) Bei Karlík, 
Unter-Beřkowic, Libochowitz, Petersbure náchst Jechnitz, Můnchen- 
grátz, Schewetin! 

L. anguina (Bory) Hansg. (Oscillaria anguina Bory.) Bei Če- 


„lakowic, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Kopidlno, Neu-Bydžow, 


Liptitz náchst Dux! 

L. chalybea (Mert.) Hanse. (Oscillaria chalybea Mert.) Bei Če- 
lakowic, Kostomlat, Nimbure, Poděbrad, Gross-Wossek, Neu-Bydžow, 
Bišic und Kojowic, Konopišť, Janowic, Maedalena náchst Wittingau, 
Osseg, zwischen Jechnitz und Woratschen, Březnic náchst Přibram, 
Křimic, Nepomuk, Wolšan, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, Neuern; 
var. torfacea Hanse. bei Weselí a. L., Jesenic náchst Kunratic, 


- Břeh náchst Přelouč, Gross-Wossek! 


L. Schróteri Hanse. (Oscillaria brevis Schrot.) Auf feuchten 
Felsen bei Stěchowic an der Moldau! 

L. Frólichiú (Ktz.) Hanse. (Oscillaria Frólichi Ktz.) Bei Modřan, 
Zaběhlic, Satalka, Jesenic, Štěchowic, Hradištko, Měchenic, Dawle, 
Kosoř, Ounětic, Sliwenec, Karlik, Solopisk, Černošic, Záwodí, Zdic, 


- Liboch, Aussig, Wesseln, Schón-Priesen, Kostomlat, Nimburg, Po- 


děbrad, Gross-Wossek. Pořičan, Přelouč, Neu-Bydžow, Kopidlno, Ro- 
žďalowic, Wlkawa, Wšetat, Wrutic, Liblic, Bišic, Minchengrátz, Opočno, 
Chotzen, Můhlhausen, Libochowitz, Podersam, Jechnitz, Liptitz, Pe- 
cinow, náchst Neu-Strašic, Osseg, Mariaschein, Bůnauburg, Tetschen, 


© Senohrab, Stránčic, Menčic, Božkow, Konopišť, Martinic, Janowic, 


Chotowin, Sudoměřic, Ceraz, Bukowsko, Mažic, Chlumec und Magda- 
lena náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počatek, Neu- 
Bistritz, Schewetin, Čimelic, Putim, Březnic, Holoubkau, Plass, Stein- 
kirchen, Blowic, Wolšan, Nepomuk, Wodnian, Winterberg, Prachatitz! 

L. maior (Vauch.) Hansg. Bei Chotouň náchst Eule und 


© Steinkirchen! 


L. princeps (Vauch.) Hanse. (Oscillaria princeps Vauch.) Bei 


- Eule, Březnic náchst Příbram, Mažic náchst Weselí a. L., Počatek, 


156 Anton Hansoirg 


Wolšan náchst Nepomuk, Adams náchst Neu-Bistritz, Neuern, Ro- 
žďalowic ! 

Spirulina oseillariovdes Turp. Bei Modřan, Dymokur, Přelouč, 
Chotzen! 

S. Jenneri (Hass.) Ktz. Bei Čelakowic, Počátek, Plass, Křimic 
náchst Pilsen, Jechnitz! 

Aphanizomenon flos aguae (U.) Alm. Bei Dobříš, Pičin und 
Březnic náchst Přibram, Martinic und Beztahow, Konopišť, Lžín náchst 
Kardaš-Řečic, Planina bei Wittingau, zwischen Jechnitz und Wo- 
ratschen, bei Osseg! 

Chamaesiphon inerustans Grun. Im Riesengebirge bei Petzer, 
Grůnbach, Wiesenbaude! 

Ch. confervicole A. Br. Bei Paseka náchst Jinec, Březnic, Osseg, 
Mariaschein, Geiersbure, Tellnitz, Niclasberg, Přelouč, Chotzen, Neu- 
welt, Harrachsdorf, Siehdichfůr, Wurzelsdorf, am Mummelfall, bei 
Petzer, Kostial náchst Lobositz, Biůnauburg ! 

Ch. gracilis Rbh. Bei Březnic náchst Přibram ! 
Sphaerogonium polonicum Rfski. Am Mummelfall bei Har- 
rachsdorf im Riesengebirge! 

S. fuscum Rífski  Bei Grůnbach im Riesengebirge! 

Clastidium setťtigerum Krch. Bei Pankrac náchst Prag, 
Gross- Wossek! 

Cyanoderma rivulare Hansg.") Bei Počatek an der bohm.- 
máhrischen Grenze! 

Allogonium Wolleanum Hansg. Bei Dolanky, Chwatěrub, gegen- 
ber Lettek, unterhalb Korno, bei Hostin, Žampach náchst Eule! 

A. smaragdinum (Reinsch) Hansg. var. palustre Hanse. 
In Elbetůmpel bei Čelakowic, Gross-Wossek, in Sůmpfen bei Sla- 
tinan náchst Chotzen! 

A. halophilum Hansg. In Salzwassersůmpfen bei Slatinan náchst 
Chotzen; var. stagnale Hanse. bei Čelakowic, Břeh náchst Přelouč! 

Oncobyrsa rivularis (Mengh.) Rbh. Im Bohmerwalde am Wege 
von Deffernik zum Lackasee, von Fallbaum nach Eisenstein; im Rie- 
sengebirgce bei Petzer! 

Chroothece Richteriana Hanse. Bei Slatinan náchst Chotzen mas- 
senhaft! : 

Ch. rupestris Hanse. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, gegen- 
úber Lettek und Libšic! 


1) Siehe des Verf/s Abhandlung in der Notarisia, 1889, Nr. 1. 


o B oo o dan C o o o né > 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 157 


Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen im Lib- 
šicer Thale gegeniber Dawle, bei Žampach und Kamenný Příwoz 
náchst Bule; var. cavernarum Hanse. In einer kleinen Kalk- 
steinhohle unterhalb Korno náchst Beraun! 

Aphanothece caldariorum Rich. var. cavernarum Hanse.) In 
einer feuchten Kalksteinhohle unterhalb Korno náchst Beraun, bei 
Tannwald! 

A. sazicola Nág. An Felsen unterhalb Korno und Tetin náchst 
Beraun, bei Podmoraň náchst Roztok! 

A. CČastagnei (Bréb.) Rbh. In Waldsůmpfen bei Plass náchst 
Pilsen, zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst Bud- 
weis, Neuwelt im Riesencebirge! 

A. mioroscopica Nág. Bei Kammitz náchst Tellnitz! 

A. pallida (Ktz.) Rbh. Auf feuchten Kalksteinfelsen vor Hostin, 
unterhalb Korno náchst Beraun, bei St. Kilian náchst Stěchowic, im 
Riesengrunde! 

A. microspora (Menegh.) Rbh. Bei Podchlumí náchst Opočno! 


Dactylococcopsis rupestris Hanse.*) Auf feuchten Kalk- 
steinfelsen bei Karlstein! 

D. rhaphidioides Hanse. In den Prager Schanzeráben! 

Glaucocystis nostochmearum Itzigs. Bel Čelakowic, Kopidlno, 
Neu-Bistritz náchst Neuhaus, in Tiimpeln an der Lužnic bei Sobie- 
slau, Schewetin, im Lackasee bei Eisenstein auch in der neuen Form: 
var. minor Hansg.! 

Coccochlovis stagnina Spreng. Bei Chotowin náchst Tabor, Štra- 
konic ! 

Merismopedium elegans A. Br. In Siimpfen bei Wolšan náchst 
Nepomuk, Schewetin, Počatek, im Lackasee náchst Eisenstein! 

M. glaucum (Ehrb.) Nás. Bei Slatinan náchst Chotzen, bei Jech- 
nitz, Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, im Lackasee bei 
Eisenstein ! 

M. convolutum Bréb. In Sůmpfen bei Slatinan náchst Chotzen! 

Coelosphaerium Kůtzingianum Nág. Bei Modřan, Kamenic náchst 
Eule, Jechnitz, Dobříš, Titic náchst Neu-Strašic, Martinic und Bezta- 
how náchst Wotic, Heřmaničky, Ceraz náchst Sobieslau, Kardaš-Rečic, 


1) Siehe des Verf.'s Abhandlung „Noch einmal ůber Bacillus muralis Tom. 
und úber einige neue Formen von Grotten-Schizophyten“, Botan. Central- 
blatt, 1889, Nr. 12. 

?) Siehe des Verf's Abhandlung in der Notarisia, 1888, Nro. 12. 


158 Anton Hansgirg 


in der Náhe der Bahnstation Chlumec-Pilař, bei Neuhaus, Nepomuk, 
Strakonic, Březnic und Pičin náchst Přibram! 

Gomphosphaeria aponina Ktz. var. cordiformis Wolle. Bei Sla- 
tinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic! 

G. anomala Bennet var. minor Hansg. In Simpfen in einer 
Sandgrube oberhalb Kuchelbad náchst Prag, bei Tabor und Chlumec 
náchst Wittingau! 

Pobycystis flos aguae Wittr. Bei Michle, Konopišt, Martinic, 
Beztahow, Chotowin, Planina und Žíč náchst Chlumec, Lžín und Lhota 
náchst Kardaš-Řečic, Neuhaus, bei der Bahnstation Chlumec-Pilař, in 
Teichen bei Nepomuk, zwischen Jechnitz und Woratschen! 

P. seripta Rich. Im Čimelicer Schlosspark als Wasserblůthe ! 

P. elabens (Bréb.) Ktz. In einer Sanderube oberhalb Kuchel- 
bad náchst Prag! 

P, ichthyoblabe Ktz. Bei Kamenic náchst Eule, Nepomuk, Kar- 
daš-Řečic und Neuhaus! 

P. marginata (Menegh.) Rich. Bei Třtic náchst Neu-Strašic! 
var. méůnor Hansg. In Sůmpfen bei Oužic náchst Kralup, Šlatinan 
náchst Chotzen! 

P. pulverea (Wood) Wolle. An feuchten silurischen Kalk- 
steinen bei Kuchelbad, Solopisk, Můhlhausen, Sichrow, Opočno, Bo- 
lewec náchst Pilsen! 

P. fuscolutea Hanse. Bei Modřan, Karlik, unterhalb Tetin 
bei Srbsko, Neuhůtten, Karlstein, Můhlhausen, Kostial náchst Čízko- 
witz, Tellnitz, Kopidlno, Stupšic ! 

P., aeruginosa Ktz. Bei Steinkirchen, Dobříš, Jechnitz, Osseg, 
Libochowitz! 

Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Auf feuchten Felsen bei Solo- 
pisk, Senohrab, Můhlhausen, Tabor; im Riesengebirge im Riesen- 
grunde, Aupagrunde, am Aupefall mehrfach, bei Harrachsdorf, am 
Mummelfall, Seifenbach, Wurzelsdorf, Nieder-Rochlitz; oberhalb Maria- 
schein im Erzgebirge! 

G1. Itzigsohnii Bor. Am Mummelfall, bei Prebischthor in 
der bóhm. Schweiz! 

G. rupicola Ktz. An Felsen bei Kosoř, Srbsko, Tetin, Hostin 
náchst Beraun! 

G. microphthalma Ktz. Auf feuchten Felsen bei Sele, gegeniibeř 
Lettek, bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub! 

G. ianthina Nág, Auf feuchten Moldaufelsen bei Šele náchst 
Roztok! 


4 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 159 


G. ambigua (Nág.) Krch. Auf Felsen unterhalb Kosoř, Tetin, 
Korno náchst Beraun, bei Selc, Dolan, Dolanky, Chwatěrub, Stěcho- 
wic an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesen- 
gebirge! 

G. nigrescens Nág. Bei Kosoř, Karlik, Hostin, Chwatěrub, gegen- 
úber Lettek, im PBahneinschnitte vor Stupšic, bei Wurzelsdorf im 
Riesengebirge! 

G. Parolimana (Menegh.) Bréb. Bei Neu-Bydžow, Lochotin 
náchst Pilsen, Wotic! 

G. crepidinum Thr. Am Rande der Salzwassersůmpfe zwischen 
Slatinan und Chotzen! 

G. ocellata Rbh. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst 
Roztok, Chwatěrub, gegenůber Lettek! 


G. dermochroa Nág. Wie vorige bei Selc, Dolanky und 
gegeniůber Libšic! 

G. fuscolutea Krch. Wie vor. bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub, 
gecenůber Lettek, unterhalb Kosoř, Lochkow, Tetin, bei Stěchowic 
an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesengebirge! 

G. Kůitzingiana Nág. Am Mummelfall im Riesengebirge! 

G. aurata Stiz. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, Opočno, Bez- 
tahow, Bistritz náchst Neuern! 

G. montana Ktz. Bei Selc, Stěchowic, Můhlhausen, Liboch, 
Čelakowic, Schelchowitz náchst Čížkowic, Libochowitz, Klappay! 

G. punetata Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Tetin und 
Korno náchst Beraun! 

G. coracina Ktz. Wie vor. bei Dolanky, gegenůber Libšic, bei 
Chwatěrub, Můhlhausen, Solopisk, Karlik, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Stěchowic ! 

G. livida (Carm.) Ktz. Bei Liboch, Chotzen! 


(G. atrata Ktz. Auf feuchten Moldaufelsen bei Šele, Dolanky, 
Chwatěrub, Stěchowic! 

Porphyridium eruentum (Ag.) Nág. In den oberen Weinbergen, mehr- 
fach, bei Wršowic, Michle, Nusle, Strašnic, Malešic, Lettek, Můhlhau- 
sen, Hledseb, Weltrus, Černošic, Mníšek, Dobříš, Hostiwic, Tachlowic, 
Popowic, Zdic, Jinec, Hostiwař, Ouřinowes, Žampach, Eule, Stěchowic, 
Pořičan, Liboch, Budyň, Libochowitz, Neu-Strašic, Liptitz, Osseg, 
Klostergrab, Mariaschein, Tellnitz, Bůnauburg, Podersam, Jechnitz, 
Aussig, Schón-Priesen, Pomerle, Můnchengrátz, Wšetat, Wrutic, WI- 
kawa, Kopidlno, Rožďalowic, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, Chotowin, 


160 Anton Hansgirg 


Plana, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Steinkirchen, Putim, Čimelic, 
Wodnian, Nepomuk, Blowic! 

Aphanocapsa membranacea Rbh. Bei Putim, Steinkirchen náchst 
Budweis! 

A. testacea Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Třepsin náchst 
Eule! 

A. brunnea (A. Br). Nág. Unterhalb Korno náchst Beraun! 

A. flava (Ktz.) Rbh. Bei Wolšan náchst Nepomuk! 

A. rufescens Hansg. In Prag an Pumpenróhren und Wasser- 
kásten mehrfach, Kralup, Můhlhausen, Lissa a. E., Kopidlno, Jičin, 
Opočno, Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Unter-Beřkowie, Libo- 
chowitz, Tellnitz, Tillisch, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussie; bei der 
Wiesenbaude im Riesengebirge, bei Srbsko, Hostin, Neuhůtten, Či- 
melic, Počatek, Wolšan náchst Nepomuk, Blowic, Prachatitz, Winter- 
berg, Beztahow! 

A. montana Cram. An Felsen bei Karlik, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Selc, Chwatěrub, Stěchowic, im Riesengebirge bei Wurzels- 
dorf, Harrachsdorf! 

A. fonticola Hanse. In einem Felsenbrunnen bei Šliwenec 
oberhalb Kuchelbad, unterhalb Korno, bei Hostin náchst Beraun, 
Solopisk, Můhlhausen, bei Wesseln náchst Pómerle, Schon-Priesen, 
Libochowitz! 

A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kammitz náchst Tellnitz! 

A. salinarum Hanse. In Salzwassersůmpfen bei Oužic náchst 
Kralup und zwischen Slatinan und Chotzen! 

Chroococeus macrococeus (Ktz.) Rbh. Im Libřicer-Thale gegen- 
úber Dawle, bei Stěchowic, Mnišek, Dobřiš, Tetin, Hostin, Neuhiitten, 
Sele, Libšic, Chwatěrub, Slatinan náchst Chotzen, Kopidlno, Rožďa- 
lowic, Prachower-Felsen bei Jičin; im Riesengebirge bei Harrachs- 
dorf, Seifenbach, an Steinigen Wasserfállen, bei Neuwelt, Wurzelsdorť, 
am Aupefall, Aupagrund, Sůdabhang der Schneekoppe, im Riesen- 
grund, bei Biůnaubure, Aussig, Osseg, Niclasbere, Geiersbure náchst 
Mariaschein, Tellnitz, Podersam, Jechnitz, Libochowitz, Zdic, Čenkau, 
Bradkowic, Čimelic, Wolšan, Blowic, Neuern, Bistritz, Deffernik, am 
Lackasee, Prachatitz, Winterbere, Kuschwarda, Schewetin, Steinkirchen, 
Forbes, Kardaš-Řečic, Neu-Bistritz, Počatek, Beztahow, Janowic! 

Ch. turicensis (Nág.) Hanss. (Ch. rufescens var. turicensis 
Nág.) Auf feuchten Moldaufelsen bei Dolanky! 

Ch. montanus Hanse. Bei Kosoř, Lochkow, Solopisk, unter- 
halb Korno, Tetin, Hostin, Karlstein, St, Iwan, bei Sele, Žalow, Pod- 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 161 
, 
| 


- moraň, gegeniber Libšic, Chwatěrub, Dolan, Wran, Stěchowic, Mě- 

© chenic, Kamaik náchst Okoř, Žampach náchst Eule, Jičin, Můnchen- 
' grátz, Sichrow, Starkenbach, Podchlumí náchst Opočno, Náchod, 
- Aussig, Schon-Priesen, Ziegenbere náchst Pómerle, Tillisch náchst 
Tellnitz, Podersam, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, o 
Prachatitz, Kuschwarda, Eisenstein! 

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. An feuchten Felsen MNNECHAM, Korno, 
bei Tetin náchst Beraun, im Libřicer-Thale gegenůber Dawle, bei 
- Stěchowic, Žampach náchst Eule, Selc, Žalow, Podmoraň, Chwatěrub, 
gegenůber Lettek; in Sůmpfen bei Ouřinowes, Cerhenic náchst Kolin, 
- Wšetat, Liblic, Bišic und Kojowic; bei der Wiesenbaude im Riesen- 
gebirge, Slatinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic, Magdalena 
und Chlumec náchst Witťingau, Neu-Bistritz, Počatek ; var. sudnu- 
dus Hanse. bei Stěchowic und unterhalb Korno! 
| Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Ouřinowes, Solopisk, Přelouč, Pra- 
' chatitz, Winterberg, Kuschwarda, Tellnitz! 

Ch. obliteratus Rich. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst Prag! 

Ch. helveticus Nás. Bei Karlik, Kosoř, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Stěchowic gegeniber Měchenic, bei Žampach, Sele, Pod- 
moraň, Chwatěrub, gegenůber Lettek, bei Můhlhausen, Stupšic, Bi- 
stritz, Neuern, Harrachsdorí, im oberen Marschendorf im Riesengebirge ! 

Ch. aurantiofuscus (Ktz.) Rbh. Bei Kajetanka, Solopisk, Můhlhau- 
sen, Wolfsschling, Plass náchst Pilsen, Šazawa, Prachatitz, Neuern, 
. Hammern! 

Ch. pallidus Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Korno und 
Tetin, bei Selc, Podmoráň, Dolanky, Chwatěrub, Jičin, Winterberg! 

Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Jičin, Kopidlno, Sichrow, Chotzen, 
Osseg, Niclasberg, Klostergrab, Beztahow, Pampferhiůtte náchst Eisen- 
- stein, Bistritz náchst Neuern, Plass, Prachatitz, Winterberg, Kusch- 
| warda, Selc, Dolanky, gegenůber Lettek, im Libřicer-Thale, gegenůber 
- Dawle, im Riesengrunde! 

Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Chwatěrub, Miihlhausen, Hledseb, 
Althůtten, Konopišt, Plana, Čenkau, Libochowitz, Jechnitz, Kollescho- 
witz, Podersam, Osseg, Klostererab, Niclasberg, Tellnitz, Bůnauburg, 
| Nestersitz, im unteren Dunkelthal, bei Marschendorf und Petzer im 
- Riesengebirce! | 

Ch. fuscoviolaceus Hanse. Im Riesengebirge sehr verbreitet 
so bei Krausebauden, Spindelmihle, am Elbfall, Pantschefall, Mar- 
schendorf, Dunkelthal, Olafserund, Riesengrund, Grůnbach, Harrachs- 
-dorf, Seifenbach, Kaltenberg; bei Tannwald, Eisenbrod, Biůmauburg, 


Tr.: Mathematicko-přírodovědecká. 11 


162 Anton Hansgirg 


Wesseln, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Eisenstein, Pam- 
pferhůtte, Fallbaum, Deffernik, im Lackaseebach, noch bei Bistritz 
und Neuern, bei Čenkau, Jinec und gegenůber Měchenic náchst Dawle 
spárlich ! 

Chroomonas Nordstedtůíů Hanse. Bei Solopisk, Lhotka náchst 
Modřan, unterhalb Kosoř náchst Radotin, bei Semechnic náchst Opočno! 

Zweifelhafte Algenarten: Asterothric mícroscopica Ktz. 
Bei Prag, Hohenelbe, im Schwarzen-See náchst Eisensteinl 

A. tripus A. Br. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst Prag! 


V. Klasse. Bacteriaceae (Schizomycetes). 


Cladothriz dichotoma Cohn. Bei Pankrac, Michle, Modřan, Po- 
děbrad, Nimburg, Gross- Wossek, Osseg, Neuern! 

Crenothrie Kiihniana (Rbh.) Zopf. Bei Poděbrad, Nimburg, Mar- | 
schendorf im Riesengebirge! 

Leptothriw parasitica Ktz. Bei Pankrac, Krč, Solopisk, Dobři- | 
chowic, Modřan, Dawle, Stěchowic, Eule, Ouřinowes, Konopišt, Nachod 
und Chotowin náchst Tabor, Stupšic, ÚČeraz bei Sobieslau, Chlumec 
und Magdalena náchst Wittingau, Steinkirchen, Počatek, Neu-Bistritz, 
Liptitz náchst Dux, Mariaschein, Tellnitz, Můhlhausen, Libochowitz, | 
Aussig, Nestersitz, Unter-Beřkowic, Liboch, Jičin, Kopidlno, Rožďa- | 
lowic, Opočno mehrfach, Chotzen, Neu-Bydžow, Přelouč, Kostomlat, 
Čelakowic, Lissa a. E., Nimbure, Poděbrad, Gross-Wossek, Peček, 
Cerhenic, Wšetat, Wrutic, Bišic, Liblic, im Riesengebirge bei Neu- 
welt, Harrachsdorf, am Mummelfall, bei der Wiesenbaude, im Mar- 
schendorf; bei Jinec, Čenkau, Pičin náchst Přibram, Čimelic, Putim 
náchst Pisek, Neuern, Bistritz, Plass, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Strakonic, Wodnian! 

L. cellaris Hanse.“) In einigen Prager Weinkellern, dann in 
einer Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun! 

L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Hostiwař, Ounětic, Gross-Chuchel, 
Hodkowička, Modřan, Komořan, Wolešek, Stěchowic, Babic und Cho- 
touň náchst Eule, Stránčic, Konopišť, Chotowin, Náchod und Měšic 
náchst Tabor, Martinic, Janowic, Beztahow, Ceraz, Mažic, Bukowsko, 
Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Počatek, 
Neu-Bistritz, Wodnian, Prachatitz, Wallern, Kuschwarda, Winterberg, 
Putim, Březnic, Pičín, Bradkowic, Dobříš, Mníšek, Jinec, Čenkau, 


1) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 7 u. 8. 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 163 
Holoubka, Plass, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Neuern, Steinkirchen und 
Schewetin náchst Budweis; Cerhenic, Peček náchst Kolin, Čelakowic, 
Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen, Opočno; im 
Riesengebirge bei Neuwelt, Harrachsdorf; bei Kopidlno, Rožďalowic, 
Wlkawa, Bišic, Liblic, Můhlhausen, Libochowitz, Jechnitz, Podersam, 
Klostergrab, Osseg, Niclasberg, Moldau, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz 
náchst Dux, Neu-Strašic, Třtic, Lana! 

L. Thuretiana (Bzi) Hansg. (Ophryothrix Thuretiana Bzi). Bei 
Ouřinowes, Modřan, Můhlhausen, Dobřichowic, Popowic, Zdic, Srbsko 
náchst Beraun, Neuhiůtten, Ceraz náchst Sobieslau, Blowic und Plass 
náchst Pilsen, Steinkirchen, Počatek, Neu-Bistritz; Chotzen, Opočno, 
Poděbrad, Kostomlat, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Lissa a. E., Unter- 
Beřkowic, Aussie, Nestersitz, Liptitz náchst Dux, Bůnauburg, Tellnitz, 
Mariaschein, Neu-Strašic ! 

Beggiatoa leptomitiformis (Menegh.) Trev. Bei Modřan, Lissa a. E. ! 

B. alba (Vauch.) Trev. Bei Chotzen, Počatek; var. spůralis 
Hansg.') Bei Prag, Ouřinowes, Rožďalowic, Steinkirchen náchst Bud- 
weis! 

B. arachnotdea (Ag.) Rbh. var. unmcinata Hanse.) Bei Chotzen! 

Spůrochaete pheatilis Ehrb. In Šiimpfen bei Chotzen! 

Spirillum vugula (Můll.) Wint. Bei Modřan, Sudoměřic 

Bacillus subtilis (Ehrb.) Cohn. Bei Pankrac, Hlubočep! Var. 
cellaris Hanse.) In einigen alten Prager Weinkellern! 

Bacillus tervigenus Frank. An Wegen in der náchsten 
Prager Umgebung! 

B. vialis“) Hanse. Auf der Wolšaner Strasse náchst Prag! 

B. sanguineus Schrót. Bei Chlumec und Magdalena náchst 
Wittingau, Neu-Bistritz ! 

Bacterium termo Duj. var. sudbterraneum Hansg.") In einigen 
alten Prager Weinkellern! 

B. lineola (Můll.) Cohn. Bei Modřan! 

Myconostoc gregarium Cohn. Bei Modřan, Tellnitz! 

Leuconostoc Lagerhečmii Ludw. var. subterraneum Hansg.“) 
In zwei alten Weinkellern in Prag, in einer feuchten Felsenhóhle 
unterhalb Korno náchst Beraun! 

Sarcina hyalina (Ktz.) Wint. Bei Počatek! 

S. violacea (Bréb.) Hanse. (Merismopedia violacea [Bréb.] Ktz.) 
Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

1) Siehe des Verf/s Abhandl. in der Osterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. S. 
11* 


164 Anton Hansgire, Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 


Aseococeus  Billrothiů Cohn. var. thermophilus Hanse. Bei 
Modřan! 

Mycothece cellaris Hansg.*) In einem Prager Weinkeller auf 
der Neustadt, in zwei alten Lagerkellern auf der Altstadt! 

Hyalococecus cellaris Hansg.*) In einigen alten Prager Wein- 
kellern, in einer feuchten Felsenhóhle unterhalb Korno náchst Beraun! 

Leucocystis cellaris Schrót. In einigen alten Weinkellern in 
Prag; var. cavernarum Hansg. Veget. Zellen 2 bis 3 u dick, zu 
2 oder 4 von einer gemeinsamen, ziemlich weit abstehenden, deutlich 
geschichteten farblosen Gallerthůlle umgeben, mit diesen meist 6 u 
breit, sonst wie die typische Form. In einer feuchten Felsenhohle 
unterhalb Korno náchst Beraun! 

Lamprocystis roseo-persictna (Ktz.) Schrót. Bei Ouřinowes, am 
Dablicer-Berge náchst Prag, bei Wšetat, Bišic, Konopišť náchst Be- 
neschau, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen, 
Počatek! 

Micrococcus sudterraneus Hansg.“) In einigen alten Wein- 
kellern in Prag! 

M. thermophilus Hansg.?) Bei Modřan náchst Prag! 

M. ochraceus Hansg. Bei Plass náchst Pilsen, Plana náchst 
Tabor! 


1) Siehe des Verť's Abhandl. in der Ústerr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. 8. 
2) Siehe des Verf.s Abhandl. in der Osterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 2 u. 3. 


he ooo E vá 


sli 
Poznámky vývojepisné. 
Předložil Fr. Vejdovský dne 8. února 1889. 
(S tabulkami V. a VI a 1 dřevorytem.) 


Přítomné pojednání dlužno považovati za částečný doplněk ku 
spisu mému „Zrání, oplození a rýhování vajíčka“. (Spisů poctěných 
Jubilejní cenou královské společnosti náuk v Praze 1887). Sledování 
vývoje vajíčka Rhynchelmis v pozdějších stadiích, než v dotčeném 
spise vylíčeno, tudíž rýhování a tvoření se zárodku z pásův záro- 
dečných — kteréhožto předmětu dotknul jsem se tam na str. 118 — 
jest hlavním předmětem tohoto pojednání; avšak i ještě s jiné strany 
snažím se doplniti pozorování svá, totiž ohledně tvoření se vřeténka 
v dělícím se vajíčku jakož i procesy, odehrávající se v dceřinných 
periplastech. Tudíž rozpadá se práce tato na 2 části, jež obě illustrují 
přidané tabulky V. a VÍ., znázorňující rýhování vajíčka a tvoření 
se zárodku, jakož i prvé počátky tvoření se vřeténka. 


L 


Ve 4. kapitole svého spisu počínám líčením, jak sblíží se ženský 
pronucleus s mužským a pravím následovně: „Avšak, jaký tvar z to- 
hoto splynutí vzniká, nemožno mi udati; nalezl jsem postupným po- 
krokem času vždy již stadia, kde upravuje se pravé vřeténko rýho- 
vací, z čehož soudím, že tento proces velmi rychle po úplném sply- 
nutí obou prvojader nastává.“ 

A dále: „Prvou změnu tohoto rýhovacího jádra zjistil jsem ve 
vajíčku konservovaném náhodou ve směsi chromové a osmičelé “), 
kterážto směs má za následek — patrně to účinek kyseliny osmi- 
čelé — že periplasty dceřinné jsou jen nepatrné velikosti a paprsky 
v cytoplasmě úplně zmizely. Blána jádra rýhovacího rozplynula se 


*) V dotčeném pojednání stojí chybně: „chromové, octové a osmičelé.“ 


166 Fr. Vejdovský 


v jakousi rosolovitou, matně se barvící hmotu a rovněž i sítivo ja- 
derné jest zcela resorbované.“ 

Toto stadium znázorňuji nyní na obr. 1. tab. VI. a doplňuji 
dřívějším textem: „Celé jádro, t. j. rosolovitá hmota resorbované 
blány a sítiva změnily se ve tvar soudečkovitý, takový, jako jsme 
zprvu shledali prodloužený periplast matečný.“ V aeguatoru tohoto 
soudečku upravila se vlákna prvotného sítiva jaderného, jež v kyse- 
lině osmičelé intensivně se barví, ve známé pentlice, jež rozstoupily 
se ve 2 poloviny, v nichž však nemožno nijak správně udati počet 
elementů, jež na pravo a na levo se mají rozejíti k úpravě jader 
dceřinných. 

Avšak místa na polech vřeténka, kde za normálných poměrů 
objevují se veliké periplasty dceřinné, jsou v našem výkrese zcela 
nezřetelná, a zaujaty jen zcela neurčitě konturovanou a diffusně 
se barvící plasmou. To vše asi jsou následky působení kyseliny 
osmičelé. 

Následující stadia prvého dělení jádra konservoval jsem veskrze 
ve směsi kyseliny chromové, octové a osmičelé a dospěl jsem takto 
v několika ohledech ku výsledkům velmi uspokojujícím. Hlavně co se: 
týče polohy a tvaru prvotného rýhovacího (?) jádra, vedou preparáty, 
touto cestou zjednané, ku zcela spolehlivým výsledkům. 

Posuďme jen o něco starší, zmíněným způsobem konservované 
stadium (tab. VI. obr. 2.) Veliké, z téměř homogenní základní hmoty 
složené periplasty (c), jimiž probíhá jemné sítivo plasmatické, nachá- 
zejí se na polech hyaliního, vřetenovitého prostoru, o němž nemožno 
říci, zda jakousi tekutinou jest vyplněn, či postrádá této; prvotné 
zdá se mi býti pravdě podobnějším, poněvadž mám za to, že peri- 
plasty jakýmsi můstkem plasmatickým ve spojení se musí nacházeti, 
a tento můstek byl by právě zmíněný hyaliní prostor. 

Uvnitř tohoto hyaliního vřeténka nalezá se pak jiné těleso, jež 
ovšem na vajíčkách ne dosti pečlivě preparovaných vůbec se ani ne- 
objeví; tak nezřetelně a slabě vystupuje. Myslím totiž již v přede- 
šlém stadiu zmíněnou konturu mužského pronucleu, jež na našem 
zobrazení (obr. 2. tab. VL. v) ne sice zřetelně vystupuje, avšak přece 
po diffusním svém zbarvení karmínem hlavně na polových nlaských 
jest znatelné. 

Tato soudečkovitá figura povstala patrně resorpcí blány prvot- 
ného mužského prvojádra, čili, chceme-li, jádra rýhovacího. Pouze 
chromatické pentlice, čili lépe, tyčinky zbyly, jakž také v dalším 
soudečkovitém stadiu se objevují (fs). Polové, z četných, nijak blíže 


Poznámky vývojepisné. 167 


- určitelných tyčinkovitých tělísek upravené hvězdy dceřinné jsou spo- 
- jeny přejemnými filamenty; tyto jsou povahy achromatické, avšak 
musí se vykládati za přímé pokračování chromatických tyčinek. Tím 
způsobem vzniká t. zv. achromatické vřeténko jaderné, jež ovšem 
teprvé v pozdějších stadiích svého úplného vývoje dosahuje. Avšak 
již v tomto stadiu jest vidna slabě naznačená destička buněčná, pro- 
bíhající v aeguatoru vřeténka cytoplasmatického, jež obaluje soudeček 
jádravý (cp). 

V dálším stadiu (tab. VI. obr. 3.) nepodléhají líčené poměry 
prodloužené soudečkovité figury chromatinové (ts), jakož i vřeténka 
jadrového (v) a můstku periplasty spojujícího, nijakým proměnám ; 
pouze destička buněčná zřetelněji vystupuje a sice jakožto 2 řady 
zrneček hustě vedle sebe ležících, jež nutno vykládati za ztluštěniny 
vlákenek cytoplasmových. Chromatinové elementy vnitřního soudečku 
jsou již menší, ježto část jich proměnila se ve filamenty spojné. 
Plasma periplastu jest v tomto stadiu hustší i počíná se kolem středu 
(c') upravovati v sítivo, neboť střed sám zaujat jest plasmou homo- 
genní. 

Ve vajíčku, proříznutém v pásu aeguatorialním asi 60 minut 
po utvoření druhé buňky polové — kteréžto řezy snadno lze provésti 
stadiem terčovitým parallelně s plochami polovými — dosahují líčené 
pochody v přetváření se elementů popisovaných svého bodu kulmina- 
čního a methodou udanou nabýti lze obrazů skvostných a netušených, 
z nichž jeden, reprodukuji na obr. 4. tab. VI. při zvětšení Zeiss oc. 
II. C. Jinak poznamenati nutno, že celá figura dělícího se jádra jest 
tak veliká, že ji možno viděti již při propadajícím světle pouhým 
okem. 

Řez náš veden byl poněkud šikmo a takž objevují se periplasty 
nijak ve stejných dimensích a nijak ve stejné struktuře. Jsoutě objaté 
dvůrkem protoplasmovým, tak jako vřeténko samo, jež v rovině 
aeguatorové zřetelnou destičkou buněčnou ve 2 stejné poloviny jest 
rozděleno (tab. VI. obr. 5. cp). Dlouhé, jemnozrné paprsky protoplas- 
mové vyzařují radiálně do žloutku a tvoří 2 ozdobná slunce; na 
periferii periplastu jest plasma hustší i barví se tudíž intensivněji 
pikrokarminem. 

Můstek plasmový mezi oběma periplasty barví se jen nadobyčej 
slabě, aneb zůstává také zcela bezbarvým. Tím však více vystupuje 
vřeténko (as), jehož vlákna jeví se jakožto dosti silné, lesklé čáry. 
Zřetelnost, v níž vystupuje vřeténko u porovnání s dřívějšími stadil 
(srovnej tab. VI. obr. 2. 3. as), jest vyvolána částečně větším napje- 


168 Fr. Vejdovský 


tím celé figury, a částečně tím, že se polová chromatická tělíska 
účastnila tvoření se vláken spojných. Jest vidno totiž, že tato po- 
slední (obr. 5. ts) lze znamenati jen při nejsilnějších zvětšeních a itu 
se jeví nezřetelně a v podobě tečkovité. Soudečkovitá figura zaujímá 
nyní celý ten prostor, který jsme ve obr. 2. a 3. jakožto diffusně se 
barvící obrys prvotného mužského prvojádra (v) poznali. Přes meze 
těchto obrysů nevystupuje vřeténko a prostory mezi periplasty a do- 
týčnými póly vřeténka (obr. 2., 3., 5. 7, r) slouží za lůžka, v nichž 
se jádra z chromatických tyčinek upravují. Vidíme to také ve stadiu, 
když vřeténko (tab. VI. obr. 6. r) nalezá se v největším napjetí 
a jest tudíž daleko štíhlejší než ve stadiích předešlých. 

Ostatně dostane se nám příležitosti, že zjistíme prostory mezi 
periplasty a poly vřetének také v dalších stadiích rýhování. 

Zcela zvláštní změny nastávají v periplastech. (Srovnej tab. VI. 
obr. 4. 5. c). Jsou to velmi veliké koule, jejichž základní hmota 
představuje plasmu hyaliní; obrysy jejich jsou dosti ostře konturo- 
vané, zajisté však ostřeji než ve stadiích dřívějších. V základní 
homogení hmotě jest přítomno nadevše ozdobně, intensivně červeně 
se barvící sítivo plasmatické, jehož vlákna na periferii jsou jedno- 
duchá a nadevše jemná, v dálším však průběhu k centru stávají se 
víc a více silnějšími, vysílajíce současně postranní anastomosy. Zcela 
hustým jest svítivo v centru periplastů, kde se skupuje kolem nové hya- 
liní koule, totiž kolem koule, jež se musí vykládati za základ nového 
periplastu (c). Vidíme tudíž, že se odehrávají ve dceřinném peri- 
plastu tytéž procesy, jež jsme seznali již v periplastu matečném ; 
jen že lze líčené poměry ve stadiu posledně popisovaném daleko 
zřetelněji rozpoznati než v periplastu matečném. 

Také každý z periplastů dceřinných dělí se v nové „periplasty 
vnukové“, kteréž však s ohledem na matečné opět dceřinnými peri- 
plasty nazývati budeme. Kdežto se však rozdělil prvotný periplast 
pouhým oblitím jádra spermového ve 2 dceřinné periplasty; jest 
dělení koule, s níž se nyní zabýváme, jiné, totiž endogení; a sice 
tvoří se v centru každého periplastu koule homogení, která se po- 
sléze pouhým zaškrcením ve 2 nové, stejně se tvářící elementy roz- 
dělí. Proces ten manifestuje se také v úpravě vůkolního sítiva plas- 
matického, jakž dále podrobněji seznáme. Dělení tedy nového endo- 
geního periplastu může tudíž nastati již ve stadiu právě vylíčeném 
(tab. VI. obr. 5. d). 

Samozřejmo, že jest velmi obtížno nalezti vřeténko v úplném 
jeho vývoji na řezech meridiáních, poněvadž možno řezy vésti jen na 


Poznámky vývojepisné. 169 


zdařbůh a nad to třeba i voliti ještě veliký počet terčkovitých vají- 
ček k účeli tomuto. Mně se podařilo jen několikrát takovéto meri- 
diání, případné řezy provésti a znázornil jsem jeden takový již ve 
spisu dříve uveřejněném (1. c. tab. V. obr. 11). 

Dálší osudy endogeních periplastů a vnikání dceřinných jader 
mezi ně, vylíčeny rovněž již v dotčeném spise. 


BE 


Tato část přítomného pojednání doplňuje dřívější mé zprávy 
o rýhování vajíčka, jež předchází tvoření gastruly. Hlavně illustrace 
těchto procesů jsou nutné k všeobecnému porozumění základu epi- 
a hypoblastu, jakož i seznání osudu koulí, jež jsem mesomerami ve 
spisu svém označil. Neméně poučné jest vystihnutí průběhu pásů 
zárodečných v primitivné dutině rýhovací a ponenáhlé splynutí jich 
k tvoření těla embryonálného. Samozřejmá jest důležitost segmentace 
těchto pásů zárodečných, hlavně však tvoření se segmentu prvého, 
čili hlavy. A za tím účelem podávám zobrazení stadií na tab. V., 
čímž myslím přispěti ku řešení uvedených otázek. 

Ve spisu svém dospěl jsem ku líčení osudu prvotných šesti 
mesomer, vylíčiv rozdělení prvého jich páru, i pravím dále: 

Mesomery středního páru (1. c. tab. VI. obr. 32. ms") dělí se 
V příčné ose ve 4 nové koule, jež dosahují téměř tutéž velikost, jako 
jejich buňky matečné, jakož i zachovávají totéž uspořádání, jako pr- 
votných 6 mesomer. Na to však dělí se v příčné ose prvý pár, čímž 
vznikají koule mo a mo*. Z blastomery m0 vznikají menší buňky 
m* a m? na obr. 1. (tab. V.), z nichž opět mikromery povstanou. 
Podobným způsobem dělí se také jediná koule, znázorněná pod mo* 
na obr. 1. (tab. V.) 

Následkem tohoto pravidelného, ano zákonitého pochodu dělení 
zmnožily se mikromery velmi značně, zakrývajíce v podobě podkovo- 
vitého terčku makromery, jež se mezi tím rýhují (tab. V. obr. 2. m). 
Zbytek prvotných mesomer středního páru, naznačený v dotýčném 
obraze písmenou 20, zachovává ještě tvar a velikost původních koulí. 
Brzy však dělí se koule mo zcela týmže způsobem, jako dřívější pro- 
dukty prvého páru mesomer a rozpadnou se posléze v mikromery, 
jejichž počet se mi nezdařilo přesně stanoviti (tab. V. obr. 3. m). 

V době, kdy se děje líčené zmnožení mikromer, zůstává nej- 
zazší pár mesomer ve své prvotné poloze, velikosti, jakož i ve tvaru; 
zadní 2 koule se až dosud vůbec nedělí a neúčastní se tudíž nijakým 


170 Fr. Vejdovský 


způsobem v rozmnožení mikromer. V době však, když dělení prvých 
dvou párů mesomer chýlí se ku konci, leží mesomery zadního páru 
na zadním okraji terče utvořeného z mikromer a vynikají svou veli- 
kostí a vyklenutým tvarem nad povrch dotyčného stadia rýhovacího 
(tab. V. obr. 4. ms). 

Na uvedených 4 obrazech (tab. V.) vidno, že se současně s mno- 
žením mikromer rýhují také makromery, o nichž jsem se ve svém 
spise zmínil, že pořad dělení prvotných 4 koulí není u všech vajíček 
stejný a zmiňuji se o některých zjevech tohoto nepravidelného rýho- 
vání makromer. Na obr. 1. (tab. V.) shledáváme, že se prvotně nej- © 
větší zadní makromera rozdělila ve 2 nové elementy, z nichž větší 
A prvotné místo zaujímá, kdežto menší a působila na polohu levé 
a přední makromery, že se tyto z prvotného místa zatlačily. Makro- 
mera B jest nezměněná, kdežto D se značně zveličila a C se právě 
chystá vydati novou blastomeru c. 

Dálší stadia rýhování makromer jsou znázorněna na obr. 2., 5. 
a 4. (tab. V.), jinak však jest nemožno, jednotlivé produkty rýhování 
po řadě za sebou vystihnouti Aspoň by bylo k tomu třeba velikého 
množství vajíček. Z nepravidelnosti, jež jest dle uvedených příkladů 
zjevna při tvoření se makromer, zjistil jsem, jak zmíněno již v spise 
výše citovaném tyto tři všeobecnější zákony: 

1. Každá makromera zvětší se před nastoupením dělení. 

2. Nově vzniklé a přímo pod mikro- a mesomerami ležící ma- 
kromery jsou menší než koule matečné, z nichž vypučily. 

3. Větší koule matečné. posunují se více k polu vegetativnému, 
následkem čehož upravují se makromery v týž způsob, že nejmenší 
z nich přímo pod a kolem terče mikromerového se nacházejí, kdežto 
největší makromery leží zcela na vegetativním polu (srovnej jmeno- 
vitě obr. 4. a 5. na tab. V.). Na bási mikromer následuje vůbec 
rychlejší dělení než na polu vegetativním, čímž vysvětluje se rozdílná 
velikost makromer. 

Během dělení mesomer byla tendence těchto, aby se upravily 
v ose podélné, velmi nápadnou; avšak mezi tím se rýhující makro- 
mery působily na mikromery tak, že tyto poslední se nejprvé v terček 
urovnají, pak ale, když makromery hlavně na bási mikromer u větším 
množství vznikly, vyklene se terček mikromerový do výše, tvoře pak 
polokouli, jež jako čepička sedí na větší spodní polovině, jež skládá - 
se z makromer (tab. V. obr. 5.). Jest to vlastně gastrula kreslená 
s povrchu a ze zadní strany, gastrula, jejíž průřez a úpravu záro- 
dečných vrstev vylíčil jsem již v spise vícekráte citovaném. V tomto 


Poznámky vývojepisné. 171 


pojednání nejednalo se mi také 0 nic více, než 0 znázornění stadia 
gastrulového s povrchu. 


Rovněž tak myslím, že přijdou vhod obrazy dalších stadií, jež 
S povrchu pozorované označují průběh a úpravu pásů zárodečných, 
jež jsem v příčných řezech znázornil již na tab. X. obr, 23. a 24. 
(L c.) a rovněž v histologickém ohledě popsal strukturu blan záro- 
dečných. 

Stadiu popsanému ve fig. 23. odpovídají celková znázornění 
S povrchu na tab. V. obr. 7. a 8. při zvětšení Zeiss C. oc. VI. a dle 
vajíček ztvrdlých v 19/;ovém roztoku kyseliny chromové. 

Na obr. čís. 7. jest kresleno toto stadium v poloze postraní, 
ukazujíc, že více než svrchní polovice koule, poněkud shora sploštělé, 
pokryta jest hebkým epibastem, kdežto spodní polokoule ukazuje 
zcela obnažené blastomery hypoblastové. Zadní pol koule jest označen 
velikými primitivnými mesoblasty ms, od nichž pod epiblastem pokra- 
čují pásy zárodečné jakožto nádory aeguatoriální ku polu přednímu. 
Zde jeví se jiné, kratičké pásky, téměř kolmo ku pásům zárodečným 
stojící a souběžně podél sebe ležící (k). 

Totéž stadium se strany vegetativní pozorované (obr. 8. tab. V.) 
| ukazuje pravou polohu dotčených předních pásek (k), jež na přídě 
-se blížíce k sobě, na zad se rozbíhají. Pokud lze pozorovati s po- 
vrchu, při napadajícím světle a při zvétšení udaném, zdá se, že pásky 
tyto složeny jsou z poměrně malého počtu buněk, sestavených ve 2 
řadách. Možno však, že tvar jejich podléhá valné změně, neboť u jiných 
stadií, téměř téhož stáří, jeví se pásy ty jako plátky mnohobuněčné 
(tab. V. obr. 6. k), stojíce před vlastními pásy zárodečnými (ks), jež 
se ku přídě valně zúžují. 

Tyto přední pásky budeme dále označovati jakožto zárodečné 
pásy prvého segmentu, čili hlavy. Dle veškerých poměrů polohy 
a styku s hlavními pásy zárodečnými nutno za jisté míti, že pásy 
předního segmentu vznikly z prvě jmenovaných základů a sice jakožto 
ztluštěniny, jež se na břišní straně v střední čáře stýkají (tab. V. 
obr. 6. £). Hlubšího názoru o histologické struktuře a úpravě záro- 
dečných pásů, čili ještě jinak, prvosegmentů čelních nepodařilo se 
mi nabýti; četné obtíže staví se zde v cestu ku nabytí příznivých 
řezů, jež jediné mohou vysvětliti poměry pásů zárodečných vůbec. 
V jednom případě, kdy se mně podařilo učiniti řez prvosegmenty 
čelními, neshledal jsem ničeho zvláštního, čím by se líšila povaha 


172 Fr. Vejdovský 


jejich od prvosesmentů následujících: shledal jsem totiž párovitý, 
symmetrický shluk buněk, intensivně se barvících, netvořících nijaké 
dutiny; právě tak jeví se základ hlavy již při slabších zvětšeních 
a při napadajícím světle na celkových preparatech v kyselině chro- 
mové ztvrdlých. 

Jak praveno již, prvosegmenty čelní sbližují se na břišní straně 
a vzrůstají odtud vzhůru, symmetricky objímajíce nejpřednější část 
hypoblastu, v této končině se nacházejícího. Toto stadium znázorněno 
na obr. 9. a 10. na tab. V. Epiblast pokrývá již valnou část hypo- 
blastu, jehož spodek ještě obnažený vyčnívá na venek. Zárodečné pásy 
jsou vůbec pokryty epiblastem, ba celá přední část embrya nalezá se 
pod svrchní blanou larvální, tudíž i párovitý základ hlavy (k). Záro- 
dečné pásy schylují se na předním konci rovněž ku straně břišní. 
Blastopor zarostl tedy na přídě docela, tak že se mi nepodařilo zji- 
stiti zbytku jeho, z něhož by se tvořilo stomodaeum. 

Stadium toto ze zadu zobrazené (tab. V. obr. 11.) ukazuje ve- 
liké mesoblasty (ms), z nichž původ béřou pásy zárodečné (ks). 


Založením se segmentu předního č. hlavy vzniká vlastně již 
stadium embryonální; tehdy jíž posunují se také za ním se nalezající 
přední cípy zárodečných pásů ku břišní straně, zachovávajíce ovšem 
i na dále svou párovitost, jež se jeví také v mediání prohlubině čili 
rýze břišní. Postup tohoto srůstání v prvých stadiích lze vystihnouti 
v rozličných stupních i znázorňuji pouze jediné na obr. 12. tab. V. 
se spodu a totéž stadium na výkresu obr. 13. tab. V. se strany hřbetní. 
Na prvě citovaném obraze vidíme přední segment č. hlavu valně vy- 
vinutý a složený ze 2 zřetelných, ne dosud úplně srostlých polovin 
(k), rozdělených střední rýhou podélnou, zrovna tak jako rozdělené 
od sebe zárodečné pásy t. zv. trupu (ks). Tyto poslední nazad rozbí- 
hají se valně od sebe a přecházejí posléze na zadu v prvotné meso- 
blasty ms. 

Embryo založené na obrovském hypoblastu a zakryté hebkým 
epiblastem a pozorované ze břišní strany, jako na obr. 12. podáno, 
neklene se valně do výše, i nelze tu bez řezové methody rozeznati 
veškeré poměry blan zárodečných. Nic však méně vidno, že kolem 
hlavy táhne se jakási slabá obruba, jež zdá se býti jiného původu, 
než vniterné poloviny hlavy. Skutečně také vidíme na obr. 13. (k) 
objetí toto, a sice jakožto slabý dvojitý lalůček, objatý širší spodní 
obrubou. Tato zevní obruba není nic jiného, než povstavší právě 


Poznámky vývojepisný. 173 


hypodermis hlavy, jež vznikla z elementů prvotného epiblastu a několika 
buněk mesoblastových, jež mezi elementy epiblastové vnikly a daly 


© podnět k vytvoření epithelu kubického, jak se jeví také v průřezech 


příčných. 


Stadium znázorněné na obr. 14. a 15. (tab. V.) jest asi nejblíže 
následujícím za předešlým, tvaru celkem kulovitého, avšak hlava jest 


- již dobře vyvinuta a vytýčena nad buňkami žloutkovými; taktéž řada 


V n o k m M S n E l ná F, W957 CA 


segmentů následujících jest již v značné míře vyvinuta, v zadní tře- 
tině těla jsou pásy zárodečné ještě volné a rozbíhají se na pravo 
a levo, aby opět přešly v mesoblasty prvotné. Tyto volné pásy záro- 
dečné jeví se na praeparátech ztvrdlých v kyselině chromové podélně 
pruhované, a sice jeví se zde 4—5 řad na každém pásu. Blastopor 
již zcela zarostl a není z něho nijakého zbytku, po němž by se mohlo 
souditi, že se tvoří otvůrek řitní. 

Stadia tato, pozorovaná za živa v kokonech, rotují zvolna sice; 
avšak předce zřetelně v tekutině bílečné; zvláště sledovati možno 
pohyb ten v oněch kokonech, kde 1—53 embrya jsou vyvinuta. Rotace 
tato má svou příčinu v brvách, jež umístěny jsou na střední břišní 
rýze, tam totiž, kde prvotní pásy zárodečné splynuly. Na každý způsob 
jeví stadium toto již organisaci, kterou lze vystihnouti podrobněji jen 
na příčných řezech, a kterou vylíčím jinde. 

Nápadný jest na našem stadiu přední segment (obr. 14. 15. k), 
zcela terminálně se nalezající a co do velikosti nade vše ostatní 
segmenty vynikající. Se spodu pozorovaný (obr. 15.) jeví přední 
segment zmíněné již 2 lalůčky, avšak zde zřetelněji vystupující. Taktéž 
ústa (m) leží terminálně, byť i lalůčky čelní nad nimi se částečně 
klenuly. | 

Po mém soudu jest velmi důležité ukázati neshody, jakéž se 
jeví v tomto mém líčení tvoření se embrya z pásů zárodečných 
a z popisů Kovalevského, kterýž zajisté pozoroval tatáž stadia, avšak 
bezpochyby jen následkem jiných method měl nepříznivě Konservo- 
vaná embrya i jejich průřezy. 

Stadium pak znázorněné na tab. V. obr. 9. 10., kde tvoří se 
prvý segment samostatně, zůstalo asi neznámým Kovalevskému; on 
postihl pozdější stadium, jež by asi odpovídalo mému obr. 12. na tab. 
V. a praví, že z jeho fig. 15. lze poznati, jak „die Keimstreifen am 
vorderen Ende des Embryo zusammenzurůcken beginnen, und noch 
weiter sind sie auf der Taf, 17. und 18. zusammengetreten, wo man 


174 Fr, Vejdovský 
schon deutlich die Anlage des Kopfes unterscheiden kann.“ Z jeho 
obr. 17. jest také vidno, „dass der Embryo an der vorderen Spitze 
eine dreilappige Form angenommen hat, welche auf Kosten des obe- 
ren Blattes und des Keimstreifens entstanden ist.“ Dle všeho viděl 
Kovalevský o něco starší stadium, než znázorňuje náš obr. čís. 7. na 
tab. VI.; jest to stadium, kde povstává prvý segment ze ztluštění 
předních konců zárodečných pásů a střední lalok jakožto tvořící se, 
hlavu pokrývající hypodermis. 


Stadium obr. 9—14. (tab. V1.). Stadia kulovitá a ovoidní, v pře- 
dešlém odstavci líčená rostou čím dále tím více do délky, což má 
zajisté příčinu svou ve zmnožení se elementů mesoblastových v pásech 
zárodečných. Ty působí na prodlužování prvotného epiblastu a tvoření 
se hypodermis na spodní straně embrya. Tak vzniká z kulovitého 
stadia tvar štíhlejší, jak znázorněn na obr. 9. tab. VI., dle preparátu 
v chromové kyselině ztvrdlého. Hlava zde již dobře vyvinuta, prvo- 
segmenty ve dvou třetinách délky těla založené, pásy mesoblastové 
však ještě v zadní třetině volně se rozbíhající. 

Totéž stadium, nepatrně starší, lze již za živa při mírném stla- 
čení sklíčka krycího z profilu pozorovati, jak znázorněno na obr. 10.. 
(tab. VI.) Co zde viděti lze, jest ovšem málo. Epiblast na břišní 
straně jest již zatlačený a nahražený ztlustlejší vrstvou hypodermis 
kteráž objímá i svrchní stranu prvého segmentu, vybíhajícího již 
v prostomium. V střední čáře břišní viděti řadu brv vířících. Veškerá 
dutina prostomia, pokud ji v profilu vystihnouti lze, jest vyplněna ve- 
likými již polovinami mozkové zauzliny, jež zvláště na zevních stra- 
nách naduřují, do vnitř však se zúžují v můstkovitou komissuru. Jinak 
ovšem jest mozek úplně neprůsvitný a zdánlivé nepárovitý. 

Jiné orgány v dutině hlavy pozorovati nelze, mimo kratičkého 
stomodaea, jež představuje kratičkou, poměrně tenkostěnnou trubici, 
zaujímající právě jen délku prvého segmentu. 


Prvosegmenty jsou oddělené zcela dobře vyvinutými dissepi- 
menty v dutinu tělesnou, v níž vynikají objemné nephridie. Prvé 
nephridium nalezá se hned v následujícím segmentu za hlavou, trčí 
malým lalůčkem do její dutiny, avšak brzy zakrsává. O vlastním 
tvaru, průběhu a struktuře nephridií nelze se v této poloze embrya 
přesvědčiti, v čemž zabraňuje nad jiné i neprůsvitný hypoblast. 

Srovnáním stadia obr. 11. (tab. VI.) poznáváme, že se tvar 
embrya poněkud změnil, t. j. více prodloužil, tudíž také prvoseg- 
menty se zmnožily, avšak pokroku zřetelnějšího v organisaci embrya 


o ai: 


Poznámky vývojepisné, 175 


vystihnouti nelze, neboť i nyní ještě možno zárodky tyto pozorovati 
pouze z profilu, nijak však se strany hřbetní neb břišní. 

Ovšem ale průřezy příčné a podélné ukazují nade vše jasně, 
jak pokročila valně organisace těchto embryí. Bez illustrací o pomě- 
rech těchto neradno se rozepisovati. 

Dálší pokrok jeví se ve stadiu znázorněném na obr. 12. a 14. 
(tab. VI.), z nichž prvé dle živého, druhé dle embrya v kyselině chro- 
mové ztvrdlého podáno. Rozsah vývoje segmentů lze sice také po- 
znati na živých embryích, jež pro vývoj orgánů nutno skoumati, avšak 
embrya ztvrdlá 4 při napadajícím světle pozorovaná nade vše jasně 
ukazují, jak obrůstají přední segmenty hřbetní stranu zažívací roury, 
přeměňujíce tak primitivní epiblast v hypodermis. 

Na vyobrazení 14. (tab. VI.) vidno, že hlava (I) již dokonaleji 
vyvinuta, neboť prostomium její valně ku přídě prodlouženo; segment 
druhý (II) rozšířil se se stran těla postupně až ku hřbetní ploše, 
kdežto segmenty III., [V., V., VI. atd. na zad jsou méně vyvinuté, 
až pak nastává řada normálných prvosegmentův, jak jsme je dříve 
již byli poznali. Jest tudíž zjevno, že každý z následujících segmentů 
za hlavou tvoří se tímže způsobem, jako tato, t.j. obrůstáním hypo- 
blastu se strany břišní ku hřbetní ve 2 polovinách. 

Pokrok vývoje orgánů v těchto segmentech lze již na živých 
preparatech poměrně dokonale sledovati, neboť tělo těchto embryí 
jest poměrně útlejší, hlava a přední segmenty úplně průsvitné a em- 
bryo snese již tlaku krycího sklíčka, takže se žloutek neroztéká. 
Přída toho embrya znázorněna tedy na obr. 12. (tab. VI.) v optickém 
průřezu. Dutina tělesná neobmezuje se pouze na hlavu, nýbrž i na 
segment následující se rozšiřuje, kdežto segment třetí ještě neúplně 
vyvinut, jak nejlépe ukazuje hřbetní skulinovitá dutina embrya nad 
hypoblastem. "Tento poslední však svým mohutným naduřením pře- 
káží podrobnějšímu poznání ústrojnosti vniterné. Stejná tlouštka hypo- 
dermis na hřbetní jako na břišní straně nasvědčuje aspoň tomu, že 
se mesoblastové segmenty rozšířily ne-li zcela, aspoň valně ku hřbetní 
straně. 

Prostomium za živa pozorované jeví již smyslové orgány ve 
spůsobě hmatových brv, jakéž jsou v tomto svém tvaru platné pro 
nižší vodní oligochaety, hlavně Naidomorphy. V dutině prostomia 
vidny četné t. zv. mesenchymatické buňky (meh), jejichž výhonky 
mezi sebou mohou anastomosovati. Původ těchto mesenchymatických 
buněk hledati dlužno v somatopleuře mesoblastové, jež původně tvoří 
epithel, prodlužováním se však prostomia roste i dutina tohoto, při 


176 Fr. Vejdovský 


vidno, jak pásy mesoblastové od animalního polu ku vegetativnému se posunují, 
kdež posléze se docela zblíží a splynou ku tvoření definitivné dutiny segmentové. 
Všeobecné označení písmen: 
ep, epiblast, 
A, hypoblast, 
m, mesoblastové pásy, 
hp, hypodermis, 
a, zvětšená buňka ve stavu dělení a vnikání mezi elementy epiblastové. 
Obr. I. Stadium gastruly ve středním příčném řezu, kde epiblast pokrývá jen 
svrchní úsek hypoblastu. Mezi tímto a epiblastem probíhají pásy meso- 
blastové (m). 

„ IL Další rozdělení hypoblastových elementů, jež vnikajíce do prostoru epi- 
blastem opsaného, zatlačují tak pásy mesoblastové (m) více ku stranám. 
Epiblast sestává ještě z buněk kubických. 

„L Hypoblast jestě více zmnožil své buňky, čímž docela zploštily buňky 
epiblastové (ep). Blastopor jest více zavřený, neboť pásy mesoblastové 
blíží se již polu vegetativnému. Jednotlivé elémenty těchto posledních 
vylučují se dělením ze společného svazku a vnikajíce mezi prvotně 
sploštělé elementy epiblastové, přispívají ku tvoření epithelu hypoder- 
málného (Ap). 

S LAlAV Úplné zavření blastoporu, rozšíření a nastávající splynutí pásů meso- 
blastových (m), tvoření hypodermis (hp), dutiny tělesné, a vznik cen- 
trální obrvené rýhy břišní. 


Poznámky vývojepisné. 171 


čemž rozstupují se elementy epithelové a pozvu í se v neurčitém 

pořádku v dutině této. 
Zauzlina mozková (g) oddělila se již od hypodermis téměř úplně 

a jeví se ve své podobě jako naduřelé těleso, přecházející v široký 
pruh ku spodu se ubírající a bezprostředně se spojující se zauzlinou 

druhého segmentu, čili s prvým gangliem břišním (1), za nímž násle- 

duje naduřelé ganglion segmentu třetího (2). Segmenty ty jsou dis- 
sepimentem (ds) od sebe oddělené. 

Nové orgány, které se v tomto stadiu již v plném vývoji a funkci 

nalezají, jsou exkreční ústroje hlavy (pn), o nichž jsem se ve svém 
- díle zmínil, jakož vůbec poprvé u oligochaetů objevil a na jejich vý- 
znam poukázal. Dle tehdejších názorů a známostí o soustavě exkreční 
nebylo možno učiniti si správný poměr těchto obdivuhodných orgánů 
- k definitivním exkrečním č. segmentálním orgánům a proto jsem je 
předběžně označil jmenem embryonálních č. provisorních orgánův. 
| Ve své předběžné práci o vývoji exkrečních ústrojí vůbec však 
poznal jsem vzájemnou příbuznost i fylogenetické poměry jednotli- 
vých těch orgánů během rozličných fásí vývoje červů a mohl jsem 
„tedy snadno rozvrhnouti na skupiny, jež také všeobecně již přijaty. 
Dle toho představují kanálky v hlavě Rhynchelmis onu kategorii ex- 
krečních orgánů, jež jsem označil jménem pronephridie. 

Poukazuje k popisu, jejž jsem podal ve svém díle (System und 
Morphologie der Oligochaeten 1884) o těchto ústrojích, připomínám, 
že morfologický význam jejich vyložil jsem v jiné práci (Vývoj a morfo- 
logický význam exkrečních orgánů, ve „Věstníku král. spol. náuk“ 
1887, jakož i: Das larvale und definitive Exkretionssystem , Zool. 
Anzeiger 1887). 
| Stadia dálší, zobrazená na tab. VI. (obr. 13., 15. a 16.) před- 
„stavují vlastně jen zdokonalené stadium na obr. 12. vyznačené a po- 
-psané. Prozatím upouštím tedy od dálšího líčení vývoje, zmiňuje se 
pouze, že v stadiu obr. 15. a 16. jeví se již prvé základy pohlavních 
buněk, nezrůzněných dosud v samčí a samičí elementy. Zobrazil jsem 
Čje na obr. 18. (tab. VI.). 


Vysvětlení vyobrazení. 
Tab. W. 
ig. 1—5. znázorňuje rýhování vajíčka až do stadia gastruly. Obrazy 
kresleny podle praeparatů v Ryselině chromové ztvrdlých při 


světle napadajícím a při zvětšení Zeiss V. C. oc. II. 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 12 


178 


OU 


6 


12. 


13. 


Fr. Vejdovský 


Makromery počínají se děliti. Přední 2 páry mesomer zmno- 
žily se párovitě, kdežto zadní pár těchto koulí (ms) setrvává 
nezměněn. 


. Valné zmnožení makromer. Přední a střední mesomery roz- 


padly se v mikromery (m), i zbývá jen zbytek středních 
mesomer (0) a zadní mesomery (ms). 

Pokročilejší stadium, kde rozdělily se veškery přední meso- 
mery v mikromery (m) a zbývají jen zadní mesomery (ms), 
představující vlastní mesoblasty. 


. Totéž stadium, o něco pokročilejší, se strany. 
. Gastrula ze zadní strany, dle čerstvého praeparatu kreslena, 


při čemž vidno, že jádra hořeních makromer prosvitají, 
spodní makromery však jsou značně větší a jádra svá za- 
krývají. 


—11. znázorňující průběh zárodečných pásů (ks), rozčlenění | 


jich v prvý segment (k) a východiště jich z mesoblastů (ms). | 
Rozšiřování epiblastu ku břišní straně (ep) a zavírání blasto- | 
poru (Ap). 
Založení embrya s hlavou (k) a splynutí pásů zárodečných | 
(ks), ze spodu pozorované. 

Totéž stadium ze hřbetní strany viděné. 


14—15. Pokročilejší embryo z profilu (14) a z břišní strany | 


(15) pozorované. 


Tab. VL. 


Fig. 1—6. Postup vývoje vřeténka jádrového a tvoření periplastů ve | 


» 


ké 


vajíčku oplozeném. 

Vřeténko cytoplasmové z vajíčka oplozeného, na něž půso- 
beno kyselinou osmičelou, následkem čehož polové periplasty © 
(c) 1 paprsky jejich zanikly a jeví se pouze jako diffusně se | 
barvící plasmatická skvrna. Obrysy prvotného mužského pro- | 
nucleu (v) po spojení s pronucleem ženským jeví se rovněž | 
diffusně zbarvenými, uvnitř pak nalezají se již rozstouplé | 
dceřinné hvězdice (ts), složené z pentlic chromatických. Mezi 
polárními periplasty a poly vřeténka pronucleového jeví se, 
hyalinní prostor (7), v němž později se rekonstruuje dceřinné | 
jádro. 


2. a 3. Další postup vývoje vřeténka z vajíček, na něž půso-. 


beno roztokem chromové, octové a osmičelé kyseliny, ná-| 
sledkem čehož veškeré součásti amphiastru daleko zřetelněji 


FSO 
srí E 
3 m 
a i 
: « 
i “ 
| rd 
| rm 
: smí 
i « 
i 9 
| VE 
: o 
: S 
i „= 
| E 
| S 
| m 
„s“ 
: c 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
( 
l 
| 
| 
| 
| 
| | 
| | 
| 
| 
| 
| | 
| | 
B 
= 
| © 
= 
| hm | 
O1 
c 
| V) 
| SŽ 
| s 
| = 
JŠ 5 
| | — 
| | < 
| 2 
| i sis 
1 
| a + 
K 
a 
| 
| 
| 
| 
-4 
i 
"d 
W 
sj 
-| 
m 
©% 
"o i 


Vejdav 


pol nauk. 


Poznámky vývojepisné. 179 


vystupují a zvláště periplasty strukturou svou i obrysy jsou 
význačné. Vedle písmen, jimiž označeny veškeré součásti 
vřetének ze stadia předešlého, nutno uvésti ještě : 

cp, jímž znázorněna přehrádka buněčná, 

as, vlákna vřeténka (resp. soudečku) chromatického, 

c', periplast dceřinný, vzniklý uvnitř matečného (c). 


. Aeguatorialní průřez vajíčka s dalším vývojem amphiastru 


při zvětšení Zeiss V. C. oc. II. 


„ Amphiaster podobného stadia při zvětšení Zeiss V. E. oc. 


II. Označení písmen jako v obr. 1—3. 


„ Větší prodloužení vřeténka. 
. Stadium splynutí pásů zárodečných z přídy; blastopor ve 


spodní polovině zárodku. Epiblast ná dvou místech protr- 
žený následkem vnikání hypoblastu do vnitra. 

Dělení buněk hypodermálných v pozdějších stadiích embryo- 
nálných. 


„ Embryo z břišní strany kreslené dle praeparátu chromového. 


Totéž z profilu a za živa. 


. Starší stadium z profilu a za živa. 
. Pokročilejší embryo, v přední části. a otvor pronephridií 


(pr), st stomodaeum, mch mesenchymové buňky v hlavě, 
g mozek, 1, 2, prvé a druhé ganglion břišní, ds dissepiment 


. Starší stadium se štětinami a postranní čárou. 
. Totéž dle praeparatu chromového. 
15. 


a 16. Starší stadia za živa a z profilu. 


jí 


12. 


Sur un théoréme fondamental dans la théorie des 
éguations différentielles. 


Par M. Lerch. 
(Lu dans la séance du 8 février 1889) 


Présenté par M. Ed. Weyr. 


L'existence des intégrales des systěmes d'éguations différentielles 
a été démontrée par Cauchy et plus tard par Brioť et Bouguet*). 
Ces auteurs ont aussi démontré Vimpossibilité des solutions non holo- 
morphes vérifiantes les éguations au voisinage d'un point ordinaire; 
mais la méthode employée par les grands géomětres semble de faire © 
trop dhypothěses sur la nature des intégrales, et la méme objection 
peut se faire relativement a la démonstration tres élégante et féconde 
gue M. Camille Jordan vient de donner dans son Čours d' Analyse, 
III p. 94. : 

En vue de Vimportance du sujet une nouvelle démonstration ne 
sera pas inutile; je vais la développer en remplacant le théorěme 
par une propositton beaucoup plus générale, 

Rappelons-nous a cet effet le théoreme de Cauchy, sous la forme 
gue lui a donnée M. Jordan a la page 88—-94 de son Cours, en le 
préparant pour Vapplication gui va souivre. 

Considérons le systěme de deux éguations différentielles 


d dz 
(W j=fe 49 =9© 49, 


en admettant gue (%, %0> %) Soit un point ordinaire pour les fonc- 
tions f (©, y, z) et píď, y, z) des variables indépendantes w, y, 2. 
On pourra tracer dans les plans des «, des y et des z autour des 
points %, Yg> Z, des contours fermés K, K, K" tels gue les fonc- 


*) Journal de P Ecole Polytechnigue, Cah. 36, 


M. Lerch: La théorie des éguations différentielles. 181 


tions f et © restent holomorphes tant gue «, y, z ne sortent pas de 
ces contours. 

Tracons ensuite autour des points %, %; % des cereles (%), 
(0), (2) placés tous entiers a Vintérieur des contours K, K, K" et 
choisissons une constante positive 7 de telle maničre gue la plus 
courte distance des points du contour K aux points du cercle (%) 
ainsi gue la plus courte distance des points de X, K" aux points de 


(%o); (2%) soit plus grande gue r. 


Soient ensuite z, 44, 2 des guantités affixes des points situés 
a Vintérieur des cercles respectifs (%), (4), (%). Alors le systěme 
déguations différentielles (1) admettra un seul systěme d'intégrales, 
holomorphes au point «,, gui se réduisent aux valeurs 4, 4 lorsgue 
© Sapproche de «,, de sorte gu'elles seront données par les dévolop- 
pements 


E PRK Pa 


VER al 


gui restent convergents A Vintérieur du cercle dont Véguation est 


|e—a|=ri—e%, 


oů N représente une constante positive dont la valeur ne dépend 
gue des fonctions f, p et des contours K, K, K", et gui donc ne 
change pas guand %3, 4, Z Varient d'une maničre guelcongue en 


a 


restant toujours a lintérieur des cercles (7), (49), (2). 


Supposons motntenant gue les éguations (1) admettent un systěme 
d'intégrales y— g(x), 2-2 W(r) guť ne sotent pas toutes deux holo- 
morphes au potnt © mats guť le sont aux potnís X3, guon rencontre 
A chague votstnage du point «.  Alors Vi y aura um cercle (©) tracé 
autour ďu point X tel gue jamais les valeurs yZg(%), 4=V(«) 
correspondantes aux potnís x, A Uůwtérieur de (©) ne seront contenues 
toutes deux a Vintérieur des cercles respectifs (y6), (2). 


Prenons en efiet pour le rayon du cercle (©) la guantité 


73 


de) 


gui reste en méěme temps moindre gue le rayon du cerele (2), et 
supposons gue le théorěme était en défaut, de maničre gue les fonc- 


182 M. Lerch: La théorie des éguations différentielles. 


tions e(z;), W(=,) tombent a Vintérieur des cercles (44) et (z9) au 
moins pour une valeur particuliére «, placée a Vintérieur de (©) et 
telle gue les fonctions o(©), W(*) y soint holomorphes. Les égua- 
tions (1) étant alors vérifiées par le systěme d'intégrales 


00 00 
y=9d=n+) ba) —m), 2=ye) mn +2 le—m) 
pů W 
ces développements devront rester convergents A Vintérieur du cercle 
C dont Véguation est : 


13 


=O 


Or le point « étant supposé 4 Vintérieur du cercle (©) la distance 
des points 7 «, est moindre gue © de sorte gue le point « se 
trouve a Vintérieur du cercle C ce gui exige gu'il soit un point ordi- 
naire des fonctions e(r) et w(*), contre Uhypothěse. Le théorěme 
est done démontré. 

De lá il resulte gue les éguations (1) nadmettent pas de solu- 
tions non holomorphes au point «, tendant vers 9, resp. %, lorsgue 
x Sapproche de 7, ce gui est le théorěme de Briot et Bouguet. 


13. 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich po- 
měru ku organům exkrečním. 


Předložil Antonin Štole dne 22. února 1889. 
(S tab. VII) 


Úvod. 


V menší této práci podávám výsledky čtyrletého zkoumání po- 
hlavního ústrojí rodu Aeolosoma a jeho vztahu k organům exkrečním. 
Nemohl jsem celou látku tak všestranně prostudovati, aby úplně byly 
zodpovídány veškeré otázky, jež namanuly se mně průběhem studia. 
Proto spokojuji se prozatím zprávou předběžnou, v níž hodlám vylo- 
referát ponechávám si pak na dobu nejblíže příští, až se mi podaří 
rozluštiti i některé zbývající otázky druhotné. 

-Rod Aeolosoma zaujímá mezi sladkovodními červy štětinatými 
postavení nejnižší, jsa nadán ústrojností nejjednodušší a nejprimitiv- 
nější, která jak Vejdovský ukázal, jest rázu embryonalního, ne- 
soucího znaky, jaké pamětihodně ukazují se v jistých toliko stadiích 
vývoje některých vyšších štětinatých červů sladkovodních. Jest tudíž 
dvojnásobně zajímavo sledovati pohlavní ústroje rodu Aeolosoma ; 
jednak proto, že dosud velmi málo byly známy, jednak však i pro 
řešení otázky, jak dalece zachovaly jednodušší a primitivní ráz vzhle- 
dem k pohlavním ústrojům vyšších červů příbuzných. 


Historické poznámky o pohlavním ústrojí. 


Neklademe-li přílišnou váhu na poznámku Ehrenbergovu), 
že viděl u A. decorum (A. Elvrenbergii Oersted) párovité vaječníky, 


1) Dotyčná poznámka Ehrenbergova zní: „Inter fasciculorum setosorum paria 
glandulas duas, saepe magnas, totidem fasciculis alternas vidi, guas ovario 
tribuere inductum sum.“ Viz Ehrenberg. Symbolae phys. seu icones et 
descriptiones animal. evertebr. Decas I. Berolini 1828. 


184 Antonín Štole 


můžeme říci, že pouze dva pozorovatelé zabývali se podrobněji po- 
hlavními poměry rodu Aeolosoma, totiž D'Udekem“) a po něm 
Maggi"?). Z obou těchto badatelů přísluší hlavní zásluha D'"Udekemovi. 
Jsa vždy bystrozrakým pozorovatelem, rozpoznal D'Udekem na první 
ráz velmi dobře pohlavní organy rodu Aeolosoma a vyložil poměry 
jejich náležitě dle tehdejších názorů annulatologických. 


Učiníme-li z práce jeho jakési resumé, budou v něm obsažena 
následující hlavní pozorování: 


Aeolosoma Ehrenbergii Oerst. jest hermafrodit. Žláza samčí tvoří 
buněčný shluk upevněný na vnitřní stěně hřbetní strany segmentu 
pátého, šestého a sedmého (i s hlavou počítáno). Buňky oddělují se 
od žlázy před vývojem chámů, který dokončuje se v dutině tělní, 
jež naplněna bývá uvolněnými vlákny chámovými. Vaječník jest jedno- 
duchý, objemný; upevněn jest na vnitřní stěně břišní strany pátého 
segmentu (1 s hlavou počítáno), však vyvinující se v něm vajíčka do- 
sahují až do segmentu šestého a sedmého. Opasek nalezá se na seg- 
mentu sedmém, jest však toliko polovičatý, tvořící stluštěninu toliko 
na straně břišní dotyčného segmentu. Uprostřed téhož segmentu na- 
lezá se zvláštní organ složený z věnce žláz obklopujících roztažitelný 
otvor, jenž slouží pravděpodobně při východu vajíček na venek a při 
jich oplození. U jednoho individua viděl autor v segmentu, jenž 
předchází organům pohlavním, pár organů váčkovitých, symetricky 
uložených a dle všeho na straně břišní se otevírajících, o nichž se 
však neodvažuje určitě tvrditi, že jsou to schránky chámové. Chámo- 
vodů autor nenalezl, což výslovně konstatuje. Všeobecná karakteristika 
pohlavních organů, jak ji autor na konec shrnuje, jest: značná jedno- 
duchosť vzhledem k pohlavním organům jiných oligochaetův a jistá 
podobnosť s pohlavními organy u rodu Chaetogaster. 


Maggi přidal ze svého k pozorování D'Udekemovu velmi málo. 
Vlastně opakuje jeho pozorování doslova, neb s malým přemístěním 
vět a toliko k schránkám chámovým připojuje něco vlastního. Po- 
tvrzuje domněnku D'Udekemovu, neboť nalezl záhadné organy na- 
plněny shluky chámů (dle něho spermatofory), jichž východ z organů 
sledoval; jsou to tudíž pravé schránky chámové. U jednoho individua 


t) D'Udekem, Notice sur les organes génitaux des Aeolosoma et des Chaetoga- 
ster. Académie Royale de Belgigue (Extr. des Bulletins, 2me série, t. XII., 
n. 11. — 1862.) 

2) Maggi, Intorno al genere Aeolosoma. Estratto dal I. volume delle memorie 
della Societa Italiana di Scienze Naturali (Milano, 1865). 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 185 


viděl nad oběma schránkami ještě třetí, ku níž pravděpodobně měla 
býti symetricky položena také i čtvrtá. 


Doba pohlavní dospělosti. 


Jak D'Udekem, tak i Magci nikde neudávají v prácech svých 
o předmětu pojednávajících dobu pohlavní dospělosti. Abych ji vy- 
pátral, volil jsem si k celoročnímu pozorování u nás nejobyčejnější 
druh rodu Aeolosoma, A. Ehrenbergi Oersted. Jest ve vodě říčné 
1 v tuních poříčných dosti hojný, zejmena pak v známé tuni na Císař- 
ské louce u Prahy. Odtud čerpal jsem výhradně material po celý čas 
svého pozorování. Započal jsem je roku 1885. Sledoval jsem indi- 
vidua z tuně vylovená nejprve na jaře, pak po celé léto. Po celý 
tento čas dálo se rozmnožování způsobem nepohlavním, dělením, 
teprve na počátku podzimku pozoroval jsem úkaz, že počet individuí 
počal řídnouti, zároveň však ubývalo i energie v množení se dělením. 
Po nastalých prvních mrazících zaopatřil jsem se ještě čerstvým ma- 
terialem, dříve ještě, nežli by voda zamrzla, a tu pak due 21. října 
podařilo se mi poprvé nalézti pohlavně dospělé jednotníky. V násle- 
dujících dnech nalezl jsem vždy toliko jednoho neb dva dospělé jednot- 
níky, načež jsem ukončil pozorování své koncem října, kdy zároveň 
končí se doba pracovní v naší laboratoři. Hlavním výsledkem tohoto 
prvního pozorování bylo tudíž zjištění doby pohlavnosti. Pozorování 
v následujícím roce (1886) mělo potvrditi výsledky prvního. Skutečně 
1 v tomto roce nalezl jsem pohlavní jednotníky v měsíci říjnu a sice 
poprvé dne 13. října, tedy o něco dříve nežli při prvním pozorování. 
I v roce příštím (1887) potvrzena zjištěná již fakta, první dospělá 
individua objevila se 20. října, tudíž skoro v stejnou dobu jako v roce 
1885. Roku loňského (1888), jehož počasí bylo značně výstřední, 
nalézal jsem v rozvodněné tuni na louce Císařské toliko nepohlavní 
jednotníky, v měsíci pak říjnu ve vodě několikráte nabrané nenalezl 
jsem již žádných vůbec jednotníků, ani po sebe pilnějším pátrání. 

Uvedeným tuto a několikráte opakovaným zkoumáním docílil jsem 
toho, že mohl jsem dosti přesně stanoviti dobu pohlavní, kteráž u nás 
v Čechách omezuje se na měsíc říjen. Rovněž byl jsem opakovaným 
zkoumáním u výhodě, že mohl jsem kontrolovati i výsledky morfolo- 
gického zkoumání pohlavního ústrojí. 

O obtížích zkoumání dobře praví již DUdekem: „Dans Vespěce 
gui nous occupe, les difficultés sont encore plus grandes, 4 cause de 
Vextréme petitesse des individus et du petit nombre d'entre eux 
gu'on trouve munis dorganes génitaux.“ 


186 Antonín Štolc 


O opasku, zevnějším znaku pohlavní dospělosti. 
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., op.) 


Poměry opasku karakterisoval v hlavních rysech již D'Udekem. 
Pozorování moje podává tyto podrobnější výsledky : 

Jako velká většina oligochaetů má i Aeolosoma zevnější znak 
pohlavnosti, a tím je-t právé opasek. U tohoto červa panuje však 
pozoruhodná odchylka, že opasek jest pouze částečným, totiž zduření, 
zvýšení a sežláznatění pokožky, v čem vlastně jeví se podstata opasku, 
má místo své toliko na břišní straně pohlavních segmentů, strana 
hřbetní zůstává úplně netknuta a jeví poměry normalní. Opasek 
částečný nesoustřeďuje se, jak D'Udekem udává, pouze na šestém 
segmentu štětinovém, nýbrž prostírá se i do polovice segmentu před- 
cházejícího (pátého št.) a i téměř do polovice segmentu následujícího 
(sedmého št.). Největší zduření nalezá se na segmentu šestém kolem 
otvoru (Fig. 1., 2., 3., 02.), o němž později řeč bude, ubývá pak stejno- 
měrně nahoru i dolů. Skládá se pak opasek z buněk hypodermalných, 
podlouhle naduřelých a žláznatých, naplněných zrnitým obsahem, jenž 
činí je téměř neprůhlednými. Tak zvané žlázy olejné, jež vyskytují 
se všude v pokožce u rodu Aeolosoma, z opasku úplně mizejí, na 
hřbetní straně segmentů pohlavních nalezají se ovšem v stavu a počtu 
normalním. Takové poměry opasku nalezl jsem po opětovném pozo- 
rování, k domnělému organu, jenž dle D'Udekema rozkládá se kolem 
zmíněného otvoru na segmentu šestém štětinovém, vrátím se ještě 
později. 

Zevnějším znakem pohlavním bývají ještě, zejmena u nižších 
oligochaetů, štětiny pohlavní. Spolehaje na své pozorování ne- 
mohu říci, že by stávalo takových štětin u rodu Aeolosoma. Dle 
analogie, na jakém místě přicházejí u nejblíže příbuzných oligochaetů, 
nutno by bylo hledati je nejspíše na šestém segmentu štětinovém. 
Zde však nalezáme toliko oba svazky břišních štětin, jež nalezají se 
V poměrech normalných, nepodlehnuvše nijaké proměně. Také v sou- 
sedních segmentech, předcházejícím i následujícím, nalezáme jen nor- 
malní štětiny břišní. 


O obou žlázách pohlavních. 
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., v; Fig. 1., or; Fig. 8. a 9.) - 


Aeolosoma jest obojetník, jako vůbec všichni nám dosud známí 
oligochaeti. Obě žlázy pohlavní, vaječníky i varlata, společně tu při- 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 187 


cházejí, nicméně však jeví poměry, které odchylují se karakteristicky 
vzhledem k pohlavnímu ústrojí ostatních oligochaetů. 

Vaječník (Fig. 1., 2., 3. v; Fig. 8.) především není párovitý, nýbrž 
jednoduchý. Jeví se jako plasmatický shluk, podoby pásovité, umí- 
stěný v segmentu pátém štětinovém a sice pod cevou břišní, mezi 
touto a břišní stěnou tělní. Strukturní jeho poměry jsou následující: 

Na předu, v části nejmladší, nalezá se několik málo jader S ja- 
dérky, ponořených v jemně zrnité plasmě a představujících nejmladší 
stadia budoucích vajíček (Fig. 8., c). Po této skupině následuje, ni- 
koliv však vždycky, obyčejně jedna větší již buňka vaječná, ukazující 
zrnitější obsah plasmatický, jemnou blanu žloutkovou a zveličené 
jádro s jadérkem (Fig. 8., b). Dolení a převahu mající konec vaječ- 
níku tvoří pak veliké a dospívající již vajíčko (Fig. 1., 2., 3., vj, Fig. 
8., a), tvaru sploštile vejčitého, dosahující dolení částí svou k otvoru 
v segmentu šestém (št.) a i za tento. Jemná blána žloutková, četná 
tělíska žloutková, plnící obsah plasmatický, veliké jádro (Fig. 1., 8.; 
9., j) sjadérkem (Fig. 1., 90), vše to dobře lze pozorovati a ukazuje 
strukturu, jaká u vajíčka oligochaetů nejnověji velmi podrobně V ej- 
dovským byla vylíčena. Jen na jedno chci upozorniti, totiž že 
obvod vajíčka provádí velmi energické pohyby amoeboidní, jaké v tak 
značné míře neviděl jsem u vajíček žádného jiného oligochaeta (Fig. 9.). 
Celkem vylíčené tuto poměry vaječníku zjistil jsem po opětovném 
pozorování, změny dály se jen v znacích nepatrných a v mezích 
velmi úzkých. 

Varle (Tab. VII. Fig. 1., vr) u Aeolosoma jest rovněž nepárovité. 
Představuje opětně jednoduchý pásovitý shluk plasmatický, umístěný 
nad vaječníkem a sice v segmentu čtvrtém (št.), opětně pod cevou 
břišní, mezi touto a břišní stěnou tělní. Když vaječník uzrává, na- 
lezá se varle již v degeneraci. Představeno jest pak zbytky několika 
buněk, od nichž mateřské buňky chámové dávno již se odloučily, aby 
jako spermogonie prodělaly vývoj chámů. Tento proces vzhledem 
k poměrům u ostatních oligochaetů panujícím nemá do sebe nic zvlášt- 
ního, leda že děje se to volně v dutině tělní. Dospělé chámy mají 
podobu vlásků s nezřetelnou hlavičkou, tudíž podobu u chámů ostat- 
ních oligochaetů nijak neobvyklou, vyplňují pak v chomáčích dutinu 
tělní pošinujíce se sem tam pohybem roury zažívací. V době, kdy 
vajíčka ve vaječníku teprve dozrávají, jsou již chámy úplně vyvinuty 
i opouštějí dutinu tělní, aby při páření na tělo druhého jednotníka 
dostati se mohly. Panuje tudíž u rodu Aeolosoma toliko částečný 
hermafroditismus, žláza samčí dospívá dříve nežli žláza vaječná, kte- 


188 Antonín Štole 


rýžto poměr obou žláz pozorován ostatně při rozvoji jejich i u ostatních 
olisochaetův. V předcházejícím smyslu nutno také opraviti poznámku 
DUdekemovu: „Jai remargué gu'il existe un rapport inverse 
entre la production des deux sécrétions sexuelles: lá oů naissent 
beaucoup de spermatozoides, il se produit peu doeufs et récipro- 
guement. Il est probable gue certains individus fonctionnent prin- 
cipalement comme máles et les autres comme femelles.“ © Totiž jistá 
individua nefungují hlavně jako samci a jiná jako samice, nýbrž 
u všech individuí napřed dospívají a fungují žlázy samčí a po nich 
teprve žlázy samičí. 

Jinak rovněž opravuje mé pozorování údaje DUdekemovy 
v příčině umístění varlete, kteréž umístění vymykalo by se z poměrů 
zjištěných u všech ostatních oligochaetů. Rovněž mé pozorování po- 
sunuje umístění vaječníku o jeden segment níže, kterýž omyl povstal 
u D'Udekema asi tím, že obě žlázy nad sebou umístěné považoval 
za jedinou. Takový omyl jest tím snadnější, že v době zralosti do- 
růstá varle i do segmentu pátého jako prodlužuje se vaječník i do 
segmentu šestého, původní však ložisko jest, jak již pověděno, u var- 
lete segment čtvrtý (šť.) a u vaječníku segment pátý (št.). 

Ještě o jednom záporném výsledku svého pozorování chci se 
zmíniti. Nenalezl jsem totiž žádného vaku chámového, ani vaku va- 
ječného, v nichž by produkty obou žláz docházely konečného dozrání. 
To dalo se ovšem již souditi z domyslu, poněvadž u rodu Aeolosoma 
neexistují dissepimenty, z jichž jistých částí oba vaky se vytvořují. 
Touto negativní vlastností podobají se poměry pohlavní rodu Aeolo- 
soma opětovně oněm u Chaetogastridů, kde rovněž vaků chámových 
i vaječných nenalezáme. Tímto také zdála by se čeleď Chaetogastridae 
úzce příbuznou s rodem Aeolosoma, ovšem však důkladnější srovná- 
vací studium ústrojnosti obou, zejmena pak srovnání Soustavy ner- 
vové poučí nás, že oba rody Aeolosoma i Chaetogaster jsou od sebe 
značně fylogeneticky vzdáleny. 


O sehránkách chámových. 
(Tab. VII. Fis. 1., 3., sch; Fig. 5., 6., 7.) 


Jak bylo uvedeno, viděli schránky chámové D'Udekem i Maggi, 
neudali však nikde, na kterém segmentu přicházejí, aniž vyšetřili urči- 
těji poměry jejich. Proto věnoval jsem jim studium podrobnější. Sle- 
dovati je bývá velmi obtížno, to pro značnou nepatrnosť jejich, čímž 
oku snadno unikají, zejmena nejsou-li ještě naplněny chámy. Umístěny 
jsou v segmentu čtvrtém štětinovém, tudíž nalezají se nad opaskem, 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 189 


jsou pak přítomny tu toliko v páru jediném. Aspoň nenalezl jsem 
jich nikdy ve větším počtu. Ústí jejich na venek nalezá se (Fig. 1., 
3., sch) blízko pod oběma břišními svazky štětinovými, vypadají pak 
jako dvě malá kulovitá a průsvitná tělesa, těsně pod pokožkou 
k vnitřní stěně břišní přimknutá. Vlastně mladé schránky (Fig. 7.) 
jsou přední částí svou do hypodermis zapuštěny, a na vytvoření jejich 
účastní se pak jen několik málo buněk hypodermalných. Tvar pravi- 
dlem bývá kulovitý (Fig. 1., 3., sch; Fig. 5.), v jednom případě měla 
schránka podobu zahnutě hruškovitou (Fig. 6.). Stěna schránky jest 
tenká, chitinovitá a průsvitná; na zevnějšku bývá na ní sem tam 
pozorovati jádro s obklopující je plasmou. 

Hrdlovitě zúženého vývodu, jaký nalezáme u schránek ostatních 
oligochaetů, tuto nenacházíme, nýbrž každá ze schránek ústí přímo 
na venek malým kruhovitým otvůrkem (Fig. 5., 6., ot). 

Na konec zbývá mi vrátiti se k údajům, které ve své práci 
publikuje Maggi. Tentýž praví (str. 15.) o schránkách a jejich ob- 
sahu: „Le suddette vesicole adungue si devono ritenere per vere 
vesicole spermatiche, ed i filamenti che ne sortono per i veri 
organi spermatofori“. Údaj tento dlužno opraviti v tom smyslu, 
že ve schránkách chámových u rodu Aeolosoma nenacházejí se 
snad skutečné spermatofory, takové, jaké ku př. nalezáme u Tubi- 
ficidů, nýbrž že jest tu co činiti s obyčejnými shluky či chomáčky 
chámů, asi na ten způsob, jak to nalezáme u Naidomorph, kde 
také podobné shluky za spermatofory byly vykládány (Lankester 
u Nas serpentina), ovšem že neprávem. O těchže schránkách praví 
tentýž autor před tím (15. str.): „Le mie osservazioni in cio vengono 
ad assicurare Videa del signor D'"Udekem, perchě io viddi tali vesiole, 
le guali in un individuo non erano solamente due, ma se ne scor- 
geva una terza alla parte superiore del'animale, vale a dire un po'al 
di sopra della metá del corpo, e probabilmente ve ne doveva essere 
una guarta simetricamente posta“. 

Pozorování třetí schránky chámové, jak tu Maggi udává, k níž 
pravděpodobně měla by býti položena ještě čtvrtá, nutno vřaditi mezi 
případy abnormalní. U nižších oligochaetů takové zdvojení schránek 
chámových a někdy i jiných pohlavních částí (chámovodů) nenáleží 
k velikým vzácnostem. Nejobyčejněji bývá toto zdvojení neúplné, totiž 
že z druhého páru vyvine se toliko jedna část. 

U Naidomorph (zvláště u rodu Stylaria), pak u Tubifi- 
cidů (zvláště u rodu Ilyodrilus) pozoroval jsem několikráte ta-. 
kové částečné zdvojení buď schránek chámových, buď chámovodů. 


190 Antonín Štole 


O poměru pohlavních orgsanů k exkrečním. 


D'Udekem výslovně v práci své uvádí, že nenalezl žádných 
chámovodů. Také já po čas svého zkoumání marně jsem po nich 
pátral. Jest nyní otázka, jakým že způsobem vycházejí chámy na 
venek? Ve směru této otázky zařídil jsem další své zkoumání i snažil 
jsem se vystopovati, co děje se s dospělými chámy, volně se hroma- 
dícími v dutině tělní. Především upoutal pozornost mou záhadný otvor 
(Fig. 1., 2., 3. oz), nalezající se na břišní straně šestého segmentu 
štětinového, o němž D'Udekem vykládá, že obklopen jest zvláštním 
žláznatým organem. Přesvědčil jsem se, že něco takového tu neexi- 
stuje, nýbrž že to, co D'Udekem za zvláštní organ vykládá, jsou 
toliko žláznaté buňky opasku, kupící se kolem jmenovaného otvoru. 
Zde právě, jak jsem již v dotyčném odstavci pověděl, zduřuje opasek 
nejvíce a vystupuje nad své okolí. Neznáme-li jinak význam otvoru, 
můžeme snadno pokládati.omylem tuto čásť opasku za nějaký organ, 
k čemuž ovšem nejvíce přispívají uvedené právě okolnosti. 

Bylo nyní dalším mým úkolem vyšetřiti povahu a účel záhad- 
ného otvoru. Seznal jsem především, že jest značně roztažitelný; což 
ukazuje na přítomnost mocnější vrstvy svalové. Podoby jest nálev- 
kovité, dovnitř se zúžující. Po delším pátrání pozoroval jsem, že 
uvnitř vede do jakési delší chodby volně do dutiny segmentu zavě- 
šené. Na počátku chodby zjistil jsem mocné víření, kteréž sledoval 
jsem dále uvnitř celé chodby (Fig. 1.,2.,3., ech), jež učinivši v prů- 
běhu svém kličku, končila se nálevkovitou rozšířeninou otevírající se 
do dutiny segmentu. K velkému překvapení svému shledal jsem nyní, 
že v nálevkovité rozšířenině trčí chomáč chámů. Nebylo tudíž žádné - 
více pochybnosti, že měl jsem tu co činiti s organem, jehož úkolem 
bylo dopravovati chámy na venek. Tvar, povaha i umístění jeho vedly 
mne však k domněnce, že to není nějaký novotvar, nýbrž že jest to 
organ exkreční přetrvavší v segmentu pohlavním. Domněnka tato. 
vedla mne dále přirozeně k tomu, abych ohledal exkreční organy 
segmentů sousedních, předcházejícího (pátého št.) a následujícího 
(sedmého št.). Skutečně, když se mi to podařilo, seznal jsem, že 
i zde v nálevkách organů exkrečních trčí chomáčky chámů (Fig. 2., 
€0—0,). Tímto pozorováním zjistil jsem tudíž zajímavé a po mém 
soudě důležité faktum, že u rodu Aeolosoma úkol chámovodů' 
vykonávají organy exkreční. 

Ještě něco zbývalo vyšetřiti, totiž jakým způsobem se stalo, že 
v šestém segmentu mohl jsem nalézti místo obou toliko jeden organ 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma, 191 


exkreční. Za tím účelem volil jsem ku zkoumání svému individua 
teprve pohlavně dospívající. Přišel jsem pak k výsledkům následujícím : 

U individuí teprve pohlavně dospívajících existují v segmentu 
šestém (št.) oba organy exkreční, dalším průběhem dospívání dege- 
neruje však z nich jeden, zmizí i jeho zevnější otvor, otvor pak dru- 
hého se zveličí i posune se zduřením opasku poněkud více ku střední 
ose břišní, čímž zdá se, jakoby zaujímal skutečnou polohu centralní. 
Však i pozůstalý organ exkreční podroben jest jisté změně. Abych 
mohl ji podrobněji vylíčiti, musím předeslati popis organů exkrečních. 

Podrobnější zkoumání organů exkrečních provedl poprvé Vej- 
dovský.") Dovolím si v krátkosti opakovati hlavní výsledky tohoto 
zkoumání. 

Organy exkreční u rodu Aeolosoma opakují se párovitě v jednot- 
livých segmentech, scházejíce toliko v hlavě a pak ve 4—6 posled- 
ních segmentech. První pár leží u Aeolosoma Ehrenbergii Oerst. 
a A. tenebrarum Vejd. v prvním segmentu štětinovém, u A. guaterna- 
rťum Ehbg. teprve ve druhém; u A. vartegatum Vejd. nalezají se toliko 
tři páry organů exkrečních a to v prvých třech segmentech střevního 
žaludku. Představují silně vinuté uvnitř vířící kanálky, upevněné na 
stěnách roury zažívací, jichž vířivé nálevky těžko lze nalézti. Zevnější 
otvory jejich nalezají se skoro v medialní linii břišní, těsně k oběma 
stranám břišní cevy. 

Pozorování má, jež připojuji k tuto uvedeným, týkají se hlavně 
průběhu organů exkrečních (Fig. 4.). Počínám líčení jeho od otvorů 
zevnějších. Malý, nepravidelně okrouhlý otvor zevnější (0,) vede 
především do malého váčku (sv), vždy však poznatelného, podoby 
vejčité, se stěnami tenkými. Odtud z váčku počíná se. vyvíjeti 
vířivá chodbička a sice ku předu těla, směrem šikmo od centralní 
osy břišní ku postranní stěně tělní. Dospěvši asi k polovině svého 
oběhu vytvoří chodbička malý oblouk, načež mění svůj směr ubírajíc 
se odtud směrem od postranní stěny tělní ku centralní ose břišní 
i dostupuje tak až k přednímu konci segmentu, tam asi, kdeby se 
nalézati měl přední dissepiment. Tím dosažen jest vrcholový bod 
chodby (a), tam se nyní obrací, přimyká se těsně k právě proběhlé 
části své i sleduje ji nazpátek souběžně až k uvedenému oblouku. 
Opakuje pak rovněž i tento oblouk, načež však se opět ku předu 
obrací (5), provede jednu, dvě neb tři kličky v sousedství a v délce 

1) Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten (Praha, 1884) pag. 19. 


Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejmžších annulatů. 
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk, 1885) pac. 6. a 12. 


192 Antonín Štole 


oblouku, načež podruhé se k němu přimyká (c), i zakončuje průběh 
svůj malou vířivou nálevkou (»), málo jen širší nežli chodbička 
a obrácenou ústím svým (0,) směrem k otvoru zevnějšímu. 

Nověji popsal Frank E. Beddard") nový druh rodu Aeolo- 
soma, A. Headleyt, úzce příbuzný s naším domácím druhem A. varie- 
gatum Vejd. Exkrečním organům téhož druhu věnuje autor přesnější 
rozbor. Praví 0 nich (str. 216): There are a large number of pairs 
of nephridia present, while in A. vartegatum there are only three 
pairs, occupying segments 4—6. They are very readily visible, and 
the terminal aperture into the coelom is extremely obvious, lying 
midway between two successive seta-bundles. The coelomic aperture 
can hardly be termed a „funnel“, as it is only just perceptibly wider 
than the rest of the tube. The external orifice of the nephridium is 
placed close to the median ventral line.“ 

Srovnáme-li průběh exkrečních organů, jak kreslí jej Beddard 
(viz připojená k jeho práci tab., fig. 1., nep), znamenáme patrný rozdíl 
vzhledem k vylíčenému právě průběhu exkrečních organů u A. Ehren- 
bergii. Průběh chodbičky pokračuje zde od zevnějšího otvoru ve 
směru opáčném, totiž na zad, ku zadnímu konci těla. Rovněž vrcho- 
lení, kteréž označujeme na našem obrazci (Fig. 4.) písm. a, nalezá se — 
nazad, nicméně však poslední čásť chodbičky končící vířivou nálevkou 
má tentýž směr a tutéž polohu, jakou nalezáme u našich druhů 
domácích. 

Po tomto vylíčení průběhu organů exkrečních vratme se ku 
změně, kterou prodělává pozůstalý organ exkreční (Fig. 1., 2., 3., ech) 
v segmentu šestém (št.). Ta dosti jest značna a patrna, nikoliv však 
taková, aby jí smyt byl ráz organu exkrečního. Možno říci, že pro- 
vedena jest hlavně v tom směru, aby usnadněna a uvhodněna byla 
funkce, kterou na sebe bere v době pohlavní. Tak především průběh 
organu jest skrácen a zjednodušen. Za to přibývá mu však na mohut- 
nosti. Zevnější stěna žláznatá jest silnější, vnitřní chodba širší, ná- 
levka vířivá zvětšena, zevnější pak otvor rozšířen, n již nahoře po- 
věděno bylo. 

O exkrečních organech segmentu pátého (št.) a sedmého (Fig. 1., 
2., 3., ec) nemohu říci, že by podobné změně byly podrobeny. Noe 
výše čae poněkud zac zachovávajíce ostatně ráz i průběh svůj. 

Ještě by zbývalo vyšetřiti, jakým způsobem dostávají se na 
venek vajíčka. Domněnku o tom, jak uvedl jsem v poznámkách 


1) Observations upon an Annelid of the Genus Aeolosoma. (Proceedings of the 
Zoological Society of London, March 20, 1888. 


O pohlavních organech rodu Aeolosma. 193 


historických, pronesl již D'Udekem. Nepodařilo se mi přímým po- 
zorováním otázku položenou rozluštiti. Proto zbývá mi spokojiti se 
prozatím domněnkou DU dekemovou, již shledávám velice pravdě- 
podobnou. Domnívám se správně souditi, že jako u rodu Aeolosoma 
neexistují zvláštní chámovody, tak také že neexistují i zvláštní vejco- 
vody. Ještě u Naidomorph, nejbližší skupině olisochaetů, nenalezáme 
pravých vejcovodů, nýbrž toliko párovité otvory, jimiž se vajíčka na 
venek dostávají. 

Tudíž z dvojího důvodu netřeba připustiti možnosť, že by se 
tvořily u rodu Aeolosoma zvláštní vejcovody. Představuji si věc tak, 
že organ exkreční šestého segmentu, když funkci chámovodnou vy- 
konal, „degeneruje až na otvor zevnější, jenž pak slouží k východu 
vajíček, které mezi tím úplně byly dozrály. 


Závěrek. 


Na konec jest mi ješté shrnouti výsledky líčeného zde pozoro- 
vání v následující přehled. 

Pozorováním mým nutno bude opraviti obrazec rozdělení po- 
hlavních organů, jak je u rodu Aeolosoma uvádí Vejdovský“') na 
modifikovaném základě pozorování DUdekemových a Magcio- 
vých. Dle mého pozorování jest umístění pohlavních organů takovéto 

1. Jednoduchá, nepárovitá žláza chámová ve 5. segmentu. (Hlava = 

1. segment). 

2. Jednoduchá, nepárovitá žláza vaječná v 6. segmentu. 
3. Pár schránek chámových v 5. segmentu. 
Hlavní výsledek mého pozorování jest obsažen ve zjištění těchto 
dvou fakt: 
1. U rodu Aeolosoma není zvláštních chámovodů. 
2. Funkci jejich vykonávají organy exkreční, jen částečně v jistém 
smyslu modifikované. 

Tudtž i povahou svých ústrojů pohlavních jevé se rod Aeolo- 
soma typem primitivním. Kdežto u všech ostatních oligochaetů vyvi- 
nují se v době pohlavné zvláštní chámovody, při čemž organy exwkrečné, 
nalezající se v segmentech pohlavních, buď degenerují, buď setrvávají, 
u rodu Aeolosoma nevyvinují se žádné zvláštní chámovody a funkci 
Jejich přejímají orgamy exkreční, které setrvaly v segmentech pohlav- 
nách a jen částečně v jistém smyslu se modifikovaly. 

») Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884) pag. 19. 


ovyr 


Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejmžších annulatů 
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885) pag. 7. 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13 


" 
Ná 
Ů 
“ 
> 
V 
ň 

o 

= if = 


194 Antonín Štole: O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 


Literatura 


DUdekem: Notice sur les organes gémitaua des Aeolosoma et des 
Chaetogaster. Académie Royale de Belgigue. (Extr. des Bulletins, 
2me série, t. XII., n. 11. — 18062). 

Maggi: Jniorno al genere Aeolosoma. EÉstratto dal I. volume delle 
memorie della Societá Italiana di Scienze Naturali. (Milano, 1865). 

Vejdovský: System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884). 

Týž: Aeolosoma variegatum Vejď. Příspěvek ku pozmáná nejnižších 
annulatů. (Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885). 

Beddard: Obdservations upon an Amnelid of the Genus Aeolosoma. 
(Proceedings of the Zoological Bociety of London, 1888). 


Vysvětlení k vyobrazením tab. VII. 


cv, ceva ventralní; cď, ceva dorsalní; ec, exkreční organ; ech, exkreční 

organ fungující jako chámovod; j, jádro buňky vaječné; 70, jadérko 

buňky vaječné; », nálevka exkrečního organu; 0,, otvor vnitřní exkr. 

organu; 0,, Otvor vnější exkr. organu; 09, opasek; oť, otvor schránky 

chámové; ov, otvor vnitřní organu exkr. fungujícího jako chámovod; 

0z, otvor zevnější organu exkr. fungujícího jako chámovod ; sch, schránka 

chámová; sv, stažitelný váček organu exkr.; v, vaječník; vj, dospíva- 

jící vajíčko; vr, varle; ž, zažívací roura. 
(Římské číslice u jednotlivých fig. označují pořadem segmenty ne- 
soucí štětiny.) 

Fig. 1. Část těla s pohlavními seomenty; kresleno se strany. 

Fig. 2. Část těla s pohlavními segmenty; kresleno se strany břišní 
(roura zažívací nenakreslena, rovněž částečně též segment se 
schránkami chámovými). 


Fig. 3. Čásť těla s pohlavními segmenty; kresleno se strany břišní. 
Fig. 4. Exkreční organ z předního segmentu tělního. 

Fig. 5. Schránka chámová tvaru normálního. 

Fig. 6. Schránka chámová jiné podoby. 

Fig. 7. Mladá, tvořící se schránka chámová. 

Fie. 8. Vaječník, kreslen se strany. 

Fig. 9. Dospělé vajíčko jevící na obvodu pohyby amoeboidní. 


=ha=-4- 


6- 


KPISÍRY Ea 4 
| 


L == i 


k Pojaá P ROPĚ z ará 
Baka A S E o no ne NÝ 
/ TETO ak 
l 


é, " , 
i | y 
u L ———————————— = —yL—yYyY—<— 


i 
V 


cd 
o 


Pa 


0 pohlavních orgánech rodu Aeolosoma. 


k Be P P ZA Tah VL 4 AE OTA Se 


ale přírody kres.Ant.Stole. 


G.k.dvopní litogr A Haase v 


Spol Tařulc) 


Věstník král. 


14. 
Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. 


Ein vorláufiger Bericht vorgelest von J. Kafka den 8. Márz 1889. 


Mit zwei Holzschnitten. 


In letzterer Zeit bescháftigte ich mich mit dem Studium der 
Sáugethiere Bohmens mit Růcksicht auf die diluvialen und tertiáren 
Formen. Auf den Rath meines hochverehrten Lehrers Prof. Dr. Ant. 
Frič stellte ich mir vorerst zur Aufgabe die Bearbeitune der Nager 
durchzufůhren, die so weit vorgeschritten ist, dass eine umfangreiche 
Arbeit úber diesen Gegenstand in bohmischer Sprache zum Drucke 
fast fertig vorliest. Da jedoch keine Hoffnung ist, dass die genannte 
Arbeit bald zur Veroffentlichung gelanet, will ich hiemit nur einen 
vorláufigen Bericht ber einen Theil derselben der Offentlichkeit 
úbergeben. 


Die Nager bilden in der Anzahl unserer diluvialen Sáugethiere 
einen vollen Dritttheil und sind auch in der Richtung interessant, 
dass sie eine Reihe von wahren Steppenformen aufweisen, deren Vor- 
kommen auch fůr die Bildungsart der betreffenden Lagen des dilu- 
vialen Lehms von Wichtigkeit ist. 


Die charakteristischen Steppennager Bóhmens sind: Arctomys 
bobac Schreb., Alactaga jaculus Bodt., Spermophilus rufescens Keys « 
Blas, Cricetus (phaeus?), Arvicola ratticeps Keys © Blas (== Arv. oeco- 
nomus Poll.) und eventuell auch Lagomys pusillus Desm. 


Ausser Cricetus und Lagomys liegen mir alle diese Arten aus 
den Lóssschichten der Umgebung von Prag und einiger anderen Lo- 
calitáten in Bóohmen vor; erstere kommen nach Dr. Woldřich in 
Gesellschaft mit Alactaga, Spermophilus und Avvicola bei Zudsla- 
vitz vor. 


Als besonders interessant erweisen sich die zahlreichen Reste 
der Murmelthiere, aus welchen von meinem Vorgánger Herrn J. 


Gregor auch ein fast vollstándiges Skelet fůr die Museumsammlung 
13% 


196 J. Kafka 


zusammengestellt wurde. Ausserdem liegt noch eine Reihe von fast 
unverletzten Schádeln und Unterkiefern nebst einer Fůlle von Bruch- 
stůcken  derselben, Wirbel und Extremitátenknochen vor. Die 
Fundorte, von welchen diese Murmelthierreste stammen, sind in der 
Umgebung von Prag bei Podbaba (Juliska, Kotlářka, Šťáhlavka etc.) 
Šárka, Vysočan, Báně, Lysolej, dann bei Welwarn, Tůrmitz und 
Beraun. 

Alle diese Reste gehóren zu ein und derselben Art, welche ich 
nach zahlreichen und sorgfáltigen Vergleichungen als Arctomys bobac 
Schreb. bestimmt habe und slaube ich durch eine náhere Schilde- 
rung meines Vorganges einen Beitrag zur Kenntniss der diluvialen 
Murmelthiere úberhaupt zu liefern. 


Zur Vergleichung konnte ich ein ziemlich reiches osteologisches 
Material verwenden: 1. 2 Schádel und Skelettheile von Arc. mar- 
motta aus der Museumsammlung. 2. 9 Schádel von Arc. marmotta, 2 
Schádel von Arc. bobac, 1 foss. Schádel von Are. marmotta (Unkel- 
stein) und 3 Schádel von A. monax nebst Skelettheilen von denselben 
Arten theils aus der Zool. Sammlung der kónigl. landwirtschaftlichen 
Hochschule in Berlin*“), theils aus der Privatsammlung des Herrn 
Prof. Dr. Nehring, welcher mir dieses reiche Material mit grósster 
Liebenswůrdigkeit zugánslich machte und mir auch mit Rath und 
That bei meiner vereleichenden Arbeit beistand, wofůr ich ibm mei- 
nen verbindlichsten Dank ausspreche. Nebstdem benůtzte ich auch 
die zahlreichen, genauen Messungen von Hensel und Dr. Scháf, 
so dass die gewonnenen Resultate als gut begriindet angesehen werden 
kónnen. 


Die Unterscheidung der beiden europáischen Arctomys-Arten 
rief eine ganze Literatur hervor ohne jedoch zu einem endgiltigen 
Resultate zu gelangen; es wurde eine canze Reihe von Unterschei- 
dungsmerkmalen aufgestellt, die theils schon widerlegt, theils noch 
immer aufrecht erhalten werden. In wie ferne dies bei den einzelnen 
Arten geltend sein důrfte, mógen meine vergleichenden Untersuchungen 
veranschaulichen. 

Der frůheren Meinung entgegen wurde zuerst von Hensel**) 
der Nachweis geliefert, dass ein erwachsener, recenter Bobac ein er- 
wachsenes, jetzt lebendes Alpenmurmelthier an Grósse úbertrifft. 


*) Hine Reise nach Berlin, welche ich zu diesem Zwecke unternommen hatte, 
wurde mir durch eine Subvention des Vereines „Svatobor“ erměglicht. 
**) Hensel. Mammalogische Notizen. Archiv f. Nature. 1879 I. 


Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 197 


Diese Angabe wurde auch von Dr. Scháff bestátigt und auch meine 
Untersuchungen, so weit móglich, fihrten zu demselben Resultate. 
Dr. Scháff*) hatte jedoch diluviale Schádel von Unkelstein und 
Aachen richtig als Arc. marmotta bestimmt, welche die recenten 
Alpenmurmelthiere an Grósse noch betráchtlich úbertreffen und die 
Grósse der recenten Bobacs erreichten. In unserem fossilen Materiale 
finden sich mehrere Schádel von verschiedener Grósse vor; es un- 
terliegt jedoch keinem Zweifel, dass die diluvialen Arc. bobac we- 
nigstens so stattliche Thiere waren, wie die jetzicen Steppenmur- 
melthiere. 

Obwohl diese Gróssenverháltnisse kein Kriterium fůr die Un- 
terscheidung der Arten bilden und úberhaupt nicht bilden kónnen, 
so geht aus diesen Vergleichungen eine interessante Folgerung 
hervor. 

Erstens wáre vielleicht die geringere Grósse der recenten Al- 
penmurmelthiere auf eine Veránderune der Lebensverháltnisse zu- 
růckzufůhren, zweitens důrften die gleichen Dimensionen der beiden 
Arten im Diluvium fůr hnliche oder eleiche Lebensverháltnisse 
sprechen. Ich glaube, sobald die Existenz beider Arten im Diluvium 
sichergestellt wird, aus diesem Grunde annehmen zu kónnen, dass 
beide zur Diluvialzeit Steppenthiere waren. 

Schreiten wir nun zu den specifischen Unterscheidungsmerkmalen 
beider Arten. 

Dr. Scháff sieht das Verháltniss der Breite des Hinterhauptes 
zur Basilarlánge als charakteristisch an, indem er behauptet, dass 
bei einer Basilarlánge von 915 resp. 91 mm. die Hinterhauptsbreite 
der Marmotten 44 resp. 44:8 mm. betrágt, wogegen dieselbe bei 
Bobac diese Zahl schon bei 80 mm. Basilarlánge erreicht. 

Ich halte diese Vergleichunesart nicht als genug exakt und 
slaube, dass alle solche Gróssenverháltnisse mathematisch durch ihre 
Exponenten verelichen werden miissen, wenn man fir die Schluss- 
forderungen úberhaupt eine sichere Basis haben soll. 

Auf diese Weise habe ich die Verhiltnisse bei 28 fossilen und 
recenten Schádeln theils untersucht, theils nach den Messungen von 
Hensel und Dr. Scháff berechnet und die betreffenden Exponenten 
úbersichtlich zusammengestellt: 


*) Dr. E. Scháff, Beitrag zur genauerem Kenntniss der diluvialen Murmel- 
thiere. 


198 J. Kafka 


| Exp. | Exp. | | 
| 
Nro: 2457(Hensel) ns ob plibrtoe Axct.DoDač |= ei esa 
2458 (ELEnSEL) MOVE > šv k lo) TCL, DODACI|(2ako eh Ná: 
P OSL EErsel) MR SNR ROA Lá ča ký zz 19 duhu o Arct. marmotta 
5724597 (Hensel) „1 v 816 PAret. DOD2ek| hr (M08 
„2461 (Eensel) (RE Aly 18587 FATcE2bobac/| (3 
„24 620(EHEnSel) 88 RS ToVN e čes 853 |pLArct. hobac (4. Vesec 
n. 29831(2n0-HOChscho | 850- Arct. marmotta 
5 37732 (BandHochsch) 420 1901 Febo0915-| ec ss 
„12 '(Suliska b/*Prae) „MA 9020 ACE obae) 20 
„.24561(EHensel) 3314030 zvu 961 Arct.jbobaca||k- 1212: 
5.2882 (Uandw..Hochsch) || 961, ena Arct. marmotta 
„2 (ErobmNehrinostbrivats) 089600100- Arct. marmotta 
PARSE (EEnSe) MMO o: 19979 S50 AP Sama me Arct. marmotta 
„1152841(Berl. Univers. Sam.) 609749 PAretbobael -K 
s“my(Museumbobyrec.) uf 304 P C dp Arct. marmotta | 
„ 1 (Prof. Nehrings Privats.) |1:979 |. . .|. « - —. „| Arct. marmotta 
PZ AtEna BW a oo ano so | 21 eee 8 Ba Argt. marmotta 
„ 9 (Foss. Tůrmitz, Bóhmen) |. . .|2 Arct DODac. || 1 (basa : 
-0025 ©. (Band: ao dt A O OD MERE STE ROS P NS Arct. marmotta 
: 3 Šťáhlavka b. Prag) | AU 20113|ATCE bo baci| 2 ee | 
„U (Kotlářka, b. Prag) + (||e 62021 PAmet4bobacy (131 F 
22 O (EandwEochseho) 202300923 neo Arct. marmotta 
PS useum boh rec) 202300 0 -= Arct. marmotta 
DE SCA AACNEN) 122021003 EO- Arct. marmotta | 
-0037131(Land:;Hochsch. rec) 8042038, (PATct1bobací (0318 | 
1(DryschatAgehen) ei 4210850 EAV ae Arct. marmotta | 
Hi vUnkelstemna (Dr Schati) | (21009 00 oo Arct. marmotta | 
Nro. 6 (Šárka b. Prag) . .- |. . .|2116 | Arct. bobac| . -0 -0-0 


Aus dieser Tabelle seht deutlich hervor, dass das Verháltniss 
der Hinterhauptsbreite zur Basilarlánge so variirt, dass sich nicht 
nur zahlreiche Úbergánge zwischen beiden Arten geltend machen, 
sondern auch Fálle vorkommen, wo die Verháltnisse bei beiden ganz 
gleich sind. (Šiehe Nro. 2456 (Hensel), 2382 (Landw. Hochsch.), 
3773 (L. Hochsch.) und Nro. I. (Aachen). 

Man důríte daraus nur zwei Folgerungen ziehen: entweder ist 
dieses Merkmal fůr die Unterscheidung beider Arten ganz ungenů- 
gend, oder man hat es hier úberhaupt nicht mit zwei verschiedenen 
Arten zu thun. Wir werden jedoch die Sache noch weiter verfolgen, 
ohne uns schon jetzt fůr die oder jene Ansicht zu entscheiden. 

Von Dr. Scháff wurde weiter auch das Verháltniss der Breite 
und Hčhe des Foramen magnum als stichhaltig angegeben, auf 


Die diluvialen Murmelthiere von Bóhmen. 


199 


welches auch schon Hensel seine Aufmerksamkeit lenkte; es soll 
námlich dieses bei Arct. bobac viel breiter als bei Arct. marmotta 
sein. Auch da ist eine exakte Veroleichune nur auf dem schon an- 
gefiihrten Grunde móglich. Fůir den Bobac soll dieses Verháltniss 
©:12:5 (Exp. — 1502), fůr die Marmotta 9:11-7 (Exp. — 1'3) sein. 
Obwohl es auf den ersten Blick scheint, dass die Existenz des er- 
wáhnten Unterschiedes nicht zu bezweifeln ist, geht doch aus einer 
eingehenderen Veroleichung ganz klar hervor, dass auch dieses Ver- 
háltniss nicht konstant ist. Die Zusammenstellune der betreffenden 
Exponenten zeigt nicht nur eine allmáhlige Verschmelzung, sondern 
auch solche Abweichungen dieser Verháltnisse, dass dieselben als 
ein Unterscheidunosmerkmal ganz unbrauchbar sind oder wiederum 
nur beweisen kónnen, dass wir es da nicht mit zwei verschiedenen 
Arten zu thun haben. 

Hier folot nur eine Úbersicht der an 25 Schideln gewonnenen 
Exponenten, welche das Gesaste klar darstellt: 


| Exp. | Exp. | | 

Nro. 1. (Prof. Nehrings Privat- 
samml.). iM DO oa rot 06 asto Arct. marmotta 
le (dimnSetim bl. ie ŽBĚ LY o hynýl o Abaton vlez ve ode VP Arct. marmotta 

» 2157. (Landw. Hochschule 
Ben (2120 Snosnl 2297 PET da TĚ Arct. marmotta 
„ IL (Foss. Aachen. Dr. Schátť) | 1.136 S83 obojí v Arct. marmotta 
m hossKotlářka b. Prase) |=- „| 157 |(Arct.,bobac. | Jy: 4 <; als 
» 2382. (Landw. Hochschule) || 1'175 či c OOA V RU bo Arct. marmotta 
„ 9 (Foss. Tůrmitz. Bóhmen) S Anet. Dobaek | P n 
22 (Bandw EHochsch-) *|1882 |- -| 00 Arct. marmotta 
a (BE mv. samml: Sklo) LA: ko 6 Arut. marmotta 
NEO 2355 (bandy Hoehseh)y (A2 7: Arct. marmotta 
„ I (Foss. Aachen Dr. Scháíť) | 1122 00 VĚ PAA Arct. marmotta 
m (hecaMuseum boh.) . - ||1222 |- © +. + 0- +- Arct. marmotta 
2 EroNehrnes Privats:).. | W222. s be 60 Arct. marmotta 
—. (Unkelstein Dr. Schátf) KOLE PPA SA) (AROMA, LOBO Arct. marmotta 
Nro. 25 £ (Landw. Hochsch.) . | 1805 |. . .|... <.. «.« Arct. marmotta 
mm 2l58 (juv: Landw. Hochschs)| 1305%|- = | = 4 ls Arct. marmotta 
„8184 (Hensel Mam. Notiz),| 1322 |. - -|. ... <- Arct. marmotta 
„ 5284 (Berl. Univer. Samml.) |. . 18 | AAR DOOR || 0,0. o a 5 < 
» 3184 (Landw. Hochsch.) nožsds (| Boka yden M eo koná Arct. marmotta 
„ 37783 b. (Landw. Sny 14315 Arci: Dobae js 21 
„» 7 (Kotlářka b. Prag) . 14705) Arct3 Dobač (M. 444.1 
» 2 (Juliska b. Prag). a A777 Arcto: bobaca budy. yl r 
„ 83778 a. (Landw. Enichach.) NEO 054| LATCHDoba cs NE sel 
„ 3244 (Landw. Hochsch.) babo) VS OR Wot POOR Arct. marmotta 
„3 (Šťáhlavka b. Prag) UO LLP ATCG DODAc E sel 


200 J. Kafka 


Von den úbrigen Verháltnissen an dem Schádel, welche mir 
eben so wenig charakteristisch erscheinen, sei noch der vom Hensel 
angefůhrte Verlauf des hinteren Theils des oberen Randes der Schlá- 
fenbeinschuppen erwáhnt. Von Dr. Scháff wurden schon bei recenten 
Schádeln vollkommene Úbergánge fůr dieses Merkmal nachgewiesen, 
ein Verháltniss, welches durch die Untersuchung unseres fossilen 
Materials nur bestátiegt wird.  Dereleichen finden sich auch bei un- 
seren fossilen Bobac-Schádeln Úbergánge in dem Verhalten der Schei- 
telbeine, welche bei einigen Exemplaren sich nach vorn verjůngen, 
bei anderen dagegen, wie bei Marmotta (nach Dr. Scháff) kurz vor 
ihrem Vorderende breiter als in der Mitte werden. In Folge dessen 
můssen beide Merkmale als ungeniůgend bezeichnet werden. 

Nur die Stirngegend mit ihren Fortsátzen und einigermassen 
auch die Nasenbeine bieten bessere Anhaltspunkte fůr die Unter- 
scheidung beider Arten. Was die Lánge und Breite der Nasenbeine 
betrifft, kann ich wohl der Meinung nicht beistimmen, dass diese 
Verháltnisse genug charakteristisch wáren. Wie schon Hensel richtic 
bemerkt, bieten dieselben keine genau bestimmbaren Punkte zum An- 
setzen des Zirkels und es sind deshalb die Maasse nicht gut zu nehmen 
und eine exakte Untersuchung nicht měsglich; bei den vorhandenen 
fossilen Bobac-Schádeln kann man jedoch schon mit blossem Augen- 
masse wahrnehmen, dass diese Verháltnisse sehr variiren und des- 
halb nicht genug charakteristisch sind ; die Nasenbeine der fossilen Step- 
penmurmelthiere sind theils, wie angefihrt wird, verháltnissmássig kůrzer 
und breiter, als bei der recenten Marmotta, theils erscheinen sie 
wieder lang und schmal, wie bei dieser, und im Gegentheile zur Be- 
hauptung Scháff's an ihrer hinteren Grenze immer schmáler als an 
der vorderen. Nur in der Bildumng des hinteren Randes der Na- 
salta fimde tich einen Unterschted, indem derselbe bet A. bobac guer 
abgestutzt und ziemlich glatt, bei A. marmotta dagegem stark und 
unregelměisstg gezackt aussteht. 

Úbereinstimmend mit Dr. Scháf finde ich die Stirngegend als 
sehr charakteristisch. Bei Are. bobac erscheint diese hinter den Post- 
orbitalfortsátzen und ebenso vorne (kurz vor der Mitte des oberen 
Augenhohlenrandes) viel mehr eingeschnůrrt als bei Acer. marmotta ; 
in folge dessen convergiren auch die oberen Ránder der Augenhóhlen 
bei Arc. bobac nach vorn sehr deutlich, wogegen sie bei Arc. marmotta 
in ihrer vorderen Hálfte fast paralell verlaufen. Infolge dessen er- 
scheinen auch die Postorbitalfortsátze verschieden. Bei Arc. bobac 
sind sie, abgesehen von ihrer bedeutenderen Lánse, allmáhlich zuge- 


Í Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 201 


spitzt, wáhrend bei Arc. marmotta sie fast winklig von der Stirnseite 
im Vorderrande abgesetzt sind und kleinere Spitzen besitzen. Es sind 
zwar auch in dieser Hinsicht einige Úbercánge wahrnehmbar und ich 
habe mir Můhe gegeben auch dieses Merkmal mit der frůher er- 
wáhnten Methode genau zu průfen. 

In Fig. 1. sind einige Profile der Stirngecend (von oben ge- 
sehen) von beiden Arten nebeneinander gestellt, so dass nicht nur 
der Unterschied zwischen Bobac und Marmotte ersichtlich ist, aber 
auch die Art und Weise des Úberganges hervortritt. 


e/ 
(3773 recent alt, 


K. 2158, 2157 und 4173 von Arctomys 


marmotta (4173 foss. von Unkelstein, die úbrigen recent.) 


? 


2156 


3773, 7. 1. 2. 8 und 3773 a von Arciomys bobac 


. 
. 


J7TJ a 


3rr3 
3773 a recent juv., die úbrigen foss. aus Bohmen). 


Fig. 1. Die Stirnprofile 


202 J. Kafka 


Derselbe wird noch deutlicher durch Exponenten dargestellt, 
welche man aus den Verháltnissen der kleinsten Stirnbreite (im 
Punkte des Winkels im Augenhohlenrande gemessen) zu der Schei- 
tellinge des ganzen Schádels gewinnt. 

Solcherweise ist folgende Reihe entstanden: 

Arctomys bobac (Nro. 3773. Landw. Hochsch.) 4651 

ž » (4. T foss. Kotlářka b. Prag) 4227 

1 foss. Kotlářka b. Prag) 3962 
„O 2 oss. Julskab-MB140)91998 
i » (0% 8foss. Šárka b. Prag) © 3846 
» (4 3073 gew. Ldw. Hochsch.) 3832 


Vvěnotájé marmotta (Nro. 8 rec. Mus. boh.) 9:6001 
> % ( „2158 Landw. Hochsch.) 3443 
n : (SA š ee Ona z tl 
» » ( » 2157 » » ) 3303 
k ý (072995 $ DZ) 
: i ( „4173 foss. Unkeistein) — 3:1606 
5 3 ( „ 226 Landw. Hochsch.) 3157 
» » ( » 25 oj » » ) 3006 


Man sieht, dass die Bobacschádel durchaus einen hóheren Ex- 
ponenten besitzen als die Marmottaschádel und man důrfte vielleicht 
als eine Grenze zwischen beiden Arten den Exponent 5:7 ansehen; 
dies můsste jedoch durch weitere Vergleichungen, die mir nicht 
móglich waren, praecisirt werden. Es scheint, dass eine solche scharfe 
Grenze existiren důrfte und dass wir solcherweise sogar ein ma- 
thematisches Hilfsmittel zur Bestimmung und Unterscheidung beider 
Arten gefunden hátten. 


Es erůbriet mir noch auf ein Kriterium, welches besonders von 
Prof. Dr. A. Nehrine hervorgehoben wurde, aufmerksam zu machen. 
Dieses soll in dem Verhalten des untéren Praemolars bestehen. Im 
definitiven Gebiss von Are. marmotta soll derselbe dreťrurzelg, von 
Are. bobac hingegen zweiwurzelig sein. Ich bezweifle nicht, dass es 
bei den recenten Formen vorkommen kann; hingegen aber bei den 
fossilen Bobacs aus bohmischen Lokalitáten habe ich eine vollstándige 
Úbergangsreihe zusammenstellen kónnen, welche mit einem typisch 
zweiwurzeligen Praemolar beginnt und mit einem typisch dreiwurze- 
ligen endict. 


Es kommen in der Reihe auch Exemplare vor, welche ein er 
wachsen der beiden hinteren Wurzel der canze Lánse nach zeigen 


Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 203 


— eben dieselben Verháltnisse, welche Dr. Scháff in dieser Richtung 
bei Marmotte anfihrt. 


Fig. 2. Die Praemolaren von 5 Exemplaren der fossilen Arctomys bobac. 


Besonders maasgebend ist da das Vorkommen von deutlich drei- 
wurzeligem Praemolar, was eigentlich eine Marmotte charakterisiren 
soll; und doch gehóren die unseren Murmelthiere nach dem Vorher- 
cehenden ganz entschieden zum Arc. bobac. Wenn auch die fossilen 
Marmotten (nach Dr. Scháff) dreiwurzelige Praemolaren besitzen, ist 
doch ersichtlich, dass dieses Merkmal nicht stichhaltig ist. 

Úbrigens soll noch ein weiterer Unterschied existiren, námlich 
der, dass Arc. marmotta an dem Praemolare einen kleinen Vorsprung 
besitzen soll, der beim Bobac angeblich fehlt. Es ist leicht begreiflich, 
dass das Vorhandensein dieses Vorsprunges sehr von dem.  Maasse 
der Abnůtzng abhángie ist; ausserdem bemerkt noch Dr. Scháff, 
dass sich die Sache selbst bei fast oleichen Zahnverháltnissen bei 
Arc. marmotta verschieden verhált. Obwohl sich dieser Vorsprung 
bei unseren fossilen Bobacs nicht vorfindet, was das Resultat meiner 
Bestimmung unterstůtzt, will ich von diesem Merkmal aus den ange- 
fůhrten Grůnden keinen Gebrauch machen und úberhaupt sollte daselbe 
nur sehr vorsichtie benůtzt werden. 

Im fossilen Materiale besitzen die Sammluncen des Museums 
des Kónigr. Bóhmen mit kleiner Ausnahme fast alle Knochen des 
Skelets. Die Vergleichungen derselben sind jedoch sehr erschwert 
durch den Mangel am Vergleichsmateriale von Bobac, welches ůúber- 
haupt auch in den fremden Sammlungen selten und unwollstándig ist. 

Ich beschránke mich deshalb in diesem Berichte nur auf die 
Bemerkung, dass auch die Dimensionen der Extremitátenknochen auf 
stattliche Thiere hinweisen und dass die Knochenbrůcke úber dem 
Condylus internus am Humerus bei diesen fossilen Bobacs nirgends 
fehlt. 

Dieselbe fehlt theilweise bei den fossilen Arc. marmotta gánzlich, 
theilweise kommt sie jedoch bei einigen vollstándio entwickelt, bei 


204 J. Kafka 


einigen nur angedeutet vor und erscheint bei den recenten Alpen- 
murmelthierem ©ganz regelmássig wieder. Es wáre sehr wůnschens- 
werth diesen Umstand auch bei den recenten Steppenmurmelthieren 
eingehender untersuchen zu kónnen. Allem Anschein nach war die Er- 
haltung der Knochenbrůcke, wie es schon Dr. Scháff hervorgehoben 
hatte, bei der Marmotta im Diluvium weniger constant als jetzt, was 
beim Bobac nicht der Fall ist. Dieser Umstand wáre dann ein neuer 
Beweis der Verschiedenheit beider Arten schon im Diluvium. 

Aus den vorstehenden Untersuchungen folet nun: 

1. Dass die Unterscheidungsmerkmale beider europaeischen 
Arten der Gattung Arctomys beim Schádel im fossilen Materiale sich 
nur auf die Stirn- und Nasengegend beschránken, námlich auf die 
Gegend, welche úberhaupt fůr die Typen und Gattungen der Naser 
charakteristisch ist. 

2. Dass die bohmischen Úberreste dieser Gattune zur Art Arctomys 
bobac Schreb. gestellt werden můssen. 

9. Dass die Grósse der diluvialen Arctomys marmotta und 
deren Abnahme in der recenten Zeit vermuthen lásst, dass auch diese 
Art zur damaligen Zeit ein Steppenthier oder wenigtens ein Thier 
des Flachlandes war und dass die Abnahme der Grósse besonders 
den veránderten Lebensbedingungen zuzuschreiben ist. 

4. Dass schon im Diluvium ein deutlicher Unterschied zwischen 
beiden Arten vorhanden war, so dass eine Annahme der Abstammung 
von einem gemeinsamen Vorfahren beider Arten im Diluvium nicht 
móglich ist und weiter, dass ihre Verschiedenheit von der Zeit durch 
Abnahme der Grósse bei dem Alpenmurmelthier nur gesteigert wurde. 


Das Vorkommen der Murmelthiere in der Umgebung von Prag 
ist von hohem Interesse. Vor einigen Jahren machte mich schon 
mein hochgeehrter Lehrer Prof. Dr. Ant. Frič in der Ziegelei Ko- 
tlářka bei Podbaba auf die Gánge aufmerksam, welche in den obersten 
Partien des Diluviallehms vorkommen. Diese Gánge fůhren von der 
oberen Grenze des Lehms schráeg in die Tiefe, sind ziemlich breit 
und mit einer dunkleren Masse ausgefůllt, .wodurch sie von dem 
úbrigen gelben Lehme cganz deutlich abstechen. In diesen Gángen 
kommen meist an dem unteren Ende zahlreiche Úberreste von Steppen- 
murmelthieren und anderen Šteppennagern (besonders Ziesel und 
Springmaus) vor; in den hoheren Lagen sind sie oft mit Úberresten 
anderer Nager und kleinerer Thiere fórmlich ůúberfůllt. 

Die Erscheinung, dass ganze Skelete da angeháuft vorkommen, 


hi 


Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 205 


lásst ganz richtig vermuthen, dass die Thiere selbst in diesen Gángen 
zu Grunde gegangen Sind und man kann sich die Entstehung der- 
selben Gánge nicht anders aufkláren, als dass sie von den Murmel- 
thieren gegraben wurden. Die hóchsten Lehmlagen, in welchen diese 
- Gánge vorkommen, sind ziemlich máchtig und ungeschichtet, was 
auch auf ihren subaerischen Ursprung wáhrend der Steppenzeit hin- 
weisen důrfte. Unter denselben befinden sich noch mehrere, deutlich 
(auch durch die Farbe) abstechende Lagen, welche theils vom gelben 
ungeschichteten, theils vom rothgelben oder rothbraunen, geschichteten 
Lehm und důnnen schwarzbraunen humósen Lagen gebildet sind. Und 
in diesen tieferen Lagen kommen erst die UÚberreste der ůbrigen 
Diluvialfauna, námlich der sogenannten Weide- und Glacialfauna 
vor. Zu den seltenen Erscheinungen in diesen Lóssschichten gehóren 
die Úberreste der grósseren Raubthiere und besonders der jůngeren, 
sogenannten Waldfauna. Die ersteren liegen in den tieferen Lagen 
nahe den Rhinoceros- und Mammuthresten, die letzteren in den hoheren 
Lagen nahe der Šteppenfauna. Ich will da nicht die Reihenfolge 
dieser Befunde weiter erórtern und mache nur darauf aufmerksam, 
dass diese Erscheinungen, welche fiir die Beurtheilung des Alters 
der einzelnen Faunen maassgebend sind, darauf hinweisen, dass die 
Steppenfauna unter den diluvialen Faunen Bóhmens nebst der Wald- 
fauna die jůneste ist und dass die grossen Dickháuter ihr jedenfalls 
vorangesangen sind. Fůr dieselbe Auffassung sprechen auch andere 
Vorkommnisse, besonders die, welche mir aus der Umgebung von 
Beraun bekannt sind. In den silurischen Kalksteinen dieser Ge- 
gend kommen zahlreiche Spalten, Klůfte und Schluchten vor, 
welche Úberreste von der Diluvialfauna beherbergen. In den álteren 
Bildungen dieser Art, welche durch einen rothgelben, harten, kalk- 
reichen Lehm charakterisirt sind, kommen nebst einigen Spuren der 
Glacialfauna (Gulo borealis) Úberreste des Rhinoceros, des Elens und 
einiger Raubthiere (Lupus, Ursus, Hyaena) vor. 

Von Steppenthieren ist da noch keine Spur zu finden. In den 
jůngeren jedoch, welche mit einem weichen, gelben Lehm gefůllt sind 
kommt eine jingere Waldfauna vor, welche besonders durch Uervus 
elaphus, Cervus capreolus, Felis lynx, Lupus vulgaris, Ursus aretos 
etc. reprásentirt ist. Und unter dieser Fauna wurde noch ausser 
Lutra vulgaris, Camis vulpes, Anas boschas auch Arctomys bobac 
sichergestellt*“). 

*) Diese Fauna wurde durch Herrn S. Neumann, Ingenieur in den Šteinbrů- 
chen des Beraunflussthales entdeckt. 


206 J. Kafka 


Das steht wohl mit dem Charakter der damaligen mitteleuro- 
paeischen Steppendistricte in keinem Widerspruche, da die Existenz 
von Flissen, Seen und Waldungen in den angrenzenden Gebieten der 
Steppe nicht ausgeschlossen ist. 

Jedenfalls fállt also die Erscheinung der Steppenfauna bei uns 
an das Ende der Diluvialepoche und mit der Existenz der jůngeren 
Waldfauna zusammen. 

Ich glaube, dass diese Verháltnisse auch mit denen von Zudslavitz 
in Sůdbohmen úbereinstimmen, obwohl Dr. Woldřich zu anderen Fol- 
gerungen gelangt ist. Dr. Woldřich nimmt námlich an, dass die 
beiden dortigen Spalten nach einander gefůllt wurden, námlich so, 
dass die von ihm mit I. bezeichnete Spalte zuerst mit den Úberresten 
der Mischfauna der Glacial- und Steppenzeit und dann erst die Spalte 
II. mit der Mischfauna der Weide- und Waldzeit gefůllt wurde. Er 
sucht dasselbe auch dadurch zu erkláren, dass die Spalte II. sich 
erst dann durch eine Senkune der Felsen gegen das Thal gebildet 
hat, als die Spalte I. vollstándie cefůllt oder durch eine Verschiebung 
der Felsmassen unzugánglich geworden ist. Aus diesen Voraussetzungen 
folgert er, dass die Steppenfauna der sogenannten Weidefauna, námlich 
den grossen Dickháutern vorangegangen ist, was im vollen Wider- - 
spruche zu dem unbestreitbaren Faktum, welches uns die regelmássie 
gelagerten Lehmschichten in der Umgebung von Prag darbieten, steht. 
Im Gegensatz zu Dr. Woldřich nehme ich jedoch an, dass die beiden 
Spalten zur gleichen Zeit existirten und ganz unregelmássieg, theils 
wechselweise, theils auch eleichzeitig auscefůllt werden konnten, 
wie es die Art ihrer Fiillung durch die Thátigkeit der Raubthiere, 
des Menschen und durch die subaerischen Bildungen mit sich bringt- 

Solcherweise konnte die Einlagerune der Úberreste der Steppen- 
fauna in der Spalte I. erst dann stattfinden, als schon in der Spalte 
II. die Úberreste der Weidefauna eingelagert wurden und die Úber- 
reste der Waldfauna sich ansammelten. 

Man kann also fůr Bóhmen aus den hier hervorgehobenen Grůnden 
mit voller Sicherheit schliessen, dass nicht lange nach der sogenannten 
Glacialzeit, als unsere Gegenden einen parkáhnlichen Charakter mit 
zunehmender Bewaldung und einigen Tundraáhnlichen Distrikten be- 
kamen, hier Rhinoceros und Mammuth mit den úbrigen Reprásen- 
tanten der Weidefauna, mit den grossen Raubthieren und auch mit 
dem Menschen erschienen sind und dass nachher auch die Šteppen- 
fauna von Osten her eindrang, da sich unterdessen die klimatischen 
und Bodenverháltnisse so weit verándert haben, dass inzwischen unter 


Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. 207 


den schon grósseren Waldungen wirkliche Šteppendistrikte entstanden 
sind. 

Obwohl die Lagerunesverháltnisse in den Lóssschichten der Um- 
gebuneg von Prag keinen Zweifel úbrie lassen, dass die Steppenfauna 
ziemlich spát nach der Weidefauna sich hier eingesiedelt habe, ist es 
nicht ausgeschlossen, dass dieselbe in andere mitteleuropaeische Ge- 
genden etwas frůher eindringen konnte als in das fůr sie minder zu 
gáneliche Bóhmen und man kann dadurch auch das erkláren, dass 
an einigen Stellen beide Faunen (die Weide- und SŠteppenfauna) 
vermischt vorkommen, so z. Beisp. nach Dr. Nehring bei Thiede. 
Es ist an dieser Stelle nur das auffallend, dass in dieser Mischfauna 
die Úberreste von Rhinoceros und Mammuth in den hóheren, die Úber- 
reste der Steppenfauna in den unteren Lagen háufiger sein sollen. 
Es ist jedoch móglich, dass diese Erscheinung auch durch die Unregel- 
mássickeit, mit welcher die Úberreste in die Klůften der dortigen 
Gypsfelsen gelansten, erklárt werden kann. 

In die Periode der Existenz der Steppenfauna bei uns fállt 
noch die Einbůrgerune und Vermehrung der Waldfauna. Hinsichtlich 
der weiteren Details dieser Sache muss ich jedoch auf meine bevor- 

stehende, ausfůhrlichere Arbeit verweisen. 


15. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 
Podává prof. Jan Vyrazil v Brně. 


Předložil dne 8. března 1889 K. Vrba. 


I. Mineta. 


Při dolování na Skalce za vrchem Kaňkem poblíž Kutné Hory, 
narazilo se v rule druhé štoly ve hloubce 120 m. na straně jižní 
a v hloubce 180 m. třetí štoly na straně západní na žílu horniny 
52 m. mocnou. Tato jest v třetí štole na pohled nezvětralá upomí- 
najíc vzhledem svým na kersantit; má poblíž ruly barvu černohnědou, 
která přechází směrem ku středu žíly v barvu černozelenou; jest 
prorostlá hojnými lesklými lupénky černé slídy, někdy pyritem a kře- 
menem. 

Na žíle ze štoly druhé jest hornina zvětralá, šedá neb šedo- 
zelená s lesklými, bílými neb nažloutlými šupinami slídy; obsahuje 
mnoho křemene, pyritu, magnetového kyzu a jest méně tvrdou než 
v předešlé žíle. Hustota — 2'80. 

Broušené lístky z pokraje horniny (3. štoly) mají jiné vlastnosti 
a tvářnost než lístky ze středu žíly. Tam kde se hornina s rulou 
stýká, jeví se pod drobnohledem jako temně hnědá i v nejjemnějších 
průřezech jen málo průzračná hmota, ze které vynikají šestiúhelníky 
čirého apatitu, světlé hnědé lístky biotitu a větší slabě zelené kry- 
staly poněkud zrušeného augitu. Teprvé v místech vzdálenějších od 
ruly a při zvětšení 400 X, jest vše průzračnějším, orthoklasová zá- 
kladní hmota jest patrnější, jsouc naplněna nesčetnými světle zele- 
nými mikrolithy augitovými, jemnými lístky biotitovými a černými 
tečkami magnetovce. Jest to kontakt endogenní, hornina pak dle 
těchto svých součástek s augitovou minetou se strukturou holokry- 
stalinickou a S mikrophanerokrystalinickou základní hmotou.*) 


*) C. Vrba, die Griůnsteine des Přibramer Erzreviers, Tscherm. Min. Mithei- 
lungen 1877, kde popsána podobná mineta z dolů Příbramských. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 209 


Augitové krystaly jsou na rozhraní ruly světle zelené, velmi 
slabě dichroitické ; v místech od ruly vzdálenějších zaměňují barvu 
svou v temnější špinavě zelenou a stávají se jemně vláknitými podél 
kolmé osy. Ve středu žíly jsou krystaly augitové barvy jako tráva 
zelené, značně dichroitické, na polech roztřepené, jednotlivá vlákna 
leží těsně a rovnoběžně vedle sebe. Pokraje augitových krystalů 
jsou posázeny černými tečkami magnetovce a zrnky rudohnědými; 
uvnitř obsahují krystaly vrostlice apatitové. 

Z toho viděti, že přeměňoval se zde augit v amfibol a nastalo 
tak zv. uralitisování, které zvláště uprostřed minety pokročilo tak 
daleko, že z původního augitu nezůstalo ani stopy a jen z průřezu 
možno souditi na původ augitový. 

Vedle těchto velikých krystalů nalézá se ve hmotě základní 
hojné množství augitových mikrolithů barvy zelené nebo hnědozelené, 
které se též v těch místech přeměnily v amfibolové jehlice, kde ura- 
litisování velkých augitových krystalů pokročilo. 

Někdy nastupuje jiný spůsob proměny, který záleží v tom, že 
železo (mangan ?) se vylučují, což prozrazuje se tím, že se pone- 
náhle odbarví, trhlinky se množí a často se vylučují černá magnetová 
zrnka, neb černé a hnědé tečky kysličníku železitého. Že pak kyse- 
lina uhličitá při této proměně nejvíce působí, dosvědčují podobné 
průseky augitové, které jsouce na okraji vždy od rozložené slídy 
žlutavě sbarveny, někdy pravidelně, jindy nepravidelně omezeny, ky- 
selinou solnou šumí. 

Ve středu žíly minetové vymizely — rozkladu podlehly — au- 
sitové mikrolithy i jemné listky slídové, zanechavše hnědé sbarvení 
základní hmoty. 

Biotit tvoří tabulky šesterečné, někdy vyhlodané, laločnaté se 
zonální strukturou, barvy kaštanové na pokraji temnější než uprostřed. 
Na podélném průřezu jsou barvy světle žluté jako sláma s pokrajem 
temnějším, posázeny sporými zrnky magnetovce; podél ruly bý- 
vají více méně rovnoběžně seřaděny, zprohybány, přelámány, jevíce 
Auktuační pohyb hmoty základní; někdy leží těchto lístků slídových, 
značně pleochroitických více těsně vedle sebe a jsou jen jemnými 
proužky hmoty základní odděleny. 

Větráním stává se pokraj neurčitým, temnějším a širším, při 
čemž vylučuje se mnoho teček limonitových; na destičkách šeste- 
rečných viděti pak zelené jehly, které pravidelně úhel 1209 svírají, 
přes celou délku plochy sahají, jsouce sestaveny v řadách rovno- 
-běžně ku okraji biotitu; jsou to jehlice sagenitové. Rozložené lístky 
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 14 


210 Jan Vyrazil 


slídové jsou mimo to na mnohých místech naplněny zelenými a ru- 
dými zrnky, které silně lámou světlo a polarisují živými barvami; 
zrnka ta patří nejspíše epidotu a rutilu. 

Apatit, který se slídou a augitem nejdříve se vyloučil, tvoří 
bezbarvé hranoly, zakončené oblými plochami jehlanovými; někdy 
jsou sloupky jeho přelámány, kousky pak leží v přímce aneb obloučku 
za sebou. Hranolky apatitové mají v sobě vrostlice hnědé neb černé 
hmoty původní. 

Bezbarvý křemen v minetě zarostlý neutrpěl změny, je-li na 
pokraji ruly; kusy uvnitř minety jsou korrodovány, okolo nich pak 

augitové mikrolithy někdy paprskovitě seřaděny. 

Macnetit jest v obyčejných tvarech hojný a to buď ve větších 
aneb menších krystalech. Pyrit tvoří světle žlutá kovově lesklá zrna, 
zřídka krystaly. 

Živcová hmota jest v místech rule blízkých čirá a v ní jsou 
uloženy ostatní nerosty, tam však jest hnědá, kde se rozrušily augi- 
tové a slídové mikrolithy. V polarisovaném světle jeví modrou barvu 
(1. stupně), při čemž naznačuje tvoření se jednotlivých orthoklasových 
krystalů, které se seřaďují v paprskovité shluky. 

Mineta ze štoly druhé, z jižní strany je úplně zvětralá; lístky 
z ní vybroušené ukazují na orthoklasové, světle hnědé hmotě temnější 
hnědé neurčité čáry, naznačující obrysy zrušené slídy. Na tabulkách 
šesterečných možno pěkně poznati sagenitové jehlice. Partie špinavě 
zelené, vláknité jsou vyplněny chloritickou hmotou, která povstala 
z původního augitu přeměněného později v amfibol. Bezbarvá místa 
jsou křemen, který jest provázen pyritem a magnetitem. Malá, někdy 
zakulacená neb srdcovitá zrnka barvy zelené neb rudé ležící vždy 
u zrušené slídy, jsou epidot a rutil. Všude tam, kde jest hornina 
více rozložena, jsou druhotně přimíseny vápenec a křemen. 


II. Rula. 


V dolech Kutnohorských nalézá se všude rula v rozličných od- 
rudách. V otevřeném lomu na Kaňku je šedá zrnitě plástevnatá se 
silně lesklými lupénky tmavé slídy, stejně roztroušenými zrnky kře- 
mene a živce; místy táhnou se v ní bílé pruhy křemenné s vylou- 
čenými ena Granáty a jiné nerosty nejsou pouhým okem 
poznatelny; hustota ruly této = 2:05. 

Na vrchu Kuklíku, od Kaňku 500 m. vzdáleném, jest rula plá- 
stevnatá, patrně páskovaná a Šupinatá; rozeznati lze v ní zprohybané 
vrstvy křemene, živce a slídy. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 211 


V šachtě na Skalce rozeznati lze různé druhy ruly, z nichž 
uvádím: 

a) břidličnatou rulu, ve které tmavá slída převládá nad kře- 
menem a živcem, jež pouhým okem nesnadno jest poznati. Rula tato 
štípe se v tenkých deskách. 


b) páskovanou rulu, jež se nachází vedle minety a tvoří pře- 
chod od ruly plástevnaté do křemenité; zrno slídové je mnohem 
menší než u prvé. 

c) křemenitou, hornicky křemencem zvanou, která tvoří jen žíly 
nebo menší vrstvy a složena jest z jemnozrných součástek pouhým 
okem nerozeznatelných. Připojiti musím, že tyto jednotlivé odrudy 
jedna v druhou přecházejí, tak že jest nesnadno stanoviti jejich 
meze. 

Dle množství řadí se nerosty v nezvětralé rule takto: 


Křemen, tmavá slída, živec, granát, andalusit, zoisit, velmi málo 
muskovitu, rutilu, magnetitu, pyritu, cirkonu a turmalinu. 

Křemen převládá ve všech odrudách ruly. Bezbarvá, čirá velká 
zrna skládající se z více rozličně orientovaných jedinců jsou plná 
dutin, které leží hustě v řadách vedle sebe, přecházejíce z jednoho 
jedince křemenného do druhého. Dutinky, naplněné tekutinou (někdy 
s pohyblivou libelou) jsou velmi malé, buď kulaté, buď protáhlé, 
zřídka nepravidelně ohraničené; vedle těchto jsou biotitové a apati- 
tové vrostlice dosti hojny. ; 

Na Kaňku jsou zrna křemenná velikosti rozmanité, větší střídají 
se s menšími, mezi nimi spořeji nachází se živec zarostlý v množství 
různém. 

Biotit jest v příčných průřezech žlutohnědý, zřídka pravidelně 
omezen, obyčejně laločnatý, Podélné průřezy jsou barvy jako sláma 
žluté na koncích rozčleněné, někdy prohnuté, často v pruhy sesta- 
vené a značně dichroitické. 

Tmavá slída podléhá ze všech součástek ruly nejdříve proměně, 
vylučuje se z ní totiž hydroxyd železitý, tvoří se epidot a chlorit, 
při čemž slída sama zbělá. Odbarvení hnědé slídy lze takto sledo- 
vati: Na počátku rozkladu tmavá slída uvnitř nejdříve sezelená, pak 
zbělá, podržuje však na pokraji původní hnědou barvu nebo později 
zelenou barvu; konečně i tato barva se ztratí a lístek slídový jest 
pak bezbarvý, jen na pokraji temnými tečkami a černými čárkami 
vyloučeného kysličníku železitého posázený. V polarisovaném světle 

14* 


22 Jan Vyravil 


chová se jako muskovit. Při tomto pochodu tvoří se epidot*), který 
se objevuje již v počátcích rozkladu, mnohdy v žlutém na pohled 
nezvětralém biotitu, buď jako jemné žlutavé tečky, které jsou ulo- 
ženy buď jednotlivě nebo ve skupinkách a řádkách v podélných prů- 
řezech slídy, nebo tvoří žluté jehlice **), které se v úhlu asi 609 
protínají. Velikost jejich jest různá, dosahujeť až 0:06 mm. délky 
a 0:004 mm. šířky. Na některých místech, jako v křemenci na Skalce, 
jsou při 150 X zvětšení sotva průsvitny a v takovém množství na- 
kupeny, že se tím stává drobnohledný lístek skoro neprůzračným. 

Nejvíce slídy má rula břidličná na Skalce, křemenec poměrně 
nejméně a nejmenší kousky. V lomu na Kaňku jest slída uložena ve 
větších aneb menších shlucích často i páskách. 

Živec draselnatý je čistý, průzračný, bez krystalových ploch, 
s úplně vyvinutou štípatelností. Velikost i množství jeho jest měnivé. 
V lomu na Kaňku nachází se ve velkých zrnech, kdežto na Skalce toliko 
malá zrna tvoří. V rule na Kaňku zdá se to býti vždy mikroperthit 
se vřetenovitými vrostlicemi albitovými, který svým zvláštním hed- 
bávným leskem i bez polarisovaného světla se snadno poznává. Roz- 
kladem se kalí. 

Živce sodnato-vápenaté jsou vždy pravidelně ostře omezeny, 
majíce podobu krátkých i delších sloupkův ukončených někdy i je- 
hlanem ; barvou a slabou průzračností nelíší se od živce draselnatého. 
V polarisovaném světle jeví jemné rýhování, ve středu jeví se tečky 
a tenké čárky, což poukazuje na počátek rozkladu v muskovit a ka- 
olin. (Celkem jsou plaegioklasy méně rozšířeny než živec draselnatý. 

Jakožto vrostlice pozorovány jsou v mikroperthitu na Kaňku 
a Kuklíku: apatit v bezbarvých hranolech s jehlanem, tmavá slída, 
křemen a cirkon. 

Výše uvedené nerosty, křemen, slída a živec nejsou v určitém 
pořádku v rulách uloženy a jen tam, kde rula je vrstevnatá, jsou 
„více méně od sebe odděleny; tak na Kuklíku střídají se tři pruhy 
často sprohybané, totiž první pruh bezbarvých velkých zrn křemenných, 
druhý pruh slídový, naplněný slídou, andalusitem, zoisitem a malými 
zrnky křemennými a třetí pruh živcový. 

Granát barvy růžové neschází žádné rule a jest zřídka ostře 
pravidelně ohraničen. Obyčejně jsou zrna zakulacená, někdy prodlou- 
žena i siťovitě roztrhána a buď jednotlivě roztroušena aneb ve sku- 


*) C. Foullon, Úber die Gesteine u. Min. des Arlberger Tunnels. Jahrbuch 
der k. k. geolog. Reichsanstalt 1885. 
**) Dr. E. Kalkovský, Elemente der Lithologie 1886. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 213 


pinách shloučena; granát tento obsahuje velmi mnoho vrostlic, dutiny 
někdy pravidelně omezené a žluté hranolky rutilu. 

Čirý zoisit jeví často obrysy ostré, jeho průřezy příčné jsou 
šestihranné, někdy poněkud zakulacené, průřezy podélné jsou lišto- 
vité na obou polech zaokrouhlené; někdy tvoří pouze zrna. Štípa- 
telnosť bývá přerušena a průmět na ploše řezu jeví se jako čára 
trhaná. 

Zojsit obsahuje tekuté vrostlice dvojího druhu: Jedny mají tvar 
jemných bublinek a jsou uloženy uprostřed krystalů, druhé tvoří je- 
hlance (negativné) s libelou uvnitř. Vedle těchto uzavírají krystaly 
zoisitové bezbarvé, někdy skalené vrostlice nerostné v podobě válečků. 
—— Andalusitové krystaly tvoří bezbarvé hranoly ostrých přímo- 
čarých obrysů s dokonalou štípatelností, která se jeví v četných vedle 
sebe ležicích trhlinkách. Na některých místech na Kaňku a Skalce 
vyskytují se jako violově červené krystaly se silným pleochroismem ; 
a — temně violově, db — červeně, c = slabě zelené až skoro bez- 
barvé. Tyto zbarvené krystaly jsou vždy ve skupinách v podobě 
tenkých a dlouhých hranolů podélně a příčně štípatelných, jež jsou 
pravidelně ukončeny jehlanem; bývají často až 10 X delší než širší, 
kdežto při zoisitových krystalech jest délka 3 X větší šířky. Nej- 
větší zbarvené krystaly mají délku 0:8 mm., šířku 0:02 mm. ; největší 
bezbarvé jsou 07 mm. dlouhé, 0:1 mm. široké. 

V křemenci na Skalce objevují se vedle větších krystalů anda- 
lusitových i malé krystaly pouze na příč štípatelné, hustě nakupené, 
které upomínají svým tvarem na jehly silimanitové. 

V každé rule Kutnohorské se naskytá zoisit vždy v menším 
množství než andalusit. 

Rutil tvoří hranoly jako ocel šedé, na obou koncích jehlany 
ukončené a vyskytuje se někdy i ve vrostlicích; těžko se rozkládá 
a proto nalezá se v rulách skoro úplně neporušen; nejvíce se ho 
nalezá v nerozložené rule na štole „14 pomocníků“ a v rule vedle 
minety. 

Muskovitu jest velmi pořídku. 

Apatit obyčejného tvaru není hojný. 

Magnetovec zřídka se objevuje, za to však pyrit jest velmi 
rozšířen. 

Turmalín nalézá se v křemenitých vrstvách. 

Přecházejíce od těchto nezvětralých odrud ruly ku zvětralým, 
„jež nalezají se uvnitř dolu v „Ryžském couku“ a ve štole „14 pomo- 
cníků“, shledáváme že makroskopicky nelze je od sebe děliti, ačkoliv 


214 Jan Vyrazil 


povstaly z rozličných odrud ruly. Jsou obyčejně drobivy, barvy še- 
dozelené, na některých místech temně zelené, na omak drsné, proni- 
knuty pyritem a galenitem. 

V této zvětralé rule pokročil rozklad biotitu mnohem dále než 
jak výše bylo uvedeno; zúplna se odbarvil a nezanechal po sobě bý- 
valých obrysův, tak že těžko lze jej bez polarisovaného světla na- 
lézti; vždy však zůstavil jehlice buď při 609 skoro pravidelné se 
promítající, aneb v keříčky seřaděné v množství značném. | 

Při malém zvětšení jsou to černé jehly, při 750 X zvétš. mají 
barvu zelenou a tvar podélně rýhovaných hrotovitých hranolků s je- 
hlany; jsou pak 0-08 mm. dlouhé a 0004 mm. široké. 

Vedle těchto jehel nalézají se vždy zrnka a krystaly rozličného 
tvaru, barvy zelené, jež pokládány jsou za epidot.*) 

Křemen jest čirý s hojnými vrostlicemi, mnohdy s četnými trhli- 
nami, které se táhnou podél řad vrostlic kapalínových. 

Živec draselnatý a sodnato-vápenatý jsou v málo zvětralé rule 
poprášeny žlutavohnědými proužky a hromádkami; v rule zúplna 
zvětralé jsou přeměněny dílem v hnědý kaolin, dílem v bezbarvý neb 
zelený muskovit, který je složen z jemných často paprskovitě neb 
i růžencovitě srovnaných lístků. 

Oba druhy pseudomorfosy naskytají se buď pohromadě, nebo 
každý zvlášť, tak že příčinou tohoto rozdílu není chemická různost 
původní hmoty. 

Zojsit zůstává čirým a úplně nazměněn. Též cirkon zůstává 
čistým, někdy však má obal žlutavý. Granátu je málo a jest vždy 
proměněn v žlutavo-zelenon hmotu. 

Andalusit se rozložil. 

Rutil tvoří hranolky ocelové barvy. 

Zvláštního povšimnutí zasluhuje rula z míst, kde se objevuje 
kronstedtit. Ona jest barvy zelené, naplněna světlými bělavými šu- 
pinkami biotitovými, bílým křemenem, který jest obklopen zelenavou 
hmotou, jež není na omak mastná, spíše drsná a obsahuje mnoho 
pyritu. 

Na některých těchto místech zvláště v trhlinách horniny, na- 
lézá se zelená, bezbarvá, měká hmota (jako hlinka) podobajíc se 
Příbramskému lillitu. Vedle této lze někdy viděti jemný povlak ak- 


*) C, Foulon, Die Gesteine und Minerale des Arlberger Tunels. 
Fr. Becke, Die Gesteine der Halbinsel Chalkidece, Mineralog. Mitthei- 
lungen von G. Tschermak 1878. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 215 


samitový, jindy shluk více méně lesklých a vyvinutých krystalů kron- 
stedtitu, vytvořených na pyritu v sousedství ocelku. 

Chtěje poznati vlastnosti zelenavé hmoty lillitové, zhotovil jsem 
několik průřezů z druhého naleziště, ze štoly „14 pomocníků“. 

Vybroušený lístek obsahoval: 

Křemen, zoisit, bezbarvou, slídě a kaolinu podobnou hmotu, 
zvětráním živců povstalou, veliké množství laločnatých, roztrhaných 
na pokraji zoubkovitě rozhlodaných zrn pyritových, od kterých se 
táhne zelená, buď v hromádkách neb vláscích seřaděná hmota lillitová, 
kterouž jsou druhotné nerosty zbarveny. 

Že zelená hmota vytvořila se vyluhováním pyritu a nikoliv bio- 
titu, lze souditi snadno z té okolnosti, že vždy vázána jest na pří- 
tomnosť pyritu, neboť místa bez pyritu jsou bezbarvá. Rozpouští se 
v kyselině solné a reaguje na železo. 

Ku konci připojuji, že jsem vybrousil shluk jehel kronstedti- 
tových, hustě mezi sebou propletených. Tyto tvoří pod drobnohledem 
skomolené jehlany *) na sobě nastavené, od společného středu papr- 
skovité se rozcházející, zřídka rovně ohraničené, obyčejně vypuklé. 

Při velkém zvětšení jsou velké krystaly uvnitř neprůzračny, 
tmavy, neleskly, jen na koncích průsvitny; menší jemnější krystaly 
propouštějí světlohnědou barvu se světlejšími a tmavějšími odstíny. 
Jsou značně dichroitické, w — tmavé olivově zelené, až černozelené, 
e — sepiově hnědé barvy. Prostor mezi jednotlivými krystalky kron- 
stedtitu vyplněn jest žlutými zrnky sideritu. 

Ke konci jest mi milo, že mohu vzdáti srdéčné díky p. proí. 
K. Vrbovi za laskavou radu a p. hornímu správci Aug. Landsingroví 
za laskavé poskytnutí hornin ku této práci. 


*) K. Vrba, Cronstedtit v. Kuttenberg, Sitzungsberichte d. k. bohm. Gesell- 
schaft der Wissenschaften, 1886. 


16. 


Kritické příspěvky k některým sporným otázkám 
vědy hudební. 


Předložil Karel Stecker, lektor hudební thěorie na c. k. české universitě v Praze, 
dne 22. března 1889. 


Citované spisy: 


H. Helmholtz, Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage 
fůr die Theorie der Musik. Braunschweig, Fr. Vieweg. 1877. 

M. Hauptmann, Die Natur der Harmonik und der Metrik. Leipzig, Breitkopf © 
Haertel. 1853. 

Ar.v. Oettingen, Harmoniesystem in dualer Entwickelung. Dorpat und Leipzig, 
W. Glaeser. 1866. 

H. Riemann, Musikalische Syntaxis. Leipzig, Breitkopf © Haertel. 1877. 

Idem, Skizze einer neuen Methode der Harmonielehre. Leipzig, Breitkopf © 
Haertel. 1880. 

Idem, Die objective Existenz der Untertóne in der Schallwelle. Cassel, Fr. Luck- 
hardt. 1875. 

Idem, Musik-Lexikon. Leipzig, Max. Hesse. 1887. 

O. Hostinský, Die Lehre von den musikalischen Klángen. Prag, H. Dominicus. 
1879. 

Idem, Nové dráhy vědecké nauky o harmonii. (Hud. časopis „Dalibor,“ 1887, 
čís. 1.—7.) Praha, Urbánek. 

H. Bellermann, Die Grógse der musikalischen Intervalle als Grundlage der 
Harmonie. Berlin, Jul. Springer. 1873. 

E. Grell — H. Bellermann, Aufsátze und Gutachten ber Musik. Berlin, J. 
Springer. 1887. 

Th. Lipps, Psychologische Studien. Heidelberg, G. Weiss. 1885. 

C. Stumpf, Tonpsychologie. I. Leipzig, S. Hirzel. 1883. 

E, Mach, Einleitung in die Helmhotz'sche Musiktheorie. Graz, Leuschner © Lu- 
bensky. 1866. 

I dem. Beitráge zur Analyse der Empfindungen. Jena, G. Fischer. 1886. 

Fr. Studnička, Úvod do fysikální theorie hudby Helmholtzem zbudované. Praha, 
Grégr © Dattel. 1870. 

W. Wundt, Grnndzůse der physiologischen Psychologie. Leipzig, W. Engelmann. 
1887. 

G. Engel, Aesthetik der Tonkunst. Berlin, W. Hertz. 1884. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. PV 


O. Tiersch, Elementarbuch der musikalischen Harmonie- und Modulationslehre. 
Berlin, R. Oppenheim. 1874. 

H. Mendel, Musikalisches Conversations-Lexikon. Berlin, L. Heimann. (1., 1870.) 

E. Breslaur, Der Klavier-Lehrer. Musik-paedagogische Zeitschrift. Berlin, Wolf 
Peiser. 1887. 


Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft. Leipzig, Breitkopf « Haertel 
1885. 1886. 1887. 1888. 


Fr. Chrysander, Jahrbůcher fůr musikalische Wissenschaft. Leipzig, Breitkopf 
© Haertel. I. 1863. 


L. 


Dle nejnovějších pozorování nejsou tóny krytých píšťal prosty 
svrchních tónů (Helmhotz, Die Lehre v. d. Tonempfindungen, str. 103. 
a 157.); tolikéž ladičky opatřené přístroji resonančními (Vierteljahrs- 
schrift £. M., 1886, str. 188.). Každý zvuk je složitý, obsahuje partialní 
tóny svrchní, jiohž slyšitelnosť a síla jevívá se v různých odstínech. 

Obsahuje zvuk též tóny spodné čili nic? Myšlénka tato leží na 
snadě, poněvadž nepopíratelna jest existence tónů diferenčních. 

Nepřekvapí tudíž asi nikoho příliš tvrzení Riemannovo (Mus. 
Syntaxis, str. 3.), že „to, co zoveme tónem, není než střediskem řady 
tónů v obou směrech, nahoru i dolů, kteréž vzhledem k jich intensitě 
čím dále od středu, tím jeví se býti slabšími posléz úplně mizíce, a 
jichž souhrn sluší nám označiti jakožto zvuk“. Aby tvrzení toto doložil 
co možná nejpádněji, vypravuje Riemann na str. XIII. právě uvede- 
ného spisu: 

„Podařilo se mi učiniti objev, že struny dusítek prosté, jež od- 
povídají spodním tónům jistého udeřeného tónu, činí kmity nejen čá- 
stečné nýbrž i totalní, čímž spodní tóny stávají se slyšitelnými.“ 

Důležité toto odhalení sdělil Riemann písemně Helmholtzovi, 
očekávaje pevně, že Helmholtz souhlas svůj s ním sdělí a odůvod- 
něnost nového výzkumu jen dotvrdí. 

Helmholtz však na str. 587. svého spisu „O pocitech hudebních“ 
prohlašuje, že „s objevem Riemannovým není mu možno vysloviti se 
souhlasně a po jeho náhledu Riemann patrně v omyl dal se uvésti 
okolností, že na nástrojích silné resonance každým prudkým otřesem, 
tudíž i prudkým úhozem na klávesy, některé struny nahodile mohou 
se dostati do chvění, arci beze všeho zřetele k jich tónové výšce.“ 

Než nejen Helmholtz vydal Riemannovi svědectví tak málo pří- 
znivé, i sám tvůrce dualismu Oettingen jej opouští, — o jiných prapor 
zradivších „harmonických dualistech“ (Riemann, Lexikon str. 241.) 
nemluvě, — a svědčí proti němu. Tak čteme v Riemannově „Musi- 


218 Karel Stecker 


kalische Syntaxis“ na str. 121: „Professor Oettingen sděluje se mnou, 
že jemu ani za nočního ticha nepodařilo se na klavíru postihnouti 
spodních tónů.“ K tomu dokládá dále Riemann: „A byť by i veškery 
autority světa povstaly hlásajíce: „Ničeho neslyšíme,“ i tehdáž byl 
bych odhodlán dáti jim v odvetu, že tedy já jediný přece něco slyším, 
a to něco nad míru jasného a zřetelného!“ Ejhle, Galileo Galilei na 
obzoru hudebním! 

Abychom však nebyli v nejasnu, jakým způsobem pojímá Riemann 
tóny spodní, přihlédněme blíže ke stanovisku jeho, jež vyslovil v té 
příčině ve své studii „Die objective Existenz der Untertóne in der 
Schallwelle.“ "Tóny spodními, o nichž zde pojednává, nejsou vůbec 
míněny spodní tóny jednoho zvuku, nýbrž společné tóny spodní dvou 
zvuků současně zaznívajících,tedy vlastně nicjiného než tóny kombinační. 
Helmholtz zove je tóny differenčními, Riemann však přesně tak tvr- 
diti nemůže, poněvadž prvý jeho kombinační tón spodní není, jako 
u Helmoholtze, diferencí výšek obou tónů, nýbrž rovná se vždy „je- 
dničce, ať jsou relativní výšky znějících tónů jakékoliv, jsou-li 
jenom navzájem prvočísly. Tím tedy neobjevil Riemann vlastně nic 
nového, poněvadž o existenci tónů spodních jako tónů kombinačních 
nestává pochybnosti, byť i jeho tóny spodní od Helmholtzových se 
lišily. Za to však padá zde na váhu výrok Riemannův (1. c. str. 9): 
„Svrchovaně obdivuhodna je snaha pojímání našeho, získati intervalu, 
jehož se týče, vždy náležité jednoty zvukové v pevném podkladu jeho 
základního tónu. Jakmile tato jednota nalezne ohlasu v prvním spo- 
lečném tónu spodním, ustaneme ostatnách tónů spodmách dále nepojí- 
majíce; tyto naopak, jakožto spodní tóny tónu kombinačního, splý- 
vají s tímto v jedno, právě tak, jako vesměs splývají tóny spodmí 
s jediným, o sobě zaznávajícím tónem.“ Tedy nic více, nežli jeden tón 
kombinační dvou současně znějících zvuků: jediný zvuk sám o sobě 
nemá žádných tónů spodních, poněvadž s mém splývají v jedno! Tím 
také vysvětluje se, co Riemann dokládá na str. 11: „Spodní tóny 
jakožto integrující součástky jistého zvuku vědy zůstávají skryty; 
evidentní je zde nutnost, že věčně souzeno nám státi před branou 
uzavřenou |“ 

Tak tedy Riemann sám vlastně nucen je popříti „objektivní 
existenci tónů spodních,“ a pojímáním subjektivním nám arci nemůže 
býti poslouženo. Aby však“theorii své přece v něčem zjednal půdy proti 
Helmholtzovým výzkumům, praví na str. 7: „Kdyby při pozorování 
(uvědomělém pojímání) tónů spodních skutečně šlo pouze o diference 
kmitočtů, musila by výška kombinačního tónu při postupně přibý- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 219 


vajícím rozladění jistého intervalu též postupně stoupati a klesati.“ 
Příkladem uvádí tercii d*— jfis?. 
Dle Helmholtze prý: 
d*—jisž ( T: 9) dává kombin. tón e 


d*— fis“ ( E 9) » » » d, 
d*—fis* (13:16) „ h 6 
d*— fis? ( 9: 11) » n) » Ó 
ČH ( 9: 6) » » » Jj 
= ( 6: 1) » » » G. 


Činí tudíž, jak Riemann tvrdí, postupné snižování tercie d*—jis* 
dle poučky Helmholtzovy řadu differenčních tónů e, d, Cis, c, B, G. 
„Nemůže tedy ani Helmholtz tvrditi, že při pojímání spodních tónů 
jedná se pouze o differenci kmitočtů, ana by tu při postupném sni- 
žování tercie d“—jis" musila povstati řada e, d, cis, c, B, G, nýbrž 
musí při rozladění tónu jis? o komma + (£:13) dle vlastní theorie 
přiznati skok kombinačního tónu s d na Cs, což zásadně není ani 
lepší ani jasnější, nežli skok s d na Fřs,.“ (Dle Riemanna totiž Fřs, 
místo Cs.) Než Riemann tenkráte bezděky přehledl, jaký nemilý při- 
hodil se mu zde lapsus; neboť d*—jis* (13:16) dává skutečně dif- 
ferenční tón cis (3), kdežto Ú7s rovnalo by se 1:5 a celá jeho pracně 
vystavěná budova rázem rozpadá se v nivec. Důsledky, jež z toho 
Riemann kořistí na prospěch svůj proti Helmholtzovi a jiné nespráv- 
nosti nebudeme dále rozváděti, poněvadž po odhalení zmíněné chyby 
vážně k nim přihlížeti nelze. 

Gustav Engel srovnává „dualisty“ ve své „Aesthetice“ (str. 316. 
a 317.) se staviteli. Na obranu jich neuvádí ničeho podstatného ; na- 
opak jeví se býti poznámka o „sklepeních, ornamentech a budově, 
jejíž základy leží kdesi uprostřed,“ poklonou pro dualisty dosti po- 
vážlivou a pochybnou. 

Nebudiž přehlednuto, že meze pojímání sluchového ve hloubce 
přestávají daleko dříve než ve výšce. Berouce za střed ku př. a' 
máme k disposici směrem dolů pouze 435 kmitů, kdežto nahoru, jak 
Helmholtz (l. c. str. 31.) s určitostí tvrdí, kmitů 40.000. 

Preyer a Hensen stoupají ještě výše a Blake v Bostonu udává, 
že osoby trpící vadami bubínkovými nejvyšší tóny mnohem snáze po- 
jímají než tóny hlubší, jsouce s to až 50.000 kmitů sluchem pojati 
(Stumpf, Tonpsychologie, str. 264). Níže vrátíme se k této věci ob- 
šírněji. 

Prvý přímý podmět k dualismu vychází, jak se zdá, od M. Haupt- 
manna. Pozoroval totiž (Die Natur der Harmonik u. Metrik, str. 54), 


290 Karel Stecker 


jako již mnozí před ním, že tvrdý trojzvuk skládá se z velké tercie 
— malé tercie, a trojzvuk měkký naopak z malé tercie —- velké tercie, 
a že tudíž měkký trojzvuk jest pouze převratem trojzvuku tvrdého, 
trojzvukem negativním, odvozeným z jistého východiska cestou zpá- 
tečnou. 

Než hlavním tónem trojzvuku měkkého není, jak Hauptmann 
a po něm řada jiných mylně se domnívají, dominanta, nýbrž, jako 
při trojzvuku tvrdém, základné tón, tedy ve trojzvuku e—es—g tón c 
a nikoli g; c—e—g a c—es—g jsou trojzvuky, mající různou mediantu 
(tercii) (Engel, Aesth. str. 16.). M 

Se vší energií bystrého pozorovatele vrhl se Oečtingen před 
čtvrtstoletím na předmět tak nesmírně lákavý a zbudoval, jak obecně 
známo, na základě tónické a fónické příbuznosti zvuků, kterouž E. 
Mach nazývá „interessantní hypothésou“ (Mendelův slovník, I., str. 
124.), svůj „dualní systém harmonie.“ Od r. 1866., kdy spis Oettingenův 
spatřil světlo světa, mnohý učenec již brousil na něm svůj rozum 
a důvtip, anižby duchaplný tvůrce sám, pokud nám známo, od těch 
dob- byl dal sebe menší známky života. 

Jmenovitě proti fónické části jeho nauky vystupováno opět 
a opět, ano v nejnovější době zúplna zavrhována. Oettingen sám, 
jak výše uvedeno, spodnéch tónů sice neslyší, přes to však počítá 
s nimi jako se skutečnými, objektivními zjevy, jakými v pravdě jsou 
pouze tóny svrchná. V důslednosti své však sleduje je až do hloubky, 
V níž jsou čirou nemožností, přesahujíce daleko meze pojímání slu- 
chového; tak na př. na str. 31. zmíněného spisu sestupuje až k tónu 
C,, jemuž dle normalního a (a* — 435) odpovídají 4,04145 kmitů. 
Poněvadž však dle novějších výzkumů Preyerových a Ellisových „nej- 
hlubší vůbec slyšitelný tón odpovídá 15 kmitům *) za sekundu“ (Engel, 
Aesthetik, str. 13.), náleží nejen C,, nýbrž i Cz, a dle Helmholtze, 
jenž stanoví kmitočet nejhlubšího slyšitelného tónu na 20 (1. c. str. 


*) W. Wundt ve svém díle „Grundzůge der physiolog. Psychologie“ (I, str. 
423) vyslovuje se, že meze pojímání sluchového ve hloubce o celou oktávu 
níže leží, než obecně se soudí, poněvadž dle jeho pozorování a výzkumů 
lze zřetelně postihovati ještě differenční tón 2 retných píšťal při 8 zá- 
chvějích. Počet záchvějů při tónech diferenčních rovná se jich kmitočtům, 
a slyšel tedy Wundt, uváděje jako tóny prvotní C, a G, jich differenční 
tón C, vznikající 8 kmity za sekundu. Tomu staví se s celou rozhodností' 
na odpor C. Stumpf, dovolávaje se všech, kdož kdy podobnýmí pokusy se 
zabývali a dovozuje, že jest v tak veliké hloubce jediné možnou záměna 
a mýlka s tóny svrchnámi, jež při hlubokých tónech poměrně dosti silně 
vystupují (Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft, 1888, str. 542.). 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 291 


31.), i tón C, v říši nemožnosti a tolikéž veškery níže než Ú, my- 
šlené tóny differenční. 

Potřebuje-li tudíž Oettingen ku provedení svého systému „tó- 
nický spodní tón“ trojzvuku E—Gy—H, (str. 33.) a shledává jej 
v tónu C,, nepočítá se zjevy skutečnými, nýbrž s pomysly. Co zna- 


mená po té v řadě tónů „C1..... C,“ ještě ono „ete“ (str. 31.), 


věru nesnadno pochopiti. Či snad jediným toho účelem by bylo vésti 
celou theorii „ad absurdum“ poněvadž bychom musili pak tón Ú, 
mysliti si vzbuzený polovicé jednoho kmitu ? 

Jak rozhodně jinak má se věc při tónech svrchních! Nejvyš- 
šímu, v hudbě užívanému tónu odpovídá 41385 kmitů. Zbývá 


YY, 


tudíž pro svrchní tóny tohoto nejvyššího tónu ještě asi 37-000 kmitů: 
svrchní tóny jsou neodmluvně zde, znějí, jsou slyšitelny, jsou posi- 
tivní oproti negaci tónů spodních. 

Dále praví Oettingen (1. c. str. 32.): „Nejhlubší všem (t. zvukům, 
částkám jistého souzvuku) společně náležejících svrchních tónů zovu 
fónický svrchní tón.“ *) Fónickým svrchním tónem trojzvuku c—e—g 


*) Pohříchu neshodují se ani výsledky matematických výpočtů Oettingenových 
(I. c. str. 36.) bezvýminečně s pravidly (tamtéž str. 33.), jím stanovenými. 
Fónickým svrchním tónem intervalu č: 9, t. j. nejhlubším splývajícím („koin- 
cidujícím“) svrchním tónem, nemůže býti 4*, nýbrž A*, tónickým základním 
tónem intervalu c: es ne As,, nýbrž As: neboť, jsouli dva tóny vyjádřeny 
dvěma, čísly celými a jsouli tato navzájem prvočísla („relativ prim“), jest 
tónickým tónem základním jednička (1) a fónickým svrchním tónem, jak 
samozřejmo, tón odpovídající nejmenšímu společnému násobku obou čísel“ 
(Oettingen, str. 33., též Riemann „Die objective Bxistenz der Untertone,“ 
str. 10.) 

Jako součástka trojzvuku c:é8:g (4:5:6) jest €:g725:6, relativní to 
prvočísla; fónický svrchní tón tudíž 5 X 6- 30 t. j. tón Až a nikoli, jak 
na str. 36. uvedeno, A*, čili '$/, c a ne 15 c. Dále c:es jako součástka 
trojzvuku e:es:g (10:12:15) činí poměr 10:12, čísla to, jež, jak zřejmo, 
relativním. prvočísly býti nemohou, jsouce dělitelna dvěma; nemůže tudíž 
dle pravidla Oettingenem vysloveného býti tónickým tónem základním jed- 
mička (As;), nýbrž dvojka (As,) čili 2/4; g a ne "; g. Následovně by ne- 
bylo 1 (As;) tónickým základním tónem intervalu c:es— 10:12, (*,; 9), 
nýbrž intervalu C: Hs==5:6, (",; 9) a p. v. Správnost uvedených fakt 
nejnázorněji vystoupí a potvrzuje se následující přirozenou řadou svrchních 
tónů: 

e (5)—e* (10)—A* (15)—e* (20)—gis?* (25)—4* (30) 
9 ( 6)—g* (12)—d* (18)— g* (24)—)? (30) t. j. 
fónickým svrchním tónem intervalu 8:4 (5:6 jest h* (30), č. "5/, c. 
As; (2)— As, (44— Es (6)— As (8)—c (10)—es (12) t. j. tónickým základním 
tónem intervalu c: es (10:12) jest As, (2), č. */5 9. 


222 Karel Stecker 


však není A* (v textu mylně uvedeno 4*), nýbž d*, jak z následující 
řady jasně vychází na jevo: 

— 0 — gie —e?—g—db—c*—d? 

8— 8 — 1 —eě—gis*— i? ———— d? 

gm — dg" h? VRE MPT S VT TRY d? 

Rovněž i „zrcadlové obrazy“ obou tónorodů (tónického a fóni- 
ckého) v basovém klíči nezdají se jaksi Oettingenovi ve všem býti 
po vůli, jak v melodii tak v basu. Kdo o věc se zajímáš, neobtěžuj 
si učiniti pomocí zrcadélka malý pokus dle Oettingenova návodu.. 

Věru nelze nám než s odporem odvrátiti se od tak hnusných 
hudebních nestvůr, na jichž odhalení vyplýtval Oettingen zbytečně 
mnoho důvtipu a jež mají býti reklamou pro celý ten pochybný 
systém. Půvabná tato, hříčka se „zrcadlovými obrazy“ vede Oettin- 
gena nutně k basovým klausulím v sopranu, sopranovým melodiím 
a ozdobám v basu, závěrům na akordu kvartsekstovém bez citlivého 
tónu, zkrátka k objevům, jež člověku hudebně vzdělanému jsou s to 
vylouditi jen trpký, soustrastný úsměv. Kolik tu absurdních, převrá- 
cených názorů! „Praxe hudební vyhýbá se opatrně všem ozdobám 
v basu, poněvadž k hlubokým tónům pojí se idea vážnosti, těžkopá- 
dnosti a delšího trvání“ (Stumpf, Tonpsychologie str. 218.) Z téže 
příčiny, píše Stumpf, přiděluje praxe veškery koloratury a pasáže 
výhradně sopranu činíc ze pravidla toho výjimku jen ve případech 
zvláště odůvodněných. Jestiť to zcela přirozeno, an „relativní citlivosti 
rozeznavací“ směrem dolů, s výšky do hloubky, značně ubývá; vážné 
tóny hlubší vymáhají více času, abychom náležitě je pojali, než le- 
houčké tóny oktáv vyšších; „proto pohybuje se bas z pravidla zvolna, 
dlouhým krokem, proto svěřuje hudební praxe prodlevy a noty vy- 
držované obyčejně hlasům hlubokým, chody chromatické a p. hlasům 
vysokým“ (Tonpsychologie, str. 220., též Vierteljahrsschrift 1888, str. 
542.). Věru nebylo potřebí autoru v předmluvě teprve čtenáře uji- 
šťovati (L. c. str. III.), že „nedostává se mu jak theoretického tak pra- 
ktického vzdělání v hudbě.“ Leč na základě upřimné této výpovědi 
aspoň tolik lze uvěřiti, že nechápe Oettingen, pročby závěrečný 
akord hudebních skladeb měl v basu končiti právě tónikou a ne 
jiným intervalem na př. dominantou (1. c. str. 76.). Aby systému 
svému, pro nějž právě jako Riemann nemá z celé hudební literatury 
jediného příkladu,*) přece zjednal váhy, reviduje s energií, mírně 

*) Riemann praví ve své „Mus. Syntaxis“ (str. 54.): „Pro provedení Oettin- 


genovy mollharmoniky i ve způsobě nejjednodušší nemohu, pohříchu, z celé 
hudební literatury uvésti ani jediného dokladu“ 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 293 


řečeno, odvážnou harmonisace našich héroů Bacha, Mozarta, Beetho- 
vena a přizpůsobuje je svým fónickým účelům. Jmenovitě v Beetho- 
venovi nezdá se míti zvláštní záliby; opravy jeho skladeb (Harmo- 
niesystem, str. 100. a násl.) aspoň zřejmě tomu nasvědčují. Jakým 
způsobem se mu pokusy jeho daří, posoudiž každý z následující, 
Oettingenem „opravené“ harmonisace jedné z irských písní ve sbírce 
Beethovenové : 


The trees with a-ced arms were war-ring, a- 
| n a a = DEE EEE METR TE, 
: Í p á = — : FE = = zm == 
| s E — 

kor dk ae 
| mě p a 
ED ey | ET = B = =o BEST E re 
m 

P „8 r +- i 

p 

cross the swel-ling drum - lie wave. 


Toho druhu „korrektur“, hudebních abnormit, nalézti ve spise 
Oettingenově slušný výběr. 

Tolikéž Helmholtz upozorňuje na nedostatečnost a nepřístojnosť 
fónického systému Oettingenova, uváděje zřejmě: „Oettingenem se- 
- strojený tónorod jest rod sekstový (t. j. frýgický církevní), jenž od 
historického, obecně užívaného měkkého systému podstatně se liší“ 
(Die Lehre v. d. Tonempf., str. 587.) Engel (Aesthetik, str. 311.) 
o tom píše: „Rod měkký není tónorodem samostatným, nýbrž odvo- 
zeným z rodu tvrdého. Dur a moll nelze nijak pokládati za souřadné 
(„coordinirt“), nýbrž dur musí platiti vždy jako tónorod původní, moll 
jako odvozený“  Vyvíjíť se ze svrchních tónů zvuku a představuje 
se nám jako 10., 12. a 15. svrchní tón. 

Patrno, že fónický systém založen je na půdě sypké, jest pod- 
vratný, pravdě odporující. Současně s ním však padá všechen dua- 
lismus a zbývá pouze systém tvrdý, daný přírodou a náležitě odů- 
vodněný. — 


224 Karel Stecker 


Každý zvuk jest, jak již shora naznačeno, zjevem složitým, 
a rozklad jeho v součástky „základem vší theorie hudby“ Zvuk F 
na př. skládá se z tónů: 


3 k 22 
— 


l +5 5 T = 4m > 
: Ak Zb o 
p == LL = + 


——— g———— — E —— u Z 


: ptal 13 15 
Řada svrchních tónů jest, jak Helmholtz (l. c. str. 37.) uvádí, 
„pro veškery zvuky, jež odpovídají pravidelnému, periodickému po- 
hybu vzduchu, vždy táž.“ Než některé zvuky nechovají v sobě ve- 
škery tóny svrchní; tak na př. scházejí klarinetům tóny připadající 
v řadě vytčené na čísla sudá (svrchní tóny liché). Tón e klarinetů 
skládá se tudíž z následující řady partialních tónů: 


Ba 
-= 
TREK Z UNRABY, KU BOB R 

Z 


V tomto směru sluší tedy rozsah prve zmíněné věty Helmholtzovy 
poněkud omeziti. Na základě pak téhož omezení, na základě tohoto 
* nepopíratelného, zvláštního složení zvuků klarinetových dospějeme 
později, pokud nauky o konsonancích se týče, k závěrům dojista po- 
všimnutí hodným. Při zvucích však, jež skládají se z prve uvedené 
řady úplné, shledáváme, že jména některých tónů se opakují, jiných 
po té nikoliv. V řadě svrchních tónů zvuku F obsažen jest tón f 
pětkráte, tón c třikráte, a a es dvakráte, tóny g, h, d a e pouze 
jednou. Malé septimě es přisouzen, jak viděti, týž význam, jako velké 
tercii a; čistá kvarta, malá tercie a malá seksta vůbec nejsou za- 
stoupeny, velká seksta objevuje se v sousedství intervalů dissonantních 
9, h a e. Právě v tomto častějším opakování některých tónů spatřují 
všichni, kdož s theorií Helmholtzovou nedosti zdají se býti spokojeni, 
princip nový; z něho čerpají podnět ku theorii zastupování zvukův, 
princip to, jenž v prvé řadě jeví se jim býti povolaným hráti hlavní 
úlohu v nauce o konsonanci a dissonanci. 

Tóny, z michž příslušný zvuk se skládá, jej zastupují. Tak, vše- 
obecně vzato, měla by logicky zníti jich zásada. Snadno však pocho- 
piti, že zastancové principu zastupování zvuků dle možnosti domá- 
hají se zásadu tuto zjednodušiti. Meze zde stanoviti není nesnadno, 
poněvadž k utvoření stupnice nevyhnutelně potřebují 15. svrchního 
tónu (při tónu C tónu h*), získávajíce jím jednak velké septimy na př. 


h Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 295 


f—e" (8 : 15), jednak nemohouce bez něho se obejíti při sestrojování 
trojzvuku měkkého v poměru 10: 12: 15. 

Vedle toho však dlouho nerozpakují se vymýtiti vše, co není 
jim dosti pohodlno, a nejraději ovšem by podrželi pouze oktávu, 
čistou kvintu a velkou tercii. "Tomu však již z toho důvodu co nej- 
rozhodněji sluší se opříti, že zvuky různých nástrojů na různé odká- 
zány jsou intervaly, a tu zejména na malou septimu, na př. zvuk e 
klarinetu na tóny e—h'——gis*— d?, nebo klavírní zvuky ve velké oktávě, 
v nichž intensita 7. partialního tónu až nápadně vystupuje. Existenci 
této septimy nižádným způsobem nelze popřáti, její důležitost nižádným, 
byť i sebe důvtřpnějším výkladem odstraniti, snážiti nebo odmátnouti. 

Tvrdí-li tedy na př. Hostinský, že „k sedmé součástce (přiro- 
zené septimě) nelze nikterak přihlížeti, poněvadž v moderní soustavě 
hudební, která stupnice své skládá na základě intervalů trojzvukových, 
tedy stupně jejich výhradně kroky kvintovými a terciovými určuje, 
pro přirozenou septimu není vůbec místa“ (Nové dráhy ete., str. 17.), 
čili, že přirozenou septimu 4:7 (a tudíž i malou tercii 6:7 a další 
velkou sekundu 7: 8) sluší ignorovati, poněvadž „do našeho systému 
se nehodí lišíc se i od septimy čtvrté součástky, odvozené z této 
kroky kvintovými (při tónu c' septima 5"), i od septimy, povstalé 
krokem kvintovým a terciovým (septima 9")“ (Die Lehre v. d. mus. 
Klángen, str. 13. a 65.), tož jest argumentace podobná ve theorii, bu- 
jící vesměs ma tónech svrchních, vždy výsledkem povážlivé libovůle, 
činíc mimoděk dojem argumentace asi následující: Poněvadž přiro- 
zená septima do systému zastupování zvuků se nehodí, opravdu 
hrozíc jej podvrátiti, proto třeba stůj co stůj vybájiti nějaký důvod, 
jímž bylo by lze tuto překážku odstraniti. Proto také nepochybně 
„dospíváme ku přesvědčení, že pátým partialním tónem řada pod- 
statných součástek jistého hudebního zvuku jest vyčerpána ?“ Přes to 
však „zdá se, že náš sluch aspoň tam, kde malá septima zcela 
samostatně vystupuje, poněkud přece kloní se pojímati ji jako septimu 
přirozenou“ (Hostinský, Lehre v. d. mus. KI., str. 64. a 65.) 

K nepopíratelné, nesmírné důležitosti septimy přirozené přímo 
a nejjasněji poukazuje Riemann v „Mus. Syntaxis.“ Štůjž zde resultát 
jeho úvahy, pokud sem se vztahuje (I. c. str. 33.): „Tato enharmo- 
nická identifikace (t. přirozené septimy “/, se septimou */;, povstalou 
kroky kvintovými, ve čtverozvuku dominantním) jest posttivním faktem 
našeho pojímání sluchového, významu mekonečně velikého, jež jediné 
naši 12půltonovou soustavu činí způsobilou pro veškery možné sledy 
akordické.“ Jest arci pravda, že přirozená septima "/,„ není matema- 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 15 


226 Karel Stecker 


ticky totožnou se septimou jak naší stupnice měkké *, (rod terciový, 
aeolický církevní), tak se septimou 4* —$ X $34, povstalou kroky 
kvartovými (rod kvartový, sekstový a septimový — Helmholtz, str. 
450.), neboť 3:3 33 a £:4* = 4ž; může však proto již okolnost 
ta býti důvodem postačitelným ve theorii, zakládající se cele na svrch- 
nách tónech, v nichž přirozená septima dvakráte a to mohutně jest za- 
sloupena? Tvrdíme s rozhodností, že právě naopak nutno vždy se sep- 
tmou |, počítati, opíráme-l zásady své vesměs o mauku 0 tónech 
Svrchnách. Nelze nám krom toho zamlčeti patrný, do očí bijící přehmat 
v této příčině. Musí totiž theorie zastupování zvuků, ač chce-li býti 
jen poněkud důslednou, nezbytně připustiti, že vedle dissonantnéch 
malých septim */; a "*/, existuje ještě septima konsonantná, zastoupená 
jakožto podstatná součástka v každém zvuku, totiž septima přirozená, 
interval to dle téže theorie konsonantnější než malá seksta, zastu- 
pujíc kterýkoli zvuk jako součástka 4. a 7., kdežto malá sekta jest 
součástkou 5. a 8. 

Hostinský připomíná opět a opět, že nejhlavnějším činitelem 
při pojímání konsonancí jest „zvyk sluchu“ domáhati se přirozeného 
složení zvuku dle jeho součástek i při souzvucích umělých. Toť také 
jedna ze příčin, proč theorie zastupování zvuků musí se zakládati na 
ladění čistém; v temperovaném ladění nutně padá. Jestiť v tomto 
pouze jeden druh malé septimy (1, 78), totožný se septimami *$ (1, 
17) a % (1, 80) i se zvětšenou sekstou !** (1, 73). 

Udeříme-li tedy na klavíru septimu c—2, kterak bude si ji dle 
„zvyku“ vykládati náš sluch? Zdali co septimu *“/, či */; nebo do- 
konce co sekstu !>* ? Připustí zajisté i zastancové zmíněné theorie; 
že na základě zvyku, jenž jest faktorem jediné rozhodujícím, výhradně 
jako septimu přirozenou, zastoupenou v každém zvuku, septimu to 
zvuku c nejblíže příbuznou, t. j. tedy. septimu „konsonantní.“ A jak 
dále bude vykládati si sluch temperovanou malou tercii? Zdaž jako 
tercii £ nebo 3? Zde možno na základě zvyku připustiti výklad dvojí 
t. j. malá tercie ladění temperovaného nezastupuje zvuk jeden, nýbrž 
zvuky dva! 

Toť právě onen kámen nárazu, jemuž nelze se vyhnouti a na 
němž rozráží se veškera theorie zastupování zvuků, poněvadž resultát, 
k němuž zde nutně dospíváme, příčí se skutečnosti. Zde theorie zastupo- 
vání zvuků kapituluje a kapitulovati musí. Jest to tedy pouhým lichým 
zastíráním a odvracením zřetele s pravého, vlastního jádra věci, když 
zastancové zmíněné theorie nemají v řadě svých konsonancí pro při- 
rozenou septimu místa jediné proto, poněvadž „do naší soustavy tó- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 297 


nové se nehodí.“ Což na tom jim může záležeti? Vždyť přes to 
hodí se a hoditi se muší do theorie konsonance dle zastupování 
zvuků, poněvadž nelze popříti, že každý zvuk jí jest zastoupen. Ne- 
jedná se zde tudíž o to, je-lt septima |; a **|, díssonamcí čilů mic, 
nýbrž jenom, je-li septima "|,, zastoupená v každém zvuku, konsonamcí, 
čili obdržíme-li snížením septimy '“/,„ o interval 9%., ze septimy dis- 
sonantní septimu konsonantní, kterýžto závěr přece nevyhnutelně vy- 
plývá ze zásad theorie zastupování zvuků, Těmto zjevem přichází celá 
theorie tak do úzkých, že nezbývá jí než buď septimu přirozenou uznati 
za konsonanci (!), nebo přiznati si značnou nedůslednost. 

Zastupují tudíž najisto zvuk F'(1) v prvé řadě různé jeho ok- 
távy, vyznačené čísly 2, 4, 8, 10, dále duodecima (5) se svými ok- 
távami (6 a 12), vrchní tercie (5 a 10) a bez odporu též vrchné 
septimy (7 a 14), ze všech uvedených pak hlavně tóny 2. a 4., 3. a 6., 
5. a 7. K zastupování některého zvuku potřebí, jak samozřejmo, 
nejméně dvou současně znějících tónů různé výšky. V našem případě 
béřeme-li v úvahu pouze prvých 8 tónů svrchních, zastupují zvuk F 
kombinace tónů: F-—c', F—a', F—c?, F—es*, f—oc!, f—f', f—a), 
L pon n ona o on Je 
a'—c?, a'—es?, a'—f*, c*—es?, c*—f? a es*—f". 

Z toho vyplývá, že k zástupcům zvuku J" nutně náležejí též 
intervaly PF—es?, c-—es?, f*—es*, a'—es?, c*—es?* a es*—f", t.j. malá 
© septima, zmenšená kvinta a velká sekunda, tudíž vedle intervalů kon- 
- sonantních též intervaly dissonantní. Dále vyplývá z toho důsledně 
že výše uvedené kombinace nezastupují pouze zvuk 7, nýbrž že tytéž 
intervaly jsou též součástkami zvuků jiných. Tak jest: 


f—f"* | 3. a 6. partialním tón2m zvuku B,, 
eI—es* 51412. „ » » Asy, 
r.o T. a, 9. » » » G1, 
== 6.a T » » » D, 
(*—es? 5.a 6. k 9 ss 
sev RÁ) » » » kb) 
ach 6.a 9. » » » By, 
e*—f* 10. a 15. é SZL ALA: 


» 

Stopujeme-li tím způsobem řadu prvých 8 partialních tónů zvuku 
C,, shledáme, že pouze G—B vztahovati lze ku Es, a že k pod- 
statným součástkám zvuku C, vedle jiných intervalů též malou 
septimu, zmenšenou kvintu a velkou sekundu nevyhnutelně sluší po- 
čísti. Toť faktum nepopíratelné, neodvolatelné pro svůj fystkálné základ, 
| na němž staví též zastamoové theorie zastupováná zvuků; náš sluch 
15% 


228 Karel Stecker 


dojmům z tohoto přirozeného složení zvuků vyplývajícím již uvykl 
„Hlavním činitelem je zde zvyk našeho smyslu; ony intervaly, jimž 
uvykli jsme na přirozeném složení jednotlivých zvuků hudebních, žá- 
dáme a vyhledáváme i na všech umělých útvarech hudebních, po- 
něvadž zdáti se nám musí, že tónové pocity, které právě takové 
intervaly tvoří, nezbytně k sobě patří, jsouce podstatnými částkami 
téhož celku přirozeného, jinými slovy: že jsou navzájem nejblíže pří- 
buzné. A jsouli 2 tóny nejbližšími příbuznými, sluch náš současné 
znění jejich snadně přijímá jakožto dojem celistvý a jednotný, har- 
monický, t. j. jakožto souzvuk konsonantní“ (Hostinský, Nové dráhy 
ete., str. 18). Nuže, na základě našich vývodů výše uvedených, a se 
zřetelem na výpovědi právě citované, pokud týče se zvyku našeho 
sluchu, jsou po té malá septima, zmenšená kvinta a velká sekunda 
Kkonsonancemi, a to se zvláštním příhledem ku svrchním tónům kla- 
rinetů atd.. konsonancemi téhož významu, jako kvinta čistá a tercie, 
ano všecky dohromady nad to jsou konsonantnějšími nežli kterákoli 
oktáva základního tónu, po níž v celé řadě svrchních tónů marné 
bychom pátrali! 

Nelze dále přehlednouti, že v řadé svrchních tónů objevují se 
dva druhy malé tercie (5:6 a 6:1) a trojí velká sekunda (7:8, 
8:9 a 9:10), čímž theorie konsonancí na základě zastupování zvuků 
opětně kolísá. Jest tudíž velice na pováženou, sluší-li principu zastu- 
pování zvuků přiděliti význam jemu přisuzovaný čili nic, poněvadž 
v pravdě neodmluvno jest, že konsonance, praktickou hudbou uzná- 
vané, s dissonaneemi nad míru klidně se snášejí a s nimi též zvuky 
zastupují. Než i dle theorie Helmholtzovy nevykazovala by oktáva 
klarinetů žádných koincidencí tónových: 

B— Rh —gis*—d— fis*— as *—cist—dis* 
ee — h— gps — d, 
a kvita pouze jednu: 
o— h'—gis*— dB —fis— ais*—cis*— dist 
h—fis? —  dis—a* — ast — eis“. 

Nemohly by tudíž vůbec na dvou klarinetech povstati konso- 
nantní souzvuky, což však v živém odporu stojí se zkušeností. Tato 
nesrovnalosť odpadla by jenom tehdáž, přijali-li bychom za pravdu, 
že sudé partialní tóny klarinetu nescházejí zcela, nýbrž jen velmi 
slabé jsouce nejsou slyšitelny. — 

Oettingenův fónický systém pozbyl znenáhla úplně půdy, a dnes 
hájí jej již jen pranepatrný kroužek „harmonických dualistů“ s Rie- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 229 


mannem v čele, s neústupnou sice zatvrzelostí leč bez výsledku. *) 
Přesvědčili jsme se však, že i systém tónický nejednou nalézá se 
v úzkých. „Positivní“ živel konsonance a dissonance, odhalený v prin- 
cipu zastupování zvuků a na odiv stavěný se vší slávou a nádherou 
rozlétá se jako prázdná sněť, poněvadž závěry jeho spočívají na ne- 
Správných návěstích. — „Dle Helmholtze nestává vlastně vůbec kon- 
sonance, nýbrž jen větší neb menší stupeň dissonance,“ hlásá Oettingen 
(I. c. str. 30.). Dojista tvrdí tak Helmholtz vším právem: nečiníť ani 
jednotlivý zvuk o sobě, rozložen ve své součástky, dle běžných ná- 
zorů celek konsonantní, poněvadž svrchní tóny navzájem vesměs ne- 
konsonují. Nelze tedy nikomu nad tím s podivením se pozastavovati, 
nevyjímaje ani Oettingena ani Helmholtze. Ve výrazu Oettingenově 
„větší neb menší míra dissonance“ obsažena jest výtka, že zde ne- 
stává žádných pevných hrází mezi konsonancí a dissonancí, nýbrž 
pouze nenáhlý přechod z jednoho rayonu do druhého. Než právě 
tento postup vysvětluje mnohem přirozeněji vzájemný poměr obou, 
chovaje v sobě analogii pojmů kontrastujících : světla a tmy, dne a noci, 
tepla a zimy a t. p. Či musí slunce z rána najednou vysvitnouti 
plnou, nejjasnější září a na večer okamžitě shasnouti, aby bylo lze 
učiniti si a demonstrovati představu světla a temna? Musí býti vždy 
jen rozžhavená huť obrazem tepla a obrazem zimy ledovec? Musí 
strom jedním okamžikem vypučeti ratolesti a rovněž tak rychle 
uschnouti ? 

Na jiném místě (I. c. str. 45.) uvádí Oettingen, že tvrdý troj- 
zvuk e—e—g „chová v sobě jistý konsonantní a dissonantní živel,“ 
čili že jest „zároveň konsonantní a dtssonantní.“ Totéž tvrdí ve svém 
„Slovníku“ Riemann (Musiklexikon, str. 512.) o kvartsekstovém 
akordu g—c—e, a jest to po jeho náhledu především čistá kvarta, 
jež chová v sobě tuto dvojakosť. Jsou-li toto výsledky „positivního 
živlu“ Oettingsenova, pak věru nené proč měly by máti přednosť před 


*) Jmenovitě sluší v té příčině uvésti H. Schródera a W. Schella, kteří v nej- 
novějsí době snaží se znovu vzkřísiti zavrženou hypothésu o existenci tónů 
spodních (Der Klavierlehrer, 1887, str. 162., 193. a 206.), dovozujíce, že 
na violoncellu při prudkém škrtnutí smyčcem povstávají tóny spodní, ač 
prý jsou to „tóny prašeredné, zvuku ohyzdného, jejž bylo by teprve potřebí 
nějakým způsobem zušlechtiti.“ Pokusy jejich jsou tak málo přesvědčivy 
a tak směle založeny, že nelze k nim přihlížeti vážně, ana spíše blízka 
jest otázka, zdali ony prašeredné zvuky, vylouzené násilným trhnutím 
smyčce, jež nad to dle Schella nečiní určité řady kolísajíce rozmanitě 
ve své výšce, jsou vůbec nějakými tóny neb zvuky hudebními, jimž dle 
výpovědí Schellových asi měrou nepatrnou se podobají. 


230 Karel Stecker 


Helmholtzovou „větší neb menší mírou dissonance.“ — Tolikéž proti 
výpovědím následujícím a jiným podobného obsahu u mladších stou- 
penců theorie zastupování zvuků jest nám ve smyslu dřívějších našich 
vývodů se ohraditi. Hostinský (Nové dráhy ete., str. 25., 33. a 48., 
též Die Lehre v. d. mus. KL., str. 66., 72. a 88.) píše: 

a) „Dva tóny, které jsou podstatnými součástkami téhož hudeb- 
ního zvuku, nazýváme přímo příbuznými. “ Jest tudíž dle toho vzhledem 
ku zvuku c:c—b, e—b a b—c přímo příbuzno, c—es, e—f, c—a, 
c—as nikoliv, na př. 


+ + 
TT ARE NOK E ARA, E TEAC 
| <“ o—1— 
. : —r 6 
— = n nt z 
atd. 
— 
F TOEK E 5 ZK PB IRT Kosina ně Zion 
DP === = ZE 
ZTE ETS KONEN i P 
= = = = 
= 0 m 


Tóny f* a a! nejsou podstatnými součástkami zvuku c, tedy 
nejsou S ním přímo příbuzny. 

b) „Současné znění dvou přímo příbuzných tónů jest konsonance.“ 
Následovně jsou c—d, e—d a d—c konsonancemi, nikoliv však c—es, 
c—f, ©—a a e—es. 

A přece, tušíme, nebude nikdo tvrditi, že ve příkladě sub a) 
uvedeném kvarta a seksta jsou dissonancemi. Činí-li dojem uspokojivý 
čili nic, nepadá zde na váhu: slušíť vždy ostře rozlišovati pojmy 
„konsonance“ a „libozvuku smyslového.“ 

c) „Každý konsonantní interval zastupuje onen. zvuk, jehož 
úryvkem jest.“ Interval e——g" jest úryvkem jak zvuku C, tak zvuku 
A,; který z obou zvuků tedy vlastně zastupuje? Snad přece ne oba 
zároveň? Který zvuk zastupuje tercie c?—es* ve příkladě následu- 
jícím ? 


=== — === 
G LZEZE E FE“ 

Dle theorie zastupování zvuků jediné tónický zvuk As, dle 
„zvyku“ pak sluch má volbu mezi zvukem As a F; a přece sluch 
„nepředpojatý“ bude se zde ihned domáhati tóniky c, v čemž jej 
také další postup utvrdí. Nepřikloní se tedy, jak přirozeno, ani ke 
zvuku As ani F, nýbrž nejspíše ke zvuku c, jejž interval c*—es“ ani 
Deso nP: 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231 


dď) „Tyrdý trojzvuk (na př. c—e—g) zastupuje zvuk svého zá- 
kladního tónu.“ Totéž činí též tak zvaný dominantní čtverozvuk 
C—e— g—b, pětizvuk c—e—g—d—d a j. 

e) „Měkký trojzvuk (na př. e—es—g) není čistým, bezúhonným 
zástupcem zvuku svého základního tónu, nýbrž předvádí nám zvuk 
ten zkalený, zastřený dvěma jinými zvuky (malé vrchní tercie es 
a velké tercie spodní as) “ Zastupují-li tvrdý trojzvuk (c—e—g), 
čtverozvuk (©—e—g—b) a pětizvuk (c—e—g—b—d) zvuk svého zá- 
kladního tónu, tož zastupuje jej také čtverozvuk e—e—g—4h a ob- 
sažený v něm trojzvuk e—g—h jakožto 10., 12. a 15. partialní tón. 
A tímto způsobem stává se zbytečným onen věru násilně přivlečený, 
těžkopádný výklad „zkalenosti a zastřenosti“ měkkého trojzvuku po- 
mocí zastupování zvuků. Theorie zastupování zvuků nereflektuje zde 
na výklad konsonance měkkého trojzvuku jako 10., 12. a 15. sou- 
částky zvuku. Proč? Snad pouze proto, že v praktické hudbě sou- 
částky tak daleké se odstraňují, any působí rušivě? Z tohoto důvodu 
asi nikoliv, nýbrž předem proto, že by tato theorie musila logicky 
přiznati větší míru konsonance souzvuku na př. e—fis—g (10:11:12), 
nežli souzvuku e—g—h (10:12:15), skládajícímu se ze součástek 
vzdálenějších. Zvyk sluchu, pojímati za dokonalejší konsonanci souzvuk 
součástek 10., 11. a 12., ve zvuku mohutněji zastoupených než součástky 
10., 12. a 15, přirozeně k tomu nás by vésti musil. 

Nad míru závažné jsou však pro naše vývody dvě věty Hostin- 
ského (Nové dráhy etc., str. 19.): „K zastupování zvuků není potřebí, 
aby zvuk byl úplný, poněvadž sluch náš ť zvuky kusé, neúplné přesně 
rozeznává; c-zvuk zůstává jím 1 tehdáž, scházejí-li mu jednotlivé sou- 
- částky ano i součástka prvá (tón základní)“ ... 

„Budiž dále s důrazem podotknuto, že kusé, z konsonantních 
intervalů vznikající zvuky doplňují řadu svých součástek do hloubky 
svými tóny differenčními (bez rozdílu, jsou-lt tyto primární, sekum- 
dárné atd.); ačkoliv tyto tóny jsou jem slabé a pouze na některých 
nástrojích zřetelněji vystupují, sluší v nich přece spatřovati důležitou, 
poněvadž objektivně danou oporu naší nauky“ (roz. zastupování zvuků). 
Tím získáváme pro naši úvahu následujících veledůležitých důsledků : 

1. Theorie zastupování zvuků musí opětně, chtíc býti důslednou, 
-ve svou nauku o konsonanci pojati intervaly, jež vznikají mezi sou- 
částkami vzdálenějšími (výše součástky 8.), byť i tyto v praktické 
hudbě zřídka se objevovaly, poněvadž sluch náš jednak i zvuky kusé 
zcela přesně rozeznává a po druhé součástky vyšší ve přirozeném 
| složení zvuku, byť i slabě zastoupeny, tož přece objektivně jsou dány. 


232 Karel Stecker 


2. Pojímá-li Hostinský jednotlivé intervaly jako neúplné zvuky, 
jimž po případě součástky spodní scházejí, též vyplývá z toho nutně 
pro theorii konsonantních akordů následující: 


SES 
čj k M NÍ = 


t. j. svovnáme-li spolu trojzvuk tvrdý a měkký, a béřeme-li zkouma- 
jíce jich konsonanci dle zastupování zvuků zřetel též ku primárním, 
sekundárním atd. tónům differenčním, této „důležité, poněvadž objek- 
tivně dané opoře“ téže theorie, objevují se nám pro zmíněnou theorii, 
jak ze příkladu zřejmo, výsledky přímo zdrcující, jež netřeba věru šíře 
rozváděti. Budiž jen ještě mimochodem uvedeno, že Hostinský na 
jiném místě souhlasně s Oettingenem zastává náhled zcela opačný. 
Tytéž tóny kombinační totiž, jež jsou zde „důležitou, objektivně danou 
oporou zastupování zvukův“, zasluhují na jiném místě povšimnutí ve 
příčině nikoli harmonické, nýbrž pouze instrumentální (Oettingen, I. c. 
str. 30., Hostinský, Nové dráhy ete., str. 12.) — Ostatně podotý- 
káme s důrazem, že právě onen výklad zastřenosti zvukové velmi málo 
jest na prospěch theorii zastupování zvuků; neboť tvrdí-li někteří její 
stoupenci, že na př. měkký trojzvuk c—es—g jest konečně „přece 
jenom tónickým c-zvukem, a sice a poťtiori, totiž převahou zvuku c“ 
(Hostinský, L. v. d. mus. Kl., str. 88.), mají pravdu jen tak dalece, že 
zvuk c zde skutečně o něco mohutněji je zastoupen nežli zvuky es 
a as. Jiná však nad pomyšlení důležitá a zde jediné rozhodující jest 
okolnost, zdali míra zastoupení zvuku c v našem případě je poměrně 
tak veliká, žeby oba rušivé zvuky es a as, zastoupené terciemi, při 
tom skoro zúplna nepřicházely k platnosti a mizely, jak v pravdě 
srovnávati by se mělo se skutečností. Přihlédněme k věci blíže. Zvuk 
c zastoupen jest kvintou, jež v řadě svrchních tónů objevuje se jako 
součástka 2. a 3., zvuk es velkou tercií a zvuk as tercií malou, jež 
objevují se v řadě tónů svrchních jako součástky 4. a 5., a po té 5. 
a 6. Bude tedy při stejné jinak intensitě všech tří znějících tónů na 
jistém nástroji (na př. na klavíru stejnou silou všech částek udeřený 
trojzvuk c'—es'—g") poměrná mohutnost zastupovací zvuků c (za- 
stoupeného součástkou 2. a 3., c-—g"), Es (zastoupeného součástkou 
4. a 5., es'—g") a As, (zastoupeného součástkou 5. a 6., e'—es'), 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 233 


stavíme-li základní míru zastoupení jistého zvuku v intervalu um- 
sona na roveň jedničce, dle místa, jaké vykázáno příslušným inter- 
valům v řadě tónů svrchních, ve případě nejpříznivějším: 
obě s oo 30, 10235 2 

klademe-li zastupovací mohutnost zvuku c na roveň 10, bude zvuk 
Es naň působiti mohutností 3 a zvuk As, mohutností menší, 2. Po- 
kládáme-li tedy ve theorii zastupování zvuků trojzvuk na př. c—es—g, 
zastupující 3 zvuky, přes to za zvuk jeden, totiž za „tónický c-zvuk 
zkalený “ budou při uvedené zastupovací mohutnosti zvuku e = 10 
naň působiti kalící, rušivé živly es a as společně poměrnou mohut- 
ností 5, čímž by arci zvuk c povážlivě byl alterován, zkalen měrou 
více než citelnou, zastřen hustou mlhou, zkrátka míra jeho konso- 
nance jakožto c-zvuku ve čheori zastupováné zvuků srazila by se na 
míru nepoměrně malou. Netřeba nám snad opět a opět dokládati 
a se zvláštním důrazem znovu k tomu poukazovati, že stanovíce toho 
druhu resultáty máme neustále a výhradně na zřeteli důležitou okol- 
nosť, že theorie zastupování zvuků tímto způsobem, a jediné tímto 
způsobem vykládá konsonanct měkkého trojzvuku, nemajíc po té čeho 
jiného se přidržeti. Zmiňujeme se o tom zté příčiny, aby snad nebylo 
nám náhodou mylně rozuměno; mluvíťt také Helmholtz o zastřeností 
zvuku c v trojzvuku c—es— g (1. c. str. 478.), anižby však jen z da- 
leka v tom chtěl spatřovati nějaký důvod pro konsonanci trojzvuku 
měkkého, kterouž u Helmholtze zcela jinde sluší hledati. Při troj- 
zvuku tvrdém i měkkém jest u Helmholtze míra konsonance totožná, 
pouze tónický význam trojzvuku měkkého poněkud je porušen, kdežto 
dle theorie zastupování zvuků je trojzvuk tvrdý úplnou konsonancí, 
trojzvuk měkký po té stojí na nejkrajnějších hranicích konsonance 
a dissonance: vlastně přísně vzato, jest silně dissonantní právě z toho 
důvodu, že nezastupuje zvuk jeden, nýbrž zvuky úřť, jsa jen za ně- 
kterých výhodných podmínek měrou v celku nepatrnou konsonantním 
t. „a potiori.“ Tu podstatně rozchází se Helmholtz s uvedenou theorií, 
a přiznejme hned, že k velikému prospěchu vlastnímu: u něho troj- 
zvuk měkký jest za všech okolností naprostou konsonancí, neodvislou 
od větší neb menší zastřenosti tónality, konsonance a tónický význam 
jsou u něho věci zásadně různé; ve theorii zastupování zvuků stoupá 
a klesá konsonance parallelně s větší neb menší zastřeností zvuku tó- 
mckého, konsonance a tónický význam stojí zde v nerozlučném svazku 
příčinném! Jest zde tedy měkký trojzvuk za okolností zvlášť pří- 
- znivých konsonancí, rušivými živly mírněji zastřenou, za okolností 
nepříznivých konsonancí docela zastřenou čili správněji dissonamcí, 


234 Karel Stecker 


začasté až příkrou. Konsonancí však, jakou jeví se býti měkký 
trojzvuk u Helmholtze a ve skutečnosti, není ve theorii zastupo- 
vání zvuků nikdy, an? za okolností nejpříznívějších. Upozorňujeme 
krom toho, že podobnými výklady popřává si theorie zastupování 
dosti dalekých licencí vzhledem ke svým základním zásadám. Troj- 
zvuk měkký, jak patrno, skládá se ze 3 konsonantních dvojzvu- 
kův; Hostinský pak shrnuje vývody své o konsonantních dvojzvucích 
v tato slova: „Každý konsonantní dvojzvuk představuje nám jeden 
zvuk hudební, jenž od všech ostatních na tomtéž základním tónu 
spočívajících liší se pouze kvantitou svých součástek, a má proto na- 
nejvýš jinou barvitosť, ne však jinou platnosť zvukovou“ (Nové dráhy 
ete., str. 20.). Proto není ani příliš radno ani správno, intervalům troj- 
zvuku měkkého jen tak zhola přidělovati jinou zvukovou platnosť 
„a potiori,“ než jaká jim náleží, není-li závažnost a odůvodněnosť 
podobného jednání okolnostmi zvlášť příznivými doložena a nepopí- 
ratelně ověřena. 


Choulostivosť výkladu této theorie jeví se býti ještě více do 
očí bijící ve případech následujících (čís 2. a 3.): 


Vezhodnoc 

n 2. S = 
Z | o 
== == = 


Případ 1. jest onen, jejž právě jsme vyložili. — Ve 2. pří- 
padě jest zvuk c zastoupen součástkou 3. a 4. (g'—c?), zvuk Es 
součástkou 4. a 5. (es'—g") a zvuk As posléze 3. a 5. součástkou 
(es"—c*). Který tónický zvuk vlastně a potiort zastupuje «-moll-troj- 
zvuk v tomto svém složení? Patrně asi zase c-zvuk, zastoupený 
kvartou, leč zvuky Es a As, zastoupenými velkou sekstou a tercií, 
skoro k neviditelnosti zastřený. Ještě daleko nápadněji má se věc ve 
příkl. 3. As-dur-trojzvuk je konsonancí, poněvadž lze jej po případě 
redukovati na zvuk jeden, t. tónický zvuk As; ; jaké zvuky však za- 
stupuje předcházející jemu c-moll-trojzvuk? Zajisté opět zvuk c sou- 
částkou 2. a 3. (c-—g"), zvuk Es součástkami 4. a 5. (es'—g"), 4. 
a 8. (es'—es?), 5. a 8. (g'——es?), zvuk es' součástkami 1. a 2. (es'—es?), 
1. a 4. (es'—es*), zvuk es* součástkou 1. a 2. (es*—es*) a zvuk As, 
součástkami 5. a 6. (e'—es"), 5. a 12. (c*—es?*) atd. Který tónický * 
zvuk zastupuje zde c-moll-trojzvuk, při stejné jinak intensitě všech 
5 zaznívajících tónů? Není-liž dle theorie zastupování zvuků pra- 
vděpodobno a důsledno, že a potiori jediné zvuk Es, různými svými. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 235 


oktávami tak nepopíratelně mohutně zastoupený a zvuk c nadobro 
zastírající? A kterak lze potom vysvětliti konsonanci akordu, o nějž 
jde, pozbývá-li platnosti zásada, dle níž „měkký trojzvuk je konso- 
nancí proto, poněvadž a potiort zastupuje zvuk svého základního 
tónu a tudíž přece jen jest tónickým zvukem,“ podobně jako trojzvuk 
tvrdý ? Důsledně vzato, zastupuje trojzvuk měkký ve příkl. 3. „a po- 
tiori“ jediné zvuk s; bylo by tedy vlastně pramálo vážné, chtíti 
takto složený c-moll-trojzvuk pokládati za konsonanci, an „a pottori“ 
tómckým c-zvukem není. Toť jsou nutné konsekvence zmíněné theorie, 
pravdě ovšem se příčící: neboť i laiku samozřejmo, že akord ten 
vzdor všem uvedeným důslednostem jest a zůstane konsonancí bez- 
vadnou, s tónikou c. — Eklatantním, sem tolikéž se vztahujícím do- 
kladem jest příklad, uvedený výše na str. 230. sub. a), o němž šíře 
se rozepisovati bylo by zbytečno, ana věc je zcela jasna. 

Obracíme zvláštní pozornosť k toho druhu složitějším případům 
jakožto k chorým stránkám theorie zastupování zvuků, kde důslednosť 
zavádí nás až do krajností nejzazších. Jak jednoduchý a jasný u při- 
rovnání s tím ve všech případech jeví se býti výklad Helmholtzův. 
A připustili-li bychom snad, žeby ani Helmholtzův výklad ve všem 
nebyl dokona postačitelný, tolik aspoň je jisto, že toho druhu názory, 
jak je skýtá theorie zastupování zvuků, nemohou ami z daleka jemu se 
blážiti, tém méně ovšem jej nahraditi! 

f) „Dissonance je současné znění 2 tónů nepřímo příbuzných.“ 
Vrátkosť této definice sama sebou vyplývá ze všeho, co jsme dosud 
pověděli... 

Hostinský mimo to odhaluje novou, „zvláštní a pro hudební 
theorii velice důležitou vlastnost našeho sluchu,“ kterouž zove jeho 
„optémismem“ (Lehre v. d. mus. KI., str. (1.), vlastnosť to, jejíž po- 
mocí tam, kde vzhledem k harmonickému výkladu intervalů různé 
vyskytují se možnosti, neomylně s to je stanoviti, zaznívá-li na př. 
Č—es a ne e—dis. Okolnosť tato tím pozoruhodnější nám býti se jeví, 
poněvadž týž autor tvrdí, že „sluch hudební netemperuje.“ Poněvadž 
tedy náš „netemperující sluch“ rozdíl mezi dis a es okamžitě musil 
by znamenati, byl by dle toho „optimismus“ vlastností, jíž příroda 
obdařila sluch náš zcela darmo. V tomže smyslu a souhlasně s tím 
uvádí Hostinský též na str. 49. spisu posléze citovaného: „Objevuje-li 
se ve průběhu skladby malá seksta c—as, poznáváme ji ihned jako 
malou sekstu, i byla-li by sebe více rozladěna, a nezaměňujeme ji se 
zvětšenou kvintou -c—gis, ačkoli tato v temperovaném ladění zní 
stejně jako. c—as. Rovněž tak nezaměňujeme dissonantní f— gis s kon- 


236 Karel Stecker 


sonantním f—as.“ Tvrzení tato skýtají nám podnět k některým po- 
chybnostem. Uveďmež příklady : 


=== = == 
| = pe- = 
| 
1. i | P——— | I | atd. 
| k A 
(2 = E je === = 


Kdož troufal by si ve příkladě tomto rozeznati c*—as', když 
tamže zcela správně může státi též c'—gis*, jak z následujícího 
zřejmo: 


1 
. 


Což není snad příklad tento správný touž měrou jako předešlý ? 
Příklady jiné: 


| === === = 


doba Zd pla ZM a pol 


P u 


Kdo může ve příkladech a i b tvrditi cos určitého. Není-liž 
zde rozdíl čistě orthografický a nikterak zvukový? Právě ve příkladě 
b) vyhledávala by orthografie gis" místo as*, a přece sluch po celou 
dobu trvání tohoto tónu bude jej pojímati jako as* se vztahem k tó- 
nině f-moll, kdežto skutečně zní zde a jediné správno jest gés', roz- 
vádějící se k tónu a'. Zde by najisto onen „optimismus“ sluch náš 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231 


zradil; nebo by snad měl zde místa jakýsi sluchový „pessimismus,“ 
jenž sluchu vnucuje tón as! na místě gis'? 

Sluch náš zde uveden v omyl a nezbývá mu než klidně vyčkati 
rozvodu, aby teprvé „ex post“ (!) s to byl stanoviti, zaznívalo-li gčs 


SA OPR 


nebo as! Sledujmež ještě jedenkrát příklad posléze uvedený v násle- 


„ZANE = né = Lk 
ZE E 0 0 P E m 
(ZPZE TES = = 
+ = atd. 
| ] | 
ba a 22 dm ke nei M J een 
-= B = 


Zní ve 2. taktu (v sopranu) gis! nebo as', ve 3. taktu (v base) 
cis nebo des, ve 4. taktu (v tenoru) gis nebo as? Sluch náš, jenž 
v podobných případech, kde jest možný dvojí výklad, dle Hostinského 
nikdy není na rozpacích, nevybředl by tentokráte opravdu ze spousty 
zmatků. Ve složitých, hlavně modulujících větách pozbývá tedy „opti- 
mismus“ významu. Než právě tak má se věc i při větách jednoduš- 
ších. Či může sluch náš „z vlastního popudu“ neomylně něco sta- 
noviti ve příkladech následujících ? 


-+ 
EO E A NÍ 
a) = jn JE m dna 0 
: je o 
| n AF 


Rozdíl týče se opět jenom pravopisu; tak může v prvém taktu 
všech tří příkladů státi i gis" i as*; „optimismus“ nemůže zde vy- 
ložiti pranic. 

Než připusťme, žeby, nehledě k uvedeným příkladům, vzhledem 
ku zvětšenému trojzvuku do jisté míry mělo platnosti tvrzení Hostin- 
ského; při pouhém tntervalu je zcela neodůvodněno. „Optimismus“ 
při intervalech nevysvětluje pranic; neboť z obou daných tónů malé 


238 Karel Stecker 


seksty (c—as), pokud se týče zvětšené kvinty (©—gis), bylo by tón 
hořejší lze snad pojímati jako gis tehdáž, postupuje-li náhodou na- 
horu; postupuje-li tón dolejší, může býti hořejší týmž právem gis 
jako as. A ani při prve zmíněném postupu hořejšího tónu není pra- 
vidlo bezvýjimečné, na př : 


Ve příkladě tomto je gis" úplně rovnoprávno S as*, a výklad je 
zcela libovolný. Či bylo by lze vysvětliti zde něco = ante“ nebo 
„ex post“? Nebo dokonce „přípravou“? A což musilo by gčs* býti 
připraveno? Snad tedy „zvukoslovem“ ? Co vysvětluje zvukosled a kte- 
rak? Přihlédněme jen k následujícím rozmanitým rozvodům zvětšené 
sekundy a kvinty (resp. malé tercie a seksty), abychom náležitě se 
přesvědčili o vrátkosti názorů Hostinského a úplné totožnosti přísluš- 
ných intervalů: 


J j = = She A 
=- EE R ET 
6 == == Ee, 
„+ P | p C az 5 ý zz = 
I! | | Pe  — 
(Re P 
E a m jh 1 JR | e 
= 5 hře: === 
| oa m 
SVA dl BE 
== 


FA pen JERNE) 
LT p 


vý“ Blubd tin 


atd. atd. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 239 


Toho druhu dokladů bylo by lze uvésti celou řadu. Kdyby byla 
idea „optimismu“ možnou v rozsahu, v jakém pojímá ji Hostinský, 
musela by věc nutně míti se právě tak také při kvartě a kvintě 
čisté jako při zvětšené. Může-liž někomu našeptati jeho sluchový 
„optimismus,“ který tón zaznívá a po případě dissonuje v následují- 
cích příkladech ? 


1 2. 3 | 


== = a Ma 
m == 


Jak po té měla by se teprve věc při větách prudce modulu- 
jících !*) 

Přehlížíme-li obor všeho badání sem se vztahujícího, nelze 
nám než zaznamenati nápadnou neshodu v náhledech těch kterých 
autorů. Svorni jsou všichni uznávajíce váhu výzkumů Helmholtzových, 
nevzdávajíce se tím však vší akce offensivní. Právě naopak dávají 
místa přesvědčení, že zásady a poučky Helmholtzovy, určeny jsouce 
opodstatniti a důvody dotvrditi základy harmoniky, trpí všeho druhu 
nepodcenitelnými nedostatky. 

Prvým a zajisté ne nejmenším z nich jest E. Mach, jenž záhy 
(1866) prohlásil: „Nutně musí zde stávati ještě jiného momentu, 
jenž činí nás způsobilými rozeznávati poměr vzdálenosti dvou zvuků 
neodvisle od záchvějů a většího či menšího počtu tónů svrchních 
Tento moment pokládám za neznámý a nerozřešený.“ V nejnovější své 
publikaci „Beitráge zur Analyse der Empfindungen“ snaží se Mach 
postoupiti dále, poukazuje k důležitosti otázek: „Proč hudební po- 
city činířadu ?“ a „dle čeho poznáváme určitý interval ?“ Rozřešení těchto 
otázek shledává Mach v jistých pocitech vedlejších, t. zv. „pocitech 
přísadných,“ analogii to podobných zjevů při barvách, a domnívá se, 
že to jest asi ona dráha, jež snad by mohla vésti k cíli; které však 
jsou ony „fystologické živly“ označené jím jako pocity přísadné, 
toho, dokládá Mach, teprve se dopátrati bylo by dalším úkolem vědy 


*) A přece dle Hostinského „sluch hudební netemperuje.“ Netemperuje 
opravdu? V čem jiném konečně spočívá okolnost, že na př. sbor cvičených 
routinovaných zpěváků někdy ve vokální skladbě neustále klesá, než pod- 
statně v tom, že sluch za jistých okolností přece jen temperuje ? Anebo čím 
lze vysvětliti, že žádný zpěvák, byť i sluchu nejvytříbenějšího, není 5 to 
v C-dďur „čistě“ přednésti melodický postup na př. c—a—d—a, nýbrž 
vždy vezme d o něco níže, nežli jen tím, že sluch hudební temperuje? 


240 Karel Stecker 


hudební. Náhledy svoje v tomže směru naznačil Mach ostatně již r. 
1866: „Způsobilost sluchu rozkládati zvuky v tóny stanovena pokusy 
a prozkoumána dosti podrobné; než vlastností jiných, jež jeví se nám 
býti fakty nevysvětlenými, na př. smyslu pro výšku tónovou a pro 
intervaly, dosud hrubě si nevšímáno. K nim pilné obrátiti zření budiž 
předním úkolem budoucnosti“ (Einleitung in die Helmholtz'sche Mu- 
siktheorie, str. 88.). Jest skutečně s podivením nemalým, že tak 
mnohým cenným, povzbuzujícím ideám Machovým nebyla dosud vě- 
nována náležitá pozornost; kéž aspoň nyní tak se stane, po vydání 
studie dříve zmíněné. i 

Nejnebezpečnějším na nějaký čas odpůrcem Helmholtzovým 
zdál se býti Oettingen, jehož „Harmoniesystem in dualer Entwik- 
kelung“ svojí vábivou hypothésou o systému fónickém vlákal v osidla 
svá nejednoho nadšence pro poctivou snahu. Dnes, jak hned shora 
jsme podotkli, počítá se systémem fónickým vážně snad již jediný 
Riemann. Jeho a Oettingenovým vývodům věnoval Helmholtz (1. c. 
str. 498. a 587.) malou jen odmítavou a nevalně lichotivou zmínku. 

Další ještě podrobný výčet námitek, vznesených proti nauce 
Helmholtzově, byl by do únavy zbytečným, poněvadž v nejhlavnějších 
a nejdůležitějších bodech k nim s dostatek jsme poukázali. Pokud. 
různosti v náhledech odpůrců Helmholtzových se týče, budiž zde 
uveden výrok Machův, čelící proti Oettingenovi (Mendel, Mus. Con- 
versations-Lex., str. 125.) „Kdybychom měli zvláštní ucho pro výšku 
a zvláštní pro hloubku, tehdáž byly by převraty Oettingenovy nezá- 
vadny. Než smysl pro tónovou výšku není, bohužel, symetrický.“ "Také 
Riemann sám, jenž jinak svorně kráčí s Oettingenem, obrací se, což 
zdá se býti skoro k víře nepodobno, v jedné věci proti Oettingenovi, 
totiž pokud týče se ladění: „Ladění čisté naprosto není nutno, po- 
něvadž naše pojímání sluchové snáší se výtečně s poměry tempero- 
vanými“ (Mus. Syntaxis, str. VIII.) 

Lipps brojí proti Wundtově theorii příbuznosti zvuků, „pokud 
vztahuje se k výkladu harmonie a disharmonie zvuků a tónů“ (Psych. 
Studien, str. 112. a násl.) Stumpf opět praví o Lippsově studii „Das 
Wesen der musikalischen Harmonie und Disharmonie“ (Psychol. 
Studien, str. 92.—161.): „Spisovatel (roz. Lipps) obrací pozornosť 
k rhytmu, ležícímu ve kmitových poměrech tónů harmonických, jenž, 
anižbychom jej znamenali, musí prý působiti stejným způsobem jako 
rhytmus, jejž lze sledovati. Tato idea však setkává se s týmiž obtí- 
žemi, jež byly Helmholtzovi podnětem zavrhnouti bezděčné („unbe- 
wusst“) počítání kmitů. Positivní nauka Lippsova uspokojuje věcně 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 241 


pramálo.“ Připomíná-li po té Stumpf Lippsovi, žeby slušno bylo bý- 
valo, aby zpomněl v té záležitosti svých předchůdců Oettingena, 
Lotzeho, Macha, Báhra, Engela a j., tož nespočívá ve zmínce té 
výtka pouze Lippsovi, nýbrž nepřímo všem toho bádání se účastnivším 
vůbec. V podobném smyslu jako Stumpf vyslovuje se o Lippsovi též 
Hostinský (Vierteljahrsschrift, 1886, str. 250. a násl.). Na jiném 
místě uvádí Stumpf: „Bezděčné počítání kmitů a jiné toho druhu 
bezděčné činnosti nikdy nevolejmež ku pomoci; jsoutě to hypothésy, 
jimiž všeho, a právě proto také ničeho nelze dovoditi“ (Vierteljahrs- 
schrift, 1885, str. 347.) 

Vedle toho kárají mnozí složitou, nesrozumitelnou terminologii 
Oettingenovu, Riemannovu a j., jež jen oněm didaktikům pranic ne- 
překáží, kteří z výsledků činnosti své učitelské nemají přímé odpo- 
vědnosti. Zkušenost učí, že nejnadanějším hudebníkům úplně postačí 
minimum terminologické systematiky a že pro svoji činnost produk- 
tivní nepotřebují ani specifikace známých, podnes v učebnách školních 
náležitě respektovaných alterovaných akordů. Jednoduchost odpovídá 
zde účelu svému nejpříslušněji. 

Z celého tohoto chaosu sporných, navzájem se potírajících ná- 
hledů nevede spásná cesta. Nevyhovuje-li nauka Helmholtzova úplně, 
budiž nahrazena naukou, jež by dokonale a přesvědčivě vyčerpala vy- 
tčený jí úkol. Ze systémů pozdějších, zbudovaných na základech Helm- 

| holtzových, nevyhovuje žádný; názory v nich vyslovené jsou po většině 
| nejasny, tápají ve tmách, počítají se zjevy imaginárními, zkoušejí 
a hledají zde a onde potýkajíce se navzájem, takže věru není valnou 
rozkoší je podrobně sledovati. Proto neproviníme se, tuším, příliš 
a jen sobě posloužíme, přidržíme-li se prozatím ve vědecké nauce 
o harmonii toho, co na ten čas aspoň jest jisto a neklamno, totiž 
zase jenom nezvratných, na přírodovědeckém podkladě se zakládajících, 
objektivních pravd Helmholtzových. „Teprve výzkumy Helmholtzovy 
rozhodly v odvěkém zápasu a to způsobem takovým, že nyní theorie 
na vlastní nohy neodvisle jest postavena a tak zdokonalena, že i umění 
hudebnímu jest s to sloužiti za pevné zábradlí při jeho odvážném 
vystupování do idealních výší nebetyčných.“ „Známe-li barvitost roz- 
manitých nástrojů hudebních neb množství a poměrnou sílu svrchních 
tónů a máme-li zřetel při souzvuku k záchvějům a tónům kombi 
načním, které nejenom mezi hlavními tóny, nýbrž i mezi svrchními 
povstávají, můžeme a priori, anižbychom sluch brali ku pomoci, 
snadno rozhodnouti, kdy obdržíme libozvuk, a takfka vypočítati, jak 
-velký poměrně bude. Tuto výhodu poskytuje nám nauka Helmholtzova 


TR. mathematicko-přírodovědecká, : 16 


249 Karel Stecker 


vedle toho, že objasňuje a  odůvodňuje mnoho zjevů akustických, 
kterých dříve nebylo možná vyložiti“ (Studnička, Úvod do Helm- 
holtzovy theorie hudby, str. 6. a 53.) Opustéme-li i toto dalekosáhlé 
pole vymožeností Helmholtzových, pak jest nám jen konstatovati nevý- 
slovně trapné faktum, že nezbývá nám ami jediný moment, na němž 
mohli bychom stavěti a jehož s dobrým svědomím mohli bychom se 
přidržovati! — 
II. 

Stopujíce dnes vývoj umění hudebního shledáváme, že až do 
pozdního stol. 17. jest živým obrazem ustavičného boje proti inte- 
gritě a někdejší nedotknutelnosti modů církevních. Modus lýdický, 
mixolýdický, dórický a frýgický ponenáhlu ustupují modům jónickému 
a aeolickému, modernímu tónorodu tvrdému i měkkému, posléze 
zúplna s nimi splývajíce. Jest na bíledni, že ani jinak býti nemohlo: 
musilť každý hudebník jednou do syta se nabažiti oné věru mrtvé, 
nad jisté, vždy stejně jednotvárné niveau nikde se nepovznášející 
diatoniky. Jak hudebníkům, řekli bychom, aktivním, skladatelům, tak 
1 passivním, vnímavému obecenstvu, záhy zatoužilo se nevystihlých 
půvabů chromatu, koloritu, světla a stínu na poli hudebním; ducha- 
plné bry záměn enharmonických; všichni záhy zatoužili po volnosti, 
vybaviti se jednak z pout úzkoprsé diatoniky a jednak bezstarostně 
se přenášeti z těsných mezí určité tóniny po tóninách vzdálenějších, 
Tato valem v před se deroucí záplava chromatiky, úsilovná snaha 
rychle modulovati do tónin vzdálenějšího příbuzenství, nesla arci při- 
rozeně s sebou podmínku, sine gua non, t. zříci se „čestoty“ akustické 
a obrátiti zření k ladění temperovanému. Tak ztotožňuje již Luca 
Marenzio (1550—1599) v následujícím místě madrigalu „O voi, che 
sospirate“ as S gis, des 8 cis, ges S fis: 


EEE == == 
p CE 
E = =o = 
o LT —— E o— = 


o 


z = — 
m 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 243 


Totéž zříti u Girolama Frescobaldiho (1580—1644) ve Chro- 
matické toceatě, v Capricciu chromatickém atd., u G. Muffata, J. 
Chr. Bacha (16453) a D. Buxtehudeho. Po úplném nezdaru hojných 
pokusů s temperaturou pythagorejskou (o čistých kvintách, terciích 
však o komma — +% kmitočtu — vyšších: naše ladění nástrojů 
smyčcových !), temperaturou „tónů středních“ (meantome ol 
o čistých terciích, leč kvintách o čtvrtinu kommatu — 34; kmitočtu 
— nižších) a s četnými toho způsobu odrudami temperatury nerovno- 
měrné podařilo se na sklonku stol. 1%., jak se všeobecně za to má, 
O. Werkmeistrovi*) sestaviti temperaturu rovnoměrnou, jež rychle zdo- 
mácněla po všem světě hudebním, ana důležitost její a stránka pra- 
ktická ihned všem přátelům umění hudebního jevila se býti samozřejmou. 
Mezi prvými, kdož jí energicky se ujali, byl J. Š. Bach svým „Tem- 
perovaným klavírem.“ Nuž, žehnejmež okamžiku, jenž přinesl ovoce 
tak vzácné! Pouze zavedením rovnoměrné temperatury umožněno se- 
třásti tisíciletá pouta diatoniký; jí rozbřesklo se náhle na obzoru 
hudebním a před udivenýma zrakoma našima s rychlostí úžasnou 
vyrůstá řada velkolepých, epochálních děl héroů hudebních od Bacha 
až k Wagnerovi. 

Spokojenosť s vymožeností temperatury rovnoměrné na dlouhý 
čas byla všeobecná, a ještě dnes s rostoucí zálibou nasloucháme ve- 
lebnému souzvuku orgánů hudebních... Tu náhle zrodí se muž, 
jemuž podaří se dopátrati se „onoho vědeckého podkladu, v němž 
hledati sluší pravou příčinu konsonance a dissonance zvuků hudebních.“ 
Všechen svět sklání se před ním. Ihned hotoví se hudebníci k činu, 
hodlajíce své empirické nauce dodati pevné opory Helmholtzovy. 
S úsměvem stopují stoupenci vědy, hudební učenci, tuto naivnosť 
umělců, tkouce: „Helmholtz předpokládá zvuky hudební v jich při- 
rozené čistotě. Zvuky vaše však nejsou čisty, a musí nutně záchvěje 
způsobiti tam kde Helmholtz dovozuje shodu (koincidenci). Jeho 
výklad tudíž nelze nijak vztahovati k umění vašemu. Rozvažte jen 
bedlivě a k srdci sobě vezměte rady Helmholtzovy, a vraťte se do lůna 
soustavy přirozené; tehdáž bude hudba vaše čista a vaše nauka spo- 
čívati bude na základě vědeckém. Jakým způsobem ovšem onen návrat 
provésti a uskutečniti, toť již vaše věc.“ — 


*) Budiž zde jen zpomenuto prvého podnětu v tomto směru, totiž rozdělení 
oktávy na 6 celých tónů, na př. c, ď, e, fis, gis, ais, his — c neb 12 půltónů 
Aristoxenem Tarentským (ve 3. stol. po Kr.). Dle Ellisa byla prý asi tem- + 
peratura známou již o několik století dříve v Číně (Vierteljahrsschrift, 
1886, str. 511.). 


16* 


244 Karel Stecker 


V tomže směru jako Helmholtz vyslovuje se M. Hauptmann 
ve své studii „Temperatur“ (Chrysander, Jahrbůcher etc., I., 1863.) 
Horuje pro čistotu zpěvu bez průvodu u školených, vzdělaných zpě- 
váků dává výrazu přesvědčení, že i houslisté ba i hudci nástrojů 
dechových zcela mimovolně, „nevědomky“ vždy uhodí interval čistý, 
a že zajisté dovedou zcela správně postihnouti nutné „modifikace“ 
výšky tónové (1. c. str. 30. a násl.) Totéž odhalil o 10 let později 
H. Bellermann (Grósse der mus. Intervalle). „Modifikace“ Haupt- 
mannovy odpovídají zde „pohyblivým stupňům“ Bellermannovým, 
jenž tolikéž, pokud „zpěvu bez průvodu“ se týče, pojí se těsně k ná- 
zorům, jež dávno před ním byl projevil Hauptmann, takže o prioritě 
jich ideí tenkráte snad nejlépe rozhodl by letopočet, v našem případě 
arci v neprospěch Bellermannův. Dojem jeho kolísavých („pohyblivých“) 
stupňů nemůže býti než neodolatelně komický. Jakým způsobem ve 
praktické hudbě sluší jich užívati, o tom dává Bellermann, příkladem 
uváděje následující místo z Mozartova „Ave verum corpus“ (motetto 
pro smíšený sbor s průvodem orchestru) tenoristům pokyny, by vy- 


—— = 
l Ves 43 - immotatum etc. 
ba | lz | 

PE EE Ae PSono 
|= 2 = EEE S 


skytující se tu přechod z A-dur do F-dur čistě byli s to provésti. 
„Místo 

= = — 
sluší ve 2. taktu správně zpívati: 


== 


Za tím účelem postoupiž zpěvák prve 0 prostředné diésis (343%) na- 
horu a po té teprve o lémma — jenom nikoliv 0 apotomé! — dolů 
ku tónu c“ (1. c. str. 53.). Pozoruhodno jest, že Bellermann v této 
příčině ve svém díle „Der Contrapunkt“ hájí pravý opak toho, co 
tvrdí ve spise „Grósse d. mus. Int.“ Tak příkré střídání zásad ovšem 
nepřispívá valně, získati mnohým Bellermannovým výzkumům zvláštní 
úcty. Ve případě prve uvedeném habeat sibi! — tu však maně na- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 245 


skytá se nám otázka, jak asi vypadala by, dle předchozího návodu 
Bellermannova zřízena, orthografie pěveckých úloh v operách Wa- 
onerových? Či měl snad R. Wagner tvoře svá epochální díla na zře- 
teli zbožná přání Helmholtzova, Hauptmannova a Bellermannova ? 
A srovnejmež s tím ještě následující výpovědi Stumpfovy: „Vzdor 
názorům Aristoxenovým a všech moderních a řeckých pěvců umělců 
zůstává ústrojí hlasové daleko za ústrojím sluchovým. “ Aristoxenus 
sám pokládá diési, čtvrťtón, za nejvyšší výkon pěvecký, leč pokládá 
za nemožné, zazpívati tři po sobě sledující diése. Já (roz. Stumpí) 
nejsem s to zřetelně napodobiti dva tóny, jež líší se o méně než 
čtvrť tónu, jakkoli jich rozdíl, zaznívají-li ve střední poloze, snadno 
znamenám ... Povšimněmež sobě neobyčejné jemnosti v rozeznávání 
tónů, jež z pravidla bývá vlastností cvičených hudebníků, a srovnej- 
mež s tím mohutnost rozeznávací pro pocity svalové: diskrepance 
je na bíledm“ (Tonpsychologie, str. 162. a 119.) Zajisté ne- 
mýlíme se tvrdíce, že Helmholtzem zastávaný a vřele doporučo- 
vaný návrat ku soustavě přirozené nelze v praxi provésti jen tak 
snadno a hladce. Theorie a praxe, věda a umění, výsledky matema- 
tické přesnosti a staleté empirie jsou zde polárními protivami, dia- 
metralními body kruhu. Angličtí generálové — (Helmholtz zmiňuje 
se na str. 664.—670. svého díla o pilné snaze generála Perroneta 
Thompsona a R. H. M. Bosangueta zjednati půdy ladění čistému ; 
budiž tu jen mimochodem připomenuto, že „enharmonické varhany“ 
Thompsonovy mají pro jednu oktávu 65 klávesů, Bosanguetovo har- 
monium dokonce 84 klávesů !) — postupují až příliš zvolna, nejsouce 
nad to ani s to aspoň koncertní síně své vlasti vydobyti vytrvalým, 
nezlomným svým snahám; a nikdež ani stopy nějaké kýžené pomoci. 
Bude to asi jéště vymáhati drahně času, než splní se (?) tužby Helm- 
holtzovy; prozatím však, pokud nedozírně daleka je všecka naděje na 
jich uskutečnění, nezbývá nám než dobrovolně se zříci onoho dobra, 
jehož skýtati nám má soustava čistá ;*) kéž co nejdříve tak se stane 
Nám však, kdož v neblahé této době jsme se zrodili, budiž zatím 
útěchou pevné přesvědčení, že svrchní tóny konsonance temperované 
dle dosavadních zkušeností nikdy nepůsobí takových záchvějů, jež by 
konsonanci činily dissonancí. „Při temperovaných intervalech, tercii, 
kvartě, kvintě a sekstě, nesplývají sice tóny svrchní zcela přesně 


*) Uvádí-li Engel (Aesthetik, (str. 18. a 292.), že jedině správnou, ze základ- 
ních intervalů odvozenou stupnicí není ani stupnice 12tónová ani 53tónová, 
nýbrž stupnice „nekonečná“, jest výrok ten sice theoreticky bezvadný ano 
jediné správný, ale v praxi — říše bájí! 


246 Karel Stecker 


s týmiž tóny intervalů čistých, leží však navzájem tak blízko, že po- 
měr ten od konsonance čisté velmi ztěžka lze vozeznati“ (Mach, Ein- 
leitune in die Helmholtzsche Musiktheorie, str. 93.) Rozdíl mezi 
kvintou přirozenou a temperovanou činí 0,00166, neboť 
čistá kvinta — 1,50000 a 
temperovaná kvinta — 1,49834 
* a rozdíl tudíž © 0,00166 t. j. při kvintě na př. a—e', 
činí-li a* za sekundu 455 dvojkmitů, vzniká difference jedné třetiny 
jednoho kmitu. Činí-li totiž a* 435 kmitů, činí a polovici (2175). Ve 
případě, kdy e" jest ku a čistou kvintou, jeví se nám poměr — 
PÍT 2904 
í « — 32625. 
Čistá kvinta činí tudíž kmitů 32625 
kvinta temperovaná 325:889 
a rozdíl: ©0361 

Při kvintě a'—e* differují přirozené a temperované ež o 0722; 
jest tedy temperované e* o sedm desetin jednoho kmitu nižší než při- 
rozené. Rozdíly takové jsou věru až přespříliš nepatrny, než aby 
z nich někdo byl na váhách, sluší-li temperovanou kvintu pokládati 
za úplnou konsonanci čili nic, ani tehdáž, „byl-li by jeho hudebním 
studiím podkladem zpěv bez průvodu“ (Bellermann.) To doznává 
i sám Hauptmann: „Činí-li kvinta 1500 kmitů na 1000 kmitů tónu 
základního či pouze 1498, nevadí její jasnosti a srozumitelnosti 
pranic a lze ji bez ostychu pojímati jako kvintu čistou“ (Chrysander, 
Jahrbůcher ete. I., str. 37.) 

Našemu, t. j. hudebnímu sluchu nepříčí se tudíž naprosto aku- 
sticky dokázáné záchvěje intervalů temperovaných, a s tímto faktem 
nám vždy v prvé řadě jest počítati; náš vlastní, „nepředpojatý“ 
sluch jest zde výhradným měřítkem. Obrací-li se v tom ohledě proti 
Helmholtzově theorii o záchvějích a příbuznosti zvuků mnohonásob 
ostří badatelů hudebních a vědecká půda, jedva získaná, tím způsobem 
pod nohama nám počíná kolísati a se ztráceti, setrvejmež klidně při 
ladění temperovaném; neboť čím jiní theorii Helmholtzovu snaží a do- 
mnívají se nahraditi, přivádí nás zase v týž nepřesný poměr, zde ku 
kmitočtům, tam k zjevům zvukovým. Není nám prý činiti s příbu- 
„ zností „zvukovou ,“, nýbrž s příbuzností pouze „tónovou“ (Lipps, Psy- 
chol. Studien, str. 158.), a sluší tedy dle toho znovu místa dáti the- 
orii, v níž „základem vší harmonie a disharmonie jsou jednodušší 
a méně jednoduché poměry kmitů mezi jednoduchými tóny.“ Námitkám 
proti matematické methodě Eulerově často vedeným, jakoby nepatrné 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 247 


rozladění oktávy, na př. 264:527'9, jež vůbec ani nelze pozorovati, 
jakožto poměr velmi složitý musilo účinkovati nepoměrně hůře, než 
na př. poměr 204:520 — 33:65, „nejvýš nepříjemný to disso- 
nantná interval“ (Hostinský, Lehre v. d. mus. Kl., str. 38.), lze odpo- 
věděti jediné v ten rozum, že při malé úchylce od matematické pře- 
snosti poměrů kmitů nejde vůbec o intervaly dissonantní, nýbrž 
předem o intervaly, jež by se zřetelem na vědeckou čheori (nikoli na 
obyčejný sluch) slouly intervaly rozladěnými; chybno tudíž zaměňo- 
vati nebo stotožňovati pojmy dissonance a rozladěmá. *)  Dissonancí 
nktávě ve směru zpátečném nejbližší jest velká septima ; se základním 
tónem činí na př. při 264 kmitech tónu základního poměr 264:495, 
poněvadž 294: 8: 15. Rozladění počíná při 527 kmitech, do- 
stoupí vrchole při 5115 kmitů, načež ponenáhlu klesá až ku 495 
kmitům, jimiž dostihne velké septimy. Teprve při těchto 495 kmitech 
nastupuje vlastní dissonantní interval velké septimy; vše, co předchá- 
zelo, bylo pouhým rozladěním dílem oktávy (521—511:5 kmitů) a dílem 
septimy (511'5—496 kmitů). 

Sluší tedy pilně od sebe různiti pojmy konsonance, libozvuku, 
nelibozvuku, dissonance a rozladění jako „věci podstatně různé.“ 
„Míra lahodnosti souzvuku nesplývá, jak již Cartesius jasně vykládá, 
v jedno s mírou konsonance“ (Stumpf; viz Vierteljahrsschrift, 1885, 
str. 347.) Zkušenost učí, že nepatrná míra rozladění působí přibližně, 
jako konsonance úplná, a ani sluch sebe bystřejší není s to je ro- 
zeznati. 

Opravdu závidění hodni jsou oni tergue guatergue beati, jichž 
citlivý sluch domnívá se jasně rozeznávati +35 půltónu (Vierteljahrs- 


120 
schrift, 1886, str. 513.), tedy na př. při a—b asi 0-1 kmitu, neboť: 
b — 230434 
a = 217500 


12-934: 120 — 0107. 
Stumpf, Engel, Joachim a j. jsou s to rozeznati při differenci 
0-1 kmitu i relativní výšku obou tónů! E. Luft příbližně jako Preyer 
rozeznává ve velké oktávě ještě '/„ kmitu (asi 5, půltónu), při c* až 
335 půltónů (asi 1 kmitu —Vierteljahrsschrift, 1888, str. 545.) Při všem 
respektu před „cvičeným“ sluchem uvedených učenců zní výroky toho 
druhu přece jen značně hyperbolicky! Či je snad někdo z nich též 


*) Že právě Hostinský tyto dva pojmy zaměňuje, tím podivnějším a nepochopi- 
telnějším býti se nám jeví, poněvadž týž autor v tomže spise (1. c. str. 47.] 
se zvláštním k tomu poukazuje důrazem, že „smyslový libozvuk a harmo- 
nický význam intervalu jsou dvě věci podstatně různé.“ 


248 Karel Stecker 


s to, při tremolu smyčcových nástrojů udati číslo opětovaného tónu? 
Lipps pojednávaje o „bezděčných rhytmech“ jednoduchých tónů (— 
„unbewusste Rhytmen,“ t. j. rhytmy, jež bezděky pojímáme, aniž 
bychom si toho byli vědomi —) výslovně podotýká, že „na nepa- 
trném jich přesmyknutí („Verschiebung“) pramálo záleží, ana prý 
přibližná stejnosť rbytmů přibližně tytéž služby musí konati, jako 
úplná“ (Psych. Studien, str. 100.) Ejhle, přece i z tohoto tábora stín 
laskavého pohledu na rovnoměrnou temperaturu! 

Příroda skýtá člověku spoustu surovin, jež jest mu ku příslušným 
účelům teprve zpracovati. Cín vymáhá přísady olova, jsa jinak velmi 
křehký ; stříbro a zlato přísady mědi, any jsou jinak příliš měkké. 
Démanty nabývají ceny teprve broušením. Bystřiny třeba opatřiti 
hrázemi, řečiště regulovati, řeky a moře spojovati průplavy. Tolikéž 
hudba nebyla lidstvu s hůry seslána jako dar hotový: člověk musil 
teprve spracovati třtinu, roh a p., chtěje z nich zhotoviti hudební 
nástroje, umělým způsobem připraviti střevo ovčí, aby mohl sestrojiti 
monochord jako pomůcku napomáhající zpěvu, určování partialních 
tónů a tónů přirozeného ladění. Sám sebou, zcela beze vzorů v pří- 
rodě, zrodil se gregorianský zpěv a styl Palestrinův. Byl však styl. 
Palestrinův možným a života schopným bez oprav? Pokusy fysikál- 
ními stanovil G. Engel, že „lidský hlas vůbec není s to, jistý tón 
držeti po delší dobu úplně stejně, s neměnící se, neporušenou čistotou“ 
(Aesthetik, str. 20). Jak málo asi v této příčině „čistě“ provozovali 
staří (ani „božského“ Palestrinu nevyjímaje) své skladby, kteří s hlasem 
zacházeli jako se surovinou, lze nejlépe souditi z četných vydržova- 
ných not, dlouhých not závěrečných, široce rozpředených, oddechu po- 
strádajících figur a ozdob atd..... 

Naši moderní spisovatelé odvozují tvrdou stupnici ze trojzvuku 
I., V. a IV. Stupně, jichž kmitočty vesměs činí poměr 4:5:6. Jest 
tudíž, jak zřejmo, kvinta zde pythagorejská, tercie však nikoliv, an 
by v tomto případě poměr nutně obnášel 64:81 a ne 4:5. 

Z tohoto způsobu odvozování stupnic vyplývá nejedna dosti 
choulostivá nedůslednost. Je-li na př. kvinta e—g rovna ?/;, měl by 
býti týž poměr též při kvintě d—a, a tudíž mělo by %, X */, rov- 
nati se */; t. j. velké sekstě e—a. Ve skutečnosti však jest % X *, 
= +4. Kde hledati toho příčinu? Jenom v poměru kvinty; neboť 
5/3: s — 39, t. j. kvinta d—a nečiní poměr 2:3, nýbrž 27:40. Má 
tedy ve tvrdé stupnici tón a se vztahem ku tónice c jinou výšku jako 
kvinta 2. stupně než jako seksta stupně prvého. Rovněž tak různým 
jeví se býti tón f jako malá tercie a čistá kvarta; nebot c—f = %, 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy budební. 249 


a d—f mělo by se rovnati “/;. Toho však není, an *|;:*/;, činí 37 a 
nikoli S/;; čítatel musil by v tomto případě obnášeti 32:4 místo 52 
Viděti opět, že v C-dur-stupnici jest f jako malá tercie 2. stupně 
o něco vyšší než jako čistá kvarta stupně prvého. Difference jak př( 
kvintě (d—a, */;:*%,,— 33), tak při malé tercii (d—f, *;:32-5j. 
činí vždy poměr 80:81 vzhledem k jich původní čistotě. Z toho plyne, 
že i v čisté, jednoduché, diatonické větě přicházejí tóny č. stupně, 
jimž doznati jest dle okolností jisté změny jich přirozené výšky. Vizmež 
příklady: 


(n —— z S —— u FEL PSE 
= 
Tón a' (příkl. 1.) sluší ve 2. kombinanci (d'—a") vzíti buď 
0 55 kmitočtu výše, nebo tón d'* o týž poměr níže, má-li kvinta 
d'—a' býti čista. Totéž platí o příkladě 2. vzhledem ku d'—f'. 
Příklad 3. skýtá oba právě zmíněné připady spojeny: tóny a" i f' 
sluší ve trojzvuku d'—f'—a' zvýšiti, nebo tón d* snížiti. Odtud tedy 
Hauptmanův dtssonantní („zmenšený“) trojzvuk na 2. stupni v tóno- 
rodu tvrdém (Die Natur der Harmonik und Metrik, str. 43.) Příklad 
4., rozšířený to pouze příklad 3., skýtá následující možnosti: 

a) buď sluší tón d* po obakráte o syntonické komma snížiti, 
pak ale nemáme celý tón c'—d* roveň */„, nýbrž */,,, což ovšem není 
správno; ladění temperované v tomto případě podává interval c-—d' 
čistěji nežli ladění čisté, ponévadž poměr mezi intervalem %; (1125) 
a celým tónem temperovaným (1:12246) jest 1: 099774, kdežto 
Bany a b3)0:987654 

b) aneb lze tón d* vzíti čistě (*/,), pak ale sluší tóny f* i a', 
má-li též trojzvuk d'—f'—a* býti čistý, po obakráte zvýšiti, čímž by 
v tomto příkladě arci i f* i a* čtyřikráte měnily výšku, což jest přímo 
absurdní; 

c) posléze lze oběma tónům /f* i a' nechati neustále touž výšku, 
tón d! však vzíti při tom přece čistě (*,). Tím bude se jeviti troj- 
zvuk d'—f'—a" dvakráte jako trojzvuk „dissonantní,“ poněvadž 
v tomto případě nečiní d:f:a poměr 10:12:15 (čili “/;:33:%%), nýbrž 
21:32:40 (čili %;:%/;:*/). V posledním tomto poměru jest i tercie 
(f) i kvinta (a) o '/;, kmitočtu nižší, poněvadž ve trojzvuku čistém 
musil by poměr ten zníti */;:“,X84:*/, X 84 (10:12:15). 

Dosadíce ve příkladě 3. a 4. místo výšek relativních výšky ab- 
solutní ve kmitočtech, obdržíme — vycházíme-li od a — 2175 — pro 


250 Karel Stecker 


prvý akord hodnoty o' (261) —' (348) — a'(435); pro akord druhý 
ve případě a): 
d' (290) — f' (348) — a*(435); 
ve případě b): 
d' (293-625) — f!(352-35) — a! (440'1875); 
ve případě c): 
d' (293-625) —f! (348) — a! (435), 

a v ladění temperovaném 

o* (258, 653) — d* (290, 327) —f' (345, 260) — a" (435). 

Srovnáme-li navzájem diference kmitočtů při jednotlivých inter- 
valech, dospějeme ku přesvědčení, že zastancové ladění čistého, jichž 
citlivosti vadí již rozdíl 0:1 kmitu, bezděky nuceni jsou vzíti za vděk 
ve svém velebeném čistém ladéní differencemi začasté daleko povážli- 
vějšími, na př. ve případě a) diferencí 3:625 kmitů při tónu d', a 
ve případě c) diferencí 435 kmitů při tónu f* a 5'1875 kmitů při 
tónu a* vzhledem k intervalům čistým. Ve případě posledním zněl 
by náš temperovaný trojzvuk d'—f"—a* skutečně čistěji, než jak nám 
jej podává ladění přirozené. Proto naplňuje nás podivem tím větším, 
že H. Bellermann při svých bezohledných úsudcích o ladění tempero- 
vaném činí v tomto případě, vida nezbytí, výjimečně ústupek věru 
až překvapující. Píšeť ve „Grósse d. mus. Int“ (str. 32.): „Pro 
praktickou hudbu, zpěv a nauku o skladbě, onen chybný interval 
27:40 neexistuje, nýbrž veškery kvinty, skládající se ze 3 celých 
tónů a půltónu, platí za intervaly úplně čisté“ Ovšem, alternativa 
je zde na snadě: buďto „pohyblivé“ d, anebo „falešnou“ kvintu po- 
kládati za čistou, — tertium non datur! 

G. Engel pojednávaje ve své Aesthetice (str. 304.) o tomže 
akordu tvrdí, že lahodí sluchu jeho právě jenom tehdáž, kdy skutečně 
je „dissonantním“; jenom tenkráte, kdy tercie a kvinta nejsou čisty, 
„zní akord ten tak, jak žádá si ho hudební cit.“ Ku podivu, kam až 
zavésti může člověka houževnatá jednostrannosť. Za takých okolností 
nelze se arci diviti, že Engelovi (l. c. str. 32.) na př. akord d—f— 
as—e zcela jinak zní v c-moll nežli v Es-dur, tam měkce, zde pádně. 
z toho jediného důvodu, poněvadž tón f v obou případech differuje o komma 
Š1/z20: Zvýšení tónu f o komma činí z měkkého akordu akord rázný 
a naopak! A což, povstává-li různý dojem téhož akordu po případě. 
1 v ladění temperovaném, kde obojí f nedifferuje pranic ? 

Nebo si snad (dle Hostinského) sluch náš ono f různým způ- 
sobem vykládá, brzy o komma výš brzy níže? Ráz skladby, celková ná- 
lada plynoucí z různosti charakteru tónorodu tvrdého a měkkého ne- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 251 


padá zde na váhu, a rozhoduje zde výhradně matematika, pro kterouž 
sluch náš ani přesně není zřízen? 

Uveďme ještě některé důsledky, vyplývající pro ladění přirozené 
ze příkladů uvedených, a naznačené ve příkladech následujících: 


1. 

P A TEA VER MaM Sat: ASM 
== 
u u = C = = 

F | pí : 


Incidit in Scyllam, kdo v ladění přirozeném navrhuje ve příkl. 
1. pro druhý trojzvuk (d'—/'—a") uchýliti se od přirozeného d (*;) 
a snížiti je na "9/, (*/, X */,,); budeť z toho trojzvuk třetí ohe 
EMI POMĚT „2% ei 2: -Ja DA místo přirozeného */:*,: "| = 
3:4:5. Buď tedy snížením tónu d' o komma docílíme sice nm 
d'—/'—a" čistého, pak ale obdržíme „dissonantní“ trojzvuk d'—g'—A', 
jejž by Hauptmann důsledně dle terminologie obecně užívané nazvati 
musil trojzvukem „tvrdě zmenšeným“ ; anebo vezmeme tón d* roveň 
9/5, čímž trojzvuk d'—g'—h* sice bude čistý, za to však d'—f'—a' 
„dissonantní.“ Chtěli-li bychom při sníženém ď* míti trojzvuk d'—g'—h" 
čistý, musili bychom snížiti o komma i g" i A; pakby sice byly oba 
trojzvuky, i d'—f'—a' i d'—g'—h", čisty, za to však měli bychom 
předně chybný interval e*-—d' (od prvého z obou akordů příkl. 1. ke 
druhému — 1:%; X *9;,), a po druhé akord d'—g'—A* (a následu- 
jící e —g"—c?) celý o komma níže (d*:g":h'— X% :*, X: 
15 X 89). Tolikéž nemožnosť čistě provésti jednoduchý jónický závěr 
ve příkl. 2. leží na bíledni a není tudíž, čeho zvlášť bychom doložili. 
Tak vleče jedna nedůslednost za sebou druhou, horší prvé! 


S nekonečnými obtížemi, ano nemožno bylo by přednésti s ab- 
solutní „čistotou“ též následující nepatrnou jónickou větu: 


FEEFSFELE=FHF -AFA 


I jiných ještě nedůsledností budiž zde zpomenuto. Prvá v řadě 
svrchníoh tónů se objevující velká sekunda činí poměr */„, druhá %, 
třetí "9/, atd. atd. Který z těchto poměrů sluší vzíti v úvahu, sesta- 
vujeme-li intervaly, není v dotýčných případech lhostejno. Tercie e—e 
=% x",, nikdy však */;, X */, nebo %, X */; atd. Kdo chceš dodě- 
lati se poměru čisté kvarty, nebeř k tomu účelu poměrů *%, X */;, 
neboť výsledek je po té *'/,, a nikoli 4; ve případě tom lze vzíti 


252 Karel Stecker 


jen sekundu "“;, tedy "9; X |; — 43 — $. Stejně rozmanity jsou velké 
tercie (*/4, */, atd.) i tercie malé (%/;, '/; atd.); difference podobají 
se dřívějším. 

Sluší ještě vytknouti, že k odvození kvarty třeba vzíti půltón 

16/;, nikoli půltón v řadě svrchních tónů dříve se vyskytující ""/1y; 
nebot $X 11 =1iria4:X15— a- 

Pozoruhodno krom toho jest, že k utváření trojzvuku měkkého 
patrně dobře „se nehodí“ prvý v řadě svrchních tónů se objevující 
měkký trojzvuk 6:7:9, nýbrž teprvé poměry druhého 10:12:15. 

Postupujíce od Ci v čistých kvintách nahoru, dospějeme 12. 
kvintou k tónu his*, jenž jest o něco vyšší než nežli c*. Neboť staví- 
me-li Ú, na roveň jedničce, bude c* — 1 X 2" — 128 a hist—1X(9"— 
= 3554" ;tudíže?: ns — 12833453 1—524998: 53144 OG 
— to jest na každý kmit tónu c* připadá 1--0:01364 kmitu tónu 
his*, tedy o 0-01364 kmitu více. 

Podobně má se věc při postupech terciových. Měříme-li od tónu 
c po velkých terciích nahoru, dospíváme třetí tercií rovněž ku tónu 
his, jenž není co do výšky totožný s tónem c', neboť (5)* — !2*, vyšší 
oktáva však tónu c (71) rovná se 2 čili '2*. Nemůže tudíž býti ani 
kvinta ani tercie trojzvuku tvrdého čista. 

Soudili bychom snad právem, že jediné ono ladění může býti 
přirozené a pravé, jež odpovídalo by věrně původní výšce svrchních 
tónů: 

Ve stupnici tvrdé 

COA 1 OV OSC 
eba ee s dk 

a ve měkké 

C MOS OSM MM STO 00 
jk jatsjou pes, 

Než jen malý pokus poučil by nás záhy, že tím způsobem ne- 
vypředeme se z toho zauzleného pletiva. I toto ladění není, jako 
všecka předešlá, čisto a důsledno, a tudíž k našim účelům naprosto 
nezpůsobilé. 

Bezděky s úzkostlivostí se ohlížíme po nějakém východu z toho 
hrůzného bludiště: důmyslem, důvtipem lidským rozťat rázem gotrdický 
uzel a záře netušeného světla bleskem rozlila se po všem umění hu- 
debním ! 

Nepatrná jenom oprava, zavedení rovnoměrné temperatury, od- 
stranila okamžitě veškery v cestě stojící překážky. Instituce to přímo 
božská, uvážíme-li celý ten k zoufání spletitý chaos tak zvaného. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 253 


čistého ladění. Jak nevystihlý vzlet jeví se ve všem umění hudebním 
od dob Bachových až na dobu Wagnerovu! Největší mistři oněch dob 
vytvořili díla nádherná, v pravdě velkolepá, možná jediné v systému 
temperovaném — bez „pohyblivých stupňů“ Bellermannových. Stati- 

sícové obdivovali se jim, kochali se na jich nevystihlých půvabech, 
- anižby jen ve snu pohřešovali ladění přirozeného. A právě tato arci- 
díla jsou to, k nimž neustále a zvláště pilné sluší míti zření. Dojista 
nebudeme chtíti celou onu řadu geniů a umělců světových poháněti 
k odpovědnosti před tribunál přirozeného ladění, nýbrž poctivou 
snahou každého na věci zúčastněného musí býti všechnu píli vynalo- 
žiti, aby divotvory umění hudebního v soulad uvedeny byly s princi- 
- piemi vědy. Třeba tu v prvé řadě pátrati po příčinách a důvodech, 
proč smyslový dojem libozvuku, temperaturou řekněme „poškozený,“ 
sluchu našemu nejen nevadí, mýbrž jej nad to v zanácení uvésti s to 
jest. Náhledy Hauptmannovy a Lippsovy, pokud sem se vztahují, výše 
jsme uvedli. K nim druží se nejen veliká, převážná většina umělců 
a učenců, nýbrž veškeren hudebně vzdělaný svět. Jestliže několik málo 
jednotlivců činí zde výjimku, což na tom záleží? H. Bellermann na 
př. „musí již předem v našem orkestru oželeti veškeru naději na ně- 
jaký skutečný libozvuk“; jemu také ovšem zní náš tvrdý trojzvuk 
C—e—g nepříjemně, jsa „snesitelný jenom hluchým (!) a individuím 
smyslů otupělých“ (— těmito epithety obmyslil Bellermann hlavně 
učitele skladby hudební a zpěvu — Grósse d. mus. Int., str. 45 a 63.) 
Věru více než důstojným jeví se tu býti Bellermann stoupencem svého 
mistra a učitele E. Grella. Grell ve svém posthumním díle, vydaném 
Bellermannem, zavrhuje veškeru instrumentální hudbu, rovnoměrnou 
temperaturu, a z nástrojů především varhany a klavír, poněvadž „tem- 
perované ladění jejich dvanácti stupňů skýtá holý dissonující surrogát 
skutečné harmonie“ ! (Ed. Grell, Aufsátze und Gutachten úber Musik, 
str. 3.) V nesčetných toho druhu projevech, začasté až povážlivě cho- 
robných, jež veledíla instrumentální hudby, výtvory geniů Beethovena, 
Schumanna, Schuberta, Berlioze, Liszta atd.atd. uvádějí v niveč a na- 
prosto činí nemožnými, spatřuje Bellermann konečně výpovědi dle 
svého vkusu, „bahnorechende Vorschláce,“ kterýž výrok vtipnou slovní 
hříčkou trefně opravuje B. Chrysander ve „halsbrechende Vorschláge“ 
(Vierteljahrsschrift, 1888, str. 120.); neboť, píše Chrysander, zamýšlí-li 
kdo vážné účele svého se dodělati jen násilným bouráním a vyme- 
tením všeho, k čemu na poli hudebním celý ostatní svět s neskon- 
čenou přilnul láskou, sám vydává „životní schopnosti svých zásad 
svědectví nade vše pomyšlení nejhorší“ (I. c. str. 121.) (Chrysander 


954 Karel Stecker 


vyslovuje se v té příčině asi v ten rozum, že temperovaná hudba in- 
strumentální v nejlepší shodě může obstáti i vedle čisté hudby vo- 
kální, i při jich současném vystupování. „Jestiť na jisto postaveno, 
že nástrojový průvod pěvcům pranic nebrání zpívati čistě, an by jinak 
dnes nebylo lze nalézti zpěváka, jenž by dovedl čistě zpívati. Celý 
svět však ví, že tomu právě naopak: dnes zpívají zpěváci čistějí než 
kdy jindy. Svazek, jejž uzavřely spolu zpěv a hudební nástroje, jest 
svazkem přirozeným, svazkem srdce.“ 

Pozoruhodný jest v této příčině znamenitý výrok Tierschův: 
„Sluch žádá sobě intervalů čistých a mečistotu jich jen potud při- 
pouští, pokud jí nepozoruje. Bach, Haydn, Mozart, Beethoven a jiní 
mistři neshledalí na ladění temperovaném závady pražádné jen proto, 
poněvadž zde nějaké nečistoty intervalů vůbec neznamenali“ (Elementar- 
buch d. mus. Háarm.- u. Mod.-Lehre, str. 18.) 

E. Mach omlouvaje ku konci svého spisu „Einleitung in die 
Helmholtz'sche Musiktheorie“ (str. 89.), že veškery své úvahy a zkoušky 
zakládá zde na ladění temperovaném, dodává: „V pravdě jsou rozdíly 
ladění čistého a rovnoměrně temperovaného tak nepatrny, že pro pře- 
vážnou většinu pokusů zcela jich lze nedbati. Rovněž opravy, jež zde 


a onde (t. ve spise Machově) bylo by přičiniti se zřetelem na rozdíly: 


právě zpomemenuté, byly by pranepatrny.“ 

Helmholtz oproti tomn nevyjímá sebe z nepatrného hloučku je- 
dnotlivců, již houževnatě brojí proti ladění temperovanému, uváděje 
ve svém díle (1. c. str. 667.), že „odchylky temperovaného ladění 
nezkaženému sluchu vždy jsou nepříjemny.“ 

Budiž zde uvedena nápadná okolnost, že právě Helmholtz na- 
vrhuje zjednodušený přirozený systém, kterýž však ani praktického 
nemá významu, aniž nad to pro všecky případy jest postačitelný 
(Srv. Helmholtz, I. c. str. 512. a 602.) 

Hauptmann ve své studii ,„Temperatur“ (Chrysander, Jahrbůcher, 
L str. 31.) uvádí naopak, jak následuje: „Uchylky od ladění čistého, 
jež temperatura nutně s sebou nese, naprosto nejsou tak značny, že 
by přivoditi mohly nějaký citelný nedostatek harmonie; dovedeme 
a musíme začasté ve produkcích hudebních snášeti nečistoty daleko 
horší oněch, jež bylo by lze vytknouti temperatuře, amižbychom tím 
nějak byli vyrušení nebo nemile dojati.“ "Téhož dočísti se lze také 
u Hostinského, jenž, jak se zdá, opírá se tu o názory Hauptman- 
novy. Ve theoretických svých publikacích vždy vychází ze zásady, že 
vědecká nauka o harmonii musí míti základem ladění čisté, přirozené, 
dokládá však výslovně: „„Všechno, co na prospěch temperatury se 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 255 


uvádí, dokazuje pouze její netoliko neškodnosť, nýbrž i výhodnost, ba 
přímo nezbytnost pro hudbu praktickou“ (Nové dráhy ete., str. 9.) Sta- 
novisko naše vůči „optimismu“ sluchu, na nějž Hostinský v této pří- 
čině mnoho zakládá, výtkli jsme výše zřejměji. (Co se týče náhledu 
Hostinského, že ladění čisté „„provésti lze dokonale toliko ve zpěvu, 
třeba nám jenom poukázati k výše uvedené ukázce Bellermannově, 
vyňaté z Mozartova „Ave verum;““ a ku příkladům našim na str. 74.; 
ostatně „netemperuje-lů sluch hudebné““ pak nemusili bychom v hudbě 
vokalné teprve ladění čisté zaváděti, a vzhledem k hudbě onstrumen- 
talné bylo by jen přítěží zcela zbytečnou a bezvýznamnou. Vyslovuje-li 
konečně Hostinský „pevné přesvědčení“ (Nové dráhy etc., str. 10.), 
že názory jeho, pokud horuje pro ladění přirozené, „časem dostanou 
se i do vyučování elementárního“ zdá se nám býti přesvědčení toho 
druhu touž měrou „optimistické ,““ jak optimistickým jeví se býti Ho- 
stinskému přesvědčení Riemannovo vzhledem k budoucnosti dualismu 
(Lehre v. d. mus. KL., str. IV.) 

Nespokojenci rázu Bellermannova nechť jen povznesou umění na 
vyšší stupeň dokonalosti, nežli učinili pod vlivem ladění temperova- 
ného Bach, Beethoven a Wagner, nebo nechť aspoň dovodé toho mož- 
nosť a praktickou cenu svých ideí, a pak dojista překonání uctivě před 
nimi se pokoříme. Dokud však tak se nestane, nelze nám již ve zlé 
vykládati, setrváme-li při svém pěstování hudby „nečisté“ při svých 
pevných (a nikoli „pohyblivých“ či „kolísavých““) stupních. Podaří-li 
se zastancům druhé strany dokázati, že hudba naše, jak Hauptmann 
tvrdí (Chrysander, Jahrbůcher, I., str.37.), bez kruhu kvintového dobře 
může se obejíti, podaří-li se jim ve skutek uvésti hudbu lepší, čťstou, 
tehdáž budiž jim útěchou ujištění, že nikdo v jich tábor ochotněji se 
nevrhne, než všichni jimi tak příkře kaceřovaní umělci. Pohříchu, 
že naděje na toho druhu zlepšení stavu na ten čas jest nekonečně slabá. 
Kmity, kmitočty, svrchní tóny, záchvěje, tóny kombinační, vše to jsou 
okolnosti, fakta, jichž existenci lze objektivně dokázati; než že bychom 
st jich uvědomovali při reprodukci skladeb hudebnách, že bychom byli 
jaksi uvykli skládati zvuky, jest čirou nepravdou. Byloť by v tom pří- 
padě naprostou nemožností naslouchati hudbě vícehlasé, ať již čisté 
nebo temperované; ano temperovaná hudba byla by skoro ještě strašnější. 
Naše praktická hudba stojí stranou, čsolována od badání mužů jinak 
učených, leč praktického vzdělání hudebního namnoze postrádajících, 
výhradně na útvaru, jakého dali jí umělci, se zakládajíc. Výtečná jest 
v tom ohledě poznámka Helmholtzova (1. c. str. 588.): „Nelze nám 
o tom býti v pochybnostech, že nejen skladba dokonalých uměleckých 


256 K. Stecker: Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 


děl hudebních, nýbrž také sama konstrukce našeho systému stupnic 
tónin, akordů, zkrátka všeho, co zahrnuto bývá v nauce o general- 
bassu, nené dáno přírodou, není produktem přirozeného složení na- 
šeho sluchového ústrojí nebo přirozené činnosti sluchové, nýbrž jest 
dílem umělecké vynalezavosti;“ ....a na jiném místě (str. 386.): „Sou- 
stava stupnic, tónin atd. nespočívá pouze na neproměnných zákonnech 
přírody, nýbrž jest částečně též následkem principié aesthetických, jež 
s postupným vývojem člověčenstva podrobeny byly změnám % jim t na 
dále ještě budou podrobeny“ ! 


17. 


Úber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der 
Potomac-Formation in N. Amerika, mit brieflichen 
Mittheilungen von Prof. Wm. M. Fontaine. 


Vorgelest von Prof. Dr. 0. Feistmantel, den 12. April 1889. 


Voriges Jahr wurde ich durch einen Aufsatz des Herrn Prof. 
Lester F. Ward auf die fossile Flora der Potomac-Formation in N. 
Amerika aufmerksam gemacht, welche dadurch von grossem Interesse 
ist, dass sie die bis jetzt geologisch ltesten Dikotyledonem enthált; 
die genannte Formation ist aus den Provinzen Maryland, Virgima 
und Nord- Karolina bekannt. 


Bis zur jůngsten Zeit galt als der Ausgangspunkt der Ent- 
wickelung der Dikotyledonen in Europa und in Amerika allgemein 
das Čenoman (Niederschóna in Sachsen, Perucer Schichten in Bóhmen, 
Moletein in Máhren, Dakota-Gruppe in N. Amerika u. s. w.) d. h. 
die mitilere oder nach anderen die obere Kreideformation;*) denn 


*) Ich verweise nur auf einige der neuesten Werke: 
Dr. H. Čredner: Geologie 1887; Graf zu Solms-Laubach: Einleitung in 
die Palaeophytologie 1887; Dr. M. Neumayr: Erdgechichte II. Bd. 1888; 
Prof. Dr. A. Schenk: Die fossilen Pflanzenreste 1888; Ze Marguis G. de 
Saporta: Origine Paléontologigue des arbres 1888 p. 137. 
Zur Orientierung úber diese Frage will ich nur aus zweien dieser 
Werke citieren. Prof Dr. A. Schenk 1. c. p. 207 schreibt úber die Dikotylen: 
„Dass wir fůr die sámmtlichen Perioden vor der jůngeren Kreide keinen 
Nachweis ihrer Existenz haben und alle entgegengesetzten Behauptungen 
irrthůmlich oder unzureichend begrůndet sind, kann nicht bezweifelt wer- 
den. Erst in der jůingeren Kreide treten Blátter der Dikotylen auf, in 
Nordamerika wie in Europa und ůberall, wo pflanzliche Reste in dieser 
Formation gefunden wurden“ (Diess Werk ist zwar ein Sonderdruck aus 
einem grósseren Handbuch der Botanik, von Prof. Schenk, trágt aber in 
der Vorrede das Datum: Anfang September 1888). 
Marguis de Saporta 1. c. 1888, p. 137 schreibt úber denselben Gegenstand : 
„Les Angiospermes vraies .... toutes ces plantes ont leur point de 
départ dans le cénomanien, sur Vhorizon de la craie moyenne, Avant cet 
Tř. mathematicko-přírodovědecká. l 


258 0. Feistmantel 


obzwar Prof. Heer in seiner „Flora fossilis arctica“ Bd. VI, aus den 
Komé-Schichten in Grónland, welche dem Urgonžen (untere Kreide — 
oberes Neocom) entsprechen sollen, eine Populus primaeva Heer, be- 
stehend aus Bláttern und Fruchtstánden, beschrieb, wurde diese Ent- 
deckung nicht in hinreichendem Maasse berůcksichtigt; da, wie es 
scheint die Angabe nicht als hinreichend beglaubigt angesehen wurde, 
indem es hátte mósglich sein kónnen, dass bei dem Einsenden eine 
Beimischung einer Form aus den hóheren Atane-Schichten (Cenoman) 
stattfinden konnte, wo die Gattung Populus viel háufiger vorkommt 
und durch vier Arten vertreten ist, nemlich: Populus Berggrent Heer, 
Populus hyperborea Hr., Fopulus stygia Hr. und Fop. omissa Hr. Doch 
auch im Falle der Bestátigung der obigen Angabe betreffend die Pop. 
primaeva, ist diess nur ein vereinzelter Fund, was auch zur Genůge 
den Umstand erklárt, dass oben genannte Autoren keine besondere 
Notiz davon nehmen, und dennoch den Hauptausganespunkt der Ent- 
wickelung der Dikotylen in das Cenoman legen. 

Doch seitlem mehren sich die Anzeichen, dass die Dikotyle- 
donen des Cenoman und der hoheren Schichten denn doch nur ihre 
álteren und einfacheren Vorfahren haben. 


Vorerst sind hier zu nennen die dikotyledonen Arten Sterculites 


vetustula Daws. und Laurophyllum crassinerve Daws., welche Sir J. 
William Dawsow aus der oberen Partie der Kootante series (Neocom) 
in den Rocky Mountains, N. Amerika beschrieben hatte. *) 

Die náchsten Notizen ber unterkretaceřsche Dikotyledonen stam- 
men vom Marguis de Saporta, und zwar betreffen sie Vorkommnisse 
in Portugal. Die erste darauf bezůgliche Notiz finden wir in Sapor- 
tas: „Origine Paléontologigue des Arbres“, p. 197, die er wáhrend 
des Druckes, unter der Linie einschaltete; selbe heisst: 

„Des observations toutes récentes coincidant avec impression 
de cet ouvrage, tendent a faire voir, gue Vapparition en Europe de 
la catégorie des Dicotylées devra étre reculée jusgue dans le weal- 
dien. Sur Vhorizont de ce dernier terrain, plusieurs gisements du 
Portugal comprennent dassez nombreux vestiges de Dicotylées asso- 


áce, dans le néocomien et Uurgonien, on n'a pas signalé jusguici de ve- 
stiges certains de Dicotylées, ni méme d'Angiospermes avérées.“ 

Hier nimmt Saporta also auf Prof. Heer's Populus primaeva keine Růck- 
sicht. Doch fůgt er eine Anmerkung unter der Linie hinzu, die sich auf 
eine, wáhrend des Druckes seines Werkes gemachte Entdeckung álterer 

- Dikotylen bezieht und die ich weiter wiedergebe. 
*) Sir J. William Dawson. Geological History of Plants 1888 p. 192. 


Die áltesten dikotyledonen Planzen der Potomac-Formation. 259 


ciés 4 des empreintes de Fougěres et de Conifěres caractéristigues 
des étages infracrétacés.“ 

Etwas náher werden diese fossilen Dikotyledonen von Saporta 
in „Comptes rendus des séances, 28. Mai 1888“ besprochen. Darin 
kommt Marguis de Saporta zu dem Schlusse (1. c. p. 1502), „dass 
nach dem wirklichen Stande unserer gegenwártigen Kenntnisse nnd 
mit Růcksicht auf die Funde in Portugal, die Zeit, wo Dikotyledonen 
in Europa aufzutreten und sich auszubreiten begannen, in die Albien- 
und Aptien-Stufen zu setzen sei.“ — (Siehe noch weiter seine brief- 
liche Mittheilung.) 

Viel bemerkenswerther und wichtigcer sind dann die Angaben 
úber die Dikotyledonen aus der Potomac-Formation in N. Amerika 
(Maryland und Virginia), einestheils wegen des Alters dieser Forma- 
tion, anderentheils dadurch, dass die Dikotyledonen ziemlich zahlreich 
vorkommen. 

Die Potomac- Formation wurde 1840 durch Dr. Rogers ausge- 
schieden und als Jurasso-Cretaceous bezeichnet. Im J. 1885 bet rach- 
tete sie W. J. Mcč'(Gee auf Grund der damals bekannten Pflanzenpetre- 
| fakte als „untere Kreideformation — ein Eguivalent des europaeischen 
- Neokom.“ (Vrel. Knowlton, American. Geologist III. 2. 1889 p. 100). 
| Einige Andeutungen úber diese Schichten, unter der Bezeichnung 
„younger Mesozoic“, finden wir auch in Wm. M. Fomtaine's Werke: 
- „The older Mesozoic Flora of Virginia“ (Monographs, Únit. St. Ge- 
ologl. Survey vol. VD. Darin beschreibt der Autor zahlreiche Plan- 
| zenreste, die dem Rhát entsprechen; selbe stammen aus den dlterem 
mesozoischen Sehichten Virginiens („older Mesozoic“), von denen die 
„Jiingeren mesozoischem Schichten“ wohl zu unterscheiden sind (deren 
| Panzenreste eben Fontaine auch bearbeitet hat). Úber die jůngeren 
Schichten sast er l. c. p. 2: 

„The younger Mesozoic strata have very little in common with 
those just deser ibed, (d. i. mit den álteren mesozoischen), but by 
most geologists they have been grouped with them as forming a por- 
tion of the so-called Trias of Virginia.“ 

„This group of younger Mesozoic beds forms an interrupted 
and narrow belt that extends north and south on the eastern margin 
of the Azoic rocks outeropping between them and the Tertiary for- 
| mation...“ 

„Numerous plants are to be found in them. These plants pos- 
sess many interesting features and show that the flora of this group 
| is totally different from that of the older Mesozoic.“ 

17% 


260 0. Feistmantel 


Hier ist daher deutlich die Rede von der Potomac-Formation 
dieselbe lagert auf azoischen Schichten und unter der tertiáren For- 
mation, sie wurde mit der álteren mesozoischen Gruppe classificiert, 
„ ist aber den Pflanzen nach von ihr verschieden. — 

Die náheren palaeontologischen Verháltnisse wurden erst neuerer 
Zeit bekannt. Vor etwa fůnf Jahren sammelte Prof. Wm. M. Fontaine 
gewisse Pflanzenreste bei Fredericksbureg in Schichten, die damals als 
jurassisch angesehen wurden — welche eine gewisse Ahnlichkeit mit 
dikotyledonen Bláttern zu haben schienen. 

Herr Prof. Lester F. Ward hatte aber schon damals seine feste , 
Úberzeuguns ausgesprochen, dass es dikotyledone Blátter seien, 
aber von einem archatschen Typus, und in einem Aufsatze 1884 
ber mesozoische Dikotyledonen *) hatte er schon auch diese bespro- 
chen. In diesem Aufsatze hatte er auch eine Úbersichtstabelle úber 
die Vertheilung der Dikotyledonen in der amerikanischen Kreidefor- 
mation, mit der Artenzahl in den betreffenden Schichtengruppen 
gegeben; natůrlich ist gegenwártig die Artenzahl eine viel hohere. 
Die Dikotyledonenfihrenden Gruppen waren: 

Oberes Senon: 

Fox hills Gruppe — N. Amerika. (Rocky Mountains). 
Unter Senon: 

Fort Pierre-Gruppe am oberen Missuri. 
Turon: 

Mergel von New Jersey; Belly river Gruppe. 
Cenoman: 

Niobrara- und Dakota-Gruppe (oberes Cenoman) — am Missuri, 
in Dakota bis sůdl. nach Kansas. Dunvegan- Gruppe in Kanada; 
Amboy Thone auf New-Jersey. 


Neocom: 
Oueen Charlotte Gruppe von Kanada und Kootanie-Gruppe der 
Rocky Mountains. — Die Arten der Potomac- Formation waren hier 
eingeschlossen. 


Seit jener Zeit verfolete Prof. L. Ward mit grossem Interesse © 
die Arbeiten des Prof. Wm. M. Fontaine, welche in ihrem Verlaufe © 
die ursprůneliche Ansicht L. Warďs vollstándig bestátigten, indenl 
unter einer grossen Zahl von Pílanzen (370 werden angegeben) Prof. 
Fontaine nicht weniger als 76 Arten unzweifelhafter Dikotyledoněn 
erkannte und als solche bestimmte, sowie in einem zum Drucke vor- 


*) American Journal of Science 1884. 


Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 261 


bereiteten Manuscripte ber diese interessante Flora beschrieb und 
abbildete. 

In Folge dessen betrachtet Prof. Fontaine diese Formation als 
Úberganeselied zwischen Jura und Kreide, also als ein Eguivalent 
"des Wealdem in Europa. 

Lester Ward hat es nun in seinem schon erwáhnten Aufsatze *) 
unternoramen, den Allgemeincharakter der Flora der Potomac-Forma- 
tion sowie ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu anderen Floren zu 
průfen und daraus das geologische Alter so annáhernd als měglich 
zu bestimmen. 

Unter den 370 Arten sind 954 neu; sie gehoren zu 80 Gattun- 
gen, darunter 31 neu ; 16 Arten kommen auch anderorts vor; 98 sind 
mit anderen verwandt, 114 kónnen mit anderen verglichen werden 
und 256 sind nicht mit anderen zu vergleichen. 

Die Verwandtschaftsverháltnisse stellen sich folgendermassen: 


Mit Khát 14 verwandte Arten; 
„ čas 6 verwandte Arten; 
„ Oolit 31 verwandte Arten; 
Corallien 6 verwandte Arten; 
Kimmeridgien 14 verwandte Arten; 
Wealden 8 identische und 13 verwandte Arten ; 
Neocom 4 identische und 7 verwandte; 
Urgonien 6 identische und 16 verwandte; 
„»  Gault 2 identische und 2 verwandte ; 
Cenomanien T identische und 23 verwandte; 
Dakota 2 identisch und 11 verwandt; 
Senon © 5 identisch und 9 verwandt, u. Ss. W. 

Daraus ist ersichtlich, dass von den verwandten Arten die meisten 
(31) im Mittel-Jura (Oolit) sind; aber identisch ist keine; dagegen 
ist der Verwandtschaftserad der hěchste mit Bezug auf Wealden 
(8 identisch und 13 verwandt), so dass wenn man noch die allge- 
meinen verwandtschaftlichen Beziehungen zu Oolit in Berůcksichtigung 
zieht, die Potomac- Flora wohl nicht jůnger- als Wealden (oder 
Neocom) angesehen werden kann. 

Die mit anderen Formationen gemeinschaftlichen Arten sind:**) 
Egutsetum Lyelli Mant.; Wealden; 


*) Evidence of the fossil Plants as to the Age of the Potomac Formation. 
American Journal of Science Vol. XXXVI August 1888. 
**) Die Anordnung ist in geologisch aufsteigender Ordnung. 


202 


O. Feistmantel 


Pecopteris Browniana Dunk.; Wealden; 
Dioonites abtetinus Miguel; Wealden ; 


Sphenopteris Mantellt Bgt. — 

Pecopteris Dunkert Schimp. 

Sphenolepidium Kurrianum Heer; 

Sphenolepidium Sternbergianum 
(Dunk.) Hr.; 

Dioontites Buchtanus Schimp.; 

Seguota gracilis Heer; 

Seguoia ambigua Heer; 

Seguota rigida Heer; 


Seguota Reichénbachi (Gein.) Heer; 


Gleichema Nordenskičldi Heer; 
Pecopteris socialis Heer; 
Aspidium Oesterdi Heer; 
Seguota subulata Heer; 


Wealden ; Neocom ; 
Wealden; Neocom ; 
Wealden; Neocom; Šenon; 


Wealden; Neocom ; 

Wealden; Urgonien; Cenoman; 

Urgonien; 

Urgonien; Cenoman; Šenon; 

Urgonien; Gault; Cenoman; Še- 
non. 

Urgonien; Gault; Cenoman, Da- 
kota- Gruppe; Šenon; Lara- 
mie.*) — 

Urgonien; Dakota-Gruppe; 

Cenomanien ; 

Cenomanien ; 

Cenomanien; Senon. 


Was die Flora im Ganzen anbelangt, so sind die 370 Arten 


folgendermassen vertheilt: 


Eguiseten = 
Farren | — 139 
Cycadeen — 28 
Coniferen — 112 
Dikotyledonen = 76 


Ungewiss — 12 


3 Arten ( 2 neu). 


soEUB3 Ony: 
» ( 26 “ ). 
„005 4) 


„ (alle neu). 


» 


Diess sind die Zahlenverháltnisse, wie sie momentan bekannt 


sind, und wie sie Herr L. Ward den Angaben von Prof. Fontatne**) 
und Prof. Knowlton entnommen hat; wenn Prof. Fontaine's grosses 
Werk gedruckt vorliegen wird, werden selbe erst die definitive 
Sicherheit erhalten ; doch sind allem Anscheine nach keine namhaften 
Anderungen vorauszusehen. 

Die oben erwáhnten 370 Arten fossiler Pflanzen sind zumeist 
auí Blátter, Fruchtstánde etc. gegriůndet; fiinf Arten aber gehóren 


verkieselten Hólzern an, und wurden von Prof. Knowlton auf Grund © 


*) Laramie ist eine Úbergangsgeruppe zwischen Kreideformation und Tertiár. 
**) Diese sind noch nicht gedruckt; hier konnte L. Ward das Manuscript 
benůtzen. 


Die áltesten dikotyledonen Pfanzen der Potomac- Formation. 263 


der inneren Holzstruktur errichtet*); lignitisches Holz, das auch háufig 
vorkommt, konnte nicht mit Sicherheit der Gattung oder Art nach 
bestimmt werden. 

Die verkieselten Holzer sind alle Conmiferen und gehóren zwei 
Gattungen und fůnf Arten an, nemlich: 

Cupressinoxylon pulchellum; Cupr. Wardi, Cupr. Mč'Geei, Cupr. 
Columbianum. 

Araucarioxylon virginianum. 

Von den děkotyledonen Blěittern selbst, fůhrt L. Ward keine an, 
da es sich ihm nur darum handelte, den allgemeinen Charakter der 
Potomacflora zu schildern und darauf seine Folgerungen betreffend 
des Alters zu grůnden. 

Fůr mich war es aber dennoch von Interesse diese alten Diko- 
tyledonen dem Namen nach, wenigstens theilweise, zu kennen. 

Ich wandte mich daher, durch Vermittelung des Prof. L. Ward 
an Herrn Prof. Wm. M. Fontaine, mit der Bitte mir gůticst, bevor 
sein grosses Werk gedruckt sein wird, einige Notizen úber die Di- 
kotyledonen der Potomac-Formation zukommen zu lassen. 

Dieses hat Prof. Fontaine in einer brieflichen Mittheilung vom 
12. Márz d. J. in úberaus freundlicher Weise gethan; die darin ge- 
machten Angaben sind von einem solchen Interesse, dass ich sie in 
originali wiedergebe, ohne dadurch dem grossen Werke des Herrn 
Prof. Fontatne in irgend welcher Weise vorereifen zu wollen. 

„The significance of the dicotyledonous element of the Potomac 
flora cannot be properly estimated by simply taking into considera- 
tion the occurrence in it of certain forms. The relative abundance, 
the variety of character, and the extent of distribution must be re- 
garded. The Potomac plants in these respects show much difference. 

The series of beds grouped as lower Potomac and which contain 
nearly all the plants, cannot by any indications now perceptible, be 
separated, but still some difference is seen in the assemblage of 
plants shown at different localities. At most points where plants have 
been found the predominating elements of the flora are Jurassic in 
type, and consist mainly of what may be regarded as surviving Ju- 
rassic forms with many species peculiar to the Potomac. 

By the phrase, Jurassic in type, is meant the type of flora cha- 
racteristic of the Jurassic or Mesozoic age, that is a flora composed 
of Ferns, Cycads, Egutseta and Comifers. Where this type prevails 


*) Vergl. Knowlton: The fossil Wood and Lignites of the Potomac-Formation 
The American Geologist. Vol. III. N. 2. February 1889. 


264 O. Feistmantel 


Dicotyledons occur usually guite rarely, and are mostly archaic in 
character. At other localities, however, the Jurassic feature is much 
diminished, the proportions of Perns, Cycads, Conifers and Bguiseta 
is much smaller, and Dicotyledons are more abundant. At these loca- 
lities the Dřcotyledons with the most modern aspect occur. 

Notwithstanding this difference in the flora, the conformability © 
of the beds, and the number of plants common to all, forbid a se- 
paration into distinct members. 

The archaic character of some of the Dicotyledons has been al- 
luded to. By this is meant a character including the following fea- 
tures. The nervation is lax and irregular. It is noteworthy for the 
slenderness of the primary lateral nerves, or ribs and for the com- 
parative strength and fern-like character of the ultimate reticulation ; 
in a number the petiole, which seems to have been rather succulent, 
splits up into a number of nearly egual nerves. These characters 
are independent of the comprehensiveness of type possessed by so 
many of the Potomac Dicotyledons. This latter is indicated by the 
outline of the leaf, its mode of division, etc. 

The following are the genera of Dicotyledons. Most of them are 
so vaguely characterized, or so complex in type that it is very dit- 
ficult to refer them to any single living relatives. 


List of genera. 
Conospermites 1. Species.*) 
Acaciaephyllum gen. nov. 4 
Proteaephyllum 8 
Rogersta 2 
Sassafras 3 
Ficophyllum mn 4. 
Ficus 2. 
Sapindopsts A bůh 8 
Saliciphyllum ně 3 
Celastrophyllum oát Smí 9 
Ouerciphyllum Plaekío 2 
Vitiphyllum » » 9 
Myrica 1 


*) Lester Ward giebt in seinem Aufsatze die Zahl der Arten als 76; hier er- 
geben sich nur 73, was jedoch an dem Interesse des Gegenstandes gar 
nichts ándert. Die Zahl 73 ist immerhin hoch genug. 


Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 265 


Bombax 1. Species. 
Populophyllum gen. nov. 2 
Ulmophyllum 3 
Sterculia 1 
Aralha 1 
Juglandophyllum J 
Myriaephyllum 1 
Platanophyllum é , jj ů 
Arahaephyllum x 4 
Hymenaea 1 
Aceriphyllum 1 
Menispermites 1 
Artstolochtaephyllum 1 
Hederaephyllum 2 
Eucalyptophyllum 1 
Phyllites l 

Acaciaephyllum. — This is a peculiar genus with small spatu- 
late elliptical leaves, which much resemble those of some of the 
Australian Acacias, in which phyllodes act the part of leaves. "The 
species are rare, but occur with the older elements of the flora at 
a number of localities. 

Proteaephyllum. — This is a widely diffused genus, the species 
oceuring both with the older and newer elements at many localities. 
They, howerer, nowhere show a great abundance of specimens. Most © 
of the species are markedly archaic in type and remind one most 
of some of the forms of Protea. 

Rogersta. — This genus named in honor of Prof. Wm. B. Ro- 
gers, although never abundant, is one of the more common forms 
associated with the older elements of the flora. It is decidedly ar- 
chaic, with a lax irregular nervation reminding one of some ferns. 
The leaves are long and narrow, resembling in outline those of some 
Eucalyptus. 

Sassafras. — This belongs decidedly with the younger elements, 
and has never been found where the older types predominate. One 
of the species can hardly be distinguished from the living one. This 
plant has been found at very few localities and is one of the rarest 
genera. 

The still living genera Ficus, Bombax, Myrica, Stereula, Aralia, 
Hymenaea, are among the greatest rarities, being exceedingly re- 
stricted in distribution, and possessing only a very few specimens 


266 0. Feistmantel 


They are found mostly at only one locality, and by their occurrence 
there, impart a newer aspect to the flora of that point. They, hence, 
do not play any important part in the flora of the Potomac and 
suggest the idea that they are new comers, not yet well established. 

The same rarity and restriction in distribution is found in the 
new genera Auerciphyllum, Populophyllum, Aceriphyllum, Aristolochiae- 
phyllum, Hederaephyllum, Eucalyptophyllum. They with Menispermites 
occur almost entirely where the older elements are Sparingly repre- 
sented. They are so rarely found, and the specimens, when occur- 
ring, are so scarce that these forms cannot be regarded as characte- 
ristic and developed elements in the Potomac ora. Most of them 
excepting Menispermites, are rather vaguely defined and comprehens- 
ivel types. They are named from the living genera that they most 
resemble. The complexity of type is strikingly shown in Aral'aephyllum. 
One of the species of Hederaephyllum, showing only two or three 
specimens, has a leaf of very peculiar form whose entire outline 
is formed of nearly straight lines meeting under large angles. 

„ Aceriphyllum is fouud only at one locality and in three or four 
specimens at most. The single species has a remarkable leaf which shows 
some of the features of Acer, Aralia and Ltriodendron all combined. 
These examples may suffice to give some idea of these rare genera. 
The genera named next are more important on account either of 
the greater abundance of specimens, or of their wider diffusion. 

Ficophyllum — This is a widely diffused genus, although never 
very abundant. It occurs mostly where the older Jurassic types pre- 
dominate. The leaves have mostly thick midribs, slender primary 
nerves, and a coarse irregular ultimate areolation. Fraements of le- 
aves of one species of this genus, were the first of the fossils resem- 
bling dicotyledons that were found, but the nervation was so like 
that of some ferns that it was not until better specimens were found, 
that the dicotyledonous nature could be certainly made out. 

Sapindopsis. — Most of the species of this genus occur in 
company with the more recent looking plants of the Potomac flora 
and at one locality leaves of one species are very numerous. The 
leaves of this species, although much like those of Sapindus, show 
in the uppermost pair and terminal leaflet remarkable variations. © 
Celastrophyllum and Saliciphyllum are not found where the older 
types are abundant.. The former is rather abundant at one locality. 

Vitiphyllum. — Includes forms near fossils hitherto deseribed as C?s- 
sites but the incising of the leaves and toothing are more complex. 


Die áltesten dikotyledonen Pfianzen der Potomac-Formation. 267 


Two of the species were found at only one locality, that mentioned 
above as showing some abundance of Celastrophyllum. They occur very 
rarely with predominating older types“ — 

Noch auf einen Umstand ist aber hinzuweisen. In jiůngster Zeit 
sind nemlich in der Potomac- Formation auch Wtrbelthierreste vorge- 
funden worden, die von hochster Bedeutung sind und die Prof. Marsh 
als von Jurassischem Alter ansieht. Eswerden sich dann zur Entschei- 
dung úber das Alter der genannten Formation beiderlei Arten von 
Petrefakten zu vereinigen haben, und in dieser Hinsicht ist Lester 
Ward der Ansicht, dass, wenn die Thterreste die endgiltige Zuweisung 
der Potomac-Formation zum Jura erfordern wůrden, auch die Fflanzen 
trotz der darin enthaltenen Dikotyledonen wohl kein ernstes Hinderms 
bieten wiirden. 

Und so stehen wir hier vor dem wichtigen Ergebnisse. — Die 
Potomac-Formation in Nord-Amerika, die allem Amnschetne nach mchtť 
Jiinger ist als Wealden, enthůlt die bis jetzt geologisch čiltesten Diko- 
tyledonen, worunter zumetst sogenamnte archaische Typen, die wohl 
als die Stammformen der spáter entwickelten, hóher orgamisierten 
Formen angesehen werden kónnen, mit modernen Formen, die aber zu 
den Seltenheiten gehóren, zusammen vorkommen. Eine prácise Sonde- 
rung nach geologischen Horizonton, scheint nach Herrn Pontatne 
nicht durchfůhrbar zu sein, indem viele der Formen von unten bis 
hinauf durchgehen. 

Úbrigens scheinen nach brieflichen Mittheilungen, die der Mar- 
guis de Saporta mir neulich zukommen liess, in den erwáhnten Ab- 
lagerungen in Portugal ganz áhnliche Verháltnisse vorhanden zu sein. 

Herr Saporta schrieb mir dariůber folgendermassen: 

„Je reviens sur la guestion interessante des premiěres Dico- 
tylées parcegue je Vai étudiée pendant toute Vannée derniěre et si 
mon travail est demeuré en suspens, cést gue j'ai été obligé de map- 
pliguer A terminer avant tout ma flore jurassigue dont il ne reste 
a paraitre gu'un dernier supplément.“ 

„Je voulais vous dire aujourdhui gue mon étude sur la flore 
infracrétacée de Portugal est cependant trěs avancée...“ 

„Ce gui me frappe cest gue les choses se trouvent lá disposées 
absolument comme dans le Potomac, et gu'á la base gui est incon- 
testablement wealdienne avec des formes encore jurassigues, telles 
gue le type par exemple de Pecopteris ligata du Philips et d'autres 
encore, il n'y a pas encore des Dicotylées. — Les Dřcotylées arrivent 
un peu plus haut, dabord en minorité bientót aprěs plus nom- 


268 0. Feistmantel: Die áltest. dikotyl. Planzen d. Potomac-Formatioa. 


breuses, mais d'abord associées  incontestablement 4 des formes 
soit jurassigues soit wealdiennes et entrautres a des Brachyphyllum. 
Moi gui viens de dessiner toute une série des Fougěres coralliennes 
je les retrouve représentées en Portugal par des formes trěs peu dif- 
ferentes et en outre plusieures des especés gui figurent dans la no- 
tice de Lester Ward se montrent ici tel gue par exemple le Sphe- 
nopteridium, les Seguoia gracilis et subulata.“ — 

„Mais ce gui me frappe encore plus c'est de voir apparaitre en 
měme temps et associées aux espěces wealdiennes caractéristigues 
tels gue Sphenopteris Mamtelli ici trs abondantes des Dicotylées 
dont les uns sont prototypigues et les autres trěs voisins des formes 
actuelles et en měme temps des formes identigues ou trěs peu diffe- 
rentes des celles de Cénomanien de Bohéme.“ — 

Hierauf nennt Herr de Saporta noch die einzelnen in der inte- 
ressanten Kreideflora vertretenen Gattungen, doch will ich nicht weiter 
seinen in Publikation befindlichen Aufzeichnungen vorereifen. 

Jedenfalls werden beide Werke, von Prof. Wm. M. Fontatne 
und vom Marguis de Saporta interessante Aufschlůsse úber die Vor- 
fahren der Dřkotylenjlorem bringen und es wird sich dann náher er- 
geben, in welchem Verháltnisse die Floren der beiden angefihrten 
Lánder zu einander stehen. 


Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uber 
die geolog. und palaeontolog. Verháltnisse des Gond- 
wána-Systems in Tasmanien“ *). 


Wegen der ausnahmsweisen Beschleunigune, mit welcher mein 
obiger Aufsatz diessmal durch die Presse zu gehen hatte, ist es 
geschehen, dass ich der Besorgung der Correcturen nicht die hinrei- 
chende Musse widmen konnte, weswegen ich mehrere Mángel und 
Ungereimtheiten zu verzeichnen habe. Ich hebe hervor: 


*) Sitzungsb. d. k. bóhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag. 1888. 


O. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 269 


Auf Seiten 610—612 ist úberall Dr. A. Schenck anstatt Dr. A. 
Schenk zu lesen. 

Auf Seite 612, zweite Zeile von unten ist včer anstatt drei zu 
lesen. 

Im systematischen Verzeichniss der Pílanzenpetrefakte aus Au- 
stralien etc. ist auf Seite 638 bei der Gattung Noeggerathiopsis Fstm. 
folgende Art ausgelassen : 

Noeggerathiopsis prisca Feistm. 

1879. Pal. « mesoz. Fl. Austr. p. 158, Taf. VIII, F. 3, 

Vorkommen: Palaeoz. Kohlenschichten (Karbon) bei Greta, N. 

S. Wales. 

Bei der Lokalitát Bobuntungen, Seite 641 ist Cyclostigma 
australe Fstm. nicht angefůhrt; 

bei Ipswich, Seite 640 fehlt Ginkgo amtaretica Sap. und bei 

Wyatt Mt., Seite 647 Cyclostigma sp. 

Eine besondere Berichtigung bedarf meine Notiz (unter der Li- 
nie), 651—652. Dort habe ich nemlich eine kleine Correctur einer 
Mittheilune des Herrn Direktor Stur in seinem Aufsatze Verhandlg. 
der k. k. geol. Reichsanstalt 1888, Nr. 10 p. 11 vorgenommen. Bei 
seiner Mittheilung (betrefend das Vorkommen von lótzfiihrenden 
Schichten, deren fossile Pílanzen ganz normalen Habitus zeigen etc.) 
berief sich Herr Director Stur auf Prof. Neumayr's Erdgeschichte II, 
p. 191. Im Vertrauen auf Herrn Dir. Stur's richtige Berufung habe 
ich Prof. Neumayr's Werk nicht weiter nachcgeschlagen. Erst nach- 
dem mir mein Aufsatz in Separatabdrůcken vorlag, habe ich bei der 
Durchsicht derselben Gelegenheit genommen, Prof. Neumayr's Werk 
nachzusehen. Zu meiner Úberraschung finde ich, dass Prof. Neumayr 
etwas anderes behauptet, als worauf sich Dir. Stur beruft. Prof. Neumayr 
fůhrt flotzfiihrende Schichten mit Culmpflanzen richtig nur aus Austra- 
ken an, wáhrend bei Indien korrekt mitgetheilt wird, dass keinerlei 
Ablagerungen mit einer typischen Karbonflora vorhanden sind; bei 
Afrika wird dann auch die Karbonflora erwáhnt, wáhrend von Afgha- 
„mstan in dieser Abtheilune weiter nicht eingehender gesprochen wird. 

Die oben erwůihnte kleine Correctur in meinem Aufsatze (Notiz, 
Seite 651—0652) hat daher in diesem Falle einzig und allein Beziehung 
auf Herrn Dir. Stur's Mittheilung (1. c., 1888, Nr. 10, p. 11). 

Ebenso gewinnt mein letzter Punkt d) Seite 654, wo ich mich 
gegen den Gebrauch des Ausdruckes „Glossopteris Flora“ ausspreche, 
auch in Herrn Prof. Neumayr's Werk volle Bestátigung; denn Prof. 
Neumayr handelt von dieser Flora besonders in der Abtheilune Koh- 


270 0. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 


lenformation (Seiten 191—198), fůhrt aber Glieder derselben auch 
noch bei Ferm (Seite 211), und ebenso bei Trias (Seite 237) an; 
denn die bei der letzteren Formation angefůhrten Dicynodontschichten 
iber den Koonapschichten sind die Beaufortbeds, die auch Glossopteris 
fůhren; nur anhangsweise móchte ich noch zufůgen, dass auf Seite 211 
úber den Talchirschichten vorerst die Karharbári-Kohlenschichten anzu- 
fůhren wáren, wáhrend die Damudaschichten (wenigstens theilweise) 
den Beaufortsehichten in Afrika gleichzustellen sein důrften. 


18. 


Příspěvek k theorii krystalisace. 


Napsal F. Wald. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889. 


Ve svých pojednáních o druhé větě mechanické theorie tepla *) 
dovodil jsem, že žádný druhé větě podlehající zjev dle povahy své 
nemůže býti dokonale zvratný, tak že dokonale zvratné změny stavu 
jsou jen idealními, nedostižnými limitami zjevů obyčejných. Jelikož 
zjevy takové vždy vedou ku stavu konečné rovnováhy, nazval jsem 
je končivými, na rozdíl od zjevů ryze mechanických, trvacích. 

V uvedených pracích dokázal jsem, že zjevy tíhnoucí ku koneč- 
nému stavu rovnováhy (tedy zjevy končivé), lze opáčit jen nákladem 
zevní mechanické práce, a přeměnou její v energii méně působivou, 
že tudíž nutně spojeny jsou se ztrátou energie mechanické. Na zá- 
kladě těchto názorů (které ovšem jsou jen zvláštním pojetím známé 
druhé věty theorie tepla) došel jsem mimo jiné k následujícím vý- 
sledkům, které zdají se mi dosti zajímavými, ač částečně odporují 
názorům posud platným. Úvahy moje týkají se kohaese. Kohaesí 
zoveme síly, které podmiňují souvislost částic tělesa pevného, síly, 
které staví se nám na odpor, chceme-li těleso takové rozdělit na 
menší části. Běžné názory, čerpané z atomistické hypothesy, vedou 
k náhledu, že kohaese jest silou ryze mechanickou, podobnou tíži. 
Názor ten zdá se mi však býti nesprávným, neboť kohaesi lze pře- 
moci z pravidla nejen vynaložením zevní práce, nýbrž i zvýšením 
temperatury (tavením) nebo pomocí přilínavosti, totiž rozpouštěním 
v tekutinách. Zjevy ty jsou bez odporu končivé, neboť dějí se za 
daných poměrů vždy jen ve směru určitém a vedou ku stavu rovno- 
vážnému, tak že oprávněn jsem tvrditi, že původní stav pevného tě- 
lesa (a po případě užitého rozpustidla) lze dosáhnouti jen vynalože- 
ním zevní práce a proměnou její v energii tepelnou. Z okolnosti té 


+) Zeitschrift fůr physikalische Chemie I. 408—415, II. 523—530. Listy Che- 
mické, XII. 169—179. 


279 F. Wald 


vyplývají podobné důsledky, jaké osvědčily se vzhledem k dissociaci 
sloučenin při vyšší temperatuře; lze-li za vysoké temperatury přemoci 
teplem affinitu kyslíku k vodíku, nelze při nižší temperatuře tuto 
affinitu přemoci pouhým teplem, ovšem ale současným vlivem men- 
šího množství tepla a jisté energie mechanické; téhož účinku docíliti 
lze vždy pouhou energií mechanickou, avšak pouhou energií tepelnou 
jen při temperatuře dostatečně vysoké. 

Při temperatuře 09 C přemoci lze kohaesi ledu pouhým vlivem 
tepla, z čehož soudím, že při temperatuře nižší přemoci lze kohaesi 
ledu současným vlivem tepla a mechanické práce. Nemíním tím známý 
vliv zevního tlaku na bod tání, nýbrž myslím si tím zjev podobný 
galvanickému rozkladu lučebnin, ač ovšem neznám okolností, za nichž 
dal by se zjev takový uskutečnit.  Chei-li pevné těleso rozděliti na dva 
díly, musím k cíli tomu vynaložit jistou práci; domnívám se pak, že 
jednostranné přemožení kohaese mechanickým dělením jest zjevem po- 
dobným jako úplné její přemožení táním nebo rozpuštěním, a soudím 
dále, že také mechanická práce k zjevu tomu nutná má určitou limitu 
a že práci zbývající vykonati lze pomocí tepla. Z náhledu toho vy- 
plývá dále, že energie vybavená mechanickým sloučením dvou kusů 


téže látky, nedá se vybaviti úplně ve formě mechanické práce, nýbrž © 


že určitá část její musí se vybaviti ve formě tepla. Kdyby kohaese 
byla síla ryze potentialní, jak jeví se ze stanoviska obecných názorů, 
dala by se zmíněná energie vždy vybaviti úplně co práce mechanická, 
a nemusila by nikdy proměniti se v teplo; pak dala by se však i při 
tuhnutí látky roztavené vybaviti co práce, změna skupenství děla by 
se bez zjevů tepelných a nezávisela by tudíž na temperatuře. Z dů- 
vodu toho zdá se mi, že názor můj jest správným. Ostatně jest 
názor můj obecnější než názor běžný, a zasluhuje již z této příčiny 
uvážení. Mám tedy kohaesi za sílu podobnou chemické affinitě a do- 
mnívám se, že energii změnou kohaese zabavenou neb vybavenou 
rozeznávati sluší na dvě části: na energii vázanou, tepelnou a tudíž 
závislou na temperatuře, a na energii volnou, ryze mechanickou. 

Mechanické dělení neb slučování částic téže hmoty považuji 
tudíž za zjevy končivé. 

Dle (známých, v. Helmholtzem podaných vzorců, závisí vázaná 
energie též na specifickém teple látek před a po reakci; jelikož však 
pouhým mechanickým rozdělením pevného tělesa se specifické teplo 


nemění, odpadl by při zjevech takových zmíněný vliv, a názor můj. 


dá se vyjádřiti následujícím vzorcem: 
U—L+ TS 


ky Gb né r 0 


Příspěvek k theorii krystalisace. 273 


U značí energii, která zabaví se přemožením kohaese na prů- 
řezu rovném jedničce plochy; L jest mechanická práce, jíž k účeli 
tomu nejméně jest zapotřebí; TS jest teplo, které při temperatuře 
T k cíli tomu nejvýše přispěti může. 

Veličina S jest změna entropie a jest v našem případě na tem- 
peratuře nezávislou. 

Vybaví-li se působením kohaese energie U, sloučí-li se tedy dvě 
částice pevné hmoty plochou jedničky, vybaví se zjevem tím nejméně 


| teplo TS, a jen energie L dá se v případu nejpříznivějším užíti k pra- 
| cím mechanickým. Rozumí se samo sebou, že veličiny U, L a © vy- 
| jádřeny jsou v stejných jednotkách, buď kaloriích nebo metrkilogra- 
| mech. Dle obecného názoru bylo by S rovno nule a U rovno L. 


Z hoření rovnice neplyne ještě, že při bodu tání jest L rovno 


"nule a U rovno TS, neboť tání jest úplné rozrušení kohaese ve všech 
| směrech, kdežto zde uvažuji jen přemožení kohaese dle jistých ploch. 
- Naopak známo, že i při bodu tání hmota neroztavená má ještě z pra- 
| vidla určitou pevnost, a soudím z toho, že při temperatuře té má L 
| ještě hodnotu konečnou, a že zjev příslušný hořením vztahům dal 


by se uskutečnit až nad bodem tání, kdyby roztavením látky nestal 


| se nemožným. 


Enersii L, která dá se při sloučení dvou kusů téže hmoty vy- 


| baviti za každou jedničku plochy co práce mechanická, můžeme pova- 
| žovati za enereii potentialní v obecném smyslu. Částice pevné hmoty, 
| uložené na povrchu, mají dle toho jisté množství energie potentialní, 
| mají schopnost sloučením s podobnými částicemi vybaviti práci, a názor 
| můj liší se od běžného jen potud, že domnívám se, že při zjevu tom 
| vybavuje se mimo tuto energii potentialní také ještě energie tepelná, 


a že tudíž ona energie potentialní závisí také na absolutní tempera- 
tuře, při níž se zjev ten děje. 

Jelikož v dalších úvahách obmezím se zatím na zjevy o skoro 
stálé temperatuře, odpadne téměř úplně ohled na tuto závislost, a byl 
bych tedy úvahy ty mohl snad potlačiti, kdybych si byl nepřál předem 
již zaujmouti stanovisko obecnější. Nechybím však zajisté, vezmu-li 
za základ dalších úvah větu, že v povrchu každého pevného tělesa 
uloženo jest jisté množství energie mechanické, která dá se zmenše- 
ním povrchu vybaviti. Z věty právě vyslovené dá se vyvaditi zají- 


| mavý důsledek. Víme, že při tuhnutí hmoty roztavené i při vypařo- 


vání roztoků z pravidla téměř vylučují se krystaly, a že podobně i při 


| srážení chemickými reakcemi zhusta vylučuje se látka pevná ve tva- 
| rech krystalograficky určených. 


Tř, mathematicko-přírodovědecká. 18 


214 F. Wald 


Jelikož pak na utvoření povrchu útvarů těch vynaložiti jest práci, 
která se pak jeví co zmíněná potentialní energie povrchu, soudím, 
že vyloučené útvary mají za daných poměrů možné mintmum práce 
na utvoření povrchu. Jinými slovy tvrdím, že povrch krystalu obsa- 
huje částice hmoty v neúplném sice, ale přece pokud možno největším 
nasycení kohaese. 

Krystaly lze tedy považovati za útvary, které při dané rozsá- 
hlosti a jakosti povrchu mají největší obsah, nejvíce látky co do ko- 
haese úplně nasycené. Na první pohled zdá se správnost závěrky 
této samozřejmou, blíže-li však přihledneme, lehce seznáme, že platí 
jen tehdy, pakli kohaese jest silou nikoliv ryze mechanickou, nýbrž 
thermodynamickou v tom smyslu, jak z hora jsem dovodil. Šíly ryze 
mechanické nemohou nikterak způsobiti zjevy končivé, neboť majíce 
potential závislý jen na vzdálenostech a hmotě, ale nezavislý na čase, 
temperatuře i sloučenství hmoty, nemohou způsobiti trvalé změny 
stavu. Z toho čerpám zvláštní posilu pro správnost líčených názorů 
o kohaesi. 

Povrchu látky pevné musíme přisouditi jisté množství energie 
potentialní, ať si již vycházíme od náhledů jakýchkoli, a musíme 
tudíž připustiti, že na utvoření povrchu jejího vždy zapotřebí jest 
mechanické práce, musíme tedy hledati zdroje práce té při tvoření 
se krystalů. 

Mysleme si ku příkladu vodu za obyčejného tlaku a za tempe- 
ratury 09 C., a v ní úplný krystal ledu. Někde uvnitř krystalu my- 
sleme si malinký prostor, do něhož schází ještě molekula vody, 
a dejme tomu, že dovedli bychom z venčí molekulu tu vpraviti na 
patřičné místo. V prostoře té podlehala by zmíněná molekula přítaž- 
livosti všech vůkolních, a považujeme-li přítažlivost tu za příčinu tu- 
hnutí, musíme připustit, že bude pro zmíněnou molekulu vody možnost 
sloučení se s ostatní hmotou co možno největší. 

Myslíme-li si však, že některá molekula vody má sloučiti se 
pouze s povrchem krystalu, budou podmínky ztuhnutí pro ni mnohem © 
nepříznivější, neboť kohaese působí na ni jen z jedné strany; nejméně © 
příznivý byl by případ, kdy první zárodek krystalku ledového měl by 
se vyloučiti uprostřed pouhé vody, neboť proti tomu působila by celá 
vzájemná přitažlivost molekul tekutých, ve prospěch zjevu toho pak. 
jen přitažlivost malého počtu molekul snažících se sloučiti. 

Úvahu tuto lze jak zřejmo téměř doslovně rozšířiti i na kry- 
stalisaci při ochlazení neb vypaření roztoku látky rozpuštěné, a vy- 
plývá z toho obecně, že vyloučení prvního zárodku krystalového budsi 


Příspěvek k theorii krystalisace. 275 


z roztoku nebo z látky roztavené spojeno jest s jistými obtížemi, tak 
že krystalisace nastane spíše, vneseme-li do tekutiny hotový prvek 
krystalu. Tím zdá se mi, že podáno jest nejjednodušší vysvětlení 
známých zjevů přechlazení a přesycení tekutin. 

Označil jsem shora potentialní energii povrchu pro jedničku 
plochy veličinou L; při tvoření se krystalu z tekutiny vykonati musí 
tekutina práci L za každou jedničku plochy. Máme-li však v teku- 
tině již hotový krystal, bude při vzrůstu jeho patrně vykonati jen 
práci na zvětšení povrchu spojené se vzrůstem krystalu; vyplývá to 
z úvahy, že usadí-li se na krystalu nová vrstva téže látky, vybaví se 
z každé jedničky původního povrchu práce L, a dá se užíti na utvo- 
ření nového povrchu o stejné ploše. Vzrůstem krystalu vzrůstají 
na vzrůst jejich. Naskytá se nám tu domněnka, že snad práce na 
utvoření povrchu krystalu nezávisí na rozměrech krystalu, a že tedy 
snad L počítané na jedničku povrchu tím jest menší, čím větší po- 
vrch, tak že součin obou zůstává stálým. 

Pak neměl by roztok zapotřebí vykonávati žádné práce více, 
jakmile by utvořen byl první zárodek krystalu, a práce ta jednou 
daná přenášela by se hladce na nový povrch. Domněnka ta nezdá 
se mi správnou, neboť pak rostla by patrně kohaese povrchu s veli- 
kostí krystalu, a to jest jistě pravdě nepodobno. 


Pokud mi známo, nezávisí fysikální vlastnosti povrchu na roz- 
měrech krystalu, a proto kladu na dále L za veličinu stálou. Tvoření 
i vzrůst krystalu spojen jest tedy s vykonáváním mechanické práce; 
jinými slovy, při vzrůstu krystalu i při tvoření prvního krystalového 
prvku vybavuje se méně energie tepelné i mechanické, než kdyby 
látka z tekutiny se vylučující mohla se usazovati uvnitř hotového 
povrchu. Kde jest zdroj na uhražení této energie? 


Aby mohl krystal růsti, musíme částicím se vylučujícím zděliti 
jisté množství energie tepelné a dále jisté množství energie mecha- 
nické. Zvětšením povrchu spojeným se vzrůstem krystalu nevybavuje 
se totiž celá energie kohaese, jíž bylo by zapotřebí k roztržení pout 
vížících částice rozpuštěné k rozpustidlu, a tento úbytek energie 
musíme uhraditi, aby krystalisace pokračovati mohla. O energii te- 
pelnou k zjevu tomu nutnou patrně není nouze, neboť teplo svou 
všudypřítomností zbavujé nás starostí o uhražení. Jinak jest s energií 
mechanickou, kterou částicím těm sděliti musíme; metřeba nám na 
dále než píditi se po zdroji energie mechanické, jíž jest ku vzrůstu 

18% 


216 F. Wald ' 


neb prvnímu utvoření krystalu vynaložiti; ten-li nalezneme, pak se 
teplo k zjevu tomu nutné dostaví samo. 

Mysleme si předem, že máme tekutinu ve stavu takovém, že 
byla by schopna vylučovati hmotu pevnou jen v onom 'stavu úplné 
kohaese, který přísluší částicím uloženým uvnitř krystalu, aniž mohla 
by zastati práci s tvořením povrchu spojenou. Budiž to na příklad 
voda o temperatuře tak vyměřené, aby tvořiti mohla jen led ve zmí- 
něném nasycení kohaese, a temperaturu příslušnou považujeme za 
pravý bod mrazu. V přírodě nikde neděje se produkce energie ryze 
potentialní na úkor energie méně působivé, a proto voda při tempe- 
ratuře té není schopna vylučování ledu, jejž bez povrchu nelze sobě 
mysleti. Tuhnutí při této temperatuře nebylo by tudíž možno bez 
vynaložení zevní energie; položíme-li za teplo vybavené při tvoření 
se ledu o úplně nasycené kohaesi veličinu ©, pro kilogram ztuhlé 
vody, a označíme-li absolutní temperaturu pravého bodu mrazu (jak 
shora byl definován) T;, poznáme, že při nižší temperatuře T bude 
limita tepla, jež při téže temperatuře vybaviti se musí, patrně menší, 
jak plyne z následující úvahy. 

Dle druhé věty mechanické theorie tepla jest 


z 
78 


| 
3 
P 
== 
© 
| 
0) 
| 


kdež C, a C, značí spec. teploty ledu a vody, či obecně látky pevné 
a roztavené. Veličiny ty smíme velmi přibližně považovati za stálé, 
z čehož plyne 


T=m+(6 — G) log nat a 

Temperatury T; a T neliší se přílišně, tak že poměr jejich 

blíží se jedničce, a logarithmus jeho nule. Jak z příkladů v tabulce 

následující uvedených zřejmo, jest mimo to absolutní hodnota veličin 

C, a C, (a tím více rozdílu jejich) v porovnání s veličinou ©, vždy 
dosti malá a někdy nepatrná *). 


*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie. I. 2. pas. 477 a 491. (Horstmann -— 
1885). Dáta pro veličinu © na str. 491. udaná vztahují se na atomovou 
resp. molekularnou váhu v gramech, a musil jsem je tedy k porovnání 


S prvnějšími přepočítati násobením tisícem a dělením atomovou (moleku- 
lárnou) váhou, aby udávala latentní teplo jednoho kilogramu. 


Příspěvek k theorii krystalisace. ZTTÍ 


BEMIsA, 0:084 | 0:106 — 0022 1:02 

db- 00054 0108 — 0054 | 117 

BRE 0:081 0:033 — 0002 28 

RODN:: la 0:031 0040 — 0009 bl 

B2070.) 0504 1:000 — 0496 | 800 
| | 


Smíme tedy přibližně položiti 


(C — G) log nat > rovno nule, tak že bude 
O 
ZTS 


a limita tepla k tavení nutného menší se s absolutní temperaturou. 
Mám tu stále ještě na mysli tuhnutí bez tvoření povrchu, tedy bez 
nákladu práce. 

Z hořeních příkladů však spolu zřejmo, že energie U vůbec vy- 
bavená při rozdílných temperaturách závisí jen nepatrně na tempera- 
| tuře, neboť jest 


U=0- (G— (G) (T—T) 


| tak že vybaví se i při nižší temperatuře skoro celá energie O,. Z ener- 

gie té jen O musí se vybaviti co teplo, a zbytek O, — © může se 

vybaviti co mechanická práce, co volná energie. 

| Snáží-lů se temperatura tekutiny pod pravý bod tuhnutí, objevuje 
se (hlavně na účet tepla O, přicházejícího z vyšší temp. T, na T) 

zdroj volné energie, energie schopné vykonání práce s tvořením povrchu 

krystalů spojené. 

Správnost závěrky této vyplývá ostatně a priori ze samozřejmé 
věty, že tuhne-li za daných poměrů látka nějaká již při vyšší tempe- 
ratuře 7,, musí za těchže poměrů tím spíše tuhnouti při tempera- 
tuře nižší, a na opak, taví-li se za jistých daných okolností teprve 
při vyšší temperatuře T,, nemůže nikterak taviti se za těchže poměrů 
již při nižší temperatuře T. Závěrka moje vyplývá tudíž obecně 
z definice, že bod tuhnutí za daných poměrů jest nejvyšší tempera- 
tura, při níž látka přejíti může ze skupenství tekutého do pevného, 
a nejmžší, při níž díti se může opáčný zjev. Pak jest přechod ze 
| stavu tekutého do pevného při všech temperaturách pod bodem tu- 


978 F. Wald 


hnutí příslušného čěmže podmínkám zjevem nejen možným, ale nut- 
ným, tudíž zjevem, při němž se objevuje nadbytek energie mechanické, 
ku zjevu tomu nutné. 

Máme-li tudíž směs látky pevné a roztavené o temperatuře 11 
tak vymezené, aby tání neb tuhnutí záviselo za daných podmínek jen 
na vyšší neb nižší temperatuře okol“ (jsou-li tedy obě ta skupenství 
při temperatuře té ve vnitřní rovnováze), nebudou více v rovnováze 
při témperatuře nižší, a tání neb tuhnutí za čěchže okolností nebude 
záviseti na zevním spádu tepla, nýbrž nastane tuhnutí bez ohledu na 
spád temperatury k zevním tělesům. — 

Směs má tedy při nižší temperatuře volnou energii a tato může 
skutečně konati práce mechanické, ač může se také zmařiti na pro- 
spěch energie tepelné, není-li jí ku zjevu zapotřebí (pak ovšem 
urychlí průběh zjevu, o nějž se jedná). 

Jelikož tuhnutí spojeno jest s nákladem mechanické energie na 
utvoření povrchu, nemůže na př. voda bez prvků krystalových tu- 
hnouti za temperatury, při níž ještě není schopna konati takové práce, 
ovšem ale při temperatuře dostatečně nízké. 

Tytéž závěrky platí o každé tuhnoucí látce, a v jiné formě 
i o nasycených roztocích, při nichž vylučování látky rozpuštěné díti 
se může jen současně s vypařováním rozpustidla. Mysleme si, že 
máme vodný roztok některé soli o takovém shuštění, aby při vypa- 
řování mohl vylučovati sůl o úplné kohaesi, tedy bez práce nutné na 
tvoření povrchu ; jelikož sůl pevnou bez povrchu nelze sobě mysleti, 
nedá roztok ten při vypařování vody žádných krystalů, leda by se 
v něm nalezal již hotový krystal, a ten kdyby mohl růsti, aniž by se 
povrch jeho zvětšoval. 

Vypařováním roztoku toho za stálé temperatury nabudeme tedy 
roztoku přesyceného. Z obecné lučby jest známo, že zhuštěním roz- 
toku snižuje se bod varu, že tedy jinými slovy snižuje se napjetí 
vodních par z roztoku se vyvinujících; lehce také nahlédneme, že 
tomu tak býti musí. 

Postavíme-li roztok o jistém shuštění pod zvon, tedy budou se 
z něho vyvinovati páry vodní potud, až napjetí jejich dostoupí jistého 
maxima, závislého na temperatuře, povaze a zhuštění roztoku. Dá- 
me-li pod týž zvon roztok o menším napjetí par, bude se pára pod 
zvonem obsažená do něho srážeti, kdežto původní roztok stále vysílati 
bude nové a nové páry, tak že nastane samočinná destilace z roztoku 
o větším napjetí par do roztoku o menším, a potrvá potud, až nastane 
rovnováha v napjetí obou roztoků. 


Příspěvek k theorii krystalisace. . 219 


Nyní dejme tomu, že napjetí vodních par ubývá za stálé tempe- 
ratury se shuštěním, tedy dojdeme k výsledku, že v líčeném zjevu 


| pod zvonem rozpadl by se hustší roztok v ještě hustší o větším na- 


pjetí- par a v páru vodní. Původní řidčí roztok nabyl by však ab- 


| sorpcí par ještě menšího napjetí a tak dále, tak že roztok hustší 
| rozpadl by se úplně a rovnováha by vůbec nenastala, dokud by v hust- 
- ším roztoku bylo vody. Smísením obou roztoků musili bychom dojiti 
© k témuž výsledku, neboť síly, které snaží se stav obou látek změ- 


niti, zajisté nezávisí na tom, zda obě látky působí na sebe prostřed- 
nictvím páry vodní či přímo. Hustší roztok nemohl by tedy vedle 
slabšího ani existovati, ten neobstál by vedle ještě slabšího, zkrátka 
nemohl by vůbec existovati. Kdyby pak napjetí par z roztoku bylo 
zcela nezávislé na shuštění jeho, musilo by napjetí jeho rovnati se 
napjetí par z roztoku o shuštění nula, tedy napjetí čistého rozpu- 
stidla. Pod zvonem ve shora líčeném pokusu obstál by vedle roztoku 
slabšího roztok hustší, i třeba pouhé rozpustidlo; nejevila by se žádná 
snaha po zjevu končivém, nebylo by žádné příčiny k slučování se 
roztoku s vodou, a tudíž také žádné příčiny k rozpouštění vůbec. 
Z toho plyne tedy, že napjetí vodných par z roztoku musí ubývati se 
shuštěním jeho. 

Vyšli jsme od roztoku tak zhuštěného, aby dovedl vylučovati 
jen sůl o kohaesi úplně nasycené. Roztok ten bude patrně v dokonalé 
rovnováze se solí, již sám při vypaření vyloučiti může, bude tedy 
sám nasycen vzhledem k soli o kohaesi úplně nasycené. Jiná jest 
otázka, v jakém poměru jest roztok takový vzhledem onomu stavu 


soli, jaký přísluší částicím na povrchu uloženým, jichž kohaese není 


nasycena, úplně, které tedy mají ještě potentialní energii. 

Vzhledem k nim roztok patrně není ani nasycen ani přesycen, 
neboť nemůže částice takové vylučovati; jest tedy nedosycen vzhledem 
k nim, a stal by se nasyceným jen dalším vypařováním vody, a tudíž 
zvětšením koncentrace. Zřejmo, že takým shušťováním roztoku nabý- 
váme podobně zdroj mechanické energie, nutné k utvoření nového 
povrchu, jako přechlazením tekutiny pod bod tání. Množství této 
volné energie dá se také určiti z napjetí par příslušného roztoku. 
Dejme tomu, že buď známe souvislost koncentrace jistého roztoku 
s jeho napjetím, nebo že si ji určíme; pak mysleme si, že ve válci 
s pístem bez tření pohyblivým máme roztok o normálním nasycení, 
a že píst zatížen jest tak, aby byl s tlakem par z roztoku vystupu- 
jících v rovnováze. Snížením tlaku na pístu docílíme vypaření vody 
a zhuštění roztoku, a získáme na pístu jistou práci, jejíž limita dala 


280 F. Wald 


by se vypočítati ze souvislosti napjetí par s koncentrace. Pro nás 
nemá té chvíle počet ten zajímavosti, pročež se jím zabývati nebu- 
deme. Když došli jsme postupem vypařování jisté libovolné koncen- 
trace, mysleme si, že počneme z roztoku vylučovati sůl, avšak ve 
stavu úplné kohaese, tedy bez práce povrchové. Mysleme si tudíž, že 
pomocí zevní práce uhražujeme spotřebu volné energie na tvoření po- 
vrchu, a že za to v náhradu dovedeme vyzískati práci v roztoku 
přesycením nashromážděnou. 

Když vodu úplně vypaříme (a sice za stálého tlaku příslušného 
dosažené větší koncentraci), získáme současně na pístu další práci, 
neboť zvedne se za stálého tlaku, až pod ním ve válci nabude místa 
všecka voda z roztoku se vypatující. Pak oddělme páru od soli 
a shušťujme isothermicky páru tu do tlaku páry normálně nasyceného 
roztoku, a při tlaku tom dejme jí v opětný styk se solí, tak aby se 
sůl rozpouštěla; mysleme si, že lze nám při tom vyzískati opět práci, 
kterou jsme prve vynaložili na utvoření povrchu, což jest dovoleno, 
neboť práce ta jest ryze potentialní a nemusí se zmařiti na prospěch 
enercie tepelné, ovšem ale může. Tepelné zjevy s tvořením neb 
zničením povrchu souvisící v lčmaitě také nevyžadují žádné ztráty. 
volné energie, tak že zbývá nám uvážiti jen práci na pístu získanou 
neb vynaloženou a práci získanou vyloučením soli z přesyceného roz- 
toku. Líčený kruh proměn děje se za stálé temperatury, tak že limity 
tepla při něm vybaveného a zabaveného jsou si rovny. Limita práce 
vyloučením soli z přesyceného roztoku dobytá rovná se tudíž přesně 
limitě práce na pístu válce vynaložené, či správněji řečeno algebrai- 
ckému součtu limit prací na pístu vykonaných. 

Na výkresu vedlejším byla by to plo- 
cha ABCDA, značí-li abscisy objem páry 
ve válci a ordinaty tlak na jedničku plo- 
chy. Z A do B vypařuje se voda a roz- 
tok se zhušťuje, z B do C vypařuje se za 
stálého tlaku a vylučování soli, z C do D 
zhušťujeme páru a z D do A za stálého 
tlaku tvoříme ze soli a vody původní roz- 
tok. Plocha ABCDA dává práci, kterou jsme při změně stavu z B 
do C získali. j 

Tutéž práci můžeme ovšem i přímo vynaložiti na tvoření se 
povrchu. Zřejmo tedy, že přesycením roztoku skutečně dán jest zdroj 
práce nutné na utvoření povrchu, a že obnos práce k cíli tomu se 
naskytující roste s přesycením roztoku. Mysleme si, že líčeným 


Příspěvek k theorii krystalisace. 281 


změnám podrobili jsme roztok obsahující jedničku soli; práce daná 
plochou ABCDA jest funkcí přesycení, tedy i funkcí vody při změně 
AB vypařené. Označíme-li množství to znaménkem 7, bude práce ta 
rovna f(r). Vyloučíme-li z roztoku přesyceného jen menší čásť soli 
ku př. ds, rozložíme-li tedy vypařením jen nekonečně malou část 
roztoku, bude limita práce, již možno vynaložiti na utvoření povrchu, 
rovna f(r) ds. 

Mysleme si nyní, že máme v roztoku hotový krystal, jehož 
plochy jsou v krystalografickém smyslu stejnorodé a mají tudíž vesměs 
stejnou kohaesi. Práce nutná k utvoření jedničky takové plochy budiž 
£. Povrch krystalu měj plochu O, tak že potentialní energie jeho 
jest OL. Kolmá vzdálenost libovolné plochy krystalové od středu kry- 
stalu budiž «, a mysleme si, že vypařováním roztoku vzroste krystal 
na ©- dz. 

Z důvodů stereometrických jest povrch krystalu úměrný w?, 
obsah krystalu úměrný «*. Položíme-li O — aw*, bude volum krystalu 

O 
= 35- 

Bude tedy dO — 2az. dx a dV—ax*. dr. Značí-li h hutnost 
soli bude AdV váha soli na krystalu vyloučené. Práce na zvětšení 
povrchu nutná jest tudíž LO = 2Lax . dz, práce vybavená vyloučením 
soli z přesyceného roztoku f(r).h.dV. Rovnovážný stav nastoupí jen 
tehdy, jsou-li obě ty veličiny rovny, tak že bude 


2Loxda — f(r) . hax? „de 
2L 
2 hfý(r) 


V rovnici té jsou L a 4 veličiny stálé, z čehož plyne, že shu- 
štění nasyceného roztoku měná se s rozměry krystalu, a sice bude pa- 
trně f(r) a tedy i r tím menší, čím větší ©; shuštění roztoku blíží 
se tedy čím více nasycení normalnému, čím větší krystaly. Důsledek 
ten zajisté překvapuje, neboť posud platí rozpustnost soli za neod- 
vislou od rozměrů krystalů. Podobně stoupati by musila temperatura 
tuhnutí roztaveného pevného tělesa. | 

Není-li v tekutině ani sledu pevné látky, bude L dle « téměř 
nekonečně veliké, a krystalisace bude naprosto nemožná. Libovolnou 
tekutinu lze však sotva chovati jinak než v nádobě z nějaké látky, 
a jelikož všecky látky chovají k sobě jistou přilínavost, mají tedy na 
vzájem též jistou energii potentialní jako částice látky stejnorodé, 
a tato může zastupovati místo enereie dané povrchem hotového kry- 


989 F. Wald 


stalu; tekutina z nedostatku styku s krystaly stejnorodými může tudíž 
krystalovati zajisté i na stěnách nádoby. Nalezá-li se v tekutině látka 
o značné přilínavosti k látce rozpuštěné neb roztavené, počne krysta- 
lisace přirozeně na jejím povrchu, a tu máme jednoduché vysvětlení 
známých zjevů, že na isomoriních látkách postupuje krystalisace 
zrovna tak, jako na látce stejnorodé. Nevyčerpali jsme posud dů- 
sledky podaných náhledů vzhledem k přesycení a přechlazení. Mysleme 
si, že do roztoku v? obecném smyslu silně přesyceného vložíme malin- 
kou částici schopnou spůsobiti krystalování, a dejme tomu, že krysta- 
lisace počala, že tedy roztok jest s důstatek nasycen, aby bez vypa- 
řování zastati mohl práci vzhledem k rozměrům vloženého krystalku 
se vzrůstem povrchu jeho spojenou. Vzroste-li průměr krystalku z « 
na «—- de, zmenší se nasycení, jehož by bylo zapotřebí k dalšímu 
růstu krystalu. Máme-li však větší množství roztoku, zmenší se shu- 
štění jeho vyloučením malinké částice vyloučené soli A dV = hax*. dx 
jen tak nepatrně, že lze to úplně zanedbati; pak má roztok přebytek 
potencialní energie, a krystalisace bude bez přetržení pokračovati tak 
dlouho, až vyloučí se z roztoku tolik soli, aby shuštění jeho kleslo 


na míru nutné koncentrace při dané velikosti povstalých krystalů. | 


Další krystalisace postupuje tedy, aniž by bylo třeba roztok vypařo- 
vati, a teprve po delší době nastane rovnováha. Zjev ten jest obecně 
známý. Podobně při přechlazené tekutině vybaví se vyloučením pev- 
ných částic na zárodku krystalovém tak málo tepla, že tekutina vzhle- 
dem k rostoucím krystalkům zůstává potud přechlazenou, pokud 
značná část její nestuhne. 

Rovnováha nastane tedy až tehdy, když nové krystaly dosáhnou 
rozměrů makroskopických, a temperatura, potažmo shuštění roztoku 
dostoupí mezí obyčejného tuhnutí, tedy obyčejného bodu tavení neb 


obyčejné koncentrace. V rovnici — h.f (r) možno přibližně polo- 


žiti f(r) — br, kde b jest přibližně stálé, a považovati tedy potencial 
přesyceného roztoku za úměrný úbytku vody 7 z roztoku normálně 
nasyceného. Pak jest zřejmo, že největší rozdíly v nasycení roztoku 
hledati jest při rozměrech krystalů co nejmenších, tedy při co nej- 
menším z; tu však musilo by i množství tekutiny býti obmezeno na 


míru nejmenší, a pokusy takové daly by se s nadějí na výsledek 


podniknouti jen pod drobnohledem. Přiznati musím, že za takých 
okolností bude as velice obtížno vystihnouti pokusem zde předpově- 
děnou závislost koncentrace na rozměrech krystalků. Předem jest 
patrno, že pod drobnohledem nelze pomýšleti na přímé určování kon- 


o on ho aa 


Příspěvek k theorii krystalisace. 283 


centrace; snad stačilo by na přesyceném roztoku určit souvislost kon- 
centrace s některou optickou vlastností, na př. barvou, neb lomivostí 
světla resp. úhlem totálního odrazu, a touto cestou pak zjistit kon- 
centraci malinkého množství roztoku pod drobnohledem krystalujícího. 


Ze známé okolnosti, že pevné látky vylučují se z tekutin z pra- 
vidla v krystalech, soudím (jak shora již dovozeno), že plochy kry- 
stalografické mají poměrné maximum kohaese, tedy minimum práce 
L; alespoň platí věta zde vyslovená pro -látky při vylučování se sku- 
tečně krystalující. Každá plocha povstalá spůsobem jiným, ku př. ro- 
zlomením krystalu, musí míti kohaesi menší, a má tudlž potentialní 
energii stačící na přeměnu v plochu krystalografickou. Úlomky kry- 
stalů v roztoku dostatečně nasyceném mohou tedy přeměniti se v kry- 
staly úplné. 


Uvažovali jsme shora rozpustnost krystalu, a nalezli ji závislou 
na rozměrech jeho. 


Úvahu tu lze v jistém ohledu gene- 4 B 
ralisovati. Budiž AB kolmý průřez nějaké 
plochy krystalu, a C bod té vlastnosti, že 
vzrůst či ubývání plochy krystalové děje 
se té chvíle ve směrech paprsků vedených 
z bodu toho. Kolmá vzdálenost bodu C 


od plochy AB budiž z; pak bude podobně ře 


jako dříve práce za jedničku soli získaná neb vynaložená rovna — 


a ta jest měřítkem koncentrace, již k vyloučení soli nejméně jest 
zapotřebí, když roztok vypařujeme, neb měřítkem koncentrace, již 
smí roztok na nejvýše míti, aby mohl povrch ještě rozpouštěti, sdělí- 
me-li roztoku příslušnou částici vody. Výraz ten jest tedy krátce 
měřítkem rozpustnosti, a ta závisí tudíž nejen na povaze plochy kry- 
stalové, nýbrž i na kolmé vzdálenosti © bodu ČC od plochy. Pozoru- 
hodno jest, že zmíněná práce bude negativní, leží-li bod C mťmo 
krystal, že tudíž nasycení vzhledem k ploše takové jest menší než 
normalní nasycení shora definované. Užil jsem theorie své také 
k rozboru zákonů, jevících se při kombinacích krystalografických 
ploch. Rostou-li všecky plochy kombinace tak, aby tvar celku zůstal 
geometricky podobným, tedy leží střed vzrůstu (bod C v hořejší úvaze) 
pro všecky plochy společně v geometrickém středu krystalu, a jelikož 
pak za normalních poměrů rozpustnost veškerých ploch musí býti 
rovnou, plyne z toho, že platí 


284 F. Wald 


z == 2 = Fa atd. 

s 20o 3 
z čehož následuje, že každé krystalografické ploše na určité látce 
přísluší určitá poměrná vzdálenost od středu, závislá pouze na kohaesi 
její. Vzájemné vyvinutí určitých ploch na kombinaci nepodlehá tedy 
náhodě, nýbrž každé kombinaci na určité sloučenině přísluší určitý 
habitus, jisté poměrné vyvinutí jednotlivých ploch, a sice závisí poměr 
ten na oka těch kterých ploch. 

Čím menší kohaese, čím větší tedy práce L s Po deník jejím 
spojená, tím dále od středu octne se příslušná plocha. Kdyby byl 
- vzájemný poměr obou prací Z, a £, přílišně veliký, nebude kombi- 
nace možna, neboť pak objímaly by plochy s větší povrchovou prací 
druhé plochy tak, že nikde nenastal by vzájemný průsek. Lehce se 
domyslíme, že v případě tom mají plochy s menší povrchovou prací 
větší pravděpodobnost vzniku, neboť plochy ty mají větší nasycení 
kohaese, a povstanou tedy přirozeně spíše než plochy s kohaesí menší. 

Pro kombinace teserální plyne z toho na př. pro oktaedr O 
S prací n a 00 0m $ páně L, 


V a 


podobně pro kombinaci Ó s prací I, a w 0 s prací L, 


DM 3 Mel. 
Každá skutečně možná kombinace má větší pravděpodobnost vzniku 
než jednotlivé tvary, z nichž se skládá, neboť při stejném obsahu 
vykazuje vždy menší povrchovou práci než tvary ryzé. 

Krystalografie jak známo nezná těchto ohledů; jí platí jen po- 
měr os téhož tvaru, kdežto poměr os tvarů rozdílných na témže 
krystalu zanedbává, a udává nejvýše, který tvar převládá. Myslím, že 
při pozorování skutečných krystalů nedá se upříti, že poměrné vyvi- 
nutí jednotlivých složek určité kombinace podlehá jistým pravidlům, 
která snodují se shora dovozenou větou. Ovšem nelze také upříti, 
že na krystalech větších často pozorovati značných nepravidelností, 
které dají se však z theorie mé dobře vysvětliti tím, že nasycení 
roztoků mění se již jen pranepatrně, jakmile krystaly dosáhly makro- 
skopických rozměrů, tak že pak další vzrůst krystalu velice podlehá 
nahodilým vlivům. 

Známé jsou však příklady, že tatáž látka dává ku př. buď kry- 
staly lupenkovité, povstalé převládáním pinakoidu neb hranolovité, 
na nichž pinakoid vyvinut jen velmi nepatrně. Podobné zjevy nelze 


Příspěvek k theorii krystalisace. 285 


asi přičítati více náhodě, a tu naskytla se mi domněnka, která by 
i případy takové vysvětlila. Z krystalografie známo, že jen takové 
tvary jsou možné, které dají se ze základního tvaru vyvoditi dle zá- 
kona o racionálních úsecích os. Máme-li tudíž na př. oktaedr, který 
protíná osy ve vzdálenostech 1:1:1, jest možný i tvar 2:1:2. 

Z toho soudím, že na př. možný jest 1 oktaedr 2:2:2, jemuž 
dle theorie shora líčené pak přísluší povrchová práce dvojnásob 
větší než oktaedru prvnímu. Domnívám se tedy, že tatáž krystalo- 
orafická plocha existovati může v rozličných stavech kohaese, a že 
jí pak přísluší jiná poměrná vzdálenost od středu krystalu, že však - 
vzdálenosti jakož 1 příslušné práce ty mezi sebou rovněž podlehají 
zákonu; že poměr jejich jest racionálný a jednoduchý. — Z vyložené 
theorie krystalisace plyne dále, že kombinace sestávající pouze ze 
dvou jednoduchých tvarů, tíhnou vždy k takovému složení, aby vzdá- 
lenosti ploch od středu stály v poměru jejich energie potentialní. 
Kombinace, složené z většího počtu ploch, zákonu tomu nepodlehají 
přísně, neboť lze z ploch jejich sestaviti nekonečný počet tvarů, které 
při stejném obsahu ale rozličném vyvinutí jednotlivých složek, mají 
celkem totéž minimum povrchové práce, tedy tutéž povrchovou ko- 
haesi. Ale při vzrůstu mění se tvar jejich tím způsobem, že blíží se 
tvaru normálnímu ; tvar ten tedy není jediný možný, ale jediný, který 
se dalším vzrůstem nemění, a proto jest nejstálejší. 

Vyložil jsem z předu důvody, z kterých považuji kohaesi ploch 
za sílu nikoliv ryze potentialní, nýbrž za thermodynamickou, složenou 
z energie tepelné a volné. Mnohé úsudky shora pronešené tratí velice 
na přesvědčivosti, považujeme-li kohaesi za energii ryze mechanickou, 
spolu však nastávají obtíže, které každou rozpravu o tomto předmětu 
činí nemožnou. Nikdo zajisté neubrání se přesvědčení, že krystal, 
nalézající se v roztoku nasyceném, působí jistou přítažlivostí na čá- 
stice rozpuštěné, a že tudíž předpokládané mnou síly na povrchu kry- 
"stalu skutečně existují. Kdyby však síla ta byla ryze mechanická, 
nikdy nedonutila by částici rozpuštěnou, aby ku krystalu přilnula, 
neboť neměla by na ni jiný účinek než tíže, působící na dokonale 
elastický míč; dovede jej přitáhnouti, nikdy však udržeti. Aby nastal 
zjev končivý, aby se tedy částice rozpuštěná s povrchem skutečně 
sloučila, musí se alespoň jistá Část vybavené enereie nutně objeviti 
vé formě tepla, jinými slovy, energie vybavená musí míti limitu tepla, 
a spadati tudíž pod vládu zákonů thermodynamických. 

Poznamenávám ještě dále, že dle theorie zde vyložené nemusí 
na tomže krystalu vyvinouti se všechny plochy téhož krystalografi- 


286 F. Wald 


ckého útvaru, neboť vztahy pro plochy ty vyvozené platí pro každou 
zvláště bez ohledu na to, kolikrát se na krystalu vyskytuje. Jest to 
okolnost, která snad mohla by nabýti jisté váhy při rozboru hemiae- 
drie a tetartoedrie krvstalů. Konečně připomínám, že touže cestou, 
jakou v hydrodynamice dovozuje se povrchové napjetí tekutiny, do- 
spěti musíme z náhledů vyložených k důsledku, že každá plocha kry- 
stalu způsobuje určitý tlak na krystal; myslím, že z okolnosti té 
dala by se snad vysvětliti cirkulární polarisace krystalů, na nichž 
objevují se plochy tetartoedrické bez stejné plochy na opáčné straně 
krystalu, neboť pak podlehá krystal jednostrannému tlaku, pocházejí- 
címu z ojedinělé plochy tetartoedrické. 

Nejnápadnější důsledek rozvinuté theorie jest zajisté předpově- 
děná závislost rozpustnosti či bodu tuhnutí na rozm ěrech krystalových 
a bylo by tudíž zajímavo nabýti alespoň přibližného číselného obrazu 
této závislosti. Není jej ovšem lehko získati, an neznáme limitu L 
povrchové práce, a pokusím se tudíž alespoň o hrubý odhad. 


Máme-li kostku ledu v jednom kubickém metru, zajisté dá se 
rozštěpiti pomocí dláta, do něhož uhodíme kladivem jeden kem těž- 
kým z výše 10 metrů padajícím. Na utvoření 1 m* povrchu stačí- 
tedy as 5 metrkilogramů, a veličina Z, která jest limitou, a sice 
minimum práce k cíli tomu nutné, bude daleko menší. 

K podobnému odhadu dospěti lze také jinou cestou. 


Průměrná vzdálenost molekul udává se při plynech asi na 
00001 millimetrů *). Myslíme-li si tedy, že kubický decimetr ledu 
rozdělíme kolmými řezy na malé kostky tím způsobem, aby na délku 
jednoho millimetru přišlo tisíc dílů, obdržíme 3000 m* nových řezů, 
a smíme s bezpečností tvrditi, že jsme tím kohaesi ledu daleko nevy- 
čerpali, neboť na kostku takovou přijde v plynu ještě as tisíc molekul, 
a v látce tuhé as dva tisícekráte tolik. Na roztavení jednoho kub. 
decimetru ledu potřebí as 72 cal — 30600 metr. kilogrammů. 


Dejme tomu, že na utvoření oněch 3000 m* nových řezů po- 
třebí jest celá tato práce (což patrně jest odhad ještě přes příliš vy- 
soký), dostaneme pro L na čtvereční metr rovněž as 5 metrkilogram- 
mů práce. 

Nalezli jsme příbližně a 

1 
a jest tudíž volná energie R za kilogram vody R= A (8, — 0) 


*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie, I. 2. pas. 625 (vydání z roku 1885). 


Příspěvek k theorii krystalisace, 281 


čili R aj 11 
7 
kdež A jest mechanická rovnomocnina tepla. 

Hledáme veličinu « ledového krystalu, jemuž přísluší bod tání, 
ležící na př. 1" C pod pravým bodem mrazu, za nějž položiti smíme 
obyčejný udaj 09 C, tedy 7, — 274; 
pak bude == 7 

1 
a jelikož A; = 80 cal., bude R = 125. 

Měříme Z v metrkilogrammech na čtvereční metr, pročež mu- 
síme nejen © ale také h měřiti v příslušných jednotkách, a položíme 
za váhu kubického metru ledu 4 — 9100 kgm. Na místě rovnice 


2L 
Z ho 
položíme = = MB 


= ře metru či hh millimetru 
02000 114 0 08) 
Aby dalo se postihnouti snížení bodu mrazu 0 jeden stupeň Cel- 
sla, nesměl by ve vodě nalezati se žádný krystalek ledu dosahující 
jednu sedmapadesátinu millimetru průměru. 

Podotýkám ještě jednou, že odhad veličiny L na pět metrkilo- 
grammů za čtvereční metr jest bezpečně příliš vysoký, tak že « pro 
jeden stupeň Celsia musí býti daleko menší. Zajisté dlužno uznati, 
že za takových okolností může zjev tuto z theorie vyvozený existo- 
vati, aniž byl posud vystížen. Mohl bych připojiti podobnou úvahu 
vzhledem k roztokům, která sice vede k podobným výsledkům, ale 
z nedostatku dát pro f (r) jest mnohem méně spolehlivou. 

Ku konci podotýkám, že ve výtečné učebnici obecné chemie od 
Ostwalda nalezl jsem v kapitole o přesycení roztoků krátkou úvahu, 
která rovněž vysvětluje přesycení povrchovou prací*). 


Na Kladně, dne 3. dubna 1889. 


tudíž 


*) Lehrbuch der allsemeinen Chemie, Ostwald I. pag. 731. 


HE) 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 


Sděluje Julius Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889. 


Část první. 


Studia o povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu jsou důležitá 
pro poznání komplikované povahy superfosfatů; dosavádní výzkumy 
chovají velice různé nálezy a právě tato okolnost mne přiměla k opět- 
nému studiu této zajímavé soli. 

Příprava monocaletumfosfatu. © Chemicky čistý dicalciumfosfat 
rozpuštěn byl v čisté kyselině fosforečné (sp. váhy 1:28, tajil 3129% 
P,O;) až do úplného nasycení. Získaná sůl sušena nad konc. kyse- 
linou sírovou, rozpuštěna ve vodě a roztok na vodní lázni odpařen 
až ku krystalisaci. Krystaly již dosti čistého fosforečnanu rozpuštěny 
na novo ve vodě, roztok sfiltrován, odpařen při 409 C na vodní lázni 
(odpařování trvalo 6 dnů). Vykrystalovaný monocalciumfosfat sušen 
na hliněné desce, pak filtračním papírem a konečně v sušárně při 
509 C po 6 hodin. Pak promýván preparát absolutním alkoholem 
a konečně etherem *), sušen předem nad kyselinou sírovou, pak v su- 
šárně při 709 C. Podobně počínali si pp. Hrlenmeyer, „Ueber Bildung 
und Zusammensetzung des sogen. sauren phosphorsauren Kalks“, Hei- 
delberg 1857., Býrnbaum, „Zeitschrift fůr Chemie“ 1871. S. 138. 
a Wattenberg, „Journal fůr Landwirthschaít“ 1879, až ke konečnému 
promývání. Jmenovaní autoři promývali za účelem odstranění volné 
kyseliny fosforečné preparat pouze étherem; přesvědčil jsem se však, 
že pouhým étherem se nám nepodaří zbaviti monocalciumfosfat volné 
kyseliny fosforečné stejně dokonale jako alkoholem. Tím si vysvět- 
líme též různé výsledky, k jakým dospěli jednotliví badatelé; praco- 
vali, jak dále ukážu, s preparáty, které tajily menší neb větší podíl 
volné kyseliny fosforečné a tato má značný vliv na povahu mono- 


*) Prodajný absolutní alkohol byl destilován s páleným vápnem. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 289 


| caleiumfosfatu. Krystalovaný“), mnou analysovaný monocalciumfosfat 
-byl sušen v proudu vzduchu ve zvláštním přístroji k váze konstantní. 


| Preparat číslo I. 5 gr rozpuštěno při teplotě 15—20? C vodou 
„ve 2000 em*. Roztok byl úplně čirý. 50 cm* okyseleno kyselinou dusi- 
| nou. sraženo solucí Sa atd. Získáno: 0-111 gr Mg,P,O, = 
(= 568%; P,O;. Dalších 100 cm* okyseleno slabě kyselinou octovou 
| a sraženo ammoniumoxalatem; získáno: 0:0554 Ca0 —= 22. 169 Ca0. 
|  Jiných 100 cm“ sraženo kyselinou sírovou a alkoholem i získáno: 
(0135 gr CaS0, — 22259/, CaO. Jelikož, jak Birnbaum konstatoval, 
| monocalciumfosfat žíháním za bubření v metafosforečňan vápenatý 
„se mění a kyselina fosforečná částečně prchá**), nelze vodu jinak 
| stanoviti, než za přidání žíhaného, úplně čistého kysličníku vápena- 
tého anebo olovnatého. 1 gr monocalciumfosfatu úplně vysušeného 
-v proudu vzduchu, žíháno bylo s CaO k váze konstantní (na 1 gr látky 
2 gr CaO). Nalezeno: 21529, H,O — (průměrné číslo 3 analys). 
Stanovené volné kyseliny fosforečné. © Erlenmeyer a Heinrich 
(Liebig's Annalen Bd. 190., dále Sitzungsberichte d. k. B. Akademie 
der Wissenschaften zu Můnchen 1872), Birnbaum i Wattenberg neur- 
čili volné kyseliny fosforečné, ač zajisté v jejich preparátech se nalé- 
zala, ve množství třeba jen skrovném. 
Volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečňanu lze 
| stanoviti dvojím spůsobem : 


a) použitím indikatoru methyl-oranže, 
b) vyloužením pomocí absolutního alkoholu. 


Roztok methyl - oranže se kyselým fosforečnanem vápenatým 
nemění, ale již 00015 gr volné kyseliny fosforečné ve 100 em“ roz- 
toku zbarví žlutý roztok cibulově, 0:003 gr krásně červeně. Použitý 
roztok indikatoru jsem si připravil následovně: V jednom litru desti- 
lované vody rozpustí se 05 gr methyl-oranže, a roztok se po 24 ho- 
dinách sfiltruje. K titraci užíval jsem přesně */,, n. louhu draselnatého. 

Prvé, nežli jsem přikročil ke zkoumání monocalciumfosfatu, vy- 
šetřeno bylo, jak správné výsledky methoda ta poskytuje. 

5-682 or kyseliny orthofosforečné chemicky čisté, specifické váhy 

1:280, zředěno bylo vodou v 500 cm?. 


*) Soustavy kosočtverečné, Dle Haushofera (Zeitschrift £. Kryst. 7. 265.) kry- 
staluje nejvíce ve © Po, »Pw, OP,. 
+*) V kelímku platinovém zjeví se nám sklovitá hmota metafosforečnanu vá- 
penatého, která dále žíhána propálí i kelímek. 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 19 


290 Julius Stoklasa 


100 em* toho roztoku titrováno za studena ; spotřebováno 50 em" 
velnoKOR 531. 3129070 

25 em* roztoku titrováno uranacetatem (1 cm? -— 00025 gr 
P,0,); spotřeba 35:8 em“ — 31:49 P,O;. 

25 cm* roztoku sraženo solucí molybdenovou, získáno 0:140 gr 
Me, P, OE o TE 


Nyní smíšen byl výše poznamenaný roztok kyseliny orthofosto- 


rečné s roztokem monocalciumfosfatu (preparat číslo I., obsahující 
pouze 0:35/;). : 
BO cm* roztoku monocalciumfosfatu (5 gr ve 2000 em* vody) 


nejevilo žádné reakce s indikatorem, neboť při tomto zředění obsa- © 


ženo bylo ve zkoumaném roztoku volné kyseliny fosforečné 00002 gr. 
Přičiněno nyní 50 em* roztoku kyseliny orthofosforečné ; spotřebováno 
25 em "o n. KOH—= 3129, P,O;. K přesnějšímu zkoušení a k patr- 
nější reakci rozpustil jsem monocalciumfosfat v menším množství vody. 

2 gr monocalciumfosfatu rozpuštěno ve 200 cm* vody. V upo- 
třebených 100 cm* roztoku se nalezalo 0:0035 gr volné kyseliny fos- 


forečné. 100 cm* tohoto roztoku smíseno s 50 cm* roztoku kyseliny 


orthofosforečné. Spotřeba "/;, n. KOH:26*2 em? — 312 —-0359/; P20,. 


Správnost methody dále dokázána byla analysemi prodajného 
kyselého fosforečnanu vápenatého, který vždy značnější množství volné 
kyseliny fosforečné tají. Preparát, koupený od firmy Merck z Darm- 
štatu, obsahoval dle úplné analyse části ve vodě rozpustné: 

P;05 (ve formě CaH4(PO%)5-H50)79300050:355 
P,O; (ve způsobě volné kys. fosforečné)*) . © 73, 


CaO dkě | AAV ek AV VS" ěh 196% 
BOJ 10 O Pa ned adbath Se Ain sve Poč OLAV ě sledy 
Ce: da MODA ok“ 18s © doaicí PASOK, sledy 


10 gr tohoto preparatu rozpuštěno ve 2000 cm? vody. 
Na 100 cm* roztoku spotřebováno: 5'1 cm* "44 n. KOH= 729%, 
PO; ve způsobě volné kys. fosforečné. 
Na 200 em? roztoku spotřebováno: 102 em* '4;, n. KOH= 72% 
P,O; ve způsobě volné kys. fosforečné, 
- Na 50 cm? roztoku spotřebováno: 2:6 cm? '$, n. KOH= 73%, 
P,O; ve způsobě volné kys. fosforečné. 
D0 em* roztoku kyseliny fosforečné smíseno se 100 cm* pozna- 
menaného právě roztoku a hned titrováno. Spotřebováno 4, norm. 
KOH : 302 cm? — 312 + 73%, volné kyseliny fosforečné. © Vidno 


*) Dtanovena též absolutním alkoholem. 


A 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 291 


z výsledků zde poznamenaných, že titrací za upotřebení methyloranže 


| lze volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu vápena- 
- tého správně stanoviti. 


Druhý způsob, kterým lze určovati volnou kyselinu fosforečnou 


© vedle monocalciumfosfatu, zakládá se v loužení absolutním alkoholem 
© (předestilovaným se žíhaným kysličníkem vápenatým); i takto lze zí- 


skati správných výsledků, pak-li přesně vyhovíme veškerým nutným 
v té příčině podmínkám. 
Monocalciumfosfat vysušíme v proudu suchého vzduchu k váze 


| konstantní, pak jej třepáme s čerstvě destilovaným absolutním alko- 
hoholem při maximalní teplotě 209 C asi dvě hodiny (2'5 gr monocal- 


ciumfosfatu s 500 em“ alkoholu). Čirý roztok sfiltrujeme a filtrat 
odpařujeme za přidávání vody, až veškerý alkohol prchne. 


Připomínám zřejmě, že absolutní alkohol monocalciumfosfat ne- 
rozkládá, ač mnozí badatelé tvrdí opak. Pracovali buď s vodnatým 
alkoholem a S nevysušeným monocalciumfosfatem anebo digerovali 
teplým alkoholem a možná též, že upotřebili monocalciumfosfat sušený 
při 1009 C, při které teplotě ztrácí monocalciumfosfat pouze jednu 
molekulu vody *). Uvedené doklady přesvědčí dostatečně, že absolut- 
ním alkoholem získáme resultaty spolehlivé. 


A. Monocalciumfosfat tajil 0:0729/; volné kyseliny fosforečné. 

5 gr digerováno s 500 cm“ absolutního alkoholu. 400 cm* roz- 
toku odpařeno a vodný roztok titrován "p n. KOH. Spotřebováno 
04 em* — 00719; volné kyseliny fosforečné. 

5 gr digerováno s 500 cm* absolutního alkoholu. 400 cm* alko- 
holu odpařeno, vodný roztok okyselen kyselinou dusičnou, kyselina 
fosforečná vyloučena solucí molybdenovou atd. Nalezeno 00046 gr 
Mg, P,0, = 007249, P2O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

Zbylý monocalciumfosfat po loužení absolutním alkoholem, po- 
zorně byl vysušen v sušárně při 60? C, pak uschován pod exikato- 
rem; odváženo 25 gr a zředěno vodou na 500 cm*. V roztoku ne- 
bylo lze dopátrati ani stopy volné kyseliny fosforečné, 


B. Monocalciumfosfat tajil 0:359/, volné kyseliny fosforečné. 


Odváženo 31115 gr monocalciumfosfatu, digerováno s 500 cm* 
absolutního alkoholu atd. 250 cm* odpařeno, okyseleno kyselinou 


*) O vlastnostech uvedených pojednám ve druhé stati. 
19* 


292 Julius Stoklasa 


dusičnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0:0091 gr Mg, 
P,0, — 0359; P4O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

250 cm* odpařeno a titrováno. Zpotřebováno "1+ norm. KOH = 
= 08 cm? = 03694 P,O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 


C. Jiný preparat mnou připraveného monocalciumfosfatu. Odvá- 
ženo 6:308 gr, digerováno s 500 cm* absolutního alkoholu atd. 250 
cm* odpařeno, nakyseleno, sraženo solucí molybdenovou atd. Nale- 
zeno: 00205 gr Mg, P,0; — 0419, P4O; ve způsobě volné NÍ 
fosforečné. 


Dalších 250 cm* odpařeno a titrováno; spotřebováno "/, n. 
KOH — 19 cm? — 0439; P,O, ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 
Zbylý monocalciumfosfat po loužení, vysušen byl při 609 C a za 
nepřístupu vlhkého vzduchu vpraven byl ve váze 5107 gr ve 1000 cm* 
vody. Volnou kyselinu fosforečnou jsem v roztoku více nekonstatoval. 


D. Jiný monocalciumfosfat, opět mnou připravený, tajil 0:037"/; 
P,O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

25365 gr digerováno s 500 em* absolutního alkoholu, tekntina 
sfiltrována a za uvedeného postupu titrována "1+ n. KOH. Monocal- 
ciumfosfat zbylý po loužení velmi pozorně sušen při 609 C a ve váze 
2-486 gr na novo digerován 500 cm“ absolutního alkoholu po 6 ho- 
din. Filtrat odpařen a nenalezeny ani sledy kyseliny fosforečné. Mo- 
nocalciumfosfat opět vysušen a rozpuštěno 2103 gr v 500 cm? vody. 
Volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. 


E. 5 gr monocalciumfosfatu od firmy Merek v Darmštatu dige- 
rováno s 500 cm* absolutního alkoholu a postupováno jak právě 
poznamenáno. 100 cm* roztoku odpařeno a titrováno ";, n. KOH. 
Spotřeba 10:2 cm* — 7249; P,O, ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

100 cm? odpařeno, okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos- 
forečná vyloučena solucí molybdenovou. Nalezeno 0115 gr Mg, P,0, = 
1359, P4O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 


2:5 gr vylouženého absolutním alkoholem monocalciumfosfatu 
rozpuštěn ve 500 cm* vody. V roztoku volná kyselina fosforečná 
dopátrána nebyla. : 

Monocalciumfosfat vyloužený absolutním alkoholem obsahoval 
po okamžitém vysušení a rozpouštění ve vodě jen tak skrovné množ- 
ství volné kyseliny fosforečné, že nebylo lze ji kvantitativně stanoviti 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 399 2% 


Pak-li ale ponechán byl v ucpané láhvi, vždy po několika dnech, 
jevilo se skrovné množství volné kyseliny fosforečné, 

Preparát číslo II. vyloužen byl absolutním alkoholem, pak 
zvolna sušen při 609 C a uschován v exikatoru po 2 hodiny. Jeden 
gram rozpuštěn ve 200 cm? vody. Volná kyselina fosforečná dopá- 
trána nebyla. 5 gr preparatu skoumáno poznovu po 6ti dnech a sice 
2D gr třepáno s 500 cm* alkoholu; nalezeno volné kyseliny fosfo- 
rečné 00469. 

Po 30 dnech skoumán opět preparát týž na volnou kyselinu 
fosforečnou a nalezeno 00509, P,O; ve způsobě volné kyseliny fos- 
forečné. 

Preparat čís. III. Monocalciumfosfat vyloužen absolutním alko- 
holem, pak zvolna sušen při 609 C a uschován v exikatoru 2 hodiny. 
Jeden gram rozpuštěn ve 200 cm* vody. Volná kyselina fosforečná 
dopátrána nebyla. 2:5 gr louženo poznovu absolutním alkoholem ; 
takézde volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. Po 10 dnech opět 
skoumán monocalciumfosfat, a shledáno: 0:069/, volné kyseliny fosfo- 
rečné, po 60 dnech shledáno totéž množství. Monocaleiumfosfat se 
tedy více nerozložil. 

Nemálo zajímavé jest další pozorování, rozkládá-li absolutní 
alkohol monocalciumfosfat průběhem delšího působení. 


Preparát číslo II. 2-5 gr monocalciumfosfatu třepáno bylo občas 
po 24 hodin s 500 cm* absolutního alkoholu; nalezeno 0429; P;O; 
ve způsobě volné kyseliny fosforečné. Rozklad se tudíž nezjevil. 

2-5 gr téhož preparátu třepáno bylo častěji po 10 dnů s 500 cm“ 
absolutního alkoholu v dobře ucpané láhvi; nalezeno 046%; P,O, 
ve způsobě volné kyseliny fosforečné. I zde tudiž nenastal rozklad. 

2-5 gr téhož fosforečnanu třepáno s 500 em* absolutního alko- 
holu po 30 dnů za teploty 15—209% C v dobře ucpané láhvi; nalezeno 
0409 PO; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. Opět žádný rozklad. 

Ve všech případech, kdy loužen byl monocalciumfosfat absolut- 
ním alkoholem čerstvě připraveným za teploty 15—209 C v dobře 
ucpané láhvi, zachoval preparát svůj lesk a nebylo lze pozorovati 
ani nejmenších sledů vyloučeného snad dicaleiumfosfatu. Výsledky 
získané dokazují, že alkohol monocalciumfosfat nerozkládá, šetří-li 
se udaná pravidla. Sušený toliko při 1009 C monocalciumfosfat se 
alkoholem rozkládá, též teplý alkohol rozštěpuje kyselý fosforečnan 
vápenatý v dicalciumfosfat a volnou kyselinu fosforečnou. Vodnatý 


294 Julius Stoklasa 


alkohol rozkládá jej okamžitě, jak již pozorovali Erlenmeyer a Birn- 
baum. — 

Úplný rozbor preparatu č. II. Volné kyseliny fosforečné nale- 
zeno 042%, P;O,. Dále rozpuštěno 5 gr při 159 C vodou v 1000 cm?. 
Roztok byl po dvouhodinném třepání úplně čirý i nalezeno v něm 
56:89, P20;, 22189% Ca0 (sráženo z octového roztoku šťovanem 
amonatým, vážen CaO) resp. 22-299, Ca0 (srážen ve způsobě síranu 
vápenatého). Vody shledáno 21709. 


Preparat číslo III. 10 gr rozpuštěno, jako za poměrů dřívěj- 


ších, při teplotě 15—20? C ve 2000 cm* vody. Po půlhodinném tře- 


pání jevil roztok slabounké zakalení. Jelikož volné kyseliny fosfo- 


rečné nalezeno bylo 0:079/,, jest na snadě se domnívati, že vznikl- 


rozklad a zákal pochází od vyloučeného dicalciumfosfatu: CaH;P,O,; 
= CaH;PO; — H;PO,. Sedlinka sebrána na sušeném při 1109 C 
a váženém filtru, promyta studenou vodou a sušena při 110% C 33 
hodin. 

Nalezeno 0006 gr sedliny, čili 0:06/,. Sedlina byla jemně práš- 
kovitá, pod mikroskopem jevila se složená z drobných hranolků sou- 
stavy kosočtverečné. Soudím, že to dicalciumfosfat, vzniklý již při 
přípravě preparatu (loužením vodnatého ještě monocalcium fosfatu 
absolutním alkoholem) a zachycený velmi spoře na krystalech kyse- 
lého fosforečnanu. © Dicalciumfosfat jest těžko rozpustný ve vodě 
a sice dle Birnbauma rozpouští 1000 dílů vody 0135 dílů dicalcium- 
fosfatu *). 

Konal jsem též pokusy o rozpustnosti dicalciumfosfatu ve vodě 
a shledal jsem čísla mnohem menší než-li Birnbaum. Pro nás má 
zajímavosti následující experiment. 1 litr filtrovaného roztoku mono- 
calciumfosfatu (10 gr ve 2000 cm“ vody) smísen se 0'3 gr chemicky 
čistého dicalciumfosfatu, mnou připraveného. Váženým filtrem kalný 
roztok zfiltrován a sedlina promyta, až nebylo lze dokázati monocal- 
ciumfosfatu. Po vysušení vážen opět filtr a nalezeno 0275 gr dical- 
ciumfosfatu. Rozpustilo se tedy 0:025 gr. Pokusy tyto byly opako- 
vány a nalezeno, že z 03 gr dicalciumfosfatu zbylo nerozpuštěno 
0272, 0276, 0274. Uvážíme-li tato fakta, musíme připočítati k nale- 
zenému kvantu 0006 gr ještě 0.026 gr, tedy celkem 0032 gr. 

Množství toto ovšem žádného vlivu nemá při analysi monocal- 
ciumfosfatu, ale významné jest při studiu o rozpustnosti monocal- 


*) Jahresbericht 1858. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 205 


| ciumfosfatu ve vodě. Absolutním alkoholem určeno 0:079/, P,O; ve 

| způsobě volné kyseliny fosforečné, 

| Uplný rozbor preparatu č. III. 5 or rozpuštěno ve 1000 cm* 
vody. 50 cm* roztoku okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos- 

| forečná vyloužena solucí molybdenovou. Nalezeno 0:22 gr Mg,P;,0, 

| =56329, P,0;. Dále nalezeno 22-319, CaO a 21:18% H,O. 


Preparát číslo IV. Absolutním alkoholem určeno 00379; P;O; 
„ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 5 gr rozpuštěno vodou v 1000 
cm*. Roztok nezjevil nejmenšího zakalení. Nalezeno 5656% P,04, 
(22349, Ca0 a 21249, H,O. 

Tento preparat, jak vidno, choval pramalé množství volné kyse- 
| liny fosforečné, která v drobných krystalech zadržena byla. 


Preparát číslo V. Absolutním alkoholem nalezeno 0014% PO; 
„ve formě volné kyseliny fosforečné. Dále rozpuštěno 5 gr vodou 
v 1000 cm? a nalezeno 56-689, P,O,, 22-369, Ca0 a 21539, H;O, 

Stopujme nyní celková složení jednotlivých preparátů. 

Z předchozího vysvítá, že monocalciumfosfat vždy v sobě obsa- 
huje skrovné množství volné kyseliny fosforečné, ku které na počátku 
úvahy vytknutí badatelé nepřihlíželi. V některých případech pak pre- 
parat v sobě obsahovati může též skrovný podíl dicaleiumfosfatu (č. 
PA 05 5) 

Analysované mnou preparaty vykazovaly následující složení: 


Preparat číslo I. II. III. IV. V. 
Ca0 22-25 22-14 2231 22-34 22-36 
P,O; 56:80—0-35 ron.P;0; 56:80—0:42 56:32—0:07 56:56—003 56:68—0:014 
E70.21:52—0:13 21'70—0:16 21:23—002 21:24—0:01 21:53—0:00 
10057 10064 99:86 10014 10057 


Odečtením volné kyseliny fosforečné dospějeme k analytickým 
výsledkům, sestaveným v následující tabuli vedle analytických resul- 
tatů jiných badatelů a theoretického složení čistého kyselého fosfo- 
rečnanu vápenatého CaH,(PO,),.H,O. (Viz tabulku I. na str. 296.) 


Další bádání o povaze monocalciumfosfatu rozděleno v tyto statě: 
I. Hygroskopická vlastnost monokalciumfosfatu. II. Rozpustnost mono- 
calciumfosfatu ve vodě. III. Působení tepla. IV. Působení alkoholu 
a etheru. V. Působení tricalcium- a dicalciumfosfatu ve monocal- 
ciumfosfat. VI. Působení síranu a uhličitanu vápenatého ve mono- 
caleciumfosfat, VII. Působení solí hlinitých, železnatých a železitých. 


296 Julius Stoklasa 


Tabulka I 
| SSM | 5 Vlastní rozbor 
sa5|s88| 8 (88, : 
HS | 38 = B © |Preparat|Pr zepěra) Preparat|Preparat E SoDAE at 
ETNA z (E čís. IL. | čís. čís. III. | čís. IV. | čís. V. 
> 


CaO | 2222|22-19| 223 |22-29| 22:25 | 2214, 2231| 2234| 2236 
P,0;| 56:35 |55:82| 56:8 |56'10| 50:45 | 56'38| 56:25 | 5653 | 5667 
HO | 21:43|2200| 216 |21'51| 21:39 | 2154, 2121| 2123| 2153 


I. Hygroskopická vlastnost monocalciumfosfatu. 


K. Birnbaum a A. Packard*) tvrdili, že monocalciumfosfat jest 
velice hygroskopickým a odvodili z nálezu svého časté diference při 
analysích superfosfatů. Erlenmeyer**), opakovav experimenty K. Birn- 
bauma, shledal, že nálezy obou poznamenaných chemiků spočívají na 
pochybném pozorování a prohlásil, že monocalciumfosfat hygroskopi- 
ckým není. V uzavřeném prostoru, nasyceném vodnémi parami, na 
váze sice přibývá, ale na obyčejném vzduchu opět původné váhy nabyde. 
Výrok Erlenmeyerův povzbudil K. Birnbauma ***) k opětným rozsá- 
hlejším pozorováním, která stvrzují dříve nalezená fakta v míře pře- 
kvapující. Tak udává autor, že 1339 gr monocalciumfosfatu (prý 
chemicky čistého, obsahujícího dle analyse Birnbama 56:49, P;0;)+) 
během 7 dnů absorbovalo 0*2 gr vody — 1499, v obyčejném vzduchu 
březnovém. Dalšími výzkumy shledal, že kyselina fosforečná klesne 
ze 564 procent na 47:69/, v monocalciumfosfatu, vystaveném působení 
vzduchu v měsíci březnu a dubnu i tvrdil tudíž opětně, že chemicky 
čistý monocalciumfosfat jest sloučeninou velice hygroskopickou. Náhled 
páně Birnbaumův byl všeobecně přijat a monocalciumfosfat čítán byl 
mezi sloučeniny hygroskopické. 

Moje výzkumy nesouhlasí s pozorováním Birnbauma a Packarda, 
neboť shledal jsem, že chemicky čistý monocaletumfosfat mená hygro- 
skopickým. 

4258 gr chemicky čistého preparátu číslo V. postaveno byla 
meziokna a poklopeno 2litrovou kádinkou s výlevkou, by vzduch © 
dostatečného přístupu měl. Od 1. února t. r. do 9. března byla 
každého dne váha vyšetřována a současně temperatura a vlhkost 


*) Zeitschr. Chem. 1871—137. Jahresbericht 1872. 

**) Verhandlungen der math. phys. Classe d. k. bayer. Academie 1872. 
***) Berichte der deutschen chem. Gesellschaft zu Beřlin 1873. 898. 

+) Volnou fosforečnou neurčil. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 297 


| vzduchu zaznamenány. Průběhem celé té doby, kdy kolísala teplota 


vzduchu mezi okny od 42 do +539 C a vlhkost mezi 75—94, kon- 
statován byl maximalný přírůstek na váze 0199, (0'06—0:19). 

Pozorování rozšířeno bylo i na monocalciumfosfat, obsahující 
v sobě volnou kyselinu fosforečnou a sice s 999, volné H;,PO,. Tento 
preparat položen byl vedle poznamenaného preparatu číslo V. a vážen 
každého dne od 1. února až do 9. března 1889. Odváženo bylo pů- 
vodního preparátu 5'055 gr. 


vláhy vláhy 

Dne 2. naváženo 5-100 gr., přibral tudiž 0:899/, Dne 18, narážeo 5-399 gr., přibral tudíž 6-89, 
EU ÁDAIS ZARAKONCZA REV RADOU NA ský 
» 4 » 5250 » » 59 » » 22. » 5409 » » 70 » 
» 9. » 5255 » » 59 » » 23. » 5409 » » 70 » 
» 6. » 5353 » » D8 » » 24. » 9410 » » (0 » 
(s » 5355 » » 59 » » 20. » 5:423 » » 12 » 
5360" „060% +. L. odážm 5430 53 PAN VŽBK 
» 9. » 9302 » » 60 » » 2. » 5439 » » 15 » 
R 0003 4 AUNO:O JM 09 0 Do Koná LA 
» 12. » 9368 » » 61 » » k » 5505 » » 89 » 
» 15. » 5369 » » 61 » » 5. » 5511 » » 9-0 » 
E150 5384, ze 40105 VN SSE 200 PA 01806 
OM O D98; MAG O 028 W 


Preparát přijímal vzdušnou vláhu, až počal se rozplývati. 

Z vytknutých čísel zračí se, že ve vlhkém vzduchu březnovém 
a únorovém absorboval chem. preparát čistý maximalně as 029; vláhy, 
kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou absorboval za těchže 
poměrů velmi značné množství vláhy, a sice za 97 dnů 99%. 

Dáta tato skýtají zajímavá objasnění různých povah superfos- 
fatů. Jest známo, že některé superfosfaty zůstávají velmi suché, jiné 
opět snadno ve vlhkém vzduchu vlhnou. Vytknutá pozorování nás 
poučují, že toto rozdílné chování závisí na množství volné kyseliny 
fosforečné. Superfosfaty, vyrobené kyselinou sírovou 509 Baumé, tají 
čtyř- až pětkráte více volné kyseliny fosforečné než superfosfáty, při- 
pravené rozkladem kyselinou sírovou 60% B. Tato vlastnost, která 
jest velevýznamnou při analysi vzorků superfosfatů, byla dosud úplně 
nepovšímnutá. Nápadné v té příčině chování jeví disuperfosfaty (0b- 
sahující v sobě 30—409, rozpustné kyseliny fosforečné), vyrobené 
kyselinou fosforečnou, 50—559 Baumé (obsahuje 45—479/, rozpustné 
P,O:5); tyto obsahují pranepatrné jen množství volné kyseliny fosfo- 
rečné a skutečně zůstávají velmi suché v každé povětrnosti, 


298 Julius Stoklasa 


Dále bylo vyšetřováno, kterak se chová monocalciumfosfat ve 
vytopené místnosti laboratoria; průměrná teplota vzduchu byla tu 
15—209 C. Během 14 dnů monocalciumfosfat neabsorboval nižádné 
vláhy. Odváženo bylo 53695 gr původního preparatu; od 16. do 
30. ledna kolísala váha mezi 5:3695—5-3684 sr. Vidno, že mono- 
calciumfosfatu nejen na váze nepřibylo, ale že pranepatrné množství 
(0:0006 gr) vody prchlo. Dále vložen byl monocalciumfosfat pod 
skleněný zvon nad misku s vodou. 


Během 24 hodin přibral preparát vláhy 089; 


» 48 » » » » 1 : 1 » 
» ď 2 » » » » 1 ; 2 » 
» 9 6 » » » » 1 ; 2 » 
» 1 2 0 » » » » 1 ; 2 » 


Za 10 dnů určeno vláhy: 1:359;, za 20 dnů: 2-43%/, a za 30 dnů: 
409,. Není tudíž chemicky čistý monocalciumfosfat tak hygrosko- 
pickým, jak Erlenmeyer i Birnbaum udávají. Za podmínek právě 
poznamenaných (pod zvonem nad vodou) choval se monocalciumfosfat, 
obsahující 9:99, volné kyseliny fosforečné, následovně: 


Během 24 hodin přibral vláhy 24%, 


» 48 » » » 36 » 
» 72 » » » 42 » 
» 96 » » » 5:8 » 
» 120 » » » 79 » 
Za 10 dnů určeno vláhy 97%, 

» 20 » » » 12:5 » 

» 30 » » » 154 » 


Monocalciumfosfat, obsahující volnou kyselinu fosforečnou, jest 
tudíž velice hygroskopickým; absorboval za stejných okolností téměř 
4kráte více vláhy než preparát úplně čistý. 

Oba preparáty, jimiž právě poznamenané pokusy byly prove- 
deny, přenešeny v místnost chráněnou před prachem, ve které teplota 


kolísala mezi 15 a 209 C, aby poznáno bylo, kterak opět vláhy ztrá- 


cejí. Chemicky čistý preparát (číslo V.) po 3 dnech nabyl původní 
váhy, kdežto preparat s volnou kyselinou fosforečnou ztrácel vláhu 
velmi zvolna i tajil ještě po 10 dnech 889%, po 15 dnech 8439, 
a po 20 dnech 8:14% vláhy. 

Zajímavé jest, že přítomnost vody ze vzduchu přijaté nezavdá 
podnět k rozkladu monocalciumfosfatu. Oba preparaty vysušeny byly 
pozorně v sušárně při 809 C k původní váze a pak uschovány v exsi- 


-— 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 299 


katoru. Po vypuzení vláhy a loužení absolutním alkoholem nezjevily 
více volné kyseliny fosforečné než-li původně obsahovaly a sice 


monocalciumfosfat chemicky čistý . . . « « + « 009005 
monocalciumfosfat s volnou kyselinou fosforečnou 99 „ 


a) Vliv páry vodné v monocalečumfosfat. 


Přes 2507 gr monocalciumfosfatu, na loďce ve skleněné rouře 
uloženého, veden byl proud horké (80—859 C) páry vodní. Po 30 
minutách byla loďka osušena a vážením nalezeno: 2713 gr 829, 
vláhy. Po vysušení při 809 C, vychladnutí v exsikkatoru a loužení 
absolutním alkoholem nalezeno 0'75%/, volné kyseliny fosforečné, což 
nasvědčuje, že se monocalciumfosfat za těchto poměrův rozkládá. 

Na základě vlastních výzkumů o hygroskopické povaze monocal- 
(ciumfosfatu soudím, že p. Birnbaum nepracoval s čistými preparáty 
a že preparát jeho obsahoval nejméně 29, volné kyseliny fosforečné. 

Preparát číslo V. tajil pouze 00149, volné kyseliny fosforečné, 
— ale guantum tak nepatrné nemá žádného vlivu. Monocaletumfosfat, 
jak z pokusů jsme zřeli, jest stálým na vzduchu. Provedený s pre- 
parátem č. III. (0:079/, volné kyseliny fosforečné) výzkum skýtal dáta 
souhlasná s výsledky výzkumu preparátu číslo V. 

Pouze preparáty číslo I. a II. absorbovaly větší měrou páry 
vodní ze vzduchu. Když dostoupila vlhkost hygroskopická u prepa- 
rátu číslo V. 0:199/, nalezeno u preparátu číslo III, 028%, u I. a II. 
(tajily 0:49; volné kyseliny fosforečné) 0:999/,. Obsahuje-li tudíž mo- 
nocalciumfosfat více než 0:19, volné kyseliny fosforečné, jest již 
patrně dosti hygroskopickým. 


20. 


Molekulárná váha rhamnosy. 


Předložil Otakar Šule, dne 12. dubna 1889. 


Molekulárná váha rhamnosy stanovena methodou Raoult-ovou ve 
vodném roztoku. Za příčinou orientace v methodě stanovena dříve 
molekulárná váha dextrosy. Pokusy daly tato čísla: 


Dextrosa : Rhamnosa: 
C, H,, 0, = 180 O, B,,0,— 182 

P D M P D M 
0482 0065. 141 0542 0071. 145 
0841. 0102 157 0070. 147 
0113. 141 1019. 0130. 149 

1512. 0185. 156 2157. 0244. 168 
0174. 165 49450503. 187 

1975. 0200. 187 0478 198 


P značí procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí 
rozpustidla a roztoku, M molekulárnou váhu. 
Jest tedy molekulárná véha rhamnosy C, H;,O;.H,O0.— 182. 


Laboratoř chemie org. vys. školy technické. 


is 
Molekulárná váha kyselin řady C,H;, ,0,. 


Předložil Otak. Šule, dne 12. dubna 1889, 


Jest zvláště nápadné, že kyseliny řady olejové vrou sice asi při 
týchž teplotách, jako kyseliny řady mastné o stejném počtu atomů 
uhlíka, tají však teprvé mnohem výše než korespondující kyseliny 
řady mastné. Příčinou rozdílů v bodech tání bývá zhusta nestejná 
molekulárná veličina látek ve stavu pevném. Dalo by se tedy souditi, 
že příčina uvedeného zjevu spočívá ve větších fysikálních molekulách 
členů řady C)H>, +0;, kteří majíce dvojnásobné vazby, pdotno se po- 
lymerisovati mohou.*). 

Pokud tato domněnka jest oprávněna, mělo rozhodnouti stano- 
vení molekulárných veličin methodou Raoult-ovou. 

Váha molekulárná dána jest tu vzorcem: 

/e 
D, 


3 


M—K 


kde P jest procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí 
rozpustidla a roztoku. Hodnota konstanty užita jest pro kyselinu 
octovou 43, pro vodu 19, pro benzol 49. 

Zkoušeny byly kyselina krotonová, chlorokrotonová a chloriso- 
krotonová. 


I. Rozpustidlo kyselina octová **). 
1. Kyselina krotonová CH.. CH — CH.CO,H; M=86. 


P D M 

0:595 0*302 85 
0-290 s 
0:380 78 


*) Viz o tom B. Raýman, Chemie theoretická str. 87. 
**) Kyselina octová užitá ku pokusům č. 1. a 3. tuhla asi při 14, kyselina 
užitá ku pokusu č. 2. tuhla při 15-9%, 


302 


P 
0:961 


1282 

1617 

2920 
2. Kys. chlorokrotonová. 
CH, .CH= CCI.C0,H 


P D M 
0-364. (0130. 120 


0135 "116 
1085 0380 | 123 
0380 | 123 
1885 0660 | 123 
0632 | 129 
2481. 0900. | 119 
0:880 | 121 


I. Rozpustidlo voda. 


Kys. krotonová M = 86, 


P D M 
0508 0112 | 86 


0112 86 
1001.. 0246 1 
0228 83 
32602 | 0698 89 
0:698 89 
0703 88 


5.811 roztok «přesycen 


Otakar Šulc 


D 
0510 
0515 
0:700 
0702 
0:970 
0872 
1'540 
1.680 


M= 1204 


M 
81 
81 
19 
19 
„2 
90 
82 
15 


3. Kys. chloroisokrotonová. 


CH, = CG.CH,.CO,H 


VP 
0312 


0:624 


1217 


1622 


D 


0*105 
0-100 
0-205 
0-195 
0-480 
0-386 
0:645 
0-645 


M 


128 
134 
131 
138 
109 
136 
108 
108 


III. Rozpustidlo benzol. 


Kys. krotonová M = 86. 


P 


0:607 
1:01 


221 


331 


424 


D 


0*200 
0:320 
0:330 
0:680 
0750 
1:020 
1.040 
1:350 
1:360 


M 


149 
154 
149 
159 
145 
159 
156 
154 
153 


Kyselina chlorokrotonová pro svou skrovnou rozpustnost ve vodě © 


zkoušena býti nemohla. 


Molekulárna váha kyselin řady CnH2n—202. 303 


-Z provedených pokusů jde na jevo, že kyselina krotonová exi- 
stuje rozpuštěná ve vodě neb kyselině octové jakožto molekuly C,H.O, 
kdežto v roztoku benzolovém má molekuly dvojnásob tak velké. Pří- 
činu toho hledati jest v tom, že voda a kys. octová štěpí svým vlivem 
chemickým molekuly kys. krotonové, které benzol chemicky ku kyse- 
lině krotonově úplně netečný nechává neporušeny. 

Můžeme tedy míti za to, že kyselina krotonová ne-li též ve 
stavu pevném, tož aspoň rozpuštěna jsouc v benzolu má molekuly 
(© ano 

Kyselinu angelikovou, tyglinovou a akrylovou podrobíme zkoušce, 
jakmile nám budou v čisté formě k disposici. 


Laboratoř chemie org. při c. k. vys. škole technické, 


22. 
Písecký Bertrandit. 


Předložil Karel Vrba dne 12, dubna 1889. 


(S 1 dřevorytem.) 


Na bertranditu pozorována byla několikerá dvojčata. Na krystalech 
z Barbin, které jsou dle plochy g9* (010) coPěó (nebo dle postavy 
mnou navržené c (001) of*) tence tabulkovité, pozoroval Des Cloi- 
zeaux dvojčata, vytvořená dle plochy g*(130) ooPŠ (plocha f (101) Pos 
dle postavy mé). Úhly dvojčatné Des Cloizeauxem měřené jakož 
1 z mého poměru parametrů počítané jsou tyto: 


Postava Des Cloizeaux-ova Postava Vrbova 
počítáno: měřeno: 
g' (010) : (g") (010) | 1199211/" 119954 <(001): (c)(001) 
h! (100) : (4) (100) — 60 38%/,' 60 6 a(100): («)(100) 


g'(010): (k*) (100) 150382" 150 6. c(001): (a) (100) 
g' (010) :(g*) (I30) 1494037 14957. <(001): (F) (T01) 


Bertrand uvádí z téhož naleziště dvojčata se zapuklým úhlem 
as 609, jimž patří rovina dvojčatná e':(031) 3 Pšs**) (dle mé postavy 
d(045) */„ Pě6). Nelze o tom pochybovati, že i v tomto případě byla 
individua dvojčatná dle plochy g* (010) oP% (c(001) oP dle postavy 
mé) tabulkovitě vyvinuta, kterýž typus jest na krystalech z Barbin 
nejobyčejnějším, kdežto krystaly, které jsou habitu Petit Port-ského, 
Píseckého a Mt. Antero-ského jsou velikou vzácností. 

Majíce tuto okolnosť na mysli obdržíme počtem pro zmíněné 
dvojče — 

Bertrand Vrba 
g*(010):(g")(010) 121926" c(001): (c)(001) 
p(001): (p)(001) 58 34" b(010):(b)(010) 


*) Viz tento věstník 1888. 557. 
**) Bulletin de la Société minéralogigue de France 6. 1882. 252. 


Písecký Bertrandit. 905 


Penfield pozoroval na jednom dvojčeti bertranditu z Mt. Antero 
zapuklý — skutečný — úhel ploch spodových 


e(001):(c)(001) | 61952' 


a uvádí za plochu dvojčatnou Bertrandovo e'*(031)3Pčs, což však 


není možné, neboť obdržíme počtem pro Bertrandův dvojčatný 
zákon skutečný úhel 


p(001): (p)(001) — 1219267,*) 


Z úhlu dvojčatného, Penfieldem měřeného plyne srůst dvoj- 
čatný dle plochy e'(011) Pěó (dle mé postavy e(041)4 P%) a zapuklý 
úhel ploše této odpovídající obnáší 


e(001) : (e)(001) 61*27"/,' [5 (010) : (5) (010) dle mé postavy]. 


Já pozoroval jsem jen třikrát na četných kusech Píseckých dvoj- 


| čata, bohužel však tvořena byla z lupénků jako papír tenkých, tak že 


se mi nepodařilo z podkladu je vyprostiti. Pročež jsem zavázán k dí- 


- kům tím větším panu G. Seligmannovi v Coblenci, který mi za- 
| půjčil ku prozkoumání krásnou drůzu bertranditu Píseckého, na kry- 
staly dvojčatné neobyčejně bohatou. Také laskavostí pana inspektora 


| tence tabulkovitá a omezená vedle 


9(021)2 P%; (pouze jednostranně vy- 


-jako na dvojčeti Penfieldově, to- 


Dra. H. Mache v Praze obdržel jsem krásné dvojče bertranditu 
z téhož naleziště. 

Tato dvojčata jsou dle mé po- 
stavy směrem plochy 5(010) oP% 


této ještě plochami 9 (301) 3 Po; 


vinuto) jakož i a(100) o Pos. Rovina 
dvolčatná i rovina srůstu jest táž, 


tiž e(041)4 P. Na připojeném dře- 
vorytu možno pozorovati obyčejný 


*) American Journal of Science 1888. 36. 53. Do výpočtu osy c z c: (c) == 11898" 
vloudila se chyba; Penfieldův poměr poloos jest ž:8:c7= 05723 : 1: 0:5997, 
což se přepočte na parametry dle postavy mé č:8:c=— 071626: 1: 0'41717. 
Podobně jest chybně udán úhel z: z — (130) : (130) — 129934' místo 589427/,' 
v práci Penfieldově. Des Cloizeaux ostatně úhel 2:(z) neměřil a zdá 
ge, že zaměnil s ním měřený úhel g':(g*)— 119930", jehož počítaná hodnota 
obnáší 119921'/,'. 

Tř.; Mafhematicko-přírodovědecká. 20 


306 Karel Vrba: Písecký Bertrandit, 


vývoj dvojčat Píseckého bertranditu, které bývají narostlé negativním 
koncem brachydiagonaly. Rovina dvojčatná stojí vertikalně a oba 
jedinci jsou souměrně vzhledem k ní rýsováni, jak též i skutečně 
vyvinuti bývají. Krystaly Písecké liší se od krystalů Penfieldem 
pozorovaných v tom, že tvoří plošné pásmo [1%], které odpovídá 
oblé, analogně elektrické ploše, úhel vypuklý, kdežto antilogní rovná 
plocha b'(010) tvoří dvojčatný úhel zapuklý “). Na dvojčeti bertran- 
ditu z Mt. Antero jest tento poměr obrácený. 
Úhly měřené jakož i úhly z mého poměru parametrů počítané © 
jeví spolu značnou shodu, ačkoli plochy nebyly ku měření valně spů- 
sobilé. 


počítáno : měřeno: ; 
b(010) : (b)(010) | 1189327; TSP) 
1(021):(4)(021) 141 36 14112.. (3). 


c(001) : (e)(001)**) 61 271, 6151. (8) 
g(301):(9)(801) 29 18%, 2943 (1) 
(b)(010) : (4)(021) 68937 6755 (1) 
b(010): 1 (021) 49552, 50 5 
a(100): g (801) 29 40%, 29 431, 


Jest to věru velmi nápadné, že pozorovány byly tři zákony dvoj- 
čatné na mineralu, který takřka nedávno objeven byl, dosti vzácným © 
jest a vyznačuje se toliko jen sporým počtem tvarů. Při tom překva- 
puje velmi ta věc, že krystalky dvojčatné dle těchto tří různých zá- 
konů mají zapuklý úhel, jenž měří ve všech as 60". Udaje Bertrandovy, 
které se týkají dvojčete dle d(048)*/, Ps (e%(031)3P%) jsou příliš © 
neúplné, než aby se o nich mluviti mohlo. Des Cloizeaux mohl 
na krystalech z Barbinu měřiti pouze pásmo vertikalní, kdežto brachy- © 
domata nebyla tak vyvinuta, aby se mohl stanoviti jejich vzájemný © 
sklon. Avšak právě plochy pásma vertikalního velmi se blíží ve sklo- © 
nech svých plochám pásma brachydiagonalního a nelze-li provésti měření 
dosti přesné, snadno se může státi, že se jedno pásmo s druhým za- 
mění. Aby se ještě stanovilo, že se na dvojčatných krystalech ber- 
tranditu také zákon Bertrandem a Des Cloizeauxem stano- 
vený skutečně vyskytá, bylo by záhodno, zkoumati ony krystalky dvoj- 
čatné také opticky nebo aspoň pro kontrolu při orientaci ploch vy- 
voditi plochy štěpné a určiti jejich sklon. 


*) American Journal of Science 37. 215. 
**) Měřeno na plochách štěpných. 


29. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 


Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil K. Vrba dne 12. dubna 1889. 
(S tab. VIII) 


I. O hranatých valounech vůbec. 


Slovem „hranatý valoun“ (trojhran, Dreikanter, Geschiebe-Drei- 
kanter, Kantengerólle, Pyramidalgeschiebe, sandeuttings, pyramidal- 
stenar, sandcarwings) rozumí se valoun rozmanité velikosti a rozma- 
nité petrografické povahy, který má obyčejně na jedné straně ten za- 
kulacený tvar, jaký se u valounu vyskytuje, avšak na druhé straně 


- objevuje se dvé nebo více ploch hladkých, vybroušených, mírně vy- 


puklých nebo vydutých anebo rovných, jež se Často v ostrých hranách 
protínají. Vyskytují-li se na valounu pouze dvě řečené plochy, pak se 


| protínají pouze v jedné hraně; vyskytují-li se však tři, protínají se 


ve třech hranách a slovou „trojhrany“ (Dreikanter, Geschiebe-Drei- 
kanter u většiny německých geologů). Poněvadž se však sbíhají tyto 
tři hrany v jednom rohu jako ve vrcholu trojbokého jehlance, nazval 
F. Meyn valouny takové „jehlancovými valouny“ (Pyramidalgeschiebe), 
Jsou také hranaté valouny, které mají více než tři plochy a hrany, 
pročež navrhl F. E. Geinitz pro všecky hranaté valouny vůbec 
název „hranaté valouny“ (Kantengerčlle). Dosti často naleznou se hra- 
naté valouny, které mají na obou stranách trojhrany, tak zv. „dvoj- 
násobné trojhrany“ (Doppeldreikanter). 

U trojhranů bývají obyčejně dvě plochy větší, třetí menší. Tato 
třetí plocha bývá obyčejně původní plocha valounu. Obě hrany, které 


- ku této menší ploše přináleží, bývají všelijak zohýbané nebo zlomené 
-podle toho, jaký je tvar původní plochy. Také nebývají řečené dvě 
| hrany tak ostré, poněvadž jsou jen z jedné strany přibroušené. Plochy 
| hranatých valounů bývají někdy rýhované, jamkovité a hrbolkovité. 


| 
| 
| 
| 


Horniny, z nichž hranaté valouny sestávají, jsou tak rozmanité, 


jako horniny diluvialních štěrků, v nichž se hlavně vyskytují. Nejčet- 
| nější a nejkrásnější jsou z křemence. 


20* 


308 Čeněk Zahálka 


Velikosť je též velmi rozmanitá. Nejobyčejnější jsou velikosti 
pěsti až hlavy. Však sbírky kr. prus. geologického ústavu v Berlíně 
chovají též kusy až půl metru délky. Ještě delší nalezl E. F. Geinitz 
v Meklenburku "). Theile*) vyobrazuje dva kusy 16 m a 17 m 
délky. 


Vyskytování se hranatých valounů je známo hlavně v oboru se- © 


veroněmecké planiny na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer 
Diluvialsand = Geschiebesand — Decksand). Tak G. Berendt*) na- 
lezl je v okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen. V týchž místech 
a v sousedních krajinách *): Laufer, Dulk, Wahnschaffe, 
Scholz, Gruner, Keilhack a Klockmann. Gottsche a Jenč 
nalezli je u Hamburku a ve Šlesvíku i Holštýnsku *); Kayser v okolí 
Cónnern“) ; F. E. Geinitz*) v celém Meklenburksku, na Lůneburkské 
pustě, u Drážďan, Pirny, Lipska, Fischbachu, Moritzburku, Stolpen 


a Zschorna v Sasku; Torell s De Geerem v okolí Striegau ve © 


Slezsku pruském a u Schonen a Kristianstadtu ve Švédsku “). K. Keil- 
hack“) nalezl je v písčitých vrstvách islandských rovin, „sandr“ 
zvaných. V údolí Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem *) na- 


lézají se často hranaté valouny u paty a na stráních kopců, jež jsou. 


korunovány písky a štěrky vyššího pliocenu *). Vyskytují se též na 
písečných náspech diluvialních při Baltickém moři blíže Nomme u Re- 
valu (v Estlandu) v Rusku *). V Horním Rakousku byly nalezeny troj- 
hrany mezi t. zv. „Scheuersteiny“ v obrovských nádobách v žule vy- 


1) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklen- 
bursg. 1886. Str. 37. 

2) Úber Berg u. Thal. Organ des Gebirgvereins f. d. sáchs.—bóhm. Schweiz. 
VIII. 1885. Str. 22. 

3) Geschiebe-Dreikanter oder Pyramidal - Geschiebe. Jahrb. d. k. preuss. ge- 
olog. Landesanstalt f. 1884. Berlin 1885. S. 201. 

4) Die Bildung d. Kantengerólle ete. S. 33. 

5) Om vindnotta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm Fórh. Bd. VIII. Hft. 7. 


6) Vergleichende Beobachtungen an islánd. Gletscher u. norddeutsch. Dilu- © 
vial- Ablagerungen. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanst. £. 1883. Berlin 


1884. S. 160. 

7) F. Fontannes: Sur la cause de la production de facettes sur les guartzites 
des alluvions pliocěnes de la vallée du Rhone. Bull. Soc. géol. 1885 — 86. 
p. 246. ; 

8) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport alluvial et glaciaire des 


vallées du Rhóne et de ' Ain aux environs de Meximieux. Bull. Soc. géol. © 


1885 — 86. p. 122. 


9) A, Mickvič: Úber Dreikanter im Diluvium bei Reval. Neues Jahrbuch fůr © 


Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 309 


hotovených u Steyregcu "). Také v usazeninách starých řek mezi Nilem 
a Červeným mořem v Africe?) se vyskytly. Konečně byly objeveny 
v Mainu a Coloradu v Šev. Americe na povrchu glacialního štěrku *). 

Již A. v. Gutbier popsal trojhrany z okolí Drážďan v létech 
1858 a 1865 *). Originaly Gutbierovy nalézají se ve sbírkách po- 
lytechniky v Drážďanech. Tento vykládal si vývoj trojhranů tak, jak 
to připouštěla tehdy všeobecně uznávaná Lyellova „Drifttheorie“ *). 
Valoun, na spodní straně ledovce v moři plovoucího přimrzlý, třel se 
při pohybu svém o kamení pod ním ležící a tím se vyleštil. Jestli 
se z původní polohy své zviklal, nabyl jiné polohy, a přimrznul-li, 
dřel se opěť po kamení a tím způsobem vyleštilo se na něm více 
ploch. 

Dříve nežli bylo známo rozšíření hranatých valounů v německém 
diluviu, myslilo se, že jsou to díla rukou lidskou vytvořená, poněvadž 
se poblíže staropohanských hrobů v Lužici nalezly “) a později ve 
hrobech Fláminžských *). Tento náhled podporoval s počátku též R. 
Virchow "). 

Braun*) poukazuje na výzkumy Schimprovy o štěrkách 
řeky Rýnu, vykládal vývoj trojhranů r. 1871. tím způsobem, že se 
třely o kameny vedle ležící, jež se vodou sem a tam na témže místě 
pohybovaly. 

F. Meyn“), poukázal r. 1872. na jehlancové tvary trojhranů 
křemenných v Holštýnsku a nazval je jehlancovými valouny (Pyrami- 
dalgeschiebe). Veškeré originály Meynovy z bílého křemene (pů- 
vodně třetihorního) nalézají se ve sbírce německé geolog. společnosti. 

G. Berendt"?) předložil r. 1876. sbírku hranatých valounů 
z okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen německé geolog. společnosti, 
čímž zavdán byl podnět k rozmanitým výkladům o jejich povstání, 


1) H. Commenda: Riesentěpfe bei Steyregg in Oberósterreich. Verhandl. d. k. 
geolog. Reichsanstalt. Wien 1884. S. 308. 

2) Sdělení J. Walthera král. společ. nauk v Lipsku. V listopadu 1887. 

© 3) G. H. Stone v American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135. 

4) Geognost. Skizzen aus d. sáchs. Schweiz. S. 71. a Sitzungsb. d. Ges. Isis. 
1865. S. 47. 

5) Viz J. Krejčího: Geologie. Praha 1877. Str. 996. 

-€) Sitzungsb. d. Berliner Anthropolog. Ges. v. 11. Juni u. 9. Juli 1870. 

7) Tamtéž: 13. Juni 1874. 

5) Zeitschrift f. Ethnologie. Verhandl. d. Berl. Ges. £. Anthrop. HI. 1871. S. 103. 

9) Protokoll d. Februar-Sitzung 1872, Zeitschr. d. Deutsch. geol. Ges. XXIV. 
S. 414. 

10) Zeitschr. d. Deutsch. geolog. Gesellschaft. Sitz. v. 5. April 1876. 


310 Čeněk Zahálka 


aniž bylo uspokojivé vysvětlení zjevů těchto podáno. Hlavně bylo po- 
ukazováno na plochy vrstevnatosti nebo na plochy rozsedlin, dle nichž 
oddělování hornin se děje. Avšak týž tvar trojhranů na rozmanitých 
horninách trojhranů odporoval tomu. Také zde byl pronešen náhled, 
že lze trojhrany považovati za produkt hnaného větrem písku na va- 
louny (sandcuttings). Od té doby často byly nalezeny hranaté valouny 
na severoněmecké planině na povrchu tamějšího Geschiebesandu. 

Podle nové t. zv. glacialní theorie Švédského geologa Otty To- 
rella ) (od r. 1815.) rozprostíraly se ledovce za doby diluvialní ze 
Skandinavie přes celé Severní Německo, a usazeniny diluvialní v Sev. 
Německu považují se za morény z oněch ledovců. Berendt, jenž 
vedle jiných učenců tuto theorii dle svých zkušeností za pravou uznal, 
vyvinul na základě jejím t. zv. „Packunestheorii“ o povstání hranatých 
valounů ?). Berendt poukázal na to, že na každé hromadě valounů 
spočívá nejčastěji jeden valoun na třech valounech. Tak mohlo býti 
i u valounů, z nichž trojhrany se utvořily. Voda z voztátých tuzem- 
ských ledovců měla pak uvésti svou hybnou silou kamení na sobé 
nahromaděné v takový třesavý pohyb, že se o sebe třelo a trojhrany 
spůsobilo *). 

Všecky předcházející theorie o povstání hranatých valounů byly 
novějšími výzkumy za nepravé uznány. Theorie Gutbierova byla 
vyvrácena tím, že Lyellova „Drifttheorie“, na níž je založena, no- 
vějšími výzkumy za nepravou byla uznána. Proti Braunově theorii 
a Berendtově „Packungstheorii“ svědčí ta okolnosť, jak Wahn- 
schaffe uvádí) *, že posud nikdy nebyl nalezen mezi valouny takový 
tvar, jenž by se s trojhranem shodoval; kromě toho nedá se vysvět- 
liti touto theorií rýhování a hrbolky na povrchu vybroušených ploch 
hranatých valounů, jež by se třením valounů o sebe následkem po- 
hybující se vody vytvořiti nemohly. 

V novější době vysvětluje se povstání hranatých valounů zcela © 
jiným způsobem. | 

C. Gottsche*) projevil již r. 1883., že hranaté valouny lze | 
nalézti v každé takové vrstvě diluvialní písčitoštěrkovité, kde písek © 


20) F. Wahnschaffe: Die Entwickelung der Glacialtheorie in Norddeutschland 
Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 5. 

21) Geschiebe-Dreikanter ete. Jahrb. d. k. preuss. geol. Landesanstalt u. Berg- 
akademie zu Berlin. £. d. J. 1884. Berlin. 1885. S. 207. 

22) Srovnej obraz Berendtův v témže díle str. 207., v němž znázorněno alóžení 
valounů pro vznik trojhranů. 

23) Naturwissensch. Wochenschrift. S. 146. 

2) Die Sedimentár-Geschiebe der Provinz Schleswig-Holstein. S. 6. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 311 


větrem odváti se může, pročež je dlužno považovati za „sandcuttings“, 
za produkt pohybujícího se větrem písku, jenž na valouny narážeje, 
obrousí je. 

Také švédský geolog De Geer“) předložil geologické společ- 
nosti ve Stokholmu r. 1883. kameny vanoucím pískem vybroušené 
S povrchu písčité krajiny Schonenské. Zvláště důležitý byl nález jeho 
u Kristianstadtu, kde nalezl kameny s vybroušenými plochami, při 
čemž hrany obroušených ploch byly kolmé ku směru vanoucího větru. 
De Geer připisoval též jako Gottsche pohybujícímu se větrem písku 
vybroušení ploch kamenů. 

Švédský geolog G. Holm"), nalezl sice r. 1884. vanoucím 
pískem ohlazené štěrky na písčitých náspech blíže Nómme u Revalu 
(v Estlandu) v Rusku, avšak teprve A. Mickvič z Revalu objevil 
pravé hranaté valouny tamž, a podal o nich velmi zajímavé zprávy *) 
r. 1885. a 1886. Mickvič shledal na mnoha kamenech, které na 
povrchu ležely, větší nebo menší přiostření hran podle toho, jestli 
z jemnějšího nebo hrubšího zrna se skládaly ; kromě toho nalezl 
kusy, na nichž rozmanité fáse vývoje bylo pozorovati. Plochy vyleštěné 
jeskly se zvláště na slunci. Trojstranný jehlancový výbrus ploch sho- 
doval se v poloze své s třemi směry větrů, jež v této krajině panují, 
a objevuje se zvláště u jemnozrných valounů. Ony trojhrany vysky- 
tovaly se na místech odvátých, kdežto na těch místech, kde se písek 
teprv odvívá, valouny se sice mnohem více lesknou, ale nejsou ještě 
v trojhranné jehlance zaostřeny. Veškery kameny byly jen v těch 
místech vybroušeny větrem poletujícím pískem, pokud ze země vy- 
stupovaly. 

Také A. G. Nathorst ve Stokholmu“) vyslovil se r. 1885. 
pro vytvoření se trojhranů pískem pohybováným od větru, čím se 
plochy na valounech vybrousily; a zvláště znamenitý byl jeho nález 
dvojitých trojhranů v kambrickém eophytonovém písku z Lugnásu. 
Předpokládá-li se, že trojhrany pouze vanoucím pískem se utvořily, 
dá se z toho souditi, že tam již během kambrické periody souš byla. 
Tvoření se těchto trojhranů dvojitých vysvětluje F. Wahnschaffe*) 


1) Om vindnětta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm. Bd. VIN. Hít. 7. 

2) Bericht úber geolog. Reisen in Estland, Nordlivland u. im St. Peterburgschen 
Gouvernement in d. J. 1883 u. 1884. 

3) Die Dreikanter, ein Produkt des Flugsandschliffes eine Entgegung etc. 
Neues Jahrbuch f. Mineralogie ete. 1885. II. Str. 177—179. 

+) Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1886. I. S. 179. 

5) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147. 


312 Čeněk Zaháika 


takto: Tím, že vítr narážel na písek, na kterém trojhran spočíval, 
mohlo býti v některých případech tolik písku u trojhranu odvanuto, 
že těžiště jeho nenalézalo se svisle nad podporou, takže se svalil, 
obrátil, a pak spodní strana opět mohla býti na trojhran vyhlazena. 

F. Wahnschaffe“") oznámil r. 1887., že veliké množství hra- 
natých valounů nalezl na vysočině diluvialní jz. od Gráningen nedaleko 
Rathenova. Ty byly různé velikosti, od lískového ořechu až po velikost 
hlavy. Tvar jejich byl velmi rozmanitý. Velmi často měly jen jednu 
hranu; také nalezl mnoho trojhranů jakož i dvojitých trojhranů. Vy- 
skytovaly se pouze na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer 
Diluvialsand, Geschiebesand). Wahnschaffe se přesvědčil, že se 
písek za mocného větru silně pohybuje. Dva nalezené trojhrany 
z křemencovitého pískovce byly zvláště tím pozoruhodny, že jen v oné 
části byly vybroušeny, která z písku nad povrch vystupovala; část 
v písku vězící byla oblá jako u jiných valounů, které ve vodě se 
pohybují. F. Wahnschaffe myslí, že jedině působením větru troj- 
hrany tam se vyskytující povstaly. 

G. H. Stone"“) uvádí větší nebo menší balvany z Maine a Co- 


lorada v Sev. Americe. Nalézají se na povrchu mezi glacialním štěrkem © 


v údolí Androscogcinu. Vespod mají původní zachovalý povrch, kdežto 
nahoře jsou plochy vybroušeny. Plochy ty stýkají se ve hranách a mají 
někdy rýhy. Povstání těchto „Sandcarvines“ připisuje působení písku 
větrem poletujícího. 

W. Dames*) (r. 1887.) jest toho náhledu, že trojhrany po- 
vstaly tím, že je obrousil písek větrem pohybovaný. Shledal, že pod 
Regensteinem na Harzu nalézá se půda se sypkým pískem, na němž 
vyskytuje se více méně diluvialního štěrku, jehož původ je ponejvíce 
z Harzu. Tyto jsou skorem bez výminky hranaté valouny. Vybroušené 
plochy jeví se jen na té části valounu, která z písku vystupuje. Část 
valounu v písku vězící jest oblá. Strany kamenů těch k jihu obrácené 
jsou větším dílem neobroušeny, poněvadž Regenstein chrání valouny 
ty ob jižních větrů. 

F. Wahnschaffe*) navštívil r. 1887. naleziště hranatých va- 
lounů u Revalu a přesvědčil se o správnosti výzkumů Mickvičových. 


V tamějším průřezu dráhy shledal, že valouny vyskytující se uvnitř 


písku diluvialního nemají hran ni lesku. Avšak ony valouny, které 


1) Zeitschrift d. Deutsch. geolog. Gesellsch. XXXIX. 1. S. 226—7. 
2) American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135. 

5) Zeitsch. d. Deutsch. geolos. Gesellsch. XXXIX. S. 229. 

+) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 313 


na povrchu se nalézají a kde písek již jest odvát, jsou valouny v oné 
části, která nad povrch vystupuje vybroušeny, a vyskytují se zde roz- 
manité tvary obroušených valounů. Často nalézají se na jich vybrou- 
šených plochách bradavičné hrbolky nebo jamky. Vybroušené plochy 


- kolmo ku hranám trojhranu ležící zcela pravidelně směřovaly vždy 


ku straně severní, jihovýchodní a jihozápadní. Wahnschaffe ne- 
souhlasí s náhledem Mickvičovým, jakoby ku povstání trojhranu 
tré v různém směru působících větrů bylo potřebí, nýbrž připouští, 
že stačí dva převládající směry větrů, aby průsekem povstalých ploch 
tři hrany trojhranu se vytvořily. 

J. Walter oznámil r. 1887. kr. společnosti nauk v Lipsku nález 
trojhranů v poušti mezi Nilem a Červeným mořem v Africe. Tam na- 
lezl obroušené štěrky jen v té části, která z písku vyčnívala. Troj- 
hrany nalézaly se na povrchu starších usazenin říčních. Plochy vy- 
broušené měly ten lesk, jaký spůsobuje vanoucí písek Chamzinu (hor- 
ký vítr v Egyptě z pouště přicházející) skorem všem kamenům pouště. 

Sluší však také uvésti hlasy proti theorii uvedené. 

Byl to především K. Keilhack") r. 1883. Ten nalezl četné 
trojhrany v recentních morenách Islandu, a proto tvrdil, že jsou pra- 
vými výtvory ledovců. Nalezl trojhrany jen z tvrdých hornin, doleritů 
a čedičů složené a nikdy z měkkých hornin. Z toho soudí, že první 
příčina ku vytvoření jich tvaru bylo ztroskotání kamenů, čím nabyly 
tvaru poněkud rovnými plochami omezeného, potom posouváním se 
ledovce vyleštily se a nabyly ostrých hran. Wahnschaffe s De 
Geerem“) však myslí, že ony trojhrany, které až posud velmi 
zřídka v morenách se pozorovaly, vytvořily se v předkraji ledovce 
a při pošinování jeho ku předu byly do moren pojaty. Ostatné praví 
Keilhack, že v popředí ledovců působí mocné vichry na tamější 
lysé písčiny, že odnášejí oblaka písku, jehož zrna velikosti prosa do- 
sahují *). 

F. Theile“) vykládal r. 1885., že trojhrany povstaly tlakem 
ledovců na hromadu valounů vesměs kulovitých neb ellipsoidických, 
stejně tvrdých. Náhled Theilův vyvrátil již E. F. Geinitz.*) 

r) Vergleichende Beobachtungen an islánd. Gletschern ete. Jahrb. d. k. preuss. 

geolog. Landesanstalt f. 1883. Berlin 1884. S. 172. 

2) Naturw. Wochenschrift. 1888. Str. 146. 
5) Vergleichende Beobachtungen ete. S. 175. 
3) Geschliffene Geschiebe (Dreikanter), ihre Normaltypen und ihre Entstehung. 


In „Úber Berg u. Thal.“ Dresden 1885. VIII. S. 374. a 382; jakož i 1886. 
S. 19. 


5) Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 1886. Str. 43. 


314 Čeněk Zahálka 


F. Fontannes“) pojednal r. 1885. o trojhranech z údolí 
Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem. Ty vyskytovaly se u paty 
a na stráních kopců, jež jsou korunovány písky a štěrky vyššího 
pliocenu *) s význačným Elephas meridionalis. Již před ním pozoro- 
val Cazalés de Fondouce takové valouny vyleštěné u St. Lau- 
rent-du-Arbres mezi Orangí a Avignonem a připisoval vývoj těchto 
jejich ploch vyleštěných leštivému působení písku větrem hnaného, 
při čemž zvláště poukázal na „mistral“ (vítr v Provencii, který s vel- 
kou prudkostí věje). F. Fontannes vylíčil okolnosti, které se mu 
zdají svědčiti proti náhledu Fondouceově, zvláště: 1. Že vyleštěné 
valouny nalézají se výhradně v určitém geologickém niveau, totiž ve 
svrchním pliocenu, a to po celém údolí Rhony, kdežto mistral přece 
jen na Provenci jest omezen. Jednotlivé trojhrany nalézají se nejen 
na povrchu, nýbrž i v hloubce mezi ostatními obyčejnými valouny. 
2. Na Provenci, ač je suchá, jest vanoucí písek ve větších rozměrech 
neznámý. 3. Staré budovy, v krajině kde trojhrany se vyskytují, vy- 
stavené působení mistralu, neposkytují nikde známky účinků vanou- 
cího písku. — Lapparent") vyvrátil však námitky Fontannovy 


poukázav na to, že námitky Fontannovy jen k tomu směřují, že © 


ony vybroušené plochy se „nyní mistralem netvoří“, nic však nesvědčí 
proti tomu, že by se nebyly mohly v dřívější geologické periodě vy- 
brousiti poletujícím pískem. 

E. F. Geinitz*), který souhlasil s Berendtovou „Packungs- 
theorií“, vyslovil se r. 1886. rozhodně proti povstání trojhranů pů- 
sobením vanoucího písku. Jeho námitky nebudeme tu uváděti, po- 
něvadž již pozdější práce Mickvičovy, De Geerovy a Nathor- 
stovy přesvědčily jej, že hranaté valouny povstaly působením vanoucího 
písku *). 


II. O českých hranatých valounech zvláště. 


R. 1884. objevil se mi poprvé hranatý valoun, a sice pravý 
trojhran na povrchu písčitoštěrkovitého diluvia mezi Horními Pod- 


1) Sur la cause de la production de facettes sur les guartzites des alluvions 
Bull. Soc. géol. 1885—86. p. 246. 


2) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport ete. Bull. Soc. géol. - 


1885—86. p. 122. 

3) Bull. Soc. géol. 1885—6. v téže schůzi. 

+) Die Bildung der Kantengerolle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 
1886. Str. 39 a 41. 

5) Ueber Kantengerólle: Neues Jahrb. £. Mineral. etc. Str. 78— 79. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 815 


čáply a Předonínem u Roudnice (ve výši asi 205 m. n. m.). Byl 
velikosti hlavy a měl tři ostré hrany a tři vyhlazené plochy v podobě 
trojbokého jehlanu sestavené. Spodní plocha byla zakulacená, jako to 
u jiných valounů bývá. Tomuto prvému nálezu jsem nedůvěřoval, ač 
se srovnával s těmi trojhrany, které mi bylo téhož roku poznati 
v geologických sbírkách v Drážďanech a v Berlíně. Předsevzal jsem 
si od té doby věnovati písčitoštěrkovitým vrstvám diluvialním v okolí 
Řipu větší pozornost, i podařilo se mi objeviti pravé trojhrany i jiné 
hranaté valouny na několika místech, které tuto uvádím: Na výšině 
polabské nad Kyškovicemi na tak zv. „Hamráčku“ (asi 200 m. n. m.) 
na povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní; na písčitoštěrkovité vý- 
šině diluvialní jižně od Podlusk zvané „Na vrchách“, opět na povrchu 
(ve výši 210 m. n. m.); na povrchu mocných písčitoštěrkovitých vrstev 
diluvialních „Na Šibeníku“ nad Hracholusky (as 215 m. n. m.); na 
povrchu týchž diluvialních vrstev mezi Hracholusky a Račiněvsí (210 
až 220 m. n. m.) a mezi Hracholusky a Vescem (220 až 224 m. n. 
m.). Jinde jsem až posud nehledal hranatých valounů, ale doufám, 
že budu moci větší počet nalezišť vytknouti, ba, že i v jiných kraji- 
nách Čech, kde podobné poměry se vyskytují, jako na vysočině řip- 
ské, zjištěny budou. 

Roku 1886. vzal jsem nalezené trojhrany české do Drážďan 
a Berlína a srovnával jsem je s trojhrany v tamějších geologických 
sbírkách v Německu nalezených. Shledal jsem, že se s nimi shodují. 
Také výtečný odborník, král. zems. geolog Dr. F. Wahnschaffe, 
který mé trojhrany viděl, potvrdil můj náhled, že jsou české troj- 
hrany z okolí řipského shodné s německými trojhrany. 

Každý z našich hranatých valounů jest na jedné straně oblý, 
avšak na druhé straně má dvě nebo tři plochy vyhlazené. Vyhlazené 
plochy stýkají se v ostrých hranách, které jsou někdy přímé, někdy 
obloukovité i vlnité. Tvar hrany i plochy vyhlazené i jejich uspořá- 
dání vzájemné závisí vůbec na původním tvaru valounu, z něhož 
hranatý valoun povstal, jak již A. Heim") dobře poznamenal. Na 
plochách trojhranu od Podlusk nalézá se rýhování kolmé ku hranám 
trojhranu. Malé jamky okrouhlé nalézáme někdy na našich vyhlaze- 
ných plochách též. Na každém hranatém valounu našem pozorujeme 
hlavně dvě plochy obroušeny; je-li kromě těchto dvou ještě více 
ploch, pak jsou to plochy původní valounu, a ty bývají vyhlazeny 
málo nebo zcela nic. I v tom souhlasí naše hranaté valouny s něme- 


1) Úber Kantengeschiebe aus dem norddeutschen Diluvium. 


316 Čeněk Zahálka 


ckými. Plochy vyhlazené jsou buď úplně rovné, nebo vypouklé nebo 
vyduté. Jeden exemplár z Hamráčku má po obou stranách vytvořené 
trojhrany s velmi ostrými hranami. Jest to tedy „dvojitý trojhran“. 

Celkový tvar našich hranatých valounů jest kulovitý, vejčitý, 
ellipsoidický a deskovitý. Velikost je rozmanitá: od velikosti holubího 
vejce až po velikosť hlavy. Jeden kulovitý, z bílého, místy prosvita- 
vého bezbarvého křemene měl délku 36 cm. To byl najvětší, který 
jsem až posud u nás viděl. Měl na horní strané tak ostré tři hrany 
a vybroušené plochy, že z ostatního dokonale kulovitého tvaru va- 
lounu nápadně vynikaly. Kolemjdoucí z Hracholusk do Vesce, poně- 
vadž při pěšině ležel, valně otloukli ostré a nápadné tyto hrany. 

Co se týče petrografického složení našich hranatých valounů, 
nalezl jsem až posud všecky z jemnozrného křemence nebo křemene 
složené *). Křemenec byl barvy šedé, šedožluté nebo šedé s hnědými 
skvrnami. Křemen byl žlutavý, šedý nebo do běla. Ve štěrku diluvi- 
alním, vysočinu řipskou pokrývajícím, jest křemenec a křemen pře- 
vládajícím kamenem. Jest zajímavo, že křemenec českých hranatých 
valounů co do barvy i co do zrna srovnává se s křemencem hrana- 
tých valounů německých, ač je známo, že původ našich štěrků zcela 
jiný jest, nežli štěrků v Německu. V severním Německu vyskytují 
se hranaté valouny nejvíce z křemence ?), mimo to z rohovce, křemene, 
buližníku, žuly, ruly, dioritu, diabasu, porfýru a j. Bnad se mi též 
podaří nalézti hranaté valouny z jiných hornin nežli z křemence 
a křemene. 

Na vysočině řipské, kde mocné štěrky a písky diluvialní *) po- 
krývají útvar křídový, vyskytují se, jak již v předu uvedeno, hranaté 
valouny pouze v nejvyšší části, kde všude plochy pískem pokryté se 


vyskytují. Hledal jsem též hranaté valouny ve hlubších polohách štěrku 


jako na Šibeníku u Hracholusk, v zářezu silnice k Račiněvsi, „Na 
vrchách“ u Podlusk, ale nikde nepodařilo se mi valouny nalézti: 


1) Viz dodatek ku konci této zprávy. 


2) G. Berendt: Geschiebe-Dreikanter. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landes- 


anst. £. 1884. Berlin 1885. 8. 204. 
E, F. Geinitz: Die Bildung der Kantengerólle. Arch. d. V. d. Fr. d. 
Nat. in Meklenbure. 1886. 8. 37. 


5) Ve svých publikacích: „První zpráva o geolog. pom. výšiny Brozanské etc. - 


1884“ „Geologie výšiny Rohatecké ete. 1885“ „Druhá zpráva o geolog. 
pom. výšiny Brozanské. 1887“, (Ve spisech král. čes. spol. nauk) nevěděl 
jsem ještě s určitostí, zdali štěrky tyto k útvaru křidovému neb diluvial- 
nímu počítati mám. V posledních dvou letech nabyl jsem však přesvědčení, 
že štěrky ty jsou diluvialní a podám o nich později zprávu podrobnou. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. ali 


Myslím, že spůsob vyskytování se našich českých hranatých valounů 
podporuje též theorii dnešním dnem na jisto *) postavenou, že vy- 
leštěné plochy hranatých valounů českých povstaly působením pohy- 
bujícího se větrem písku na valouny, které z povrchu zemského 
v krajině písečnaté vyčnívaly. Poletování písku na vysočině řipské 
děje se podnes tam, kde povrch písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní 
jest holý. Letošního roku, kdy v suchých zimních měsících prudké 
vichry řádily, naskytla se mi ve třech dnech: 9., 10. a 11. února 
příležitost pozorovati účinky větru na písek na vrcholu Šibeníka. Na 
místě jodnom, kde větší prostranství písku a štěrku jest, odfukoval 
vítr písek a navál jej na Stráň proti větru stojící, i utvořila se ve 
třech dnech vrstvička 3 cm mocná; největší zrnka písku toho měla 
v průměru 1 mm“). Kultura pozemků na celé pláni vysočiny řipské 
valně omezila poletování písku větrem. Písčité vrstvy vrchní staly se 
následkem kultury spojitější a přilnavější. Naše hranaté valouny ne- 
vybrousily se za doby dnešní, neboť hladké plochy jejich nemají 
toho mastného lesku, jaký se spatřuje na hranatých valounech, které 
se ještě za dnešního dne na př. u Revalu v Rusku aneb u Rathenova 
v Německu pískem leští. Jest-li však některé naše hranaté valouny 
na plochách vyhlazených dost málo šátkem otřeme, již se plochy ty 
zalesknou týmž mastným leskem, jako ty kusy Rathenovské, které 
se dnes ještě leští pískem větrem hnaným. Jinak shodují se nelesklé 
plochy našich hranatých valounů s těmi hranatými valouny rathenov- 
skými, které již lesku pozbyly. Poněvadž jsem až posud našel hranaté 
valouny v takových místech, kde nedalo se s určitostí tvrditi, že po- 
loha jejich jest původní, nemohl jsem přistoupiti ku měření směru 
hran kompasem, jak to A. Mickvič a F. Wahnschaffe učinili. 

Dodatek. Po sepsání této zprávy podařilo se mi nalézti krásný 
dvojitý trojhran z tmavého lyditu červeně skvrnitého na vrcholu 
Šibeníku. Na jedné straně jest četnými důlky opatřen a tvaru obláz- 
kovitého jako to na štěrkách lyditových v diluviu spatřujeme, na 
druhé straně má však dva vyvinuté trojhrany s ostrými hranami a vy- 
broušenými plochami rovnými a vydutými. 


1) F. Wahnschaffe: Ueber die Einwirkung des vom Winde getriebenen 
Sandes etc. Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 145. 

?) Č. Zahálka: O geologickém, petrografickém a fysikalním výzkumu půdy 
v okolí Řípu. Č. II. str. 11. Roudnice 1889. 


318 Čeněk Zahálka: O nálezu hranatých valounů v Čechách. 


Vysvětlení obrazců na tabulce VIII. 


Obr. 1. Hranatý valoumn s jednou hranou. Levá i pravá plocha 
vyhlazená. Levá plocha skoro rovná, pravá mírně vypuklá. Z křemence 
žlutavého, jemnozrného. Přirozená velikost. Pohled shora. Z výšiny 
jižně nad Hracholusky. S povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní. 


Obr. 2. Trojhran. Levá, horní a pravá plocha jsou vyhlazeny. 


Spodní vydutá plocha jest původní plocha valounu.. Levá plocha skoro 
rovná s malými hrbolky a jamkami. Plocha horní a pravá jsou rovné. 
Z křemence žlutavého, jemnozrného. Ž přirozené velikosti. Pohled 
s hora. Severně od Račiněvsi. S povrchu písčitoštěrkovité vrstvy di- 
luvialní. 

Obr. 3. Trojhran. Všecky tři plochy vyhlazené. Levá plocha má 
rýhy kolmé ku střední hraně. Pravá a dolní plocha rýh nemají. Spodní 
zlomená plocha (zlomení je staré, původní) má mělké jamky. Z kře- 
mence šedého do hněda, jemnozrného. % přirozené velikosti. Pohled 
shora. Naleziště: Na vrchách u Podlusk. S povrchu písčité vrstvy 
diluvialní. 


Obr. 4. Dvojitý trojhran. Tvar deskovitý celkem. Levá horní 


plocha vypuklá, dolní levá vydutá, pravá rovná. Všecky tři vyhlazené. 
Na spodní straně druhý trojhran. Z křemence žlutavého, jemnozrného. 
Přirozená velikosť. Pohled od levé strany shora. Z Hamráčku. S po- 
vrchu písčité vrstvy diluvialní. 


NA 


C.ZAHÁLKA 


o 


ALEZU HRANATYCH VALOUNU. 


ON 


Krestil C. Zahalka. 


Jiéh. Farský v/raze 


rodověd. 1889. 


1 
l 


Ty 


Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat- př 


SSM SS ESET ==122713<T22530220C3T7 


= 


je ee U. 


Se : : : A5 o DO o EO SBE Zde P aoooto ato v as oa dh -= p: 
. - : : < 5" 
F © f i 

ní m Í 

3 7 Z 


24. 
O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 


Předložil dr. Ladislav Čelakovský dne 10. května 1889. 
(S tab. IX.) 


Jehnědokvěté rostliny mne již v mém mládí zvláště zajímaly, 
takže jsem o nich již r. 1857, jsa ještě studentem, uveřejnil v Živě 
větší pojednání, plod to mých mladistvých studií. Zvláště též mne za- 
jímala otázka, v jakém poměru různé. čeledi toho velkého řádu k sobě 
stojí, a jak možná uvésti v soulad a Souvislost velmi rozmanité jejich 
architektonické uspořádání. Jediný pohled na schematické obrazce 
přiložené tabulky poučuje o tom, jak veliká panuje rozmanitost v celé 
úpravě os vegetativních a květných. Buk má samičí dvoukvěté, v číšce 
uzavřené květenství přímo v paždí lupenu, květenství samčí pak 
v úžlabích listů dolejších, kaštan nese totéž číškou obdané květenství 
na dolejšku klasů, hořeji samčích, v paždí hořeních lupenů, dub 
chová v úžlabí hořeních listů klasy chudokvěté, však pouze samičí, 
číškonosné. U všech těchto kupulifer jest listnatý květoucí výhonek 
neobmezený, u břízovitých a u většiny habrovitých jest obmezený 
jehnědou konečnou, kteráž jest na konci prodloužených víceletých 
prýtů a jednoletých krátkých prýtů (brachyblastů) co do pohlaví roz- 
dílná způsobem určitým, však pro rozličné rody rozličným a t. d. 

V naší době, kdy descendenční theorie (základ to Darwinismu) 
v biologických vědách (botanice a zoologii) na pevno opanovala pole 
a za pravdivou uznána, má otázka po vnitřní ladné souvislosti mezi 
všelikými různostmi příbuzných shluků tím větší význam, že se při 
ní nejedná toliko o vymyšlenou souvislost, nýbrž o skutečné genetické 
odvození, o vývoj, kterýmž rozličnosti rodové se vytvořily ze spo- 
lečného jednorodého základu. 

Tento vývoj fylogenetický, jehož poznáním rozlévá se jasno do 
záhadné zmotaniny všelikých růzností, možná sestrojiti se značnou 
přesvědčivou pravděpodobností bedlivým porovnáním rozmanitých, 


320 Ladislav Čelakovský 


v nynějších rodech se vtělivších stadií toho vývoje, ovšem ne bez 
znalosti hlavních zákonů možného vývoje, které musí na cestě fylo- 
genetické konstrukce sloužiti za vodítko. 

Od poznání fylogenetického vývoje a tudíž od poznání příbu- 
zenské souvislosti a odvoditelnosti v jednotlivých oddílech rostlinstva 
jsou však dosud botanikové dosti vzdáleni. Největší pokrok učinil 
Nágeli ve své „Mechanisch-physiologische Theorie der Abstammungs- 
lehre“, ve které vytkl poprvé hlavní zásady fylogenetického skoumání 
v říši rostlinné. Kdyby botanikové těchto pokynů více si všímali a na 
základech těchto dále stavěly, nebyly by možnými leckteré nejapné 
domysly fylogenetické, jen tak na zdař bůh do světa posýlané. 

Co se týče fylogenetické souvislosti čeledí a rodů v obšírném 
řádu Jehnědokvětých (Amentaceí), tedy i tuto posud postrádáme hlub- 
šího vniknutí do této souvislosti. Nejnověji pojednal o ní K. Prantl 
ve svých „Beitráge zur Kenntniss der Cupuliferen“ $. 2. a 3. Avšak 
i tu jest mnoho pochybeného a především nedostává se tam vodících 
myšlének. Eichler svým originálním výkladem číšky kupulifer (jakožto 
srostlé ze čtyř sekundárních listenů) provedl sice žádoucí homologii 
samčích a samičích květů u kupulifer a sblížil spolu Corylacey s Cu- 
puliferami, avšak jeho výklad číšky neobstál před kritikou na nových 
pozorováních spočívající, jakož jsem ukázal v těchto zprávách (12. list. 
1886) v pojednání „o morfologickém významu kupuly u pravých ku- 
pulifer“. Též Prantl o rok později (1887) v Englerových Jahr- 
bůcher a sice ve článku již citovaném dospěl na základě jiných prae- 
missí (porovnáním s rodem Pasania) k témuž výsledku, že totiž číška 
kupulifer jest útvarem osním a nikoli ze srostlých listů povstalým. 

Pokusil jsem se tuto vyvoditi fylogenetické homologie a pochod 
fylogenetického vývoje Amentaceí podobným způsobem, jakým jsem 
v sezení společn. nauk ze dne 25. ledna t. r. pojednal o fylogene- 
tických homologiích, které se jeví ve květenstvích Ostřicovitých (Uber 
die Blůthenstánde der Cariceen). 

K tomu cíli vyšetřil jsem srovnáváním hlavní vzor nejvyššího 
vývoje a nejúplnějšího složení u Jehnědokvětých (tab. IX. obr. 1.), 
ze kteréhož největší díl různých nyní žijících typů rozličnou redukcí 
odvoditi možná. Třebas vzor tento v úplnosti své toliko v ořešáko- . 
vitém rodu Platycarya uskutečněn se nachází, spočívá předce v tom 
povšechnější význam jeho, že dle něho poznati můžeme, jakými pře- 
měnami, najmě redukcemi povstaly sebe různější typy ze staršího 
pratvaru, Ovšem třeba uvážiti, jakými pochody z nejprvotnějších po- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. DUAL 


čátků, z dávných pramateřských forem mohl povstáti vzor tak vysoce 
zrůzněný a složitý, jaký viděti na obr. 1. K tomu pak třeba uvědo- 
miti se hlavními zákony fylogenetického vývoje. Zákony takové, 
o kteréž zde běží, jsou tyto: 

1. Zákon zrůznění (differencování) prýtů ohledně me- 
tamorfosy. Původně jsou postranní prýty stejnorodé (opakovací) 
s prýtem mateřským, co se týče jich tvaru, jich formací listových 
a jich výkonů životních Postup záleží v tom, že se různé formace 
a různé výkony rozdělí na rozličné posloupné generace prýtové, což 
se děje redukcí. Kdežto původní prýty měly všecky formace tomu 
druhu vlastní, jak vegetativní tak rozplozovací na sobě vyvinuty, tedy 
od šupin a lupenů až do květních formací ve květu konečném: redu- 
kují se postupem dalším pozdější výše stojící prýty na pouhé osy 
reproduktivní, opakujíce květní formace původního květu konečného, 
pozbyvše však úplně doleji formací vegetativních. Zrůznění to dochází 
vrchole svého zdokonalení, když zároveň prvnější prýty opět se re- 
dukují v hoření části, to jest ztrácejí vrcholek reproduktivní. Tak 
povstávají z rostlin jednoosých (monokaulických) rostliny dvouosé 
(diplokaulické) a z těch opakováním toho pochodu rostliny troj- 
1 víceosé. 

Abych toto zrůznění objasnil příkladem vzatým právě z jehnědo- 
květých, poukazuji na dub. (tab. IX. obr. 12.). První osa jest vege- 
tativní, pouze pupenové šupiny. a lupeny vytvořující, druhá osa jest 
osa jehnědová, pouze listeny nesoucí, třetí osa teprva jest osa květní. 
Původně, u předků dávnějších, musila již osa první docházeti do 
květu, končiti květem, pod nímž redukcí prýtů vznikaly květy po- 
stranní a tím klas (jehněda) květem ukončený. Pak přestala jehněda 
konečná vyvinovati svého konečného květu; květy zbyly tudíž toliko 
v generací druhé. Avšak též postranní prýty v paždí lupenů redu- 
kovány na pouhé jehnědy ztrátou lupenů v dolejší své části, a ko- 
nečně pozbyla osa první i schopnosti vytvořovati jehnědu konečnou, 
stanouc se výhradně prýtem vegetativním ročně se dále prodlužujícím, 
formacemi rozplozovacími nikdy neukončeným. 

S redukcemi prýtů bývá pak spojen úkaz předčas- 
ného vývoje čili prolepse prýtů. Pro rostliny stromovité (jaké 
jsou rostliny jehnědokvěté), jakož i pro podzemní oddenkové prýty 
mnoholetých rostlin platí zákon, že se každoročně toliko jedna gene- 
race prýtů úplných čili smíšených (doleji vegetativních, na konci re- 
produktivních) aneb toliko vegetativních vyvinuje. Nové prýty roční 
vznikají tudíž normalně z lonského letorostu svého mateřského prýtu. 

Tř, AE nanaucko-příkodověde cká, 21 


322 Ladislav Čelakovský 


Výjimkou však mohou takové prýty předčasně v témž roce jak ma- 
teřský prýt se vyvinouti, tedy o rok dříve. Pro úkaz ten možno po- 
užiti názvu „Prolepis“ od Linnéa zavedeného, a prýty o rok (neb 
potom i o více let) předčasně vytvořené možno nazývati prolepti- 
ckými. Prýty na formace reproduktivní redukované bývají z pravidla 
též proleptické a jen tím jsou možná celá květenství, ze dvou až 
mnohých generací os se skládající a současně květoucí. 

Zrůznění posloupných os (jedno- až víceosost) bývá z pravidla 
spojeno s prolepsí; tak na př. vyvinují se troje různé osy dubu 
(tab. IX. obr. 12.) současně v jednom roce, druhé a třetí osy pro- 
lepticky. Jak zrůznění metamorfické tak i prolepsis jsou však vý- 
sledkem fylogenetického vývoje. 

Ovšem není prolepsis příčinou zrůznění čili metamorfosy, jak 
si to Linné představoval, třebas oboje nejčastěji pospolu bývají, neboť 
zrůznění může býti též bez prolepse (na př. Daphne Mezereum, jejíž 
květy na lonských letorostech z paždí opadalých listů se vyvinují). 
O všem tom šíře jedná mé pojednání o metamorfosi rostlin *). | 

2. Zákon zrůznění pohlavního. Jednopohlavní květy, jaké 
u jehnědokvětých vůbec nalézáme, nejsou nikdy původní, nýbrž vznikly 
redukcí jednoho neb druhého pohlaví, tudíž pozdějším differencováním 
pohlavním, z květů obojakých. 

Též ve zrůznění pohlavním jsou stupně a sice be dva. Zpo- 
čátku jsou květy pohlavně zrůzněné pospolu v jednom květenství 
(u jehnědokvětých v též jehnědě), obyčejně určitým spůsobem seřa- 
děny, na př. květy samčí v hoření, samičí v dolení části téhož kvě- 
tenství (jakož také ponejvíce u Jehnědokvětých spatřujeme). 

Na druhém stupni zrůžnění pohlavního stávají se celá květen- 
ství jednopohlavnými: na jedněch prýtech pouze samčími, na druhých 
výhradně samičími, tím že se na jedněch redukuje samčí hoření, na 
druhých samičí dolení čásť. Zde třeba rozeznávati několikero případů. 
Bylo-li původní obojpohlavné květenství na prýtu výhradně konečné, 
tedy se může rozdělení pohlaví na různá květenství díti jen v tom 
způsobu, že se rozličné letošní letorosty stanou různopohlavnými. 
Obyčejně konečný letorost makroblastu má pohlaví jiné než brachy- 
blasty postranní na lonském letorostu téhož makroblastu. Buď pak 
jest konečný letorost samičí a postranní samčí jako u habru (tab. IX.. 
obr. 3.) neb ořešáku (obr. 7.), aneb naopak konečný letorost samčí 
a postranní samičí, jako u břízy (obr. 5.) Při tom však může ně- 


*) V „Osvětě“ ročn. XIV. 1884. 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 393 


který postranní brachyblast, blíže pod konečným letorostem stojící, 
opakovati co do pohlaví letorost konečný (obr. 3., 5.). Jestliže však 
letorost konečný nedochází do květu, nýbrž pouze ve vegetativním 
stavu dále roste, stává se tím, že oboje různopohlavní květenství na 
postranní brachyblasty z lonského letorostu se podělují, jako u lísky 
(obr. 4.). 

Vytvořila-li se květenství postranní prolepticky na letošních 
letorostech, tedy se zrůzní květenství hoření od dolejších ve svém 
pohlaví, též dle určitého zákona, takže na př. hoření květenství stá- 
vají se čistě samičími, dolení čistě samčími, jako u dubu (tab. IX. 
obr. 12.). V tom případě jest týž letorost obojpohlavní, ač pohlaví 
na rozličná květenství rozděleno se spatřuje. Ale i tu jest možnost 
pohlavního zrůznění celých letorostů, když totiž na konečném letorostu 
květenství jednoho pohlaví se nevyvinou a na postranních brachy- 
blastech opět pohlaví druhé se potlačí, čehož příklad viděti na oře- 
šákovité Engelhardtii (obr. 8.). Přechod do tohoto zrůznění celých 
letorostů znázorňuje nezřídka i dub, když totiž postranní brachyblast 
pouze samčí jehnědy nese (obr. 12.). Třeba jen, aby samčí jehnědy 
© na konečném letorostu se nezaložily a tím aby se týž stal pouze 
samičím, což se také skutečně sem tam přiházívá. 

Nejvyšších stupňů dochází zrůznění pohlavní, když se celé sou- 
stavy os a konečně celé rostliny obmezí na jedno pohlaví potlačením 
pohlaví druhého, což se u Amentaceí přihází zhusta mezi Myricaceami, 
mezi Cupuliferami v rodu Nothofagus se to udává. 


Myslím, že všeobecnou platnost obou fylogenetických zákonů 
zrůznění, totiž z ohledu metamorfose i z ohledu pohlavnosti, netřeba 
obšírně dokazovati. Jestiť samozřejmo, že všecko zrůznění vzejíti může 
toliko ze stejného, jednotného, kteréžto předcházeti musí. Ta věta 
platí o všelikém vývoji, též o vývoji buněk a pletiv bunečných. Ne- 
méně všeobecnou platnost má též ve vývoji fylogenetickém. Dříve 
než se vyvinuly prýty různé tvarem (metamorfosí) svých listů, musely 
býti prýty stejnotvárné, před rostlinami dvoj- a trojosými musely býti 
rostliny jednoosé. Též musely květy obojaké ve všech skupinách 
rostlinstva býti dříve nežli květy různopohlavné a rozdělení jich na 
různé osy a soustavy osní, posléze na celé rostliny muselo se díti 
postupně jak výše naznačeno. 

Řečený rozvoj fylogenetický, záležející ve zrůzňování stejno- 
rodých údů a ústrojů rostlin, vyhovuje jednak již logickému poža- 

21* 


324 Ladislav Čelakovský 


davku, jednak dochází ve větších příbuzenstvech rostlinných dosti 
stvrzujících dokladů; mezi jinými zvláště však se k průkazu takému 
výborně hodí skupina jehnědokvětých pro rozmanitost v poměrech 
metamorfosních a v poměrech rozdělení pohlavního. 

Hlavní období ve vývoji fylogenetickém rostlin jehnědokvětých 
dle výše vyjádřených zákonů zrůznění jsou tato: 

1. První období. Prýty do květu docházející jsou všecky 
vespolek stejné, ve všech tuto obvyklých útvarech listů úplné: každý 
prýt, rovněž i vrcholní letorost prýtu loni pouze vegetativního, za- 
číná listy Šupinovitými (šupinami pupenovými), nese potom nějaký 
počet lupenů, výše listenů a končí květem. Příštím rokem se tytéž 
prýty opakují, proleptické prýty se ještě netvoří. V tomto prvním 
období byly květy ještě obojaké, poněvadž všecky prýty byly stejné. 
Období toto odbylo se již před vystoupením jehnědokvětých, u předků 
dávnějších, tudíž mezi nynějšími jehnědokvětými nikdež více předsta- 
veno není. 

2. Období druhé. Nastává prolepsis a redukce prýtů v prvním 
stadiu. Prolepticky totiž tvoří se po celém letorostu letošním roz- 
troušeny, neb jen hořeji, též jednokvěté opakovací prýty postranní 
v paždí lupenů letorostů a v témž roce se vyvinují. Avšak k výživě 
tolika prýtů úplných v jednom roce látky výživné, dovážené k tomu 
místu nestačí, pročež nastává redukce prýtů postranních, tím že lupeny 
se na nich buď spoře buď naprosto více netvoří, takže po Šupinách 
a Šupinovitých lístenech ihned květ následuje. Tím způsobem postranní 
prýty hlavnímu letošnímu letorostu neodpovídají více úplně, liší se od 
něho tím, že ztratily funkci vegetativní, stavše se prýty výhradně re- 
produktivními. 

Zrůznění těchto dvojích prýtů v jednom roce se vyvinujících 
zvětšilo se pak ještě a zdokonalilo tím, že prýt hlavní pozbyl schop- 
nosti vyvinovati květ konečný, stal se čistě vegetativním, tak jako 


zase postranní prýty staly se čistě reproduktivními. Toto stadium ve . 


druhém období zastoupeno jest rodem k buku příbuzným Nothofagus. 

Zrůznění pohlavní událo se již hned v tomto druhém období 
vývoje, neboť Nothofagus má již květy různopohlavní, a sice již tak 
daleko dospělé zrůznění pohlavní, že již celé soustavy osní, anobrž 
i celé rostliny jednopohlavní květy nesou, takže se v posledním pří- 
padě rostliny staly dvojdomými. Tak daleko jdoucí zrůznění, jaké 
v rodu Nothofagus se zračí, předpokládá však nutně přechodní stav 
původnější, ve kterém oboje květy na témž prýtu se nalezaly, a sice 
hoření květy (v paždí hořeních listů) samčí, dolení pak sa- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 395 


mičí. Takovéto rozdělení květů obojích na témž prýtu u předků 
rodu Nothofagus musí se proto předpokládati, poněvadž také u jiných 
kupulifer a u většiny jehnědokvětých vůbec (vyjímaje toliko Myricacey), 
kdekoliv květy oboje na témž prýtu pospolu se nalézají (v jehnědách 
androgynických), tedy v rodech Castanea, Pasania, též u ořešákovité 
Platycarya samčí květy nad samičími postaveny bývají; též i z té 
příčiny, že květy samičí u Cupulifer se svou číškou hojné šupiny ne- 
soucí méně redukovány jsou než samčí, kterýmž kupula schází, 
pročež dle zákona, dle něhož přibývá redukce prýtů postranních 
k vrcholku hlavního prýtu, musí silněji redukované samčí květy býti 
výše než samičí. 

Redukované prýty poboční, které v tomte druhém období v paždí 
lupenů se nalezají, zůstávají buďto jednokvěté anebo vyvinují z paždí 
svých listenovitých dvou prvolistů květy třetiřadé, tvoříce 3květé vrcho- 
líčky (dichasie). Oba případy vyskytují se v rodu Nothofagus. Tab. IX. 
obr. 9. představuje větévku z toho rodu, předpokládaje oboje květy 
na ní vyvinuté, což ovšem při nynějších druzích toho rodu, při nichž 
oboje pohlaví na rozličné větve anobrž i rozličné rostliny roztříděno 
bývá, více se nenachází. 


3. Období třetí. Tato třetí fase vývoje fylogenetického vy- 
značuje se vytvořováním jehněd. Z vegetativní části větve s postran- 
ními květy neb vrcholíčky různopohlavními, jaká v obr. 9. vyobrazena, 
povstává jehněda tím, že lupeny přeměňují se v listeny (obr. 2.). 
Prvotní jehněda jest tudíž konečná k prýtu, jenž doleji má neplodné 
listy vegetativní. Jakož se v prvním období ukončuje prýt jedním 
květem, tak se na tomto třetím stupni vývoje ukončuje celou jehně- 
dou (viz tab. IX. obr. 3). A jak v druhém období buď jednotlivé 
květy neb 3květé vrcholíčky v paždí lupenů, tak i tuto sedí v paždí 
listenů nově povstalé jehnědy. Dalším rozvětvením z listenců květů 
třetiřadých mohou pak povstati i vrcholíčky 5—7květé; někdy jako 
u buku v pohlaví samičím stávají se nevyvinutím (ablastem) primárního 
květu vrcholíčky dvoukvětými (viz obr. 10 c). 

Konečná jehněda jest dle odvození svého původně obojpohlavná, 
totiž v dolejší části samičí, v hořejší části samčí, toliko u Myriceí 
opáčně uspořádána. V stavu obojpohlavním však se jehněda konečná 
jen velmi zřídka zachovala, totiž pouze někdy v rodě Platycarya mezi 
Ořešákovitými, ačkoli vlastně příklad ten již do následujícího období 
přechází, poněvadž se tu vedle konečné také poboční úžlabní jehnědy 
vyvinují. Záhy stal se však konečný klas jednopohlavním, buď samčím 


3926 Ladislav Čelakovský 


nebo samičím, a druhé pohlaví obmezuje se pak na postranní letorosty, 
jak o tom ještě šířeji bude jednáno. 

4. Období čtvrté. Další postup ve složitosti letošních leto- 
rostů spočívá v tom, že se mimo jehnědu konečnou vyvinují prolepticky 
též jehnědy poboční, buďto v úžlabí lupenův neb šupin na nejdolejší 
části letorostu. "Tyto poboční jehnědy opakují prostě jehnědu ko- 
nečnou, a jak tato jsou původně též obojpohlavní, nahoře samčí, dole 
samičí, a jak tato buďto z jednotlivých květů neb 3květých dichasií 
složeny. Poněvadž jsou prýty jehnědové proleptické, jsou opět a to 
na pouhou jehnědu redukovány, ježto by jinak, vznikajíce z letorostu 
lonského (jako L v obr. 1. a 3.) vyvinovaly prvé šupiny a listy, 
nežliby do květenství dospěly. 

Touto opětovnou prolepsí povstává povšechné květenství složi- 
tější, totiž lata ovšem listnatá z jehněd se skládající. 

Obr. 1. představuje takové prýty složité; z nejdolejší části, která 
značí kus lonského letorostu, vychází konečný letorost letošní T a jemu 
zcela se rovnající letorost pobočný L; každý z nich se skládá nejho- 
řeji z dichasií ze samčích d, doleji samičích c, které dohromady tvoří 
jehnědu konečnou (samičí jsou tu méně redukovány, nesouce větší 
počet šupinovitých listů); nížeji pak z jehněd pobočních, z nichž 
hořejší b též obojpohlavná, dolení « představena již jakožto reduko- 
vána na pohlaví toliko samčí. 

Jest to nejdokonalejší typus, jaký u jehnědokvětých vyskytovati 
se může, ale ovšem typus ideální, který by jen tehdy v té úplnosti 
skutečně se vyvíjel, kdyby nebyly nastaly rozličné redukce, zrůzněním 
pohlavním podmíněné. Avšak redukce se udály všude u jehnědokvětých, 
v rozličné míře a rozličných částí této dokonalé laty se týkajíce, a to 
jak ve třetím, tak i ve čtvrtém období vývoje, poněvadž vývoj fylo- 
genetický směřuje k většímu a dokonalejšímu zrůzňování a k úplněj- 
šímu rozdělení prací fysiologických. I bude dále úkolem mým, tyto 
redukce podrobněji sledovati. 

Poněvadž se při tom jedná o pohlavní differencování jehněd na 
prýtech a letorostech, a poněvadž tyto prýty jehnědotvorné jsou buďto 
proleptické na témže letorostu anebo normální z letorostu předcho- 
zího, rozdělíme nejvhodněji úkazy sem patřící na dva oddíly. 

1. Pohlavně zrůzněné (jednopohlavní) jehnědy na 
témže letorostu. Takovéto zrůznění bylo možné toliko ve čtvrtém — 
období vývoje fylogenetického, ve kterém kromě jehnědy konečné 
(kteráž potom i vymizeti může) také jehnědy poboční, úžlabní, na 
témž letorostu se nalezají. Konečná jehněda však se zachovala v tom 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 3927 


případě pouze u některých Juglandeí, najmě v rodu Carya a Platy- 
carya. 

Dle toho, co Siebold a Zuccarini, pak Cas. de Can- 
dolle o japonsko-čínském rodu Platycarya, mně z autopsie neznámém, 
na jevo vynesli, vyskytují se zde ještě všecky přechody z jehněd ne- 
zrůzněných (obojpohlavních) do jebněd úplně různopohlavních. Veškeré 
květenství na konci krátkých listnatých větviček skládá se v tom rodu 
z jehnědy konečné a z několika (2—8) jehněd postranních, jejichž 
podpůrné listy dílem lupenovité, dílem na listeny redukované bývají. 
Jehnědy jsou buď všecky obojpohlavní, nahoře samčí, doleji samičí, 
aneb jest pouze jehněda konečná obojpohlavná, postranní již pouze 
samičí. Myslíme-li si v typu obr. 1. místo 3květých dichasií jednot- 
livé květy (samičí jen se 2 listenci, samčí dokonce bez listenců), tedy 
představuje tento typus zcela správně květenství Platycarie. Dle 
Englera („Pflanzenfamilien“) může se konečný klas státi také pouze 
samičím, a v tom případě jest rozdělení obou pohlaví nejdále po- 
kročilé, 

V rodu Carya jsou již vždy jehnědy jednopohlavné, a sice ko- 
nečné jehnědy vždy samičí; poboční samčí vycházejí (u Carya alba) 
z paždí doleních šupin na letorostu, avšak ponejvíce ne jednotlivě, 
nýbrž po třech, totiž jedna na stopce jehnědové konečná a 2 z paždí 
Šupinovitých prvolistů jejích postranní. Přistupují tudíž tyto 2 
jehnědy jakožto proleptické výhonky dalšího stupně. 

Jiné Juglandey, Pterocarya a Engelhardtia, toliko z části neb 
výjimkou vyvinují také proleptické samčí prýty na letorostu-konečném, 
jinak ale normálně na letorostu lonském, bude tedy přiměřeněji 
v druhém oddílu o nich pojednáno. 

Ostatně vyvinují jenom ještě pravé kupulifery (mimo Nothofagus) 
samčí i samičí jehnědy na témže letorostu. U těchto pak se jehněda 
konečná nikdy nevyvinuje, hlavní prýt neb letorost stal se tudíž čistě 
vegetativním, pouze šupiny a lupeny vyvinujícím, tedy neobmezeným ; 
on se každoročně uzavřeným pupenem lupenotvorným ohraničuje, ale 
příštím rokem opět z něho vyhání. Zde dostoupilo zrůznění prýtů 
svého vrchole, ježto letorosty nyní jsou trojosé: první osu tvoří vege- 
tativní letorost sám, druhou osu poboční jehněda, třetí teprve osa 
květní. 

Dle zákona fylogenetického výše uvedeného není však nejmenší 
pochybnosti, že vegetativní prýt byl původněji obdařen jehnědou ko- 
nečnou, neboť jehnědy poboční mohly vzniknouti toliko opakováním 
konečné jehnědy na redukovaném prýtu proleptickém. Prantl se po- 


328 Ladislav Čelakovský 


zastavuje nad tím, že u kupulifer konečná jehněda nikde se více ne- 
vyskytuje, a proto pochybuje, zdali kdy u nich bývala vyvinuta, avšak 
v této pochybnosti zračí se neuvědomělost možného fylogenetického 
vývoje. 

Že též u kupulifer původně musely býti jehnědy konečné, a, sice 
nejprve androgynické, potom samičí, o tom poučuje nás i rozhled po 
příbuzných Juglandeích, u kterých se tato konečná jehněda ještě ve 
většině rodů zachovala, vyjímaje pouze tropické rody Engelhardtia a 
Oreamunoa, u nichž pravidelně tak jako u kupulifer schází, takže 
samičí jehnědy jako u kupulifer pouze pobočně z paždí lupenů ho- 
řeních se vyvinují. Jest patrno, že tyto rody s pouze postranními 
jehnědami povstaly z formy konečnou jehnědou nadané, což u Engel- 
hardtie jest tím více dosvědčeno tím, že se v řídkých výjimkách tato 
konečná jehněda, jak dále ještě uvidíme, dokonce i vyvinouti může. 
Jestliže u kupulifer, kde poměry jsou v podstatě tytéž, tato konečná 
jehněda ve všech nynějších rodech naprosto se ztratila, spočívá v tom 
ovšem charakteristický znak nynější čeledi kupulifer, avšak nemůže 
se to bráti za důkaz, že nikdy ani u dávnějších předků nebývala. 

Z typu v obr. 1. odvodíme tudíž většinu nynějších kupulifer 
tím způsobem, že celou konečnou jehnědu, totiž dichasie samičí 
i samčí c i d, jakož skutečně se stalo, zredukujeme, takže zbudou 
pouze jehnědy poboční a na místě samčích a samičích prýtů vyvi- 
nou se pupeny vegetativní pro příští rok. Postranní jehnědy byly 
původně, tak jako vymizelá konečná jehněda obojpohlavní, nahoře 
samčí dole samičí. Jich zrůznění dělo se tak, že v nejhořejších po- 
bočních jehnědách (tak jako kdysi snad i v konečné jehnědě kupu- 
lifer a jako zajisté v konečné jehnědě nejmnožších ořešákovitých) od- 
padlo vytveřování se hořeních květů samčích a v dolejších jehnědách 
opět odpadlo vytvořování se květů samičích v dolejší části jehněd. 
Staly se tedy hoření jehnědy čistě samičími a dolení 
pouze samčími. 

U kaštanů (Castanea) a u mnohých druhů rodu Pasania (s duby 
nejblíže příbuzného a od mnohých autorů také od rodu OAuercus 
nelišeného) jest toto zrůznění ještě nedokonalé, jelikož hoření jehnědy 
zůstaly ještě androgynickými, a toliko při doleních vymíceno druhé, 
totiž samičí pohlaví. Z typu v obr. 1. odstraněním konečné jehnědy 
povstává tedy bez další změny prýt květonosný svrchu jmenovaných . 
rodů. Avšak již v těchto rodech redukcí hoření samčí části jehně- 
dové na hořejších jehnědách povstávají někdy jehnědy čistě samičí, 
a to jest pak již u vlastních dubů (z rodu Auercus) všeobecným pra- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 329 


vidlem. U dubů jsou oboje jehnědy nad to ještě ostřeji lišeny růz- 
nějším místem svého vzniku, ježto jehnědy samičí jak u předešlých 
v paždí hořejších lupenů, samčí však v paždí hořeních šupin na zpodu 
letorostu vznikají, takže zde oboje jehnědy dvěma různým formacím 
toho letorostu přiděleny jsou (obr. 12). 

Letorosty postranní na lonském letorostu ovšem opakují letorost 
konečný v jeho morfologickém složení, bývají však z husta mnohem 
slabší a redukované, tak že jen nemnohé lupeny bez úžlabních 
jehněd samičích, tudíž toliko jehnědy samčí z paždí svých šupin 
vyvinují, jak obr. 12. též ukazuje. Když zároveň konečný letorost, 
jakož se někdy děje, samčí jehnědy nevytvoří, pak nastává u dubu 
již 1 pohlavní zrůznění konečného a pobočních letorostů, kterýmž 
dub do druhého oddělení, o němž dále řeč bude, přechází. Avšak toto 
zrůznění pro duby ještě není typické a stálé, nýbrž jen sem tam po- 
různu se namanuje. Právě proto však jest úkaz ten zajímavý, že 
velmi patrně ukazuje cestu, kterou z letorostů původně stejných (zde 
ovšem s jehnědami vesměs pobočními) může se vyvinouti zrůznění 
těchto celých letorostů v ohledu pohlavnosti. © 

Jiná odchylka od obyčejného složení vyskytuje se u některých 
druhů z rodů Castanea ($ Castanopsis) a Pasania (Castanea chryso- 
phylla, Pasania Beccariana), totiž rozvětvenost postranních samčích 
jehněd. Z paždí doleních listenů primární jehnědy nevynikají hned 
samé květy neb dichasie květů, nýbrž postranní jehnědy vyššího 
stupně, tedy proleptické jehnědu opakující prýty další (obr. 1. B). 
Prantl z toho soudí, že fylogeneticky z vrcholíčku 3květého, pro- 
dloužením osy, potlačením konečného květu a přeložením dichasií na 
osy postranní, povstati mohla jehněda, poněvadž u Pasania Beccariana 
„fozvětvením jehnědy skutečně na místě dichasia jehněda vzniknouti 
může.“ Tak též si představuje jmenovaný autor zejména vznik samčí 
jehnědy u buku. 

Buk totiž se od dubovitých a kaštanovitých kupulifer nápadně 
tím liší, že nese v paždí hořeních lupenů toliko 2Zkvěté dichasie 
samičí (v číšce uzavřené), nevšak jehnědy samičí. Jest ovšem otázka, 
kterak tento rozdíl fylogeneticky správně vysvětliti možná? 

Logicky možným byl by trojí způsob vysvětlení. Buď totiž jsou 
vrcholíčky 3květé (potom i 2květé) v úžlabí listů u buku (i u Notho- 
fagus) původnější a z nich vyvinuly se, tak jak se Prantl domnívá, 
jehnědy ostatních kupulifer, anebo jsou původnější jehnědy těchto, 
z nichž redukcí povstaly dichasie bukovitých kupulifer. Tato dvojí 
možnost předpokládá však ohledně dichasií a celých jehněd direktní 


330 Ladislav Čelakovský 


vývoj jedněch z druhých ; naproti čemuž stojí třetí možnost, že dichasie 
a jehnědy z nich složené nepřeměnily se vůbec nikdy jedny v druhé, 
nýbrž že jehněda povstala souborem četnějších postranních dichasií 
v jeden celek. 


Proti té možnosti, žeby dichasie bukovitých byly povstaly re- 
dukcí z jehněd, Prantl právem se vyslovuje, neboť jehnědy nemohly 
hned hotové se objeviti, ony předpokládají, jak již vyloženo, před- 
běžné stupně vývoje fylogenetického, a ty vedou K stadiu, kde jsou 
jednotlivé květy neb dichasie v paždí lupenův, jejichž souborem a meta- 
morfosou lupenů v listeny právě jehnědy vznikají. Dichasium Skvěté 
(a pak i vícekvěté) má zcela jiný původ, povstávajíc rozvětvením 
proleptickým původní jednoduché osy květné ve vyšší stupně. Není 
tudíž ani také možná, aby z dichasia povstati mohla jehněda, tedy kvě- 
tenství botrytické, samo jsouc z dichasií složené. 


Rod Fagus jest velice příbuzný k rodu Nothofagus, u kterého 
(dle obr. 9.) jak samčí tak samičí květy neb dichasie v úžlabí 
lupenů se nalézají. Také v rodu Fagus sedí v úžlabí lupenů 
přímo dichasie samičí, mohlo by se tudíž dle analogie za to míti, 
že i květenství samčí u buku jsou dichasie aneb že z takových di- 
chasií povstaly. Mínění tomuto zdálo by se nasvědčovati to, že jest 
samčí květenství buku opravdu velmi skrácené, strboulku podobné 
a že možná zhusta mezi květy jeho rozeznati jeden dloužeji stopkatý 
větší květ, jenž v prodlouženém směru hlavní osy stojí a tudíž zdá 
se býti vskutku konečným, což nejprvé vytknul Prantl pro Fagus 
ferruginea, a což jsem já nejenom při tomto americkém buku, nýbrž 
také při našem domácím buku rovněž tak shledal. Častěji pod tímto 
květem konečným shledáváme dvě skupiny květů, v nichž také vždy 
jeden květ centrální zvláště vyniká. Z toho soudí Prantl, že jest 
květenství buku též dichasium, jenže v obou postranních skupinách 
do vyšších stupňů bohatěji rozvětvené. Ovšem nemůže ani týž autor 
upříti, že též pozoroval místo dvou i tři poboční skupiny, tedy 3 
květy sekundární v tom květenství, což si on vykládá tak, že tím na- 
značen přechod z dichasia do hroznovitého květenství, kteréž tuto 
jehnědou se zove. Já jsem též v strboulkovitém květenství buku 
mohl rozeznati někdy tři a nemýlím-li se i čtyři postranní skupiny 
květů; ovšem že analyse toho květenství do podrobna jest znesnadněna 
tím, že listeny a listence v něm vesměs potlačeny či zhola nevyvinuty 
zůstaly, takže ani Eichlerovi ani Prantlovi podrobné rozebrání 
květenství toho' se nepoštěstilo. Eichler však jest spíše nakloněn, 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 331 


považovati květenství to „za aggregat dichasických klubíček jako 
u kaštanu“. 

Zajisté pojal Eichler samčí květenství bukové správně, mnohem 
správněji než Prantl, neboť pro jeho výklad možná uvésti některé 
přesvědčivé důvody. Předně se ono skládá začasté z více nežli dvou 
postranních skupin květních, což nasvědčuje botrytickému, ačkoli nej- 
spíše konečným květem obmezenému květenství, za druhé nalézají 
se na stopce toho „strboulku“ 1—3 prázdné listeny, což se neshoduje 
s povahou dichasia, kteréž vždy u Amentaceí (u kupulifer i v pohlaví 
samičím, ač tu veliký počet lístků na kupule se nalézá) právě z paždí 
prvních dvou listenů se rozvětvuje, kdežto jehněda může míti dolejší 
listeny své prázdné; za třetí nesnáší se s povahou dichasií též po- 
stavení samčího květenství. Toto vyniká totiž z paždí dolejších 
listů pod číškou samičí (obr. 10.), tedy zrovna tak jako jehnědy 
samčí u kaštanu pod jehnědami gynandrickými neb samičími u ka- 
štanu a pod jehnědami samičími u dubů. Kdyby to bylo dichasium, 
musilo by po způsobu ostatních kupulifer vynikati nad samičími 
dichasiemi (d nad c v obr. 1., neb d nad c v androgynické poboční 
jehnědě kaštanu v obr. 11.). Prýt bukový (obr. 10.) však odvodíme 
z typu obr. 1. redukcí samčích květů neb dichasií d, takže zbudou 
samičí dichasie ec, pod nimi pak opakovací jehnědy a, b, které 
jsouce vesměs, tak jako a, na pohlaví samčí uvedené zaujímají právě 
to postavení, které květenství samčí u buku má. 

Kdyby samčí květenství buku byla dichasie, bylo by jich po- 
stavení v poměru k dichasiím samičím právě opáčné než u kaštano- 
vitých a dubovitých kupulifer, z čehož by následovalo, že se zrůznění 
květů původně obojakých u bukovitých událo zvláště a rozdílně od 
zrůznění u ostatních kupulifer, což jest vzhledem k blízké příbuznosti 
těchto skupin mezi sebou a zvláště vzhledem k velké shodě v úpravě 
číšky bukové a kaštanové supposice velmi málo pravdě podobná. 
Škoda jen, že v rodu Nothofagus, jenž s buky (Fagus) v číšce úplně 
se srovnává, nenacházejí se nikde již oboje květy na témže prýtu 
pospolu. Nepochybuji, že by se v tom případě samčí květy neb troj- 
květé dichasie objevily nad samičími, jak to v theoretickém výkresu 
obr. 9. vyjádřeno bylo. 

Konečně uvážiti třeba, že jsou dichasie samičí, číškou mnoho- 
listou obdané, méně redukované prýty nežli dichasie samčí, které 
toliko podpůrné listeny květů a žádné další listy nevytvořují. Dle 
pravidla vůbec platného pak přibývá k vrcholku mateřského prýtu 
redukovanosti jeho pobočných prýtů, a tedy i z této příčiny vyplývá 


332 Ladislav Čelakovský 
vyšší postavení dichasií samčích u kupulifer, kteréž u kaštanu a Pa- 
sanií také vskutku shledáváme. 

Jestliže tedy samčí květenství buku pod číškami samičích di- 
chasií se nalézá, nemůže to býti dichasium, nýbrž jehněda, z dichasií 
složená, samčím jehnědám dubů a kaštanů se rovnající. (Ovšem liší 
se tato jehněda u buku tím, že osa její, jak se zdá, květem se končí. 
Tomu však se nelze diviti, uvážíme-li, že původně dle fylogenetických 
zásad i jehnědy Amentaceí konečným květem opatřeny býti musily, 
jak to i v typu obr. 1. naznačeno, takže u buku toliko původní 
konečný květ jehnědy se zachoval, nejspíše pro krátkost a strboulo- 
vitou směstnanost té jehnědy, kdežto na velmi prodloužených jehně- 
dách ostatních rodů vymizel. 

Dle toho, co zde seznáno, tvoří rod Fagus přechod mezi rodem 
Nothofagus a ostatními Kupuliferami, ježto má, jak Nothofagus samičí 
dichasie přímo v paždí lupenů, dichasie samčí však v jehnědách níže 
stojících jako u ostatních Kupulifer. 

Ohledně číšky Kupulifer odkazuji k tomu, co jsem ve Zprávách 
naší společnosti v r. 1886) uveřejnil a o čemž šířeji v Pringsheimo- 
vých Jahrbůcher pojednám. Dovodil jsem tam (a Prantl pak přišel 
k témuž výsledku), že jest číška vyzdvižená část osy květní, posázená 
četnými šupinovitými neb (u kaštanů) v rozvětvené kolce přeměně- 
nými listy. Rozeznávati se musí číška dubovitých (Auercineae), k nimž 
patří Ouercus a Pasania a číška kaštanovitých a bukovitých (Casta- 
neae, Fageae). Prvnější jest jednoduchá (cupula simplex), poslednější 
složitá (cupula composita). Jednoduchá číška obsahuje vždy jen jeden 
konečný květ a jest právě vyzdviženou osou tohoto květu tvořena, 
složitá číška z pravidla a původně obsahuje květy 3 a více (dichasium); 
které však mohou býti též na dva až 1 na jeden květ redukovány, 
a tvořena jest z největší části osami čtyřmi, úžlabními k čtyrem liste- 
nům obou květů sekundárních. U dubů a u části Pasanií jest číška 
v úžlabí listenů jehnědy toliko jednotlivá, u Pasanií' ze sekce Eupa- 
sania Prantl jest 3—5 číšek pospolu,| ježto sé osa květu primárního 
z paždí nejdolejších dvou Šupin rozvětvuje; jak primární květ tak 
i sekundární (a po případě i terciární) mají každý svou zvláštní 
číšku. To jest představeno schematicky v obr. 1. Číška složitá u buků 
a kaštanů povstává tímtéž rozvětvením, z paždí dvou prvorodých 
listenů, avšak primární a sekundární květy jiných šupin nevyvinují, © 
toliko terciární čtyři osy, obyčejně již bezkvěté, tvoří četné lístky 
číškové a všecky jsou sloučeny v jedinou, proto právě složenou číšku 
(tab. IX. obr. 10. a 11.). V číšce kaštanové jsou osy terciární 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 333 


úplně srostlé, toliko při uzrání v sekci Eucastanea se jakožto čtyři 
chlopně od sebe oddělujíce, kdežto u bukovitých (Fagus a Notho- 
fagus) jsou hořeji z největší části volné, tvoříce chlopně hned od po- 
čátku oddělené. 

2. Pohlavní zrůznění jehněd na rozličných koneč- 
ných a postranních letorostech. 

V tomto případě zrůznění jest mezi rozličnými letorosty, oby- 
čejně mezi letorostem konečným a jednoročními prýty pobočními, ten 
rozdíl, že jedny pouze samčí, druhé pouze samičí jehnědy nesou. Toto 
zrůznění nastalo toliko v ořešákovitých rodech Engelhardtia a Orea- 
munoa v období čtvrtém, jak dále uvidíme ; namnoze však již ve třetím 
období vývoje fylogenetického, kdy konečný letorost i postranní měly 
vyvinutou toliko jehnědu konečnou, obojpohlavní, která pak na všech 
letorostech potlačením jednoho pohlaví stala se pouze jednopohlavní 
a sice na konečném letorostu jiného pohlaví než na postranních. Jsou 
pak dva případy možné, že totiž buďto jehněda konečného letorostu 
stala se samičí, postranních pak samčí, anebo naopak. V prvnějším 
jest jehněda samčí na ose vyšší generace nežli samičí, ve druhém 
pak 'opačně. | 

Po tomto differencování letorostů vznikly pak ještě častěji po- 
stranní opakovací jehnědy proleptické téhož pohlaví pod kone- 
čnou jehnědou letorostu (tab. IX. obr. 4., 6.). 


Samčí letorosty, jak postranní tak konečné, bývají více méně 
redukovány, častěji až na jehnědy a leda některé předchozí Šupiny; 
samičí bývají úplněji zachovalé, vegetativními listy assimilačními opa- 
třené (obr. 4., 5., 8.). 

Mezi Amentacey, u kterých letorost konečný stal se samičím 
a postranní prýty jednoroční z lonského letorostu samčími, náležejí 
především skoro veškeré Juglandacey. Samčí prýty jsou tu vždy 
toliko na samé jehnědy neb pod jehnědou na několik předchozích 
šupin redukovány. 

Nejjednodušší a nejpravidelnější uspořádání jeví sám rod Ju- 
glans (obr. 7.). Jehnědy samčí vznikají tu vždy z paždí hořejších 
(v čas květu ovšem již opadalých) listů mna loňském letorostu ; 
letošní konečný letorost pak se končí chudokvětým klasem samičím. 
Též tak se chová asijská Pterocarya; toliko že některá ze samčích 
jehněd také v paždí letošních listů, tedy na letošním letorostu 
prolepticky vzniká, čímž naznačen přechod do předešlého prvního 
skupení. 


394 Ladislav Čelakovský 


Rody Carya, Engelhardtia a Oreamunoa velmi zřetelně objasňují 
pochod, kterým se udává pohlavní zrůznění letorostů období čtvr- 
tého, to jest tedy letorostů s proleptickými jehnědami pobočními, 
a kterak zrůznění to co nejdále možno pokračuje. 

V rodu Carya jsou totiž jehnědy samčí, dloužeji stopkaté a oby- 
čejně z paždí dvou předchozích listenů dvě postranní jehnědy vysýla- 
jící (tedy dichasiálně rozvětvené) proleptické, na letošním (konečném 
neb postranním) letorostu z paždí dolejších jeho šupin povstalé; je- 
bněda samičí jest jako u Juglans na letorostech konečná. U někte- 
vých druhů, jako Carya alba, vznikají na témže letorostu konečném, 
kterýž samičím klasem se končí, nejdolejší též zpomenuté jehnědo- 
nosné prýty samčí; tyto druhy patří tedy do předešlého prvního od- 
dělení jako Kupulifery (kdež o nich zmínka se již stala), shodují se 
co do vzniku samčích prýtů s rodem GAuercus, od tohoto se lišíce 
zachováním samičí jehnědy konečné, kteráž u dubů hořeními jehně- 
dami pobočními nahrazena jest. Jiné druhy rodu Carya, jako Carya 
amara, ukazují již pohlavní zrůznění letorostu konečného a postran- 
ních, nastalé tím, že na zpodu konečného letorostu netvoří se více 
jehnědy samčí, a letorost poboční (z lonského letorostu se vyvinující) 
nevytvoří více samičí jehnědu konečnou, nýbrž nad dvěma basilár- 
ními dichasiemi samčích jehněd toliko vegetativní listy. Carya amara 
ukazuje tedy normálně a stále totéž zrůznění původně obojpohlavních 
letorostů postranních a konečného, které u dubů, jak výše toho spo- 
menuto, toliko někdy a výminečně se přiházívá. 

Ještě větší shodu s duby jeví rody: jihoasijská Engelhardtia 
a středoamerická Oreamunoa. U těch totiž vymizela jak u kupu- 
lifer zpravidla samičí jehněda konečná a jest nahražena postranními 
proleptickými jehnědami samičími © z paždí lupenů konečného le- 
torostu (obr. 8. 7). Samčí jehnědy sedí po straně zhusta neobme- 
zeného, bezlistého pobočního letorostu (obr. 8. L"). Tážeme-li se, 
kterak toto neobyčejné uspořádání povstalo, obdržíme správnou 
a bezpečnou odpověď jen tehdáž, víme-li, že samčí poboční letorost 
L bývá někdy zakončen jehnědou samičí, a že, ovšem ještě řídčeji, 
i listnatý letorost samičí jehnědou ukončiti se může. Z toho již 
možná učiniti si zcela správnou představu fylogenetickou. Jako u rodu 
Carya měl původně každý letorost samičí jehnědu konečnou a na. 
zpodu jehnědy samčí; avšak na letorostu konečném vymizely jak 
u Carya amara jehnědy samčí, a samčí jehněda konečná obyčejně 
též, jsouc opakovacími jehnědami pobočními nahražena, na letorostu 
postranním však zůstaly pouze jehnědy samčí, celá hoření čásť lupeno- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 335 


tvorná a zpravidla i jehněda samičí byla potlačena. Ostatně prýt 
s jehnědami samčími nevzniká vždy na letorostu lonském, nýbrž i (dle 
Eichlera) prolepticky na konečném letorostu letošním, takže v tom 
případě tento obojpohlavním se jeví. Kdežto pak u Pterocarye někdy, 
u Kupulifer normálně, proleptické prýty opakují pouze konečnou je- 
hnědu, tož u Engelhardtia a Oreamunoa opakují, ovšem v reduko- 
vaném bezlistém tvaru, celý konečný prýt s konečnou (ač nevždy 
vyvinutou) jehnědou samičí a postranními jehnědami samčími. 

Z Betulaceí má Carpinus (habr) samičí letorost konečný a slabší, 
více méně redukované, chudolisté neb bezlisté, však na zpodu šupi- 
nami pupenovými opatřené poboční letorosty samčí, oba s konečnou 
pouze jehnědou, tedy z období třetího pocházející. Arciť není po- 
hlavní různost mezi konečným a pobočními letorosty tak přísná jako 
u Juglandeí, poněvadž častěji 1—2 nejhořejší poboční letorosty jakožto 
opakovací samičí prýty se vyvinují (tab. IX. obr. 3. L), takže tyto 
poboční letorosty pohlavně od letorostu konečného se nerůzní. Jako 
Carpinus má se i mongolská Ostryopsis. 

U všech ostatních Betulaceí létorosty zrůznily se pohlavně na- 
opak v tom způsobu, že se konečný létorost stal samčím, krátké 
jednoroční prýty poboční samičími. Leč i tehdy nebývá zrůznění 
to zcela ostře vyvinuto, tak sice že vedle konečného létorostu též 
postranní brachyblasty se samčím pohlavím vyrůsti mohou, načež 
opět samčí i samičí brachyblasty na lonském létorostu souřaděné se 
spatřují. 

Samčí výhonky konečné liší se od samičích pobočných, náležitě 
olistěných létorostů vždy silnou redukcí, jevící se v krátkosti jich 
a v úplném nedostatku lupenů, a s redukcí pojívá se nezcela úplná 
prolepsis, t. j. létorost konečný a jeho jehnědy netoliko že se v roce 
před květní dobou (jarní) zakládá, nýbrž jehnědy samčí dorostou 
v témž roce do té míry, že nemají zapotřebí ochrany šupin pupenových 
přes zimu, pročež se tyto ani nevyvinují, čímž konečný výhonek 
pouze na krátkostopečnou jehnědu, anebo častěji, ježto se hroznovitě 
rozvětvuje, na krátký, volně přezimující hrozen jehněd redukovaným 
se stává. 

Mezi Betulacey právě vylíčené patří Ostrya, Corylus, Betula 
i Alnus; avšak i tyto rody a jich sekce mezi sebou v jednotlivostech 
ještě poskytují značnější rozdílnosti. Předně činí Ostrya jakýs přechod 
k rodu Carpinus tím, že její samičí jehněda rovněž tak jako samčí 
na konci víceletých makroblastů se nalézají, takže zde již makro- 
blasty pohlavně zrůzněné nacházíme. Rod Corylus, přísně vzato, 


336 Ladislav Čelakovský 


nezdá se žeby do této skupiny (s konečným letorostem samčím) ná- 
ležel, poněvadž jeho samčí prýty vedle samičích souřaděně po stra- 
nách lonského létorostu stojí, anižby také konečný letošní letorost, 
jakožto pokračování lonského, jehnědou se končil, ježto makroblasty zde 
pouze vegetativní formace vyvinují, tab. IX, obr. 4. Zajisté však 
i makroblast býval původně obmezený, jehnědou se končící, a že 
tato byla pohlaví samčího, možná dosti bezpečně dle toho souditi, 
že samčí jehnědonosné prýty na lonském letorostu nahoře vznikají, 
a jako opakovací prýty původního konečného létorostu se jeví. Též 
i ta okolnost, že na samčích větvičkách z nejdolejší šupiny časem 
(u Corylus tubulosa z pravidla) proleptický samičí prýtek vypučí, 
svědčí tomu,že vůbec v rodu Corylus vlastně a původně samičí prýty 
k prýtu samčí jehnědou ukončenému postranně se rodí, a že na ma- 
kroblastech samčí konečný létorost teprve později zvegetativněním 
celého makroblastu odstraněn byl. 

Většina bříz má dle pravidla pro tuto skupinu platícího samčí 
jehnědy poloproleptické jednotlivě neb několik na konci celého ma- 
kroblastu, někdy (sekce Humiles, Costatae) krom toho na krátkých 
bezlistých brachyblastech poboční; samičí jehnědy pak na dolejších 
dosti chudolistých brachyblastech konečné (obr. 5.) Některé břízy (z hi- 
malajsko-japanské sekce Acuminatae) a mnohé olše vytvořují na sa- 
mičích těch létorostech krom konečné jehnědy ještě i proleptické po- 
stranní jehnědy. Z olší shoduje se pouze sekce Alnaster (Alnus viridis) 
s břízami v tom ohledu, že tyto samičí brachyblasty její normálně 
(nikoli prolepticky) na lonském létorostu, tedy v roce po svém zalo- 
žení se vyvinují. Avšak v sekcích Alnus $ Gymnothyrsus (Clethra) 
a S Clethropsis vyvinuje se samičí brachyblast (brzy o jedné, brzy 
o více hroznovitě sestavených jehnědách), přímo pod samčími jehně- 
dami v paždí nejhořejšího lupenu založený, zároveň se samčím ko- 
nečným výhonem předčasně v témže roce a jak tento bez lupenů 
a šupin pupenových, tudíž volně přezimujíc (obr. 6.). V sekci Cle- 
thropsis pak ten předčasný vývoj až tam dostoupil, že i doba rozkvětu 
a opylení již na podzim téhož roku, v němž oboje květy založeny byly, 
připadává, takže jak samčí konečný výhonek tak i postranní samičí 
úplně proleptickými se stávají, pročež vlastně obojí výhonky nejsou 


více zvláštními létorosty; stalyť se z nich konečné součásti vegeta- © 


tivního, původně o rok staršího létorostu. 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 337 


Výklad tabulky IX. 


Ve všech obrazcích jest T letorost konečný, L stejnopohlavný 
letorost postranní, L* jinopohlavný letorost poboční; a jehnědy na 
letorostu poboční pouze samčí, b jehnědy výše stojící obojpohlavní 
neb redukcí samčí části pouze samičí, c květy neb Skvěté dichasie 
(vrcholíčky) samičí, d květy neb vrcholíčky samčí. Stíněné listy 
a osy patří ročníku (letorostu) lonskému. 

Obr. 1. Nejdokonalejší a nejzachovalejší typus Amentaceí, bez 
redukcí (jemuž nejblíže stojí Platycarya). Osy samičích květních prýtů 
představeny jak u Cupulifer s četnějšími Šupinovitě redukovanými 
lístky. : 

Obr. 1. B. Složitá rozvětvená jehněda samčí na místě jehnědy 
jednoduché a v obr. 1., jak se nalézá u některých kaštanů (Castanea 
chrysophylla Hook. ete.) a dubů (Pasania Beccariana Prantl). 

Obr. 2. Jehněda obojpohlavná, nahoře samčí dole samičí, z květů 
jednotlivých. 

Obr. 3. Schema pro habr (Carpinus) platné. Konečný letorost 
T' s jehnědou konečnou, kteráž redukcí hořeních samčích květů stala 
se pouze samičí; postranní letorost L jest opakovací prýt též pouze 
samičí; tleorost postranní Z* zredukován z původního obojpohlav- 
ního na letorost pouze samčí. 

Obr. 4. Schema pro lísku (Corylus). Konečný letošní letorost 
stal se výhradně vegetativním; pohlavní letorosty jsou pouze po- 
stranní, a sice hořeji samčí Z, doleji samičí L*. Bezlistý letorost 
samčí, silněji proleptický, rozvětvil se z paždí nejdolejších šupinovitých 
lístků. 

Obr. 5. Schema pro břízu (Betula alba). Konečný letorost re- 
dukovaný a proleptický T jest samčí, pod ním opakovací též samčí 
(pouhá jehněda) Z, dole létorost pouze samičí L'. 

Obr. 6. Schema pro břízu (Alnus glutinosa). Samičí letorost 
L* rozvětvený vícejehnědý, proleptický (na rozdíl od obr. 5). Jinak 
jako v obr. 5. 

Obr. 7. Schema pro ořešák (Juglans). Konečný létorost T se 
samičí jehnědou na konci; postranní L', zredukovaný na pouhou je- 
hnědu, jest pouze samčí. Srovnej s habrem obr. 3. 

Obr. 8. Schema pro Engelhardtii. Konečná jehněda na ko- 
nečném letošním výhonku ořešáku tuto se nevyvíjí, za to opakovací 
poboční jehnědy samičí. Též postranní zredukovaný samčí letorost L' 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 22 


338 Ladislav Čelakovský 


pozbyl konečné jehnědy (samičí) a nese toliko poboční jehnědy 
samčí. 

Obr. 9. Schema od Nothofagus; samčí i samičí 3květé vrcho- 
líčky na též větvi postranními supponovány, ačkoli u druhů známých 
bývají na různé větve neb i jednotníky rostlinné rozděleny. 

Obr. 10. Schema buku (Fagus). Pod 2květými samičími vrcho- 
líčky (číškou 4laločnou, složenou objatými) c vznikají z paždí lupenů 
jehnědy samčí, krátké, husté, konečným květem (jak se zdá) obmezené. 
Vrcholek d v obr. 1. zde se nevyvíjí. 

Obr. 11. Schema kaštanu (Castanea). V paždí lupenů letorostu 
poboční jehnědy, hoření b obojpohlavné, dole samičí, nahoře samčí, 
dolení a pouze samčí. Vrcholek c d v obr. 1. redukován (více ne- 
vyvinut). 

Obr. 12. Schema dubu (Auercus). Hoření poboční jehnědy re- 
dukcí samčí hoření části ďd (v obr. 11.) staly se čistě samičími; 
samčí jehnědy vznikají v paždí Šupin na zpodu letorostu T. Postranní 
letorost L vyvinul toliko samčí jehnědy. Jak samčí tak i samičí je- 
hnědy toliko z jednotlivých květů složeny. 


Resumé. 


Úber die phylogenetische Entwickelung der Amentaceen. 


Das Grundaxiom der phylogenetischen Entwickelung úberhaupt 
ist dieses, dass alles Differenzirte aus Gleichartigen, Nichtdifferenzirten 
entstanden ist. Um den Entwickelungsgang z. b. der Grnppe der 
Amentaceen recht zu verstehen, muss man vor Allem zwei phylo- 
genetische Differenzirungsgesetze beachten. 

1. Gesetz der Diferenzirung der Sprossein Betref 
der Metamorphose. Die Sprosse mussten nach obigem Axiom 
zuerst alle eleichartig sein, d. h. alle dem allgemeinen Typus zu- 
kommenden Blattformationen besitzen,  mithin alle Seitensprosse 
mussten ursprůnglich gleichartige Wiederholungssprosse ihres Mutter- 
sprosses sein. Die Differenzirung geschieht durch Reductionen : zunáchst 
wird an den Seitensprossen der vegetative untere Theil reducirt, es © 
entstehen reine Reproductionssprosse. Die Differenzirung erreicht 
einen hóheren Grad und wird schárfer, wenn am Hauptspross wiederum 
der reproductive obere Theil reducirt wird. So werden zunáchst ein- 
achsige (monokaulische) Pflanzen zweiachsig (diplokaulisch); durch 


v 


JELAKOVSKÝ: AMENTACEAE. 


ji 
| 


ZA | 


ď 
s 


Věstník kral české společnosti nauk. Trida mathemat 


prirodověd. 188 


9 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých: 339 


verschiedene Reductionen von drei und mehr Achsengenerationen ent- 
stehen drei- und mehrachsige Pflanzen. 

Reducirte und diferenzirte Sprossgenerationen bilden sich ge- 
wóhnlich proleptisch (beschleunigt, verfrůht) in derselben Vegetations- 
periode, wáhrend als Norm, zumal fůr Holzgewáchse dies gilt, dass 
vollstándige, vegetativreproductive oder auch rein vegetative Sprosse 
in jeder Vegetationsperiode nur in einer Generation entfaltet werden. 
Bei mehrachsigen Pflanzen sind also die Sprosse zweiter Generation 
um ein Jahr, die der dritten um zwei Jahre u. s. w. anticipirt. 

2. Gesetz der geschlechtlichen Differenzirune. Ein- 
geschlechtige, also rein mánnlich und rein weiblich differenzirte 
Blůthen sind ůberall aus hermaphroditen Blůthen durch Reduction 
des anderen Geschlechtes hérvorgegangen. Die sind zunáchst im ge- 
meinsamen Blůthenstande vereinigt, gewóhnlich in bestimmter Anord- 
nung, z. B. an derselben Inflorescenzachse die mánnlichen oben, die 
weiblichen unten (so bei den Amentaceen zumeist), oder umgekehrt 
(so unter den Amentaceen nur bei den Myriceen). SŠpáter werden 
auch die ganzen Blůthenstánde, welche verschiedene Achsen beschlies- 
sen, differenzirt, die einen werden mánnlich durch Reduction des weib- 
lichen Theils, die anderen weiblich durch Reduction des mánnlichen. 
Entstehen die Sprosse mit differenzirter Inflorescenz proleptisch auf 
demselben Jahrestriebe, so erscheinen noch die ganzen Jahrestriebe 
gleichartig, doppelgeschlechtig, sind aber die geschlechtlich differen- 
zirten Sprosse ebensoviele (theils terminale, theils seitliche) Jahres- 
triebe am vorjáhrigen Triebe, so erscheint das Geschlecht auf ver- 
schiedene Jahrestriebe vertheilt. Noch weiter schreitet die sexuelle 
Differenzirung vor, indem ganze Šprosssysteme oder sogar <anze 
Pflanzenstocke eingeschlechtig werden (wie bei Nothofagus und vielen 
Myricaceen). 

Als Phasen der phylogenetischen Entwickelung resp. Differen- 
zirung der Amentaceen sind folgende vier zu unterscheiden : 

1. Phase. Die mit Blithe abschliessenden Sprosse sind alle 
gleichartig, darum auch die Blithen zwitterig, in den Blattformationen 
vollstándie. Prolepsis keine. Diese Phase ist fiir die Amentaceen prá- 
historisch, bei ihrem Auftritte bereits absolvirt. 

2. Phase. Beginnende Reduction und Prolepsis. Proleptisch 
bilden sich, úber den ganzen Jahrestrieb zerstreut oder nur ober- 
wárts 1blůthige reducirte Wiederholungssprosse in den Achseln der 
Laubblátter. Die Reduction besteht darin, dass Laubblátter auf den 
proleptischen Šeitensprossen gar nicht oder nur rudimentár und 

22% 


340 Ladislav Čelakovský 


kůmmerlich gebildet werden, die Šeitensprosse also ganz oder vor- 
herrschend zu Reproductivsprossen werden. Die Differenzirune wird 
noch schárfer, indem der Hauptspross seine Endblůthe einbůsst und 
rein vegetativ (und unbesgránzt) wird. Die axilláren einblůthigen 
Sprosse kónnen durch weitere proleptische Sprossung aus den Vor- 
bláttern zu Sblůthigen Cymen oder Dichasien werden. Diese Ent- 
wickelungsphase reprásentirt Nothofagus. 

Die Geschlechtsdifferenzirune trat bereits in dieser zweiten 
Phase auf. Bevor aber bei Nothofagus die ganzen Sprosssysteme ge- 
schlechtlich differenzirt wurden, mussten die Hauptsprosse doppel- 
geschlechtig sein, und zwar, wie es sonst fůr die Cupuliferen Norm 
(Pasania, Castanea), die mánnlichen Blůthen oben, die weiblichen 
unten auf demselben Hauptsprosse stehen (Fie. 9.). 

9. Phase. Ist charakterisirt durch das Auftreten der Kátzchen- 
bildung, námlich Metamorphose der die Bliithensprosse stůtzenden 
Laubblátter in Hochblátter. Der kátzchenartige racemose Blůthenstand 
musste daher zuerst zum Jahrestrieb terminal sein (wie noch oft, 
bei Betulaceen, Juglandaceen), und zwar zunáchst noch androgyn, 
oben mánnlich, unten weiblich (Platycarya, welche aber wegen Vor- 
handenseins seitlicher Kátzchen in die folgende Phase úbergeht). Viel 
háufiger ist die Trennung der Geschlechter soweit vorgeschritten, 
dass das Gipfelkátzchen eingeschlechtig wurde, am Gipfeltrieb und 
den Seitentrieben oder auch an verschiedenen Seitentrieben unter sich 
(Corylus) verschiedenen Geschlechts. So bei den Betulaceen, den meisten 
Juglandeen. 

4. Phase. Dieselbe beginnt mit der proleptischen Entwickelung 
seitlicher Wiederholuneskátzchen unter dem Gipfelkátzchen, welche 
ebenso wie letzteres ursprůnelich wieder androgyn sind. Fig. 1. stellt 
diesen vollkommensten Idealtypus (dem Platycarya zunáchst steht) 
schematisch dar. Durch verschiedene Reductionen behuís schárferer 
Differenzirung ist dieser Typus verschiedentlich abgežndert worden. 
Bei den Cupuliferen (abgesehen von den Fageen) ist das ganze an- 
drogyne Terminalkátzchen total reducirt, indem der Trieb rein vege- 
tativ wurde. Es entfielen also die Zweige c d als Reproductions- 
sprosse und wurden durch vegetative ruhende Knospen ersetzt. Dadurch 
ging zunáchst Castanea Fig. 11. hervor, wo nur noch die weitere 
Veránderune eintrat, dass die unteren Kátzchen aus androgynen rein 
mánnlich geworden sind.. Auercus Fig. 12. entstand sodann, indem 
an den oberen androgynen Kátzchen der mánnliche obere Theil re- 
ducirt wurde, die unteren rein mánnlichen aber bereits den Schuppen- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 341 


bláttern am Anfange des Triebes zugetheilt wurden. Bei Fagus Fig. 10. 
ist von der Terminalinflorescenz in Fig. 1. nur der mánnliche obere 
Theil (Sprosse d) věllig reducirt, die weiblichen dichasialen Sprosse c 
blieben, noch zu Laubbláttern axillár; die mánnlichen Infiorescenzen a 
sind, als oleichwerthig mit den Kátzchen a bei Castanea und Auercus, 
gedrungene Kátzchen, wahrscheinlich noch mit erhaltener Gipfel- 
blůthe (den mánnlichen Cymen von Nothofagus kónnen sie nicht 
entsprechen, weil solche iúber den weiblichen Dichasien c stehen 
můssten). 

Auch in dieser vierten Entwickelungsphase kónnen sich die 
ganzen Jahrestriebe mit ihren lateralen Kátzchen geschlechtlich diffe- 
renziren, so gelegentlich schon bei Ouercus, wenn am Endtrieb die 
Bildung der mánnlichen Kátzchen unterbleibt, dagegen am schwachen 
Seitentrieb wiederum die Bildung der oberen weiblichen Kátzchen. 
Bei Engelhardtia und Oreamunoa (Fig. 8.) ist dies typisch der Fall, 
nur ist der mánnliche Seitentrieb (der manchmal noch von einem 
weiblichen Kátzchen begránzt wird!) laubblattlos geworden. 


Erklárung der Tafel [X. 


In allen Figuren ist 7' der Endtrieb, Z der Seitentrieb gleichen 
Geschlechts, L" Seitentrieb des anderen Geschlechts; a zum Jah- 
restrieb seitliche Kátzchen rein mánnlichen Geschlechts, b hóher- 
stehende androgyne oder durch Reduction des oberen mánnlichen 
Theils rein weibliche Kátzchen, c weibliche Einzelblithen oder 
Dichasien, Z mánnliche Einzelblůthen oder Dichasien. Die schraí- 
úrten Blátter und Achsen gehóren dem vergangenen Jahre am. 

Fig. 1. Vollkommenster, wohlerhaltenster Amentaceentypus, ohne 
statteehabte Reductionen  (zunáchst steht demselben Platycarya). 
Achsen der weiblichen Blůthensprosse mit zahlreichen Bláttchen be- 
setzt, wie bei den Cupuliferen, dargestellt. 

Fig. 1 B. Verzweigtes mánnliches Kátzchen an Stelle des ein- 
fachen Kátzchens a in Fig. 1., wie es bei manchen Kastanien (Ca- 
stanea chrysophylla Hook. u. a.) und Eichen (Pasania Beccariana, 
Prantl) vorkommt. Die Seitenkátzchen sind nicht etwa aus Dichasien 
hervorgegangen und diesen homolog, sondern sind Wiederholungessprosse 
des Terminalkátzchens aus den Achseln der unteren Deckblátter und 
dem ganzen Terminalkátzchen homolog. 


942 Ladislav Čelakovský 


Fig. 2. Androgynes Kátzchen aus Einzelblůthen, unten weiblich, 
oben mánnlich. 

Fig. 3. Schema von Carpinus. Endtrieb T' mit terminalem, in 
Folge Reduktion des oberen mánnlichen Theils ďd rein weiblich ge- 
wordenen Kátzchen. Der Seitentrieb L ebenfalls weiblicher Wiederho- . 
lunesspross des Terminaltriebes, Z* mánnlicher Seitenspross, durch 
Reduction (Ausfall) des weiblichen Geschlechts aus dem ursprůnglichen 
androgynen entstanden. 

Fig. 4. Schema fůr Corylus. Der heurige Terminaltrieb ist rein 
vegetativ geworden; nur die Seitentriebe sind geschlechtlich, die 
oberen Z mánnlich und proleptisch verzweigt, die unteren L* weib- 
lich und einfach. 

Fig. 5. Schema der Betula alba. Der proleptische reducierte 
Endtrieb 7' und darunter stehende ihm sgleiche Seitentriebe L rein 
mánnlich, tiefer aus der Achsel eines vorjáhrigen Laubblattes ein 
rein weiblicher Seitentrieb. 

Fig. 6. Schema fůr Alnus $ Gymnothyrsus (Alnus glutinosa 
etc.). Die oberen mánnlichen Kátzchen wie in Fic. 5, aber der wei- 
bliche Seitentrieb ebenfalls proleptisch, reducirt (laubblattlos) und 
verzweigt. 

Fig. 7. Schema fůr Juglans. Terminaltrieb mit weiblichem End- 
kátzchen wie in Fig. 3, aber die mánnlichen Seitentriebe L* auf 
blosse Kátzchen reducirt. 

Fig. 8. Schema fůr Engelhardtia. Endkátzchen von Juglans ist 
hier reducirt (in Wegfall gerathen), damit der Endtrieb rein vegetativ 
geworden ; dafůr axilláre weibliche Wiederholungskátzchen 6 entwickelt. 
Auch der stark reducirte (laubblatt- und endkátzchenlose) Seitentrieb 
L* trágt nur seitliche, jedoch mánnliche Kátzchen. Geschlechtliche 
Differenzirung von Endtrieb und SŠeitentrieben, durch die stattgehabten 
Reductionen (am Seitentrieb L* ist ein weibliches Terminalkátzchen, 
welches sich manchmal noch entwickelt, reducirt) ebenso vollkommen — 
wie bei Juglans. 

Fig. 9. Schema fůr Nothofagus, den Trieb als androgyn sup- 
ponirt (obzwar bei den gegenwártig existirenden Arten die Ge- 
schlechter auf verschiedene Zweigsysteme oder dioecisch auf ganze Indi- 
viduen (Štocke) vertheilt sind). Der androgyne unten weibliche, oben 
mánnliche Theil des Triebes ist homolog dem androgynen Kátzchen' 
c d in Fig. 1. 

Fig. 10. Schema von Fagus. Unter den weiblichen 2blůthicen, 
von einer Cupula composita umgebenen axilláren Dichasien c ent- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 343 


springen mánnliche, gestauchte, mit Endblůthe (wie es scheint) ver- 
sehene Kátzchen a. Der mánnliche Endtheil d (in Fig. 1, Fig. 9) 
ist reducirt. 

Fig. 11. Schema von Castanea. In den Achseln der oberen 
Laubblátter androgyne proleptische Seitenkátzchen b, oben mánnlich 
unten weiblich; die unteren Seitenkátzchen a wieder nur auís mánn- 
liche Geschlecht reducirt. Der ganze androgyne Endtheil (c d in 
Fig. 1) ist hier reducirt, da der Langtrieb, wie bei den Cupuliferen 
úberhaupt, rein vegetativ geworden ist. 

Fig. 12. Schema fůr Auercus. Die oberen Seitenkátzchen durch 
Reduction des oberen mánnlichen Theils (von b in Fig. 11) rein weiblich 
geworden; mánnliche untere Kátzchen aus den Achseln der oberen 
Knospenschuppen. Der Seitentrieb ZL hat nur mánnliche Kátzchen 
entwickelt. Vergleiche damit Engelbardtia Fig. 8. 


25. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných, 
okolí Vysočan, Vinoře a Ouval. 


Předložil Fr. Kovář, dne 10. května 1889. 


Delvauxit a diadochit jsou karakteristické mineraly pro okolí 
Vysočan, Vinoře a Ouval. Objevují se tam pospolu v podobě hliz 
v diluvialných hlinách na rozhraní vrstev silurských, prvý však 
mnohem řidčeji, než tento. 

Loňského roku udělena mi byla slavným musejním sborem pří- 
rodovědeckým vzácná podpora na chemické prozkoumání těchto za- 
jímavých hliz, jež v Čechách byly dříve výhradně známy z ložisk © 
rud železných okolí Nučického *) a pak z „Bázovy rokle“ u Mezihoří 
blíže Benešova, kde provázejí ložiska limonitu, uložená v proměněných 
břidlích prahorních. **) 


I. Delvauxit. 
A) Výsledky vyšetření předběžného. 


Delvauxit z hlin diluvialných jeví se v nepravidelně zakulacených 
tvarech hlizovitých, povrchu ledvinitého, nebo hroznovitého. Potažen 
jest slabou vrstvou zemitou, barvy žlutavé, žlutozelené, až šedé. 
Střed jeho jest obyčejně hnědá, kompaktnější hmota, mnohdy svě- 
tlejšími žilkami protkaná, jež od vnitřku ku obvodu směřují. 

Barva delvauxitu, obzvláště na okraji jest hnědá, kaštanově 
hnědá, až hnědočervená. Lom jest lasturnatý, lesk smolný. Střed 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von 
Prag und Beraun. (Archiv fůr die naturw. Landesdurchforschung v. Bóhmen 
II. Bd. 1877). 

**) B. Helmhackeť: (GGeognostische Beschreibung eines Theiles der Gegend 
zwichen Benešov und der Sázava. (Archiv. £. d. naturw. Landesdurchf. v. 
B. II. Bd. 1877 p. 488.) 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 345 


bývá směs delvauxitu s diadochitem, jest poněkud kompaktnější, lomu 
nerovného, lesku poněkud mdlého. 

Čistý delvauxit rozpadá se na vzduchu velmi snadno. Takové 
rozdrobování jeví se nejprve na povrchu a následuje povlovně do- 
vnitř. Čím více znečistěn jest diadochitem, tím děje se to po- 
vlovněji. Delvauxity, mající jádro diadochitové, nerozpadávají se tak 
snadno; tu a tam toliko okraj se drobí. 

Příčina, proč mineral na vzduchu se drobí, záleží patrně ve 
vysýchání. Původně byl asi delvauxit v zemi pevný, jsa dokonale 
vodou prostoupen.*) Teprve, když na povrch se dostal a vlivu vzduchu 
byl podroben, pouští povlovně vodu, postupně vysýchá, při čemž se 
drobí. Však i mineral na vzduchu vysušený obsahuje ještě značné 
množství hygroskopické vody. 

Hutnota na vzduchu vysušeného mineralu jest velmi měnivá, 
závislá asi na množství hygroscopické vody. Jelikož tají v sobě 
delvauxit mnoho vzdušných bublinek, třeba vzorek při určování hu- 
tnoty předem dobře vyvařiti.  Určuje-li se hutnota v kouscích, nebo 
v prášku, vždy jsou výsledky shodny. © Vzorky nad H,S0, zprvu vy- 
sušené, mají dle různých hliz hutnotu od 198—238**). 

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, delvauxit svítí 
a třeští; po vychladnutí bývá mnohem temněji zbarven, ba místy 
1 nabíhá do modra. Světle červený nebo oranžový prášek nabývá 
prudkým žíháním barvy červenohnědé. Před dmuchavkou taje v čer- 
nošedou, magnetickou kuličku. 

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné velmi 
snadno se rozpouští, při čemž poněkud šumí. Taktéž se snadno roz- 
pouští v teplých, zředěných kyselinách***). Ze všech tří nalezišť značně 
jest znečistěn látkami cizími a v kyselinách zanechává značně neroz- 
pustného zbytku; do roztoku přechází něco kyseliny křemičité. 
(Celkem byl zkoumaný material velmi nestejnorodý. —) 

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném 
ve všech zkoumaných hlizách objeveny: H,O, Fe,O,, CaO a P,O,. 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Archiv £ d. nat. Landesdurchf. v. B. II. Bd. 
p- 378. 
**) Hutnota delvauxitu z Berneau (Haidinger: Handbuch der bestimmenden 
Mineralogie 1845) — 1:85, hutnota delvauxitu z okolí Nučic (J. Vála und 
R. Helmhacker: Archiv £. d. nat. Landesdurchf. a. Bóhmen 1877 Bd. II. p 
877) = 2696—2-707. : 
***) Dle Helmhackera nešumí v kyselinách mineral z okolí Nučic, šumí však 
delvauxit belgický, jsa poněkud kalcitem proniknut. (Archiv 1877. Bd. II. 
p. 377.) 


346 Fr. Kovář 


Ve skromnějších podílech zjištěna v některých hlizách přítom- 
nosť kysličníků: M90, K„O, Na,O, S10, a SO.. Jiné exemplary ne- 
tajily v sobě ani magnesie, ani alkalií. Ve sledech toliko objeveny 
byly: C a CO,. 

V kyselinách nerozpustný podíl tají v sobě převážnou většinou 
kysličník křemičitý a vedle toho silikat, kyselinami za obyčejného 
tlaku nerozložitelný, v němž zjištěna přítomnosť kysličníků: Fe,0,, 
Al0; a CaO. 


B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného. 


Zkoumání kvantitativné provedeno na šesti různých exemplarech. 

Pod. č. I. analysován byl okraj kaštanově hnědý, lesku smol- 
ného. Hutnota 2:43. Kousky, k určování hutnoty použité, zbaveny ve 
všech případech hygroskopické vody v exsikatoru nad H,S0,. (Vy- 
sočany). 

Pod č. II. analysován hnědý střed jiné větší hlízy. Hutnota 239. 
(Vysočany). 

Pod. č. III. analysována partie mezi zemitou korou a středem , 
opět z jiné hlízy. Hutnota 2-32 (Vysočany). 

Pod. č. IV. analysován opět jiný, kaštanově hnědý střed hlízy. 
Hutnota 2-25. (Vysočany). 

Pod č. V. analysovány jednotlivé rozdrobené kousky, dílem ze 
středu, dílem z povrchu hlízy, na vzduchu rozpadlé. Barva kaštanová 
lesk smolný. Hutnota 198 (Vysočany). 

Pod. č. VI. analysována partie mezi zemitou korou a červeno- © 
hnědým středem. Lesk smolný, barva kaštanově hnědá. Hutnota 2:48 
(Vinoř). 

Ve všech případech vzat k rozboru mineral, předem nad /H,S0, 
vysušený i tajil ve 100 částneh: (viz tab. na str. 351.) 


C, Některá zvláštní zkoumání. 


1. Určováné vody hygroscopické. 


Aby se vyšetřilo, mnoho-li delvauxit na vzduchu vysušený ještě 
hysroskopické vody v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušen 
byl práškovitý mineral na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad 
H,S0,. V různých přestávkách bylo pak váženo. Delvauxit č. I. ztrácel 
vody: 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 347 


Delvauxit Či ČEL ČS TRE ČSD | č. V č. VI | 
Vysočany Vinoř 
nody yet: -4 s 16:13 | 18-97 | 12-08 | 1925 | 1058 | 20:01 
EBU 00% unmk. |(622..0:98,..( 15, 089... (02, (ol 
HO žíháním unik. . | 10:92| 12-52| 1482| 1595| 1324, 150 
Nerozp. zbytku . .| 10'49| 805| 664, 532| 3-85| 1371 
S10, v roztoku . .| 1009, 068,- 026, 112, ©41| 073 
RER ea 46-70 | 46:81 | 48:60, 49'13| 4731| 4676 
VO 169, 674, 438| 356, 782| 614 
MOD K 0) 504 0:16| sledy | O55| 120, 036| — 
K520; Na2O .. .. .| 013) ©28| 038| 021| sledy | — 
Ba As Jess 8 18-11| 18:45| 17-32| 1643| 1768| 1704 
S20 S sledy | 0:35| 0:86, 1:08| 126| 105 
SO ho 6 sledy | sledy | sledy | sledy | sledy | sledy 
PaM sledy | sledy | sledy | sledy | sledy | sledy 
10072, 100:18 E 10083, 9955 | 10024 
Za 1 hod.. . . 226" | za 10 hod.. . . 15089, 
mol, 28 POL (ae dose OKA 
A 0 DE 6:53 od ddny 0815:31 
KED ana neiica ast ed la SEO macu © oáL00 
od Z 486 ZR PRO OR EA PROV SATO 
„ 24 0:10 SVS) (Vs p -bod A0LO00: 
2 A lo,01 ADO sata are DKO 
„ 4 oa LA50) La V i ULOJo 
52 a 3 1803 o l o3 


Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 16139, vody 
hygroskopické, 


2. Určování vody při 1009 unikající. 
Aby vyšetřeno bylo, mnoho-li vody teprve při 1009 unikající 
mineral v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušena byla pů- 


vodní práškovitá látka ve vodní sušárně a po určitých dobách bylo 
váženo, Delvauxit č. I. ztrácel vody: 


ZAM 00. 92. 100296 za 0 hod49922:0358 
Ze OLO AL p LB) SPS 
o ZEN E SRS 2 RA 2D E ela 20 


BU du. 21:62 „2 9036 


348 Fr. Kovář 


Při dalším sušení byla již váha konstantní. 


Gelkemprchlo vody- 22369% 
Vody hygr. urč. předchozím. . ... . 16:13 
Vody teprve při 100% unikající . . . 623%, 

Barva prášku se tímto sušením nijak nezměnila. 

Poněkud červenohnědě zbarven byl již práškovitý vzorek č. IV. 
sušením ve vzdušné sušárně při 1209 i prchlo veškeré vody za dva 
dny 28-349. Při 1309 uniklo pak celkem za tři dny 29-949, vody 
a prášek nabyl barvy hnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla 
jak barva prášku, tak i váha jeho konstantní. 


3. Zkouška, znázorňující lakotné přibírání vody z okolí. 


Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený mineral opět vlhkosť ze 
vzduchu přibírá a do jaké míry tak se děje, ponechána byla látka, 
prve při 1009 vysušená, na otevřeném sklíčku na vzduchu a po urči- 
tých přestávkách váženo. Delvauxit č. I. přibíral vody: 


Za 15 minut. . . 1389, Za. 1240n0d4005390|5 
"2025 a „22 Atd) „Ob OA 
„8155 p s EKO IL S Pe 1) 
„voe hod be 412 „ 24 50 


Po té položen práškovitý mineral na otevřeném sklíčku pod 
zvon, vedle nádobky s vodou a přibíral dále: 


Za. 2 hod. -14509 za, 2 dny.. 5 20 
a AA a 026,95 nA 
S o ZO PoP VE 
sina ar deka end 40 ne drn jooo 


Další dny byla pak už váha konstantní. Přitáhla tudíž látka, 
při 1009 dříve vysušená, vody: 
Na vzduchu es 150% 
pod zvonem vedle vody. . « . 16'14 
Celkem, 1423649 


Poněvadž z mineralu, na vzduchu vysušeného, prchlo sušením 
při 100" celkem 22-369; vody a opět přitáhnuto bylo z okolí 23:64% 
a nic více, zdá se, že přebytkem 1289, — (23:64 — 2236) byl pů- 
vodně mineral v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo volným 
jeho ležením na vzduchu. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 349 


Nelze vůbec tak snadno rozhodnouti, je-li voda při 100“ prcha- 
jící vodou hygroskopickou, nebo chemicky vázanou. Že mineral 
v kouscích, při 1009 sušený, nemění ani barvy, ani formy, to zdá se 
nasvědčovati náhledu prvnímu. 


4. Určování vody teprve žíháním unikající. 


Všecky delvauxity z hlin diluvialných tají v sobě malé množství 
kyseliny sírové. Proto při určování vody v tomto případu pokryto 
bylo odvážené množství původní práškovité látky, odváženým množstvím 
vyžíhaného klejtu a po té žíháno v porcellanovém tyglíku do kon- 
stantní váhy. Vrstva klejtu zadržuje všecek kysličník sírový i pota- 
žena byla slabounkým, bílým povlakem síranu olovnatého; pod ní 
pak nabyl vzorek prudkým žíháním barvy temně hnědé. 


Delvauxit č. I. ztratil veškeré vody . . ...... 392650 
Vody, při 100 prchající, nalezeno . . . . .... 22-36 
Vody, teprve žíháním unikající . . . . ... . 10:92% 


5. Analysa podílu, v kyselinách nerozpustného. 


Nerozpustný podíl delvauxitu č. I. (10-4995) zahříván po dva 
dny v platinové misce s nasyceným roztokem sody, dvojnásobným 
množstvím vody zředěným. Po té nerozpustný zbytek sfiltrován, promyt, 
vysušen a vyžíhán. Z filtratu, po předchozím přesycení kyselinou 
solnou, určeno pak množství Si0,. Rozborem tím shledáno, že v ky- 
selinách nerozpustný podíl skládá se z 85:729, Si0, a 14289, sili- 
katu, kyselinami za obyčejného tlaku nerozložitelného, jenž rozložen 
byv tavením s uhličitanem sodnato-draselnatým, obsahoval kysličníky: 
Fe,0,, A130; a CaO. 

Podobným způsobem analysován nerozpustný podíl delvauxitu 
č. VI. z Vinoře (13'71“/;) i zjištěny byly v silikatu, kyselinami ne- 
rozložitelném, vedle Fe,0;, Al,O0, a CaO, ještě sledy MgO. Vážený 
SIO, zkoumán byl v obou případech na čistotu. Zahříván byv na 
platinové misce s vodnatým fluorovodíkem za přítomnosti kyseliny 
sírové, těkal v podobě Si F, úplně beze zbytku. 


D. Vyšetření formuly. 


Delvauxit č. I. nad H,SO, vysušený, po odpočtění nerozpust- 
ného zbytku a kysličníku křemičitého, má přepočtený výsledek, vzta- 
hující se na látku čistou, v hlavních součástech tento: 


350 Fr. Kovář 


Nal í ŽSLví, látk Th t. složení 
O O 
BO) v áhd, 19-179/, | 1:068 celistvý 7 19579, 
Fe.0;,.299 1895720 PO321 2 a 
Č80. s ak 855 |0153 1 „869 
PO; at 20:28 | 0143 1 . 2205 

10025 100:00 


Složení toto dobře se shoduje s analysami Hauer-ovými, pře- 
počtenými na látku čistou, nad H,SO, vysušenon, jež provedl- na 
delvauxitu belgickém (Berneau nedaleko Visé) a štyrském (Dolling- 
graben blíže Lubna) *) i dá se vyznačiti formulou: 


2 Fe,O 6 Fe,O 
sa i P,0,4-7H,0, nebo 6% 3P,0, +21 H,O= 
2 Fe,P,O, 


ko. + 4 Fe, (OH), +- 9 HO. 


Hauer kontroloval analysy na mineralu belgickém, původně 
Delvauxem provedené**) a dle téhož od Dumonta „delvauxéne“***), po- 
zději od Haidingera „delvauxit“+) nazvaném a prozkoumal tehdá nově 
nalezený mineral z ložisk limonitových ve Štyrsku. K analyse vzal 
mineral na vzduchu vysušený, i dospěl k těmto výsledkům : 


Přepočteno Přepočteno | 
Mineral na | na látku Mineral na | na látku 


Nalezené součásti vzduchu | čistou, nad | vzduchu | čistou, nad 
vysušený | H,S0, vy- | vysušený | H,S0, vy- 
sušenou. sušenou 
Berneau Dollinggraben 


H,O při 1009. MEP  j1918 TETU 1904 


H,O žíháním . .|13'84 BM 

BOJ des she 2-08 — | 124 — 

L EA 6 Ek ar 46:40 52-03 [46:34 52-54 

640.48 VDO 108 194| 7-39 8:37 

PsDE Ye 18:61 20-93 |17:68 20-04 

ODA BěPsoBC sledy — — — 
10027 99-98 | 99:36 99:99 


*) K. Hauer: Uber die Zusammensetzung einiger Mineralien, mit besonderer 
Růcksicht auf den Wassergehalt. (Jahrbuch der geolos. Reichsanstalt 
V. Jahrgang 1854 p. 67. 
**) Bull. de Vac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 147. 
***) Bull. de Vac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 296. 
+) Haidinger: Handbuch der bestimmenden Mineralogie 1845 512. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 351 


Poměr molekul Fe,O;:Ca0 :P,0;:H,O—2:1:1:7 i resul- 
tuje táž formula, jako pro delvauxit z hlin diluvialných a z ložisk 
rud železných okolí Nučického *). 

Taktéž i vlastnosti mineralu belgického a štyrského shodují se 
dobře s vlastnostmi českého nerostu až na to, že delvauxity z hlin 
diluvialných jsou valně znečistěny a obsahují všecky malé množství 
kyseliny sírové. 


II. Diadochit. 


A) Výsledky vyšetření předběžného. 


V diluvialných hlinách okolí Vysočan, Vinoře a Ouval objevuje 
se diadochit v podobě hliz buď kulatých, nebo aspoň zaokrouhlených, 
jež mají povrch ledvinitý, nebo poněkud hroznovitý. 

Hlízy potaženy jsou zhusta šedým, zemitým povlakem, jenž jest 
někdy i poněkud nažloutlý, nebo zelenavý. Mnohdy prostoupeny jsou 
hlízy žilkami, podobně zbarvenými. 

Čistý diadochit drobí se mnohem pomaleji, než delvauxit. Jen 
tehdá, je-li buď proniknut, nebo poněkud znečistěn delvauxitem, snáze 
na vzduchu se drobí. Čistý delvauxit neobsahuje kyseliny sírové, 
čistý diadochit nemá žádného vápna. Jest tedy diadochit na vzduchu 
tím stálejším, čím více tají v sobě kyseliny sírové a čím méně má 
vápna. 

Lom diadochitu jest nerovný, zemitý, lesku mdlého. Barva jest 
rozličná a spolu také i struktura. Vyskytují se hlízy světle bílé, nebo 
světle žlutohnědé, velmi měkké a jako křída. Jiné hlízy jsou buď 
žlutošedé, nebo červenožluté a mají tvrdosť poměrně větší. Značně 
tvrdší pak jsou hlízy barvy cihlově červené, nebo přihnědlé. Pozna- 
menati však sluší, že diadochity z hlín diluvialných jsou po většině 
delvauxitem znečistěny tak, že těžko jest vybrati k analyse material, 
úplně stejnorodý. Často bývají hlízy na povrchu obdány kaštanově 
hnědou korou delvauxitovou a protkány jemnými, snadno drobivými 
žilkami, lesku smolného. Vlastní diadochitová substance jest pak 
pevnější. 

Hygroskopickou vodu obsahují všecky zkoumané, na vzduchu 
vysušené mineraly, ačkoli ve množstvi měnivém. Vodu tuto sušením 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von 
Prag und Beraun. (Archiv f. d. naturw. Landesdurchf. v. Bohmen. Bd. II. 
1877 p. 376.) 


352 Fr. Kovář 


v exsikatoru nad /, 90, sice zvolna ztrácejí, však opět ji z okolí 
přitahují, byvše volně na vzduchu ponechány. Přitahování vody na 
vzduchu, nebo z vodného okolí děje se menší měrou a mnohem likna- 
věji, než u delvauxitu. Hutnota na vzduchu vysušených diadochitů 
jest jako u delvauxitu velmi měnivou; patrně závisí na množství 
hygroskopické vody. Toliko vzorky, vody hygroskopické předem zba- 
vené, mají hutnotu od 1:86—2'92 *). I zde nutno hutnotu teprve po 
předchozím vyvaření vzdušných bublinek stanoviti. 

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, diadochit svítí; 
pouští vodu a kyselinu sírovou, nabývaje po vychladnutí barvy čer- 
venohnědé v různých odstínech. Podobné barvy nabývá světle žlutý, 
nebo bělošedý prášek, byv prudce žíhán v uzavřeném, porcellanovém 
tyglíku. Před dmuchavkou barví plamen nazelenale, nadýmá se a taje 
na hranách v černou, poněkud magnetickou kuličku. 

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné, jakož i ve 
zředěných těchto kyselinách za tepla, rozpouští se jako delvauxit 
velmi snadno, stím toliko rozdílem, že při tom nešumí. Roztok jest 
žlutý, nebo slabě nahnědlý, při čemž zanechává diadochit pokaždé 
značný nerozpustný zbytek a do roztoku přechází něco kyseliny kře- 
mičité. Ve studené vodě vydává bublinky, po zavaření v kousky se 
rozpadává a do vodného roztoku přechází malé množství kyseliny 
sírové a sledy chloru. 

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném 
objeveny: H,O, Fe, O;, P4O; a SO0;. Ve skrovnějších podílech zji- 
štěna přítomnost kysličníků: CaO, Mg0, K„O, Na,O a 510,. Ve 
sledech byl objeven: CZ. | 

Připomenouti sluší, že zvláště některé světlé hlízy neobsahují 
ani vápna, magnesie, ani alkalií; jiné toliko sledy vápna, však žádné 
magnesie ani alkalií. Takovéto hlízy jsou poměrně čistším diadochitem. 
Ve všech případech zanechával zkoumaný mineral dosti podílu, v kyse- 
linách nerozpustného, jenž má obdobné chemické složení, jako neroz- 
pustný zbytek delvauxitu. 


B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného. 


Zkoumání kvantitativné provedeno na sedmi různých exemplarech. 
Pod č. I. analysována bleděžlutá partie mezi delvauxitovou koron 


*) Hutnota diadochitu ze Saalfeldu. (Breithaupt: Bestimmung neuer 
Mineralien in Journal fůr prakt. Chemie 1837 Bd. I. pag. 504) == 2.035—2.057; 
hutnota diadochitu z okolí Nučic (J. Vála und R, Helmhacker: Archiv £. d. 
naturw. Landesdurchf. v. Bohmen 1877 p. 384) — 2.2205- 2.7707. 


© 
i 
CI 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 


a hnědooranžovým jádrem. Hutnota 2:92. Ve všech případech vzat 
k určování hutnoty mineral, nad H, SO, vysušený (Vysočany). 

Pod č. II. analysován bleděžlutý střed jiné hlízy, pokryté korou 
delvauxitovou. Hutnota 2:86 (Vysočany). 

Pod č. III, analysována oranžově hnědá střední partie opět jiné 
hlízy, korou delvauxitovou pokryté. Hutnota 258 (Vysočany). 

Pod č. IV. analysována hlíza bledá, šedobílá, měkká, jako křída 
píšící. Hutnota 1:90 (Vysočany). 

Pod č. V. analysován oranžově žlutý střed poněkud tvrdší hlízy, 
korou delvauxitovou obdané. Hutnota 2:78 (Vysočany). 

Pod č. VI. analysován střed hlízy úplně bílé, jako křída píšící. 
Hutnota 1:88 (Vinoř). 

Pod č. VII. analysovány různé partie hlízy bleděžluté, rozpu- 
kané, prostoupené hojnými šupinkami sádrovce. Hutnota 1:86 (Ouvaly). 

Ve všech případech vzat k rozboru mineral, předem nad JH, S80, 
vysušený a tajil ve 100 částech: 


Diadochit ča 1M 6161 (6 V v V 
Vysočany Vinoř | Ouvaly 

NOdvohy stoka 2 ej 5 6:48 302 2:86 1:14 423 054 2:26 
H,O při 100“ unik. .. 732 8:58 712 8:36 8:89 8"71 8:08 
H,O žíháním unik.. . .| 16'14| 1811, 1794| 19:07, 15-79| 19:89| 1917 
Nerozpust. zbytku . . .| 226, 1:60, 3'22| 063, 061, 063,  1'09 
SiO, v roztoku .... 0:53 0:72 0:41 0:84 062 0:92 0:68 
BEOS jseš [18 rysd jes 41:08| 39:12, 3718| 3602| 42'38| 36:61| 36:60 
AO 2 256| 116, 305| sledy| 457, sledy| 475 
MER SDOY S40, U o41| "o12| "1150 — = 0:38 
KONA cl 0:68| 026, sledy| — — — sledy 
AO 57607060 VO PSO ATO 10'57| 14:80| 1742| 1726| 1756| 16'43| 1492 
SUM MB A 2 12:87| 1520, 11:98) 18:02| 10:00| 16'92| 1487 
O bod dk sledy| sledy, sledy| sledy| sledy| sledy| sledy 
100:42| 99:67| 99-82 | 100'20 | 100'42 | 10011 | 100'54 


C) Některá zvláštní zkoumání. 


1. Určování vody hygroskopické. 


Aby se vyšetřilo, mnohboli hygroskopické vody diadochit na 
vzduchu vysušený v sobě ještě tají a kterak tuto postupně ztrácí, 


dělo se stanovení vody zrovna tak jako při delvauxitu, totiž sušením 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 23 


354 Fr. Kovář 


prášku na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad H,S0,. V různých 
přestávkách dělo se pak vážení. Diadochit č. II. ztrácel vody: 


ZARVLUDOGSM0 2 AVN, 0875 | Zadny 7.0200 RO NNO- 2849, 
ABA 3 VARN S UM gk be 0 147 c JN OMMRBÍÉ SA Ro o ké 293 
PRANÍ o ŠOK R co POŘ 1:89 KON K OVK MS ao ou c 302 
polo ZA E EAA ona OAO PV 245 Po al dálk něho PAv 3oko 3:02 


Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 3029; vody 
hygroskopické. 


2. Určování vody při 1009 unikající. 


Aby se vyšetřilo, mnoholi na vzduchu vysušený diadochit vody, 
teprve při 1009 unikající v sobě tají a kterak tuto sušením postupně 
tratí, sušena byla původní, práškovitá látka ve vodní sušárně zrovna 
tak, jako při delvauxitu a po určitých přestávkách vážena. Diadochit 
č. II. tratil vody: 


Za Azhodjié 5. 20% 5458 1349/9 
TRAV c Ma ha Pata 0 1104 
5 ar $pojndko folakade lava ová 11:60 
Při dalším sušení byla již váha konstantní. 
Gelkemiprchlotv0dy 5-0- 11609; 


Vody hygr. určováním předchozím . . 3:02 
Vody teprve při 1009 unikající . . . 858%. 


Barva prášku se tímto sušením nikterak nezměnila. 


Zřetelně do žluta zbarven byl původní, práškovitý vzorek č. VL 
sušením ve vzdušné sušárně při 1209 i prchlo veškeré vody za dva 
dny 10-689; (při 100" toliko 92595). Při 130" uniklo pak celkem 
za 3 dny 20619, vody (veškeré žíháním s PbO 29:14%) a prášek 
nabyl barvy červenohnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla jak 
barva prášku, tak i váha jeho konstantní. 


3. Zkouška, znázorňujeí lakotné přibíráné vody z okolí. 


Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený mineral opět vlhkosť z okolí 
vodného přijímá a do jaké míry tak se děje, vpravena byla práško- 
vitá, při 100“ vysušená látka na hodinkovém sklíčku pod zvon a po- 
stavena vedle nádobky s vodou. Po určitých přestávkách bylo pak 
váženo. Diadochit č. II. přibíral vody: 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 355 


ZO MoOdov (WO « 2019 za 14 dnys. 0+ 1189 
PaM udov = hů td 3:13 ZZ, 1598 0 6 8:15 
A Vo P koa D50) ZOE OBR NSNNe nc LEONÝO 8-96 
PAZ Any visí sire (60 613 Papa (PAS 12:35 


Následující dny byla již váha konstantní. Přitáhla tudíž látka 
z okolí pouze 12359 vody. Poněvadž z mineralu, na vzduchu vy- 
sušeného, prchlo při 100“ celkem 11:60% vody a opět přitaženo bylo 
12:35"/, a nic více, zdá se, že přebytkem 0759; vody = (12:35—11:60) 
byl původně mineral v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo 
volným ležením jeho na vzduchu. Podobně jako u delvauxitu, i zde 
těžko lze rozhodnouti, je-li voda při 100% prchající hygroskopickou, 
nebo chemicky vázanou. Že kousky mineralu, při 100“ sušené, nemění 
ani barvy, ani formy, to zdá se svědčiti ve prospěch náhledu prvého. 


4. Určování vody teprve žíháním unikající. 


Veškerá voda stanovena žíháním odváženého množství původní 
práškovité látky s odváženým množstvím vyžíhaného klejtu v porce- 
lánovém tyglíku. Vyžíhaná hmota byla červenohnědá, vrstva klejtu 
potažena bílým povlakem síranu olovnatého. 

Aby také ukázáno bylo, kterak výsledky differují, určuje-li se 
voda prostým žíháním bez PbO a pak žíháním za přítomnosti tohoto, 
provedeno bylo stanovení vody způsobem obojím v diadochitu č. II. 
Ten ztratil veškeré vody žíháním za přítomnosti PbO . . . 2971% 
Vodyvápamt009 prchající nalezeno < s < < < 4elk.. 11:60 
předytepne Zíháním unikající: „js s Ses +405 s 18:11% 

Žíháním látky bez PbO prchlo zároveň s vodou 13-879, S04. 


5. Analysa podílu v kyselinách merozpustného. 


Nerozpustný podíl diadochitu č. III. (3'229/;) analysován zrovna 
tak, jako týž u delvauxitu. Rozborem shledáno, že skládá se ze 
18329, 5i0, a 21689, silikatu, kyselinami za obyčejného tlaku ne- 
rozložitelného, v němž po rozkladu dokázány kysličníky: Fe,O;, Al;0, 
a Ca0. 

Vážený Si0, zkoumán byl i v tomto případu na čistotu. 


6. Určování SO, z roztoku vodného. 


Zmínil jsem se již na začátku, že z mineralu přechází do vod- 


ného roztoku malé množství kyseliny sírové. Týž zjev vyskytá se 
28* 


356 Fr. Kovář 


u některých toliko exemplarů z okolí Nučic, kdežto hlízy jiné vlast- 
nosti této nejeví.*) V tom liší se české diadochity od týchž, z jiných 
lokalit známých. 

Dle G. Cesůra,**) jenž analysoval mineral velmi čistý (destinezit) 
z Visé, přechází prý varem všecka kyselina sírová ve vodný roztok; 
dle Rammelsberga***) z mineralu Šaalfeldského toliko 12:69. Studoval 
jsem delší dobu působení jednak horké, jednak studené vody v dia- 
dochit, ale nalezené množství SO, bylo toliko od 056—1:329,. Více 
do roztoku nepřešlo, i když jsem po celých 14 dní práškovitý mine- 
ral studenou vodou vyluhoval. Pokusy tyto hodlám příležitostně opa- 
kovati na exemplaru belgickém. 


D) Vyšetření formuly. 


Diadochit č. IV. nad H,SO, vysušený, po odpočtení nerozpust- 
ného podílu a Si0, má přepočtený výsledek, vztahující se na látku 
čistou, v hlavních součástech tento: 


Nalezené množství na Hine poseh Theoretické složení | 

látku čistou přepočtené dle formuly 

18 1 O RA o ECO SDV Al o AVE 8 213396 

BeOS: 0229 . Pá (k popadom př at 31:30 

ESO ní 652 0:124 A 1 R OE ANO A 

SOŠ O2 0229 ý 7 V Po SO 
10023 : 10000 


Složení toto dosti dobře se shoduje s výsledky G. Cesůrovýmu, 
jenž analysoval mineral velmi čistý „destinezit“ z Visé,+) jakož i blíží 
se složení mineralu, původně u Saalfeldu nalezeného, který Breit- 
hauptem „diadochit“ nazván) a potom Plattnerem analysován bylýt1). 
Složení obou jest následující. 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Archiv 1877 Bd. II. p. 385., 386. 
**) Referát Hrbenův: Vesmír č. 10. 1889. 
**%) Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Annalen Bd. 62. p. 137. und 
Mineralchemie 1860. p. 360. 
+) Referat Hrbenův: Vesmír 1889. č. 10. 
++) Diadochit d. i. so viel als vicariirend (nach stellvertreten), weil in dem 
Mineral, verglichen mit dem Eisensinter die Arsensáure durch die Phosphor- 
sáure vicariirt wird." (Breithaupt: Bestimmung neuer Mineralien in Journal 
fůr die prakt. Chemie I. Bd. 1837. p. 503.) 
+11) Rammelsberg: Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Analen Bd. 62., 
p. 137. und Mineralchemie 1860., p. 360. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 357 


| Destinezit z Visé 


Diadochit ze Saal- kal = 
Molekul. poměr ale: Odkáku Molekul. poměr | 


feldu dle Plattnera 


HO . . 30-349/)1:700 celistvý 16, . . . 25'859/, |1:412 celistvý 12 
Fe,0, . 3969 0248., 2... 8760. (0236. ,. 2 
BOB 1481150:105). ; díře 016416, 28oxnoob en" 
PO b14 0190. 2- 41885 "1028610 us 2 
| 99:98 98-56 | 


Složení diadochitu z hlin diluvialných, nad H,S0, vysušeného, 
dá se vyznačiti formulou: 


P, 0; 
250, 
o BOB O 
2 Fe, so h Fe, (OH); —- 36 H, O, 
kdežto z analysy Plattnerovy vychází formule: 
3 Fe, P, 0, 
n oj tFe (OH), +45, 0 
a z výsledků G. Cesůrových: 
SBE oD 
7 Sou) + Fe, (OH), +38 H, 0. 

Taktéž i vlastnosti mineralů těchto shodují se dobře s vlast- 
nostmi mineralu českého až na to, že diadochity z hlin diluvialných 
jsou dosti cizími látkami znečistěny a pak, jak již předem bylo uve- 
deno, že voda z nich vyluhuje poměrně nepatrné množství kyseliny 
sírové. 


+ 13 E, Onebo 6 Fe, 2 é k: +39 H,O= 


3 


2 Fe 0 


E) Úvaha závěrečná. 


Breithaupt byl náhledu toho, že delvauxit i diadochit dají se 
považovati za jednu specii*). Chemické složení čistých mineralů, z lo- 
kalit prve uvedených, jakož i ostatní jich vlastnosti tomu odporují, 
jak ostatně již Hauer dokázal**). 

Poněvadž některé delvauxity z hlin diluvialných poměrně méně 
vápna, za to ale něco kyseliny sírové v sobě tají a opět některé dia- 
dochity vápnem a poměrně menším množstvím kyseliny sírové se vy- 


*) Handworterbuch des chem. Theiles der Mineralogie von C. F. Rammelsberg. 
IV. Suppl. p. 48. 
**) Jahrbuch der geolog. Reichsanstalt V. Jahrgang 1854. p. 69. 


358 Fr. Kovář: Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 


značují, než mineraly normalné, odjinud známé, dlužno jest tyto hlízy 
považovati za směsi obou minerálův, ovšem, že v poměru velmi mě- 
nivém. Tolik jest jisto, že, je-li delvauxitu jen poněkud diadochitu 
přimíseno, pak jest již značně pevnějším. 

Na konec naskytá se ještě otázka, kterak že oba minerály 
v těchto hlinách se vytvořily ? 

Zabývám se pokusy, abych především zajímavou přeměnu dia- 
dochitu v delvauxit vysvětlil. Vyžaduje to ovšem delší doby a teprve 
až pokusy za tím účelem podniknuté dokončeny budou, dovolím si 
o svých výsledcích zprávu podati. 


Anorg.-análytické laboratorium na c. k. české vys. škole technické. 


20. 
Bakteriologické studie. 


Předložil Fr. Faktor, dne 10. května 1889. 


1. Bakteriolosgické zkoumání vzduchu Pražského. 


Určitý výrok o přítomnosti mikroorganismů ve vzduchu vyslovil 
r. 1765. Spallanzani. Svařené a snadno rozkladu schopné tekutiny 
nechal státi v otevřených nádobách a shledal, že tekutiny počaly se 
rozkládati, čehož příčinou byly jedině mikroorganismy se vzduchu do 
tekutiny napadané. K vůli dokázání jich zkoumány později mikrosko- 
pem prach a sraženiny atmosferické. Bádání však v tom směru ne- 
byla správná, jelikož pracováno s přístroji nesterilisovanými. Teprv 
roku 1830 dokázal Ehrenberg a o dvě léta později Gaultier de 
Glaubry s jistotou spory plísní ve vzduchu. 


Značný pokrok ve zkoumání vzduchu učinil r. 1860 Louis Pa- 
steur. K filtrování a zadržení zárodků ve vzduchu plovoucích použil 
střelné bavlny, kterou pak rozpustil ve směsi alkoholu a etheru a ne- 
rozpustný zbytek zkoušel mikroskopicky. Tím přímo stanovil spory 
hub a později i přítomnost vývinu schopných bakterií, když byl vnesl 
zátku zárodky napuštěnou do dobře sterilisované výživné tekutiny, 
kde se mikroorganismy vyvinuly. 

Později vytvořil Pasteur methodu ku zkoumání vzduchu na 
bakterie, upotřebiv k tomu určitý počet balonů naplněných sterilisova- 
ným bouillonem a zatavených. Při provádění rozboru vzduchu ulomil 
špic balonu a tu vnikl dovnitř vzduch určitého objemu. Podle toho, 
mnoho-li balonů se infikovalo, což se prozradilo zakalením a mnoho-li 
jich po delší době nezměněno zůstalo, soudil na počet mikroorganismů 
ve vzduchu. 

Posledně uvedený způsob zdokonaliti hleděl Miguel. Týž pracuje 
následovně. Vzduch nechá bublati určitým. množstvím sterilisované 
vody a vodu pak rozdělí v jistý počet balonů naplněných bouillonem, 
jež vloží do ohřívárny k vývinu. Předpokládá, že do každého balonu 


360 Fr. Faktor 


se dostane 1—2 zárodky, jež sé rozmnoží a obsah nádoby se zakalí. 
Hlavní námitka proti methodě Miguelověé jest, že se předpokládá, 
aniž by pravdivost něčím zaručena byla, že pouze 1 nebo 2 zárodky 
do bouillonu se dostanou, ač se může státi, že celá skupina mikro- 
organismů tam přijde. 

Po zavedení způsobu pěstování bakterií na plotnách gelatinových, 
upotřebeno toho dle Kocha též pro bakteriologickou analysi vzduchu. 
Do sklíčka hodinkového, 9 cm. v průměru majícího a při teplotě 170 až 
180“ sterilisovaného, naleje se sterilisovaná gelatina, jež se vystaví 
po určitou dobu napadání mikroorganismů se vzduchu. Pak se sklíčko 
pokryje přiléhajícím víčkem a dá do thermostatu. Vyvinuté kolonie 
se sečtou a z čísla obdrženého dostane se měřítko pro množství mi- 
kroorganismů ve vzduchu. 

Důkladnější způsobu Kochova jest methoda, kterou vypracoval 
Hesse a dle níž možno i kvantitativně vzduch na mikroorganismy 
zkoušeti. K bakteriologické analysi vzduchu slouží roura, která má 
délku 70 cm. a v průměru 3'5 cm. Na jednom konci roury, který jest 
na zevnějšek rozhrnut, se navleče gumový poklop, opatřený otvorem 
o průměru 1 cm. Na poklop protržený přijde druhý poklop celistvý. 
Do roury dá se pak přirozené množství (asi 50 gr.) gelatiny, načež 
se druhý konec uzavře kaučukovou zátkou, opatřenou otvorem, do 
kterého se vpraví rourka 1 cm. široká a 10 cm. dlouhá, jež skrývá 
dvě zátky bavlněné. Vnitřní zátka bavlněná slouží k poslednímu za- 
držení mikroorganismů ze vzduchu a druhá pak ku zevnější straně 
obrácená má ten účel, by se zabránilo možné znečistění. Tak připra- 
vená roura sterilisuje se po dobu 2 hodin v páře vodní. 

K sterilisování slouží válec plechový 1 m. vysoký a 15 cm. v prů- 
měru mající. Hořejší okraj válce má žlábek, do kterého zapadá po- 
klop kuželovitý. By se zamezilo sálání tepla uvnitř nahromaděného, 
jest zevnější stěna válce i poklopu pokryta povlakem plstěným. Do- 
lejší čásť válce má uvnitř vložený rošt a pod tím připevněna jest ná- 
doba vodou naplněná, jež se ve var uvede. 

Ze sterilisačního přístroje vyjmutá a ochladlá roura, dokud ještě 
jest v ní gelatina tekutou, se otáčí kolem osy a při tom též pohybuje 
se ní v pravo v levo, by se gelatina na vnitřní stěně roury stejno- 
měrně rozdělila, což se děje tak dlouho, až gelatina úplně stuhne. 
Stuhnutí se urychlí, když se rourou pracuje pod výtokem vody z vo- 
dovodu. Na zevnější straně roury lpící mikroorganismy se usmrtí tím 
způsobem, že se roura vloží do 1“/, roztoku sublimatu a v tom po- 
nechá se asi 1 m. ležeti. 


Bakteriologické studie. 961 


K pokusu úplně připravená roura se pak buď za použití stojanu, 
jaký fotografové užívají, aneb jiným opatřením přivede do polohy vo- 
dorovné. Rourka, jež ční v kaučukové zátce, se spojí s aspiratorem, 
k čemuž pohodlně slouží dvě lahve, z nichž jedna jest vodou napl- 
něna a druhá prázdná. Odejme-li se z roury celá poklopka kauču- 
ková, uvede se potom i v chod aspirator. Ssání vzduchu se provádí 
takovou rychlostí, že během 2—3 minut prossaje se 1 1. vzduchu. Ve 
vzduchu obsažené zárodky dopadnou v rouře na gelatinu a vyvinou 
se tam v isolované kolonie, jež možno nejen pohodlně sečítati, ale 
1 dále prozkoumati. By se kolonie vyvinuly, přijde roura do thermo- 
statu o stálé temperatuře 20—219 C. a 3. neb 4. dne se provede jich 
sčítání a rozbor. Pokusy jsou pak tehda správnými, když ';—'/, 
roury, počítaje od konce, v němž zátka jest zasazena, nevykazuje žád- 
ných kolonií. 

Zda-li bavlněná zátka vnitřní, v rource s aspiratorem spojené 
uložená, též mikroorganismy obsahuje, jsem zkoumal, že jsem ji při- 
vedl do gelatiny a tuto vylil na skleněné plotny. Nikdy však nenalezl 
jsem v ní.zárodků zachycených. 

K filtrování vzduchu použil R. J. Petri písku přirozeného 
neb skleněného. Písek důkladně promytý a nečistot přimísených 
zbavený usuší a potom proseje se sítem s otvory, jichž strany měří 
0:5 mm. Poněvadž ale obdržený písek má mnoho přimíseného prachu, 
dlužno ho dáti na síto, kde obnáší strana otvoru 0*25 mm. a. pro- 
padlý písek se upotřebí. Hrubší písek není radno bráti, poněvadž tím 
povstávají mezi zrny velké mezery a při ssání vzduchu by se státi 
mohlo, že by zárodky prošly. 

Písek k filtrování vzduchu určený přijde do skleněných rourek, 
jež mají délku 9 cm. a průměr 1:5—1:8 cm. Do středu roury vloží 
se dvě přepážky z drátěné sítě, jež má v 1 Dem. 1600 otvorů. Pak 
se dá do polovice roury vrstva písku o výšce 3 cm. a hořejší plocha 
písku drátěnou sítí se pokryje. Naposled uzavře se roura zátkou ba- 
vlněnou. Podobným způsobem naplní se i dolejší díl roury, načež se 
zůstaví sterilisaci při 180%. Pro aspirování vzduchu vpraví se na mí- 
stě dolejší zátky bavlněné zátka kaučuková s rourkou bavlnou uvnitř 
opatřenou, jež spojí se s pumpou buď ruční nebo vodní. Spojení se 
obstará patentovaným kaučukem nebo rourou olověnou. Má-li se za- 
počíti se ssáním vzduchu, odejme se hořejší zátka bavlněná a filtrem 
se nechá projíti jisté množství vzduchu v určité době. Když jest 
aspirování ukončeno, odejme se zátka kaučuková a oba konce se 
uzavrou bavlnou. Po provedení pokusu mají se co možná nejrychleji 


362 Fr. Faktor 


smísiti filtry pískové s gelatinou, k čemuž slouží skleněné misky prů- 
měru 9 cm. s přiléhajícím poklopem. Bavlněná zátka z rourky se 
odejme a čerstvě vypálenou pincettou odstraní se drátěná síťka, jež 
se nechá spadnouti do misky, kam i čásť pískového filtru přijde. Na 
to se ještě do 38—4 misek rozdělí filtr pískový hořejší, kterým nejprv 
vzduch prošel a podobně stane se i s filtrem spodnějším. Je-li písek 
do misek rozdělen, musí se do těchto přidati ještě gelatina. Po vylití 
gelatiny nechá se písek gelatinou prosáknouti a pak se hledí pohyby 
v gelatině stejnoměrně rozděliti. Když gelatina stuhla uloží se do 
thermostatu a po několika dnech přikročí se ku sčítání vyvinutých 
kolonií. Ku konci i rourka, v níž se písek nalézal, vyleje se gelatinou. 

Při sčítání kolonií seznal jsem, že v spodním filtru pískovém 
nezadržel se žádný mikroorganismus a totéž platí i o rource samé. 

K filtraci vzduchu použil jsem též skelné vlny. Rourka skleněná, 
15 cm. dlouhá a 0'9 cm. v průměru mající, jest na dvou místech zú- 
žena. Nad první zúženinu přijde zátka ze skelné vlny, která jest vol- 
nější a lehčeji dovnitř vpravena než zátka druhá, jež sloužiti má ke 
kontrolle a pak k úplnému zachycení mikroorganismů první zátkou 
nezadržených. Oba konce roury ucpány ještě zátkami bavlněnými. 
Sterilisování roury provede se při 160—18090. 

Pred pokusem postaví se roura svisle a zavedlo-li se spojení 
S pumpou ruční, odejme se hořejší zátka bavlněná. Po prossátí vzdu- 
chu přenesou se obě filtrační zátky do skleněných kolb většího ob- 
jemu, sterilisovaných při téže teplotě jako roury. Do kolb na to přidá 
se patřičné množství stekucené gelatiny. Filtrační zátky se důkladně 
s gelatinou promíchají, by se co možná stejnoměrně rozdělily, aniž 
by se při tom bubliny utvořily. Za přítoku vody se nechá gelatina 
stuhnouti a kolby pak uloží se do thermostatu, načež kolonie vyvi- 
nuté se sečtou a zkoumají. K způsobu tomuto hodí se mnohem lépe 
veliké baňky Erlmayerovy, než obyčejné balony, poněvadž při 
zkoumání kolonií velké ulehčení nastane. 

Vedle filtrů nerozpustných upotřebil jsem k filtraci vzduchu 
i filtry rozpustné. H. Fol užil již r. 1885 jako filtru rozmělněného 
chloridu sodnatého a prof. A. Gautier rok na to odporučoval siranu 
sodnatého vody prostého. Vedle posledního použil jsem k últraci 
vzduchu též cukru krystalovaného, písek zvaného. Jelikož ale kry- © 
staly byly dosti velké, musil jsem je ještě rozmělniti a pak prosel 
je sítem, jež má 30 nitek na 1 cm. (Co prošlo, prosíváno na sítě, 
jehož 1 cm. má 440 otvorů a zde obdržená propadlá čásť proseta 
na sítě obsahujícím 625 otvorů na 1 cm. Obdržený drobný písek 


Bakteriologické studie. 905 


použit k filtraci. Do roury skleněné, 20 cm. dlouhé a 0*8 cm. v prů- 
měru mající, dal jsem nad zúženinu bavlněnou zátku a na tu písek 
cukrový ve výšce 8 cm. Oba konce roury uzavřel zátkami bavlně- 
nými a pak rouru dal do sušárny, kde se však cukr karamelisoval 
a slabě nahnědlou barvu obdržel. 

Po sterilisování upotřebena roura k aspiraci vzduchu, jež ob- 
"staráno pumpou ruční nebo vodní. Filtr cukrový se zárodky ze vzduchu 
musel býti rozdělen ve výživnou gelatinu a to jsem provedl tak, že 
na desky skleněné jsem nejprv obsah rourky vysypal a potom roz- 
topenou gelátinu přidal a vše řádně promíchal. Cukr rozpustil se 
v. gelatině a po stuhnutí ploten gelatinových vložil jsem tyto ve vlh- 
kou komoru a nechal při temperatuře 20—219 C. Vyvinuté kolonie 
pak sečetl a zkoumal. 

Provedl jsem též pokus, že nechal jsem vzduch bublati rozto- 
penou gelatinou, v které se mikroorganismy zadržely. Ve vodní lázni 
udržované při teplotě 30—359 C, nalézaly se vnořeny tři zkoumavky, 
naplněné do polovice gelatinou a rourkami spojené mezi sebou. Rourky 
delší jdou až na dno eprouvett a v poslední třetí zkoumavce opa- 
třena jest rourka, jež nalézá se ve spojení s aspiratorem, zátkou ba- 
vlněnou, která měla zadržeti poslední gelatinou snad nezachycené 
zárodky. 

Poněvadž se mi při jednom pokusu utvořilo za provádění vzduchu 
mnoho pěny, přidal jsem při pokusu následujícím ku gelatině steri- 
lisovaný olej olivový a tím zamezeno nepříjemné tvoření se pěny. Po 
aspirování vzduchu vylit obsah každé zkoumavky na dvě hodinková 
sklíčka o průměru 9 cm. a nejen vylitá gelatina, ale i eprouvetty 
uschovány do thermostatu k zjistění vývinu mikroorganismů. Zátka 
kontrolní vnesena do gelatiny a tato vylita na plotnu. 

Upozorněn byv panem profes. Fr. Štolbou, užil jsem dle jeho 
návrhu k aspirování vzduchu byretty Gay-Lussacovy. Dyrettu Gay- 
Lussacovu vysušenou a bavlněnou zátkou uzavřenou nechám steri- 
lisovati v ohřívárně při teplotě 180%. Po dvouhodinném pálení naplní 
se přiměřeně byretta sterilisovanou vodou. Do širšího ramene byretty 
vpraví se kaučuková zátka sterilisovaná, v níž nalézá se otvor, do 
kterého zasazena jest rourka, která v konci zasahujícím do byretty 
má zátku bavlněnou, sloužící k zachycení mikroorganismů. By ze ze- 
vnějšku nenastalo znečistění, jest rourka v zátce zastrčená, rozšířena 
v kuličku, která vycpána bavlnou. Upravená byretta vpraví se na 
1 hodinu do parní lázně a potom použije se k aspirování vzduchu. 
Ssání děje se pozvolna a bubliny vzduchu musí pronikati vysokou 


364 Fr. Faktor 


vrstvou vody, v které se mikroorganismy zadrží. Voda potom rozdělí 
se do gelatiny nebo agaru, z kterých se plotny zhotoví a na nich vy- 
vinuté kolonie sečtou i stanoví. 

Byretta pak ještě se vyleje gelatinou a zátka kontrolní se vpraví 
do téhož ústředí. 

Podle způsobů uvedených vykonal jsem bakteriologické analyse 
vzduchu, aspirovaného na dvoře c. k. české polytechniky v Praze. 
Prostora jest tu rozsáhlá a výška, v níž vzduch čerpán, obnášela 
1 m. 10 cm. 

Dne 26. ledna r. 1889 dle methody Hesseovy ssát vzduch rourou 
80 cm. dlouhou, jejíž světlý průměr obnášel 3:5 cm. Průměr otvoru 
gumové poklopky měřil 1 cm. Aspirace prováděna pomalým výto- 
kem vody a v 30 minutách prossáto 10 litrů vzduchu. 

Dne 29. ledna zkoumány kolonie vyvinuté, jichž napočtěno 4 
a při tom nalezeny ve 3 bakterie a ve 4 plísně. Vzdálenosti v cm., 
v nichž usadily se mikroorganismy od vstupu do roury, jsou: 2"j, 
em. bacilly, 3"/, bacilly, ("/, a 11'/, plísně, 12 kokky, 14 plíseň, 19 
bacilly, 25 a 28 cm. plísně. 

Přihlédneme-li ku vzdálenostem blíže, shledáváme v tomto 
i v následujících případech, že nejdříve usadí se bakterie a dále od 
vchodu roury plísně zaneseny jsou. 

Dne 29. ledna prossáto rourou, týchž rozměrů co v prvním po- 
kuse uvedeno bylo, od 1 h. do 1 h. 20 min. 10 litrů vzduchu. 1. 
února napočtěno 9 kolonií, z nichž jsou složeny 4 z bakterií a 5 
z plísní. 

29. března od 3 h. 15 min. do 3 h. 45 min. aspírováno 10 litrů 
vzduchu. 1. dubna stanoveno 11 kolonií. Shledány pak v 8 koloniích 
bakterie a ve 3 plísně. Kolonie nalézají se ve vzdálenostech od vstupu 
do roury: 2 cm., 2'/;,, 4, 4'/,, 44, (zkapalňuje gelatinu), 5'/, bakterie 
T, 10",, 10%, 20 cm. plísně. 

30. března prossáto od 12 hod. 38 min. do 1 h. 8 min. 10 litrů 
vzduchu a 3. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých obsahovaly 3 bak- 
terie a 4 plísně. 

Vzdálenosti kolonií v cm. jsou: 3 saccharomyces, 11 bacilly, 
tvořící mazlavý povlak, 12 saccharomyces a pak plísně 13'/,, 15'/,, 
20,139 C0 : 

31. března v 28 minutách od 6 hod. 5 min, do 6 h. 33 min. 
večer čerpáno 10 litrů vzduchu. 4. dubna nalezeny 4 kolonie a tu ve 
2 bakterie a ve 2 plísně. Odlehlosti jich obnáší 12'/, cm. bakterie, 
14'/, torula, 19 a 25'/, cm. plísně. 


Bakteriologické studie. 365 


Po dobu co aspirován vzduch nechal jsem vedle misku S vy- 
litou gelatinou vystavenou napadání mikroorganismů. Čtvrtého pak 
dne napočtěno 12 kolonií, z nichž obsahovalo 6 bakterie a 6 plísně. 

1. dubna v době 30 minut od 12 hod. 30 min. do 1 hod. od- 
polední 10 litrů vzduchu prossáto rourou. 4. dubna vyrostly 4 kolonie 
bakterií a 9 plísní; dohromady 15 kolonií. Vzdálenosti jich jsou 2'; 
cm., 5'/, kokky, 6 saccharomyces, 11 kokky; 15'/,, 19, 19, 20'/,, 
2 20:1, 20, 30'/2- 33'/, cm. plísně. 

3. dubna prossáto filtrem ze skelné vlny 40 litrů vzduchu v 10 m. 
od 3 h. do 3 h. 10 min. ruční pumpou. V balonech vyvinulo se po 
5 dnech t. j. 8. dubna 63 kolonií a z toho byly v 6 bakterie a v 57 
plísně. 

3. dubna. V rouře, 10 cm. dlouhé a 1'5 cm. mající v průměru, 
byly 2 pískové filtry, každý 2:5 cm. vysoký. V 10 minutách od 3 h. 
40 m. do3h. 50 min. prossáto 35 litrů vzduchu a nalezeno 8. dubna 
33 kolonií, z kterých připadá na bakterie 8 a na plísně 25. 

Vzduch v obou posledně uvedených případech brán z ulice Res- 
slovy hned po kropení ulice vykonaném. 

3. dubnave30 minutách od 3 h. 15 m. do 3 h. 45 m. prossáto 
rourou na dvoře techniky 101. vzduchu. 8. dubna shledáno 13 kolonií, 
z čehož připadá bakteriím 5 a plísním 8. Vzdálenosti kolonií jsou : 
3!/, cm. dlouhé bacilly, 7%/, krátké bacilly, 8*/, sarcina, 9"/, plíseň 
se žlutým středem, 10'/, plíseň s hnědým centrem, 12"/, plíseň též 
uprostřed barvy hnědé, 13'/, diplococcy, 16%, torula, 23 plíseň s hnědým 
středem, 25"/, plíseň barvy žlutozelené, 217"/, plíseň tmavozelená, 
27%/, plíseň žlutá, 35 cm. plíseň bílá. 

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů miska 
s gelatinou. 6. dubna sečtěno 27 kolonií bakterií a 12 plísní. Z ko- 
lonií bakterií bylo 8 gelatinu zkapalňujících v kterých stanoveny dlouhé 
bacilly. 

Jak z tohoto tak i v ostatních případech jest vidno, že při 
volném napadání mikroorganismů na plotnu gelatinovou obdrží se 
vždy více bakterií než plísní. Spočívá úkaz ten v tom, že bakterie 
jsou těžší plísní a následkem větší tíže snáší se snadněji dolů než 
plísně. 

6. dubna od 12 h. 30 min. do 1 h. odpolední prossáto 10 litrů 
vzduchu. 9. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých 6 bakterie a 1 plíseň 


obsahovaly. 
Vzdálenosti jsou tyto: "/„ cm. bacilly, 1 a 1"/, cm. kokky, 1"/, 


a 2"/, cm. krátké ale široké bacilly, 5 plíseň, 6*/, cm. krátké bacilly. 


366 Fr. Faktor 


8. dubna v 35 min. od 1 h. 36 m. do 2 h. 11 m. aspirováno 
10 litrů vzduchu. -11. dubna provedeno sčítání. Vyvinulo se 14 ko- 
lonií, z kterého čísla přísluší 4 bakteriím a 10 plísním. Odlehlosti 
jich v cm. vyjádřené vykazují tento přehled: 3 cm. plíseň, 4*/, sarcina, 
534 6%, T, 7/4, T, plísně, 9 a 14, kokky, 16 plíseň, 16 bacilly, 
281/,, 28%, a 33"/, plísně. 

9. dubna opět upotřebeno k bakteriologické analysi 10 litrů 
vzduchu, který čerpán 31 minut od 4 h. 49 m. do 5 h. 20 m. odp. 
Třetího dne t. j. 12. dubna stanoven počet kolonií. Z 14 kolonií na- 
lézají se ve 3 bakterie a v 11 plísně. Rozdělení v rouře jest násle- 
dující: 3 cm. torula, 5 plíseň, 6"/, sarcina, 8'/,, 9'/,, 10%., 11, 18, 
20 plíseň, 22"/, bacilly, 31, 35, 37, 46'/, cm. plísně. 

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů 
plotna gelatinová o ploše 63:6 [] cm. 12. dubna při sečítání obdrženo 
25 kolonií bakterií a 12 plísní. 

10. dubna během 30 minut od 1 h. 59 min. do 2 hodin 29 min. 
čerpáno 10 litrů vzduchu. 13. dubna shledáno vyvinutých kolonií 16; 
z těch obsahují 4 bakterie a 12 plísně. Počet kolonií 16. dubna se 
nezměnil. Odlehlosti kolonií, počítaje od vstupu do roury, jsou 4 cm. 
bacilly gelatinu zkapalňující, 6'/, žlutavá kolonie složená z bacillů © 
dlouhých, 12"/, plíseň, 13%/, žlutavá kolonie obsahující bacilly, 15%/,, 
16"/,, 18,,18"/, plísně, 18*/4 bacilly, 22, 26, 28, 295/,, 31, 34 35 
cm. plísně. 

11. dubna aspirováno v 27 minutách od 4 h. 13 min. do 4 h. 
40 min. 10 litrů vzduchu. 15. dubna sečtěny 2 kolonie bakterií a 9 
kolonií plísní ve vzdálenostech '/, em., */„, bakterie 2, 2',, 3",, 5 
6 bacilly, 1"/,, 9, 11, 36 cm. plísně. 

28. dubna upotřebeno k analysi 10 litrů vzduchu. Ssání jeho 
trvalo po 30 min. od 6 h. do 6 h. 30 m. večer. 2. května stanoveno 
vyvinutých 5 kolonií bakterií a 2 plísně a sice ve vzdálenosti 2 cm. 
bacilly, 4 saccharomyces, 11'/, krátké ší. v řetízkách po 3—4 
jednotnících, 15, 16 plísně, 17 diplokokky, 35 em. diplobacilly. 

Na misce s gelatinou, jejíž plocha, okna ih 63:6[] cm. nale- 
zeno 50 bakterií a 9 plísní. 

29. dubna v 30 min. od 10 h. do 10 h. 30 m. aspirováno 10 
litrů vzduchu. 2. května zkoumán vzrůst mikroorganismů zadržených 
a nalezeny 1 kolonie bakterií a 3 kolonie plísní ve vzdálenostech 3, 4,' 
5, 15 cm. 

30. dubna čerpáno po 30 minut od 1 hod, 30 m. do 2 h. 10 
litrů vzduchu. 3. května stanoven počet kolonií a stanoveno jich 9, 


3 


Bakteriologické studie. 961 


z kterých obsahovaly 2 bakterie a 7 plísně. Uspořádání kolonií uvnitř 
roury bylo toto. Ve 2 cm. kokky, 2"/, plíseň, 3'/, saccharomyces, 5, 
12,19, 39, 51 cm. plísně. 

1. května od 1 hod. 45 min. do 2 h. 15 m. tedy v 30 minutách 
aspirováno 10 litrů vzduchu. 4. května shledáno vyvinutých kolonií 
6; 2 byly kolonie bakterií a 4 plísně. Vzdálenosti jich jsou 2 cm. 
plíseň, 2"/, bacilly; 5 bacilly, 8, 18"/,, 43 cm. plísně. 

1. května v 15 min. od 2 h. 26 min. do 2 h. 41 m. prošlo 
filtrem pískovým, majícím 5 cm. výšky a 15 cm. průměr, 50 litrů 
vzduchu. Na 5 skleněných misek o průměru 9 cm. rozdělen filtr ho- 
řejší 2:5 cm. vysoký. 6. května při sčítání vykonaném nalezeno 82 
kolonií, z čehož připadá na bakterie 29 a na plísně 53. 


V spodním pískovém filtru neobjeveno žádných mikroorganismů 
a totéž shledáno v rouře samotné, která po pokusu gelatinou vy- 
lita byla. 

1. května použit k filtrování vzduchu zrněný cukr. V rource 
20 em. dlouhé byla vrstva cukru 8 cm. vysoká o průměru 0:8 cm. 
V době 15 minut od 2 h. 45 m. do 3 hodin prossáto cukrem 100 
litrů vzduchu. Na gelatinových plotnách nalezeno 6. května 193 ko- 
lonií, z čehož připadá na bakterie 57 a plísně 196. 


9. května dle způsobu Hesseova v 30 min. od 8 h. do S h. 
90 min. vzato 10 litrů vzduchu. 13. května pak nalezeny 2- bakterie 
a 10 plísní ve vzdálenostech 4 a 6 cm. bacilly, 10'/,, 11, 18, 19, 
28'|,, 32, 93'|5, 34'/,, 42"/,, 45'/, cm. plísně. 

9. května podrobeno aspiraci 10 litrů vzduchu, který prossát 
během 30 minut od 10 h. do 10 h. 30 m. Při sčítání vykonaném 
15. května shledáno 5 kolonií a to 1 bakterie a 4 plísně. Vzdálenosti 
kolonií jsou 13 cm. plíseň, 14 saccharomyces, 15, 24, 41 cm. plíseň. 


9. května prossáto v 30 min. od 12 h. 30 min. do 1 h. odpo- 
lední 10 I. vzduchu. 15. května sečtěno 9 kolonií, z kterých obsaho- 
valy 2 bakterie a 7 plísně. Jich odlehlosti jsou '/„ cm. torula, 8"; 
a 11 plíseň, 27'/, torula, 30, 32, 33, 39'/, a 51 plísně. 


12. května odpoledne od 5 do 6 hod. prossáto třemi zkoumav- 
kami naplněnými gelatinou, jež při 30% udržována byla v stavu te- 
kutém, 10 litrů vzduchu. 17. května při sčítání kolonií na deskách 
gelatinových shledány 2 bakterie a 8 plísní. 


Na desce gelatinové, v níž nalézá se zátka kontčetií(a a ve zkou- 
mavkách neobjevila se žádná kolonie. 


368 Fr. Faktor 


Po dobu aspirování vyložena napadání mikroorganismů gelati- 
nová deska o ploše 69'6 [ ] cm. Po pětidenním vývinu kolonií stano- 
veno jich 46, z čehož připadá na bakterie 35 a na plísně 11. 

15. května prossáto rourou gelatinou vyloženou v 30 min. od 
8 hodin do 8 hod. 30 min. ráno 10 litrů vzduchu. Při sčítání kolonií 
vykonaném 18. května stanoveno 11 kolonií, z kterých obsahovaly 
2 bakterie a 9 plísně. Kolonie v rouře byly rozděleny, počítaje od 
vstupu vzduchu do roury, takto: ve vzdálenosti 2 cm. plíseň, 4a4", 
plíseň, 5 diplokokky, 6 dlouhé bacilly v řetízkách, 7, 13, 14, 20, 26, 
27 cm. plísně. ) 

15. května od 2 hod. -45 min. do 3 hod. 15 min. aspirováno 
rourou dle methody Hesseovy 10 litrů vzduchu. 

18. května sečteno vyvinutých kolonií 20 a z těch připadají na 
bakterie 4 a na plísně 16. 

Odlehlosti kolonií jsou: 1 cm. dlouhé bacilly, 2 a 2"/, plísně, 
5 diplokokky, 5'/, plíseň, 8 a 8'/, torula, 9'/,, 15'/,, 16'/;, 18, 20, 
22, 24, 27, 31, 34, 40, 43 a 46'/, cm. plísně. 

15. května od 4 h. do 4 h. 45 min., tedy v 45 minutách aspi- 
roval 10 litrů vzduchu vodou v byrettě Gay-Lussacově. Voda, 
mající mikroorganismy, rozdělena v roztopený agar a z toho vylito © 
5 ploten, jež ponechány v thermostatu při teplotě 309 C. Také by- 
retta vylita roztopenou gelatinon. 

20. května při sčítání nalezeno 24 kolonií, z nichž obsahovalo 
T bakterie a-17 plísně. V byrettě objevily se 2 plísně, tak že dohro- 
mady bylo 26 kolonií. Z bakterií stanoveny sarcina žlutá, dlouhé ba- 
cilly, pak torula, saccharomyces. 

16. května aspirováno dle způsobu Hesseova 10 litrů vzduchu 
od 8 hod. do 8 hod. 30 min. ráno. Při sčítání vykonaném 20. května 
napočtěno 13 kolonií, z kterého čísla připadají na bakterie 4 a na 
plísně 9. Vzdálenosti kolonií v cm. vyjádřené jsou: 1"/,„ cm. bacilly, 
2 a 5 plísně, 6 široké bacilly, 8"/, plíseň, 9 saceharomyces, 11'/, to- 
rula, 15, 15, 20"/,, 21, 34 a 43 cm. plísně. 

17. května dle methody Hesseovy aspirováno 10 1. vzduchu od 
9 hod. 45 min. do 10 h. 15 m. 20. května napočtěno 6 kolonií. 
Z těch složeny 2 z bakterií a 4 z plísní. Odlehlosti kolonií měřeny 
v cm. jsou: 1 cm. bacilly, 18 plíseň, 23 bacilly, 29, 30"/; a 39 cm. 
plísně. : 

18. května během 1 h. 45 min. od 2h. 15 m. do 4h. promyto 
vodou, nalézající se v byrettě Gay-Lussacově, 10 1. vzduchu. 
22. května stanoveno na agarových plotnách vyvinutých 14 kolonií, 


Bakteriologické studie. 269 


z kterých nalezeny v 3 bakterie a v 11 plísně. V byrettě gelatinou 
vylité nevyvinula se žádná kolonie. 

18. května aspiroval 8 cm. vysokou vrstvou bezvodého siranu 
sodnatého v 10 minutách od 3 h. 10 m. do 3 h. 20 m. 10 litrů 
vzduchu. Na to rozpustil siran sodnatý v sterilisované vodě a tuto 
rozdělil v agar, z něhož plotny vylitý. 22. května shledáno na plotnách 
12 kolonií, z těch byly 4 složeny z bakterií a 8 z plísní. 

18. května vystavena miska o průměru 9 cm. s rozlitou gela- 
tinou napadání mikroorganismů se vzduchu od 4 h. 10 m. do 4 h. 
25 m. ve výši 170 cm. nad zemí. 22. května stanoveno ve 14 kolo- 
niích 8 bakterií a 6 plísní. 

19. května vystavěny 2 misky S gelatinou napadání mikroorga- 
nismů se vzduchu od 8 h. do 8 h. 30 m. ráno, z nichž jedna polo- 
žena přímo na zem a druhá nalézala se ve výši 170 cm. 22. května 
sečtěno na první misce 120 kolonií a to 86 bakterií a 34 plísní. Na 
druhé misce pak nalezeno 25 kolonií, z nichž 8 obsahovalo bakterie 
a 17 plísně. 

19. května po dobu 15 minut od 1 h. 17m. do 1 h. 32 m. zů- 
stavena miska s gelatinou naplněná ve výši 170 cm. napadání vzduš- 
ních mikroorganismů. Při sčítání 22. května vykonaném nalezeno, 
že ze 7 kolonií jedna obsahuje bakterie a 6 plísně. 

19. května vystavěny po dobu 30 min. od 1 h. 17 m. do 1 b. 
47 m. 3 misky s gelatinou. První při tom položena na zem, druhá 
uložena ve výšce 170 a třetí ve výši 150 cm. 22. května shledáno na 
první 23 kolonií a z těch obsahovalo 11 bakterie a 12 plísně a na 
druhé misce z 11 kolonií obsahovala pouze 1 bakterie a 10 plísně 
a na třetí stanoveno, že z 11 kolonií 5 skládá se z bakterií a 6 
z plísní. 

O výsledcích bakteriologických analys Pražského vzduchu podává 
nejlepší přehled tabulka, ve které udané množství mikroorganismů 
v 1000 L vzduchu obdrženo jest přepočtěním ze skutečně nalezeného 
množství ve vzduchu aspirovaném. 


Analyse vzduchu V 1000 1. vzduchu jest 
provedena bakterií plísní © dohromady 
26. ledna 1889 . . .300 400 100 © 
ZO MBA 204400 - 500 900 
DOB Ia 06 2800 300 1100 
BO 04300 400 700 
Sl. Ara šo  200 200 400 
dubna 1.. 400 900 1300 


Tř. mathematicko-přírodovědecká, 24 


370 Fr. Faktor 


Analyse vzduchu V 1000 I. vzduchu jest 
provedena, bakterií plísní © dohromady 
3. dubna 1889 . . . 230 110 940 
S bí. 1500225 Aaa 
SA 00 800 © 1300 
B 8600 100 700 
8 i PN č 010,0) 1000 1400 
9 aa 0UU 1100 1400 
JW 10400 1200 1600 
11 i Ze 020) J00 1100 
28 “ 00) 200 100 
Zo ao VO 300 400 
BD 1 edce 200 700 900 
1 května 0200 400 600 
r ak 29 220800 1060 1640 
De eros aaa A004 S 030 
9 % 5: oo 3200 1000 1200 
9 : Pe 10,0) 400 500 
O Roda O V ná MR VO 110) 700 900 
VA VA raj Oe u DALO) 800 1000 
Aa a vodě 200 900 1100 
DD sh ra EU 1600 2000 
JOE 08 a 000 1900. 2600 
6 ADOPCE 1010) 900 1500 
67 RS PE 0) 400 600 
18: VE SAN ESA 0) 1100 1400 
TAS O E 00 800 1200 


Při volném napadání mikroorganismů se vzduchu na gelatinovou 
plotnu, obdrží se, pak-li se přepočtou nalezená čísla na plochu o roz- 
měru 100 cm. tyto výsledky. 


Pokus vykonán Gelat. plotna © Na 100'Ocm. plochy napadne 


dne vystavena m. © bakterií plísní | dohromady 
31. března 1889. . . 28 6 6 12 
a5,dubnaj (ls 4-290 20 12 39 
DMO KL all 2D 12 31 
98. M 0 50 9 59 
12- května „006 401) 35 11 46 
VO ZDOLA REK 12 9 21 
O BCM É 030 135 53 188 


194x A o 1 9 10 


Bakteriologické studie. BYMÍ 


Pokus vykonán Gelat. plotna © Na 100Ocm. plochy napadne 


dne vystavěna m. bakterií — plísní | dohromady 
197"května 1889... .30 17 18 35 
TSR M30 1 15 16 
OP ea 6020 T 9 16 


O mikroorganismech ve vzduchu se vyskytujících soudí se, že 
pochází z povrchu zemského, od něhož se případně oddělí a do proudu 
vzdušného přijdou. Účinkem tíže nebo srážkami atmosferickými jsou 
opět strženy k zemi, kde se uloží, a přišly-li na příznivou půdu, usadí 
se tu, různá stadia vývinu prodělají a příležitostně opět novou cestu 
do vzduchu nastoupí. Dle uvedeného dá se předpokládati, že jedině 
vzduch nad šírými oceany jest prostý mikroorganismů. Když přibli- 
žujeme se k pevnině, začnou se mikroorganismy objevovati a vedle 
vzdálenosti země i směr panujících a z pevniny vanoucích větrů má 
vliv na množství zárodků. Fischer, který na své cestě do Západní 
Indie mnoho bakteriologických analys vzduchu provedl, shledal, že 
vzduch mořský jest nejen vůbec chudým na mikroorganismy, nýbrž 
i velmi často objeví se zárodků úplně prostým. Jako při methodě 
Hesseově lze konstatovati, že plísně mnohem dále při ssání vzdu- 
chu dolétnou než bakterie, také i podobně z Fischerových pokusů 
vychází na jevo, že ve velkých vzdálerostech od pevniny převládají 


VyYY> 


plísně nad bakteriemi, poněvadž tyto co těžší dříve do vody dopadnou. 


2. Bakteorolosické zkoumání sněhu Pražského. 


Bakteorologické zkoumání sněhu na mikroorganismy děje se po- 
dobným způsobem jako zkoumání vody. Do sterilisované zkoumavky 
nabere se sníh, načež se nechá roztáti, za kterým účelem přijde 
zkoumavka s obsahem do vodní lázně 30% teplé. Je-li všechen sníh 
ve vodu přeměněn, promíchá se kapalinou, by se docílilo co možná 
stejnoměrného rozdělení zárodků. Na to se odměří sterilisovanou 
pipetou 05 a po druhé 1 cm“ vody táním sněhu obdržené, která 
množství se pak vpraví do zkoumavek roztopenou gelatinou naplně- 
ných. Smíchání gelatiny se sněhovou vodou se docílí pohybem zkou- 
mavky v různých směrech nebo za použití platinového drátu, načež 
se obsah zkoumavek vyleje na skleněné desky. Po stuhnutí vrstvy 
gelatinové dají se plotny do vlhké komory a s touto do thermo- 
statu. Po třídenním zahřívání sčítají se vyvinuté kolonie. K usnadnění 
sčítání berou se k rozlévání celatiny plotny, které jsou rozděleny rý- 
hami v ně vrytými ve čtverečky anebo má-li se sčítání provésti a Ge- 

24%. 


22 Fr. Faktor 


latina rozlitá jest na plotně dílky neopatřené, dá se nad gelatinovou 
vrstvu skleněná deska dělená a pomocí té se kolonie spočítají. Není-li 
kolonií příliš mnoho, sečítají se po sobě všechny; je-li však kolonií 
nad míru, sečtou se kolonie na různých místech plotny gelatinové 
a sice hledí se taková pole vybrati, by různě koloniemi poseta byla. 
Z počtu sečtěných kolonií a čtverečků stanoví se přibližně číslo pro 
jeden čtvereček a tím násobí se plocha gelatiny čtverce pokrývající. 

Dle uvedeného prováděl jsem zkoumání se sněhem Pražským. 

Dne 20. ledna 1889 brán sníh ku bakteriologickému stanovení 
ze dvora c. k. české techniky. 25. shledáno, že v 1 cm? sněhové vody 
bylo jednou 65 a po druhé 70 bakterií. 

23. ledna napadlý sníh vzat poblíž ústavu c. k. české fakulty 
lékařské. 26. ledna stanoveno, že v 1 cm? vody povstalé roztáním 
sněhu nalézá se 10—102 mikroorganismy. 

11. února brán vzorek na dvou různých místech Karlova náměstí 
a obdrženo 14. února v 1 cm“ jednou 100 a po druhé 140 zárodků. 
Vzorek vzatý u ústavu pathologického vykazuje číslo 155. 

15. února napadlý sníh brán poblíž pathologického ústavu české 
university. Při sčítání 18. února nalezeno v 1 cm“ sněhové vody 220 
a 280 mikroorganismů. | 

23. února vzat sníh ke zkoumání v místě co předešlý a při sčí- 
tání kolonií, 20. února vykonaném, obdrženo 255 a 368 zárodků. 

Z 28. února na 1. březen padal po celou noc sníh, z kterého 
1. března připraveny gelatinové plotny. 4. března sčítány kolonie, 
jež vykazují čísla 40 a 48. 

15. března brán ke zkoumání sníh, jako v případu předchozím, 
poblíž ústavu české fakulty lékařské. 18. března provedeno sčítání 
kolonií a nalezeno jednou 161 a po druhé 170 zárodků. 

Ačkoliv dosti značné rozdíly se jeví v číslicích obdržených, 
přece vždy vykazují značné množství bakterií v napadlém sněhu. Roz- 
díly, jevící se v rozborech sněhu z téhož místa vzatého, dají se asi 
tím vysvětliti, že vánicí dostaly se do sněhu nečistoty, které ze sou- 
sedních blízkých budov přineseny byly. Dá se předpokládati, že 
bakterie dostanou se do sněhu již při jeho tvoření a jiný díl jich pak 
teprv při padání sněhu stržen jest s sebou z atmosfery. Tím tedy dá 
se vzduch podobně vyčistiti, jako pozoruje se za déle trvajícího deště, 
kdy počet mikroorganismů ve vzduchu se značně zmenší. Z druhů 
bakterií ve sněhu přicházejících zkapalňují některé gelatinu, kdežto 
většina jich gelatinu nemění. 


Bakteriologické studie. 313 


8. Bakteriologická analyse ledu Vltavského. 


Zmrznutím vody obdržený led jest vždy mnohem čistším než 
voda, z které povstal. Absolutně čistého ledu přirozeného nikdy dostati 
nelze a to tím méně, pakli se bere vedle součástí anorganických 
v něm se vyskytujících ještě zřetel k mikroorganismům, jež v ledu 
přicházejí, neb týž obsahuje vždy hojnost zárodků života schopných. 

Pro bakteriologické zkoumání ledu oddělí se z větší kry řádně 
vyčistěným kladivem několik kusů velikosti pěsti, jež se opláchnou 
sterilisovanou vodou a pak vpraví do sterilisované nádoby, kde se 
nechá led táti. Nahromadí-li se více cm“ vody, promíchá se kapalinou 
a stou se pak dále pracuje podobným způsobem, jak naznačeno bylo 
při zkoumání sněhu. Bakteriologická analyse vody táním ledu (nebo 
sněhu) obdržená musí se ihned prováděti, poněvadž, obzvlášť zvýšila-li 
se teplota, rychle se bakterie rozmnožují a tím chybných číslic by 
se docílilo. 

Vltavský led poskytuje následující výsledky : 

Dne 28. ledna 1889 brán vzorek ledu pod mostem Palackého, 
blíž letní stanice parníků. 31. ledna při sčítání nalezeno v 1 cm? 
vody ledové 680 a 760 mikroorganismů. Zelenavé kolonie od bacilla 
fluorescens liguefaciens čtvrtého dne víc jak polovici gelatinové 
plochy zaujaly. 

90. ledna podroben zkoumání led pod Střeleckým ostrovem 

vzatý, vykazuje 2. února 1080, 1140 a 1490 zárodků. 


31. ledna nad mostem císaře Františka Josefa braný led obsa- 
hoval 3. února při sčítání 780 a 840 mikroorganismů, 


1. února zaopatřen vzorek ledu v místě převozu pod Vyšehra- 
dem. 4. února nalezeno, že v 1 cm? vody táním ledu obdržené jest 
2976—3144 zárodků. 

Na rozmanitost výsledku má vliv voda, jak právě bohatou byla 
na mikroorganismy, nalézajíc se v stadiu mrznutí a dále i vzdálenost 
břehů a poloha vrstvy zkoumané od povrchu vody a od hořejší hla- 
diny lední. 

Přirozený led nikdy není prost mikroorganismů. Pouze uměle 
připravený led z destilované vody může poskytnouti výrobek, který 
ukazuje buď velmi málo kolonií (6, 10, 14 pro 1 cm?) a často i žádných 
bakterií se v něm neobjeví. Vezme-li se k přípravě umělého ledu voda 
studničná, tu naskytne se případ, jaký platí o ledu přirozeném a po- 


374 Fr. Faktor: Bakteriologické studie. 


dobně i smíchá-li se voda destilovaná se studničnou, není výsledek 
o nic lepší. 


Poněvadž pak led nalézá velmi rozsáhlého upotřebení, mělo by 
se vždy k tomu přihlížeti, by v případech, jako jest ochlazování 
nápojů ledem, polykání jeho dle nařízení lékařského aneb přikládání 
na rány, užit byl pouze led uměle vyrobený z destilované vody, neb 
dokázáno jest, že pathogenní bakterie velmi dobře nízkým teplotám 
vzdorují a tím snadno jich přenesení cestou naznačenou do organismu 
lidského státi se může. 


27. 


Vorláufiger Bericht úber fossile Pflanzen aus den 
Stormbergschichten in Sůd-Afrika. 


Vorgelest von Prof. Dr. 0. Feistmantel am 24. Mai 1889. 


Vor einiger Zeit erhielt ich von Herrn Dr. A. Schenck in 
Berlin eine Suite Pflanzenpetrefakte, welche er selbst in den Storm- 
bergschichten in Sůd-Afrika gesammelt hatte; selbe haben den Vorzug, 
dass bei ihnen die Lokalitáten und der Horizont gut verzeichnet sind. 

Die Stormbergschichten bilden die obere Abtheilung der sog. Karú- 
formation (Eguivalent des Gondwána-System in Indien) in Sůd-Afrika, 
deren unterstes Glieď das vermutlich glaciale Dwykakonglomerat mit 
den Bkkaschiefern (— Kimberleyschiefern) bildet, und deren Mitte 
von den Beaufort beds (mit Glossopteris und Dicynodonten) einge- 
nommen ist. Betreffs der Gliederung dieses Systems weise ich vor- 
láufig auť Herrn Dr. A. Schenck's Darstellune in Petermann's Mit- 
theilungen 1888 VIII. hin. 

So weit mir bekannt, wurden aus den Stormbergschichten zuerst 
Dunn *) Pílanzenpetrefakte genannt, und zwar: 

Fecopteris odontopteroides Morvr. 
Cyclopteris cuneata Carr. 
Taentopteris Daintreei Carr. 

Pecopt. odontopteroides Morr. ist jetzt allgemein unter dem 
Namen Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) bekannt; Cyclopt. 
cuneata Carr. ist eine zweifelhafte Form., und úber ZTaentopt. Daintreet 
Carr. kann ich, da keine Abbildung vorliegt, weiter nicht schliessen. 

In einem spáteren Aufsatze (Trans. « Proc. Roy. Soc. Victoria 
XXIV. 1888 pp. 44—46) erwáhnt Dunn ausser den schon genannten 
noch Sphenopteris elongata Carr., die in Oueenland und Tasmanien 
vorkommt, in den mesozoischen Kohlenschichten; diese ist dann in 
das von mir gegebene Verzeichniss noch einzuschalten. 


*) Report. on the Stormbere Coalfield 1876. 


316 O. Feistmantel 


Da ich die von Herrn Dr. A. Schenck gesammelten Pílanzen 
eingehender beschreiben und mit gehórigen Abbildungen versehen 
werde, will ich vorláufig nur nachstehendes darůber mittheilen. 

Die von mir unterschiedenen Arten sind: 


Farme. 


1. Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) 

Liegt in vielen Exemplaren vor, — die deutlich die Dichotomie 
des Blattes, zusleich aber auch eine grosse Formenvariation der 
Fiederbláttchen zeigen, áhnlich wie die Formen in den mesoz. Kohlen- 
Schichten in Tasmanien, in den Hawkesbury-Wianamatta-Schichten in 
N. S. Wales und von Cachenta etc. in der argent. Republik. 

Stammen aus Schichten ber dem Kohlenlager an der Indwe, 
und bei Cyphergat, Stormberge, oestl. Cap. Colonie. 

Auch sind einige Varietáten vertreten. 

2. Thinnfeldia comp. trilobita Johnston. 
Aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indwe, 
3. Asplenium comp. nedbense Bot. 

Ein Fragment einer Fieder bin ich geneigt, zu dieser Art zu 
stellen, jedenfalls gehort sie in die Abtheilung Asplenium. 

Aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indďwe, wie oben. 

4. Taeniopteris Carruthersi Ten. Woods. 

Es ist dieselbe Form, wie sie ursprůnelich von Carruthers als 
Taentopt. Datntreet aus den mesozoischen Kohlenschichten der Tivoli- 
Kohlengruben beschrieben wurde; doch unterscheidet sich diese hin- 
reichend von Mc Coy's Taeniopt. Daintreet aus Victoria, so dass sie 
jetzt unter obigem Namen unterschieden wird.  Vielleicht hat auch 
Dunn's Bestimmung Beziehung auf diese Art. 

Selbe liegt in mehreren guten Exemplaren aus Schichten úber 
der Kohle an der Indwe vor. 

5. Taeniopteris conf. Dainíreei Mc'Coy. 

Ein Exemplar, das mit den obigen zusammen vorkam, glaube 
ich zu dieser Art stellen zu kónnen, 

6. Anthrophyopsis sp. (comp. obovata Nath.) 

Ein Bruchstick eines Blattes mit deutlich genetzter Nervatur - 
(ohne Mittelrippe) von radiárer Anordnung, ist wohl in dieser Gat- 
tung unterzubringen, da Unterschiede sowohl von Sagenopteris als 
auch von Gangamopteris vorhanden sind. — Stammt von Cyphergat, 
Stormbergschichten. 


Vorláufiger Bericht úber fossile Planzen. BYMÍ 


Cycadeaceen. 


7. Zeusophyllites (Podozamites) elongatus Morr. 
Mehrere Exemplare dieser Blátter, die deutlich an Podozamtes 
erinnern, liegen vor — und zwar aus Schichten úber der Kohle an 
der Indwe, und bei Molteno, Stormbereschichten. 
Es wird wohl am besten sein, selbe geradezu unter der Gat- 
tune Podozamites anzufůhren. 


Coniferae (Ginkgoartige). 


S. Baiera Schenecki n. sp. 

Mehrere Blitter, welehe die Charaktere dieser Gattung tragen 
und an manche rhátische Arten erinnern, so z. B. an B. paucipartita 
Nath. u. a. 

Stammen aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indwe. 

Endlich ist ein Bruchstůck eines gerippten Stammes vorhanden, 
das wohl eine Eguisetacee ist und z. B. an den Stamm der Schizo- 
neura hoerensts Nath. erinnert. 

Alle weiteren Details werden in meiner in Vorbereitune befind- 
lichen Abhandlung angegeben und durch Abbildungen erláutert werden. 

Nur soviel will ich noch zufůgen, dass wohl kein Zweifel dar- 
úber bleiben kann, dass diese Schichten ein Analogon hnlicher 
Schichten in der argentintschen Republik (Cacheuta, Mendoza), in 
Tasmanien (Jerusalembasin), Hawkesbury (theilweise wenigstens) und 
Wianamatta-Schichten in N. S. Wales, Ipswich- Tivoli in Aueensland, 
und Rádschmahál-Schtchten in Indien darstellen, und wohl als oberste 
Trias beziehw. unterster Jura (am besten Rhát) anzusehen sind. 


28. 


Revision der in Kolenati's Trichopteren-Sammlung ent- 
haltenen Arten. 


Von Fr. Klapálek, Asistent d. zoolog. Abth. des National-Museum zu Prag. 
Vorgelest von Prof. Dr. Ant. Frič, den 24. Mai 1889. 


Da ich an einem faunistischen Verzeichnisse der Trichopteren 
Bohmens arbeite, hielt ich es fůr unerlásslich die Trichopteren-Arten 
der im National-Museum befindlichen Sammlung von Fr. A. Kolenati 
zu revidiren. Diese Sammlung entspricht in ihrer Anordnung genau 
dem ersten Theile des Werkes: Genera et Species Trichopterorum 
von Fr. A. Kolenati (Pragae 1848) und die sámmtlichen in ihr ent- 
haltenen Exemplare sind Originale zu dčeser Arbeit. Aus diesem 
Grunde, obwohl meine Bestimmung nur in seltenen Fállen von den 
in McLachlan's Revision angefůhrten Namen abweicht, will ich hier 
ein Verzeichniss derselben geben in derselben Folgenreihe, wie sie 
geordnet sind, mit beigefůgten neuen Speciesnamen, als welche ich sie 
bestimmt habe. 


Fam. I. Heteropalpoidea. 


Trib. 1. Limnophiloidea. 
Gen.: Glyphidotaultus, K1ti. — Glyphotaeltus, Steph. 


Spec.: Umbraculum, Klti. — punctatolineatus, Retz. 
© Hagen, Kónigsbere. 

Spec.: Pellucidus, Klti. (Oliv.) — pellucidus, Retz. 
© Schmidt, Laibach. 


Gen.: Grammotaulius, K1ti. — Grammotaulius, K1ti. 


Spec.: Lineola, K1ti. = nitidus, M ůller. 
© Berolin. 


Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen Arten. 379 


Spec.: Atomarius, K1ti. = atomarius, F. 
G © Schmidt, Carniolia ; 
G Fieber, Bohemia. 


Gen.: Chaetotaulus, K1ti. — Limnophilus, Leach. 

Spec.: Vitratus, Klti. (Zett.) — lunatus, Curtis. 

G Berolin; © H. Scháffer, Regensburg. 
Spec.: Decipiens, Klti. — decipiens, Klti. 

G (sehr verdorben). Friwaldsky, Hungaria. 
Spec.: Flavicornis, Klti. — favicornis, F. 

© Schmidt, Carniolia; © Hagen, Kónigsberg. 
Spec.: Striola, Klti. — nigriceps, Zett. 

G' Scháffer, Regensbure. (Sehr verdorben.) 


Gen: Colpotaultus, Klti. — Colpotaulius, Klti. 
Spec.: Excisus, Klti. = incisus, Curt. 
© Berolin. 


Gen: Gonmotaulus, K1ti. — Limnophilus, Leach. 


Spec.: Vittatus, Klti.— vittatus, F. 
Drei S und ein © Kolenati, Bohemia. 
Spec.: Flavus, K161i. — vittatus, F. 
© Kolenati, Bohemia. 
Spec.: Fenestratus, Klti. — auricula, Curt. 
G Silesia; © Scháffer, Hungaria. 
Spec.: Trimaculatus, K1ti. — trimaculatus, Zett. 
G' Schónherr, Lapponia mer. 
Spec.: Griseus, K1ti. — griseus, L. 
G, © grosse dunkelgefárbte Exemplare (G' Kolenati, Bo- 
hemia, Schanzeraben, 19. V. und © Fieber, Bohemia; 
© Hagen, Kónigsbere; © Dalmatia (diese beide sind 
kleine nur licht gefárbte Exempl.) 
Spec.: Stigmaticus, Klti. — stigma, Curt. 
G Schmidt. Zirknitzer See. 
Spec.: Concentricus, Klti. — politus, McLach. 
G' Kolenati, Petropol. 


Gen.: Desmotaulius, Klti. — Lémnopmlus, Leach. 


Spec.: Unimaculatus, Meg.: sparsus, Curt. 
© Schneider, Styria. 


380 Fr. Klapálek 


Spec.: Hirsutus, Pict. — extricatus, MeLach. 
© Dormitzer, Závist 30. V. 

Spec.: Fumigatus, Klti. (Ger m.) — fuscicornis, Ramb. 
© Kolenati, Libussabad 30. V. 


Gen: Phacopteryx, Klti. = Phacopteryx, Klti. 


Spec.: Granulata, Klti. — brevipennis, Curt. 
O Heger, Liineburg. 


Gen.: Statkmophorus, Klti. — Anabolia, Steph. und Stenophylaz, Klti. 


Spec.: Fuscus, L. — Anabolia laevis, Zett. 
G, © Fieber, Bohemia; © Kolenati, Bohemia. 
Spec.: Puberulus, Zett. — Stenophylax picicornis, Pict. 
© Schneider, Silesia. 


Gen.: Stenophylax, K1ti. — Stenophylax, Klti. 


Spec.: Striatus, L. — vibex, Curt. 
G H. Schátffer, Regensburg. | 
Es ist, wie die Etiguette beweist, das typische Exemplar fůr die 
Var. «) Tota testacea. Lčmnophilus flavescens H. Scháffer in lit. 
Ratisbonae (H. Scháff!) in Kol., G. et Sp., ps. I. p. 65. Das Spe- 
cimen stimmt in jeder Hinsicht mit der in McLachlan's Rev. a. Syn. 
p. 136 gegebener Beschreibung ůúberein; auch d. Costalrand ist ohne 
dunklere Punctirung, was fůr diese Species charakterisch ist. Es wird 
hiemit Regensburg als ein neuer Fundort dieser Species sicher. ge- 
stellt. 


Gen.: Hallesus, Klti. Halesus, Steph. 


Spec.: Digitatus, Schk, — radiatus, Curt. 
Zwei G, ein © Kolenati, Petropol. 


Gen.: Chaetopteryx, Steph. — Chaetopterye, Steph. 


Spec.: Villosa, F. — villosa, F. 
Schmidt, Brunndorf, Laibach. 
Gen.: Apatanta, Klti. — Apatanta, Klti. 
Spec.: Vestita, Zett. — Stigmatella, Zett. 
G Schónherr, Lapp. mer. 
Das Exemplar ist ziemlich gut erhalten. MeLachlan fůhrt die 
Ap. vestita, Klti. als Synonym der Ap. Wallengreni, McLachl. an, 


Revision der in Kolenatis Urichopteren-Sammluag enthaltenen Arten. 381 


aber die Průfune der Analanhánge, welche bei Ap. stigmatella weit 
verschieden sind von jenen der Wallengreni, hebt allen Zweifel auf, 
dass dieses Insekt der ersteren Art angehórt. Von den in seinem 
Werke angegebenen Localitáten ist die erste die Zetterstedtsche, von 
der zweiten (Lapponia mer.) haben wir das Insekt in der Sammlung; 
jenes von der dritten (Silesia) ist hier nicht vorhanden. Es unter- 
liegt keinem Zweifel, dass Kolenati nur die Apat. stigmatella kannte. 
Das Exemplar ist lichter gefárbt als die Ap. Wallengreni, obwohl 
es im allgemeinen mit dieser Art úbereinstimmt. Die Vorderflůgel 
sind nicht nur in der Gegend von Pterostigma, sondern auch an 
dem unteren Aste des oberen Cubitus dunkler. Ihre Behaarung ist 
goldgrau, und die Adern sind mit schwárzlichen Hárchen besetzt. Ich 
glaube, die Kolenatis Beschreibung der Analanhánge passt ebenso 
auf die Ap. stigmatella,ja vielleicht noch besser wie an die Ap. Wal- 


lengreni. 
Tribus 2. Phryganeoidea. 
Gen.: Agrypnia, Curt. = Agrypma, Čurt. 


Spec.: Pagetana, Curtis. — Pagetana, Curt. 
Kablík, Sudetis. 


Gen.: Anabolia, Steph.— Neuronia, Leach. 


Subgenus a) Oligostomis, Klti. 


Spec.: Analis, F. — ruficrus, Šcop. 
G, © Kolenati, Bohemia. 

Spec.: Clathrata, Hffeg c. clathrata, Kol. 
© Schmidt, Laibach, Stadtwald. 

Spec.: Reticulata, L. — reticulata, L. 
G' Berolin. 


Subgenus 6) Holostomis, Klti. 
Spec.: Phalaenoides, L. 


Gen: Trichostegia, Klti. Phryganea, L. 


Spec.: Grandis, L. — Grandis, L. 

G' Kolenati, Bohemia; © Hagen, Kónigsberg. 
Spec.: Varia, Fab. varia, Fab. 

© Schmidt, Laibach. 
Spec.: Minor, Curt. = minor, Curt. 

G' Schneider, Silesia. 


3989 Fr. Klapálek: Revision d,in Kolenati's Trichopteren-Sammlung enthalt. Arten. 


Tribus 3. Sericostomoidea. 


Gen.: Prosoponia, Leach. — Sertceostoma, Lat r. 
Spec.: Collaris, Sch k. — pedemontanum, MeLach. 
G' Schneider, Silesia; G' Schmidt, Laibach. 


Gen.: Notidobra, Steph. — Notidobia, Steph. 
Spec.: Ciliaris, L. = ciliaris, L. 
Ein G und zwei © Kolenati, Bohemia ; S Schmidt, Laibach. 


Gen.: Hydronautia, Klti. — Brachycentrus, Curt. 
Spec.: Maculata, Oliv. — Subnubilus, Curt. 
; Zwei $ Kolenati, Petropolis. 
Spec.: Albicans, Zett. = albescens, MeLach. 
G © Kolenati, Petropolis. 


Gen.: Spathidopterye, Klti. — Gočra, Leach. 
Spec.: Capillata, Pict. — pilosa, F. 
G' Kolenati, Bohemia. 


Von dem Genus Aspatherium picicorne nichts mehr als zwei 
Geháuse und trockene Larven vorhanden. 


Gen: Goera, Hffeg. — Lepidostoma, Ramb. 
Spec.: Hirta, Fab. — hirtum, F, 
G' © Kolenati, Petropol; © H. Scháffer, Regensburg. 


Gen: Slo, Curtis. — Beraeodes, Eaton. 


Spec.: Minutus, L. — minuta, L. 
G' Kolenati, Bohemia. 


Gen.: Hydrorchestria, Klti. — Agraylea, Curt 
Spec.: Sexmaculata, Curtis. — multipunctata, Curt. 
Zwei © Kolenati, Petropol. 


Gen.: Hydroptila, Dalman.— Hydroptila, Dalman. 
Von spec.: pulchricornis nichts mehr ůúbrig. 
Spec.: Tineoides, Dalman. sparsa, Curt. 
G' Schneider, Silesia. 


Ich glaube hiemit die Identitát der H. Tineoides in Kolenati's 
Werke mit der H. sparsa Curtis sichercestellt zu haben. 


——— oo en 


OBSAH. INHALT, 


Seznam přednášek roku 1889 ko- Verzeichniss der im Jahre 1889 
OV CEN ee eee 60 66 BUDY abgehaltenen Vortráge. . . . 8. V. 
d Pag. 
- Gelakovský, Dr. Lad. Uiber den Aehrchenbau der brasilianischen Gras- 
gattune Streptochaeta Schrader. Mit Taf. II. (Nr. 3.) ....... 14 


—  Uiber die Bliůthenstánde der Cariceen. Mit Taf IV. (Nr. 7.) . ..... 91 
— 0 fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. S tab. IX. (č. 24.) .319 
— Resumé des bohmischen Textes úber die phylogenetische Entwickelung 


denAmentaceens Mb Lat PX. 2 Suea ala de onny are (ped e 338 
E2kior 2 BeBaktetologické studie. (č. 26.) <. <.. 210 4 dle js 204 4. 359 
Feistmantel, dr. Ot. Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 

Ao oa kat OREA OE R RVR BE V Vo NN ASK OLO POROD AD 43 


—  Uiber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-For- 
mation in N.-Amerika, mit brieflichen Mittheilungen von Prof. Wm. 
RE A ate (INA 0 INZ, Rae dear vyb PRE NS Bo o B BALE 60 leda dt'05 dua: ale) a 257 
—  Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uiber die geolog. und 
palaeontolog. Verháltnisse des Gondwána-Systems in Tasmanien . . . 268 
—  Vorláufiger Bericht úber fossile Pflanzen aus den Stormbergschichten 
ARES PULO ENTY 2 )Ei a Vataha jr Vala ae o soda je) 008 100 R AMOS AKo a 375 
Hansgirg, Dr. A. Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefůhrten Durch- 
forschung der Sůsswasseralgen und der saprophytischen Bacterien 


1/3 lounnenůěy (AN AVB RV zoo OPP R OE BE 7000 PANE MBE 2) Co 121 
Chodounský, dr. K. a Raýman, dr. B. Nová řada dusikatých derivatů glykos. 
BEEAEZnetsdělenc (6182). 4. akde Name ce). s0a (Vella os Ma eh 22 114 
Kafka, J. Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. Mit 2 Holzschnitten. 
jap. AAA) 0 AAS 6 PROM KE o Oe C DRES ARD Da 13 S OOA A 195 
Klapálek, Fr. Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen 
PAOEHMA (NA 28.4 -s ee) she dpsl a) Uehte je 45 l 98,1 Sa a UNS oa ods : 318 


Kovář, Fr. Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných z Ptolí ke 
SACANAVINOLE TAL Ouvals (G 262) me 20020 Lao SAVA E lado tee 344 


Pas. 
Lerch, M. Sur un S oněné fondamental dans la théorie des ok ditfé- 
rentelléss (NE 125) ka hs br oa Vedže dnes nedktm dua 81200 oseé . 180 
Preis, K. Zprávy z únaly úbké laboratoře c. k. české vysoké školy Kdehnsekce, 
S 2 dřevorytinami. (č. 5.) 


| Hexagonalný UIuorokteman“draselnatý“ 1% 85 

Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podal Zoo na OL O SAR R A 86 
Raýman, dr. B. a Chodounský, dr. K. Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 

Předběžné sdělení (Č8)kteiah7ue120 oudědka ee rad] (0jka 15350020 ej PASS 114 


Stecker, K. Kritické příspěvky k některým otázkám vědy hudební. (č. 16.) . 216 
Stoklasa, J. O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. Úást první. (č. 19.) - 288 
Stole, A. O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich poměru ku or- 


ganum.exkrečním. "Suab: VI (613) 65401 oc: s:e000 Vel. MÉ 183 
Šule, Ot. Molekulárná váha rhamnosy. (č. 20.). . . <. < < « + « + « +- 300 
—  Molekulárná váha kyselin řady C4IEn—0,. (č. 21.). ...... « +. 301 
Teixeira, M. F. Gomes. Sur V intésrale ji edm.. (Nr. 99) 3075000200300 „ 118 
0 k k 
Vejdovský, Fr. Poznámky vývojepisné. S tabulkou V. a VI. a 1 dřevorytem. 
(G. ea oomolBle na u jemat: ce ihania 76 (ef neita da B6303 10í es MOS MSN: 165 
Vrba, K. Kalomel ze Srbska. s tab- 1. 0br./1—5. (č. A)4 22: 3 
— Realsar z Bosny. S'tabo I. obr. 6—8. (č. 2.5. © -2390 10 
— 7 Pisecký Bertrandit. S 1 dřevorytem. (6. 22.) 6 < - 3. -se 304 © 
Vyrazil, J. Mineta a rula dolů Kutnohorských. (č. 15.) . . ........ . 208 
Wald, F. Příspěvek ko Leo Krystalsace (C 16.) 2:2- 271 
Zahálka, (0) Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru křídového. 
pojí 021 oa LUN ez (7115) POR el sa de oje eo ORP A ARR ARO PA OB EB 3 c 88 


— 0 nálezu hranatých valounů v Čechách. S tab. VIII. (č. 23.) . . . .307 


6 ip p P Úsk 2 
TISKEM DR. EDY. GRÉGRA V PRAZE 1889. 


B: ČSETADE é 


Sitzungsberichte 


der kóniel. bohmischen 


NN EK VSOSOAA 


MATREMATISCH - NATUR VISSENSCHAPTLICHÉ CLASE © 


1889. 
SES 


VĚSTNÍK 


královské 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI NáUK. 


TŘÍDA. MATEEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, © 


ň 


Ayo sen) čb 


VĚSTNÍK 
„ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK 


TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 


ROČNÍK 1889 


II. SVAZEK. 


S 6 tabulkami a 10 dřevoryty. 


—<=>—— 


V PRAZE 1890. 
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK, 


V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE. 


SIT UNGODKRLULTE 


DER KONIGL. BOHMISCHEN 


PŘOBLLOURAT L DE MLADBNOUNÁE LBN 


MATEEMATISOH-NATURWISSENSGHAFTLICHÉ (LASSE, 


J AHRGANG 1889 


H. BAND. 


Mit"6 Tafeln und 10 Holzschnitten. 


—Y©=— ře 
EEG S90: 
ÚNIGL. BŮHM, GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 


IN COMMISSION (BEI FR. ŘIVNAC. 


Seznam přednášek 


konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 
roku 1889. 


II. půlletií. 


— 6 © 


Dne %. června. 
Stoklasa J.: O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 
Milbauer E.: Mineralogická mapa království Českého. 


Dne 21. června. 
Sitenský, dr. F.: O poměru pohlaví u konopí — Cannabis sativa. 
Safařík, dr. V.: O jednoduchém úhloměru. 


Dne 5. července. 
Velenovský, dr. J.: O nových rostlinách bulharských. 


Dne 11. října. 
Vejdovský, dr. F.: O nové zemské planarii. 
Šafařík, dr. V.: O B Cassiopeiae. 
Zahálka, Č.: O nové fossilní spongii. 
Štolba, Fr.: Zprávy chemické. 


Dne 25. října. 3 
Palacký, dr. J.: O endemismu bylinstva ve Spoj. státech severo- 
amerických. 
Raýman dr. B. a O. Pohl: O nových sloučeninách glykos. 
Pohl, 0.: O estherifikaci solmi uranitými. 


| Verzeichniss der Vortráge, 
melhé n den ollzungen der malhemalisch-aturmissensohattlichon (lasse 


im Jahre 1889 abgehalten wurden. 
LE Eo USD en Ei 


— 9 © 


Den 7%. Juni. 
Stoklasa J.: Úber die Natur und Eigenschaften des Monocalcium- 
phosphates. 
Milbauer E.: Mineralogische Karte des Kónigreiches Bóbmen. 


Den 21. Juni. 
Sitenský, Dr. F.: Úber die Geschlechtsverháltnisse beim Hanf— 
Cannabis sativa. 
Šafařík, Dr. A.: Úber einen einfachen Winkelmesser. 


Den 5. Juli. 
Velenovský, Dr. J.: Úber neue Pflanzen aus Bulgarien. 


Den 11. Oktober. 
Vejdovský, Dr. F.: Úber eine neue Landplanarie. 
(Šafařík, Dr. A.: Úber B Cassiopeiae. 
(Zahálka V.: Úber eine neue fossile Spongie. 
Štolba F.: Chemische Mittheilungen. 


| Den 25. Oktober. 

Palacký, Dr. J.: Úber den Pfanzen-Endemismus in den Verei- 
nisten Staaten von Nordamerika. 

"Raýmann, Dr. B. « O. Pohl: Úber neue Derivate der Glykosen. 

Pohl O.: Úber Estherification durch Uransalze. 


VI Seznam přednášek. 


Šulc, 0.: O molekulárné váze kyselin C,H,„—,0,. 
Nonfried F.: Revise druhu Ancisostroma Curt. 
Kušta J.: Geologické poznámky o Carbonu Kladenském. 


Dne S. listopadu. 


Vejdovský, dr. F.: O vývoji a morfologii nervové soustavy bi- 
laterií. 
Friedrich J.: O tetrachloridu olovnatém. 


Dne 22. listopadu. 
Hansegire, dr. A.: O některých fysiologických pozorováních rostlin., 
Weyr, dr. Ed.: O problemu projektivity v jednoduchých útvarech. 
geometrických. 
Lerch M.: O Eulerových integralech. 
Šafařík, dr. V.: O „Mira Ceti r. 1780.“ 
— O zastínění Joviše měsícem 7. srpna 1889. 
Kušta J.: Otisky v třetihorním jílu u Sádku blíže Žatce. 
— O valounech z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Šla- 
ného. 


Dne 6. prosince. 
Čelakovský, dr. L.: O výsledcích botanického prozkoumání Čech 
BOB: 
Deydler, dr. A.: O interpolaci v řadách o dvou argumentech. 
Augustin, dr. F.: O pozorováních teploty vzduchu v Praze. 
Machovec F.: O rovinách oskulačních křivek křivosti ploch 2. řádu. 
Palacký, dr. J.: O rybách hlubin mořských v oceanu indickém. 
Sucharda A.: O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvr- 
tého podle pronikův s rovinou bitangentialnou. 
Kušta J.: Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu 
u Vřešťan blíže Bíliny. 


Verzeichniss der Vortráse. VII 


(Šulc O.: Úber das Molekulargewicht der Sňuren C,Hox 202. 
| Nonfried F.: Revision der Gattung Ancisostroma Curt. 
K ušta J.: Geologische Bemerkungen úber das Carbon von Kladno. 


Den 8. November. 

Ve jdovský, Dr. F.: Úber Entwickelung und Morphologie des 
Nervensystems der Bilaterien. 

(Friedrich H.: Úber Blei-Tetrachlorid. 


Den 22. November. 
(Hansgirg, Dr. A.: Úber einige pflanzen-physiologische Beobach- 
tungen. 
| Weyr, Dr. Ed.: Úber das Problem der Projektivitát bei einfachen 
geometr. Formen. 
Lerch M.: Úber Euler'sche Integrale. 
Šafařík, Dr. A.: Úber Mira Ceti im J. 1780. 
—  Úber Jupiters Bedeckune durch den Mond am 7. Aug. 1889. 
Kušta J.: Abdrůcke im tertiáren Thon bei Satkau náchst Saaz. 
—  Úber Gerólle aus der Steinkohle von Kroučová, Studňoves 
und Schlan. 


Den 6. December. 

| Čelak ovský, Dr. L.: Úber die Resultate der botanischen Durch- 

| forschung Bohmens im J. 1889. 

Seydler, Dr. A.: Úber die Interpolation in Reihen mit zwei Argu- 
menten. 

| Augustin, Dr. F.: Beobachtungen ber die Lufttemperatur von 
Prag. 

Machovec F.: Úber Osculationsebenen der Krůmmungs-Curven der 
Fláchen 2. Ordnung. 

Palacký, Dr. J.: Úber Tiefseefische des Indischen Oceans. 

Sucharda A.: Úber die Normalfáchen zu den Růckunesfláchen 4. 
Ordnung lánes ihrer Schnitte mit Bitangentialebenen. 

Kušta J.: Zweites Verzeichniss der tertiáren Pflanzen aus dem 
plastischen Thon von Preschen bei Bilin. 


ŠD sh Vodák adí 


Pika zl Vo odradí s 


ký PAPNORC Pa 8 Sodno t a 


zoo o P om lol | AR 


PP asovinhi "tej r A 1 


k svolí s note 


LEE k 


ROU ŘATALNÍHA, ohář. ho zadá, "toho fn 


Í , ň Ý 


tab navy). Balet oatij P 


ZA ah ji v ab arbailo od tož el AE 


A PADÁ ur ké „oh sodtl 


PTE UMS vet anuadnt 


PŘEDNÁŠKY 
SE Z EINÍCE UŘÍD I 


MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ, 


VORTRAGE 
=. EA S LA Z DY CT EDÍ 


DER 


MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE. 


Nákladem král. české spol, nauk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1889. 


1. 
O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 


Podává Jul. Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 7. června 1889. 


Čásť druhá ). 
Rozpustnost monocalciumfosfatu ve vodě. 


O rozpustnosti a rozkladu monocalciumfosfatu vodou existují 
velmi různé názory. Hrlenmeyerové známo bylo již v roku 56tém, že 
monocalciumfosfat menším množstvím vody se rozkládá *). Později 
v roku 1872tém publikoval E. dotýčná pozorování ve „Verhandlungen 
der math. phys. Classe der Kkóniel. bayer. Academie“ 1872, 209., 
podle kterých monocalciumfosfat v poměru 1:100 vodou se neroz- 
kládá. V roku %6tém pak prohlásil, že jeden díl monocalciumfosfatu 
teprvé ve 700 dílech vody za obyčejné temperatury bez rozkladu se 
rozpouští. Při poměru skrovnějším než 700 vylučuje se prý dical- 
ciumfosfat a vzniká volná kyselina fosforečná *). 

Wattenberg*) opakoval pokusy Erlenmeyerovy a shledal, že mo- 
nocalciumfosfat se za obyčejné teploty již více nerozkládá použitím 
144 č. vody na 1 č. soli. 

Prof. Márker potvrdil nálezy Wattenbergový a poměr naznačený 
plati po dnes za správný. V-novější době sdělil H. Otto“), že. již 
v poměru 1:25 se monocalciumfosfat nerozkládá (při 159 C). Nález 
Ottův jest úplně nesprávným, jakož i nález Wattenberesův; v obou 
udaných poměrech se čistý monocalciumfosfat rozkládá. Buď nečisté 
preparaty, aneb pochybené rozbory mohly zaviniti, že Otto nepostihl 
rozkladu, tak nápadnou měrou se jevícího, při poměru 1:25. 


1) Viz tento Věstník 1889. I. 288. 
2) Jahresbericht 1857. 145. 
3) Berichte der deutschen chem. G. 1876. Strana 1839, 
2) Dr. H. Wattenberg: Zur Bestimmung der lóslichen Phosphorsáure in Super- 
phosphaten. 1870. 
5) Zeitschrift fůr angewandte Chemie. 1887. Sešit 20, str. 208. 
1* 


4 Julius Stoklasa 


A. Joly*), který se také snažil určiti hranice rozkladu mono- 
calciumfosfatu, stanovil poměry mezi vyloučeným dicalciumfosfatem 
a vzniklou volnou kyselinou fosforečnou; totéž učinil i při mono- 
bariumfosfatu ?). Celá ta velice záslužná práce nepodává nám však 
pravého názoru o rozpustnosti monocalcium- a monobariumfosfatu ve 
vodě. Výzkumy pana Joly-ho obmezily se hlavně na poměry od 
1:25—1:50?). Ale již tento badatel opět konstatoval, že v poměru 
1:25 se monocalciumfosfat rozkládá, o kterémžto sdělení Otto ničeho 
nevěděl. : 

Rozhodnuv se, poznovu studovati rozpustnost zmíněné soli, po- 
stupoval jsem následovně: Určité množství vody odměřeno v baňce, 
za stejné pokaždé teploty 15“ C přidáno odvážené množství mono- 
calciumfosfatu a po 15 minut třepáno. Po 30 minutách filtrován 
roztok váženým filtrem při 110% C sušeným a ve filtrátu stanovena 
veškerá a volná kyselina fosforečná a kysličník vápenatý. Sraženina 
byla důkladně promyta studenou destilovanou vodou, sušena při 
1109 C po 36 hodin a konečně vážena. 


Pokusy s preparátem čís. V. Upotřebený monocalciumfosfat 


tajil : 
Ca0 — 22369, 
P/0; = 5668., 
HOW :58 


Volné kyseliny fosforečné obsahoval pranepatrné množství 
(0:014%). 

Poměr 1:1. 20 gr monocalciumfosfatu vpraveno bylo ve 20 
ecm* vody. Filtrat zředěn v 50 cm* a nalezeno v něm analysou: 


1519, volné kys. fosforečné 
49-029, veškeré kys. fosforečné 
a 16249; CaO. 


Odečteme-li 7:59, volné kyseliny fosforečné od veškeré, nalezneme 
41:51 kyseliny, odpovídající 73669, (na 100 původní soli počítáno) 
nerozloženého monocalciumfosfatu. 


v) Comp. rend. 97. 1480. Jahresbericht 1883. 315. 
2) Compt. rend. 
3) Joly rozpouštěl ve 100 gr vody 4'02—49-01 gr monocalciumfosfatu a 0:96 až 
724 gr monobariumfosfatu. 
Resultaty získané nesouhlasí s nálezy mými. Autor udává čísla mnohem 
větší než skutečně shledáme u monocalciumfogfatu. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 5 


Rozložilo se tedy při poměru 1:1: 26349, monocalciumfos- 
fatu. Vedle kyseliny fosforečné vylučuje se dicaleiumfosfat ve formě 
krystallinické dle vzorce 


CaH,(PO,), .H4O -HO — (CaHPO, .2H,O) +- H,PO,. 


10 gr monocalciumfosfatu třepáno se 10 cm* vody; vyloučená, 


- promytá a nad kyselinou sírovou k váze konstantní sušená sedlina 


obsahovala v sobě 


kdežto form. CaHPO,.2H; O vyžaduje 


Ca0. . . 32249, 32-569, 
Plobe. „444, 4128 , 
HO... 2661, 26:16 , 

100:29 100:00 


Sušením při 110% C po 36 hodin ztrácí CaHPO,.2H;O vodu 
a vzniká CaHPO,. Celkem nalezeno v tomto případě 14539, CaHPO, 
Analysa tohoto bezvodého fosfatu dala tyto výsledky: 


kdežto formule CaHPO, vyžaduje 


Ca0 . . . 41-489, Ca0 . < „41189 
PO. ...5236, PO 5920 
BO. 6:30, LOM 46620 


Dicalciumfosfat se neslučuje tak rychle s volnou kyselinou fos- 
forečnou jak obecně bývá udáváno; v další stati seznáme zevrubněji, 
za jakých okolností vzniká z vyloučeného dicalciumfosfatu a volné 
kyseliny fosforečné opět monocalciumfosfat. 


K znázornění poměrů rozpustnosti monocalciumfosfatu upravil 
jsem získaná dáta tabelárně. Připomínám, že volná kyselina fosfo- 
rečná stanovena byla *16—'/100 n. KOH a roztokem methyl-oranže. 
Veškerá kyselina fosforečná stanovena byla solucí molybdenovou. 
Dicalciumfosfat rozkladem vzniklý promýván studenou vodou a sušen 
při 1109 C po 36 hodin. Získaný v jednotlivých případech dical- 
ciumfosfat byl uschován a analysován. Složení použitých v jednotli- 
vých výzkumech preparatů bylo následovné: 


Poměr 1:1—1:25; Poměr 1:25—1:%5; Poměr 1:75—1: 100, 
GAD pt 3995 41039, 41569, 
POs ras B2006, z 5263 , 5254, 
EPO 592 z 614, 6:03 


6 Julius Stoklasa 


Monocaleiumfosfat a voda v různých poměrech. 


Stanoveno ve filtratu sype ě 5 == | 
Rozpustilo se : i Sa © 
čr (Volnékys. K. vápena-| Veškeré | ZS == 
PPan o> ak Kosforečné (ého (Ca0) k. fosfore-| A 8: S88 | 
í ZV PV OE SE 2 
s. Má | 
2000 20grmdyj 1:1 15) 16:24 | 4902 1453 | 2634 
O 20 B 6:4 — 50:12 12-00 | 22-50 
D50 0 5:6 — 51:18 103291912 
Bo TB de5 5,0 = 5161 924 | 1730 
Di 00 20 43 = 52:62 8:06 14:25 
ZE O0 2 3:85 19002 o (55 | 1354 
ONE OU MU 349 — 53:54 614 | 1110 
4 „ 140 , | 1:35 | 305 | — | 5352 | 554 | 105 
Da UZAV OE SZ) 2:80 — 53:75 5:28 96 
ZP ko O JPOVN boož ko) 243 —= 5405 4062 84 
E 20046:5 150 2:06 20:63 | 5486 d'01 6:3 
230027 0:91 21:48 | 5598 1:54 23 
DSO (004 0:50 — 56:32 0:77 095 
Dj O25H E125 W021 — 56:40 0:36 029 
S 1502001501013 2180 | 5042 |psEE 53 
DO UO, 05 — 0040 (E35 = 
2090059141809 |(80:035 = »»w|s=|. — 
DOZOR O NULU 26 — 5652 SS = Kě 
9070950.11:190|1105020 — 56:48. |neb.lzedokáz | © — 
5, 95 „ | 1:195 | 4.ledkáz, 22:09 | 56:57 : = 
DULAO00 2200 4 22.36 | 56:68 | ro. pl, čirý |v. se nerozlož. 


Roztoky monocalciumfosfatu při poměrech 1:180—1: 190 byly 
zakaleny, jasnějším jevil se roztok za poměru 1:195 a čirým byl 
roztok 1:200. Roztok monocalciumfosfatu v poměru 1:200 nejeví 
pražádné známky rozkladu — ale domnívám se, že i v této koncen- 
traci děje se rozklad, ovšem že velmi nepatrný. — K domněnce té 
vede mne zajímavá stupnice nalezeného množství volné kyseliny +fos- 
forečné. 

Při poměru 1:1 nalezeno — 1519; za poměru 1:25 — 385%; 
při poměru 1:50 — 2069, volné kyseliny fosforečné atd. — tedy vždy 
v intervalech od předchozí koncentrace —- 25 ve zředění zříme polo- 
vinu (skorem) předcházejícího množství volné kyseliny fosforečné. 

Poučná v té příčině jest následující tabulka, ve které jsou vedle 
sebe zaznamenána množství nalezené a dle právě poznamenaného pra- 
vidla vypočtěné volné kyseliny fosforečné. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. r 


4 


|, Vypočtěno: Nalezeno: 
Poměr. 1:1 — 1519, vol. k. fosfor. 
20 3.1D..9o volné kys fosfor. 385 a 
P ko50 ODM E 2:06 A 
stale 5 WO. : OJ ý 
10070468., : 050 , ý 
» 1:125 0234 » » 021 » » 
-150.WII7 é Ozlona 
mar 175. 00:0585' , k 0:05 , a 
6:623200,010:029' 4 
220010014 v : 
M 00, z: Nebylo lze dokázati 
p 00085, ý volnou kys. fosforečnou 
PR 3300..-00017 ý 
332510 0:00085 a 
„o 1:350. 000042, : 


Zvláštní a nemálo poutavý tento úkaz nebyl dosud pozorování 
i vede nás k stanovení hranic rozpustnosti monocalciumfosfatu ve vodě. 

Naše analytické methody nejsou tak citlivy, abychom ještě roz- 
klad při 1:195, tím méně další rozklady dokázati mohli. V poměru 
1:350 vypočísti lze přibližně 0000429; volné kyseliny fosforečné 
a 0:00089/, dicaleciumfosfatu, tedy čísla naprosto nepostížitelná. 

Poměr 1:200 zjevuje rozklad momocaleiumfosfatu ve stoťinách 
procenta; roztok jest čirý, volnou kyselinu fosforečnou nelze více do- 
kázati, a uznávám tento poměr jakožto správný pro rozpustnost mono- 
caletumfosfatu ve vodě při teplotách 10—209 C. 


Obsahuje-li monocalciumfosfat v sobě dicalciumfosfat, vzniklý 
u přípravě '), jest roztok